#wcafe

[kubotty]

週末を待てずに今朝 @w.cafe_akasaka のオリジナルブレンドを開封してしまった。 弾ける酸味とナッツやチョコのとろける甘みが交わって最高だ。口の中でラテを踊らせると最後に来る紅茶のような渋い風味で昇天。こりゃ美味い。 お店で飲んだようなあと少しの甘みを再現したい。MINOR FIGURESのミルクを買うしかないのか。買うべきなのか。GW前に悩ましい事案が発生してしまって仕事に集中出来そうにない。 #coffeelover #coffee #cafelatte #coffeebeans #coffeeaddicted #coffeeholic #espressolover #espresso #coffeeroastery #wcafe #wonderfulcafe #自家焙煎 #焙煎 #スペシャリティコーヒー #エスプレッソ #エスプレッソ好き #赤坂見附 #赤坂カフェ #家カフェ #珈琲豆 #ラテおじさん #デロンギエスプレッソマシン #エスプレッソおじさん #ワンダフルカフェ https://www.instagram.com/p/CrkN_7rP6SX/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[changbkk]

Morning Saturday #จะหลุดจะรั่วก็ตัวบัง #วัยรุ่นเวียดนาม #เวียดนามสไตล์ #Wcafe #bangkok #thailand (ที่ W Cafe') https://www.instagram.com/p/CD5UKhNHQE6/?igshid=1lbxqe2hrev9d

[flyingjuice]

タワレコ難波店でクリアーファイルをゲットし、W-CAFEでピザ食ってタリーズコーヒーでホットコーヒー飲んでおじさんのPerfume活動終了。 タリーズコーヒーの店内は全くPerfume感ありません（笑） #japan #osaka #prfm #futurepop #wcafe #タリーズコーヒー #Perfume活動 (Tully's 近鉄難波店)

[kelvinbiffi]

#wcafe #park #shopping #love #coffee os #always a #good #idea <3 (em ParkShopping Canoas)

[romantech]

Bratislava #7

[1theory721]

Kuchai lama 這裡開了一間24小時營業的 #Wcafe 🍴🈺️ model: @jenna_chew 食物真的超多選擇的! 食物都好大碗好好吃喔 🤤食物又出的好快～👍👍👍 又遇到了超多美女超開心的💕 #wcafekuchailama

[olegproninluxury-blog]

Corridor to W Cafe, the chic designer café and coffee shop with a signature W touch at W Cafe Doha. #wcafe #wcafé #wcafedoha #wdoha #wdohahotel (at W Cafe)

[zlutyzakaznik]

Spoutané město

(18. 4. 2022) Káva a tváře Bratislavy po 21 měsících.

Slovenské hlavní město podzimu 2019 a částečně i léta 2020 bylo úplně jiné než dnes. Pryč je nadšení i pocit, že vzniká cosi nevídaného a úžasného a že Bratislava má vzhledem ke své velikosti až neuvěřitelně našlápnuto do budoucnosti. 

Přesněji řečeno: odvaha developerům stále nechybí (viz seznam dokončených, schválených i plánovaných výškových budov včetně prvního skutečného československého mrakodrapu), ale při toulkách po historickém centru i čtvrti Nivy, jež připomíná svou divokou výstavbou výškových budov – řečeno opravdu velmi nadneseně – miniaturní Kuala Lumpur, jsem se nemohl ubránit pocitu, který lze vyjádřit slovy: Pro koho to vlastně celé je a jaký to má za současných omezení smysl? 

Virová hysterie našeho východního souseda je vyhrocenější než u nás a realita do určité míry odpovídá zvěstem v médiích. V supermarketech a obchodech lidé až na naprosté výjimky nosí respirátory a ve čtyřech z pěti případů jsem byl napomenut/upozorněn, že nemám zakrytý obličej; v turistických informacích v centru města pak na mě dokonce dámy chtěly volat městskou policii poté, co jsem odmítl použít dveře, které mi jedna z nich otevřela.

Jako mantra se opakovala obava z pokut a chvílemi jsem měl pocit, že tu snad v retailu chodí tajní, kteří na místě vypisují bločky. V kavárnách byla situace naštěstí znatelně lepší a až na pár výjimek na to hosté i personál zjevně dlabali.

Myslím, že tato fotka dobře reprezentuje současnou podobu historického středu i širšího centra Bratislavy, kde bylo ve všední den okolo druhé hodiny daleko méně lidí než jak si to ze svých předchozích návštěv pamatuji. Kde nejsou turisti, ani trdelník nebere...

