#Nová Ves

[zlinews]

EKOLOGIE | Ornitologové prokázali nové hnízdění vzácného orla mořského ve Zlínském kraji, na území kraje jsou v současné době známé pouze dva hnízdící páry tohoto druhu.

[liberte-news]

TIP: Festival otevřených sklepů – za vinaři z Podluží 2024

Festival otevřených sklepů se uskuteční 2. a 3. listopadu v obcích Podluží. Návštěvníci ochutnají vína z 32 vinařství a užijí si kulturní program, dopravu zajišťují autobusy. Degustace je součástí vstupného.

SLOVÁCKO | Již 34. Festival otevřených sklepů se uskuteční o víkendu 2. a 3. listopadu ve třech vinařských obcích mezi malovanými sklepy Podluží. Návštěvníky čeká 32 vinařství, které nabídnou ve volné degustaci kolem 370 místních vín. ILUSTRAČNÍ FOTO Festival otevřených sklepů odzátkuje láhve v Malovaném kraji – pod žúdrama s lidovými ornamenty, ve sklepech kvelbených starými cihlami i v…

[loeilenchambre]

Lukáš Adamec - Horúca Láska, shazamé sur la route de retour de Bojnice

[fuckyeahgoodomens]

!!! Czech edition of Good Omens / česká verze Dobrých Znamení !!!

Nevím kolik mě tu na čumblr sleduje čechů a slováků :D, ALE! Doposud Good Omens vyšelo ve dvou verzích (ta se zadky a ilustrované vydání) ale obě jsou už nesehnatelné v knihkupectví, jen po antikvariátech za 5x vyšší cenu :/. V lednu jsem psala vydavatelství Talpress a říkali, že plánují nové vydání, ale včera jsem jim psala, jak to vypadá, a odepsali mi, že to nebude! :(

Ale myslím, že pokud by se ukázat dostatečný zájem, tak by se to snad dalo zvrátit! :)

Takže prosím všechny čechy (a slováky ;) ;) ;)) jestli by nenapsali Talpressu na:

eshop@talpress.cz

něco ve smyslu (+ kdyžtak trochu upravit ať nemají x-krát ten samý copy paste :D)

Dobrý den,

slyšel/a jsem, že plánová nová edice Dobrých Znamení nakonec nebude. Moc mě to mrzí, protože jsem měl/a v plánu si ji pořídit. Laskavě prosím o znovu zvážení.

Děkuji a přeji krásný den,

jméno

KRLEŠ!!!

[myvalzpival]

nová životní situace odemknuta:

jedeš ve 21:00 taxíkem na pohotovost, tvůj parťák má hlavu zabořenou v kýblu a taxikářovi z rádia blasujou KANIKULY

[mujsilenejdenik]

Včera jsem byl na skupině a dnes na sezení u svého psychiatra. Na skupině jsem se dozvěděl, a docela se s tím ztotožňuji, že jsem k sobě vnitřně neskutečně kritický. Terapeut i moji “kolegové” mi radili, abych k sobě zkusil být více laskavější. Určitě se o to pokusím, ale myslím si, že je to běh na dlouhou trať. Terapeut mi poradil, abych zkusil svého vnitřního kritika alespoň občas poslat třeba na pomyslnou dovolenou, můj život by pak mohl být lehčí.

Teď musím napsat ještě jedno. Jsem tady já kontra máma. Já si myslím, že za moje propady může práce, a že by mi pomohlo, kdybych odešel. Máma si myslí, že jsem prostě psychicky nemocný, a proto mám propady, které se odráží i v práci, a že musím udělat všechno proto, abych se tzv. vyléčil, což v jejím podání znamená zůstat v práci (a to za každou cenu). Nevím. Řešil jsem to i včera na skupině, kdy mi terapeut řekl, že máma pravdu mít může a nemusí. Může to být způsobeno nemocí, ale dost možná, že si to peklo dělám sám, respektive můj vnitřní kritik. Je fakt, že si říkám, zda by mě ten můj vnitřní kritik neprovázel na cestě životem dál, bez ohledu na to, jestli dám ve škole výpověď nebo ne. Ptal jsem se na to i svého psychiatra.

“Já si myslím,” řekl doktor, “že do jisté míry možná ano.”

“No,” hlesnul jsem. “Měl jsem to tak i dřív, to je pravda. Ale v daleko menší míře.”

