#Československá republika

[janjvagner]

Proslov Václava Klause. (28. října 2023)

28. října 2023 v Praze u Obecního domu. Proslov bývalého prezidenta České republiky Václava Klause u příležitosti 105. výročí vzniku samostatného Československa.

[czechoslovakembassy]

Československá republika podporovala, podporuje a bude podporovat všechny základní lidské práva včetně LGBT+ práv. Jsme hrdí na to, že můžeme podporovat LGBT+ komunitu všemi možnými způsoby.

Československá republika podporovala, podporuje a bude podporovať všetky základn�� ľudské práva vrátane LGBT+ práv. Sme hrdí na to, že môžeme podporovať LGBT+ komunitu všetkými možnými spôsobmi.

Czechoslovakia has supported, supports and will support all basic human rights including LGBT+ rights. We're proud that we can support the LGBT+ community in all the best ways possible.

Jedním ze způsobů, jak podporujeme LGBT+ práva, jsou pořady a pohádky v televizi. Asi nejznámějším z Československých LGBT+ televizních pořadů je pohádka Pat a Mat, která je o dvoch homosexuálech, kteří žijí spolu v jednom domě.

Jedným zo spôsobov, akým podporujeme LGBT+ práva, sú programy a rozprávky v televízii. Asi najznámejším z Československých LGBT+ televíznych programov he rozprávka Pat a Mat, ktorá je o dvoch homosexuáloch, ktorí žijú spolu v jednom dome.

One of our methods of supporting LGBT+ rights is through TV shows and cartoons. The probably most famous Czechoslovak LGBT+ TV show is the show Pat and Mat, which is about two homosexuals living in the same house.

Jak víme, že pat a mat jsou gayové? Nejenže mají jen jednu úzkou postel, ale taky sdílejí (ne)schopnost domrvit každou domácí práci.

Ako vieme, že pat a mat sú gayovia? Nielenže majú iba jednu malú posteľ, ale taktiež zdieľajú (ne)schopnosť domrviť každú domácu prácu.

How do we know, that pat and mat are gay? Not only do they have only one tight bed, but they also share the (in)ability to screw up any housework.

[czechoslovakembassy]

Důležitá kolekce na šíření naší kultury! Československá republika vám děkuje!

Dôležitá kolekcia na šírenie našej kultúry! Československá republika vám ďakuje!

An important collection for the purposes of spreading our culture! The Czechoslovak republic thanks you!

I added some requested Czechoslovak films (with English and Czech subtitles) on my google drive!!! If you want, I can upload more of them.

♥

[modernbrutalismus]

Embassy of the ČSSR - Československá socialistická republika (Czechoslovak Socialist Republic), London, United Kingdom.

(Arch. Jan Šrámek, Jan Bočan & Karel Štepánský, 1965-70)

Photo by Carlos Traspaderne with Hasselblad 500 C/M & Ilford film.

[borisjelinek]

Lípa republiky v Mezilečí

Lípa je v posledních staletích označována za náš národní strom, ale již dávno předtím měla velký ochranný význam, protože se sázela na rozcestích nebo z ní vznikaly mnohá stromořadí, její letorosty se dávaly za okna o letničních svátcích, lipové větve bývaly dávány na oltáře na Boží tělo a následně na pole do obilí nebo jiné plodiny, aby dobře narostla, případně za obrazy ve staveních k jejich ochraně před bleskem a následným požárem, z dřeva tohoto stromu byly zhotovovány sochy světců a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

Národní symboliku však lípa získala až v souvislosti s myšlenkami českého národního obrození 19. století a na našem území tehdy začala soupeřit s dubem, jenž byl naopak brán německým živlem jako symbol germánství. Na tuto tradici pak bylo navázáno hned po obnovení naší samostatnosti, kdy byla hojně vysazována u různých příležitostí.

První Lípy Svobody se začaly po nově vzniklé ČSR vysazovat hned v roce 1919, a to hned jak počasí dovolilo. Přímo v Mezilečí se tak nestalo, což však neznamenalo, že by místní obyvatelé neměli ze zániku monarchie a ustavení nového státu radost. Tu totiž projevili již 28. října 1918, kdy se dozvěděli o jeho vzniku. Tehdy přinesl listonoš v 15.00 hod. telegrafickou zprávu o tom, že nastal převrat a vznikla svobodná Československá republika, neboť došlo k prohlášení její samostatnosti.

