#šípky

[jahodenka-angrestovka]

Chci cítit podzim na kůži a v srdci, chci se nechat pohltit tou příšerně smutnou melancholií. Chci si udělat náhrdelník ze všeho, co prázdniny přinesly, a doufat, že jsem nic nepromarnila. Chci jít do lesa a plakat spolu s deštěm nad jeho zdánlivou smrtí. Chci poslouchat padající žaludy a vědět, že jejich ťukání zvoní létu hranu. Na Svátek Krista Krále, až z léta zbyde jen několik řádek kompotů, nasušené šípky a pár střípků vzpomínek postupně se skládájících do nejasného snu jménem Léto 2023, tehdy upeču Boží milosti na pohřeb mých jarních plánů, které jsem si nastřádala, když rok byl ještě mladý jako já. A potom, potom všechno začne odznova.

[potesenieasex]

Kreativní podzimní dekorace pro zútulnění domova.

Máme pro Vás nápady na to, jak si oživit interiér  v podzimním stylu. Inspirujte se originálními podzimními dekoracemi a ozdobami, které změní i Vaše bydlení na útulné hnízdečko. Podzimní barvy přinášejí do domova tu pravou harmonii a podzimní pohodu. Věnovat se budeme i fotoobrazům a fotokalendářům s motivy a fotografiemi podzimního ročního období. Kromě nich vzpomeneme, i další fotodekorace, které dokáží udělat skutečné zázraky, a o to více, když jsou vkusně zkombinované s další podzimní výzdobou v domácnosti. Neopomeneme ani DIY podzimní dekorace, které si každý může vytvořit sám podle sebe. Tak pojďme na to.

Krásu podzimu a jeho barev se snažíme všichni přenést i do našich domovů. Teplé oranžové a hnědé tóny dokáží navodit útulnou atmosféru a hřejivou pohodu. Také tmavě zelená, ale i burgundy-červené odstíny, by neměli chybět ani ve Vaší podzimní výzdobě. Dodají interiéru ten správný šmrnc.

Vaše podzimní ozdoby nemusí být jen o dýních, kaštanech, šípcíh a suchých listech. Vyzkoušejte něco nové, něco originální, něco co dokonale odzrcadlí Vaši osobnost a lásku k podzimní přírodě. Co kdyby jste si vyrobili ze svých vlastních podzimních fotografií fotoobraz nebo klidně i celý fotokalendář? Krásné podzimní fotky zachycené Vaším objektivem, zavěsené na stěně ve Vašem obývacím pokoji nebo například v kuchyni, fantasticky doladí Váš interiér.

Maj�� Vaše děti rády tvoření? Z darů podzimní přírody jim to půjde levou zadní. Využijte to, udělejte si doma tvořivé odpoledne, nasměrujte je vkusným směrem a nechte je vyrobit svépomocí krásné podzimní dekorace do Vaší domácnosti, či do jejich dětského pokoje. Při výrobě podzimních ozdob by Vám neměli chybět různé vysušené listy, kaštany, ořechy, šišky, šípky a podzimní květiny.

Nebo propojte oba dva nápady do jednoho. Vytiskněte si Vaši podzimní fotografii, vložte ji do rámečku a rámeček vlastnoručně vyzdobte podzimními přírodními materiály. Případně si originálně vyzdobte svícen. Buďte kreativní a klidně experimentujte.

Pokud jste nadšenci výzev a tvoření, určitě už máte v hlavě představu o tom, jak by mohla vypadat Vaše originální podzimní dekorace. Potřebujete jen pár věcí, které snadno objevíte ve svém okolí. Vyzdobte si stůl či poličku, dekoracemi z čerstvě nasbíraných kaštanů, listů, šišek, šípků nebo jiných podzimních darů přírody, které Vás při procházce zaujmou. Vyzdobte si dveře krásným podzimním DIY věncem. Kromě toho si nezapomeňte doplnit zásoby svíček do svícnů na zpříjemnění večerů. Nezapomeňte si také naaranžovat podzimní květy a větvičky i do Vašich největších váz v domácnosti, které dokáží s výzdobou místností dělat zázraky.

Zkuste do podzimní výzdoby zapojit i některé věci z Vašeho domova. Starý přehoz na postet z přírodních materiálů, deku, polštář, či povlečení v podzimních barvách, můžou být skvělou podložkou pro Vaše podzimní dekorace, například pro ozdobné dýně, či kaštany. Podzimní výzdobě může dopomoci i dřevěná bedýnka, či jiná nádoba z přírodního materiálu, do které si můžete naaranžovat cokoliv související s podzimem. Určitě se Vám bude hodit i svíčka, starý svícen či stylová stará kniha. Právě v tom je krása DIY dekorací, které jsou jedinečné právě v tom, že je tvoříte sami a přesně podle Vašich možností a vkusu.

[pepikhipik]

🌿Keře pro ptáky, hmyz i lidi🌿

🌿 Proč jsou keře v krajině důležité? 🌿

Keře jsou často opomíjeny, přitom jejich funkce je velice důležitá. Když už se něco sází, jsou to stromy. 🌳Stromy jsou samozřejmě taky důležité, ale je dobré sázet nejenom je. Dohromady stromy a keře tvoří ideální kombinaci. Keře zachytávají vetší množství vody 💦než stromy. Protože jsou hustší, zachytí se v nich více kapek vody, které postupně stékají, a trvá jim delší dobu, než se vsáknou do půdy. To je dobré například pro ptáky🐦 nebo hmyz 🐝, kteří tuto zachycenou vodu využívají k pití. Ptáci se mohou napít i z potoku, ale hmyz je příliš malý a mohl by ho strhnout proud, proto je pro něj voda zachycená v malém množství důležitá.

