#Smích

[pepomatblog]

Smích

Často dostávám otázku čemu se pořád směju.🤔😀Otázka není ČEMU ale PROČ?Tak přesně pro toto….😅 Při smíchu se dá do pohybu 17 obličejových svalů, stresové hormony dostávají červenou a tělem se prohánějí hormony štěstí…. tep se zrychlí na 120. Kmitání bránice dráždí pohlavní orgány…dech se žene průdušnicí rychlostí 100 kilometrů v hodině a hrdle klokotají přerušované zvuky frekvencí 270 hertzů u…

[sheyshocked]

I saw my beloved horses burn to death while I desperately cried for help.

Fell asleep on a book and had a weird dream about a man who taught me about life and gambling.

Jesse James was a really cool guy, actually.

Guy can never find the pigeon house he used to visit as a kid because he grew up.

The whole southern squadron was wiped out along with its general, his girlfriend is distraught.

Jim Bridger tried to warn general Caster about Little Big Horn, but the dumbass still went there and got himself and others killed.

We hoped Jack's death's gonna finally silence him, but we still keep hearing his creepy laughter at night.

Everyone is already in Mexico, bye, I'm going there too.

Czech music class at elementary featured such iconic songs, such as:

a guy saving a broken angel from the ruins of a church, helping them rise again

the cryptid at Moravia’s bog

a guy being hanged for drunkenly getting into fights

a madman’s lullaby

a man wanting to kill his goat

a guy who killed two men and committed suicide after burying them

three lemons surviving a boat crash

the US’ civil war and about the nonsense of warfare

a wildfire

a horse falling in love

the existential crisis of growing up and the never ending flow of time

[rumcajs-kin]

*nervózní smích z povodňové zóny*

[hana-loves-bumblebees]

Partik Hartl v dnešním Stardance je jako: nový smích unlocked🔓

[lefarte]

Marina is so neglected in the xreader scene, could you do something for her? (F reader lets go lesbians!)

There are multiple requests for Marina in my inbox rn ladies love Marina

tags: warning for alcohol, ok so as a general rule I only do GN reader but I made this one more feminine 4 u

“What is that?”

Marina pressed the bottle towards you with a big grin. “It’s vodka, dummy.”

You pursed your lips. “It’s nine in the morning.”

“I like to party, moje láska…” She giggled.

You rolled your eyes and took the glass bottle out of her hands. You swished the bottle of garbage-vodka a bit to find it was already half empty, or perhaps more like two thirds of the way empty. What had put you at pause was that the rim of the bottle was coated with sweet-scented pink lip gloss. The culprit was twirling her hair like a giggling idiot and repeating “mooojeeee láskaaaaa” and “mojeeeeee holkaaaa” as if it was the funniest thing in the world.

You took a sip. “You know, I don’t know what that means.”

She just looked at your bubblegum-stained lips with a big stupid grin. “Aha….”

You pretended to ignore her teasing. “I never thought I’d see you speak your mother tongue.”

“It was satirical!” She scrunched up her nose pridefully, almost looking a bit shy. “I was being wry and… and facetious!!”

“Your wit is sharp as ever.” You nodded.

Without warning, she crawled into your lap like a little bug, and laid her head down on your thighs. You made a little ‘whoa’ noise in response.

“You don’t understand the joke…” she muttered drunkenly. “Don’t understand my jooookeess…. Boooo…”

“You’re drunk as a skunk.”

“Drunk as a skunk.” She parroted.

You took another small sip. It burned in your throat. “Explain the joke to me, then.”

She started to twiddle her thumbs, like she was embarassed. “It was this song my dad used to listen to on the radio all the time… I freaking hated it…. There was this guy, and he was like… uh… Ó, lásky mé, čas mě táhne k vám… Váš smích i pláč měl jsem rád a mám…”

You brushed her hair out of her mouth. “I’ve never heard that song. And also, you’re slurring your words so much that I can’t understand you.”

“I’m drunk as a skunk.” Her embarrassment was as gone as soon as it came, and she was grinning up at you again. “Drunk as a skunk. Ahaha!”

[nespravne-citaty]

Magdalena: Já s Uriášem nic nemám!

Petronel: Nikdo by ti to nezazlíval, je silný, vtipný, chytrý, dobře oblečený, má krásný knír, hezký smích a jeho oči přímo září!

Magdalena:... Já s Uriášem nic nemám, ale začínám si myslet že ty ano.

