#Miluju svůj život

[toubledrouble]

Vážení, právě jsem se vrátila z prvního dne výpomoci s organizací krajského kola závodů. Jsem mrtvá. Hodně štěstí mému budoucímu já, protože bude muset vstávat kolem páté, celý den pracovat, jít spát kolem půlnoci, další den zase brzo vstávat a uklízet. Za mě skvělý nápad kterého rozhodně vůbec nelituju (nový příběh do věřte nevěřte)

(dobrá zpráva: měla jsem cool reflexní šátek, ha. Bohužel jsem ho musela vrátit, ale naše posádka si je plánuje sehnat - na výsadky se to bude hodit xd)

[vase-oddana-ruzenka]

Můžeme PROSÍM mluvit o Horovi?

Nejvíc týpek, miluju ho, svěřila bych mu svůj život naprosto bez váhání.

Jaroslav Hora for president.

Kdybychom ho měli ve vládě, měli bychom se jako v ráji.

[chaoticgoodcaptain]

miluju svůj život na vesnici

nesnáším svůj život na vesnici

[takovanormalnielie]

5.11.2023

Začly jsme sledovat seriál Gentleman Jack. Hned od prvního dílu jsem jí v tom viděla. Sebevědomá, nezávislá, inteligentní a dominantní žena. Proto jsem se do ní zamilovala. Bohužel první půlku našeho vztahu jsme bojovaly s cishet normativy, předsudky a stereotypy. Já jsem se snažila být vůdčí, ale byla jsem jen naštvaná a smutná. Ona se zas snažila dusit svojí přirozenost a nechávat mi prostor být tou hlavou tradiční rodiny. Nefungovalo to. Ona je přirozená autorita a já jsem zas ta křehká, něžná dušička. Je paradoxní, že jsem jako AMAB ta víc holčičí, ale její praktická stránka a silná osobnost je to, co na ní miluju a obdivuju. Vlastně zjišťujem, že se naše přirozený osobnosti celou tu dobu perfektně doplňujou. To jsme to tenkrát obě podvědomě tušily, ale musely si projít ten vývoj? Celej svůj život jsem záviděla lesbám a myslela si, že lásku jako ony nikdy nemůžu prožít, ale s ní se tak cítím a to mě dělá nesmírně šťastnou.

[radosestalo]

Už je po půlnoci, jenže jsem večer vypila moc zelenýho čaje, a tak se mi teď vůbec nechce spát. U mě v pokoji je děsná zima, poněvadž jsem tam hodně větrala, a tak teď sedím v koupelně na zemi a píšu tohle. Dneska v noci jsem zas doma sama, spolubydlící přespává u svojí nový asi přítelkyně. Bývám teď sama doma často, ale nevadí mi to, mám to ráda. Naučila jsem se necítit se osaměle. Jen si tak říkám, že by vážně nebylo špatný mít někoho speciálního, někoho, pro koho bych byla taky speciální. Mít někoho, s kým sdílím to něco, co může být jenom ve vztahu. Říkám si, jestli by ten někdo mohl být Kluk, co se mi líbí, ale nechci na to myslet moc. Když na to myslím moc, začnu se do toho nořit až moc hluboko a ztrácet sama sebe, a taky si v hlavě vytvářet různý scénáře, ze kterých bych pak mohla být hodně zklamaná, pokud by se nevyplnily. (Teď už sedím v posteli. Pořád je tu zima, ale dlaždice v koupelně mě tlačily do zadku.) Za poslední rok jsem se naučila užívat si svou vlastní společnost a sdílet věci hlavně se sebou, žít svůj život sama. Vrátila se mi K. a já jsem za to vděčná každý den, mám sama sebe - poprvé v životě - a svoje kamarády, které miluju až na kraj světa. A vlastně vztah nepotřebuju, jen bych ho chtěla. A to je kolosální rozdíl. Jen se bojím, že to nebudu umět, že po tom všem nebudu vědět, jak mít zdravý vztah. Ale strach nikdy ničemu nepomohl, a pokud se mám rozhodnout, tak radši budu důvěřovat vesmíru, že mi do cesty sešle někoho, kdo zvládne věci, co se ještě potřebuju naučit, a bude tu pro mě, když to budu potřebovat. Jsem plná životního optimismu a radosti ze svého vlastního života, a i když mi občas věci padají na hlavu, tak to je jen taková vrstvička bordelu, co se snesl na to šťastné a spokojené jadýrko. A ten se dá vždycky setřít.

~ z deníčku, 27. března 2023

[kralovna-ne-stesti]

Vesmír se mnou mluví. Mluví tak, že na každým kroku, každý den, fakt nekecám a nepřeháním, leží znamení anebo odpovědi na otázky, co si pronamášim v mysli...

