#zamilovaná

[nezvladatelna]

To si tak flirtuju a flirtuju… a najednou jsem zamilovaná.

[scrollonso]

ježíši kriste

[kocourmokroocko]

mám svou první vlastní kytaru v životě teprve hodinu, ale jestli se jí někdy něco stane, slibuju, že sežeru všechny v okolí a pak sama sebe jako implodující černá díra pomsty

[heartwyld]

dobře, tak já to řeknu. ondra a ferko v nebojsovi mají lepší chemii, než ondra a princezna. ondřej vetchý prostě miluje hrát nemehla zamilovaná do kompetentních hrdinů

[slunkopunk]

Eliška, Damián a kvír hlavokánony

Inspirována nápadem @motylemanuel "homovlajky a hlavokánony", jsem jej znárodnila a aplikovala na vesmír Elišky a Damiána.

Damián

Damián má svůj podíl homomomentů. Nikdo mě nepřesvědčí, že alchyprinc mezi sebou něco nemají nebo neměli.

2. Matouš

Pokaždé, když se pan Alchymista dívá na Damiána má ty největší srdíčka v očích, které jsem kdy viděla. Jestli to nevidíte, podívejte se znova...

3. Eleonora

Moje milá Eleonora je do Frederiky zamilovaná až po uši. Ty slzy v očích v 8. episodě??? "I kdybych měla skočit pod kola kočáru, tak tě tam nepustím" "Vždyť já vám pořád říkám, že je báječná." ono je toho tolik...

+bonus (protože ji miluju)

4. Frederika

"Myslíš, že i nám je souzeno zamilovat se vroucně a vášnivě, celým svým srdcem??" "Damiána jsem sice ztratila, ale jeho sestru ztratit nechci." Jasně, já vás vidím princezno.

5. bonus z budoucnosti: Lucie

Ona má prostě takový šmrnc, to nelze vysvětlit.

Mileráda uslyším jakékoliv připomínky ;))

[dalsimoravskyblog]

Co je víc queer – jít na brněnský Pride pochod? Nebo jít do divadla na polyamorní Emílii Vašáryovou a potkat tam ženskou, do které jsem byla zamilovaná, když mi bylo 16? Samé otázky.

[opily-zajic]

Včera jsem si po roce uvědomila, že jsem byla sexuálně zneužita.

Nezvládla jsem si uvědomit vážnost situace, dokud jsem se nedozvěděla, že to provedl i dalším dívkám. Několika. Bolelo to, bolelo mě to za ty dívky, pociťovala jsem za ně bolest, kterou jsem si sama sobě nikdy nedovolila. Muž, do kterého jsem byla zamilovaná, o kom jsem si myslela, že je inteligentním, zábavným, rozumným a citlivým akademikem, je ve skutečnosti sexuálním predátorem zneužívající hierarchie a svého postavení. Veřejné tajemství, že takhle zneužívá další, a nemístné vtipy, že je střídá jako ponožky, mi byly do včerejška zatajeny.

Vlastně vůbec nevím, jak to zpracovat. Ten večer jsem se musela opít až do němoty, nezvládla jsem ty pocity přijmout. I přesto, že to bylo před rokem, jsem se cítila, jako kdyby to bylo včera. Vlastně mě myšlenky na něj nikdy neopustily. Bojím se chodit na místa, kde by mohl být on, propadám panice a úzkostem, když vidím v davu kohokoliv, kdo mi ho aspoň trochu připomíná. Svět je malý a ten můj se tak moc překrývá s tím jeho. Proč mi tohle udělal a pak celý rok předstíral, že neexistuju?

Jak to, že jsem si to rozmyslela až teď? Proč mi to uvědomění trvalo rok? Proč jsem mu to dovolila? Proč jsem držela hubu a kvůli mně si tím samým prošlo tolik dívek?