“Každopádně, je to celkem vážná situace. Myslím to, co se děje teď,” pokračoval doktor.

“To, jak mě drtí ta práce.”

“Ano.”

“Víte, pane doktore, já samozřejmě nemůžu říct, že by se mi tam dělo něco špatného ve smyslu, že bych tam třeba zažíval nějakou šikanu, nebo se dostal s někým do konfliktu. To ne. Ale prostě je to pro mě čím dál těžší. Na škole jsem už asi sedm let a myslel bych si, že čím déle tam budu, tím to bude lepší, ale ono je to právě naopak.”

“Taky se mi zdá,” hlesnul můj psychiatr.

“Vlastně jsem se dostal do situace, kdy nemůžu do práce bez Rivotrilu.”

“To není dobré,” na to doktor. “Sice je fajn, že ho neberete pravidelně, čímž se vyhnete riziku vzniku závislosti, jak jsem vám říkal už minule, ale zároveň to není dlouhodobé řešení.”

“To jistě ne,” souhlasil jsem. “No, a jak jsem říkal, moje matka na mě vyvíjí tlak. Bohužel.”

“To vám zajisté nikterak neulehčí situaci.”

“To opravdu ne.”

“Taky si myslí, že je to dáno tou nemocí, a že bych se měl léčit hlavně proto, abych zůstal na škole.”

“Aha.”

“Říkala, jestli bych se neměl nechat hospitalizovat.”

“To jako jenom na její nátlak?” pozdvihl doktor obočí.

“Ano. Víte, je to až paradox. Na začátku prosince jsem dostal nabídku na pěti týdenní pobyt na psychiatrii v Berouně. Víte, je to nová, hezky zařízená klinika…”

“Ano, vím o tom.”

“Nicméně máti o tom nechtěla ani slyšet. Že prý by bylo nemyslitelné, abych tak dlouho chyběl ve škole.”

“Rozumím.”

“Takže já jsem podlehl tomu nátlaku a do Berouna jsem nenastoupil.”

“A teď by vaše maminka chtěla, abych vás nechal hospitalizovat.”

“Ano. Já ale nechci. Aspoň ne hned.”

“Taky si nemyslím, že je to nutné,” uklidnil mě doktor. “Navrhuji následující. Vezměte si neschopenku, odpoči��te si a uvidíme. Důležité je, abyste se teď dal dohromady a pak se uvidí, respektive pak můžeme řešit, co s tou prací.”

“Dobře. Já jsem pro,” odvětil jsem.

A tak mám zase neschopenku. Uvidíme, jaký to bude mít na moji psychiku vliv. Ještě, když jsem odcházel s ordinace a loučil jsem se s doktorem, řekl jsem. “Maminka se s tím holt v nejhorším bude muset nějak popasovat.”

“To ano,” na to doktor. “Za svými rozhodnutími byste si měl umět stát.”

[guerrerense]

350.016-2 ZSSK, Sv 98213, Nová Ves u Leštiny – Leština u Světlé por Jan Fabián

[vinozmraku]

ukolébavka pro pocit

že můžu někomu pomoct

-

je mi to hrozně líto

a chtěla bych ti pomoct

-

tma ve který jdeš spát

a do který vstáváš

se zdá být

neprostupná

hezký počasí

neexistuje

život je krutej

bolí tě všechno

ani jsi nevěděla

že to jde

ráno je stejný

jako noc

smutek tě vyčerpá

a spánek je to nejlepší

co teď máš

škoda,

že nejde spát pořád

vzpomínky

k nim radši nic

jsou zlý

i když byly hezký

pláč ach ten pláč

bereš ho s sebou všude

kam jdeš

je to dobrej parťák

uspí tě

i probudí

všechny dny jsou jeden

dělí je jen ten

těžkej hlubokej prázdnej

spánek

kdy nic necítíš

občas máš pocit

že všechno

co bylo uvnitř

už se vypařilo ven

ale jakto

kdy naposled svítilo

sluníčko?

kdy

víš kdy

naposled.