Například, takový to, jak jste na mobilu, bezcílně brouzdáte sítěmi, v hlavě máte úplně jiný myšlenky, na to, co vás zítra čeká, a říkáte si: "Hm, bože, mě se nechce, nechci to dělat!", a v tu chvíli zrovna kliknete na svůj archiv a zobrazení random příspěvku, kdy vám generátor naservíruje čtyři roky starej post, kdy jste shodou okolností byli v dost podobný životní fázi a situaci, a tam se píše (vlastně jsem to psala tehdy sama sobě): "Pamatuj, že důvod, proč tohle děláš, je, aby byl tvůj život lepší, Královno". Jako...??!!

Je to neskutečný. A neskutečně boží. Miluju to!

[lemondsaidbacon]

Couple of reasons

Je tady několik důvodů, proč je extra super awesome mít rád život.

Za prvé, jak říká Louis CK, to co dostaneš v základním životním balíčku je, že prostě můžeš spoustu věcí a třešničkou je sex, kterej je zdarma

což neplatí pro všechny a vždycky, ale pro některé (a zvlášť pro tebe) je to self-sex několik dlouhých let života

A jestli mě něco naučila moje práce tak je to to se každej den zastavit a mrknout na to, co se vlastně dělo.

A taky tě to naučil film About Time, protože ho prostě miluješ kvůli tý scéně nakonci s mrtvym otcem

A vlastně si často říkám, jak je skvělý, že můžu, i když dělám prasárny vůči sobě, baví mě změna stavu mysli v tom, že si prostě uvědomuju, že můžu. Stejně jako se můžu rozhodovat "blbě", tak se můžu rozhodovat "dobře"

Jo, ta relativita je tam naschvál

A připomíná mi to moji nejoblíbenější knížku od Steinbecka - Na východ od ráje a hovory s mámou o "timšel", dle Steinbecka starého židovského vyjádření "můžeš" týkajícího se přikázání.

Buďme fér, píšeš to ve světlej moment třídenní jízdy na hnusu

Vrací mě to prostě k práci zpátky, proto ji miluju. Potkávám lidi (ok, teď už ne páč jsem fakyn v kanclu), kteří jsou narozeni v různých prostředích a za různých podmínek, nicméně každej z nich má svůj náhled na svět, na to, co je dobře a co špatně na to, jak ho chtějí vlastně prožít, ať už velmi blízko minutu po minutě nebo velmi vzdáleně ve snech a plánech.

Nabízet odpovědi někomu na to, jak žít svůj život, je blbost. Stejně jako nabízet sobě vžitý konstrukce života je blbost. Je strašně hezký, jak vlastně nic "není" a všechno je předaný orální či víceméně psanou tradicí lidma před náma.

A jasně, najdem lidi kteří si to vyloží jako: "dělej si co chceš" ve smyslu buď tu jen pro sebe. Nicméně když tu umím být i pro druhý, vnímat je (a teď nic grandiozního, stačí přece těch pár, co máme nejblíž - tak to myslím) a být s nimi tak je tu fakyn krásně.

No a dost

Víc netřeba plodit, mentální poznámka. Je hezky!

[princessairplane]

21:21

Cítím se ztracená. Se svým přítelem jsem už 4 a půl roku. Známe se něco málo přes 7 let. Miluju ho a je asi jedinej důvod, proč jsem byla schopná se během covidu nezabít.

Teď, když už se ale život vrací do běžných kolejí, došlo mi, že jsem se v tom vztahu utopila. Moje koníčky a moji přátele s mým spokojeným vztahem postupně mizí. Přizpůsobila jsem mu všechen svůj čas i mé studium na vysoké škole. Přestala jsem plavat, malovat, dělat henna tetování, přestala jsem se zajímat o hudbu, přestala jsem chodit s kamarády do hospody, na kafe, do kina... Teprve teď, když po dlouhé době odjel si uvědomuju, co jsem si to vlastně provedla.

Bez něj je můj život blízký vzduchoprázdnu. Je mdlý a poloprázdný, protože jsem z něj pro něj vytlačila vše, co nebylo nezbytné nebo se nestalo mým železným návykem. Nebýt mých psů a rodičů, ani bych s nikým nemluvila, když tu se mnou není.

Musím to změnit. Nemůžu skončit jako jeden z těch osamělých dospělých, co nemají na světě nic krom své práce a partnera. Musím se znovu osamostatnit, znovu upřednostnit sebe před ním. Jen doufám, že bude po tolika letech schopen přijmout lehkou změnu režimu...nebo i možná trochu větší.

