#Značky

[modneznacky]

Action

https://www.modneznacky.eu/znacka/action/

Action

[wordpress24]

8 free nejlepších pluginů pro kategorie a značky WordPress

Chcete do WordPress přidat kategorie a štítky? Je to základní funkce, kterou byste neměli ignorovat. Zde je příklad. Když vejdete do Walmartu nebo jiného velkého obchodu, uvidíte jasně označené uličky. Tyto znaky usnadňují nalezení toho, co potřebujete. Představte si, že se celé hodiny procházíte uličkami a snažíte se najít svou oblíbenou příchuť Kombuchy, aniž by vám pomohly žádné značky. To by…

[imaginejolls]

brno, moje město

[hejnokavek]

myslím že největší obrozenec je moje máma, která neřekne naší roombě jinak než Běhna.

[cedule]

[pinelews]

Houštiny

↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟

tady je menší úryvek mojí maturitní práce, která se pomalu chýlí ke konci:]

příběh je o muži, který se rozhodl před svými problémy utéci do starého domu na samotě. po nějaké době se jeho mentální stav ale znova začal horšit. dny do sebe začaly splývat a vše zešednulo. dnešek je ale jiný. dnešek je den, kdy do něj spadne hvězda.

příběh má tři části. první v tomto stylu, druhá část má jednoduché uvolněné kresby doprov��zející více konceptuální pojetí (rozjímání nad smyslem života atd) a ve třetí části jsou znova ukotvené ilustrace.

komiks bude mít se vším všudy přes 60 stran:]. plánuju ho ručně sešít a dát ho do obalu potáhnutém plátnem s potiskem alá stará knížka. tisků budu mít víc (škola, osobní, rodiče atd), s tím že bych se pokusil zbylé tisky prodat abych vyrovnal už teď vysoké výdaje na celou práci. vidím to ale za min 500,- za kus://

přemýšlím ��e bych komiks dal také na itch.io za tak stovku?? sto pade??

rozhodl jsem se to sem dát jako takové předoznámení:], s tím že se třeba najdou lidé, co by měli zájem si moji práci přečíst a podpořit chudého studenta umělky </3

celkově hledám jakoukoliv zpětnou vazbu:], takže budu rád za každej rb:D

psst, tady je spotify playlist co jsem ke komiksu sestavil pro inspiraci (duster, far caspian, opěradlo autosedačky a další:])

[slavsquatting-rat]

Fantaghiro were the OG shipping wars No team Edward or team Jacob True warriors remember team Romualdo vs team Tarabas

[zamatos-zamat]

Hátha tud valaki segíteni:

Feleségemnek karácsonyra próbálnék egy apró figyelmességgel kedveskedni. Jó pár éve volt Szlovákiában és gluténérzékenyként az egyik boltban vásárolt egy előrecsomagolt gluténmentes péksüteményt. Annyira ízlett neki, hogy csinált róla fotót is, megvan pontosan hogy milyen termék volt. Kiderült, hogy ennyi év után is vissza-vissza szokott gondolni rá és nagyon jól esne neki ha újra tudna belőle enni, persze ennek zéró esélyét látja.

A fotó alapján utánakerestem és a mai napig forgalmazza a gyártó, viszont kizárólag Szlovákia területén végez kiszállítást.

Van bárkinek bármi tippje, hogy Szegedről hogy tudnék - tudomisén, közbeiktatott másik csomagküldő szolgálat igénybevételével vagy akármi - ilyen akadályok mellett a csomaghoz hozzájutni?

Maga a termék amúgy nem egy nagy etwas, de ahogy lenni szokott, a boldogság nem mindig hatalmas dolgokhoz kötődik :)

Köszönök mindennemű megosztást és tanácsot ami egy apró karácsonyi kedveskedés megvalósításához hozzájárulhat! ❤️

[opily-zajic]

Svatbus hysterias

V žádném předchozím zaměstnání jsem neviděla tolik plačících žen. A nikdy jsem netušila, že jich takové množství potkám právě v copycentru.

Tito lidé mají s tiskem zkušenost (v těch lepších případech) tak akorát s jejich kancelářským hápéčkem z roku dvatisícemálo, na kterém si jednou za čas vytisknou nějakou prachobyčejnou fakturu na prachobyčejném papíře a nazdar. Je to jenom papír, je to jenom nějaký text. Ale jakmile se někdo má brát, tak jenom nestačí. Vše musí být krásné, zapamatovatelné, jedinečné. Je to jejich velký den. A společně s jejich velkým dnem přicházejí i velké požadavky. Které my, nebozí zaměstnanci a brigádníci, přijímáme na svá ztěžklá ramena. A tu tíhu neseme i přesto, že častokrát ani nechápeme, co po nás ti dva chtějí.