Hned poté se uskutečnila převratová slavnost, kdy byla u statného buku v lokalitě "Na hromadě" (pozemek náležející ke stavení Anny Hanušové čp. 34) přichystána velká vatra, která byla za účasti většiny obyvatel zapálena. Na ni byly vhozeny všechny hořlavé i nehořlavé pozůstatky po Rakousko-Uhersku, ať již šlo o obrazy císařů Františka Josefa I. a Karla I., rakouské orlice, různé tabulky a dokonce i některé knihy a učebnice, v nichž byla vychvalována habsburská dynastie a podobné věci. Když hranice dohořela, rozešlo se obyvatelstvo za zpěvu národních písní v průvodu do svých domovů. Mnozí rovněž vyrazili mimo obec, aby se dozvěděli více a uviděli, jak padá starý režim ve větších městech.

K vysazení vlastní, tentokrát však Lípy republiky, tak došlo až v souvislosti s oslavami 10. výročí vzniku Československé republiky, jež připadlo na 28. října 1928. Jako nejvhodnější místo byl vybrán obecní pozemek u silnice před usedlostí obecního starosty Jana Antoše čp. 8. Této slavnosti se za vedení obce zúčastnili: starosta Jan Antoš z čp. 8, náměstek starosty a zdejší kovář Čeněk Tylš z čp. 9, radní Josef Chmelík z čp. 53, člen obecního zastupitelstva a řezník Vilém Borůvka z čp. 71, člen obecního zastupitelstva Vilém Šrůtek z čp. 18 a jeho kolega Josef Dvořáček z čp. 29.

Jamka pro vysazení lípy byla vykopána Janem Šrajbrem z čp. 37 a jejího slavnostního zasazení se ujal starosta Jan Antoš, který ho doprovodil slavnostní řečí, v níž zhodnotil výhody samostatného státu a osvobození od třistaletého rakouského jařma. Slavnost byla ukončena zazpíváním národních hymen "Kde domov můj" a "Nad Tatrou sa blýska", načež se všichni rozešli domů, aby se večer uskutečnila v Řezníčkově hostinci lidová zábava.

Tato tradice nebyla v kraji ničím výjimečným, protože k vysazování lipových stromořadí nebo soliterních stromů docházelo též v souvislosti s jinými událostmi, a to kolikrát hodně hluboko v minulosti. Zmiňme tzv. "toleranční lípy", vysazované na památku vyhlášení tolerančního patentu, lip na paměť zrušení roboty, vyhlášení konstituce a stromořadí u příležitostí různých výročí panovnického rodu nebo válečných vítězství, k nimž se poté po roce 1918 přiřadily lípy "Svobody", lípy Masarykovy či lípy Švehlovy, pokud zrovna v obci vládla agrární strana. Mnohdy se je podařilo uchránit před jejich skácením, zejména v období německé okupace, kdy jakákoliv připomínka ČSR byla trnem v oku a musela být odstraněna. Kolikrát šlo o stovky stromů, které musely k zemi jen proto, že byly vzpomínkou na doby minulé, kdy si český národ vládl sám.

Mezilečská Lípa republiky však přečkala jak toto neblahé období, tak i následující komunistický režim a má se stále skvěle k životu. Z malého proutku se stal časem mohutný a košatý strom, o němž mnohý procházející ani neví, proč byl na tomto neobvyklém místě vysazen. Doufejme, že se zde bude vypínat ještě hodně staletí a připomínat našim potomkům vše, co jsme my i naši předci kdy dokázali, že i ta nejmenší víska může kolikrát směle konkurovat v mnoha oblastech větším městům, i když tomu dnešní doba není zrovna nakloněna. O jiných lípách republiky lze najít informace na webu: https://lipyrepubliky.cz a o stromech svobody si můžeme přečíst zde: https://www.stromysvobody.cz.

Lípa republiky v Mezilečí

[blog-vice-hudby]

Co všechno je umění - den I. a II.

Je nás dvaadvacet a už v pátek máme v plánu představit světu 9 kraťoučkých filmů o tom, Co všechno je umění. 

Hned první den jsme si zahráli na reportéry, abychom získali co nejvíce odpovědí na otázku ��Co všechno je umění”. Během docela krátké chvilky jsme přišli doslova na STOVKY věcí, které považujeme na umění. Ano a právě některé z nich máme v plánu vyzkoušet!