[znam-jednu-malou-zahradu]

Nic jsem nenakreslila už tři týdny ale zato jsem si dnes náhodně vzpomněla na svůj comfort večerníček a na tuhle underrated ikonu

Doufám, že všichni oceníte můj meme

[myvalzpival]

EUROVIZNÍ OPÍKAČKA

Tak jo. Měl jsem čas si udělat nějakej odstup, post-eurovizní deprese už pomalu doznívá, tak je čas se na to mrknout očima mývala. Nečetl jsem to po sobě, čekejte typos a špatný názory.

Za mě to byl docela fajný rok. Jasně, spousta představení, na který už jsem zapomněl a během finálovýho večera lehce prospal, ale soutěžících je hodně, nemůžete od každého chtít hvězdnej výkon. Na druhou stranu o to víc vynikli ti, kdož se umístili na vrcholu. Tak si to vezměme nějak popořádku.

Čtyři moderátoři. Na můj vkus asi tak o tři víc, než je potřeba. Ale tak aspoň se spolu nesnažili nezávazně (čti velmi škrobeně) konverzovat, takže dobrý. Nikkie byla rozhodně highlight téhle čtveřice, jak šatama, tak svým naprosto přirozeným vystupováním, takže tam za mě bodík k plusu.

Něco, o čem se podle mě dost nemluví, je ten ZAČÁTEČNÍ REMIX jakože haló? To poslední, co jsem čekal, bylo, že budu v sobotu v 9 vajbovat na am jor vínas am jor fajr jór dizajr. Dík, nesnášim to <3

Zpět k moderátorům, kecání bylo málo a to fakt oceňuju. Nejen proto, že to kecání je většinou fakt nedobré, ale taky proto, že jsem nechtěl u té telky sedět do čtyř do rána (což jsem nakonec ale stejně udělal, ach jo). Takže co nás hnedka trefilo do obličejů?

KYPR?!!!

Ne, strašně mediocre záběry…vlastně ani nevim vodkaď :D

Ale pak už byl

01 KYPR!!!!

A s ním i první stříbrný dangly šaty tohoto večera. No. Co ke Kypru říct. Jestli uslyšim ještě jednou „EL DIAAABLOOOO“ tak se vrhnu do řeky Rokytné. Já nevim, je rok 2021, dávat do songů slova jako „mamacita“ je soooooo 2020. „i’m breaking the rules!“ sure, jan…

02 ALBANIAAAAAAA

Nádherná, krásná, pěknej hlas, ale celou dobu jsem nemohl přestat myslet na to, že mají s Kyprem stejný šaty OuO A pak mi bylo slečnypani líto, že je na tom obřím pódiu úplně sama a snaží se tancovat :‘) Ale žila svůj nejlepší život a to já umim ocenit! Plusový bodíky za rodnou řeč.

04 BELGIE

Z tohodle vystoupení mi bylo strašně smutně, ale ze všech špatnejch důvodů lmao nikdy jsem nezažil nikoho brát eurovizi takhle vážně s písničkou, která absolutně nemá šanci. Navíc ta písnička by mohla bejt skvělá v úplně jiný aranži… a s jiným textem.. a celkově kdyby ji hrál někdo jinej… Ale žiju pro slečnupani s tamburínou!

05 RUSKO

Rád bych jen zmínil, že před jejich vystoupením v rámci záběrů na nevímkde někdo hodil rukolu na pizzu a já toho člověka najdu. JÁ HO NAJDU!!!!!

Rusko si to dalo. Nejdůležitější songa na eurovizi v posledních několika letech. Samotná písnička strašně různorodá a povedená, a KONEČNĚ máme zpěvačku, která vypadá… well… jako normální ženská???? A pokaždý, když začnou zpívat refrén, mýval se zase o trošku víc rozteče.

06 MATLA imean… MALTA

Stříbrný dangly šaty. Chjo. Heleďte, not my cup of tea. Ale fajn hlas. Problém je, že přesně takhle budou znít úplně všechny songy v tý americký odnoži jurovize a absolutně nic si z toho nepamatuju. Dlouho jsem nepotkal někoho, kdo by měl tolik charismatu v hlase, ale naprosto žádný charisma kdekoli jinde. Slečna je pravej opak Bena Cristovaa, gratuluji.

07 PORTUGALSKO

i…. Okay i lowkey love this. Jakože fakt, nedělám si prdel, poslouchám to v rámci tohohle asi potřetí a miluju to. Problém je, že je to na eurovizi a nemá to tu absolutně co dělat. Na večerní poslouchání fajn, ale jako zaskokan Malty a předskokan Srbska absolutně bez šance. Portugalsko se minulo pódiem a Česko si řeklo, že jim za to dá 12 bodů. Ikonické.

08 THE ALMIGHTY KARDASHIANS

Dámy a pánové. Srbsko je z úplně jiný reality, z jinýho vesmíru, kterej je mi tak vzdálenej, že to nechápu. Srbsko bylo naprosto otřesný, ale BYLO V TOM SAKRA DOBRÝ. V tom výstupu je špatně úplně všechno. Úplně. Každej centimetr, každý slovo, každej tón, prostě všechno naprosto blbě. A já to miluju.

