#junák

[toubledrouble]

Vážení, právě jsem se vrátila z prvního dne výpomoci s organizací krajského kola závodů. Jsem mrtvá. Hodně štěstí mému budoucímu já, protože bude muset vstávat kolem páté, celý den pracovat, jít spát kolem půlnoci, další den zase brzo vstávat a uklízet. Za mě skvělý nápad kterého rozhodně vůbec nelituju (nový příběh do věřte nevěřte)

(dobrá zpráva: měla jsem cool reflexní šátek, ha. Bohužel jsem ho musela vrátit, ale naše posádka si je plánuje sehnat - na výsadky se to bude hodit xd)

[imightstealyourkneecaps]

Ještě jednou uslyším: “jé, polní kuchyňe” o naší klasické táborové kuchyni, jdu natáhnout na tu cyklostezku lanko.

[kikokuso]

Hriema pyšný cár, hriema zo stolca zlatého, lenže Slovän nejde sa ľakať pýchy jeho. Hoj, rozovrela tá krv slovänská divoko, a junák ti cárovi pozrel okom v oko; a z oka ti mu božia zablysla sa strela, ruka sa napružila a na zbroj udrela; a jedným veľkým citom srdcia im zahrali; a jeden strašný ohlas ústa im vydali: „Mor ho!“ kríkla družina slovänská odrazu a meč zasvietil v pästi každému víťazu: „Mor ho!“ kríkla a razom na cára sa metá: To ti na rímsku pýchu slovänská odveta. No, dokáž teraz, či máš toľko sily v meči, koľko pýchy vo tvojej, cáre, bolo reči. — Ale ten nie! — zbroje sa bojí podlá duša: a tu ti o slobodu dobrý ľud pokúša. — Skočil medzi stráž svoju cár bledý od strachu: a zlatý jeho stolec už sa váľa v prachu; a mečom za ním Slovän cestu si preráža a junák za junákom padá cárska stráža. Zasurmili surmity, volajú do zbroje: povstal tábor, do šíkov zvíjajú sa voje; a voj za vojom divým útokom ta letí, kde boj na cára bijú tie slovänské deti. Husté prachu kúdoly po poli valia sa, zem dupotom a nebo rykom sa otriasa. — A tá naša rodinka, tá slovänská čata, už vám je zôkol—vôkol od vrahov obstatá. Sto mečov sa každému nado hlavou blyští, lež Slovän nečítava vrahov na bojišti, ale morí. — Hoj, mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu: a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom. Zúri boj a našina stala si dokola: to vie, že premoc rímsku jej moc nepredolá: lež, brať moja, ak už len padnúť mi máš v boji, to že mi padni, ako víťazom pristojí. A môj Slovän ešte raz bystré hodil zraky ponad tie šíre rovne, na kraj svoj ďaleký. Tam na tých horách sivé mihajú sa väže, čo strežú slovenského národa čierťaže. Svätoháj, stovekými zelený lipami, v tajné tam lono túli bohov jeho chrámy. A nad riekou biely dom, v ňom jeho rod milý, a v čistom poli dedov posvätné mohyly: dedov, ktorých niekdy ľud radievali rady, ktorých meč divých vrahov odrážal nápady. Ich popoly dávno už čierna zem tam kryje, ale ich meno posiaľ v piesni ľudu žije. A sláva zašlých vekov junáka oviala; a duša jeho svätým ohňom splápolala, a meč v jeho pravici strašnejšie sa zvíja; bleskom blýska na vraha, hromom ho zabíja. Praštia zlomené raty, bité štíty zvonia a pyšné prilby rímske do prachu sa ronia. Hynú i naši, hynú, ale sťa víťazi! Žiadna rana zvuk bôľu z úst im nevyrazí, vďačne lejú vernú krv po osudnom poli: oj, veď padnúť za národ — oj, veď to nebolí! A boj pomaly tíchne: strašná búry sila divým svojím zúrením sama sa zničila. — A kde naši, čo bili ten Rím svetovládny, lebo koval úmysel na Slovänstvo zradný: — Kde naši? — Hojže, Tatro, jasných orlov mati! Nikdy sa ti tá tvoja detva už nevráti. Páč! Nad valným Dunajom krvavô pobrežia: tam ti tvoji synovia povraždení ležia. Neostal, ani kto by tú zvesť niesol bratom: Bratia vám za česť rodu padli v boji svätom. Lež každý na junáckej spočíva posteli, na kope vrahov, zbitých od jeho oceli. Už nežije, a ešte hrozí tá tvár bledá, tá ruka zmeravená meč odjať si nedá. A cár s okom sklopeným na bojišti stojí: A čo? — Azda tých padlých Slovänov sa bojí? — Nie, lež bezdušné svojich hromady tam vidí a zo svojho víťazstva radovať sa stydí. No zahyň, studom večným zahyň, podlá duša, čo o slobodu dobrý ľud môj mi pokúša. Lež večná meno toho nech ovenčí sláva, kto seba v obeť svätú za svoj národ dáva. A ty mor ho! — hoj mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu; a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom.