Poté, co jsme se seznámili a vytvořili devět tvůrčích skupin, jsme se přesunuli do Kina Scala, kde jsme nám lektoři Kamča s Vašek povídali o tom, jak se vlastně animuje, co je to plošková animace, jak se dá animovat reálný 3D objekt a že to prostě vždycky nemusí být “Disneyovka”. 

Po obědě jsme se zase všichni vrátili do Scaly, protože začíná práce na storyboardech v jednotlivých tvůrčích týmech. Témata (z okruhu co může být umění) si děti vymýšlí sami. Do toho nemá žádný lektor co mluvit :) A když jsou příběhy na světě, můžou se začít připravovat animovací loutky. 

I s tímhle si umíme poradit!!!

...Necháme příběhy pěkně vyzrát přes noc...a ráno už je nádvoří Besedního domu zase plné hluku, protože všichni přišli na různá vylepšení a změny a tak dál a tak dál a tak si vesele švitoříme a ani se nevšimneme, že už jsme úplně všichni a můžeme se pustit do programu.

Účastníky je teď třeba rozdělit do dvou skupin. Jedna skupinka vyrazí animovat - má tedy celý den a půl na to, aby dokončili loutky, vytvořili film a ten si pak sami ozvučili. Druhá skupina se vydá pátrat po stopách umění.

Máváme dnešním animátorům a držíme jim palce. Já a Míša vyrážíme do Místodržitelského paláce, kde máme v plánu prozkoumat jeden velmi významný obraz a zanechat tu po sobě výraznou “uměleckou stopu”.

Nejprve jsme se zašli podívat na Rubensovu Hlavu Medusy a dozvěděli se celý příběh Persea a dalších bájných postav.

 A když už jsme tam byli, museli jsme si samozřejmě zahrát a zažít “Dobrodružství sběratele umění” a teď už taky konečné k té naší stopě. Je to projekt “ZEĎ”. Tu dnes totiž plánujeme celou pomalovat!

Všichni se scházíme zase na obědě a dozvídáme se, co kdo zažil a jak to vypadá s filmy a proč má všude část účastníků temperové barvy. Oběd zvládneme docela rychle - i proto, že filmy čekají a čas je neúprosný!

A tak se ve Scale animuje a animuje a některé filmy mají na sklonku odpoledne už úplně jasné obrysy!

Ostatní umělečtí detektivové ale před sebou mají docela jinou uměleckou výzvu. Podle mojí babičky je totiž skutečným uměním upéct pořádnou a nakynutou povidlovou buchtu. Jdeme to otestovat.

Každý tým má za úkol vytvořit pět buchet! Nejprve pečlivě studujeme, jak připravit co nejlepší prostředí pro kvásek, aby byl ... a teď citujeme recept...a ano, taky nás to udivilo... aby byl “milý”. 

Tak tedy milému kvásku zpíváme, říkáme mu samé milé věci a protože potřebuje trochu klidu, vydáváme se na balkón Besedního domu, abychom viděli místo, kde byla v Brně v říjnu 1928 vyhlášena Československá republika.

Kvásek je už úplně milý, takže dokončujeme recept a zjišťujeme, že 15 minut míchání těsta rozhodně JE umění! Navzájem si pomáháme a střídáme se v míchání jednotlivých vzorků. Těsto nakonec poprášíme moukou, přikryjeme a dáme pěkně kynout.

Mezi tím si jdeme ochutnat kousek z dalšího umění. Hrajeme na xylofony a metalofony a to za doprovodu skladby “Zapomenuté sny”....a tak si hrajeme a sníme.

Ale to už Míše cinká minutka - máme nakynuto - jdeme na buchty! A už zase v kuchyňce! Těsto neposlouchá tak, jak bychom si představovali, ale nakonec je všech 20 buchtiček na plechu a my máme ještě 30 minut na to si jít zahrát, než se všechno dopeče.

Nebudu Vás napínat, dopadlo to skvěle! Umění pekařství máme v malíku -  a je to potvrzené!

Kristýna Drášilová

[nesvobodni]

1918-12-10: Při každé změně režimu je třeba nejprve zamést s předchozími vládci. I Československá republika postavila své základy na zákazech.