[turnaj-taborovych-pisni]

Turnaj o nejtáborovější píseň, 1. kolo

Zítra ráno v pět: "Až zítra ráno v pět poručík řekne pal, škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal..." joóó, tohle kdyby někdo zpíval o mně... Písnička trochu něžná, trochu tesklivá, trochu dráždivá, kde je potřeba a moc pěkná. Pro zvýšení efektu doporučuji opravdu zpívat v pět ráno nad vyhasaínajícím táborákem.

Krutej smích: Nejen že jde o jednoduchou a přívětivou píseň, ale i dává káždému táborníkovi možnost předvést vlastní aranž toho nejkrutějšího smíchu co dokáže! Originál je oproti táborové verzi hrozně slabý kafe.

[srouby-a-matice]

< 4 zprávy od Olbram Olbracht >

Kontext: Extrémně krátký smutný Chlebořízek textík, který musím dostat ze svého systému.

Pár týdnů po finální epizodě třetí série, Lafka jen tak promazává upozornění na telefonu.

Extra kontext: Palamédés v mé hlavě adoptoval kočku jménem Briketa ↓↓↓

Lafka se podíval dolů. Prasklý displej jeho telefonu se na půl sekundy rosvítil a zařízení se bzučivě otřáslo, načež obrazovka potemněla. Vzal ho do dlaně a přejel po tmavém sklu prstem, čímž zahnal deprimovaný odraz svého obličeje a naopak mohl jeho pohled zůstat na fotce umouněné bílé kočky spící pod růžovými keři. Odemkl zařízení symbolem a místo kočky se ukázala jeho domovská tapeta. Smál se na něj podle hrnce ostříhaný kukuč s cyklistickou helmou a za ním se mračil jeho vlastní portrét, taky v helmě. Lafka se pousmál. Tehdy Olbrama poslal do pr-, že jestli ho na kole vyfotí, flákne mu, jenom aby si potom co nejtajněji nastavil ono selfie jako tapetu. Samozřejmě až za zámek, to tak, aby mu to Olbram ještě rok předkládal jako důkaz jejich nezměrného přátelství, protože v nějaké chvíli nahlédl Lafkovi přes rameno. Neměli spolu ale moc jiných fotek. Uhnul očima od pronikavého pohledu skleněnky v Olbramově oku, povzdechl si a měl skoro pocit jako by ho někde pod žebry bodlo, jako by ho ta malá duha a hloupý úsměv z něčeho vinily. Přelétl očima ubohý stav baterie a linku drobných symbolů notifikací v levém horním rohu. Otevřel je, ale jediné co přibylo byla zpráva od telefonního operátora. Samozřejmě. Nepřítomně posunul upozornění dolů. Bylo jich požehnaně, avšak bez valné důležitosti, sotva telefon v posledních týdnech otevíral a zařízení se zoufale dovolávalo jeho pozornosti, přestože nemělo co nabídnout. Bezděčně začal upomínky promazávat, dokud se jeho prst skoro sám od sebe nezastavil nad okýnkem starým snad několik týdnů. Přečetl si krátké upozornění. Pak ještě jednou. Žaludek se mu nepříjemně stáhnul a najednou měl pocit, že všechno kolem nabylo nejistých obrysů. V rámečku stálo:

20.10 19:34

< 4 zprávy od Olbram Olbracht > Zobrazit více

Lafka chvíli tiše zíral, pak se letmo dotknul tlačítka a obdélníček notifikace se rozlil dolů.

<Olbram Olbracht vám posílá 2 obrázky>

<"Briketa??!! 😧🐈🐈">

<Olbram Olbracht vám posílá video>

<"Haha musíš se na tohle podívat, ta kočka a pes jsou kamarádi, jí spolu z..."> Zobrazit celou zprávu.

Lafka zatnul zuby. Samozřejmě, že už ono upozornění viděl předtím, pár týdnů zpět, jen ho tehdy jako normálně ignoroval. Ale teď...

Hluboce si povzdechl a rozklikl chatové okénko. Pomalu a metodicky začal konverzaci procházet, studovat každý obrázek, gif i video, které předtím pouze přelétl pohledem. Překvapovalo ho, že si pamatuje každý z těch dnů a o čem to zrovna Olbram vtipkuje. Uvědomoval si ovšem, že to dělalo celou situaci jenom horší, s tím jak se jeho sevření na telefonu upevňovalo, až viděl jak klouby jeho levačky bělají. Rozklik hlasovou zprávu a poslouchal, jak mu Olbram extaticky vysvětluje svůj nejnovější nález v antiku, příliš nadšený na to aby mohl počkat až se potkají, ale stále dost realisticky přemýšlející na to, aby věděl, že Lafka mu telefon nezvedne. "A nevěřil by jsi, mají nekonečné kapsy! Kdo ví, co v nich ještě objevím! Patnáct stovek je v podstatě zadarmo za takovýto exemplář, ha há! " Radostný smích nad kapitalistickou výhrou se zarýval do Lafkova mozku, zatímco on se jen bezmocně díval jak mu ze špičky nosu padají slzy, které se tam bez jediného varování začaly sbírat od momentu, co zaslechl Olbrama promluvit.