Nastávající mají vždycky naprosto přesnou představu o tom, co chtějí - a vždycky naprosto špatné podklady, které vedou kamkoliv jinam, jenom ne k jejich vysněným představám. Jmenovky, plakátky, kartičky a další tiskoviny jsou tím posledním, na co se při svatbě myslí. V obrovských úkolech, které vůbec organizace tohoto óó velkého dne obnáší, tyhle věci postrádají na své důležitosti. Ale jak jsme se všichni kolem - někdo, jako třeba já, a to hned v prvním týdnu zaměstnání - přesvědčili, tak lze očividně ztroskotat i na těchto maličkostech, které se po vstupu do copycentra stávají nepřekročitelnou bariérou a hrozbou křiku.

"Dala jsem tam ořezové značky," říká slečna hrdě, ale její ořezové značky jsou jenom náhodnými, křivými (!!!) čárami, k tomu na každé stránce jinak velké. Když přicházím s oznámením, že takhle vypadat nemůžou, tak se setkám s hněvem.

"Nastavila jsem to na B1," říká druhá sebevědomě, ale v moment, kdy s kolegyní oznámíme, že tenhle formát neviděl B1 ani z vlaku, tak se rozpláče. Vždyť to opravíme, říkáme jí, to není vůbec problém, ale je už pozdě. Slzy tečou a pohled manžela se nemůže rozhodnout, jestli se koukat omluvně vůči nám, nebo ochranářsky vůči ní.

Nastávající manžel svou budoucí ženu konejší a víská ve vlasech. Neboj, to bude dobrý, to zvládnem. Slyším každé slovo. Co přesně tím myslí, kdo má co zvládnout? Já mám dobře nařezat jmenovky na stůl, na kterých podle všeho stojí celičký obřad, nebo ti dva mají zvládnout tuto ohromnou krizi v copycentru, na kterých podle všeho stojí celičký jejich život?

V práci s těmito hysterickými svatebčany záleží na každičkém milimetru. Udělám-li jedinou chybu, řeknu-li jediný komentář, který se vyhýbá jejich náladě, trvá-li mi to jenom o minutu déle nebo vidí, že během toho, jak se jim něco tiskne, obsluhuju další zákazníky... tak je konec. Ani gratulace a hodně štěstí ve svazku při placení nepomáhá. Kdyby se ty dveře nezavíraly samy, tak už dávno třískají.

Od té doby vždy, když vidím takové páry u pultu, tak se za něj sama schovávám. Vidím je jako časovanou bombu, která vybouchne kdykoliv, kdy si já - začínající zaměstnanec - dovolím na cokoliv sáhnout. Na tyto osoby ještě nemám dostatečný level tiskařského sebevědomí a mámvpičismu. Zoufale mrkám na kolegyni a ta jde většinou do boje se mnou.

Jsou ale i hezké případy, které mě vždycky potěší - odpoledne, kdy strávím se sympatickou slečnou i hodinu tím, že spolu něco tiskneme, zkoušíme papíry, domlouváme se, omlouváme se, děkujeme a smějeme se. Usmíváme se na sebe, ona je trpělivá, já veselá. Nevím, kde se tyhle ženské berou, ale nedivím se, že si je někdo brát chce. Právě od nich odcházím s úsměvem a kolegovi se svěřím s komentářem, že kdyby mě nějaký chlap nepředběhl, tak jí ten prstýnek rvu na ruku už dávno.

Já mám tu práci ráda. Vlastně i ty svatby jsou moc fajn. Jen vám při tom nikdo nesmí srát na hlavu.

[zababova-pomsta]

Říkala jsem si, že bych si třeba pořídila mandl. Nejdřív mě odradili šialené ceny na eshopech, ale when nobody's got me, Bazoš.cz's got me. Konečně něco, co bych si mohla dovolit. Mé staré, nevidoucí oči se pokouší zaostřit na popis produktu.

No, ne že bych nechtěla vlastnit spotřebič značky Kovosmalt typu Perun, ale 1953 už bylo pěkně dávno...

[doporta]

Vpis 5 - Túry a botanické okénko

(28.12.) To otevřený okno celou noc a šumění vln, já to píšu dycky, ale to zkrátka nic nepřebije, zvlášť takhle v prosinci. Když se kolem osmý konečně probudím a vykolíbám se na balkon, slunce se teprve drápe nad obzor.

