#Balení

[dergarabedian]

Concierto coral en Buenos Aires por la paz en Armenia

Concierto coral en Buenos Aires por la paz en Armenia

El “concierto por la paz” en Armenia se llevará a cabo el 4 de noviembre desde las 20.00 en la catedral San Gregorio el iluminador, Armenia 1355, Buenos Aires, con la participación del coro Sharagán, dirigido por Andrés Istephanian, y el ensamble vocal femenino Balení, bajo la dirección de Jonathan Fernández. (more…)

[schlichterpacking]

BOPP fólie BF-PPVCD se sníženou kluzností

Film OPP fólie BF-PPVCD Obalová fólie se sníženou kluzností pro speciální aplikace, jako je stohování výrobků. (BOPP fólie BF-PPVCD se sníženou kluzností)

Na našich webových stránkách používáme soubory cookie a podobné technologie a zpracováváme vaše osobní údaje (např. IP adresu), například k personalizaci obsahu a reklam, k integraci médií od poskytovatelů třetích stran nebo k analýze návštěvnosti našich webových stránek. Ke zpracování údajů může docházet také v důsledku nastavení souborů cookie. Tyto údaje sdílíme s třetími stranami, které jmenujeme v nastavení ochrany osobních údajů.

Zpracování údajů může probíhat s vaším souhlasem nebo na základě oprávněného zájmu, proti kterému můžete vznést námitku v nastavení ochrany osobních údajů. Máte právo souhlas neudělit a později jej změnit nebo odvolat. Další informace o používání vašich údajů naleznete v našich {{Zásady ochrany osobních údajů}}zásadách ochrany osobních údajů{{/privacyPolicy}}.Některé služby zpracovávají osobní údaje v USA. Souhlasem s používáním těchto služeb souhlasíte také se zpracováním svých údajů v USA v souladu s čl. 49 odst. 1 písm. a GDPR.

Soudní dvůr EU považuje USA za zemi s nedostatečnou úrovní ochrany údajů podle standardů EU. Zejména existuje riziko, že vaše údaje budou zpracovávány orgány USA pro účely kontroly a monitorování, a to možná bez možnosti právního postihu.

Výhody smršťovacích fólií pro balení {#advantages-of-shrink-wraps-for-packaging} Smršťovací fólie nabízejí několik výhod, pokud jde o balení produktů. Pojďme se ponořit do výhod používání smršťovacích fólií pro balení:

Nákladově efektivní řešení: Smršťovací fólie jsou cenově dostupnou mo��ností balení ve srovnání s jinými alternativami. Vyžadují minimální materiál a vybavení, což snižuje náklady na balení, aniž by došlo ke snížení kvality nebo ochrany.

Balení s viditelným poškozením: Smršťovací fólie poskytují pečeť prokazatelnou neoprávněnou manipulaci a zajišťují integritu vašich produktů. Tato funkce je zvláště důležitá pro průmyslová odvětví, kde je bezpečnost výrobků

Prosím, jděte sem - https://www.schlichter.com/cs/obalove-folie/bopp-folie-polypropylenova-folie-pp/bopp-folie-ppvcd/

Adresa - Vogelsangstrasse 39 72581 Dettingen/Erms

Tel: +49 (0)7123 97 99 0

E-mail - info@schlichter.com

[nalver]

jsem jeden z mnoha lidí, kteří vlastní oblečení a potýkají se s problémem žmolků. také proto jsem ihned šáhla po "odžmolkovači" v obchodě u vietnamců... akorát hned vedle toho měli úplně stejný strojek, stejné balení, jenom pojmenovaný "žmolkovač"

něco něco toxic yuri já nevím

[the-better-rainbow-unikitty]

Sousedka mi dala skoro celé balení Lotusek, protože jí prý NECHUTNAJÍ. Absurdní

[myvalzpival]

Tag yourself, ale jsou to OCs z Fíkusu

Albert - naprostej himbo, rozbitý brejle, vědec s vysokou, která je mu k ničemu. čertomrd ve vytahaným svetru. miluje jízdu vlakem a techno.