09 THE ON OF WHICH WE DO NOT SPEAK

Ach…. Oh… Well… Heleďte on se snažil. Británie nemá dobrý skóre z minulých let a letos si to vylepšila další nulou. Ale co naplat. Písnička bez nápadu, hodně špatně zazpívaná, ten chlapecpán se na tu scénu vůbec nehodí, ale chápu, že v něm plane fajrrrr a nechci mu sypat sůl do rány, stačí, že skončil poslední.

10 DAT TELETUBBY LIFE

Nevím, jestli Řecko uzavřelo smlouvu o propagaci Just Dance, ale… co? prosím? Haló?????????? Naprosto to nesnáším ale nemůžu na to přestat koukat. Už jen proto, že pořád čekám, kdy chudák slečnapani spadne. V životě jsem neviděl někoho tak strašně uncomfortable :‘)

11 ŠVÝCARSKO

Pro mě osobně jediný velký překvapení večera, protože takovej hlas jsem v tom prďolovi v dramatický půfy košili fakt nečekal. Melodie krásná, bylo to čistý, bylo to krásný, he’s a bejbi a je mi líto, že byl tak hrozně nahajpovanej na výhru a bylo z toho prd :‘) 11/10 doporučení, poslouchám, mám v playlistu, budu poslouchat u psaní fanfikcí, protože pocitečky. Ty bílý boty jsou trestný tho.

12 ISLAND

Takhle to má, prosím pěkně, do prdele vypadat. Je to tak těžký? JE TO KURVA TAK TĚŽKÝ?! Prostě napsat dobrou písničku, vytvořit si ikonický hadry, skvěle to zazpívat i s těhotnou manželkou v závěsu? Je to chytlavý, je to lehce ujetý, je to jednoduchý, zapamatovatelný, navíc Dadi je skvělej zpěvák i hudebník, nesnaží se dělat ze sebe nic, co není, těma tanečkama žiju. Per mi to do žíly, brácho.

13 ŠPANĚLSKO

…. Helejte. Já vím, že… já vím… já fakt vím, že zpívá o svý mrtvý mámě… …. …. Ale…. No…. Nemohl bych radši místo toho sníst tady tuhle tu žížalu???

Generickej španělskej song, nic extra, fajn měsíc, oceňuj tu rozhalenou košili, ale to je na eurovizi už tak nějak předpokládanej musthave u každýho hot týpka. Well… jdu pro tu žížalu.

14 MOLDAVSKO

V tuhle chvíli, kdybych pil, bych začal hrát „NAPIJ SE, KDYŽ VIDÍŠ STŘÍBRNÝ DANGLY ŠATY“. Může mi někdo říct, jak se tam Moldavsko dostalo? Moldavsko chce být Srbskem, ale, mladá slečnopani, VY NEJSTE SRBSKO!!!!!!

15 NĚMECKO

Mám pro pana němce velikej respekt, hlavně pro ten skvělej tiktok co udělal po konci eurovize, kdy skončil předposlední. Spousta skvělý sebereflexe. Podivejte, ukulele u mě automaticky zapíná dávivej reflex, říkejme tomu Pokáčkomplex, ale kdy jindy uvidím obrovskou ruku hrát na trubku? Tady se aspoň nikdo nebere vážně a to na eurovizi vždycky vidím rád. Navíc je to chytlavý a o tom to má bejt!!!! Furt to nesnášim… ale o tom to má bejt!!!!!

16 FINSKO

2000 limp bizkit are calling and they call your „violent pop“ bullshit… mám z blind channel strašně smíšený pocity, protože ta hudba… není špatná? Na letošní eurovizi jsou opravdu jako zjevení, ale chlapci se berou tak strašně vážně, že jsem se bál, že jestli vyhrajou, tak přímo na pódiu rovnou spáchají rituální sebevraždu, jen aby ukázali, že jsou hrozně kůl a hip.

Na druhou stranu jsem konečně pochopil, proč maj na sobě všecky ty ženský stříbrný dangly šaty. Jestli tihle klacci nejsou tlupa vlkodlaků v pubertě, tak už nevim.

17 BULHARSKO

… no… ne….

I na baladu velmi slabé. A další důkaz toho, že, dejmetomu, zajímavý hlas ještě neznamená dobrý zpěv. A kdokoli si dovolí probojovat se do frickin eurovize a pak použít rým „ocean of emotion“ si zaslouží kousavý pyžamo.

18 LITVA

Konečně aspoň něco, co připomíná bizárek. Miluju ty hadry a naprosto Ž I J U pro tu slečnupani ve školní uniformě. Asi bych uvítal, kdyby ten song byl trochu víc feral, ale tohle nám celej večer chybělo!!!