#nesvobodní #kalendářnesvobody #zastavitstát

[pivovarwywar-blog]

🍺Chýba Vám pivko?🍺 Objednávajte aj online.🍺 Prinášame ďalšiu aktualizáciu miest, kde môžete nájsť aj naše pivko. 🐺Okrem iných tam nájdete aj úžasné pivo Crazy Dingo 🐺 Online obchody: https://www.drinkshop.sk/wywar/ @drinkshop.sk https://www.podvrchnakom.sk/v/wywar @_pod_vrchnakom_ https://eshop.zivepivo.sk/obchod/ @zivepivo https://www.beershop.cz/wywar @beershopcz (len pre ČR) Holíč a okolie: @pivowywar cez telefonickú objednávku (+421346682400) alebo cez online donášku http://www.pizzaholic.sk/ Čerpacia stanica OIL JPM Holíč (nonstop) Čerpacia stanica OIL JPM Skalica (nonstop) Čerpacia stanica OIL JPM Radošovce (nonstop) Čerpacia stanica OIL JPM Šaštín-Stráže (nonstop) PIVOTÉKA s Galériou v SKALICI Kaufland Slovenská republika Bratislava: @morepiva.sk @beerstation.slovensko @beermalade @bar_damian @draftcraftsk @malina_potraviny @yeme_plnochutne_potraviny @metro_sk @pivnyraj @clockblockrestaurant @100piv @hangout.sk Piváreň Lemon Don Quijote Trnava: @pivotekatrnava @lokal_pub_trnava Myjava: Blue Bar Myjava Veľký Biel: @vycap.pub Vrbové: @pivaren_u_morica Hlohovec: @podsmrekom_craftbeerandcoffee Šaľa: @labeerintpub Dunajská Streda @nosztalgiapub Nitra: @pivoteka_nitra @beertimenitra Vráble: @urebeky Trenčín: @sokolovnapub Žilina: Československá pivotéka @beervana.za Bánovce nad Bebravou: @nepivodu Prievidza: @edgardcraftbeerpub Martin: Hostinec Smíchov Břeclav: @dvur.breclav Brno: @uvoznabrno Pivotéka u modrého lva Draken - hospůdka na Kraví hoře #wywar #pivowywar #pivovarwywar #holicskypivovar #holic #craftbeer #domacepivo #remeselnepivo #remeselnypivovar #slovakbeer #slovakia #beer #birrë #pivo #cervesa #øl #bier #sör #bjór #piwo #cerveja #bere #пиво #cerveza #öl #bia #bira #serbesa #beerculture #brewery (na mieste Holíčsky Pivovar Wywar) https://www.instagram.com/p/B_FDha6nVOb/?igshid=12p2rymarkcfs

[claustrumpatens]

Kam zmizeli čeští filozofové v čase pandemie?

Soudě podle komentářů (psal o tom v Lidových novinách třeba Jaroslav Veis či Martin Zvěřina), přináší pandemie COVID-19 jisté pozitivum – návrat odborníků do rozhodování o našich vespolných záležitostech. V atmosféře posledních let, poznamenané vzrušenými debatami o očkování či environmentálních změnách, by to mohla být velmi dobrá zpráva (ač jistě přemýšlet nad vědeckými tvrzeními o ekologii dnes chce jen málokdo). A podle vlády pandemii “zvládáme”. V pozadí tohoto optimismu se ale skrývá otázka, nakolik bychom vlastně měli chtít, aby se naše životy řídily experty? A co to znamená “zvládnout pandemii”? V souvislosti s tímto problémem by se měl znovu na pořad dne dostat problém společenské relevance humanitního vědění.

Vlivem mnoha různých systémových změn za poslední desetiletí, mezi něž mimo jiné patří i scientometrie (počítání výkonu pracovišť podle publikací), honba za granty, ale i extrémní tlak na mobilitu vedoucí k probíhání akademickými stanovišti jako při „honu na lišku“, se do popředí dostaly především ty akademické zájmy, jež mohou v takové soutěži uspět. To, co po dlouhou dobu dějin bylo synonymem univerzity – čili soustředěné myšlení – jsme obětovali „výzkumu“, přičemž je docela lhostejné, co to vlastně zkoumáme – hlavně, že jsme v tom špičkoví. Akademický svět by se měl lišit od toho prostě výzkumného (v moderním slova smyslu), protože škola má být především prodlevou v utilitárním myšlení, která nám umožní nasvěcovat naše společná rozhodnutí a zkoušet je jako problém. Ostatně slovo „scholé“ znamená podle Aristotela zastavení se a zhodnocování času volna pro reflexi světa a kultivaci ducha. A každá „škola“ by tak měla být po tomto antickém ideálu především klauzurou, jež si může dovolit nedbat na utilitarismus světa a klást si podstatné otázky.