Hi, r/CuratedTumblr!

I know we've been sharing usernames on Reddit, but I have friends using this idea for something else, so I'm going to steal it.

If you want to find other people from r/CuratedTumblr, look at the notes of this post. If you want other people from r/CuratedTumblr to find you, like, comment, or reblog, so you'll be visible in the notes.

Please steal this idea for other subreddits, and @ me if you do.

[ko-fo-la]

Drazí spolučumblaři, mám dotaz. Před několika lety se konala v Dvoře Králové celoměstská hra na téma Stínadla. A já se vás ptám, zda-li někdo neví jestli se to bude ještě někdy pořádat.

Případně jestli znáte podobné akce, které na území ČR někdo pořádá.

[harrymarqez]

Skaut furt

Poslední dobou je jich nějak moc, i když ne, že by mi to nějak vadilo, jen se to tak nějak sešlo. Minulý víkend přespávačka s cizím oddílem, potom schůzka, po ní rada, následující den, výpomoc na maškarním plese a dnes přednáška o Středoevropském Jamboree. Do toho ještě řešení dalších schůzek a skautské nástěnky.

Scout life.

Ale jak říkám, nějak mi to nevadí.

[kocourmokroocko]

Říkala jsem si, že když už si tady tak pro sebe bloguju do prázdný plechovky od granulovanýho kafe, ze který se občas ozve zlověstný smích, tak sem taky čas od času vrhnu nějakou nečumblr písničku, co mám ráda ♥

Oblíbenec číslo tři: Human od Of Monsters and Men. Tahle písnička mě neironicky protáhla prvním rokem vejšky (což je asi nejhustší doporučení, co můžu na cokoliv dát, váš junák NEBYL připraven na Brno), a ke všemu se mi fakt líbí hereckej výstup toho týpka v lyrics videu. Smažíš jak zkurvysyn, týpku.

[tabor-usa]

Jak to všechno začalo?

Pár dní zpátky jsem o tom přemýšlel a kořeny toho, že se teď chystám na léto do USA, sahají do začátku roku 2017. Kdybych šel ještě víc zpátky, asi by se dalo přemýšlet i nad jarem 2013, ale to je až moc daleká historie :) Vlastně i ty dva roky jsou docela dlouhá doba, za kterou se stala spousta důležitých i méně významných věcí, o kterých nemá smysl se moc rozepisovat. Všechny z nich ale vedly k lednu letošního roku.

Je půlka ledna 2019 a já naprostou náhodou na Facebooku narážím na příspěvek od Junák - český skaut o tom, že zbývá posledních pár dní pro podání přihlášky na letní tábor do USA. Otevřu si článek, něco málo si o tom přečtu a říkám si, že tohle stojí za pokus. Nástup je někdy v červnu a sice teď mám práci, se kterou by se dvouměsíční pobyt v zahraničí jaksi skloubit nedal, ale upřímně, moc si nedovedu představit, že bych v této práci strávil třeba celý život. No a vzhledem k tomu, že mám smlouvu do konce dubna, pěkně by to vyšlo.