Stejně tak jako stromy, i keře poskytují živočichům potravu. Ptáci nejčastěji ocení malé bobulky keřů🍒, hmyz přilákají keře v době květu. A nejsou dobré jen jako potrava, slouží živočichům také jako ��kryt. 🐇Pro menší pěvce slouží jako prostor na hnízdění 🪺, jiné druhy ptáků zase preferují dutiny ve stromech.🌳 Proto je důležité vysazovat oboje. Celkově tak keřové a stromové porosty zvyšují biodiverzitu. 🌿

Keře poskytují funkce nejenom pro živočichy, mají také funkce krajinotvorné. 🏞Hustý porost keřů slouží dobře také proti vodní i větrné erozi. Tím, že jsou nižší a hustší, než stromy, dokáží zachytit více vody a půdy, která by z polí jinak odtekla pryč. Stejně tak při silném větru🍃 spolu se stromy vytvářejí v krajině bariéru, která vítr zpomaluje. Keře slouží i pro retenci vody, jak už bylo zmíněno výše. Voda💦se díky nim v krajině drží delší dobu. Pro jejich vlastnosti je keře vhodné vysazovat na remízky mezi poli.🌾

Již jsme si vysvětlili, proč jsou keře v krajině důležité.🙂 Nyní bychom se měli blíže podívat na konkrétní druhy keřů a na to, jak je využívají ptáci, 🐦hmyz, 🐝ale i lidé. 🧍‍♂️

----------

Bez černý

se nejčastěji vyskytuje na kamenitých místech, na mezích, u cest a na rumištích. Jeho plody jsou potravou ptákům, 🐦ale i drobným savcům.🐇 Na jaře kvete rozvětvenými bílými květy, které lákají zase hmyz. 🐝🦋Je jedlý i pro člověka a nejenom to, je také léčivý. 🌱Z květů bezu se vyrábí sirup nebo také „řízky“. Je to rychle rostoucí keř, který dokáže dorůst i větších rozměrů, 🌳poskytuje tak různé možnosti úkrytů pro ptáky i pro drobné savce.🐇 V bezu může najít bezpečný úkryt například pěnice černohlavá.

----------

Hloh jednosemenný

se vyskytuje se podél cest, remízků nebo na okrajích lesů. Kvete 🌸během května a června a je tudíž pozdní jarní potravou pro hmyz. 🌳Hloh je svým vzrůstem i přítomností trnů také velmi oblíbené a bezpečné místo pro hnízdění ptáků,🐦 kteří si pochutnají také na jeho červených bobulích zvaných hložinky. Hložinky zůstávají na keřích až do zimy, proto jsou důležité pro zimní ptáky,🐦 hlavně drozdy a brkoslavy. Hloh a další trnité keře či stromy využívají např. ťuhýci, kteří si na trny napichují ulovený hmyz a využívají tak rostlinu jako dobře větranou spižírnu.

----------

Růže šípková 🌹

roste na suchých stráních, podél cest nebo mezi poli. Má růžové či bílé květy,🌸 které přitahují různé druhy hmyzu. 🐝🦋Divoké květy šípkových růží, mají oproti šlechtěným růžím jen jednoduché květenství, jsou proto pro hmyz lépe přístupné. Šípky jsou pak podzimní potravou pro ptáky 🐦a volně žijící zvěř. 🐇Je také považována za léčivou rostlinu. 🌱Sbírají se především šípky a to po prvním přemrznutí, kdy změknou.

----------

Trnka obecná

je nízký hustý keř s trnovými výběžky. Běžně ji potkáte u cest a na mezích mezi poli. Je to světlomilná pionýrská dřevina.🌳 Dokáže se dobře šířit pomocí kořenových výběžků a vytvářet rozsáhlá neproniknutelná křoviska, zejména na neobdělávaných pastvinách, což může způsobovat problémy. Kvete brzy na jaře 🌱(v březnu až dubnu) bílými květy, které milují včely🐝 i motýli.🦋 Na její výskyt je také vázána celá řada druhů motýlů. Modré bobule 🫐 zvané trnky ocení zejména ptáci🐦kterým tento keř poskytuje také dobrý úkryt, stejně jako jiným volně žijícím zvířatům. 🦌🐇🐌Mnozí ptáci ji vyhledávají pro hnízdění. 🪺 Ťuhýci, si na trny trnky (nebo jiné trnité rostliny) napichují ulovený hmyz. 🪰 Bobule dozrávají na podzim a na keři vydrží celou zimu, což je významným zdrojem potravy pro ptáky. 🐦 Jsou jedlé i pro lidi, po přemrznutí bývají méně trpké. Dá se z nich dělat ovocné víno 🍷nebo pálenka🥃. Díky rozsáhlému kořenovému systému trnky dokáží zpevňovat například půdu na svazích.

Líska obecná

Líska roste téměř všude. 🏡Okolo cest, podél lesů i potoků. Začíná kvést už od února cca do dubna, ještě než vyraší první listy. 🌱Je proto první jarní pastvou pro včely 🐝 a další hmyz. 🦋 Líska je odolná a houževnatá a její bohatý kořenový systém zpevňuje půdu. Její plody – lískové oříšky 🌰dozrávají koncem léta a jsou jedlé pro člověka, ptactvo 🐦i další živočichy. Je na ni vázáno velké množství živočišných druhů, mimo jiné i veverky obecné, 🐿 které konzumují lískové oříšky. Úkryt v lískách mohou nacházet například kosáci. Lískové dřevo je měkké a ohebné, proto se dá využít například v košíkářství. Teď na jaře o ní ví zejména alergici, kvůli květům (jehnědům) plných pylu.