Jistě, toto metodické zastavení a stažení ze světa může mít svoji negativní stránku, jímž jsou pověstné slonovinové věže akademiků šoupajících v papučích po svých katedrách a trousících rozumy, které nikoho nezajímají. Takovému nebezpečí je samozřejmě nezbytné se vyhnout. Ale humanitní vědění v dobrém slova smyslu může znamenat poslední výspu kontemplativního přístupu ke světu, jenž je v moderní době natolik komplexní, že jsme přemýšlení o něm možná definitivně předali do rukou odborníků.

Humanitní vědec by měl být v tomto smyslu spíše intelektuál interpretující svět, v němž žijeme, stimulující veřejnou debatu a vedoucí své posluchače ke kritickému myšlení, než expert přinášející hotová řešení („sociální inženýr“). Humanitní výchova by spíše než předávání znalostí či stimulaci výzkumných dovedností měla dosvědčovat potřebu cézury v turbulenci vezdejších problémů a orientovat se na to, aby člověk pochopil nejen, co se kolem něj děje, ale i dokázal promyslet svoje postoje a postavit se za svoje činy. Takto Martin Buber zdůrazňoval roli pedagoga jako toho, kdo pomáhá studentům zorientovat se nejen ve světě kolem nich, ale i v kořenech a podmínkách jejich vlastních světonázorů. Čili nikoliv jen reflexe světa, ale i vlastní pozice a sebe-poznání.

Pandemie COVID-19 přímo volá po tom, aby ze stínů svých pracoven vystoupili čeští humanitní vědci a zvláště filozofové a zapojili se do diskuze o tom, co se nyní kolem nás děje. Aby pokládali takové otázky, jaké podle filozofa Michaela J. Sandela otevírá nový koronavirus – např.: „Co si dlužíme navzájem jako občané?“ (Položil ji ve svém komentáři pro New York Times) Společnost, zdá se, předala zodpovědnost do rukou politiků, lékařů a ekonomů a v Česku jako by nebylo toho, kdo by jí to připomněl. Snad kromě historiků, kteří se občas objevují v tisku a zdůrazňují, že situace, v níž se nacházíme, je možná nová, ale rozhodně nikoliv dějinně ojedinělá. Tolik diskutovaná Španělská chřipka před sto lety znamenala pro globální společnost srovnatelnou výzvu – a je otázka, zda by vůbec vznikla Československá republika, kdyby lidé tehdy předali moc nad svými životy úředním orgánům a nechali je zcela převzít vládu nad veřejným prostorem.

Filozofie se zdá být jakýmsi archaickým, v moderním době nepotřebným oborem. A když jsem v posledních týdnech marně hledal české filozofy v televizních diskuzích či v komentátorských rubrikách novin a moc jich nenašel, uvědomil jsem si, že možná tomu u nás skutečně tak je. Jaký význam má filozofie, která se uzavírá do svých vnitřních problémů, ale neusiluje být na „náměstích“ (třeba mediálních), když je potřeba?

Filozof Alex Broadbent, jenž působí v jihoafrickém Johannesburgu a problematice zdraví se dlouhodobě věnuje (loni mu vyšla kniha Filozofie lékařství), napsal komentář, v němž provokativně říká: „Tato pandemie není předmět ničí expertízy.“ Nemyslí tím, že by znalosti a schopnosti epidemiologů, lékařů či ekonomů k ničemu nebyly. Ale nedávají nám možnost zahlédnout dějinnou situaci, v níž se nyní nacházíme, jako celek. Expertům jsou přístupné pouze části problému, jenž nyní řešíme. Nemohou tak poskytnout celkovou předpověď toho, jak bude vypadat naše budoucnost, poznamenaná přijatými opatřeními. Ignorujeme tak „vedlejší“ následky intervencí na zdraví – nevidíme, že jsou zde lidé, kteří se bojí jít k lékaři, aby se nenakazili novým koronavirem, a zhoršují svůj současný stav, či že se nedostává dostatečné péče chronicky nemocným, vlivem karantény se mohou zhoršovat jak psychické potíže, tak i fyzické následky např. domácího násilí, anebo že přílišný důraz na ochranu většinové populace před koronavirem může vést k nedostupnosti péče či ochranných prostředků (dezinfekce apod.) pro ty, kteří mají vzácné choroby či oslabenou imunitu. Netušíme (a asi ani nemůžeme), kolik lidí vlivem opatření nyní zemře – ač by jinak přežilo. Stejně jako nevíme, do jaké míry by pacienti skrytí za čísly těch, kteří zemřeli na COVID-19, zemřeli i za jiných okolností (vlivem stáří či jiných svých chorob).