Tragikomickým vyvrcholením byl moment, kdy jsem si v Bille kupoval svačinu a pokladní mě upozornila, že bych měl mít respirátor. Bezprostředně poté se žena za kasou propadla do prudkého a dávivého kašle a tak jsem jen poděkoval a myslel si o situaci své.

Celý virový šaškec – až tam to zašlo, použil jsem slovo šaškec – se dočkal na slovenské straně lehkého formálního uvolnění, když tato od 6. dubna zrušila povinnost prokazování bezinfekčnosti a nutnost registrace ve vládním elektronickém systému, kde byla absurdně požadována adresa pobytu i při jednodenním výletu na otočku. A jelikož ke stejným krokům přistoupilo i Polsko a ČR, je můj EU digitální certifikát o prodělání nemoci do určité míry zbytečný.

Nivy při pohledu z druhého patra Nivy Centrum, v jehož suterénu je velký autobusový terminál. V popředí opuštěné dočasné autobusové nádraží. Pozitivem nádraží je fakt, že tam nejsou cítit výfuky vozidel, protože šoféři své vozy po zaparkování vypínají (a funguje odvětrávání?) a je tu i velmi rychlá wi-fi (díky nákupnímu centru), ale organizace odjezdových cedulí není dotažená, jelikož paní v pokladně mi řekla, že spoje FlixBusu na hlavním panelu chybí a člověk musí hlídat odjezd u dvou doporučených stanovišť.

Výstavba na zelené louce v Bratislavě. :-)

Pohled z chodníku u kavárny WCAFE na Twin City Tower (86 m).

Na současné Bratislavě je často patrný až neuvěřitelný kontrast starého a nového, omšelého a napulírovaného...

Daná omezení se pochopitelně odrážela na obsazenosti vlaků a autobusů a malou výhodou tak bylo, že jsem mohl jet žlutým vlakem v 9.48 z Brna v takřka prázdném vagonu standardní třídy za 149 Kč a nazpět pak 19.35 z nového autobusového terminálu v jen třetinově zaplněném Flixbusu za vlídných 4.99 EUR. 

Pro úplnost jsem zkusil espresso Illy stále servírované v porcelánu, ale tentokrát to bylo na úrovni 9 až 10/20, poněkud vodové a lehce dřevité, a tak jsem kávu po opatrném usrknutí nechal být. Když jsem pak nakukoval do kávového koutku a viděl, jaké konve mléka šlehají do cappuccin a latéček v papírových kelímcích, nechápal jsem, proč jsem dostal k esku plastový kapucínek s 10% smetanou.

(Nedovedu též pochopit, proč Jančura vozí v méně vytížených spojích vzduch místo toho aby dal jízdenky třeba jen pár hodin před odjezdem za superakční cenu a aspoň trochu umenšil prodělek spoje. Pěkný produkt Slovenských drah, měsíční neomezená a zpáteční jízdenka mezi Brnem a Bratislavou za cca 120 EUR pro všechny typy vlaků ČD i ZSSK, je bohužel minulostí a nezbývá než doufat, že stejný osud nepostihne letní a sedmidenní SLOVAK TÝŽDEŇ za 39 EUR.)

Celý den jsem si rozdělil na dva zhruba čtyřhodinové úseky. V prvním bylo cílem toulání se po historickém centru a jeho okolí a v rámci možností poznávání nových či dosud nenavštívených kaváren a pozdní odpoledne bylo věnováno nové výstavbě v Nivách se zaměřením na trojici, respektive čtveřici věžáků ze studia Zahy Hadid.

Hledání cesty od Sky Park k Panorama City I a II (bílé věžáky v pozadí). Vlevo dole sdílená zahrádka WERKu a DOT. Espresso Bar.

Dva ze tří (a v budoucnu čtyř) “činžáků” studia Zahy Hadid. Z dálky tyto drahé bytovky vypadají působivě, ale když se mezi věžáky člověk projde, zjistí, že se ocitl v zemi nikoho, protože kromě kavárny/restaurace v přízemí a obchodu s drahými bioprodukty (vtipně nazvaného Starý otec, tedy dědeček) nemá tato část města takřka žádnou obslužnost. A když jsem pozoroval jednoduché dětské hřiště a spoustu maminek s kočárky, připadal jsem si jako v Terminátorovi 2: Dnu zúčtování (scéna, v níž dopadnou jaderné rakety na Los Angeles). Velmi filmově působí i slogan developera Creating better spaces a člověk si až říká, zda se neinspirovali u Weyland-Yutani ze ságy o vetřelcích, kde chamtivá korporace používá heslo Building better worlds.