----------

Zdroj: https://www.facebook.com/cmelak.cz

[rosta-bouda]

The rosehips are ripening, autumn is coming - Už zrají šípky, blíží se podzim navštivte mé link BIO prosím komentujte, sdílejte fotím jen na fotoaparát NIKON visit my BIO link please comment, share I only take pictures on nikon camera #rosehips #autumn #nature #sweet #photo #šípky #podzim #příroda #fotografie #bluetoothspeaker #czech #love #photography #czechrepublic #barevnypodzim #vlese #food #photooftheday #rostliny #foto #sipkovaruzenka #travel #instagood #krása #flowers #rijen #trip #cute #sklizen #priroda https://www.instagram.com/p/CFE_q2gIo7w/?igshid=191dq8piat77t

[jejivelicenstvoona]

jíst s mámou jablka, trhat šípky

[certhodnostivranika]

Prší na zelené kaštany

podzim se pomalu vkrádá

okolo jeřabin toulavá kočka

zasyčí, nahrbí záda

A prázdná hnízda jsou bez stříšek

slunce se za mrakem skrylo

jen někde uvnitř to bolavé

Pověz mi, čí je to dílo?

Kdo otrhal šípky a odbarvil listí?

Řekni čí rukou to bylo?

A co dělat dál, snad nezbývá,

než posbírat co ještě zbylo.

[petpav]

zeď co zapomněla jakou barvu kdysi měla zůstaly šípky tvoje polibky

Ostrava-Vítkovice, ul. Erbenova, 2019. © Pavel P.

[czechzerowaste]

Vánoce bez odpadu – pokus číslo 4

Články o tom, jak jsme bezodpadově prožily Vánoce jsou asi naší nejdelší blogovou článkovou tradicí. Na většinu času vánočních svátků z online prostoru mizíme a pak si to tak trochu vynahradíme sepsáním tohoto článku, ve kterém zabilancujeme, jak nám to letos šlo a taky naplánujeme, jak by ty naše Vánoce mohly vypadat v dalším roce, aby byly ještě míň odpadové a víc pohodové. Kdybyste si chtěly přečíst předchozí díly, tak tady jsou jednička, dvojka a trojka.

Helča

Vánoce zatím slavím doma se svými rodiči a sourozenci. Je to pro nás jediné období v roce, kdy se sejdeme všichni. Letos jsme se doma sešly „už“ v pátek 20. prosince (což je o dva dny dřív, než loni) a tak nám zbýval dostatek času na vánoční úklid a pečení. Ačkoliv mají být Vánoce svátky klidu a míru a rodinné pohody, musím přiznat, že v naší rodině je tradičně velká část vánoční a předvánoční doby docela stres. Jsme totiž banda choleriků a ještě k tomu máme každý trochu jiné představy o tom, co všechno se má během vánočního úklidu udělat a jak důkladně. Většinou se několikrát během příprav pohádáme, což tradičně vrcholí nějakou stupidní hádkou přímo na Štědrý den. Letos to ale bylo jinak! Poprvé za několik posledních let jsme se nejen nehádali, ale stihli vše připravit včas a na Štědrý den si i zajít na procházku. Což beru za největší úspěch letošních Vánoc. Co se týče bezodpadovosti, tu už máme doma zmáknutou téměř dokonale. Jediný prostor k vylepšení vidím ve štědrovečerní tabuli. 

Večeře

Večeříme houbové kyselo, uvařené z hub námi nasbíraných, chlebového kvásku, který udržujeme celoročně na pečení, a domácího vejce. Kromě majonézy je z domácích ingrediencí i náš bramborový salát. K němu se ségrou každoročně děláme nějakou vegetariánskou mňamku místo kapra, letos jsme vyzkoušely celerové placky. A naši s bráchou si dali lososa. V plastu a určitě ne z udržitelného chovu… Jinak celé Vánoce jíme docela eko. Jehněčí, kuřecí a hovězí od místních farmářů, domácí vejce a částečně i domácí zeleninu. Tu doplňuje sice i exotické ovoce, ale letos aspoň v bio kvalitě. 

Cukroví

Abychom se z toho nezbláznili ale zároveň si pochutnali na domácím cukroví, už několik let nazpět jsme zvolili strategii, kdy si každý člen rodiny poručí jeden druh cukroví. Sice pak pečeme i rakvičky, které se k Vánocům úplně něhodí. Ale taťka je má nejradši a hlavní je, že je každý spokojený. Ingredience jsme nakoupili částečně v bezobalovém obchodě, ty co neměli, v supermarketu. A to celé jsme doplnili máslem z dumpsterdivingu, kterého našli moji brněnští spolubydlící pár týdnů před Vánoci nějakých 60 kusů. Tak jsme jej schovali do mrazáku a každý si jich vzal pár domů na vánoční pečení.

Stromeček 

Podle fotky by se mohlo zdát, že je to běžně nazdobený stromeček a není na něm nic speciálního. Ale pozor! Ty naše světýlka, ozdůbky i řetězy se u nás používají každoročně a některé z nich snad ještě od mamčina dětství. Stromek máme sice živý, ale od známého lesníka z prořezů, takže nemá typický stromečkový pravidelný tvar, ale do obýváku se hodí nádherně. Až uschne, tak jej nařežeme a dřevo se využije na podpal, třeba na nějaký letní táborák.

Výzdoba

Na tu jsme si doma nikdy moc nepotrpěli. Vždycky vyrábíme adventní věnec, který nám zdobí kuchyň, a letos přibyly ještě dvě kytičky z přírodnin nasbíraných v blízkosti našeho domova. Ségra udělala kytičku z břečťanu, šípků, větviček a nějaké suché trávy, co našla u cyklostezky. Mamka se vytasila s kyticí z nasušených kytek, které nám v létě ze svojí zahrady darovala sousedka.