Tak jsem se dal do vyplňování přihlášky. Je kolem toho spousta papírů (to si zaslouží vlastní článek), ale daří se mi vše vyplnit a sehnat potřebná potvrzení a přihlášku včas odeslat na Zahraniční odbor Junáka.

Koncem ledna mi přichází mail od české koordinátorky mezinárodní spolupráce, že je přihláška v pořádku, a domlouváme si termín na krátký telefonický pohovor. Ten je částečně v Češtině a částečně v Angličtině a po něm mou přihlášku odesílají do USA a mně nezbývá než čekat. 

29. 3. dostáváme spolu s ostatními přihlášenými mail, že začalo rozřazování do jednotlivých táborů, takže máme hlídat maily a případně co nejdřív vyplnit formulář, který nám přijde, a poslat zpátky. Víc jak týden se nic neděje a přichází den, kdy máme v práci měsíční pohovory a já se chystám oznámit, že hodlám skončit. Ráno se budím a zjišťuju, že mi v noci přišel mail s předmětem “Welcome to Camp Munhacke”! Píše mi vedoucí tábora Ron. V rychlosti si mailo pročtu, ale jsem tak nadšený, že ani moc nevím, co čtu :) A do práce se hned jde s dobrou náladou :)

Na pohovoru tedy manažerce vše vysvětluju. Myslím, že i jí se uleví, vzhledem k mým obchodním výkonům se mnou měla jen starosti :) V některých směrech mi tahle práce bude chybět, třeba na kolegy si absolutně nemůžu stěžovat. Ale co se týče práce samotné, jak už jsem psal, nedovedu si představit, že bych ji dělal nějak dlouhodobě.

A pak je čas pomalu začít řešit podrobnosti, další papíry, a taky se těšit na červen :)

[vasilzelenak]