Po těch městskejch dnech v Portu je tohle opravdickej, pomalej venkov a ještě s takovou přírodou, no proto jsem tady. Na snídani jdu hlavně zkontrolovat, jestli mají congumelos, žampiony s ananasem, co jsme poprvý viděli právě tady. No a jsou tam!

Plus quiejo fresco, místní ananas a pastel de nata (posíláme foto do Prahy), napápnul jsem se solidně. Dál žádný plán není, tak se mi zachce hned ze snídaně jít se projít podél moře. Vyjdu kolem bazénu k hezky upravený promenádě, kterou kousek jdu směrem od města, vůbec si to tu nepamatuju. A pak dojdu k cedulce, že ji tu otevřeli v roce 2022, no tak to je novinka, kterou si pamatovat nemůžu… Taky jsem překvapenej, že je tu normálně pláž!

Na tu jsem došel trochu se opeelingovat a tak líně tu bloumám. Potkal jsem asi šest lidí, co se tu taky procházej, spíš místní, co si chůzi dávaj místo rozcvičky. Ve vodě vidím surfaře, ale vlny dneska nic moc. Vtipný je, když se člověk z tý promenády místo k moři podívá na druhou stranu, tak klasický Azory.

Vracím se na pokoj a už to se mnou šije, co bych tak dneska podniknul. No chci to tu vzít výletově, ještě asi polovinu značenejch tras jsem tu neprošel. V merku mám osmičku (na všech ostrovech jsou tu číslovaný) na úpatí Serra do Cume, což je od hotelu deset minut autem (což je vlastně všechno), takže jedu tam. Z venkova jedu tedy na ještě větší venkov na úpatí hor. Líbí!

Auto nechávám na parkovišti, kde je kromě mě celý jedno auto a studuju ceduli s popisem stezky. Ukazuje se, že mapy.cz to nemají aktualizovaný a stezka je značená trochu jinudy. Vzhledem k tomu, že jde o chráněnou oblast, budu se držet radši oficiálních značek a na mapy.cz to pošlu k aktualizaci. (Update po návratu do ČR: trasa se v aplikaci aktualizovala i bez mého zásahu!) Záhy se nořím do lesa a po krátký části s krymptomériema se zjevuje vavřínovej les, ten voňavej, vlhkej, makaronézskej, jak to máme rádi.

Okruh má necelých sedm kilometrů a já nemám na spěch, tak si to vychutnávám. Převýšení není nějak kritický a líbí se mi, jak stezka fakt vede lesníma cestičkama. Značení vypadá fungl nově, asi tu stezku nedávno předělali, mě to baví, proplejtat se mezi stromama, hledat značky, poslouchat ptáky. Nejvíc je slyšet a vidět kos a taky - to jsem nevěděl - endemickej azorskej poddruh holuba, holub hřivnáč azorský (Columba palumbus azorica), představte si. Asi v půlce narazíme na vodopádek, kterej teda v tý zeleni není moc vidět, ale vedoucí zájezdu je spokojen.

Občas jsou po cestě lavičky a jedna je umístěná ve stínu kapradiny. Teda takový tý stromový, takže se tam vejdu i já, no ale vzpomněl jsem si na Janu Kratochvílovou, že by takhle vznikla ta písnička “V stínu kapradiny”?

Na celým treku jsem potkal dva páry turistů, čili jsem tu byl skoro furt sám, no nádhera. Přírodní park tu berou i jako historickej monument, takže jsou tu místy info cedulky. Zajímvý je třeba to, že jak se tu po staletí vozily věci na vozech taženejch volama, tak se do kamenný (!) cesty vyjezdily koleje. Povozy i volové jsou dávno pryč, koleje zůstaly, jen trochu zarostly mechem.

Udělal jsem po cestě dobrej skutek a odnesl jsem odpadek, co jsem našel na zemi. Byl jedinej, jinak je to tu vzorný, tak mi to nedalo. Pak jsem narazil na další, ale když jsem ho obrátil, ukázalo se, že je to asi nástraha na krysy, tak ten jsem tu nechal.

Prošel jsem i kolem jedný planiny, což byla taková velká školka, bylo tam vysázeno spoustu stromečků, takže se tu o to hezky staraj, a vypadalo to i jako nějaký azorský druhy… Okruh jsem si dal celej, trvalo mi to 2,5 hodiny a jsem nadšenej, přesně kvůli takovýmu aktivnímu potulování v přírodě jsem sem jel. No a ještě jsem to měl nečekaně botanický! Já laik, ale obklopen znalci, tak se to na mě trochu podepsalo, čili jsem se pustil do vavřínů. Takže jsem během cesty kontroloval, co kde roste, fotil jsem, ošahával, no a tohle je výsledek. Bezpečně už poznám endemickej vavřín azorskej (Laurus azorica).