Broadbent ze své pozice filozofa medicíny volá filozofii do práce, již je třeba vykonat v kritické reflexi problému pandemie: „Odbornost filozofů a hodnota filozofie nespočívá v naší znalosti debat, jež spolu vedeme. Spočívá v naší schopnosti přemýšlet plodně o neznámém, znepokojivém, vyzývajícím a dokonce odpudivém.“ Takovou reflexi nemůže poskytnout expertní znalost per se, jako např. když psycholog ví, co může způsobit depresi, anebo molekulární biolog rozumí virovým mutacím. Je potřeba vystoupit z obecného, ze zákonitostí, k individuálnímu, jedinečnému, jímž je dějinná událost, my jako její součást (rozhodujeme se za sebe!). Tak se obnovuje diltheyovský výměr humanitní vědy jako té, která (i na základě „objektivních“ objevů věd přírodních) dokáže myslet individuální v obecném. Humanitní vědy jsou vědy morální, protože se zabývají hodnocením a lidskými činy.

Švédský filozof H. Orri Stefánsson v této souvislosti ve svém odborném článku „Tři chyby v morálním usuzování o pandemii COVID-19“ představuje tři oblasti morálního uvažování, v nichž evropská společnost dnes selhává. Za prvé podléhá iluzi, že se lze vyhnout kompromisům a vyjednávání o lidských životech. S hrůzou čteme o tom, že lékaři musí vážit, komu poskytnou péči a koho nechají zemřít – a přitom zapomínáme, že takto se rozhodujeme jako společnost vždy tím, jak formujeme svoji zdravotní politiku, jak politika a ekonomika distribuuje prostředky k léčbě a jak uvažujeme o tom, co to je nemoc. Vždy někoho obětujeme. Za druhé přenecháváme své rozhodování o naší budoucnosti expertům, ač by mělo vycházet z „veřejného rozumu“ – neboť tím, jaká opatření nyní zavádíme, ovlivňujeme nejen životy naše teď a tady, ale i naše budoucí dny (a přeneseně i budoucnost našich potomků). Co asi způsobí ekonomická krize? Nepodlehneme svodům technologií a nepropadneme se do společnosti „kontroly“? Apod. Třetí chybou potom je, že ignorujeme „paradox preventivních opatření“. To, co má zamezit nějaké katastrofě, může vést k jiné. A rozhodnutí o tom, která z nich je pro nás přijatelná, musí být uvážené a měla by na něm panovat společenská shoda (alespoň pokud věříme v demokracii).

Takové hlasy neslyším znít z české humanitní akademické obce – především od filozofů. Anebo ke mně nedolehly (možná i mojí vinou – nečtu vše, ale snažím se mít přehled). A přitom kdy jindy, než teď, můžeme společnosti doložit, že nás potřebuje? Kdo jiný má zastupovat kritický rozum a např. vznášet otázky k nerovnosti rozhodování v krizi a ukazovat na to, jak opatření dopadají na většinovou společnost, díky jejíž práci, ekonomické produkci a daním jsme mohli do zavedení karantény hrát divadlo, dívat se na filmy a skrývat se před světem na univerzitách? Kdo otevře otázku, nakolik má na dnešní krizi podíl pozdně moderní riziková společnost se svojí zbytnělou mobilitou – ať už jde o neudržitelný nárůst turistiky, anebo i naše akademické cestování, jež pomáhá virus šířit (nezapomeňme, že jeden z prvních diagnostikovaných případů v Česku byl importovaný právě z vědecké konference)? Kdo se zamyslí nad tím, zda skutečně chceme svět, který si necháme rýsovat technologickými experty zaštiťujícími se svojí expertízou? To podstatné nám nemohou říci experti – co to znamená “zvládnout pandemii” a zda ji chceme takto “zvládat”. K tomu musíme dojít ve veřejné debatě sami. A humanitní vědění by mělo tuto diskuzi stimulovat.