Nepříjemné uvědomění toho, že by byl teď schopen zabíjet pro jedno hloupé cinknutí zprávy s odkazem na vtipné kočičí video, se pomalu rozprostřelo jeho mozkem.

Bylo to řečeno velice tiše, prázdnému pokoji, ale stálé řečeno.

"Sakra, Olbrame." Lafka si těžce povzdechl a utřel si nos do hřbetu ruky. "Promiň."

[adyathemoongoddess]

Prchá v dálky srdce mé, sliby mé jsou zjitřené.

Až roztaje bílý sníh, uslyšíš, lásko, můj smích.

Fabian a Adya v krojích.

Fabian - Valašské Klobouky

Adya - Lunární kroj (Vlastní design založený na kroji z Vlčnova)

[kocourmokroocko]

Slyšela jsem z předsíně podivný psí zvuk, pročež jsem spěšně přiběhla ve strachu, že se psynátor dusí... kdeže. Arnold jen nedosáhl ze svého ohrazeného perimetru na bedny, co stěhovali s páníčkem, a, stižen komplexní emocí "Bedna!!!! :D ♥ DALEKO :((", vynalezl úplně nový zvuk mezi "kňou" a "hůůŮŮůah". Zní to hodně jako zpupný žabí smích. Jakože kdyby žáby měly kapitalismus a seděly v pozlaceným kanclu ve svým mrakodrapu a hulily doutník při čtení dnešního výtisku Hospodářek, takovej smích. Myslim, že na podobný emoční bázi lidstvo vonehdá vymyslelo slova. Když přestalo stačit "Sereš mě" a "Mám tě rád, poď společně žrát antilopu", a muselo vzniknout i "Sereš mě, ale i tak tě mám rád a chci s tebou žrát antilopu". To je Arnold. To právě teď prožívá můj smradlavý syn. Přejte mu štěstí.

[jejivelicenstvoona]

nečtu tvoje zprávy a občas hodinu vkuse vřískám a cítím nepopsatelnou bolest na srdci a slyším tvůj smích tisíckrát za den a vidím tvoje oči skoro pokaždé kdy zavřu ty moje a je mi tě moc líto a je mi mě moc líto a je mi nás moc líto ale vím že části nás zůstaly v té studené řece v srpnu a mají zadky a kolena odřené od kamenů a sluníčko jim svítí na tváře plné lásky a štěští a neví nic o bolesti co trhá na kusy

[kvetyzlouky]