-

chtěla bych ti pomoct

protože pouze jen tuším

v jaký seš teď tmě

chtěla bych ti říct

že se má dobře

jenže já nemůžu

protože kdo to sakra

může vědět

ti to už nepoví

ale radši tomu věř

je to jednodušší

-

zapomeň a uvěř

že každej další den

tě bude bolet

o něco míň

než ten před ním

časem

si zvykneš

na bolest konstantní

bude jako tvá

nová končetina

naučíš se s ní

vstávat, spát, jíst

radovat se milovat

smutnit zlobit se

to už není tak hrozný

hlavně vydrž ten začátek

ten odraz

vydrž

[muz-s-kompasem]

Klub slezských turistů #2

Přátelé dobrého pochozeníčka, vracíme se k Vám s reportem z druhého tripu letošní sezóny. Cesty regionem nás s @kohoutek-lucni tentokrát zavedli do Karviné a jejího blízkého okolí.

Naše cesta započala za nejasných komplikací pozdního odpoledne jednoho malebného únorového dne na Ostravském autobusovém nádraží. Vystoupili jsme na zastávce Doly/Karviná, Šikmý kostel, tak jak jsme si již zvykli, jediní.

Opravdu je nakřivo, 8/10.

Abyste ti z Vás, co nepocházíte z regionů poznamenaných hlubinnou těžbou, pochopili jak se věc má, městům se tady děje takový nepříjemný nešvar. Častěji než byste čekali se propadnou do země. Jelikož jsme ale lid houževnatý a na šachtu se nám nechce chodit daleko, obvykle se tato propadnuvší městečka vystaví na nejbližším kopci, který vypadá aspoň trochu stabilně.

To jsem si myslel minimálně já. A proto nás nezastavilo minimalistické urbanistické řešení města Staré Karviné.

9,5/10. Upřímně to tam miluju.

Naše dobrodružná cesta do Nové Karviné nadějně započala promyšleným plánováním Kohoutka nad seznam mapami a nečekaných obrátek nabrala po kilometrovém pochodu příkopem vedle silnice, když v mém životě nastala chvíle, kdy už mě neustálé vžuuuuuum začalo opravdu srát, tedy zavelel jsem: vezmem to touhle lesní cestou, je to zkratka, brácho věř mi.

Pamětihodnosti Rozhodně zkratky brácho věř mi ze Staré Karviné ku Nové Karviné

Supruový potrubí

Po celou cestu nás provázela parádní roura a iluze, že ta cesta někam vede. To co vidíte na obrázku je 5m² nejkouzelnějšího winter wonderlandu do jakého jsme kdy vstoupili. Jestli můj blog sleduje správce tohohle objektu, chci říct, že je mi velkou ctí a že Vám tam něco hrozně teče. 9/10

2. Tunel dopíče

Nezabilo nás to. 7/10

3. Řeka s černým korytem

Po přebrodění řeky už nám definitivně došlo, že tohle rozhodně není Nová Karviná. 4/10

Možná už tušíte, kam tenhle příběh směřuje. Jelikož jsem muž s kompasem, náhodná údržbářská pěšinka se sice ukázala být přímou zkratkou, akorát že po vzdušné čáře. Mezi námi a naším vytyčeným cílem se objevila nečekaná překážka.

4. Důl Darkov

0/10

Naše expedice uvázla na poněkud trapném bodě. Překročením říčky jsme se ocitli na samém kraji areálu Dolu Darkov. Moje návrhy prostě to nějak projít se nesetkaly s velkým ohlasem a Kohoutek na základě mistrné práce s mapou zjistil, že neví jak se odsud dostat. Jakkoliv to považuji za svou osobní porážku, seznali jsme, že se kousek vrátíme a vyhledáme civilizaci, aby nám nějak pomohla. Civilizace in question being

5. Stonava

Malebná slezská vesnička disponující zmarem, jiskrou naděje, že se odtamtud dostaneme a autobusovou zastávkou s pravidelnou linkou do Karviné, na kterou jsme nemuseli čekat ani hodinu. Jelikož mi ale připomínala domov, udílím pouze 2/10.

