#takže kdo ví

[hyenisko]

Viděl jste někdo první díl Docenta? Já jen že Stehlík a Šera mají docela ship potenciál, ne?

[chaoticgoodcaptain]

nevím, kdo to možná potřebujete slyšet nebo budete potřebovat slyšet, ale pokud jste jednou snili o kariéře psychologa, terapeuta, a podobně, tak jako já, a nepřálo vám štěstí v přehlcených přijímačkách na psychologii anebo medicínu, jenom se s vámi potřebuju podělit o fakt z ověřeného zdroje, že pokud vystudujete 3 až 5 let vzdělání humanitního směru (buď pomáhající profese jako speciální pedagogika, sociální práce apod. - kariérně jsou lepší - nebo například sociologii a filozofii), tak můžete za splnění pětiletého psychoterapeutického výcviku dělat práci psychoterapeuta, sice omezeně (mimo pečující povolání už docela dost), ale můžete, so...

don't give up!

[kocourmokroocko]

Arnold ví, že si nemá otevírat dveře od ložnice a žrát z koše.

Takže když jsem vstoupila z kuchyně do předsíně, seděl na podlaze jako vzorný občan a vychovaně na mne čučel!

A z nosu mu viselo asi třicet centimetrů izolepy.

Je to nevyřešitelný případ.

Info jsem předala kontrarozvědce, ale řekli mi, že to neviděj moc nadějně.

Doteď nevim, kdo z toho koše žral.

[punk-in-metal-detector]

Prosím jakéhokoliv lingvistu z československého tumblr nebo kohokoliv, kdo ví odpověď, z jakého jazyku pochází slovo "grcat"? (pro ty co neznají, slang pro zvracet)

Já měla za to, že je to české slovo, pravděpodobně specifické pro *nejmenovaný kraj*, potenciálně Moravu, ale sestra mi mermomocí tvrdí, že je to slovenské slovo. Internet bohužel neposkytuje uspokojující odpovědi.

(pokud je to slang bez přesně známého původu, který se používá v Česku i na Slovensku, tak to také respektuji, ale některé weby tvrdí, že se přímo vyvinulo ze Slovenštiny, jiné že je specificky České, takže jsem mírně zmatená)

[hana-loves-bumblebees]

Jojo, všichni už známe a milujeme duo anděl a čert/démon/zmetek pekelnej, ale co teprve čert a vodník??

Chci vánoční pohádku o tom, jak spolu žijou čert a vodník sami v těsné blízkosti, vodník v nějakém rybníčku a čert v polorozpadlé chalupě/mlýně/jiné budově s krbem, a taky se maj už dlouhé roky rádi, ale nemůžou se dotknout jeden druhého, protože by je to bolelo, páč milujem ten angst.

No a jednoho dne se u nich objeví náhodný princ, který potřebuje pomocníky na výpravu za princeznou, a z nějakého důvodu (věštba, předpověď osudu, anebo prostě proto, že mu čert šlohl svačinu) si vybral je. Oni nechcou, ale princ jim vyhrožuje, že jejich malý koutek světa zabaví a prodá, ve stylu Lorda Farquaada, chápem. Tak musí souhlasit.

Tak teda jdou na výpravu. Jednoduché to není, protože princ je nafoukanej a sobeckej až hanba, jelikož mu všichni u dvora líbali zadek, a princeznu, pro kterou jedou, ani nemiluje, jen se chce prokázat a vychloubat se tím, jak ji zachránil. Čert s vodníkem ho ale důkladně převychovají, a u toho se celou dobu chovají jako dlouholetý manželský pár. Princ se tak naučí naslouchat lidem, být k nim laskavý, být skromný a nevychloubat se, být trpělivý, umět přiložit ruku k dílu a tak podobně.

Navíc se ale naučí, co znamená láska. Živě vidím tu scénu:

Vesnické dítě, ukazujíc na čerta a vodníka: to jsou tví rodiče?

Princ: cože?? Ne?? Ani nejsou pár??

Dítě: fakt? Chovají se úplně jako moje máma a táta

Princ, hledíc, jak se čert s vodníkem hádají: ale oni se hádají?

Dítě: no jo, ale to je protože se mají rádi

Čert a vodník, mezitím: *přestali se hádat a jen se na sebe láskyplně dívají, natahujíc špičky prstů, ale zastavujíc těsně, než by se dotkli*

Princ, kterého to trklo až teď: !!!