Antonín - čert, kterej si žije nejlepší život na zemi mezi lidma, kde může smrdět, neholit se a nikomu to nevadí. v kapse nosí myš Amálku. je kunďák a je si toho vědom. taky je právník, ale to nikdo nemusí vědět. má lowkey crush na svýho šéfa, ale nepřizná to, protože z něj ná strach.

Magda - bossbitch, která strčí každýho chlapa do kapsy. na pistoli má svůj monogram vyskládaný z krystalů. pouze Gucci, Versace a Prada. Neumí chodit v botách bez podpatku. chová činčilu.

Králíček - nabušenej španěl, himbo a beznadějně zamillovaný do Magdy, pro kterou je schopnej se převtělit i do stoličky pod její nohy. ne moc chytrej, ale za to umí dobře poslouchat svoji girlboss.

Vlčák - je gender. každej tejden jiný vlasy. ajťák, co neumí normálně sedět na židli. 7 koček and counting. nikdo neví, jak vypadá, protože co je jim po tom? poslouchá jen obskurní hudbu a nenávidí Pokáče.

Baltazar - jedinej běloch, kterýmu sluší dredy (aspoň si to sám myslí). vlastní útulek pro psy, ale dělá, že je gangster. neumí jedinej cizí jazyk a otravuje tím život ostatním. s radostí. repressed gay, very closeted. udělá cokoli pro svoji babičku.

Yveta - umí nazpaměť periodickou tabulku prvků a nebojí se ji použít! vědkyně, která nesnáší svou práci jen proto, že ji dělat musí. lowkey zabouchnutá do Alberta, ale nepřizná si to, protože spustit se s gayem je i pod její úroveň (která je někde 40 metrů pod zemí). bojí se telefonů a nesnáší videohovory.

Maxim - je v sektě, ví to a nehodlá na tom nic měnit. trpí syndromem of the chosen one, protože si ho hlavoun sekty vybral jako mazlíka. zná nazpaměť všechny karty velké i malé arkány a významy všech jejich kombinací. dřív pracoval v kasinu a umí karty míchat i se zavřenýma očima ale kradl žetony a jednihubky. rád mluví s papouškama.

Martin a Ted - k dispozici pouze v balení po dvojici. policajti, ale ne Policajti. dřív vojáci, potkali se na frontě v mezinárodní legii a hned se spolu vyspali, protože yolo. milujou kytky a takový ty babičkovský záclonky s krajkama. kakao for life. každýho, koho chytěj, nenápadně pustěj. Taťkové.

Eda - debil číslo jedna

Pan Havránek - pure soul, my poor little mew mew. nejlepší kámoš s vrchní sestrou ze špitálu, každej měsíc mají před nemocnicí rande, i když o tom ani jeden z nich neví. zatvrzelý cyklista, i když je mu pětašedesát. omylem se zkamarádil s šéfem sekty a teď si vyměňujou recepty na buchty.

Ráchel - your lipstic lesbian queen, princezna robotiky, víla anomáka. vypadá jak elfka, mlátí jako trpajzlík. žluté květované šatičky a žluté conversky. nosí merch VUTčka, aniž by tam chodila.

Ofélie - useless gay, gym bro, zvedne tě nad hlavu jednou rukou. každá ponožka jiná. sochařka a malířka. žije na zámku a obstarává sběrný dvůr, ze kterého nosí součástky Ráchel.

Šárka - píše dizertačku, i když vysoké už dávno neexistujou. důkaz útlaku žen ve výzkumu a v umění. Romka, která je odhodlaná dokázat cokoli, už jen proto, aby tě nasrala. nebojí se tmy. kouří, ale může kdykoli přestat. vlastní 16 foťáků.