Prozatím nefunguje nějaký rozumný přechod nebo lávka k třiatřicetipatrové dvojici Panorama City (108 m), odkud už se dá snadno dojít k SND nebo břehu Dunaje, a tak se člověk při obcházení velkého staveniště docela projde.

Některé scény jsou až surrealistické jako třeba tato, kde v popředí dvou výškových budov stojí nikoli tržnice či stodola, ale jen a pouze pobočka Tatra Banky. :-)

Jako hlavní kávu výletu a poobědové doppio jsem cíleně vybral směs Etiopie a Keňi v z mého pohledu nejlepší protože nejkonzistentnější bratislavské kavárně Coffeein, která je jen kousek od centrálně umístěného Náměstí SNP. Za 2.70 EUR jsem dostal velmi dobrou a vyváženou kávu s letos prozatím nejdelší dochutí a na Levě a Mythosu 1 ji klidně a metodicky připravil tichý a soustředěný mladý barista (silných 14/20), jehož milá kolegyně si mě pamatovala z minulé letní návštěvy. Káva byla tak dobrá, že jsem si později odpoledne zašel ještě na espresso (13 až 14/20, 1.90 EUR).   

Je humorné, že tentýž stroj od La Marzocca se coby “skleněný originál ve tvaru gotické katedrály” za “neuvěřitelných 20 000 dolarů” propaguje v rámci kávové výstavy ve VIDA a nezmiňoval bych to tu opět, kdyby mi a kolegyni před pár dny tento marketingový kus neopakoval návštěvník v kavárně.

Další místa s “chrámy” od La Marzocca (Brixton House s KB90 a Urban Bistro se Stradou) jsem jen proběhl, přičemž ve druhém z uvedených provozů mají na Bratislavu stále příjemnou cenu doppia (2.50 EUR, cappuccino už ovšem 3.50 a flat white 3.90 EUR) a obsluha je zde stále vlídná jakkoli bych byl raději, kdyby tu stál za kávovarem Samuel Chlpek.

Jedna z kaváren cestou do města z bratislavského vlakového nádraží. Stačí sledovat tramvajové koleje a rozhlížet se kolem. Tady budova ministerstva nebo gigantická stavební fakulta, tamhle zas atypická budova Slovenského rozhlasu. Za 15 až 20 minut pohodové procházky je člověk ve městě.

Craft Coffee v takové budově? Copak mají za kávičku? Aha, Hausbrandt a spoustu předpřipravených kávových servisů na baru. Ale dámy v krémovém a modrém kabátu a barevně sladěných botičkách reprezentovaly to nejlepší z bratislavské elegance. Aspoň něco :-)

V takové Žabce by chtěl s kávou pracovat snad každý. :-)

Tady je reklama ještě v pořádku.

Pražírna a kavárna Black vyměnila Faemu E61 za dvouskupinovou Eagle One Prima – mléčný nápoj o objemu 250 ml si teď cení na 3.70 EUR a příplatkovou alternativu mléka za 0.70 éček – a trošičku mě zarazil “natvrdo” uvedený recept espressa za 2.4 EUR na tabuli nad barem, kde se uvádí 15 g in, 30 g out. 

Cestou do a z oblíbené kavárny jsem na Grösslingové zaznamenal novou kavárnu Doppio, ale kávu si navzdory sympatiím vůči Mazzerům za oknem i cenám (0.90 EUR espreso, 1.80 doppio) nedal, protože zrnka byla Franck a vedle toho, že jsem byl právě saturován dvojitou porcí z Coffeeinu, nemám vůči chorvatským kávám imitujícím Itálii mnoho důvěry. 

Novinkou pro mne byla Šiškáreň, takto pobočka koblihárny v pasáži mezi výše uvedenou ulicí a Dunajskou, kde seděla opuštěná slečna se setupem v podobě Linea Mini a bílého Anfimu. Příběh, který jsem našel na uvedeném odkaze, je docela hezký, ale nezdálo se mi, že by se koblížky za cenu často hodně překračující 2 eura nějak rychle otáčely. (Podobně rozpačitý jsem tentokrát byl i v luxusním supermarketu Yeme, kde cena 80g tvarohového a na místě dělaného šátečku dosáhla 2 EUR a podobně poskočily i další pekárenské výrobky. Uvidíme, jak se bude už čtyřem pobočkám obchodu dařit.)