Nebyla jsem výjimka potvrzující pravidlo; byla jsem jen dalším prostoupením jeho vzorce. Nebo snad jeho počátkem? Vždyť předtím, než jsme se seznámili, byl v několikaletém vztahu se ženou stejného věku a postavení jako on. Co když jsem mu tím, že jsem mu na to "kývla", zároveň vnukla do hlavy, že stejně může zneužít i další? Co když jsem mu tím, že jsem se do něj zamilovala, nevědomky dovolila ublížit všem těm dalším slečnám? Tak moc bych je chtěla poznat, tak moc bych jim chtěla říct, že v tom nejsou samy. Ale co když jsem spoluviník toho, co jim provedl? Nejraději bych provedla něco já jemu, i když se mi po nocích stále zdá o tom, že se mi omlouvá a říká mi, že mě miluje. Takhle se chovat nemůže. Mně ať ubližuje, ale ne jim. Jsem schopná pro ně jít až do krve a udělat všechno, aby se tohle nestalo dalším. I kdyby to znamenalo, že mi bude chtít ublížit. Nebo budu muset v hlavě tu situaci před rokem neustále a pořád prožívat.

Vždyť on je ten důvod, proč si připadám celý rok tak méněcenná. On je ten důvod, proč se s každým chlapem cítím jako kus masa, který je dobrý tak akorát pro šuk. Proč nejsem schopná navázat jakýkoliv vztah, protože se bojím, že jediným špatným krokem skončí vyhazovem z bytu a ročnímu vyčítání. Vždyť já jsem si vůbec neuvědomila, že za to všechno může on. Nebyla jsem tady, za celý rok jsem ztratila vlastní přítomnost, sebevědomí, sebeúctu a lásku k sobě sama, a neuvědomila jsem si, že za to může on. Celý rok. A tohle udělal i dalším? Proč, kurva?

[alexabrier]

Enid je bezhlavě zamilovaná do Ajaxu.

[kostatkoobecne]

Byli Vánoce 2022, táhlo mi na 15 let, byla jsem beznadějně zamilovaná, a chtěla jsem umřít

[badbrunete-blog]

Potom co si odešel (tím myslím úplně a naposled), tak cítím jenom to co si se rozhodl tu po sobě nechat..

BOLEST, VZTEK, BEZNADĚJ.

Vážně nevím zdali sis uvědomoval jakej nespočet lidí to zasáhne a opravdu neznám co všechno vedlo ktomu, že se tohle mohlo stát...

Samozřejmě vím, že to co cítím já je hovno oproti těm co to stebou nevzdali a rozhodli se stebou vídat až do konce aniž by tušili, že tohle uděláš.

Důvod proč tohle píšu je, že jsem už roky necítila to co teď a potřebovala jsem mít tu možnost ti to všechno říct když tu opravdovou si mi vzal. Nemůžu říct, že si mi jí nedal s ohledem nato, že si mi asi před týdnem psal ,že jestli chci tak za tebou můžu přijít.. Už asi po třetí jsem ti napsala, že né stím že jsem to vždycky odložila na dobu neurčito ikdyž jsem věděla, že se zrovna necítíš moc ok potom co si dostal kopačky...

Pravdou je, že jsem se bála tě vidět aby se znovu nerozběhl ten neskutečný kolotoč ze, kterého jsem se roky potom nedokázala dostat jen proto, že jsem byla strašně hloupá,mladá a poprvé nešťastně zamilovaná , tak moc že jsem pomalu začínala bláznit a chovat se k lidem tak jak si se choval ty ke mě (tím myslím samozřejmě především chlapy). Za což se samozřejmě omlouvám, je jasné že mě se taky nechce ani přemýšlet nadtim kolik bolesti jsem tenkrát vte době způsobila já...

Ale také jsem věděla o démonech které si měl v hlavě a závislostech které si vždycky dováděl do extrému a otom, že ty nikdy nebudeš schopný být jentím dobrým co si vsobě měl. A to soudím pouze z doby, kdy jsem stebou trávila každý den...

Já tedy nevím jak si natom byl poslední dva roky, kdy si byl ve vztahu a všechno asi nejspíš klapalo, tak jak má nevím... Já jen předpokládám že už si natom musel být mnohem líp..

Vím, že stim nemám vůbec nic společného o to víc mě sere že to ipresto tak bolí..

Taky vím že teď už je to tedy opravdu NAPOSLED co o tobě píšu. NAPOSLED co vůdčí tobě cítím nějakou zášť či bolest..

Mrzí mě že jsem tolikrát nepřišla..

Nezapomenu na tebe nikdy..

Však si byl první co mě tak poznamenal :D a jsem ženská.. Ty nikdy nezapomenou..

Moc ti děkuju za všechno to dobrý, nesmím zapomenout nato jak si mi na druhou stránku nesmírně moc pomohl ❤️❤️ další z důvodu proč nezapomenu..