Balení dárků

Naše bezodpadové balení je podle mě nejlepší vánoční vynález. Vždy jsem totiž balení dárků nesnášela. S izolepou, balicím papírem a nůžkama jsem vždy těsně před Vánoci strávila několik perných chvilek a dárky stejně vždycky vypadaly strašně. Teď dárky balíme do dárkových tašek, které mamka vyrobila z balicích papírů už naše první bezodpadové vánoce. Ty letos doplnily i různé dárkové tašky, které se u nás za ty roky nasbíraly, protože těch vánočních pochybělo. Stačí do nich dárky šoupnout a za pár minut je hotovo, bez nervů a vypadá to líp než kterýkoliv z dárků, které jsem balila ještě ve svojí odpadové éře. Dárky nepopisujeme a u rozbalování hádáme, pro koho dárek je. 

Co jsme darovali?

Rok od roku máme Vánoce, co se týče počtu dárků, skromnější. Už je takovou tradicí, že skoro všechny dárky jsou buď ručně vyrobené, většinou z dílny mamky a ségry, které v rodině vybraly všechnu zručnost a na nás ostatní jí už moc nezbylo. Dále jsou to dárky z druhé ruky, většinou knihy z antikvariátu nebo oblečení ze sekáče. Nechybí dárky jedlé a pitné a samozřejmě ani nehmotné. Dopisy Ježíškovi většinou nepíšeme, protože si dáváme jen užitečné drobnosti. 

Moje šikovná maminka ráda vyrábí a šije. Loni jsme dostali jí ušité papuče a kalhotky, letos se vytáhla s promakanými taškami ze starých riflí pro mě a ségru, bráchovi ušila baťůžek. K tomu již tradičně přidala látkové kapesníky pro každého z nás, protože těch nikdy není dost. Zvlášť v zimě. 

Péči, kterou nám mamka celý život věnuje, jsme se jí rozhodly alespoň trochu vrátit. Koupili jsme jí poukázku na kosmetiku k sestřenici. Mamku, která na kosmetice nikdy nebyla, tak aspoň nebude stresovat to, že by měla jít k někomu cizímu, a ještě je to super příležitost, jak prohloubit rodinné vztahy. Poukaz jsme jí poslali na e-mail a při předávání pletených papučí, které od nás taky dostala, jsme ji upozornili, ať se na mail podívá. 

Taťka od nás dostal předplatné sociálně-ekologického časopisu Sedmá generace. Ten si oblíbil, když jsem předplatné dala před dvěmi léty ségře, a stal se jeho nejpoctivějším čtenářem.

Bráchovi jsme loni na Vánoce chtěly se ségrou koupit nějaké super hadříky v sekáči. Brácha totiž patří k lidem, kteří oblečení nosí do roztrhání a neradi si kupují nové. Proto u něj máme jistotu, že oblečení opravdu vynosí. Loni jsme to nestihly a tak jsme mu se ségrou daly poukázky na společné nákupy. To nám bohužel nevyšlo, a tak jsme to letos napravily a bráchu z druhé ruky ohákly. 

Ségra dostala knihu Divoký Zelinář a cédéčko Gejzír od Zapomělsem. Na knihu jsem narazila ve škole, kde jsme měli přednášku od jejího autora, která byla o tom, jaké jedlé divoké byliny, plevele, květiny, stromy a houby se dají u nás nasbírat a sníst. Samozřejmě s ochutnávkou. Kniha se dá koupit jen v muzeu ve Znojmě. Tam máme naštěstí rodinu, tak jsem hned zalarmovala sestřenku, ta pověřila návštěvou muzea strýce a týden před Vánoci jsme si ji u svařáku v Brně předaly. Pokud byste knihu chtěli, udělejte si do Znojma výlet. Je to nádherné městečko s moc dobrým vínem. 

Cédéčko jsem původně chtěla v rámci zero waste darovat jen jako odkaz ke stažení. Ségra ale doma občas poslouchá staré rádio na kazety a cédéčka, na kterém nemáme moc co poslouchat a myslím, že takhle si jej opravdu poslechne. Pokud hledáte zajímavou českou tvorbu, Zapomělsem doporučuji. Za pseudonymem se skrývá můj kamarád a spolužák z environmentalistiky Aleš. Jeho hudba je láskou k přírodě nádherně prodchnutá a moc zajímavá.

Nadílku doplnilo několik „recyklovaných“ dárků. Naši pod stromeček přidali dobroty, které dostali a nechutnají jim. A tak jsme, sice v obalu, ale v duchu „pošli dál, co nevyužiješ“ pod stromečkem našli různé bylinkové čaje, oříšky a další drobnosti. 

Co jsem dostala?

Letos jsem nepsala dopis Ježíškovi a nijak se nezmiňovala o tom, co bych chtěla dostat a byla jsem tedy docela natěšená, co moje kreativní rodinka vymyslí. Od sourozenců jsem dostala nádherný upcyklovaný diář, který vyráběla ségra, od rodičů upcyklovanou kabelku ze starých riflí a tři skleničky se sypaným čajem. K tomu oříšky a pár látkových kapesníků. Původně jsem měla v plánu napsat dopis Ježíškovi a v něm poprosit, aby mým jménem moji blízcí darovali peníze mým oblíbeným organizacím. To jsem nestihla, ale přišla mi škoda neziskovky o peníze ochudit kvůli svojí pomalosti a tak jsem jim na Vánoce peníze poslala sama za sebe.  

Míša

Tohle byly třetí Vánoce v našem domečku, druhé s Meduškou. Takže role se obrátily a my s Páťou stojíme na druhé straně barikády a vytváříme vánoční zvyky pro naši rodinu. Letos jsme si řekli, že chceme hlavně, aby byly Vánoce v klidu a my nejezdili z jedné návštěvy na druhou, jako to bylo loni. Většinu rodinných návštěv jsme tedy zvládli ještě před Štědrým dnem a celé svátky jsme tak mohli prožít opravdu v pohodě a dělat to, co se nám zrovna zachtělo. Podívat se na pohádku, projít se se Snížkem, zahrát si hru, pozvat kamarády, zajet k rodičům, cpát se cukrovím, popíjet hektolitry čaje nebo jen tak být.  

