#pozvednoutnaduchu

[radosestalo]

svačinka🫐

[radosestalo]

za voknem řvou ptáci, slunko začíná nabírat na síle a ve mně se něco velkýho probouzí ze zimního spánku.

[radosestalo]

drazí olomoučtí rodáci a obyvatelé přilehlého i odlehlého okolí! ráda bych vás všechny pozvala na vernisáž svojí úplně první výstavy, která se bude konat v pondělí 3. dubna v 17:30 v barokní chodbě uměleckého centra univerzity palackého právě v holomóci. bude tam hlína a písek a mech a klacíčky a moje vobrázky. a já. a možnost nahlédnout do mého maličkého skicáčku a zanechat v něm odkaz budoucím generacím a sprostý psaníčka. a bude to skvělý. a možná přijde i kouzelník. tak pokud se budete chtít připojit, bude mi potěšením🌞

~

dear natives of olmouc and of close and remote surroundings! i’d love to invite you to the opening of my very first solo exhibition, which will take place on monday 3th of april at 17:30 in the baroque corridor of the art centre of palacký university in olomouc. there will be sand and soil and sticks and moss. and my paintings. and me. all vibing. so if you feel called, i’ll be very happy to see you there🌞

ps: you’ll also get a chance to go through my teeny tiny random chaos sketchbook and leave a little note there. or leave it alone. as you please. love u

[radosestalo]

horymír, který žije v míru s horami.

[radosestalo]

Už je po půlnoci, jenže jsem večer vypila moc zelenýho čaje, a tak se mi teď vůbec nechce spát. U mě v pokoji je děsná zima, poněvadž jsem tam hodně větrala, a tak teď sedím v koupelně na zemi a píšu tohle. Dneska v noci jsem zas doma sama, spolubydlící přespává u svojí nový asi přítelkyně. Bývám teď sama doma často, ale nevadí mi to, mám to ráda. Naučila jsem se necítit se osaměle. Jen si tak říkám, že by vážně nebylo špatný mít někoho speciálního, někoho, pro koho bych byla taky speciální. Mít někoho, s kým sdílím to něco, co může být jenom ve vztahu. Říkám si, jestli by ten někdo mohl být Kluk, co se mi líbí, ale nechci na to myslet moc. Když na to myslím moc, začnu se do toho nořit až moc hluboko a ztrácet sama sebe, a taky si v hlavě vytvářet různý scénáře, ze kterých bych pak mohla být hodně zklamaná, pokud by se nevyplnily. (Teď už sedím v posteli. Pořád je tu zima, ale dlaždice v koupelně mě tlačily do zadku.) Za poslední rok jsem se naučila užívat si svou vlastní společnost a sdílet věci hlavně se sebou, žít svůj život sama. Vrátila se mi K. a já jsem za to vděčná každý den, mám sama sebe - poprvé v životě - a svoje kamarády, které miluju až na kraj světa. A vlastně vztah nepotřebuju, jen bych ho chtěla. A to je kolosální rozdíl. Jen se bojím, že to nebudu umět, že po tom všem nebudu vědět, jak mít zdravý vztah. Ale strach nikdy ničemu nepomohl, a pokud se mám rozhodnout, tak radši budu důvěřovat vesmíru, že mi do cesty sešle někoho, kdo zvládne věci, co se ještě potřebuju naučit, a bude tu pro mě, když to budu potřebovat. Jsem plná životního optimismu a radosti ze svého vlastního života, a i když mi občas věci padají na hlavu, tak to je jen taková vrstvička bordelu, co se snesl na to šťastné a spokojené jadýrko. A ten se dá vždycky setřít.

~ z deníčku, 27. března 2023

[radosestalo]

každý máme svého malého vnitřního blažeje, kterého je třeba oblažovat.

[radosestalo]

breakfast for one. breakfast for me.

[radosestalo]

moc bych si přála být opravdovým skřítkem, jít do lesa a sednout si do mechu pod houbu.