Tak jo bejbe.. Poslední nikdy nepřečtený dopis..

[nezvladatelna]

Na stole sklenka nedopitého vína, rozečtená kniha, počítač s rozepsaným e-mailem, zápisník a pero, reproduktor ze kterého se linou forte tóny Vivaldiho.

Přemítám o končícím dni. V hlavě si přehrávám jeho pasáže. Napadá mě, jestli jsem řekla věci, které jsem říci měla, nebo jestli jsem reagovala, jak jsem reagovat měla.

Někdy bych chtěla pozorovat sama sebe. Stát někde v dálce, nebo ve výšce nad sebou, a sledovat, jak se ráno probudím, jak se posadím na posteli a ještě rozespalá mžourám do mobilu, jestli tam ta zpráva je. A když tam je, jak se pak na ten displej culím jako měsíček a je mi krásně.

Nebo se vidět, jak u oběda naslouchám kamarádkám a někdy otráveně, někdy pohoršeně, přitakávám. Nebo se vidět, jak zuřivě gestikuluji, když někomu něco vysvětluji a záleží mi na tom, abych byla správně pochopena.

Pozorovat se při rozhodování, při radosti, při pláči, při tom, když jsem zamilovaná, když mám vztek, když prudim…

Co bych si asi o sobě myslela?

[kocourmokroocko]

ukázal jsem pani docentce naše papoušky

řekla, že je do nich zamilovaná a vypadaj hrozně chytře

[magentaglowing]

Mám tak nějak chuť sem fláknout svůj včerejší příběhovej útržek na téma Slunce, tak jen varuj— Ups, pozdě.

Zářila.

To bylo to první, čeho si pokaždé všiml. Měla v sobě očím téměř neviditelné světlo, které z ní tryskalo s každým drobným pohybem. Možná mu připomínala vodopád. Nebyl si jist.

Vychladlou louku pokrývala rosa a pavučiny pokryté rosou. Slunce se ještě zdržovalo pod obzorem. Krůpěje v její přítomnosti pableskovaly mnohem víc, než měly. Jako by byla částečně přítomná i v nich.

Rozhodně nebyla člověk. To ani nemohla. Na to byla moc uchvacující. Jestli někde ležela hranice mezi krásou a děsem, ta dívka se nacházela přesně na ní.

Nedokázal určit, čím ho tak děsila. Nemělo to žádný zjevný důvod. Neměla by být děsivá. Ale jeho srdce splašeně bušilo, a za to rozhodně nemohla jen její krása.

Ona nebyla člověk. Byla nepřirozená. Ale jak tam jen tak trhala květiny, vypadala téměř lidsky. Rozpuštěné slámové vlasy dostávaly v útlém šeru nádech okolní trávy a stejně jako její šaty se přízračně plížily podle jejích pohybů. Vlasy však nereagovaly na proudění větru a látka nejevila žádné známky všudypřítomného mokra. Možná si zpívala, ale jestli ano, svůj hlas nepoužila.

Neměla tam být.

To ani on.

A přece.

Věděl, že o něm ví, ale stejně na ni zavolal jménem. A ona se stejně otočila, snad jen o trochu dřív, než měla, a s náznakem úsměvu ho sledovala prodírat se vysokými ostrými stébly.

Cítil, jak se i jeho rty roztahují jako v odpověď. Chtěl si srovnat myšlenky, ale našel jen strach a štěstí. Přirozený strach z nepřirozeného a nepřirozené štěstí pramenící z přirozenosti lidského srdce.

A obojí se násobilo s každým dalším krokem.

Když před jejíma nohama poklekl a sklonil hlavu, zaplavila ho známá energie, omamná a těkavá, jak ta nebezpečná směs všude okolo i uvnitř něj vřela a bublala.

Pět nádechů na uklidnění.

„Dvenjo."

Tradiční uctivý pozdrav. Jen formalita.

Zvedl oči a setkal se s těma jejíma. Uculil se. „Rád tě vidím."

Místo odpovědi mu strčila za ucho sedmikrásku.

Jediným jemným gestem a několika slovy porušili snad všechna pravidla smrtelného a nesmrtelného světa. Ale to gesto znamenalo naději, a ta pro něj znamenala celý svět.