Samo Chalupka Mor ho! Zleteli orly z Tatry, tiahnu na podolia, ponad vysoké hory, ponad rovné polia; preleteli cez Dunaj, cez tú šíru vodu, sadli tam za pomedzím slovenského rodu. Duní Dunaj a luna za lunou sa valí: nad ním svieti pevný hrad na vysokom bralí. Pod tým hradom Riman—cár zastal si táborom: belia sa rady šiatrov ďalekým priestorom. Pokraj táboru sedí cár na zlatom stolci; okol neho cárska stráž, tuhí to paholci; a pred cárom družina neveliká stojí: sú to cudzí víťazi, každý v jasnej zbroji. Pobelavé kaderie šije im obtáča, modré ich oči bystro v okolo si páča. Rastom sú ako jedle, pevní ako skala, zdalo by sa ti, že ich jedna mater mala. Krásna zem — jej končiny valný Dunaj vlaží, a Tatra skalnou hradbou okol nej sa väží: Tá zem, tie pyšné hory, tie žírne moravy: to vlasť ich, to kolíska dávna synov slávy. Slovenský rod ich poslal, zo slávneho snemu, aby išli s pozdravom k cárovi rímskemu. Oni čelom nebijú, do nôh nepadajú: taká otroč neznáma slovenskému kraju, lež božie dary nesú, chlieb a soľ, cárovi a smelými sa jemu primlúvajú slovy: „Národ slovenský, kňazstvo i staršina naša, kroz nás ti, slávny cáre! svoj pozdrav prináša. Zem tá, na ktorú kročiť mieni tvoja noha, to je zem naša, daná Slovänom od Boha. Pozri: tu jej končiny valný Dunaj vlaží, tam Tatra skalnou hradbou okol nej sa väží. A zem to požehnaná! Chvála Bohu z neba, máme pri vernej práci voždy svoj kus chleba. Zvyk náš je nie napadať cudzie vlasti zbojom: Slovän na svojom seje, i žne len na svojom, cudzie nežiada. Ale keď na naše dvere zaklope ruka cudzia v úprimnej dôvere: kto je, ten je; či je on zblíza, či zďaleka: Vo dne, v noci na stole dar boží ho čaká. Pravda, bohy vydaná, káže nám Slovänom: pána mať je neprávosť a väčšia byť pánom. A človek nad človeka u nás nemá práva: sväté naše heslo je: Sloboda a sláva! — Neraz krásnu vlasť našu vrah napadol divý: na púšť obrátili sa bujné naše nivy; mestá ľahli popolom: a ľud náš úbohý, bitý biedami, cudzím dostal sa pod nohy. Bláhal už víťaz pyšný, že si bude pásti vôľu svoju naveky po slovänskej vlasti, a žiť z našich mozoľov: ale bláhal darmo! Dal nám Boh zas dobrý deň, zlomili sme jarmo. A tí, krutým železom čo nad nami vládli, kdeže sú? — My stojíme; ale oni padli. — Lebo — veky to svedčia — vo knihách osudu tak stojí napísané o slovänskom ľudu: Zem, ktorú v údel dali Slovänom nebesá, tá zem hrobom každému vrahovi stane sa. — Nuž, povedzže nám, cáre! mocná ruka tvoja čože nám nesie: či meč, či vetvu pokoja? S mečom ak ideš: cáre! meče máme i my, a poznáš, že narábať dobre vieme s nimi; ak s pokojom: pozdrav ťa pán neba i zeme, lepšie, ako ťa my tu pozdraviť umieme. — Tieto dary božie sú priazne našej znaky; z ďaky ti ich dávame: ber ich aj ty z ďaky.“ Nevzal cár božie dary, z jeho mračnej tvári urazená sa pýcha ľútnym hnevom žiari. A zo stolca zlatého takovým sa heslom ozvali ústa jeho ku slovänským poslom: „Mocný pán, ktorému boh celú zem podnožil a osudy národov v ruku jeho vložil: ten pán velí: Slovänia! pozrite po svete: medzi národy jeho či jeden nájdete, ktorý by putá minul abo nezahynul, akže oproti Rímu prápor svoj rozvinul. Skloníte šije i vy. — Tie krásne roviny, túto zem vašich dedov dostane ľud iný. A spurné rody vaše pôjdu Rímu slúžiť, strážiť nám naše stáda, polia naše plúžiť. A junač vašu k mojim junákom pripojím, a z nej krajinám rímskym obranu pristrojím. A kto sa proti mojim rozkazom postaví, beda mu! ten sám sebe záhubu pripraví. Vedzte, že som pán Rímu, a Rím je pán svetu: To moja cárska vôľa; to vám na odvetu.