Kulturně-svačinková rubrika

Navzdory dobrodružství, které nás zaskočilo po cestě, jsme se se západem slunce dostali do Nové Karviné. S vědomím, že jsme naší vinou kulturu i suvenýry zřejmě nestihli, jsme se vylodili před budovou Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity proto, abychom se mohli smát její existenci. Shodou náhod a radostné prozřetelnosti se však zrovna děla nějaká akce, jejíž smysl nám zůstal utajen a taky nám to bylo dost jedno. Otočili jsme 4 tužky, čokoládičku, hrst lipa, 2 kalíšky kroupové polévky podle staroslovanského receptu, 2 sešity, zelený zvýrazňovač a ještě jsem si vylisoval magnetku na lednici. Naše očekávání co do suvenýrového potenciálu bylo dalece překročeno. 10/10

Zdárnou turistiku jsme šli zajíst na náměstí do kavárny Venezia. Dost dobré dortíčky za lidovou cenu a poněkud průměrnější horká čokoláda, v Kohoutkově případě aloe vera čaj. 8/10

Emocionální roller coaster výletu do Karviné ve výsledku dopadl velmi pozitivně. Plusové bodíky dáváme za to, že jsme pří ústupu na nádraží potkali policejní pásku a craft-store, kde jsem nafasoval dost příze na dokončení mojí háčkované slepice.

Lahůdkový potenciál: uspokojivý

Suvenýrový potenciál: nad očekávání

Kulturní potenciál: nějaké akce se tam očividně dějí; našli jsme program filmového klubu, který kopíruje máš fakultní klub a to nás urazilo

Přírodní potenciál: přílišný

Celkové hodnocení 6.4/10, byl to rozhodně jeden z ikoničtějších výletů Klubu slezských turistů. Do Karviné se každopádně plánujeme vrátit a tentokrát tam nepůjdeme pěšky.

[mariacallous]

Protesters have taken to the streets in 14 Slovak towns, accusing the government of reshaping the country’s cultural sector to fit a nationalist, populist agenda.

Demonstrators, including staff from cultural institutions, on Thursday called for the dismissal of Culture Minister Martina Šimkovičová, with some saying they feel intimidated by her. Many prominent Slovak cultural figures have been at loggerheads with Šimkovičová amid deepening polarization in the country following Prime Minister Robert Fico's sustained criticism of Western liberal values. Šimkovičová, from the far-right, pro-Russian SNS party, has fired management at cultural institutions, overseen a revamp of the public broadcaster, and criticized art deemed to be too liberal. Protesters in the capital, Bratislava, heard from prominent figures like Slovak-Hungarian filmmaker Péter Kerekes, who spoke on the importance of culture in national identity. “Without culture, a nation will perish,” he was cited by The Slovak Spectator news outlet as saying. During a protest in Spišská Nová Ves, eastern Slovakia, Oto Vojtičko and Boris Švirloch, who both worked for a television station and were fired after refusing to broadcast what they say was a biased discussion led by City Hall officials, accused the national authorities of interfering in cultural and media institutions. Meanwhile, Martin Varga, a volunteer with the civic association Hrad Uhrovec (Uhrovec Castle), said that inaction by the Culture Ministry had left restoration projects without funding, jeopardizing important work on historic sites like castles. Fico, whose government took power last October, has also faced increasing criticism for his foreign policy, including a push to renew ties with Russia. The Slovak government’s refusal to continue sending Ukraine military aid in its war with Russia and a controversial meeting between Slovak Foreign Minister Juraj Blanár and his Russian counterpart Sergey Lavrov in early March have alarmed many Slovaks.

[goalhofer]

2024-25 Columbus Blue Jackets famous relations

#59 Yegor Chinakhov: Son of former Neftyanik Almetievsk II C Vitali Chinakhov. #44 Erik Gudbranson: Brother of former Newfoundland Growlers D Alex Gudbranson. #22 Jordan Harris: Son of former Richmond Renegades G Peter Harris. #38 Boone Jenner: Nephew of former Detroit Red Wings C Billy Carroll and cousin of former Toronto Rock D Matt Carroll & former Utah Grizzlies C Marcus Carroll. #3 Jack Johnson III: Brother-in-law of Sirius XM NFL Radio analyst Brayden Quinn, former olympic gymnast Alicia Quinn & former Atlanta Falcons LB A.J. Hawk. #62 Kevin Labanc: Son of former H.K. Spišská Nová Ves C Milan Labanc. #24 Mathieu Olivier: Son of former Victoriaville Tigres assistant coach Simon Olivier. #4 Cole Sillinger: Son of former New York Islanders C Mike Sillinger and brother of Cleveland Monsters C Owen Sillinger. #40 Daniil Tarasov: Son of K.K. Sibir Novosibirsk Oblast goalie coach Vadim Tarasov. #21 James Van Riemsdyk: Brother of Washington Capitals D Trevor Van Riemsdyk & former Norfolk Admirals C Brendan Van Riemsdyk.