Ctirad - nft a crypto bro. mansplain, manboss, manpussy. šovinista považující se za feministu. udělej mi sendvič. myslí si, že je jedinej na světě, kdo umí se skenerem. snobský hnusec.

Pedro - vždy, všude, za jakýchkoli okolností. brouk pytlík lidského pokolení. Slovák, co předstírá, že neumí česky. he did done goofed up tak často, že už to nepočítá a prostě s tím žije. v hloubi duše hodný člověk, v hloubi kalhot posera. má rád Krtečka.

BONUS : Mastif Bombin - má párty klobouček 🥳

[leporelo]

Top fun

Včera večer po práci sme sa štvorica kamarátov rozhodli, že zájdeme prvýkrát do Top Fun za zábavou.

Po trampotách s jedlom a toaletou sme sa konečne dostali dnu a odrazu sme sa ocitli akoby v americkom filme pre teenagerov.

Rozdelili sme sa do dvojíc a kúpili si žetóny: maximum 40 žetónov za 20 €. A potom sa išlo. Air hockey, basketball, Plants vs Zombies, bowling, triafanie panáčikov gumeným kladivom…

Podľa nahratých bodov zo strojov vyliezali lístky, ktoré sa dali vymeniť za nejaké hračky.

Presne päť lístkov nám chýbalo, aby sme si mohli dovoliť jedinú vec, ktorá nebola blbosť, alebo plyšák.

Našťastie slečna za pultom sa zľutovala a aj tak nám vymenila lístky za Brick game.

Tak sme získali fejkový retro tetris z Aliexpressu, ktorý nás stal 32 € (prepočítané na žetóny, ktoré sme tam utratili). A to pán hneď pred vchodom do Top Fun chcel od nás tento skvost kúpiť za 5 €.

To, že batérie sú rovno v balení vnímam ako pozitívum. Ale to je asi všetko. Je to extrémne hlučné a z pravej strany chýba celý rad pixelov, takže sa väčšina hier na tom ani nedá hrať.

[knihkupeczkupole]

Parta kluků okolo 25-30 vychází z obchodu potom co si jeden koupil velké balení pokémonů. Jeden z ostatních se tomu podivuje.

Odpově: Ondřeji, já už jsem dost starý na to abych si sám kupoval jaké pokémony chci.

[radosestalo]

mám určitý jídla, u kterých jsem zjistila, že mi chutnají a jsou celkově příjemný, a tak je jím pořád dokola. jedním takovým jídlem je oříšková tyčinka z lidlu. kupuju si jí ke svačince skoro každej den. a oni té tyčince nedávno změnili balení. takže (zcela logicky) jsem si jí přestala kupovat. a pořád jsem okolo ní chodila a přemýšlela, jestli to zvládnu, když je teď jiná. a dneska jsem to zvládla. bylo to nepříjemný a trvalo to zhruba deset dní, ale dneska jsem si jí zvládla koupit, i když má jinej obal. pak jsem teda zjistila, že má i jinej vnitřek a ty oříšky mají jinou konzistenci a je tam hodně medu, co mi lepí zuby, a celkově už to vůbec není ta moje oblíbená tyčinka. ale na tom nezáleží. důležitý je, že jsem velkej frajer. to jsem vám hrozně potřebovala povědět.

[prospercz]

Den 30

Tak jsme to nakonec fakt zvládli. Stojíme na vrcholku hory Baden-Powell a kocháme se pohledy na všechny strany. Nevím, kam se dívat dřív. Východ slunce jsme úplně nestihli, asi o hodinu. Ale aspoň je nám tu teď tepleji a můžeme tu v klidu posnídat. Cesta sem ale rozhodně nebyla úplně příjemná.