19 UKRAJINA

Ukrajina byla okradena jak prase. Podle mě? Jasnej vítěz. Shum zapadá do všech kolonek, které potřebuje vítěznej song splnit – je to lehce divný, ale přitom objektivně dobrý, je to v národním jazyce, spojuje to tradici a moderní hudbu, a kate by mě mohla jediným flákancem naprosto zničit. Hej, sestry Watchowské, jestli todle nebude ve čtvrtým metrixu, si mě nepřejte!

20 VOILÁ

Slečnapani z Francie je rozhodně jedna z nejtalentovanějších slečenpani, co jsem na eurovizi slyšel asi… ever. Ale to nic nemění na tom, že je to soutěž písně a tahle píseň v roce 2021 neměla mít šanci. Ale slečnapani je hrozně talentovaná a roztomilá a velký kudos tomu panu kameramanovi, na kterým celý tohle vystoupení stálo.

21 AZERBÁJDŽÁN

…. Okej listen. Koho napadne v roce 2021. napsat písničku o mata hari. A jít s ní do eurovize? Koho to napadne? Na čem si jede? Páč to chci taky. Prostě neeee notáááák

22 NORSKO

IS THIS ANDĚL PÁNĚ 1 2 A 3 DOHROMADY?! Konečně ten bizárek, na kterej jsem čekal. Ta písnička mě neskutečně sere <3 ale miluju to <3 pořád ještě nevím, jestli je to myšleno vážně nebo ne, ale yknow what? I take whichever way, im good. Od chvíle, kdy jsem TIXe viděl juchat ve výtahu, miluju ho.

23 NIZOZEMSKO

Čaute, volá rok 1989 na VH1. všichni moc talentovaní, ale to s cajdákem o třech akordech nestačí. Takovýdle retro jsem asi uplně nechtěl… oh no it’s a lion king theme now… co se děje. Ale aspoň to má nějakej theme, má to nějaký poslání… they a little confused, but they get the spirit <3

24 LE WINNERS

Itálie to zabila, no, co si budem. Patřila jednoznačně do špičky, nejen samotnou písničkou, ale celkovým vyzněním vystoupení. Jednoznačně nikdo na tom pódiu nebyl tak doma jako oni. Vyhranej hudebník se prostě pozná. Nebyl tam jedinej falešnej tón (a já jsem fakt POSLOUCHAL, protože jsem tam to ulítnutí čekal), hadry on point… a líběj se mý mámě, takže automaticky vítěz. A má teorie o stříbrných šatech dostává nový rozměr, přidává se nám grupa čtyř mladejch upířích bičiz.

25 ŠVÉDSKO

Já… asi uplně nevím… co se tady děje. Asi bych od švédska čekal trochu víc, než rým „voices – choices“… a taky možná míň generickej cajdák… dobře zazpívanej, ale smrdí to nizozemskem.

26 FLO RIDA AND NO ONE ELSE BUT FLO RIDA

Další latinskej rytmus, kterej je zoufale out of fashion, jedinej, kdo to zachrańuje je pan Rida, kterej se tam nachomýtl a nikdo neví jak a co a proč a… už jsem říkal, že je tam Flo Rida?

All in all?

Když se i paní moderátorka č. 3 oblíkla do stříbrnejch šatů, už jsem věděl, že je čas to všecko ukončit.

Dopadlo to tak nějak, jak asi mělo. Osobně jsem na první tři místa typoval Go_A, Dadiho a Måneskin… som zase zapomněl počítat s tím, že porotci milujou pičoidní cajdáky a česko dá 12 bodů portugalsku. Ale víte co?

Já se hlavně dobře bavil. Jasně, plánoval jsem na letos velkou EV party s kámošema, což kvůli koroně pořád ještě nejde, ale mohl jsem sedět několik hodin nalepenej na telku a vypisovat si svoje otřesný dojmy se známýma a se svým mužem a byl to skvělej večer.

Tak zas za rok.

Snad.

Jestli jestli ještě italskej ministr financí nedostal infarkt.

[kocourmokroocko]

Musím vám, pane Kocour, projevil obdiv. Vy máte sice depky a vykašlete se sem tam na lidstvo, ale o svoje ptáčky se viditelně i tak staráte. Nějaké tipy, jak se tohle naučit a udržet si to? Také vlastním zvířenu, která mi psychicky hodně pomáhá, ale zahanbeně se přiznávám, že když je mi doopravdy zle, strádá. A to si nezaslouží.

Tohle je zrovna pro mě samotnýho Téma a je hezký, že se na to ptáš, milý poutníku. :) Děkuju.