Princi totiž dojde, že jeho rodiče se nemilují a nejsou šťastní, protože jejich svazek je přesně jako ten, do kterého se teď žene on - že jeho otec zachránil jeho matku prostě proto, že byla krásná a urozená a on ji chtěl za manželku, aby se mohl všem chlubit, jak odvážně ji ‘zachránil’ (což jemu i jeho manželce, a vlastně oběma jejich urozeným rodinám, připadalo naprosto normální).

Takže princ zachrání princeznu, ale ne proto, že by ji chtěl za ženu, ale prostě proto, že chce udělat dobrou věc. Poté svým i jejím rodičům řekne, že už nechce dodržovat tuto tradici, která jen dělá královské děti do smrti nešťastnými a princeznu pošle zpátky do jejího království. Tím si vyslouží obdiv náhodné kouzelné postavy, která mu slíbí splnit přání. Princ toto přání přenechá čertovi s vodníkem, a ti, unaveni z nekonečně dlouhého života, ve kterém sledují, jak jejich lidští přátelé umírají, a z toho, že se nemůžou ani dotknout, si přejí stát se lidmi. Na toto naváže nejhezčí scéna pohádky, kdy se ti dva konečně poprvé dotknou a rozbrečí se. Princ se pak rozhodne svůj nástup na trůn ještě oddálit, a pomůže svým adoptivním rodičům zvelebit jejich bydliště. Možná se z něj stane sedlák/mlynář, kdo ví. Anebo z něj bude jeden z nejmoudřejších panovníků, kterého jeho dva oblíbení rádci neváhají okřiknout, když chce udělat nějakou blbost.

[darksideoftheshipps]

/info: tento článek byl začat psán 27.12.2023 a dokončen byl 14.2.2024 (ano, byla, jsem a budu líná kůže) hodně prokrastinuju/

Zdravím mí drazí přátelé. Rok s rokem se nám sešel a na ČT 1 opět dávali Daddyho Krakonoše. (26.12.2023)

Samozřejmě se dívala, celá naše rodina.

Sranda však je, že já a moje paní sestra @non-human-feelings

shipujeme strašně moc lodí a tak se tomu nevyhlo ani Krakonošovo tajemství. To znamená, že kdykoliv ti tři Adam, Krakonoš a Jiráček, byli spolu ve scéně (ať už dohromady, nebo odděleně) vždy jsme se na sebe potutelně podívaly, abychom si daly vědět, že myslíme na to samé.

A teď slyšte, slyšte.

Teď vám sem vložím několik svých a sestřiných headcanons které nám leží v hlavě:

Jiráček spolu s Adamem a Krakonošem měli být cottage, polyamorous husbands. S tím že by žili s Krakonošem napůl v jeho hájence a napůl v chatce po Lidušce (vysvětlím v dalším bodu). Tam by čas trávil hlavně Pravoslav, když by potřeboval být sám a mít klid ke psaní dalších, svých knih. Nebo si jednuše odpočinout od těch dvou. O to víc, pokud by Adam s Janem chtěli provozovat nějaké to fyzické intimno. U toho Pravoslav úplně být nepotřebuje.

Liduška by si svou rodinu nastěhovala k sobě do zámku a časem by si našla manželku. S tou by adoptovaly nějaké to mimčo ze sirotčince a žili by jako jedna velká, šťastná rodina.

Adam, Jan a Pravoslav by byli strejdové.

Liduščinu manželku si představuju jako Marušku ze Dvanácti měsíčků

Krakonoš bere Lidušku, jako svou dceru a je velice overprotective. Takže ještě předtím než Liduška oznámí, kdo ukradl její srdce, Krakonoš o Liduščině nápadnici už ví všechno.

Maruška je myslivec 🤌🏻a to Krakonošovi imponuje. Nemá proto námitek (ne že by na nich záleželo) když Liduška všechny tři pozve na svatbu.

Jan po dlouhá léta neměl nikoho s kým by mohl být ve fyzickém kontaktu. A tak je hodně touch starved. A ačkoliv to nikdy nedává najevo, je strašně vděčný Adamovi za sebemenší dotek či pohlazení.

Co se týče Jiráčka. Spousta z vás by si řekla, že se musí cítit jako páté kolo u vozu, ale není tomu tak. Od Jana a od Adama se mu dostává dost pozornosti a lásky, jen v jiné podobě než si prokazují oni dva.