Poprvé jsem spal pod novým quiltem. Moc jsem ho ale nevyzkoušel, bylo asi 12 stupňů, takže jsem se spíš odkrýval. Vstáváčka ve 4:30, rychlé balení a šup do kopce. Myslel jsem, že budeme první, ale už nahoře vidím světýlka z čelovek. Máme to přes 600 metrů výškových na necelých třech mílích. To je celkem strmé stoupání. Strmější je ještě víc, protože stopy ve sněhu od lidí před námi vedou přímo vzhůru, bez nějakých zatáček.

Na vrcholu stojíme v 7 ráno, jsme tu sami, rychlíci už odešli a ostatním jsme při výšlapu utekli tak, že přijdou nejdřív za 20 minut. Snídáme a děláme fotky. Pak se pakujeme pryč, máme před sebou ještě hodně mil ve sněhu, tak se nechceme moc zdržovat. Nahazuju sluneční brýle, sníh je jinak oslepující. Sněžnou slepotu bych si fakt nepřál. Cesta na druhou stranu hory je víc pozvolná, ale zase o dost nebezpečnější. Najdou se úseky, které spoustě lidí nahání strach. My se Stir it upem je ale zvládáme celkem v pohodě. Opatrně, ale bez problémů.

Někdy kolem 10 hodiny jsme se domluvili, že se sejdeme na vrcholu hory. Stir it up je vepředu. Následuju stopy ve sněhu a jdu, dokud na něho nenarazím. Stopy ale vedou mimo vrchol, okolo. Je blbost, aby šel nahoru, když to není potřeba, říkám si. Tak dál šlapu a čekám, kdy se objeví. Míle, nic. Dvě, tři, pět. Už je to divný. Napsal jsem do sněhu svoje jméno pro případ, že je za mnou. A taky že byl! On vážně vylezl na ten vrchol dobrovolně, takže jsem ho mezitím obešel! Společně jsme se tomu zasmáli, že ani jeden si nebyl jistý, kde kdo je.

Dojdeme na parkoviště na druhé straně hory. Poobědváme a chystáme se na další výšlap. Je to dneska nahoru dolů, nahoru dolů. Ale alternativa je roadwalk, a to já nenávidím. Všechno je lepší než roadwalk. Strčím si do uší sluchátka a kopec vyběhnu jako laňka. Všude je plno mrtvých stromů. Při požáru shoří vnitřek kmene a zbyde taková černá slupka. Je to smutná podívaná, mrtvý les.

Celkem jsme dneska nachodili 16,4 míle, což na první pohled není tolik. Ale většina z toho byla na sněhu, kde se jde pomalu a blbě. V pohybu jsme byli víc než 11 hodin. Jsem z toho dost unavený.

Kempujeme. Je tady s námi Nick a jeho pes Jaddie, celkem fajn dvojka. Zítra nás čeká prvních 5 mil roadwalk. Fuj. Je to proto, že kus trailu je zavřený kvůli nějaké chráněné žábě. Ale aspoň si to odbydeme na začátku, ještě napůl ve spánku. Dneska to byl na dalších 300 mil poslední sníh, tentokrát už určitě! Další nás čeká až v Sieře.

[kralovna-ne-stesti]

Včera jsme byli oba dva neplánovaně každý zvlášť na nákupu.

Já přitáhla okurku, dvě balení rajčat, gnoci, hummus, kafe, šunku, dvě bio mazzarelly, dva perníčky a půl kilo sýru. Platila jsem čtyři stovky.

On přivezl dvě kuřecí prsa, tři plátky krkovice a čtyři plechovky piva. Platil čtyři stovky.

[hejkalka]

tvoj bio hovorí "follow me if you wanna suffer" a to je smiešne, ale po sledovaní tvojho blogu ochorel som, musel som sa presťahovať do nového domu a stal som sa alergický na arašidy (milujem arašidy) 😨😨 čo je to za čarodejníctvo??!?

chčiju kámo :D :D smůla holt, je to tak, jak je to napsaný na balení :D

[malehryblog]

Italské Vánoce

Italské Vánoce, to je především “panettone” … taková buchta z vánočkového těsta, nebo její věrná družka “pandoro”, která se podobá bábovce…

Někdo si Vánoce spojuje s kaprem, já s touhle buchtou!!!!! Mám na ni výhradně citovou závislost- chuťově není nic moc!  V Itálii je všude! V nádherných barevných krabičkách! A už jen pro tu krabici ji každý rok kupujeme.