Cukroví

Mamka se mě už asi od poloviny prosince ptala, kdy a co budu péct. Nenechala jsem se rozhodit a nakonec neupekla nic. Až do poslední adventní neděle jsem si sice myslela, že aspoň perníčky dám, ale nějak to pořád nevycházelo, a když mi Páťa řekl, ať se na to vykašlu, tak jsem tu svou představu pustila a nic nepekla. A? Vánoční pohoda byla i bez perníčků. A navíc jsme již tradičně pár krabiček cukroví od mamky dostali. Sice nebylo pečené ze surovin bez obalu, ale s láskou a vegansky. 

Výzdoba

Raw deco to je moje. Letos opět. Věnec, co je v akci už třetím rokem – tentokrát na dveřích se smrkovými větvemi, listy břečťanu a šípky. Adventní věnec na stole se čtyřmi svíčkami (pokud tento náš vánoční seriál sledujete, tak víte, že to je u mě výkon) položenými na dřevěném plátu. A pak pár větviček v zavařovačce s ozdobami, které každý rok tématicky rozšiřujeme. První rok jsme si na trhu koupili keramického pejska (po tom, co nám do rodiny přibyl Snížek), druhý rok jsme přidali srdíčko (za Medu), a letos jsme s Meduškou pomalovaly hvězdičku a stromeček ze slaného těsta a ještě přidali látkovou rybičku. Před dům jsem do starých kovových naběraček na uhlí nasbírala další větve. Celková doba realizace? Hodina, když přeháním. 

Stromeček

Loni jsem psala, že nám stromeček vypěstovala tchýně ze semínka z šišky. Celý rok nám jej opečovávala a letos nám jej (o pár centimetrů vyšší) na Vánoce zase dala. Dokonce i se světýlkama. A jelikož je zhruba stejně starý jako Meduška, tak můžeme pozorovat jak spolu rostou. Prostě stromek s příběhem. 

Večeře

Po těch třech letech “„našich“” Vánoc můžeme říct, že štědrovečerní večeři máme vyladěnou. Připravíme ji už den předem a tak nějak mimoděk jsme si rozdělili to, že já udělám polévku a Páťa hlavní chod. Polévku dělám hřibovou se zeleninou. Je to rodinný recept, který každoročně zapomenu, nikdy si ho nezapíšu a letos už jsem si řekla, že nebudu každý rok třiadvacáteho volat mamce, jak na to a zkusím to sama. Každý rok bude možná chutnat trošičku jinak, ale vždycky tam budou z léta nasušené hříbky z okolí, mrkev, petrželka a brambory od místního farmáře (nebo třeba někdy z vlastní zahrádky). Po polévce jíme bramborový salát (se sojanézou) a už druhým rokem celerovo-ovesné karbanátky s kořením na ryby. Sojanézu na salát jsme si dělali letos sami – v bezobaláči byla už vykoupená a tak jsme ji vyrobili ze sojového mléka z tetrapaku a oleje. Už jsem se (docela) naučila z těchto zero waste přešlapů nehroutit. Zvlášť když je to jen jednou za rok. 

Balení dárků

Jelikož se z našeho domu stala manufaktura na rozesílání knihy, kterou jsme v listopadu vydaly, tak jsem měla spoustu obalového materiálu na dárky. Dokonalý reuse. Papír ve kterém byly knihy zabalené, byl sice na místech, kde jsou rohy knih, často roztrhlý, ale šikovným zabalením a vystřihnutím se dal použít i tak. Dárky jsem pak obvázala jutovým provázkem a připevnila na ně větvičky a sušenou kůru z pomeranče. Spokojenost.

Co jsme darovali?

Meda už má skoro dva roky a je tudíž ve věku, kdy má z dárků docela rozum. Krom užitečných věcí (jako je nová kukla a batoh) jsme jí proto chtěli dát i něco, z čeho bude mít radost. Dostala proto kuchyňku a panenku, co má v bříšku miminko. S kuchyňkou jsme věděli, že nesáhnem vedle. Na každé návštěvě, kde na ni narazila, byla nadšená a dlouhé minuty jsme o ní nevěděli. Tu naši jsme navíc sehnali z druhé ruky na Vinted. Nefungovaly jí sice světla na vařiči, ale máme šikovného dědu, který si s tím ještě před Štědrým dnem poradil. Jinak bylo vše zakoupeno nové, s vírou, že bude sloužit dlouhé měsíce a roky. Od příbuzných dostala knihy, poukázku do DMka, peníze a plyšáka (takže většinový úspěch). Nakonec se toho pod stromečkem pro Medu sešlo až moc a my máme do příště předsevzetí, to nějak omezit a dary, co jí vybereme my, nějak rozdělit mezi příbuzné. 

Páťovi jsem (na jeho přání) dala full balíček přírodní péče o vousy (kartáček, balzám a mýdlo) plus poukaz do barber shopu, parfém a trenky. Já od něj dostala legíny a kalhoty ušité na Slovensku a kurz Alchymie ženy (už se těším Luci :) ). Od rodiny jsme dostali peníze, čaje, poukázku do sauny, různé (především doma vyrobené) pochutiny a dálniční známku. My obdarovávali podobně, ale stal se nám ultra fail. S několika dalšími rodinami jsme před Vánoci udělali hromadnou objednávku čajů, které nám přišly zabalené v bublinkové fólii (!). Ale jako v mega množství bublinkové fólie. Holt, i když jsou to čtvrté bezodpadové Vánoce, tak se máme pořád co učit.  