Nebyla člověk. Byla dítě jednoho z Pěti prvních slepců a prvního paprsku Slunce. Byla záře. Byla slepá hrůza. Byla unikající naděje a nedosažitelnost a byla marná laskavost. Byla nedůvěra a krása, byla nedůvěra vůči slepé kráse a slepá důvěra vůči hrůze, a byla hlavně úchvatná a uchvacující a naprosto nádherná. A byla tam, i když tam být vůbec neměla, a to jediné jemné gesto znamenalo naději, že tam byla, protože do něj byla stejně zamilovaná, jako byl on do ní. Věděl, že je to pošetilost. Ovšem on člověk byl a pošetilost je přirozená.

Taky věděl, že ho tahle naděje jednou zničí, a že si ji přesto bude držet pevně u sebe, stejně jako věděl, že pohled do jejích očí pálí, a že do nich příště pohlédne zas. A že by ten pohled za žádný jiný nevyměnil.

Nedaleko zpíval brzký ptáček.

Když odešla, snad jen o trochu dřív, než doufal, hejno sedmikrásek v jeho vlasech mu šeptalo, že to mohlo snad být i o trochu později, než měla.

Na denním světle zůstávat nemohla a měsíc je oko, které Noc nezavírá. Jim patřilo šero.

Mohl jen slepě doufat, že i jejich zůstane.

[fortunetellersdilettante]

nǐ gàosùwǒ nǐ àishàng le wǒ jiù xiàngnǐ bùnéng bǎnǐ piàoliang de yǎnjīng cóngwǒ shēnshàng yíkāi yíyàng búshì wǒbùxiǎng liúxiàlái dàn měicì nǐ kàodé tàijìn ， wǒ jiùhuì zǒukāi wǒyuànyì xiāngxìnnǐ suǒshuō de yíqiè “ yīnwéitā tīng qǐlái zhēnhǎotīng dàn rúguǒnǐ zhēndexiǎng yàowǒ ， jiù mànmànlái yǒuxiē guānyúwǒ de shìqing ， nǐ zhǐxūyào zhīdào yǒushí wǒ huìpǎo yǒushí wǒhuì duǒqǐlái yǒushí wǒhěn hài pànǐ dànwǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nín rìyè péibàn nǐ bǎobèi ， wǒ xūyào de zhǐshì shíjiān wǒbùxiǎng zhème hàixiū ， è ō měicì wǒ dúzì yì rénshí ， wǒdōu huìxiǎng wèishénme xīwàngnǐnéng děngwǒ nǐhuì kàndào nǐshìwǒ wéiyī derén wǒyuànyì xiāngxìnnǐ suǒshuō de yíqiè “ yīnwéitā tīng qǐlái zhēnhǎotīng dàn rúguǒnǐ zhēndexiǎng yàowǒ ， jiù mànmànlái yǒuxiē guānyúwǒ de shìqing ， nǐ zhǐxūyào zhīdào yǒushí wǒ huìpǎo （yǒushí） yǒushí wǒhuì duǒqǐlái yǒushí wǒhěn hài pàn�� dànwǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nín rìyè péibàn nǐ wǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nínde zuànjī

nǐ gàosùwǒ nǐ àishàng le wǒ jiù xiàngnǐ bùnéng bǎnǐ piàoliang de yǎnjīng cóngwǒ shēnshàng yíkāi yíyàng búshì wǒbùxiǎng liúxiàlái dàn měicì nǐ kàodé tàijìn ， wǒ jiùhuì zǒukāi wǒyuànyì xiāngxìnnǐ suǒshuō de yíqiè “ yīnwéitā tīng qǐlái zhēnhǎotīng dàn rúguǒnǐ zhēndexiǎng yàowǒ ， jiù mànmànlái yǒuxiē guānyúwǒ de shìqing ， nǐ zhǐxūyào zhīdào yǒushí wǒ huìpǎo yǒushí wǒhuì duǒqǐlái yǒushí wǒhěn hài pànǐ dànwǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nín rìyè péibàn nǐ bǎobèi ， wǒ xūyào de zhǐshì shíjiān wǒbùxiǎng zhème hàixiū ， è ō měicì wǒ dúzì yì rénshí ， wǒdōu huìxiǎng wèishénme xīwàngnǐnéng děngwǒ nǐhuì kàndào nǐshìwǒ wéiyī derén wǒyuànyì xiāngxìnnǐ suǒshuō de yíqiè “ yīnwéitā tīng qǐlái zhēnhǎotīng dàn rúguǒnǐ zhēndexiǎng yàowǒ ， jiù mànmànlái yǒuxiē guānyúwǒ de shìqing ， nǐ zhǐxūyào zhīdào yǒushí wǒ huìpǎo （yǒushí） yǒushí wǒhuì duǒqǐlái yǒushí wǒhěn hài pànǐ dànwǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nín rìyè péibàn nǐ wǒ zhēnzhèng xiǎngyàode zhǐshì jǐnjǐnde bàozhù nǐ shàndài nínde zuànjī