“ Hriema pyšný cár, hriema zo stolca zlatého, lenže Slovän nejde sa ľakať pýchy jeho. Hoj, rozovrela tá krv slovänská divoko, a junák ti cárovi pozrel okom v oko; a z oka ti mu božia zablysla sa strela, ruka sa napružila a na zbroj udrela; a jedným veľkým citom srdcia im zahrali; a jeden strašný ohlas ústa im vydali: „Mor ho!“ kríkla družina slovänská odrazu a meč zasvietil v pästi každému víťazu: „Mor ho!“ kríkla a razom na cára sa metá: To ti na rímsku pýchu slovänská odveta. No, dokáž teraz, či máš toľko sily v meči, koľko pýchy vo tvojej, cáre, bolo reči. — Ale ten nie! — zbroje sa bojí podlá duša: a tu ti o slobodu dobrý ľud pokúša. — Skočil medzi stráž svoju cár bledý od strachu: a zlatý jeho stolec už sa váľa v prachu; a mečom za ním Slovän cestu si preráža a junák za junákom padá cárska stráža. Zasurmili surmity, volajú do zbroje: povstal tábor, do šíkov zvíjajú sa voje; a voj za vojom divým útokom ta letí, kde boj na cára bijú tie slovänské deti. Husté prachu kúdoly po poli valia sa, zem dupotom a nebo rykom sa otriasa. — A tá naša rodinka, tá slovänská čata, už vám je zôkol—vôkol od vrahov obstatá. Sto mečov sa každému nado hlavou blyští, lež Slovän nečítava vrahov na bojišti, ale morí. — Hoj, mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu: a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom. Zúri boj a našina stala si dokola: to vie, že premoc rímsku jej moc nepredolá: lež, brať moja, ak už len padnúť mi máš v boji, to že mi padni, ako víťazom pristojí. A môj Slovän ešte raz bystré hodil zraky ponad tie šíre rovne, na kraj svoj ďaleký. Tam na tých horách sivé mihajú sa väže, čo strežú slovenského národa čierťaže. Svätoháj, stovekými zelený lipami, v tajné tam lono túli bohov jeho chrámy. A nad riekou biely dom, v ňom jeho rod milý, a v čistom poli dedov posvätné mohyly: dedov, ktorých niekdy ľud radievali rady, ktorých meč divých vrahov odrážal nápady. Ich popoly dávno už čierna zem tam kryje, ale ich meno posiaľ v piesni ľudu žije. A sláva zašlých vekov junáka oviala; a duša jeho svätým ohňom splápolala, a meč v jeho pravici strašnejšie sa zvíja; bleskom blýska na vraha, hromom ho zabíja. Praštia zlomené raty, bité štíty zvonia a pyšné prilby rímske do prachu sa ronia. Hynú i naši, hynú, ale sťa víťazi! Žiadna rana zvuk bôľu z úst im nevyrazí, vďačne lejú vernú krv po osudnom poli: oj, veď padnúť za národ — oj, veď to nebolí! A boj pomaly tíchne: strašná búry sila divým svojím zúrením sama sa zničila. — A kde naši, čo bili ten Rím svetovládny, lebo koval úmysel na Slovänstvo zradný: — Kde naši? — Hojže, Tatro, jasných orlov mati! Nikdy sa ti tá tvoja detva už nevráti. Páč! Nad valným Dunajom krvavô pobrežia: tam ti tvoji synovia povraždení ležia. Neostal, ani kto by tú zvesť niesol bratom: Bratia vám za česť rodu padli v boji svätom. Lež každý na junáckej spočíva posteli, na kope vrahov, zbitých od jeho oceli. Už nežije, a ešte hrozí tá tvár bledá, tá ruka zmeravená meč odjať si nedá. A cár s okom sklopeným na bojišti stojí: A čo? — Azda tých padlých Slovänov sa bojí? — Nie, lež bezdušné svojich hromady tam vidí a zo svojho víťazstva radovať sa stydí. No zahyň, studom večným zahyň, podlá duša, čo o slobodu dobrý ľud môj mi pokúša. Lež večná meno toho nech ovenčí sláva, kto seba v obeť svätú za svoj národ dáva. A ty mor ho! — hoj mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu; a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom.