Původně jsem si myslel, že vypadá jinak, ale to se ukázalo, že je lilek (Solanum mauritianum), někde invazivní, tady snad zatím ne. 

Co jsem měl původně za Laurus novocanariensis (ale ten přece tady neroste), bude spíš invazivní slizoplod (Pittosporum undulatum).

No ale je vám to teda šichta, páč pak jsem na konci trasy našel cestu lemovanou místn��mi druhy a popiskama, a ono si je to všechno dost podobný. (Já tu trasu šel opačným směrem, což možná byla chyba, bych se na ty popsaný stromky býval mohl podívat nejdřív, no nic:) Třeba Pau Branco (bílej strom) čili Picconia azorica je taky místní endemit, ale už ne vavřín, kterýmu je nicméně podobnej.

(Za pomoc s identifikací děkujeme panu H a umělé inteligenci.) No tak to mě natolik vyčerpalo, že mám hlad na oběd, čili to beru přes KFC (to je tu novinka, ale měl jsem na to děsnou chuť), který si na hotelu sbaštím. Jsou teprve dvě hodiny a spotting mám až ve čtyři, no a jak jsem rozběhanej, tak si dám ještě jeden trek, tentokrát vybírám pětku, abych se prošel u moře. Trasa je to jednosměrná, tak si vybírám, že auto nechám u kostelíka Maria Vieria (kde jsme kdysi s H projeli a vím, že se tam dá zaparkovat). Jsem tam z hotelu za deset minut (ano, zase) a vyrážím dolů po silnici k odbočce už na značenou stezku. Ta na první pohled vypadá jako zavřená, ale hle, vlevo jsou schůdky.

Tu úplně jižní část trasy vynechvávám, tolik času nemám, a jdu rovnou na sever. Minu Forte do Bom Jesus (po cestě je několik starejch opevnění) a prudce stoupám vavřínovým lesem, tady je to teda kopcovatý a o dost tepleji, než bylo dopoledne.

Když vyběhnu na nejvyšší bod cesty (jen sto metrů nad mořem!), výhledy jsou krásný, ale já jsem totálně zpocenej.

Za vrcholem zase klesání a tentokrát s výzvou, stezka vede skrz pastviny, kde bylo zrovna dost živo. Tak jsem dělal, že si nikoho a ničeho nevšímám a rázným krokem jsem pádil z kopce. Holky si mě nicméně všímaly, což mě nutilo přidat do kroku a nevím, jestli jsem se víc bál jich, nebo že uklouznu na lejnu.

Další vrcholek Garajau neměl sice výhledy nic moc, ale zato tam byly azorský vřesovce (Erica azorica). Pak už jsem trochu spěchal k autu, abych stihnul spotting, takže jsem se zpotil ještě víc a v autě jsem si musel sundat úplně promočený triko. Pak jsem se zhrozil, že v autě nejsem sám, hele, černej pasažér!

To je takovej ten brouk-větev, ne? To jsem naživo nikdy neviděl. Tak snad neni jedovatej, vyložil jsem ho rukou, představa, že po mě skáče a ještě když tu sedím bez trika, mon dieu. Letadlo má naštěstí zpoždění, tak se stihnu stavit v hotelu se převlíknout, než se s foťákem usadím na oblíbený spotterský zdi u letiště, ah, tady jsem se něco naseděl!

Letí mi sem totiž nejnovější přírůstek flotily Azores Airlines, A320Neo. Počasí je milosrdný a přestože je slunce takhle po čtvrtý hodině už docela nízko, přece se objeví a já ulovím fajn fotky. Pak ještě přejedu k terminálu, ať se na tu krásu podívám zblízka a tady ještě mobilem dofotím scenérii - naproti Casa portugalskýho letectva, pak právě vzlítá Ryaniar a v popředí ta kráska.

(Odtud teď poletí do New Yorku, tak to koukám hlídaj i policajti, což není obvyklý, asi to bude proto, jak se teď občas v Americe objeví nějaký migranti v těch prostorech pro kola? A jinak teda to je docela unikát, že by evropská aerolinka lítala do Ameriky s A320!) Ještě jsem rozvrkočenej, tak se jedu podívat na vyhlídky na východě ostrova, třeba Miradouro do Facho. Tyhle výhledy na Praia da Vitoria, kde bydlím, a přístav, dobře známe.