Letošní Štědrý den byl pro nás skutečným zážitkem. V Tellaru, historickém kamenném městečku nad mořem s malou zátokou, se zhasla všechna elektrická osvětlení a zaplálo tisíce svíček…světýlka byla rozeseta i po skaliskách kolem moře, takže jste z toho měli dojem pohádkového světa… svíčky voněly voskem a vydávaly teplo… Následovalo vylovení Ježíška z podmořské hladiny a bouřlivý ohňostroj, jaký lze snad zažít jen nad mořem…

Štědrovečerní večeře v podobě zapečeného lilku s gorgonzolou a ořechy a český bramborový salát… cukroví od Dimitrise z řecké kavárny a místní citrusy… improvizovaný stromeček a pohled na moře… to jsou naše Vánoce.      Před večeři jsme poseděli v kavárně na břehu moře, popíjeli kafe a prošli si trh, na kterém byla spousta zajímavých věciček vhodných jako dárek pod stromeček. Třeba mosazné talíře, dózičky a  prastarý neapolský kávovar -  konvička na oheň se sítkem a tryskou… a to vše se dalo zabalit do legračních propagačních letáků místních malých supermarketů, nabízejících potraviny…Tisíce světýlek zdobících palmy a všechny stromy kolem, domy, jež si pamatují dlouhatánskou historii, moře, které tyhle pocity odnáší a přináší novou energii…

     Vánoční čas jsme strávili potulováním se po Lerici...

Portu Venere...

 ... a “Cinque terre” v Ligurii. 

Rozeklané skály nad mořem na kterých se tyčí malá starobylá barevná městečka se spoustou schodů, s maličkými obchůdky a dokonce i cestami “zarytými” ve skalách, spojujícími jednotlivá městečka, po kterých si turista může vyrazit pěšky. 

    Všude dostanete bezkonkurenční kafe za euro s nádhernou čokoládovou vůní i chutí. Proberete s místními jejich pocity z každé maličkosti a když zjistíte, jako já, že se vám začnou zdát sny v Italštině, je vám jasné, že jste tu teď zakotvili tělem i duší… i když zrovna tak jasné mi je, že domov mám jinde, ale v tomhle si na chvíli spočinu a neberu co mi nabízí. Třeba slunce, teplotu kolem 15-17 stupňů, při troše otužilosti pár minut  koupání ve vlnách, procházky, rozjímání, pozorování racků a mořské pěny, sbírání kamínků…

    Co se týká jídla, je to tu pro nás těstovinový a pizzový ráj… “spaghetti n.5” z italského Coop odvážíme ve velkém… je obrovský rozdíl mezi italskými těstovinami vyráběnými pro cizí trh a pro jejich vlastní ( i když balení může být stejné- obsah je jiný!) 

V Lerici jsme v pizzerii dostali i černou pizzu vyrobenou ze zvláštní směsi celozrnných mouk a živočišného černého uhlí… je to pochoutka!

Konec roku a Silvestrovský den jsme se rozhodli strávit v Toskánsku a tak jsme neodolali a při přesunu se zastavovali na všech místech, kde jsme strávili velký kus života. Nejprve Livorno a Terrazza Mascagni, cizrnová placka (torta di ceci).

   Pokračovali jsme podél moře, známými městečky, kde jsme strávili spoustu krásných chvil. Bára toužila po “ponce livornese” což je nenapodobitelná místní krajová specialita ( kafe s kořalkou a citronovou kůrou)… tak jsme zabrzdili u baru, kde seděl jen jeden místní dědula a splnili si to její přání hned všichni! Některé věci jsou prostě nakažlivé!!!!!