Říkáš mi, že jsi do mě zamilovaná Jako bys ode mě nemohla odtrhnout své krásné oči Není to tak, že bych nechtěl zůstat Ale pokaždé, když se přiblížíš příliš blízko, vzdálím se Chci věřit všemu, co říkáš Protože to zní tak dobře Ale jestli mě opravdu chceš, jdi pomalu Jsou o mně věci, které prostě musíš vědět Někdy běhám Někdy se schovávám Někdy se tě bojím, Ale všechno, co opravdu chci, je držet tě pevně Pečujeme o vás správně Být s tebou ve dne i v noci Miláčku, vše, co potřebuji, je čas Nechci být tak stydlivá, uh-oh Pokaždé, když jsem sám, přemýšlím proč Doufám, že na mě počkáš Že uvidíš, že jsi pro mě ta jediná Chci věřit všemu, co říkáš Protože to zní tak dobře Ale jestli mě opravdu chceš, jdi pomalu Jsou o mně věci, které prostě musíš vědět Někdy běhám (někdy) Někdy se schovávám Někdy se tě bojím, Ale všechno, co opravdu chci, je držet tě pevně Pečujeme o vás správně Být s tebou ve dne i v noci Všechno, co opravdu chci, je držet tě pevně Potěšte svou soupravu

Kažeš mi da si zaljubljen u mene Kao da ne možeš odvojiti svoje lijepe oči od mene Nije da ne želim ostati Ali svaki put kad se previše približiš, odmaknem se Želim vjerovati u sve što kažeš Jer zvuči tako dobro Ali ako me stvarno želiš, krećite se polako Ima stvari o meni, samo moraš znati Ponekad trčim Ponekad se sakrijem Ponekad te se bojim Ali sve što stvarno želim je čvrsto te držati Ponašajte se ispravno Biti s tobom danju i noću Dušo, sve što mi treba je vrijeme Ne želim biti tako sramežljiva, uh-oh Svaki put kad sam sama, pitam se zašto Nadam se da ćete me čekati Da ćeš vidjeti da si ti jedini za mene Želim vjerovati u sve što kažeš Jer zvuči tako dobro Ali ako me stvarno želiš, krećite se polako Ima stvari o meni, samo moraš znati Ponekad trčim (ponekad) Ponekad se sakrijem Ponekad te se bojim Ali sve što stvarno želim je čvrsto te držati Ponašajte se ispravno Biti s tobom danju i noću Sve što stvarno želim je čvrsto te zagrliti Počastite se opremom

你告訴我你愛上了我 就像你不能把你漂亮的眼睛從我身上移開一樣 不是我不想留下來 但每次你靠得太近，我就會走開 我願意相信你所說的一切 “因為它聽起來真好聽 但如果你真的想要我，就慢慢來 有些關於我的事情，你只需要知道 有時我會跑 有時我會躲起來 有時我很害怕你 但我真正想要的只是緊緊地抱住你 善待您 日夜陪伴你 寶貝，我需要的只是時間 我不想這麼害羞，呃噢 每次我獨自一人時，我都會想為什麼 希望你能等我 你會看到你是我唯一的人 我願意相信你所說的一切 “因為它聽起來真好聽 但如果你真的想要我，就慢慢來 有些關於我的事情，你只需要知道 有時我會跑（有時） 有時我會躲起來 有時我很害怕你 但我真正想要的只是緊緊地抱住你 善待您 日夜陪伴你 我真正想要的只是緊緊地抱住你 善待您的鑽機