V první řadě chci říct, že deprese je sviň a v nejhorším propadu je pro mě taky těžký se zvednout a nějak se o svoje zvířátka postarat, takže fakt chápu, jak se to může zdát energeticky nemožný a myslím, že by ses za to neměl hejtit. Kde je snaha, tam je eventuálně cesta. ♥

V druhé řadě určitě hodně pomáhá bojový chvat jménem "bydlím se svým milujícím mužem". Když je mi fakt, fakt zle, vím, že bych se na něj v nejhorším případě mohl obrátit, aby suploval. Taky jsem dal klíče od bytu dvěma důvěryhodným kamarádům, kdyby se fakt pohroma stala, a ti mají návod, jak se o ptáčata postarat a jsou ochotní přijít a rodičovat za mě. Tyhle tři pojistky v podobě dobrých lidí jsou vlastně už samy o sobě tak uklidňující, že jsem je zatím nemusel využít (ale vím, že tam jsou, a to je super).

Taky podle mě hodně záleží na typu mazlíčka. Myslím, že sám o sobě bych byl například strašně špatnej paníček pro psa, i když psy miluju. Je to prostě aktivitama a druhem péče náročnější zvířátko. Andulky jsou z tohodle hlediska dost nenáročný — vařená směs je hotová hned, většinů dnů v týdnu jde jen o to nalámat brokolici na růžičky a vyměnit vodu a zrní, jednou za tejden pak uklidit klec. A to se jakože hodně dá. Hravou pozornost a speciální aktivity, jako například bazének etc., do toho nepočítám, tohle je prostě to holý andulčí minimum, a je naštěstí dost zvládnutelný. Kdybych měl náročnější zvíře a byl na to sám... nevim nevim. (Kvůli tomu jsem před pár měsíci odložil pořizování většího papouška, protože ten depresivní propad, ze kterýho teď vylejzám, mě fakt nepřesvědčil, že jsem na zvýšenou náročnost péče o zvířátko připravenej a radši jsem chtěl počkat.)

Je taky strašně důležitý to, co jsi sám zmínil — tzn. "kašlání na lidstvo". Dělám to mimo jiné proto, že už znám svoje mentální kapacity během deprese, a když na mě fakt udeří Temno, veškerou svojí sílu soustředím a šetřím jen na 1. péči o andulky, 2. nejbližší kamarády a rodinu, 3. práci, 4. školu. Naučit se se sebou pracovat mi určitě trvalo roky, ale vím, že když jsem totálně na dně, musím jít do módu spořiče baterie, omezit svůj život na holý minimum věcí, co maj absolutní prioritu a úplně vyškrtnout ty, co by mě o energii na ty prioritní věci obíraly. Jedna z těch věcí, co tedy osobně musím vyškrtnout, je právě řešení inboxu nebo generální populace na internetu (i když mě normálně těší, že existuje populace na internetu, a rád s ní interaguju).

PDNJ: Myslím, že je hrozně důležitý si simplifikovat svět do absolutně minimalistickýho bodovýho seznamu, říct si, co je pro mě dobrý a co je důležitý, tyhle věci zabarvit zvýrazňovačem a na všechno ostatní se v nouzi vykašlat. Jestli to bere moc energie a není to důležitý, tak alespoň dočasně: YEET. Vymariekonduj to do nebes. To samý platí s tou péčí o zvířátko: Vypsat si bodovej seznam toho absolutního holýho minima věcí, co se každej den musej stát, aby zvířátko nějak spokojeně žilo, abys během toho nejhoršího propadu měl jasnej, krátkej a čistej plán, kterýho se držet. Mimo depku přidáš to dobrý zábavný okvětí, ale hlavní je, že dodržíš základní kostru. ♥

Drž se, milý kádře.

[divkazkdovikde]

Co by, kdyby?

“Hele, to co se stalo letos v létě tu první noc… to bylo protože ses jen nudil viď?”

“Eh-”

“To samý ikdyž se to stalo poprvý pár let zpátky… že?”

A možná, že to tak není. Možná to z nudy vůbec nebylo. Možná oba hluboko uvnitř víme pravdu. Ale to není to, co potřebuju teď slyšet. To není ta správná odpověď. To není to, co po tolika večerech, kdy se mi moje myšlenky vracely k těmto okamžikům a mé srdce mě pokaždé bolelo o trochu víc, jsem schopná přijmout jako odpověď.

“Jo. Jen z nudy.”

“Dobře. Z mé strany taky.”

“Dobře?”

“Nudím se vlastně i teď. Co ty?”

Z jeho pohledu mi je horko.

“Jo, já se teď taky nudím.”

//

Protože jseš hezkej a tak trochu debil. Takže přesně můj typ.

(Protože z tebe cítím, že možná si nejsme tak rozdílní, jak by se možná mohlo zdát.)

//

“Jedeš letos?”

“Jedeš ty?”