     Přesunuli jsme se do kraje Etrusků, na etruskou riviéru a ubytovali se v San Vincenzu, což je super výchozí bod ( jen tam nejezděte v létě!!!) - 13 km po písčité pláži dojdete až do magického zálivu Baratti... 

Po cestě neminete bez povšimnutí domy architekta Vittoria Giorginiho ( ve tvaru dinosaura, nebo chaloupky na “kuřích nožkách”) 

Casa Saldarini nebo také “dinosauro”, 1962

Casa Esagano, 1957

Nebo můžete autem vyjet do okolních kopců a malých městeček (Populonia, Bolgheri, Castagneto Carducci, Massa Marittima, Suveretto, Sassetta, Campiglia Marittima….)                                                                                Uchvátila nás Campiglia Marittima - tu jsme totiž neznali! Na náměstí pod hradem svítil stromeček, zaražený do jedné díry v dláždění,  taky tu byl jediný otevřený bar a díky zimnímu období se na náměstíčku pohybovali jen místní. Připravovali se na následující den, kdy měla vypuknout silvestrovská oslava. Stavěli maličké pódium a přiváželi dřevo na ohně.

Desítky starých brachů je vtom podporovalo, radili a okukovali. Stařičký pán, nesoucí si svoji kyslíkovou bombu na zádech jako břemeno, od které mu vedly hadičky až k  nosu, se zastavoval a každému přál “auguri” do Nového roku! Paní o hůlce klábosila s druhou v zástěře ve dveřích pekárny a probíraly jaký chleba dnes koupí.                                                                                                    V přízemí jednoho kamenného domu byla otevřená garáž. Nápis “PRESEPE” zval dovnitř k návštěvě Betléma. Ve vstupu byly izolepou připevněné fotky od roku 2000. Tehdy starý pán začal postupně vyrábět domečky, pohybující se postavičky, světýlka… každý rok něco přibude, hmmm, asi jeden z nejkrásnějších Betlémů jaký jsem viděla! Byla v něm zakleta obrovská píle a nadšení jednoho člověka, který si nezapomněl hrát!

Lidé mu do pokladničky házejí příspěvky a z těch se potom tvoří dál a dál! Ale pozor! Pokladnička nikterak nesouvisí se spuštěním samotného Betlému. Zmáčkneš tlačítko a představení začíná. Nejprve se spustí vánoční píseň v podání Lucciana  Pavarottiho; zakokrhá kohout a domečky v městečku Campiglia Marittima v miniatuře, postupně ožívají. Prolétá kometa. Pradleny perou, teče voda, potůček zurčí, pekař dává chleba do pece, Jezulátko se kolébá. Zvoní zvony. Ani se nám nechce zpátky do reálného světa! Ovšem i ve skutečném městečku panuje díky tomu, že zde nebloumají davy turistů, klid. Potkáváme jen zájezd starých táborníků z Modeny. Jsou veselí a výřeční. Auguri! Auguri…..asi 30x… (přejeme si navzájem štěstí s každým z třiceti italských turistů zvlášť).

      Silvestr se taky vydařil. Udělali jsme si pastu all pomodoro, vyzbrojili se sektem a vyrazili na pláž. V San Vincenzu jsme bydleli ve staré vile hned u moře a tak jsme mohli z mola pozorovat desítky novoročních ohňostrojů z okolí… s námi pozorovala skupinka puperťáků. Všichni nám popřáli, představili se a zeptali se odkud jsme! Potom Fabio pustil jakýsi vypalovák z osmdesátek a čekalo se na půlnoc… společně s nimi jsme odpočítali 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1…. a vítali s nadšením to, co právě přichází… co to bude, uvidíme! A tak vám všem přejeme, aby to, co přichází stálo za to žít!!