[flagwars]

2023 New Czech Flag Wars: Round 1, Bracket 8

[stromuprisahat]

Ve spoustě filmů oběť z kufru zavolala mobilem policii a oni ji pak podle pár detailů snadno vypátrali. „Auto právě lehce poskočilo, cítím puškvorec a kopretiny a venku zpívá loboš modrobřichý.“  „To musí být přejezd u McArthurova parku. Žádný strach, slečno, pomoc už je na cestě.“ Realita se s Hollywoodem samozřejmě míjela tak dalece, že by k tomu byla zapotřebí nová dálková jednotka. Zatímco v Americe by poskočení auta znamenalo železnici, v Čechách to podle síly a četnosti vypadalo na jízdu měsíční krajinou nebo jako na většině silnic Středočeského kraje.

Drsné sny (Jakub Mařík)

[takovanormalnielie]

8.4.2024

Zaučuju kolegu na svoje místo a mísí se ve mě naštvání, zklamání a apatie. Měla jsem na jeho zaučení zhruba měsíc a půl. Hned z kraje se hodil na tři týdny marod, protože mu přišel novej počítač. Doufala jsem, že nová pozice, výzva a zvýšení mzdy ho doženou k zodpovědnosti, ale je to pořád malý dítě i ve svejch 28 letech. Nechápe vážnost situace a je mu to jedno. Ono to nějak dopadne, žejo, ale já na konci měsíce mizím a nikdo jinej mu tady mámu suplovat nebude. Štve mě to, protože je to chytrej kluk a je pečlivej. Bohužel nedokáže převzít odpovědnost za cokoliv. Pořád se musí ujišťovat, než cokoliv udělá, i kdyby to byla naprostá trivialita. Potřebuje všechno schválit. Nedokáže se sám rozhodnout. Maximálně tak v tom, že zazdí práci, aby si mohl tři týdny v kuse hrát. Teď tady lítá celej zmatenej a já mám sto chutí nechat ho v tom utopit.

[nakanary8]

Vpis 4 - Marta

(7.12.) Spíme tu výborně, ten vzduch, to šumění vln, to pivo (Tropical) udělají své i přesto, že náš letošní pokoj poněkud hůř odstiňuje zvuky animačních programů, takže se nám do pokoje kromě cigaretového kouře od sousedů line i směs několika hudebních produkcí najednou. My s Evičkou tradičně vstáváme poslední (po osmé), ostatní bývají na nohou i snídani dříve, ale už to taky hezky dokumentujou do blogu. Snídaně šampiónů.

(To žlutý je banánovej koktejl, to si příště taky musím dát!) Je vtipný, jak se naše whatsappová skupina stává takovým stalkerským nástrojem a vlastně víme o všech všechno, i když náhodou nejsme společně. “Mladí se ráno byli projít na pláži,” reportuje Marta a dokládá fotkou, kterou by lecjaký paparazzi mohl závidět.

(Mě zaujal ten jogín v pozadí!) S tušením, že se v blogu může objevit leccos, přichází záhy i oficiální fotky, potvrzující, že brzká procházka po pláži se opravdu stala a že to bylo fajné!

I já mám hned po snídani pnutí jít na peeling, tak také jdeme zkontrolovat moře. Je pod mrakem, teplota ideál, moře klidný a pláž prázdná.

Evička zase neodolá a vybírá, jaké krásné kamínky by si odnesla, výběr je tu téměř nekonečný, bohužel :)

A tedy dostal jsem přísné reakce od nejmenovaných čtenářů, že s tím Robertem to nebylo povedené, takže prosím vás, tady je vše v pořádku, důkaz místo slibů.

Posledních několik dovolených mám neodbytný pocit, že mě pronásleduje odkaz jednoho švýcarskýho architekta, a když už jsem si myslel, že na Kanárech jsem v bezpečí, lup ho, nová výzdoba v hotelu.

Pokud jste si toho ještě nevšimli u první fotky, tak dneska tu dělám chodící hrdou reklamu našim horám - Erzgebirge! Ve výtahu máme dobrý světlo, tak to hned využívám. Chtěl jsem se tvářit drsně, ale spíš vypadám na brzký pláč, drsoň ze mě nebude.