Jen kousek od středu města je Vegan Kiosk, vlastními slovy first legendary street food in Slovakia a určitě víte, jak se na podobná velkoústá prohlášení dívám. Daleko sympatičtější mi je, že zde mají na baru mé červené Fiorenzato se stejnou 250g násypkou a znovu jsem si potvrdil, že mlýnek vypadá v provozu zatraceně dobře, protože když na něm člověk doma nebo v kanceláři mele, má čelní stranu otočenou od sebe, takže logicky postrádá pohled zákazníka. 

A druhou maličkostí je ultra fancy a přitom vtipné uvedení kávových nápojů na tabuli vedle baru (Sorry, I’m latte za 4 EUR a Expresso Yourself v ceně 1.70 EUR). Vyjádření lítosti nad zpožděním i cenou prvého z nápojů je myslím na místě a lze doufat, že už je v tom zahrnuta veganská alternativa mléka. A když už jsme u hrátek s jazykem, dodejme, že příjemná kavárna a galerie DOT. Espresso Bar se přestěhovala do budovy Jurkovičovy teplárny v rámci pentího areálu Sky Park a vynovila své menu. (Nemohu se zatím rozhodnout, zda je to geniální nebo blbé anebo něco mezi tím. Jako méně úspěšný ovšem vnímám název pivovaru Shenk, jehož 11° ležák kavárna nabízí coby 0.4 l za 2.90 EUR.) :-(

Osobně se mi podnik víc líbil v původní lokaci na Lazaretské (poprvé jsem tam ochutnal britské Dark Arts Coffee), protože ač je nyní prostor větší, je také méně osobitý a kavárna a galerie jsou přímým sousedem konceptu Werk, jehož vizuální stránku i menu si můžete prostudovat na webu. A i když prostor přímo nespadá do, řečeno s Andy Haylerem, oligarch territory, minimálně svým naceněním je mu aspoň vzdáleně nadohled. 

Omeleta je tu ze dvou místo tří vajec, deci pomerančového freshe stojí 2.10 EUR a skupiny nápojů jsou uvozeny “trendy” mezititulky jako SQUEEZED in WERK, LEMONATED in WERK nebo MELTED in WERK. Řečeno méně sexy: vymačkáno ve Werku, limonády z Werku nebo jedna horká čokoláda s cukrovou třtinou z Werku (deci za 4.70 EUR). Musím přiznat, že mě dostalo 1.5 litru mátové a limetkové limonády (složení: soda, citrón, máta a limetka) za 11.60 EUR (cca 283 Kč). Ano, Bratislavský kraj je nesporně jeden z nejbohatších regionů EU, podnik je designově povedený, hudba výtečně zvolená, hlasitost příjemná a na třech Fiorenzatech vlastní káva, ale není toto přece jen příliš? 

Zašel jsem si i do showroomu a kavárny  Espresso Perfetto (klasická Faema E61 a přehršel barev teflonových latiér Motta k prodeji + moc milá paní za barem) a divoce výtvarného Artelieru (na espressu bohužel jedna stálá káva od Black, design i zahrádka podniku ovšem inspirativní, nemluvě o šílenství barev a štětců a zrnka na filtru tu střídají).

Nejen díky tabuli a informaci v Urban Bistru (Serious Coffee z Prievidzy) a nakouknutí do pro mne nové kavárničky s pražírnou (Blue Mondays Coffee Roasters na Dunajské) jsem si uvědomil, kolik nového se nejen v Bratislavě ale i na Slovensku v dané oblasti objevilo a je škoda, že v Brně s tak početnou slovenskou komunitou nacházíme produkci našich východních sousedů stále spíše sporadicky. 

Výše popsaná návštěva byla jen velmi stručným nakouknutím do aktuálních kávových poměrů a těším se, že až slovenská opatření padnou úplně, vypravím se sem znova (třeba opět v létě) a snad se zlepší i zdejší atmosféra, která je určitě znatelně svázanější než před dvěma a více lety. Což je ohromná škoda.

Velmi působivý a osvěžující murál vytvořený v rámci street art festivalu.

Dost možná nejnovější bratislavská kavárna, která otevřela v pátek 8. 4. 2022. Zatím tu mají jeden mlýnek s konvenčnější Brazílii od Blue Mondays, ale druhý a odvážnější je prý už ve výhledu.

Na kafe tu mají obyčejný plastomat, ale květinářství je jedno z nejkrásnějších, jaké jsem v českých a slovenských zemích viděl.