Krásný rok 2023 !!!

[yonder4c]

Super taška for tablet Rychlé dodání balení v pořádku at good price bezproblémové a Rychlé dodání click this

[goblin-w-polsce]

Jak už víte, dneska jsme se vydali do Sopot. Jede tam sice vlak, ale zjistili jsme, že když pojedeme tramvají na konečnou, pak je to po pláži/podél pobřeží cca 45 minut chůze, takže jsme zvolili tuhle variantu. F. měl ráno velice špatnou náladu, ale na výletě překvapivě šlapal jak hodinky.

Na pláži byl šílený vítr a obří vlny, tak jsme panu F. radši hned nasadili holínky, samozřejmě že ho asi tak do 15 minut odhodila vlna po kolena, takže ani dnes jsme nelitovali sbalených náhradních tepláků.

Po vskutku dlouhé cestě do centra nám vyhládlo, jali jsme se tedy hledat vhodnou reštyku. Volba padla na již zmíněnou Švestku v kompotu, kde měli moc dobré ovocné pivo (co M. okomentoval slovy, že mu to připomíná sirup na kašel 🤷‍♀️). Jídlo bylo vynikající a taky pěkně drahé, ale co, je to naše první návštěva restaurace tady.

Pak jsme se vydali na molo, které je o dost větší, než to v Gdaňsku, ale taky za jeho návštěvu chtěli zaplatit 🥲 Pšonci jedni. I za záchody všude chtěli platit.

Po návštěvě mola jsme se vydali směr nádraží, já jsem se teda na chvíli odpojila, protože jsem až doposud neměla žádnou kávu! Avšak i v Sopotách mi skvělá aplikace European Coffee Trip ukázala zaručeně dobré místo.

Z vlaku, který nás vyhodil na našem starém známém nádraží Gdaňsk Wrzeszcz, jsme ještě šli hledat pekárnu, která by měla otevřeno i v sobotu, M. totiž ani dnes nechtěl zůstat bez oblíbených koblih. Došli jsme až na sídliště za naším bytem, kde sice neměli koblihy, ale zato dortové lízátko pro F. a taky pro našeho otce se jakési sladké pečivo našlo.

Dnes nás čeká jen balení a úklid, zítra už v půl deváté musíme být na nádraží - pojedeme konečně do Varšavy.

[kitikara]

Co se týká mého nejnovějšího projektu malování na textil, tak mám dvě pozorování. Nejlíp barví ty drahé barvy, kde mi ovšem taky dost dlouho vydrží, takže to není špatná investice a zatím nejlepší štětce jsou štětinové za pár kaček z lidlu. Jako kdybych tušila, že budou tak fajn koupím dvě balení. Jsou malý, štětiny berou dost barvy a prostě super na hustou barvu. Pak mám taky jedny alá akvarelové v pouzdru a ty budou tak na lepidlo kde nebude vadit, že to pouští chlupy, jak mizerný jsou.

[evilinka-lilly-black]

Tyhle fotky jsem pořídila během pražského Openhouse na jaře roku 2021. Jsou focené na Praktiku a bylo to moje druhé balení Kodaku Gold od doby, co jsem fotila jako dítě. Dlouhé roky jsem zaznamenávala detaily světa kolem sebe digitálně. Vlastně pořád fotím oběma způsoby. Nemohla bych se rozhodnout jen pro jeden. Chci si v daný moment vybrat, jestli ta fotka má být umělecká nebo mi jde víc o preciznost záběru, takže budu potřebovat několik pokusů než zhmotním svou představu. Někdy řeším světelné podmínky, které jsou u analogu dost nemilosrdné. Některým povrchům nebo situacím víc sluší nádech nostaligie, kterého člověk v digitální podobě docílí jen úpravami. Kongresové centrum si říkalo o film, vzhledem k povrchům, strukturám a jeho historii, by to nemohlo být jinak.

Openhouse Prague 2021