Jana

Je Štědrý den před třetí odpoledne, já si sundávám z krku Priessnitzův zábal a chystám se konečně řešit dárky… K rodičům jsem přijela v sobotu 21. prosince. Večer šla na třídní sraz. V neděli společně se skauty na mši přinést Betlémské světlo. To jsem ještě zvládla přečíst kostelní čtení, ale v pondělí ráno jsem se vzbudila s chrapotem. 

Na Štědrý den ráno jsem s bratry nazdobila vánoční stromeček vypěstovaný tak půl kiláku od domu. Zdobili jsme ozdobami, které máme doma od nepaměti, a vánoční kolekcí v alobalu, kterou rodiče pořídili kdoví kde. Hliník doma sbíráme už přes patnáct let, ale poté co jsem se o něm dozvěděla při psaní naší knihy, se mu snažím vyhnout, pokud to je možné. Nad tou kolekcí jsem ale jaksi neměla žádnou moc, podobně nad téměř čímkoliv, co se letošních Vánoc s rodinou týče… 

Zaprvé jsem v prosinci nebyla doma a zadruhé jsem těch pár předvánočních (a vánočních) dnů, co jsem doma byla, trávila pod peřinou s bylinkovými čaji. Ty byly vlastně téměř bezodpadové díky tomu, že taťka v létě poctivě sušil kdejakou bylinku. Měla jsem v plánu maximálně odpočinkové Vánoce, protože ten půlrok, který jim předcházel, byl vyčerpávající. A to, že jsem ochraptěla až den před Štědrým dnem, je vlastně docela dobrá bilance.

O týden dřív jsem se totiž ještě procházela smogem prosyceným Sarajevem, kde teda dýchací cesty dostanou neskutečně zabrat. Hodně jsem ocenila, že to mé hlasivky vydržely až do odjezdu, protože jsem je dost potřebovala. V Bosně jsem totiž byla s dalšími novináři pracovat na reportážích o situaci migrantů a uprchlíků, kteří v této neskutečně zajímavé a složité zemi uvízli na cestě do Evropské unie. A ty hlasivky jsem potřebovala, protože jedna z těch reportáží, co jsem tvořila, by měla být rozhlasová.

Na konci listopadu po posledním nekřestu knihy jsem si říkala, jak si ten hektický listopad vyvážím klidným adventem. Ranní rorátní mše, svíčka ze včelího vosku místo adventního věnce, punč na trzích… No ale pak přišla nabídka odjet do Bosny a tak nějak mi to dávalo smysl. Vždyť i Maria a Josef před „prvními Vánoci“ jeli pryč ze svého domu, aby se pak o pár týdnů později stali uprchlíky v Egyptě, že?

No a tak jsem místo rorátů (ty jsem před odjezdem přeci jen třikrát stihla) nasedla do vlaku a zamířila si to směr Vídeň a Maribor a dál autobusem do Sarajeva… A pak přišlo sedm dnů intenzivní práce. Jeden den jsme se šli podívat do Al Jazeery Balkan a dělat rozhovory na delegaci EU v Bosně a ten samý den do půlnoci sledovali, jak autobusy převáží lidi z provizorního tábora na severu Bosny do oficiálních center u Sarajeva. Desítky rozhovorů, desítky příběhů, stovky lidí…

„Jak bylo v Bosně?“ ptali se mne kamarádi, když jsem přijela zpátky. A já měla trochu problém s odpovědí, až jsem nakonec začala říkat: „Mám trochu problém odpovídat po návratu ze země, která je dost ve sr***ách, že to bylo dobré… Protože to není dobré, ale potkala jsem tam dobré lidi a snažila jsem se udělat co nejlepší práci.“ Nevím, jestli něco víte o Bosně a o tom, proč se o ní v posledních měsících mluví v souvislosti s migrací. Den před Štědrým dnem jsem o tom napsala reportáž o patnácti stech slovech a to jsem toho musela ještě dost vynechat, takže to teď nebudu vysvětlovat.

Ale abyste měli představu, s jakým dojmem jsem se vracela, tak si zkuste představit, že Vánoce stejně jako desítky dnů před nimi trávíte v kontejnerové buňce nebo pokoji s dalšími deseti lidmi a téměř jediný program, který máte, je procházka po městě, hraní pingpongu, karet nebo poslouchání hudby. A přitom se odhodláváte vydat se přes hory, které jsou částečně stále zaminované, do země, kde doufáte, že budete moct konečně pracovat, studovat, žít bez strachu. Zároveň ale víte, že když to nevyjde a chytí vás, tak přijdete o mobil, peníze, osobní věci, když budete mít smůlu, tak vám před vašima očima spálí bundu a boty a pošlou vás zpět. Když budete mít fakt velkou smůlu, tak vás ještě jako bonus zbijí nebo na vás pošlou psy.

Nevracím se z takových výjezdů s pocitem rezignace na cokoliv včetně zero waste, ale s vědomím, jak moc si mám vážit svého života a že se mám snažit změnit to, co změnit můžu. Takže i v Bosně jsem si pěkně nakupovala jídlo do krabičky a plátěného pytlíku a na věci v obalu si nechala zajít chuť. No a co se týká těch Vánoc, tak letos jsem zvládla přímo ovlivnit jen dárky a sledovat, jak moc bezodpadově jsem za ty roky ovlivnila mou rodinu. A jak to dopadlo?

Dárky jsme letos vzali hodně pohodově. Všichni. Od babičky a od rodičů jsem dostala plátěné kapesníky (jo to se dost trefili :-D), mýdlo (pozor, tentokrát v papíru, ne jako minulé roky v plastu :-)), bambucké máslo a nějakou superbiomastičku v hliníkové krabičce, kterou ještě využiji. Bráchové se mi složili na externí disk, který jsem si s sebou brala už do Bosny, abych si mohla zálohovat těch několik giga materiálu, který jsem tam nahrála.