Primárně knihkupectví s cizojazyčnou literaturou a taky trošku kavárna je druhý bratislavský podnik, kde mají Fiorenzato F4... zde v první generaci. (De facto třetí, protože mlýnek jsem zahlédl i na starší fotce DOT. Espresso Bar)

Hleďme, hleďme. Tak po Praze už i v Bratislavě. Vedle umístěná výtvarná galerie a prodejna uměleckohistorické a designové literatury přestala být kavárnou a jejich bílý Mythos i Astorii stejné barvy tu už bohužel nenajdeme.

Málokdy se vidí taková pozornost věnovaná venkovnímu posezení a interiéru a i ceny byly v kavárně Talks na standardy hlavního města dosti vstřícné. 

Ani levná káva negarantuje úspěch...

[kubotty]

灯台下暗しとはまさにこのことで、3年近く今のオフィスに通ってるのに、会社から徒歩40秒のところに @w.cafe_akasaka があることに気づいたのはつい先日。 期待を胸にお店でアイスラテを頼んでみたら、エスプレッソのキャラメルや紅茶を感じる豊かで複雑な甘みと、MINOR FIGURESのコーヒー専用オーツミルクの甘さがかけ合わさって、糖類不使用でこの甘さは反則。別のお店でもこのミルクを飲んだことがあるのだが、本当に美味しい。いやードンピシャでめちゃくちゃ好きな味に出会ってしまった。 コーヒーを飲んで15秒で豆を購入。 こりゃ週末の楽しみが出来てしまったわい。早く家で淹れたくてワクワクが止まらない。 #coffeelover #coffee #cafelatte #coffeebeans #coffeeaddicted #coffeeholic #espressolover #espresso #coffeeroastery #minorfiguresoatmilk #wcafe #wonderfulcafe #自家焙煎 #焙煎 #スペシャリティコーヒー #エスプレッソ #エスプレッソ好き #赤坂見附 #赤坂カフェ #珈琲豆 #ラテおじさん #エスプレッソおじさん #ワンダフルカフェ https://www.instagram.com/p/CriWUEevooN/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[sweets-media]

【サーウィンストンホテル】フワフワ練乳氷とモコモコわたあめのマリアージュ『和かき氷』『フルーツかき氷』販売

【サーウィンストンホテル】フワフワ練乳氷とモコモコわたあめのマリアージュ『和かき氷』『フルーツかき氷』販売 #サーウィンストンホテル #わたあめ #和かき氷 #フルーツかき氷 #かき氷

販売期間：　2018年6月8日（金）～8月31日（金）　場所：サーウィンストンホテル　「W Cafe」

サーウィンストンホテル内のカフェラウンジ「W Cafe」では、西尾抹茶を使用した「和かき氷」と、期間で異なったフルーツを味わうことができる「フルーツかき氷」を2018年6月8日（金）～8月31日（金）まで販売いたします。 【HP】http://www.bestbridal.co.jp/hotel/yagoto/restaurant/wcafe/

モコモコのわたあめに特製ソースを注ぐと、まるで見た目も涼しげな雪が溶けていくように、中からフワフワな練乳氷がお目見え。夏を涼しく楽しむ為の、ホテルメイドのかき氷の登場です。

和かき氷 西尾抹茶かき氷

販売期間：6月8日（金）～8月31日（金） わたあめに西尾抹茶を使用した特製ソースを注ぐと、中から練乳氷と栗・白玉・寒天・小豆がお目見え。ほ…

[ilsanmannam-blog]

우강면 의사

[즉석대화→1zo.cc/G2Yu] 직산읍사무소 뉴락 WCAFE 압수한 밍키일기 우강면 광양폰팅 기업인동아리 숏앵글부츠 충무관 3d웹툰 부평건물주 파트너연애 연주자섭외 개조할 파이꽁뜨

우강면 , 도당동커피 후끈한후기. 대구카스저울 우강면 잠영 칠곡보건대 황룡루 모종판매 대화가필요해?. 빵종이포장지 손미 우강면 미인활명수 별표솜 TI제품 만남은쉽다.

우강면 독일쇼핑목록 조우 비트플레이 화석지 너트재질 모이세요!. 여성의류종류 우강면 별똥 아기면패드 남중수 반반다방 이젠 여기서. 돼지갈비조림 틀니 우강면 연예인여자 절연체 아세탈볼 이런데가있네.