Dneska večer je Stardance, o čemž tu už taky pár dní mluvíme. Já bych to chtěl nějak vymyslet, abychom se na to s Evičkou mohli koukat na pořádný obrazovce. V pokojích jsou nové televize, ale nejsou chytré, takže je nelze napojit na wifi či jinak na telefon. Jediný způsob je kabel, který ale nemáme. Načež dneska jako na zavolanou André posílá do naší skupiny vzkaz a foto, v jakém obchodu tady v Tauritu prodávají HDMI kabely! Juch! No tak se hned balím a razím tam. Po cestě se zastavím na pláži pozdravit Martu, která si tu tráví klidný dopoledne u knížky, tak trochu pokecáme o životě, viď. Před polednem se zvedám, kdyby tu v sobotu měly obchody otevřeno jen dopoledne. Obchod najdu podle pokynů, jen tedy nemají ten kabel, co potřebujeme, čili HDMI na USB-C. Pan prodavač je ale velmi snaživej, takže se mnou prolejzá celej obchod krabičku po krabičce, až v šuplíku pod kasou najde jeden zaprášenej volně položenej drát bez krabičky. “To je on!” zajásám. Jako dobrej obchodník mi ho samozřejmě prodá, i když tipuju, že to byl nějakej jeho pracovní. No ale hele mám ho!

Tím je problém propojení televize s počítačem nebo mobilem vyřešen jen způlky, protože snad jediný pokoj, který na celým hotelu má dálkový ovládání, je ten nový apartmán mladých. Píšu do skupiny, zda půjčí, načež k nám ochotně přijdou štelovat televizi rovnou všichni tři, aww. No ale ten kýžený efekt to přinese, funguje to! Dokonce se nabízejí, že bychom tedy mohli udělat večerní Stardance party přímo u nich v apartmánu, což je nabídka, co se neodmítá, protože se rádi podívají všichni se ukázalo, a to už bychom se k nám nevešli. Tož celí radostní jdeme na oběd, večer to bude velký! Marta dorazila na oběd první a zabrala luxusní místo, takže dneska takhle, dobrou chuť!

Personál je přeochotný, i když občas neobratný, tak v jednu chvíli slyšíme někoho rozbít talíř. “Byli to lidi nebo dítě?” ptá se bezelstně Marta, naznačujíc svůj názor k rušivým elementům v restauraci. Nikomu se nic nestalo, jen snad já jsem se tu poprvé přepapinkal tak, že si zkrátka po obědě musím jít lehnout, přestože jsme se dušovali, že se půjdeme vykoupat, když zase vylezlo slunce. No náš pokoj spal vlastně celé odpoledne, ale jinde se děly věci. Nejprve jedna úplně magazínová profi fotka!

Pak suchá příprava profi potápěčů (být rybka, tak asi uplavu :).

A pak klasická plážová zábava vyhrabávání děr v písku! To bych se býval přidal! (Tahle fotka se Martě zvlášť povedla, to sladěn�� barev nemá chybu.)

Když jsem se po čtvrtý hodině na pláži objevil taky, Janička mě vítala slovy “Péťa už jde”, kde tedy to “už” bylo zejména na místě, no stane se :-) Přišla nakonec i Evička, tak jsme zase poseděli, pokecali, já se i vykoupal. A to ležení na hladině klidnýho, nekonečnýho oceánu, v paprscích slunce, hele to je fakt dobrý... Jelikož si mobily na pláž s Evičkou neberem, fotila nás Marta, jeden skoro západ slunce zas výtečně.

Téměř tu nepijeme alkohol (kromě piva u jídla) a vůbec se tu snažíme žít zdravě, což tu hezky vystihla zase Marta, když vyprávěla, že si skočila  “pro jablko do baru”, miluju! (K tomu je teda třeba vědět, že bary kolem hotelu jsou otevřené i v době mimo jídel v restauraci a servírujou nejen klasický barový věci, evidentně.) Ještě před večeří jsme stihli vyzkoušet, že propojení s televizí funguje i v apartmánu, dokonce stačí s mobilem. Trik s geografickým omezením ivysílání se nekonal, stačí se připojit přes data a ne přes místní wifi a vše funguje bezchybně. Stardance večer zachránil Víťa, když včas upozornil, že kvůli časovému posunu musíme tady na Kanárech začít sledovat přenos o hodinu dřív, čili v sedm. Na večeři se tak scházíme hned, jak se v půl sedmý otevře a vše v klidu stíháme. Dnešní změna spočívá v tom, že před odjezdem výtahy do pokojů to vezmeme přes jeden ze samoobslužných barů a vezmeme si drinky - vínovou pípu bereme útokem.