[skautske-pocatky]

Skaut, Chod, Všezvěd, Svojan, Junák…

Návrhy na počeštění pojmenování nové výchovné instituce se Svojsík zaobíral intenzivně. Chodové, které cítil nejvíc jako vzor, byli na prvním místě, ale tento nápad mu vymluvil spisovatel Alois Jirásek. Další úvaha vyšla z překladu slova scout neboli zvěd, takže Všezvědi. Ale ani ta se nepozdávala. “Zvítězil” až návrh Františka Bílého: JUNÁK, vycházející ze slovanské tradice a označující statného, ctnostného muže. V Základech junáctví A. Jirásek jimi označoval i “chodské junáky”. 

Ale různé další návrhy se objevovaly i v tisku. Spisovatel Matůš Klácel prosazoval název “svojané”, odvozený od zájmena svůj a odkazující i na skautskou soběstačnost. Osada by se mohlo jmenovat Svojanov a upomínat i na zakladatele Svojsíka.

Na obrázku Svojsíkovi poznámky k počeštění.

[imightstealyourkneecaps]

I did some quick sketches from this au!

Some random lore I thought of while drawing these:

Cyno is one year older, but Tighnari has been in scout longer

Tighnari is “regular” scaut, while Cyno is water scaut (the difference is in the colour of the uniforms and the fact that water scauts focus on boating)

They meet for the first time at a competition for wolves and fireflies (ZVaS – závod vlčat a světlušek) when they have to cooperate in a puzzle

After that they occasionally bump into each other during different scauts events and get along really well

Both of them catch feelings while on a several weekend leadership course for scouts (rádcovský kurz), but are absolutely oblivious of the fact that the other likes them back

Leadership of their troops merges under one organisation and they see each other even more than before (at least two times per month)

The rovers and rangers troop (roverský kmen) is shared between the regular and water scauts, this is the first time Cyno and Tighnari are in the same troop

When they finally get together and announce it to their friends, everyone is surprised that they weren’t dating all of this time

Tighnari is great at all things plants and first aid

Cyno is really into Saculus, which is a scouts card game

Collei is Tighnari’s little sister (when he’s scaut she’s světluška (firefly – the same age group as wolves; 7–10 years old))

I have so much more in my head with other characters as well (Albedo, Klee, Collei, Venti, Xiao…), lmk if you’d like me to continue lol

Right now I have a brainrot so specific that only like four people have the potential to understand all of the lore elements, but I just need to throw it out there:

Genshin Impact Scauts AU. (but specifically czech scauting, because that’s what I grew up in.) Focused on Cyno/Tighnari growing up, bumping into each other on different occasions…

Shit, I have so many ideas with this.

[krimifest]

(ad PANDEMIE/2:)

Radši jdu/jdi si stranou - než projedem´ zlou hranou... V silničním provozu provozuji osobní praxi přes půl století. Oprávnění jsem k ní získal už v šestnácti letech (spolužačkou mi přitom byla mj. vlastní mamí). Naše jediná babí jezdila legálně - jako junák! - na silné motorce, strejda byl profesionální šofér, s bratránkem jsme - coby malí - na motokolo zn. Sachs, „Saksík“, sedávali... K řízení motorových vozidel by tu tudíž parádní výchozí „body“/motivy/vlivy celkem výrazně byly. Od jara krásného roku 68 jsem směl – občasně a plnoletě, v prvním a posledním rodičovském autě – vyrážet na nejbližší tuzemské i blízko východní (po 89. veleroce též řádně evropské) silnice. A zároveň od té první omamné chvíle nepřestávám pozorovat, co ostatní kolem - co Oni na TO! Zjištění jsou rozporuplná, poslední dobou (už víc než 30 let) pak spíše tristní, bezmocně smutná. Zřejmě jací jsme jednotlivci, lidé, občani, takoví se předvádíme i jako řidiči. A pravidla, plná čára, ohled na vedle/spolu jedoucí „traboše“, toť jenom pro slabé, nuzáčky, neúspěšné! Takže dál a dál jezdím raději po svém (vedle neústupného lpění na silničních zákonech v hlavě - přes to nejede NIC!): Dělám vše pro to (třeba), abych nemusel brzdit, dívám se dál kupředu, raději předpokládám nepřízeň, že nedostanu přednost, že i zleva se bude někdo sápat, a další bezohlednosti, navíc hlídám, abych třeba ku přejezdu trati dorazil v přiměřené rychlosti v předstihu, s nižším rychlostním stupněm. Je-li v protijedoucím pruhu nějaká divočina, včas se klidím ku krajnici... Samozřejmě mám oči všude vpředu, i v noci a doleva, taktéž/zároveň pořád vzadu a opět raději i dál. A dělá-li tam kdesi kdosi psí kusy, jsem nachystán, v okamžiku, kdy mi závodník doletí na zadní nárazník a hodlá i mě divoce brejknout, ustoupit seč to jde do postranního alespoň trochu bezpečí... A začal jsem – docela pracovně – sbírat příběhy/okolnosti dopravních nehod s tím nejčernějším koncem, s nepřebernou škálou osudových příčin/chyb i za těch nejtitěrnějších impulsů/souvislostí. Dokonce také pro jistou snahu předcházet dopravním tragédiím se začala v roce 2001 historie Krimifestu (viz Seznam), přetlačovaná s veškerou zločinností v zemi zdejší. A soubor mikropovídek z dopravní sítě, literárně/novinářsky zpracovaných, vydal už tehdy na pár tuctů. Opakovaně jsem je nabízel rezortu dopravy, k rozdávání čerstvým absolventům autoškol, leč – jak léta běžela – šéfové daného úseku, od papeže, biskupa, či jiné dál faráře toho oboru, žádná avšak odezva (po úvodním zjevovaném zaujetí mým pokusem)..! Zároveň je mi po celou dosavadní moto/auto kariéru líto každého lidského konce na silnici. Ať si to účastník frmolu zavinil sám, nebo ať to jiný – v mnoha a mnoha případech - nakoupil z čistého nebe a přes vlastní super ostražitost. Ne nepodobně náhodným/osudovým nákazám zrovna nad míru čilým virovým druhem (i třeba s přispěním jeho nesvědomitých přenašečů)... PS: Kde asi mohou být hranice - a odpovědnosti? - kolem jasně kriminálních skutků/jejich následků na všech možných štrekách kolem nás? J-M-K