우강면 눈물개선사료 커튼 자동문롤러 고즈윈 봉투대량 후끈한후기. 무료점보키트 우강면 파라 섹시가르마 미분양 구글본사 30대 오세요. 음악분수?? 펩톤 우강면 정류장광고 뇌종양 찍찍?? 후끈한후기.

구글플레이 바로가기 ☞☞☞ www.bit.ly/2r3dJwR

[lovei1986]

It was good♥️🍴happy time with my sweetie again today🍳👱🏼‍♀️ . . . 笑いすぎてお腹痛い🤣２月楽しみ~🙈🌴♥️にやり #bff#cafe#bf#happy#love#thanku#locomoco#nycake#wcafe#instafood#camera#hawaii#ロコモコ#今日も安定の#🦀#カニってゆーと怒られる#ロブスターですーって #存在感が凄い #😂😂😂 #楽しい時間#韓国語急上達#kkkkk#먹스타그램#팔로우 (WIRED CAFE　梅田Nuchayamachi)

[benjamiint]

🌵 #wcafe https://www.instagram.com/p/CJawSNVg9XVAGbhKKaYeKTBL30jFlNBGouSmQE0/?igshid=udf7953760la

[barboraidesova]

🐤 #illustration #sketchbook #doodle #artwork #drawing #draw #bratislava #wcafe #plant #café #coffee #moleskine (at W cafe)

[zlutyzakaznik]

Dvakrát v podzimní Bratislavě

(11. 11. 2019) Budovy Zahy Hadid, nejlepší káva v Alze a město s nově nalezenou a pozoruhodnou dynamikou.

Vrstvy budov a eklektické mísení stylů v současné Bratislavě.

Když jsem začal studovat na VŠ, měli jsme na jednom z oborů v ročníku i pár děvčat z Bratislavy a na přelomu milénia prý ve slovenském hlavním městě byla touha dostat se (nejen na školu) do Brna, města údajně zajímavějšího a podnětnějšího než je Pressburg. Uplynulo docela dost let a situace se určitě přinejmenším vyvážila. A protože je město ještě blíž než Vídeň a ceny dopravy díky značné konkurenci  velmi příznivé, vykonal jsem v polovině října do Bratislavy dva jednodenní výlety, vždy v úterý, abych se vyhnul největším davům ve vlaku/autobusu a viděl město v běžný pracovní den.

Jízdenky jsem kupoval až ráno v den odjezdu, když bylo jisté, že počasí bude dokonale slunečné a podzimně zbarvující se stromy v plné parádě. Žlutým vlakem v 9.49 – 11.12 tam (kupé a standard, abych se vyhnul pípání Messengeru a telefonování v low-cost open space voze) a 17.50 – 19.30 s Flixbusem zpět (v poloprázdném autobuse byli cestující díkybohu také ohleduplní a buďto poklimbávali anebo si tiše četli na telefonu).

Na cestě do Bratislavy je příjemné, jak rychle to ubíhá a jak blizoučko to oproti Praze, Ostravě nebo V��dni je. Člověk se jen začte do novin a už je na hranici; wi-fi fungovalo uspokojivě a během druhé vlakové cesty se v kupé rozpoutala zajímavá cestovatelská diskuse napříč generacemi. Bohužel však strašlivě upadla podoba servisu ve vlacích Student Agency/RegioJet a pryč jsou úsměvy, ochota a vlídný přístup, jak tomu bývalo ještě před několika lety. Strhané tváře přepracovaných mladých lidí, nedostatek personálu a neuklizená kupé, kde se válí noviny a prázdné lahve. Nu, pan ředitel to fláká a úroveň podniku je už jen odleskem dřívější slávy. Ze zvědavosti jsem jedno cappuccino z Illy zkusil a třebaže jsem se nezakuckal (dost suchá pěna a mléko úplně vychladlé, espresso základ prakticky neznatelný), zvládl jsem dva malé doušky a zbytek nechal (10/20).

Hlavná stanica je stále tristní, ale už kousek od nádraží se architektura zlepšuje a cesta do centra kolem budov Slovenského rozhlasu a Slovenské národní banky (anebo rušnější hlavní komunikací směrem k Prezidentskému paláci) nezabere víc než 15 až 20 minut chůze. Je sice možné jet tramvají č. 1 – a vychutnat si třeba zastávku Tchibo Outlet pojmenovanou podle přilehlé prodejny – ale po oba dny jsem nijak nespěchal a užíval si překrásné počasí. A když už se člověk ve městě trochu orientuje, lze relativně snadno dojít pěšky i na autobusové nádraží Nivy, odkud odjíždí spoje do Brna.

