#přátelé neberte kočičí memy svých přátel na lehkou váhu

[srouby-a-matice]

< 4 zprávy od Olbram Olbracht >

Kontext: Extrémně krátký smutný Chlebořízek textík, který musím dostat ze svého systému.

Pár týdnů po finální epizodě třetí série, Lafka jen tak promazává upozornění na telefonu.

Extra kontext: Palamédés v mé hlavě adoptoval kočku jménem Briketa ↓↓↓

Lafka se podíval dolů. Prasklý displej jeho telefonu se na půl sekundy rosvítil a zařízení se bzučivě otřáslo, načež obrazovka potemněla. Vzal ho do dlaně a přejel po tmavém sklu prstem, čímž zahnal deprimovaný odraz svého obličeje a naopak mohl jeho pohled zůstat na fotce umouněné bílé kočky spící pod růžovými keři. Odemkl zařízení symbolem a místo kočky se ukázala jeho domovská tapeta. Smál se na něj podle hrnce ostříhaný kukuč s cyklistickou helmou a za ním se mračil jeho vlastní portrét, taky v helmě. Lafka se pousmál. Tehdy Olbrama poslal do pr-, že jestli ho na kole vyfotí, flákne mu, jenom aby si potom co nejtajněji nastavil ono selfie jako tapetu. Samozřejmě až za zámek, to tak, aby mu to Olbram ještě rok předkládal jako důkaz jejich nezměrného přátelství, protože v nějaké chvíli nahlédl Lafkovi přes rameno. Neměli spolu ale moc jiných fotek. Uhnul očima od pronikavého pohledu skleněnky v Olbramově oku, povzdechl si a měl skoro pocit jako by ho někde pod žebry bodlo, jako by ho ta malá duha a hloupý úsměv z něčeho vinily. Přelétl očima ubohý stav baterie a linku drobných symbolů notifikací v levém horním rohu. Otevřel je, ale jediné co přibylo byla zpráva od telefonního operátora. Samozřejmě. Nepřítomně posunul upozornění dolů. Bylo jich požehnaně, avšak bez valné důležitosti, sotva telefon v posledních týdnech otevíral a zařízení se zoufale dovolávalo jeho pozornosti, přestože nemělo co nabídnout. Bezděčně začal upomínky promazávat, dokud se jeho prst skoro sám od sebe nezastavil nad okýnkem starým snad několik týdnů. Přečetl si krátké upozornění. Pak ještě jednou. Žaludek se mu nepříjemně stáhnul a najednou měl pocit, že všechno kolem nabylo nejistých obrysů. V rámečku stálo:

20.10 19:34

< 4 zprávy od Olbram Olbracht > Zobrazit více

Lafka chvíli tiše zíral, pak se letmo dotknul tlačítka a obdélníček notifikace se rozlil dolů.

<Olbram Olbracht vám posílá 2 obrázky>

<"Briketa??!! 😧🐈🐈">

<Olbram Olbracht vám posílá video>

<"Haha musíš se na tohle podívat, ta kočka a pes jsou kamarádi, jí spolu z..."> Zobrazit celou zprávu.

Lafka zatnul zuby. Samozřejmě, že už ono upozornění viděl předtím, pár týdnů zpět, jen ho tehdy jako normálně ignoroval. Ale teď...

Hluboce si povzdechl a rozklikl chatové okénko. Pomalu a metodicky začal konverzaci procházet, studovat každý obrázek, gif i video, které předtím pouze přelétl pohledem. Překvapovalo ho, že si pamatuje každý z těch dnů a o čem to zrovna Olbram vtipkuje. Uvědomoval si ovšem, že to dělalo celou situaci jenom horší, s tím jak se jeho sevření na telefonu upevňovalo, až viděl jak klouby jeho levačky bělají. Rozklik hlasovou zprávu a poslouchal, jak mu Olbram extaticky vysvětluje svůj nejnovější nález v antiku, příliš nadšený na to aby mohl počkat až se potkají, ale stále dost realisticky přemýšlející na to, aby věděl, že Lafka mu telefon nezvedne. "A nevěřil by jsi, mají nekonečné kapsy! Kdo ví, co v nich ještě objevím! Patnáct stovek je v podstatě zadarmo za takovýto exemplář, ha há! " Radostný smích nad kapitalistickou výhrou se zarýval do Lafkova mozku, zatímco on se jen bezmocně díval jak mu ze špičky nosu padají slzy, které se tam bez jediného varování začaly sbírat od momentu, co zaslechl Olbrama promluvit.

Nepříjemné uvědomění toho, že by byl teď schopen zabíjet pro jedno hloupé cinknutí zprávy s odkazem na vtipné kočičí video, se pomalu rozprostřelo jeho mozkem.

Bylo to řečeno velice tiše, prázdnému pokoji, ale stálé řečeno.

"Sakra, Olbrame." Lafka si těžce povzdechl a utřel si nos do hřbetu ruky. "Promiň."