Já jsem dárky řešila opravdu až na Štědrý den… teda už dlouho jsem věděla, že budu dávat zážitky, ale jaké jsem rozhodla až chvilku před nadílkou. Nakonec jsem vybrala koncert revivalové kapely Beatles pro taťku, divadlo pro babičku a cestovatelskou přednášku od Zibury pro bráchy. Jedinou výjimkou byla mamka, které jsme s bráchy dohromady dali šaty od SUTU ušité tak dvacet kiláků od naší vesnice ze zbytkové látky. Jsou to ty, co jsem měla půjčené na křtu naší knihy, no a mamka se tak nějak zmínila, že se jí líbí… Mamka si téměř žádné nové oblečení nekupuje, některé kousky, co má ve skříni, nosila ještě za svobodna. Tak nám vůbec nevadí za ten jeden kousek ročně, co od nás dostane na Vánoce nebo na narozeniny, zaplatit vyšší (a spravedlivou) cenu.

Jídlo, cukroví a další vánoční propriety měla pod palcem mamka. No, mamka pracuje v supermarketu, takže jasně, že jsme neměli všechno stoprocentně bezobalové. Ale taky před Vánoci podnikla pár bezobalových výjezdů hlavně na sušené ovoce a oříšky. Brambory, vajíčka a okurky do salátu máme domácí. Kapra rodiče dovezli ze sádek ve vlastním obalu a houbového kubu jsme letos měli z bezobalové přírodní rýže. Na zahrádce nám furt roste (nesmrtelná) rukola na chlebíčky. A brácha se s podporou rodičů pustil do kvašeného zelí. Na Vánoce se na něj ještě nedostalo, takže zatím stále zaujímá čestné místo v koupelně.

Narážkami na zero waste a eko domácnost se to letos u nás jen hemžilo. Mamka třeba svým kamarádkám a spolupracovnicím rozdávala jako vánoční dárky lufu na nádobí. Vrchol tomu dal nejmladší brácha, který narval krabici s dárkem pro rodiče do nějaké staré igelitky, co doma našel.

Asi nikdy nebudeme dokonalá zero waste rodina. Ale jestli jsme letos něco zvládli moc hezky, tak to byla rodinná setkání. Ať už v tom našem nebližším kruhu na Štědrý den, který se obešel bez hádek nebo nějaké nepohody, tak v širším kruhu tet, strýců, bratranců, sestřenic a jejich dětí. Dárky šly tentokrát stranou, místo toho jsme si nadělili společnou procházku po vesnici na Štěpána, hraní na hoňku s tou nejmladší generací a povídání jednou u slivovice, jednou u chlebíčků (a pro mne teda u hrnku čaje :-D). 

[dominikapise]

Pot-pourri 💫 Letos to je jediná Vánoční věc, kterou doma máme 💁🏼‍♀️ A je to tak jednoduchý a přitom krásný! Pot-pourri jsem dělala ze všeho, co jsem doma našla - sušený mandarinky a kůra, šišky, ořechy, šípky a okvětní lístky červený a bílý růže. A uprostřed vata s nejoblíbenějším EO borovice 🌲 Vytvořeno raz dva, paráda veliká! (Další tipy na složení: svitky skořice, hvězdičky badyánu, skořápky mandlí, sušené kůry, tobolky koření, větvičky... fůů, toho je 😃) Tak co, (u)děláte si? A z čeho?

[jozefborak]

nie každá účasť v architektonickej súťaži skončí na stupni víťazov :) // výhliadkový bod háj-nicovô / neumiestnené / Liptovský Mikuláš ´21

Dúfam, že clickbaitový nadpis tohto blogu splnil svoj účel a ak nie, tak snáď aspoň grafická časť ťa prinútila sa dozvedieť viac o mojom koncepte rozhľadni pre oblasť Háj-Nicovô v Liptovskom Mikuláši. Prvýkrát som sa zúčastnil “ozajstnej” arch. súťaže, už nie len tej študentskej, za čo vďačím aj Borisovi Bartánusovi, ktorý mi projekt zastrešil pod svoj ateliér. Celé zadanie / vyhodnotenie súťažných návrhov nájdete na https://www.mikulas.sk/samosprava/architektonicka_sutaz/vysledky/

A teraz už pár vetami ku konceptu: Výhliadkový bod/rozhľadňa má charakter jednoduchej monolitickej šípky, ktorej vektor smeruje nadol. To aj z toho dôvodu, aby si návštevníci tohto miesta uvedomili, že za ten krásny výhľad, ktorí sa im naskytne po vystúpaní na posledný schodiskový stupeň, môžu byť vďační všetkým vojakom, čo v boji za slobodu národa obetovali život. Pocit vďaky i hrdosti je ešte viac zdôraznený aj vďaka využitiu kameňov, ktoré pred rekonštrukciou vojenského cintorínu Háj-Nicovô, slúžili ako obruby hrobových miest a v návrhu sú použité ako spevnená plocha pred nástupom na rozhľadňu. Zároveň ich hustota rozmiestnenia pred vstupom na prvé schodiskové stupne má symbolizovať veľké straty nie len vojakov ale i obyvateľstva počas vojny. Zatiaľ čo smerom na sever, od objektu (ktorý sa môže ponášať svojím tvarom šípky na vyabstrahovaný tank), hustota rozmiestnenia hrobových obrúb je výraznejšie menej koncentrovaná, čo má vyjadrovať optimistický pohľad do budúcnosti, v ktorej sa vojna (snáď) už nikdy nezopakuje. Navrhovaný objekt nemá v úmysle nijakým spôsobom konkurovať hlavnému pylónu pamätníka, ktorý je aj ústredným prvkom pietneho miesta. Ba práve naopak. Smerovanie šípky, v proporciách pomeru zlatého rezu jasne nabáda k tomu, kadiaľ sa majú turisti ďalej vybrať, keď ich šípka dovedie až na danú lokalitu. Rozhľadňa je orientovaná sever/juh, nakoľko práve takéto smerovanie je veľmi dobre viditeľná a vnímateľné z takmer celej liptovskej doliny.