你告诉我你爱上了我 就像你不能把你漂亮的眼睛从我身上移开一样 不是我不想留下来 但每次你靠得太近，我就会走开 我愿意相信你所说的一切 “因为它听起来真好听 但如果你真的想要我，就慢慢来 有些关于我的事情，你只需要知道 有时我会跑 有时我会躲起来 有时我很害怕你 但我真正想要的只是紧紧地抱住你 善待您 日夜陪伴你 宝贝，我需要的只是时间 我不想这么害羞，呃噢 每次我独自一人时，我都会想为什么 希望你能等我 你会看到你是我唯一的人 我愿意相信你所说的一切 “因为它听起来真好听 但如果你真的想要我，就慢慢来 有些关于我的事情，你只需要知道 有时我会跑（有时） 有时我会躲起来 有时我很害怕你 但我真正想要的只是紧紧地抱住你 善待您 日夜陪伴你 我真正想要的只是紧紧地抱住你 善待您的钻机

你告诉我爱上了我 犹子不能移子之目也 非不欲留也 但每你靠得太近,我就会走开 愿信所言 "以其听之也善 如果想要我,就慢慢来 有些我事,你只要要知道 有时我走 有时躲起来 有时我很害怕你 但我真所欲,但当抱君耳 善待子 日夕相陪 宝贝,我所需者时也 我不欲羞,呃呜呼! 每我独时,我思何为 幸得相待 你看你是我唯一的人 愿信所言 "以其听之也善 如果想要我,就慢慢来 有些我事,你只要要知道 有时走(有时) 有时躲起来 有时我很害怕你 但我真所欲,但当抱君耳 善待子 日夕相陪 我真所欲但抱君 善待君钻机

[dalsimoravskyblog]

Některé fajnové neprincezny

Princezny byl... projekt. Projekt s víceméně striktními víceméně pravidly. Jako takový dozvuk a odpověď na ty z vás, co toužili po zařazení některých neprincezen do hlasování (vidím vás a miluji vás!), zmínka o některých hrdinkách nebo alespoň kladných ženských postavách našich pohádek, co stojí za to. Ale nemůžu si pomoct, budu je taky maličko hodnotit.

Nastěnka, z Ruska ale naše : je hrozně hodná a mám touhu ji ochraňovat; protiargument: je hrozně hodná, až si skoro říkáte, jestli má třeba jen jednu mozkovou buňku 5/10

Maruška, aneb dneska by to vyřešil Rohlík.cz : pracovitá, milá, má jednoho kamaráda; protiargument: líbí se jí Vojtek a moc se snaží být jako Popelka 5,5/10

Večernice, doslova původní manic pixie dream girl : je prostě krásná; protiargument: má taky nějaké superschopnosti? chci vidět její superschopnosti! 7/10

Denička, manic pixie dream girl, ale make it blonde : upřímně ji prostě žeru, další komentáře nebudu poskytovat; protiargument: je zamilovaná do Ondřeje Sokola??? a ne do princezny???? 7,5/10

Eliška, princezna ze mlejna : fajnová venkovská děva, pracovitá, citlivá, se skvělými vlasy a hudebním talentem; protiargument: přispěla k iluzi, že můžu běhat po lese a polích bosá a nezemřu u toho 8/10

Popelka, aneb kdo potřebuje vlastní jméno, když má zle míněnou přezdívku : děvče (nebo chlapec? hm? hmmm?) těch nejlepších vlastností, přítelkyně zvířat a homosexuálních princů; protiargument: nemám, vaše excelence 10/10

Droběna, epická dcera paní z Outlova : pokud by ČT chtěla někdy natočit pohádku, která bude mít univerzální úspěch, napíše film o Droběně, ženě mého srdce; protiargument: nemám, je dokonalá 1000/10

Přispějte klidně dalšími, je jich spousta :).

[cold-bedroom]

22. 7.

Chtěla jsem psát, ale je moc horko.

Chtěla jsem být zamilovaná, ale došlo mi, že na to už nemám věk (nebo jsem toho už přečetla příliš, aby mě vůbec něco dojalo).

Celý den se čekalo na déšť, který nepřišel.

Měla bych přestat pít. Jo a - na zastávce jsem měla pocit, že jsem tě viděla. Měla stejnou svěžest a stejně bílý paže, jako ty. Pak mi došlo, že se chovala s vášní, jakou jsi ty v sobě nikdy neměla... Nasedla jsem na tramvaj, jela přes řeku a nakonec na tebe přestala myslet.