“Moc se mi nechce, ale možná ještě změním názor?”

“Jo. Asi jo. Nejspíš pojedu. Je ti jasný, že tě prosit nebudu abys jel, žejo vole?”

Miluju jeho smích. Vždycky se mu tak rozzáří obličej. Je krásnej.

“Jo je mi to jasný, ale pojedu.”

“Kvůli mě? Jen to přiznej.”

“Ne, kvůli bráchovi.”

“Noo jasně. Jen si to přiznej!”

Smějem se oba. Je nám jasný, že to nepřizná. To je další z věcí, co máme společnou. Oba tak zatraceně tvrdohlaví.

“Pojď sem ke mně.”

Přitáhne si mě za pas a na chvíli se v sobě ztratíme.

“Ale žádnej sex po dobu tam!”

“Žádnej sex?!”

“Žádnej sex.”

V tu chvíli vypadá tak ublíženě, že se znovu rozesměju až mě umlčí jedině opět dalšími polibky.

//

illicit affairs - taylor swift

little freak - harry styles

the way i loved you - taylor swift

let´s fall in love for the night - finneas

//

Ukradené polibky.

Náhodně společná cesta k umývárkám.

Společné umývání nádobí.

Schované rohy během další z šíleně nudných prohlídek zas nějakého nudného bunkru.

Ukradené polibky.

Přitáhneš si mě k sobě, když všichni usnou. Tak jako poprvé a podruhé a potřetí, když to všechno začalo. Ale tentokrát se neodtáhneš a neotočíš zády ke mně, když náš polibek skončí. A já s výčitkami nezabořím hlavu do polštáře ani neuteču ze stanu. V průběhu noci se od sebe trochu odtáhnem, ale pod spacáky, kterými jsme jen přikrytí, (protože oba odjakživa nesnášíme jejich stísněnost) se tentokrát držíme za ruku celou dobu.

//

A zase jsme doma v Praze. Pár minut od sebe.

Tohle trvá už něco přes rok.

Něco přes rok, co jsem se odstěhovala na školu do Prahy.

Něco přes rok, co jsem se odhodlala.

Něco přes rok našeho umíněného nepřiznání si skutečných pocitů.

Něco přes rok tajení a zavírání očí před vším, co by mohlo být na našem vztahu špatně, ale dokud jsme oba spokojení, není přece třeba tomu věnovat pozornost, že?

Něco přes rok schovávání se za maskou kamarádů (s výhodami o kterých víme jen my dva) a držení všeho tohohle pod pokličkou ať už kvůli naším rodinám, kterým to ani jeden neumíme si představit, že bychom jim to kdy řekli, či kvůli našim kamarádům kteří by to nemuseli vzít tak, jak bychom si přáli.

//

Jsem v háji. Jsem naprosto totálně v háji.

Jestli on tohle někdy uvidí-

//

A tak sníš dál. Sníš, co by, kdyby. Sníš, ale snad poprvé za svůj život si říkáš - tohle by se snad i mohlo stát.

[violetwonder]

Dnešní bouřka mi připomněla jak moc strádám přes zimu. Jak moc mě ubíjí málo světla, jednolitost počasí, chladno a taky absence života. Pro mě je zima jako umírání. I když co si budeme, moje velký výkyvy vnitřního rozpoložení choděj hlavně, když jsou velký změny. Jako loni přelo září a října, což vlastně trvalo až do konce listopadu, ale zabilo to 3 měsíce života jako nic. A teď, od konce dubna se to opakuje. Něco hodně podobnýho. Nechuť komunikace s lidma. Zavření všech dveří k sobě a úplný zničení všeho, kým jsem kdy byla.

Ta bouřka byla nádherná. Šeptala jsem že chci víc randálu, a ona mi odpověděla. Mívám z toho husinu. Vzrušením jsem celá bez sebe. A miluju vůni deště. Jako kdyby celý svět kolem mě prošel očistou. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jako moc tohle počasí zbožňuju. Jak moc mě padající voda nabíjí.

Netuším, co to dneska běhalo za energie, ale konečně jsem se odhodlala uklidit si svůj instagram. Dlouho jsem tam nechávala kraviny z let 2017-2020, který jsem nechtěla smazat. “Moje historie.” ... houby moje historie. kraviny. Nebylo to nic přínosnýho. Nechala jsem tam jen Fotky (ty s velkým F, za který vděčím 4 rokům v hradci), 3K (kytky, králíci a knížky), občas nějakou vzpomínkovou (ale mám 3 kamarádky a brácha, tak tam toho moc není) a pár selfíček. Přes půlku příspěvků se ztratilo v nicotě a já se cejtím zase o něco lehčí.