Apartmán je vzorně nachystán na promítání, v��etně sezení, všichni jsme dneska večer v první řadě!

Užili jsme si to moc hezky, navzájem si poděkovali za umožnění takovýho promítání (sejít se toho muselo fakt hodně, od kabelu přes ovladač až po televizi atp.!) A teda ten alkohol byl potřeba, protože s tím rozstřelem mezi Ptáčkovou a Dancingerovou (aka Vodičkou a Prágerem) to byly sakra nervy! Když si porotce Tománek dovolil hodnotit některé námi oblíbené dvojice pouhou osmičkou, jinak distingvovaná paní Marta se vedle mě neudržela a s rukou vzpřaženou k televizi prohlásila “To je kretén”, načež jsme se všichni museli napít. Naštěstí nás výkony zejména Oskara Hese natolik omračovaly, že se vše v dobré obrátilo a snad ani zmrtvýchvstání Lucie Vondráčkové nám tak nevadilo. Helejte to byl naprosto bezvadnej závěr dne, kdyby už jen proto, že se nám tady daleko od Prahy na ostrově v Atlantiku někde u Afriky podařilo sledovat živej přenos našeho oblíbenýho pořadu a společně si ho vychutnat. Za mě tenhle den patřil Martě a já se těším na další. Dobrou noc! PS: V novém apartmánu se prý spalo výtečně!

[onaras-oficialni]

Den 3 - Modré květiny

Po předchozích dvou dnech se mi chtělo psát něco odlehčeného.

-

Když se v Destu mluví o něčem nepravděpodobném, říká se: „To dřív vykvetou modré máky." Třeba „to dřív vykvetou modré máky, než mi perkmistr povolí rozšířit vinici". A nebo „to dřív vykvetou modré máky, než mě uvidíte šaškovat v aréně".

Oli neměl žádnou vinici, zato teď stál v zákulisí lythirilské arény, koutkem oka sledoval dvojici zápasníků a zapínal si erární vycpávanou vestu. Na druhé straně ringu se právě usazoval zbytek Eskadry. Ořích zachytil Oliho pohled a ukázal svou podporu zazubením a zdviženými palci. Oli odpověděl povzdechem. Koneckonců to byla Oříchova vina. Pitomá sázka.

„Tvoje poprvé?“ otázal se jediný další bojovník ve vestě. Při pravém boku se mu houpal kord. Takže levák. Dobré vědět.

„Ano. Totiž ne… Už jsem bojoval, ale nikdy ne pro publikum.“

„Neboj, o moc nejde,“ pousmál se neznámý, „po třetím bodu to sudí zastavují. A podle mě je divákům jedno, jestli prohraješ, hlavně je musíš pobavit. Jinak já jsem Arno.“

„Oli,“ přijal Oli nabízenou ruku, „hádám, že jdeme proti sobě.“

„Vypadá to tak. Hele, jen ať víš, před soubojem většinou přidám nějaké slovní popichování, víš co, lidi to mají rádi… takže kdyby se ti náhodou chtělo mi nahrát…“

K odpovědi už se Oli nedostal, protože zápasící dvojice vyklidila arénu a trpasličí promotér jim pokynul dovnitř.

„Nová tvář vstupuje do arény! V červené vestě: je neznámý, je tajemný, chce ukázat, co v něm je! Oliver Feathersworth!“ Oli přešel do vyhrazeného rohu a zkusmo promáchl kordem. Ozval se zdvořilý potlesk a série povzbudivých výkřiků, valná většina od Ořícha.

„A proti němu v modrém: všichni ho znáte! Všichni ho milujete! Šampion posledního Turnaje Jednoty: Arno de Vera!“ Arno vkročil do ringu pružným krokem šelmy a střelil tribunám jeden ze svých mnoha úsměvů. Diváci titul miláčka publika potvrdili burácivým jásotem.

Šampion? To nezmínil… ta levačka bude dělat potíže, ale třeba se mi ho povede zahnat ke zdi… vypadá, že je silnější než já, ale zápasit ho asi neučili…

„Tak prý chceš ukázat, co v tobě je. Moc rád ti to ukážu prvním výpadem – je to krev,“ přetrhl mu Arno myšlenky. Ležérně postával ve svém rohu a se sebevědomě zdviženým koutkem očekával Oliho reakci.