Je moc fajn, když na hlavních ulicích zůstanou stromy, což se v Brně moc nedaří. Vpravo budova Slovenské národní banky.

V Bratislavě jsem ještě nestihl vyzkoušet z kavárenské oblasti vše a tak jsem si řekl, že se kromě osvědčené klasiky v podobě Urban Bistra zaměřím především na podniky, bez kterých nelze hovořit o detailnějším poznání tamní scény. Jedno doppio na úvod jsem si ovšem ve výše uvedené kavárně neodpustil, ale třebaže jsem po konzultaci s baristkou vybral africkou jednodruhovku, která měla být méně konzervativní (od mně dosud neznámé holandské pražírny), byla to káva dosti usedlá a ničím nevybočující (13/20). A ani mimořádně půvabná a usměvavá slečna v servisu mi nedokázala nahradit nepřítomnost (později potvrzenou, už tam nepracuje) Samuela Chlpka, slovenského baristického experta a kávového organizátora.

Výseč z plánovaného komplexu budov vedle autobusového nádraží Nivy.

I kancelářská budova může vypadat zajímavě...

Tatáž budova vykukuje zpoza starší zástavby a láká k prohlédnutí...

Jelikož jsem během prvního úterka sliboval pánům ze slovenské pražírny Black, že se tam příště zastavím, chtěl jsem toto dodržet a ochutnat kávu, kterou mají již nějakou dobu k prodeji v Brně v The Roses Beer & Coffee – a tak jsem si v druhém termínu dal jejich Salvador, tedy doppio, resp. 15g espresso, které je prý dobré a vyladěné. Mnohem raději bych byl za 18 až 20 g (druhou hodnotu, pokud jsem si stačil povšimnout na tabuli, standardně používají pro doppio v Urban Bistru), ale pro jednou snad nebude tak zle. Jenže bylo.

Jednak došlo ke klasickému omylu, když mou zřetelně artikulovanou prosbu o vyextrahování kávy do šálku na cappuccino barista pochopil tak, že chci mléčný nápoj (na jeho naléhání jsem ho aspoň zkusil, ale musím konstatovat, že tak podšlehané mléko jsem už dlouho neochutnal a ukázkový latte art se tetelil na vrstvičce mikropěny tenké jako papír, 11/20 a pouze jeden letmý doušek) a vlastní espresso/doppio bylo kalné a v chuti surově hliněné až běda (11/20 a jen stěží jsem dopil, spíše kvůli kofeinu a abych vyloženě neurazil vlídného baristu, když už odepsal jednu porci kávy a mléka) a nepříjemnou dochuť jsem ještě půl hodiny cítil na patře. Za mě zklamání a jen potvrzení toho, že se – vyjma klasické i moderně pojaté Kolumbie, často velmi příjemné Guatemaly a výjimečně i experimentálních verzí Brazílie nebo Panamy – kávám z Jižní Ameriky vyhýbám právem.

Nemám nic proti přípravám, ale tady se mi toho kávového servisu zdá nějak moc. Ale prodejna Cafepointu jako celek je pěkná a představuje vítané osvěžení v unifikovaném mallu Eurovea. Kávy bohužel z většiny naprosto obyčejné, ale zase jsem si mohl osahat nějaké ty Ascasa a Gaggie :-)

A od moc vlídné slečny z obsluhy jsem dostal upřímnou informaci, že ani jedna ze tří nabízených káv na mlýnku by nebyla pro mě (směs a 2 x Jižní Amerika). Nebyl ani problém s focením a tak jsem si udělal snímek koutku, kde mě zaujaly zejména mlýnky nesoucí logo Sanremo, ale tvarem i strukturou displeje nepochybně práce Fiorenzata, což potvrdilo i prostudování výrobních štítků na zadní straně přístroje, kde bylo 64E. :-)

Personál v Cinema City v mallu Eurovea byl dosti apatický a když ani po pěti minutách mého okounění nikdo nepřišel, zdokumentoval jsem si zdejší pracoviště a s lítostí pozoroval doleva vychýlenou násypku na místním Mazzeru Super Jolly.