Na záver mi neostáva nič iné dodať, len to, že to bola super skúsenosť a teším sa na ďalšie výzvy v oblasti architektúry :) A nakoľko som ešte stále študentom (už v poslednom ročníku), usilovne pracujem na mojej, možno už poslednej študentskej medzinárodnej súťaži, s ktorou sa s Vami určite taktiež podelím. Dosčítania nabudúce priatelia a budem rád za akúkoľvek spätnú väzbu a prípadnú diskusiu k návrhu :) P.S.: zmena z CMYK na RGB vie niekedy upraviť farebné spektrum / pôvodné nočné obrazy oblohy boli skôr tmavomodré, než čierne. Ale zvyšok prekonvertovalo celkom fajn.

[dielydoauta]

Myslite na vaše zdravie

Klasickou potravinou, ktorú sa odporúča kvôli zvýšenému obsahu vitamínu C konzumovať, bývajú citrusy. Tie ale kvôli dlhému cestovaniu a skladovaniu prichádzajú o celý rad dobrých vlastností a znižuje sa u nich aj práve obsah vitamínu C. Oveľa šikovnejšie je preto siahnuť po domácich plodoch. Výborným zdrojom vitamínu C sú šípky, čo vedeli aj naše babičky. Pokiaľ už ale prechladnutí sme, prípadne trpíme dlhodobým stresom, nemusí samotná konzumácia ovocia a zeleniny stačiť. Rozhodne preto nie je zlým nápadom siahnuť po kvalitných výživových doplnkoch.

[rosta-bouda]

The rosehips are ripening - Už zrají šípky visit my BIO link please comment, share I only take pictures on nikon camera navštivte mé link BIO prosím komentujte, sdílejte fotím jen na fotoaparát NIKON #rosehips #autumn #nature #sweet #photo #šípky #podzim #příroda #fotografie #bluetoothspeaker #czech #love #photography #czechrepublic #barevnypodzim #vlese #food #photooftheday #rostliny #foto #sipkovaruzenka #travel #instagood #krása #flowers #rijen #trip #cute #sklizen #priroda https://www.instagram.com/p/CFE_qzMInUu/?igshid=1x14x2moiy16s

[circulum2020]

Vendulka Prchalová | Satalice 

.

V rámci projektu vzniknou tři objekty – tři momenty zmrazené v čase, každý na jiném místě s jiným kontextem.

.

Lokace: Satalická „rádiovka“ – zajímavá historie i budoucnost

.

Prostor zpustlého sadu „rádiovka“ v těsné blízkosti budovy bývalé radiostanice, je pro projekt zajímaví nejen svou historií, ale také faktorem v současnosti probíhající změny. Historie přilehlé budovy rádiového vysílače je spojena s Českým rozhlasem v prvních několika letech jeho fungování, ale také s vysílání pro letiště Kbely. Původně byly v její těsné blízkosti tři stometrové stožáry, které zde již nenajdeme. 

.

Původní rybízový a jablečný sad, který budovu samotné „Rádiovky“ obklopoval, se postupem času stal nepropustnou džunglí prorostlou náletovými dřevinami a šípky tvořícími naprosto nepropustnou houštinu. V letošním roce však byla část pozemku sadu sanována – původní i nový porost byly odstraněny - v rámci přípravy na novou zástavbu (projekt denního stacionáře pro postižené děti).

.

Díky obnažení půdy zde začal během velmi příznivého léta 2020 bujet podrost tvořený znovu obrůstajícími pozůstatky původních dřevin, bodláky, zlatobílem, slunečnicemi a dalšími rostlina, které nejrychleji obydlují prostory čerstvých rumišť a zbořenišť.

.

První z kostek tak zachová tento krok přerodu ze zpustlého ovocného sadu v kultivovanou zahradu.    

[srnavlese]

šípky

[anavratilova]

Další část ze stejné série misek jako v předešlém postu.

Jsou vyrobeny z papíroviny, která je navíc smíchaná s různými druhy koření. Zde konkrétně: šípky a jeřabiny v různém poměru (proto ten gradient) a hřebíček, který zůstal ze všech nejvíce aromatický.

Jsou součástí mé klauzurní práce na téma: Spojení koření, jeho vůně a ručního papíru

{ leden 2020 }

[gingercinnamonblog]

Šípkový džem slazený datlemi

8.12.2017

Ingredience:

Na 3 skleničky o objemu 200-250 ml

630 g šípků očištěných od špiček a stopek

200-250 g vypeckovaných neslazených datlí (podle chuti)

1/2 balení gelfixu (13 g) nebo citrusového pektinu

Postup:

Šípky vařte do změknutí, poté je rozšťouchejte, rozmixujte tyčovým mixérem, přepasírujte na polohrubo a pak ještě jednou přes jemné sítko nebo plátínko, abyste se zbavili i drobných chloupků. Přepasírované šípky vložte do hrnce a lehce zahřívejte. Datle spařte horkou vodou, po chvíli slijte a rozmixujte tyčovým mixérem na pastu. Zvyšte plamen a vmíchejte ji spolu s gelfixem nebo pektinem k šípkům a za stálého míchání vařte do zhoustnutí asi 1-2 minuty. Poté džemem naplňte vyvařené skleničky a zavařte, jak jste zvyklí. Víčka by se každopádně měla lehce propadnout nebo by alespoň měla držet pevně. Skladujte na tmavém, suchém a chladném místě.

xxxLizxxx

You can find the recipe in English here: https://www.instagram.com/p/BcbkhX8As9B/