holandské suvenýry a tak trochu už nemůžu

mozek už měl dospět, aspoň to říkaly všechny memes o pětadvacátých narozenin��ch, nicméně uběhlo osm měsíců a asi se to stále nestalo jak jinak vysvětlit, že jsem letěla do Holandska za týpkem z Bumble, kterého jsem nikdy předtím neviděla? matchli jsme se, když jsem ze své hrdosti seděla sama v baru a pila negroni, uplakaná s rozečtenou Lolitou ve slovenštině, druhý den odjíždí, ale uchvacuje mě, natolik, že si píšeme i druhý den, kdy přejíždí hranice, pokračujeme ve psaní, intenzivní, neustále, fascinuje mě jeho angličtina, jeho hravost, jeho inteligence "tak si ty kytky zasaď u mě na zahradě" "a jak to mám asi udělat? když bydlíš dvanáct hodin autobusem ode mě?" "letadlem je to jen hodina" "tak jo" nejdřív jen z legrace říkám, že si koupím letenku, a pak nad tím přemýšlím, mám čas i peníze, tak proč ne? dělám si legraci, že mi možná ublíží, ale doopravdy z něj nemám špatný pocit, věřím mu. tak jsem koupila letenku. píšemem si mixem jazyků. hlasové zprávy. pampelišky. slova a slova a slova. kamarádi si myslí, že jsem se zbláznila. přiletěla jsem. je extrémně vysoký, na to se nemůžu vynadívat. večeře v italské restauraci, příjemná atmosféra, směju se. italské, ani holandské pivo mi nechutná. obchod s trávou, co vypadá jako recepce pětihvězdičkového hotelu, prodavači v kravatách, dřevěné obložení, zlaté lustry. příliš rychle mě líbá a na mě poprvé doléhá tíha situace. on je opravdu neznámá osoba, jsem několik stovek daleko od domova sama, teď si budu muset vyžrat to, jestli se mi něco stane. pláču. nějakým způsobem jsme to vykomunikovali. bojím se očekávání. usínáme a ráno máme sex, prochozený den v upršeném Utrechtu, smích a narůstající zlaté pocity k němu, když mluví s cizími důchodci. roleplaying vztahu, na (pro mě) neznámých ulicích se držíme za ruku, líbáme na eskalátorech, prokleté pusy na čelo a celé to rychle uteče a já zase letím pryč. zmatená. kdybychom se už neviděli, tak to přežiju, ale jestli se uvidíme znovu, budu moc ráda. pokračujeme ve psaní a je to ještě intenzivnější. vím, že to nějakým způsobem ovlivňuje mě celou, mé výkony v práci, mé soustředění a vnímání, nedávám pozor, co říkají ostatní, jen odepisuji. zvrhává se to v sexting, nikdy mě nikdo takhle nevzrušoval, neokupoval moji mysl, na nikoho jsem takhle nemyslela u masturbace. pohlcuje mě to celou. a tak je řada na něm. přilétá. jenomže, volali jsme si asi dva dny předtím a byla to intenzivní konverzace, u které pláču. zvyšoval hlas a pak mi napsal prosbu, která pochroumala moje ego, což jsem si racionálně uvědomovala, ale zase se objevil červík v hlavě. chuť utéct, ale to přeci nemohu. přilétá a já jsem celá nervózní, až po několika pivech a brcích se cítím lépe, příjemně. (hrozně moc se mi nechce zacházet do všech detailů, asi to příliš bolí, nechci nad tím přemýšlet, protože pak bych plakala, takže to neshrnu všechno). spí u mě jen dvě noci a pak to končí. ale o tom možná jindy, protože je to komické. rozloučili jsme se, uplakané ráno, den zakončený skvělými koncerty a pak večerem v Sute, slavilo se 20 let a samozřejmě je tu první Jan a já přemýšlím, že za ním chci jít a mluvit s ním. což jsem našla tu odvahu a nejsem si jistá, jestli jsem mu jako první větu neřekla, že důvod, proč mě přitahuje, je to, že on mě nechce. nakonec jsme spolu do pěti do rána. mnoho piv a zakončujeme to lahváčema na Míráku. kdybych si tajně nenahrávala naše rozhovory, tak druhý den nemám tušení, co se řeklo. kocovinu léčím pivem a poslouchám naše hlasy dvě hodiny. stále dokola ve smyčce, on říká, že nejsem dostatečně transparentní a já mám pocit, že jsem před ním vyblila duši. některé věty uklidňují. nikdy ses přede mnou neztrapnila a ani to nikdy nebude možné. dozvídám se, že ho zajímám, že mu vadilo, že jsme se půlroku nebavili, že se mi stranil, protože slyšel, že mám kluka. donekonečna nadhozená otázka "co my, co s námi, pojďme to debatovat, definovat", ale na žádné řešení nepřicházíme, jen jsme se domluvili, že se potkáme někde mimo Sute. to be continued...

[morgan-the-lonely-brick]

Dětičky moje!! 🥰🥰

Nebudeme mít za prezidenta úplného chuje🥰🥰🥰

Budeme mít solidního prezidenta🥰🥰

Nebudeme jiným národům pro smích🥰🥰

Děkuju všem co přišli k volbám 💓

[secreterces-charlie]

Tak mi konečně došly zájmy a vrhla jsem se na Díru, a musím přiznat že jsem měla trochu nízký očekávání, protože z první kazety to zní jako TMA, který mě docela tragicky zklamalo.

ALE!

Navzdory využití stejného formátu mě Díra velmi mile překvapila! Zatím největší favorit je Kazeta #8, kterou právě poslouchám, ale nikdy se mi dřív nestalo, že bych se u poslouchání podcastu nahlas smál, a Díra ve mně budí smích konzistentně. Nemůžu se dočkat až se propadneme do osobních hororů, zatím největší zklamání bylo, že Soví Hnízdo nevyvětralo něco o Olbrachtovi.

[knihkupeczkupole]

prodáváme hru fakt hluční knihovníci. Kolegyňka v reakci na výbuch smích jiné kolegyně kdesi v útrobách knihkupectví.

A tohle jsou fakt hlučné knihkupci.

[toubledrouble]

Ta jedna písnička v Tajemství staré bambitky 2 (ano, sledovala jsem to) kde je text "a mluví česky!!" vyvolala tuto reakci:

Já: To vážně řekl?

Máma: Úžasný požadavek na budoucí manželku, musí mluvit česky.

Já: velmi obrozenecké chování. Jeden z nás, jeden z nás-

*smích*