Po procházce, vydýchání se, svačině a propláchnutí buněk vodou už naštěstí přišly příjemné kávové zážitky a oba byly v podobě espressa (po 53 g vypitých před třináctou hodinou – včetně ranního cafe latte se dvěma porcemi u sebe doma – jsem už raději zvolnil kávové tempo). Tím prvním byla na doporučení zvolená a nejdivočejší Etiopie v před pár měsíci otevřené provozovně pražírny Coffeein, kde mají moc pěkné La Marzocco Leva. Káva samotná překrásně voněla po hořké čokoládě (jako když vytáhnete tabulku z alobalu a rozlomíte ji) a třebaže chuť za aromatem trochu zaostávala, bylo to moc příjemné espresso (silných 14/20) a rozhodně jsem tu nebyl naposled, i kvůli velmi pěknému výběru kávové literatury k počtení.

Classic Hotdog ve stánku na nádraží Niva (naproti stanovišti odkud odjíždí Flixbus do Brna) mi byl doporučen a tak jsem jej zkusil. Jako jo, ale úplný zázrak to také nebyl (12 – 13/20) a žemle i párek mohly být daleko teplejší.

A druhé espresso? Vždy mám obrovskou radost, když narazím na novou zajímavou pražírnu. Přesně takový pocit jsem měl z kávy ve vlajkové prodejně Alzy na autobusovém nádraží Nivy. Ač blend, tak mě tato Guatemala opravdu zaujala (na konci shotu a v dochuti krásně cítit bílé víno, ne bobule, ale nápoj, skoro 15/20) a plusem byl velmi seriózní a příjemný barista. Litoval jsem jediného: že jsem si nedal doppio, ale vzhledem k předchozí gramáži bylo espresso rozumným řešením.

Guatemala od slovenské pražírny Spaceship v místní Alze byla asi tou vůbec nejlepší kávou, kterou jsem v Bratislavě dosud měl.

Relativně dost jsem toho nachodil ve středu města a stejně jako jinde, i zde neplatí, že drahý kávovar nebo slova o kvalitě a lásce znamenají kvalitu opravdovou. Ve dvou módních bistrech ani nevěděli, co mají za kafe a některé podniky si schovávám na další návštěvy. Obecně jsem měl ale dojem, že čím okázalejší je zdejší výběrový podnik co do hardware a interiéru (FACH v centru města, WCAFE v širším středu, kde jsem měl nic moc espresso z Nine Grams před asi rokem a půl nebo Five Points ve starém městě), tím méně zajímavá nabídka na mlýnku a odtažitější personál. A stejně jako v Brně, i zde navzdory chladnějšímu počasí frčí kávová vozítka. Potkal jsem jich v centru nejméně pět a zdaleka nešlo jen o Pána Králíčka. Holky i kluci za kávovarem se většinou choulili u knihy nebo telefonu a čekali až si někdo dá kávu. Není to žádný med, být baristou v mobilním venkovním stánku.

Ač to podle fotky nevypadá, mezi těmito budovami je značná koncentrace kaváren i barů (včetně toho, kde mají krásný San Remo Racer nebo opravdu domácí humus), pobočka luxusního supermarketu Yeme a moc příjemné cestičky, lavičky i prostor jako celek. Video z dronu napomůže učinit si lepší představu o komplexu i okolí Dunaje.

Tolik kávové dojmy z posledních dvou návštěv, ale tím hlavním důvodem, proč si do Bratislavy udělat celodenní výlet, je možná spíše současná podoba architektury, resp. neuvěřitelné tempo výstavby a zejména komplex připravovaného podzemního autobusového nádraží a jeho široké okolí. Vzhledem k tomu, jak relativně nevelká Bratislava je, je obdivuhodné, s jakou rychlostí se dostavuje komplex tří budov Zahy Hadid i další výškové stavby. Po oba dny jsem s obrovským potěšením procházel mezi věžemi vonícími novotou (a plnými kaváren a bister), vnímal je z mnoha různých úhlů a perspektiv a zažíval výjimečnou dynamiku a energii, kterou zejména tahle část města má. Ale i v historickém centru je velmi příjemně a třebaže vliv turistů je už docela znát, je jisté, že i díky přítomnosti firem a peněz je slovenské hlavní město aktuálně na vzestupu. 

Kde je ještě na videu z dronu velké parkoviště, je dnes už obrovské staveniště. Využil jsem chvilkového otevření plotu stavby a nakoukl objektivem mobilu dovnitř. Za pár minut to ovšem zase uzavřeli a s pánem, který to měl na starosti (viz foto), by jistě nikdo soudný polemizovat nechtěl. :-)

Ve stínu jednoho ze tří rozestavěných “činžáků” Zahy Hadid, jejíž portrét coby připomínka autorství visí na jedné z budov.