Před týdnem jsem to už sama se sebou přestala dávat. Kolotoče a spirály a další roztodivný tvary, ve kterým se mi míhají myšlenky mi už začaly pít krev. Hrozilo, že na někoho vyhodím všechno co mám v hlavě, tak jsem se i od E., která je jediná s kým si píšu, distancovala. Přišlo mi, že jedeme i na setrvačnost. Ono je fajn s někým sdílet svůj nudnej život, ale opakovat stále to samé dokola už přišlo únavné i mě. Ale nejspíš je to můj pocit vyhoření ze života.

Všechno souvisí se vším. Tak nějak se to říká, ne?  Přijdu si hrozně smutná. Ale zjistila jsem, že samotný mi je fajn. Dobrá. Přiznávám, že veškerej svůj volnej čas vyplňuju novou obsesí, a vážně se sama sebe ptám, kde se tohle v mým věku vzalo. Ale, nu což. Stejně nic lepšího na práci nemám....

Jo a s M. už to asi skončilo. Ty naše sedánky u seriálu, s jídlem. Kolikrát to bylo? 3x? 4x max. Jsem smutná. Chtěla bych ho vidět. Chtěla bych zase jedno platonický objetí. Ale nezvládnu mu napsat. Jsem moc přeoverthinkovaná, emočně napjatá a nestabilní, a tak ty pocity a potřeby zase ignoruju. Ale bolí to. Bolí to víc, ale přesto čekám, jestli si třeba vzpomene on. Doufám, že ne. Doufám, že zapomene úplně. Třeba i to, že existuju.... achjo ... Proto jsem si pořídila modrý šaty. Protože, co kdybych je potřebovala. Co kdyby ten deal z jedný ráno jednou dopadl. Co kdybych si mohla jeho pozornost uzurpovat jeden celej večer.... Moje touhy mě jednou zabijou.

Cejtím se hůř, než když jsem to začala psát. Což je výborný, mám alespoň co uklidňovat. Ale co je nejlepší, zapomenou a chvilkově to zastrčit do šuplíku půjde raz dva. Vyřvou mi to písničky z hlavy a pak stejně půjdu spát.

[wish-you-were-beerr]

Hvězdy

Miluju hvězdy

A možná i svůj život

Konečně

[nitgas]

Heuréka je v mejch kalhotkách!

Jsem asi 10 dní na poloviční dávce antidepresiv a tvl! 4 orgasmy za 12 hodin! OMG. Od ledna jsem měla 4 orgasmy asi tak celkem. Tohle. Je. Boží. Trochu se mi točí hlava a jsem vyšťavená, ale dám si cigáro a jdu pokračovat. :D Miluju to.

edit o pár hodin pozdějc:

Dokážu strávit hodiny na Pinterestu. Koukám na fotky interiérů, kde bych chtěla žít svůj život. Taky koukám na fotky holek, jak bych chtěla vypadat a párů, do jakejch bych chtěla zapadat. Sestavuju svůj život do koláže a doufám, že jednou tak bude vypadat i ve skutečnosti. Jenže v realitě nemám vkus a nevidím, jestli se k sobě barvy polštářků a potahů hoděj.

[srnasama]

Prádlo, žrádlo, nádobí

Od tý doby, co jsem se rozhodla že budu psát, tak nepíšu. Poslouchala jsem nedávno rozhovor se super českým překladatelem a říkal něco ve smyslu, že dobré literatury je jen malá nika ve všech těch balastech, co vychází z pro něj nepochopitelného důvodu. Většina literatury je nehodnotná a člověk si s ní jen kazí svou schopnost rozpoznat kvalitu. Ufuf, to mi jen dodalo úleku a o to víc mám zase pocit, že nemá vůbec smysl se o něco snažit. Myslím si, že dokážu rozeznat kvalitní literaturu a jazyk. A 100% vím, že já nejsem schopná stvořit nějaký hodnotný text. Vždycky jsem si ale říkala, že čím víc budu psát, tím víc se k tomu budu přibližovat. Jenomže co když to je jen ztráta času. A navíc, jak jsem teď slyšela zase v jiným rozhovoru, nějak se nedokážu vymanit z kolotoče s názvem „PRÁDLO, ŽRÁDLO, NÁDOBÍ“, ve kterým jsou všechny maminky na mateřský. Aby to člověk udělal, musí být v zenu a některý věci prostě uplně vypustit. Protože okolo dětí a domácnosti fakt můžete lítat věčně a čas nebude nikdy, pokud jednou prostě nenecháte špinavý prádlo a nádobí ležet tam kde jsou. Nebo neodjedete od toho všeho někam pryč. Nemyslím od dětí, ty brát s sebou 😊. Uvědomuju si, že mám svůj život fakt ráda, akorát jsem teď zase hrozně nerozhodná, co s ním dál. I když vůbec nevím, miluju to, že mám možnost o tom sama rozhodnout.