Možná je to tak, že čeští filozofové prostě tuto roli nejsou schopni plnit. Že „tradiční“ intelektuálové už společnosti nejsou k ničemu jinému, než k udržování určitých oborů, jejichž existenci podporují zbytky tradice. Otázkou ale je (zůstanu-li u Gramsciho pojmosloví), jací „organičtí“ intelektuálové nastupují? Nakolik v jejich slovech bude rezonovat spíše „protiproud“ plný konspirací či nedomyšlených postojů, než důkladné zamyšlení, na něž má prostor jen „scholar“ – ten, kdo se dokáže zastavit? Kdy jindy bychom měli my, humanitní vědci, doložit prospěšnost našich diskuzí, než dnes – když je na ně vlivem karantény čas a díky moderním technologiím máme i komunikační nástroje!

[goodsailors]

Ocenění za podporu zaměstnávání hendikepovaných

Velmi si vážíme našich klíčových zákazníků. Dělat projekty s námi totiž neznamená jen profesionální výstupy, ale také podporu zaměstnávání hendikepovaných. Děkujeme Vám…

Asahi Brands Europe a.s

Constellium Extrusions Děčín s.r.o.

Československá obchodní banka, a. s.

DATASYS s.r.o.

EKO Logistics s.r.o.

innogy Česká republika a.s.

Kancelář Poslanecké sněmovny České republiky

Mark2 Corporation Czech a.s.

MISSIVA, spol. s r.o.

[autoring]

Pouze 25 dní vydržel Československu nový oficiální název, který parlament schválili 29. března 1990. Název Československá federativní republika, jak zemi doposud nazývanou Československá socialistická republika poslanci po vleklých sporech přejmenovali, narazil na odpor. A tak měla tzv. pomlčková válka, tedy pře o nový název republiky zejména mezi skupinami slovenských a českých poslanců (slovenská verze zněla Česko-slovenská federatívna republika), další pokračování. Na schůzi obou komor Federálního shromáždění byl 20. dubna 1990 schválen ústavní zákon o změně názvu země na Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) a ústavní zákon o státních symbolech.

[cysnews]

Vláda schválila zákon o územně správním členění státu

Vláda schválila zákon o územně správním členění státu

Na návrh Ministerstva vnitra vláda včera, 4. února 2019, schválila nový zákon o územně správním členění státu. Zákon ruší zastaralý předpis z roku 1960, kterým se členila ještě Československá socialistická republika.  (more…)

[modernbrutalismus]

Embassy of the ČSSR - Československá socialistická republika (Czechoslovak Socialist Republic), London, United Kingdom.

(Arch. Jan Šrámek, Jan Bočan & Karel Štepánský, 1965-70)

Photo by Carlos Traspaderne with Hasselblad 500 C/M & Ilford film.

[jirsen-blog]

Tři měsíce, 24 měst, stovky tisíc návštěvníků: unikátní výstava ukončila putování

Tři měsíce, 24 měst, stovky tisíc návštěvníků: unikátní výstava ukončila putování

Unikátní výstava Akademie věd ČR Republika československá 1918 – 1939, probíhající od 3. září do 29. listopadu ve 24 městech České republiky, ukončila své putování. Výstava vznikla ve spolupráci Masarykova ústavu a Archivu AV ČR se Střediskem společných činností AV ČR a nevšední formou přiblížila statisícům lidí vznik a vývoj Československé republiky od samého počátku do jejího zániku před druhou…

[mmahdy1666]

Když Republika Československá, tak Russkij Standard... 👍😜 (v místě Hospoda na dobrým místě) https://www.instagram.com/p/BpKnyZUF55H/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1vbwkfflqpbew

[ufoslav]

"Letos oslavujeme kulaté výročí naší republiky. Česku je 100 let!" Hmmm... Nie. Česko malo 1. 1. 2018 presne 25 rokov. 100 rokov slávi spoločná Československá republika, ktorá zanikla 31. 12. 1992.

— Matej Benko (@ufoslav) August 28, 2018