[harrymarqez]

V pondělí nás opustil bratr Jiří Navrátil. Celoživotní skaut, do posledního dne 1. místopředseda českého skauta. Bojující za demokracii v každé době - vyšetřován gestapem, komunisty odsouzen za velezradu a pokus o převrat na dvacet let. Nositel nejvyššího skautského vyznamenání, udělovaného světovým ústředím.

Obrovsky inspirativní člověk, velký vzor.

Tak mě napadá, že skauting je vlastně velmi zdravý prospěšná záliba, recept na to jak se dožít velmi vysokého věku (93let) i když značnou část života strávíte v uranových dolech. #skaut

Váš Harry Marqez

[ithelpstodream]

Lucie, a Scout from Junák - český skaut, in discussion with a supporter of extreme right movements, in Brno, Czech Republic.

People from all walks of life, and scouts among them, came to the streets during an extreme right march yesterday, to express their support for values of diversity, peace and understanding. Creating a better world!

Photo by Vladimír Čičmanec

[samozvany-bard]

Vodácký zážitek Rychlých šípů zní jako literární skvost 💜🌊 Ale pouze až bude mít švarný junák hotové všechny eseje a úkoly >;)

Gymnazijní studenti na vodáckém kurzu

- Ti tři gentlemani, kteří mají havajské košile, plavkové kraťasy s divokými vzory, slamáčky a umělohmotné květinové věnce kolem krku. Za jakéhokoliv počasí. V různých variacích. Jejich zavazadlo nejspíš neobsahuje nic jiného než padesát různých havajských košil, plavkových kraťasů, slamáčků a květinových věnců.

- Jsme v Polsku, takže máme přístup k parádnímu katolickému bizáru. Ve vedlejším pokoji mají na zdi velký kříž i s Ježíšem. My máme na zdi obraz blonďatého dítěte s konví.

- Eli se nás z polospánku ptá, co je to triplet.

- Kamča má narozeniny. Její spolužáci vytahují frkačky a párty kloboučky, které mají na hlavách. Když se jde na vodu, párty kloboučky mají na přilbách. Frkačky z úst nepouští.

- Pojmenováváme své lodě. Z nějakého důvodu se rozšířilo říkat jim "kocábe" a jména dostávají různá, klasiky jako Titanik, Bludný Holanďan či Černá perla, ale taky Noemova archa, Obama 14 či Šulibrk.

- Na jednom raftu pro šest všichni mí spolužáci stojí a hlasitě zpívají českou hymnu. Míjí nás zcela bez kontextu, o to hlubší kulturní zážitek to však je.

- Na barakách se rozmáhá nešvar gondoliérství, kdy ten vpředu se fláká a ten vzadu je gondoliér. Pějeme jim k tomu italské klasiky.