Tak fajn, Oli. Se slovy to umíš. Chtějí šou? Dáme jim šou.

„O tobě zas říkali, že jsi šampion. Pověz, šampione, co budou říkat, až tě porazí nováček?“ Pokusil se napodobit Arnův postoj. Diváci zpozorněli – ještě nepadla první rána, ale souboj právě začal.

„Že měl štěstí začátečníka,“ uchechtl se Arno. „Tvoje sebevědomí se mi líbí. O to větší zábava bude srazit ti hřebínek.“

„To samé bych mohl říci já tobě. Nezapomněl jsi, příteli, že pýcha předchází pád?“ Není to tak těžké. Uvolni se. Trochu přivři oči. Mluv s úsměvem.

Arno vypadal, že se vážně musí přemáhat, aby se nezubil od ucha k uchu. Očividně se báječně bavil. „Ty se mi líbíš, holobrádku. Té tvé tvářičky bude škoda. Budeš se ještě tak usmívat, až ti ji zbarvím tvou vlastní krví.“

On… on se mnou flirtuje? Ne, jen tě chce rozhodit, dřív vykvetou modré máky… nebo ne? „To té tvojí bude nová jizva slušet. Řekni si, chceš ji radši na tvář, nebo přes oko? Ty jsou prý v módě…“ A já mu to vracím! Dobří bohové...

Arno na něj mrkl (Mrkl? Vážně mrkl?!): „Jen jestli je tvůj kord tak rychlý jako tvůj jazyk. Protože jinak nemáš šanci.“ A než aby čekal na odpověď, využil Oliho výzvy k prvnímu výpadu.

Byl rychlý a přesný. Někdo očividně dostal za jeho výcvik dobře zaplaceno. Kdyby ho zmrazili uprostřed pohybu, mohli by podle něj kreslit šermířské kodexy. Ne, to není atraktivní! Nechovej se, jako by to bylo atraktivní! Během pár temp Oliho rukáv zrudl čerstvou ránou a sudí zvedal modrý praporek na znamení prvního bodu.

Vzpamatuj se. Bolest přijde za chvíli, nenech se jí rozhodit. Buď chytrý. Ty víš co děláš. Kryje se dobře, ale někde má skulinu. Každý má někde skulinu. Nechal Arna zatlačit ho skoro až ke zdi, když ji našel. Rychlý řez z úkroku a Arno si tiskl ránu na předloktí. Jedna jedna.

Další bod Oli získal odbodem z vazby, který zasáhl Arnovo rameno. Ten mu to rychle vrátil řezem přes stehno, který jen zázrakem nepronikl hlouběji. Už zase byli vyrovnaní a diváci šíleli. Příštích pár útoků rozhodne o všem.

Arno opět zahájil výpadem. Snad si příliš věřil, snad si jen nepohlídal vzdálenost, ale dostal se příliš blízko. Oli v krytu zahákl jeho čepel levačkou a přitiskl si ji k trupu, načež trhl celým tělem do strany. Jílec vyletěl z Arnovy již tak oslabené ruky a vyletěl poslední červený praporek. Aréna vybouchla.

*

O dřevo cinkl měšec zlata jako odměna za výhru. Oliho stále ještě trochu bolela záda, jak ho po nich Ořích až příliš rozjařeně poplácal. Obrátil se k východu, ale v půlce cesty ho zastavil Arno, stále ještě trochu udýchaný.

„Tak gratuluju k prvnímu vítězství,“ zazubil se.

Oli se usmál. „Díky. Promiň, jestli jsem tě tam vzal nějak silně…“

„Na to kašli, to byla moje blbost. Parádní souboj! A to odebrání… to byl Lichten?“

„Ne, Hoffer.“

„Nekecej, tebe učil Hoffer? Vždyť ten sedí.“

„Jeden z posledních žáků. Vlastně jsem mu dělal kresby pro kodex.“

„Tak to musíme někdy dát řeč. Vlastně… kousek odsud je fajn podnik, můžeme dát skleničku, dokud to máme v paměti.“

… vlastně proč ne? Je to jen jedna sklenička, to nemusí nic znamenat. Pokecáš s kolegou šermířem. Nemusí to hned být rande.

„Klidně.“

Po dnešku možná i ty máky pokvetou modře.