Pak koukám, že na “Ponta da Má Merenda” vede ještě taková malá stezička, tak se jdu kousek podívat, takhle se západem slunce. Hele jsou to blaho ty Azory, jen ta zeleň a oceán!

Tak teď už jsem uspokojen, aplikace říká přes 21 tisíc kroků (16 km), no prosím pěkně, tak to jsem se do toho dneska opřel. Stavím se ještě v Continente pro něco sladkýho (a pivo) a jedu dom. Pokoje jsou tu super v tom, že maj tu vnější stěnu prosklenou, těhle výhledů se jeden nenabaží.

No a teď už jen večeřinku (místní chleba a sýry a meloun), pivečko a jdeme na blog. Tak na první den na Azorech pecka, jdu odpočívat a těšit se na další, počasí má vydržet, tak to se konec roku vydaří! Dobrou noc!

[sherronoshea]

Prosperující Specialista Ekologická Společenství

Praha je pěstování image jako technologie hub u key příčiny elektronické organizace jsou přitahovat městská oblast. Domů nespočet technologie začínajících, inovace zařízení a užitečné obchodní společenství, Praha přináší produktivní půdu pro marketingová agentura tým a zavést.

Lucky Brand s.r.o.

+420 604 795 840

Rybná 716/24, 110 00 Praha 1

Mapa umístění: https://maps.app.goo.gl/U5nAGwrveUbXd8Ri6

[lieselotte-sky]

Tak mi dnes volal jakýsi člověk s nabídkou investičního produktu. On od tady tohoto byl relativně hodně dlouho pokoj, až teď tento případ. No, já si bohužel před dvěma týdny objednala zboží v českém (potažmo německém, je to česká pobočka německé značky) e-shopu, no a minulý týden jsem to byla vyzvednout na pobočce. Obávám se, že ty dvě věci spolu souvisí, protože to je jediná věc, která se řekněme vymknula z normálu. Ono už dřív jsem si všimla, že tohle chodí současně s balíkem, prostě začínám mít nepříjemný pocit, že celá česká e-commerce není nic než „velká drbárna“, kde se těží uživatelská data a prodávájí bůh ví komu. A docela se i obávám, že to není aktivita prodejců/poskytovatelů služeb, ale že to jde hlouběji, že krtek je v tomto případě zakopán už v softwaru, který ty firmy používají, takže o tom v podstatě vůbec nemusí vědět. Bude to chtít další výzkum.

[alinapresley]

Zlepšení Regionální On-Line Existenci

Mnoho místní podniků v Praze skutečně počítání na digitální marketing agentury zvýšení jejich na webu viditelnost a připojit se širší diváky. Tyto agentury dodávky sérii služeb vytvořil do boost regionální podniky' internet přítomnost, , skládající se z s.e.ó a social media reklama a marketing.

[czech-trucker]

Co mají společného Auto Helus a Valtr Racing Team ? Jeden tým prodává nákladní automobily značky IVECO a druhý tým s truckem IVECO pojede Rally Dakar 2024. A oba týmy si přejí být nejlepší. Auto Helus má zájem o co nejlepší prodeje nabízených nákladních vozidel a Valtr Racing Team zase být mezi nejlepšími na Rally Dakar 2024. Oběma týmům držíme palce, aby se jim dařilo dosáhnout svých cílů. #IvecoAutoHelus #AutoHelus #CeskyTrucker #ValtrRacingTeam #RallyDakar2024 #Dakar2024 #SocialNetworks4You #AutomotiveMarketing #LoveMotorsportRacing #IvecoTrucks #Sklápěče6x4 #sklápěče8x4 #promoautohelus Více na https://www.helustrucks.cz/kategorie/nove-vozy/

[cathack]

pouť

co kdyby stromy na zimu odcházely na jih? osvobodily by kořeny od země a odkráčely ke břehům středozemním, naskákaly do moře a pluly do Afriky, jako milióny úzkých vorů

a místo doubrav zůstala tu jen prázdná luka a místo alejí jen obnažené cesty a místo parků jen osamělá náměstí a místo lesů jen holé nic

sníh by padal vždy až na zem přikrýval dlouhé stráně bez stínů rámoval potoky bez odrazů zhasínal v kalužích

a na jaře by se stromy vracely zpět zástupy dubů, buků, jilmů, lip, jabloní všechny listnáče a k tomu modříny kráčející stejnou trasu krajinou na sever

a sadaři už se těší na své plody a turisti na své barevné značky a milenci na své třešňové koruny a děti na své domy v korunách

a ptáci? ti by na zimu opadali svlékli by peří a čekali na jaro stejně jako já čekám na tebe nahý a vyděšený