- Na oběd jsou brambory s koprem. Kurňa, vždycky tu jsou brambory s koprem.

- Z nějakého důvodu se hymnou vodáckého kurzu stala asi tak všechny písničky od Helenky Vondráčkové a od Zagorky. Začalo to tak, že se spolužák pídil po tom, jestli nevíme, odkud je "koukej, koukej, hm hm hm hmmm".

- Raid do obchodu pro krówky. Nakupujeme jich pět balíků a k tomu sešity s koťátkama, páč to doma nemamo.

- Cestou z obchodu potkáváme spolužáka, jak rve láhve s alkoholem do živého plotu. Divoce na nás gestikuluje, abychom ho nepráskli. Zalepujeme mu pusu krówkou.

- Náš pokoj připomíná opiové doupě, protože je tu strašný bordel a přes celý pokoj máme nataženou gigantickou prádelní šňůru ověšenou schnoucími svršky.

- Na vodě jsou kachny a racci. Kamarádka na šňůru kolíčkem připevňuje krajíčky chleba, aby se taky vysušily, pro případ blízkého setkání s ptačím druhem.

Update: jejich baraku provází kachní konvoj.

- Zuzka má jako dezinfekci v rozprašovači francovku. Na výšlapu do skal nás s ní šplíchá všechny po celém těle, aby nám nebylo horko.

- Děláme mnoho nevhodných vtípků na Těšínsko a Slezsko. Možná příliš mnoho.

- Dealuju náplasti ve velkém. Mám velký odbyt, protože je mám se zvířátky. Odnáší se ke mně, že spolužák platí spolužačce stovku, aby od ní získal poslední rozdanou náplast se žabičkou.

- Améby. Jsou s námi, jsou proti nám, a my jako správní gympláci o nich moc dobře víme. Naší oblíbenkyní je negleria fowlerii.

- Kaktus pochodowy.

[kocourmokroocko]

"Máš hodně kytek." "Jednu sem ti dal do pokoje, abys nebyl sám." "A jo. Hm. Pravda. Asi bych jí mohl... zalejt." "To bys... mohl."

Srdnatý junák odešel pro konvičku. Pak se vrátil pro veliké štafle, pomocí kterých jsem dnes přidělával papouškovi houpačku na strop.

"Tak zatím." "Zatím."

Posuvné dveře se zabouchly. Srdnatý junák, konvička i veliké štafle zmizeli z očí, avšak nikoliv z paměti.

Mám tenhle byt rád.

[news-mashable-yahoopartner-blog]

Poignant picture of a girl scout standing up to a neo-Nazi is going viral

Some pictures tell a story better than a thousand words. 

SEE ALSO: Protester in viral photo embraces woman she defended from Islamophobic abuse

This photograph of a girl scout named Lucie face-to-face with a neo-Nazi member in Brno, Czech Republic, is so iconic that it already got 61,000 points on Reddit. 

Image: siccnezz1/reddit

The girl, from the Czech Junák - český skaut (Scouts and Guides of the Czech Republic) is holding a sign which reportedly says "We will raise your children"— a Scout motto — and is protesting against an extreme right rally held in the Czech city on 1 May. 

The World Organization of the Scout Movement (WOSM), which re-shared on Facebook the picture originally taken by Vladimír Čičmanec, said in a post:

"People from all walks of life, and #Scouts among them, came to the streets during an extreme right march yesterday, to express their support for values of diversity, peace and understanding. Creating a better world!"

Some people shared on Twitter different angles from the scene:

A young Girl Scout protesting against a neo-Nazi march in Brno, Czech republic. pic.twitter.com/nE4TXoy2pa

— 🇨🇺 Rob (@R0BERTeM) May 2, 2017

Anička Čámská, a member of the Czech Scout organisation, shared more information about the protest:

"There was some kind of far-right march, so a bunch of people went there as well to protest in a peaceful way — they were dancing and painting. Later, more people came to protest against neo-Nazis with drums and so on," she said in a Facebook post. 

WATCH: This night light goes inside your toilet bowl because why not