×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

Tohle je už spíše nastínění na povídku než pouhopouhý headcanon

Postupem času začne Krakonošovi docházet, že jeho dvě spřízněné duše nebudou žít navždy. A tak se rozhodne najít posledního lesního ducha, který by jim mohl pomoci s jejich situací. Ale kde se skrývá dřímající duch, to ani sám Krakonoš neví. Myslel si, že všichni zmizeli a on je posledním zde na zemi. Ale čím více přemýšlel nad jejich bezútěšnou situací, začnou se mu zjevovat vize a sny, které ho přesvědčí o opaku. Ještě jeden tu je a pomůže jim. Naděje umírá poslední.

(chci jen říct, že bych to nedržela úplně jako pohádkový příběh)

Nevím jaká by byla přesně zápletka, nad tím jsem nepřemýšlela tolik, jelikož to nenapíšu. Dlouhá léta jsem nic dlouhého nenapsala. Tady naděje už umřela :')

Vím jen že...

Duch jim sdělí, že on je tu pouze jako náhradník, kdyby se něco stalo s Janem. Prakticky se mu nic stát nemůže, ale nikdo nikdy neví.

Jan původně ani nevěděl o co konkrétně žádá. Ano, žádá o pomoc, ale jakou?

Duch jim sdělí jediné řešení na jejich situací a to, že je ochoten dát svojí sílu. Ale jenom jednomu z nich a učinit ho tak duchem lesa spolu s Janem.

Pravoslav se jím ale stát nechce, a chce dožít svůj lidský život se vším všudy. Chce ho dožít se svými nejbližšími.

Tedy problém s tím kdo dostane duchovo sílu není, ale tady nastává další háček.

Do roka a do dne musí Adam zemřít Janovo rukou. Tím získá sílu pozůstalého ducha. Avšak není jisté jestli Adam přijme duchovo energii. Přijme ji jen pouze v případě, že je dobrým člověkem.

Krakonoš má spoustu výtek, že to nedává smysl. Duch mu ale v klidu sdělí, že pokud nadále nemá zájem o tuto možnost, mohou odejít a on upadne zpátky do hlubokého spánku.

Krakonoš chce odejít. Rozhodnut, že za to riziko, to vůbec nestojí. Že by nakonec přišel o oba dva. A o jednoho dříve, než by musel.

Adam ho ale zastaví, s tím že to chce podstoupit. Že budou mít celý rok.

Janovi ani Pravoslavovi, se to vůbec nelíbí. Ale respektují Adamovo rozhodnutí.

Adam má strach. Pochybuje že by byl dobrým člověkem, ale pokud je tu nějaká mo��nost strávení věčnosti s Janem, chce to riziko podstoupit.

Dohodnou se tedy s duchem lesa. Ten poté zmizí. Že za rok se opět sejdou na stejném místě.

Určitě k tomu ještě něco vymyslím. Ale strašně ráda bych slyšela i vaše nápady. ❤️

Je pravda, že vidím přímo před očima scénu, kde Jan musí usmrtit Adama.

Let me tell you more:

Nejdříve se o to Jan pokusí nožem. To je hlavně Adamův nápad, jelikož chce umřít v náruči svého drahého. Ale Jan nebude schopný tento čin vykonat. Emočně to nezvládne. A tak ho Adam za ruku dovede ke srázu. Mladší muž si stoupne zády k propasti velice blízko k okraji. Jana chytne za předloktí a tím druhého muže přinutí udělat to samé i jemu. "Takhle to bude lepší. Stačí jen, když do mě strčíš." Adam se smutně pousměje.

"Lepší? Adame, co když to nevyjde?" Mladší ucítí jak v jeho milenci narůstá panika a tak si ho přitáhne blíže k sobě. Jednou rukou pustí jeho předloktí a přitáhne si jej za zátylek do něžného polibku. Polibek je plný smutku a vroucího přání, aby se ještě mohl opakovat. Jan je vyvedený z míry a toho Adam využije. Začne pomalu couvat do té doby dokud necítí půdu jen do půli chodidel. V tu chvíli promluví. "Ale vyjde, Jane." Pohladí jej po strnulé tváři a usměje se. "A teď mě strč."

Okay, možná ještě něco připíšu. Chci tu hodně komentářů, mi drazí. :))))))))

(Asi vás budu vydírat. Ano.)

Je to celkem shit. Ale po dlouhé době jsem něco sesmolila a i když to není plnohodnotná povídka, tak mám ze sebe radost. :))))

[prospercz]

Den 35

Smažím se. Na zádech mám určitě rybníček, pot mi teče z čela dolů na nos a kape rytmicky na zem přede mnou. Potí se mi dokonce i podkolenní jamka, a to už je co říct. Je 8 ráno a už 35 stupňů ve stínu.

Vzbudil jsem se s pocitem, že už jsem ušel 20 mil. Přitom mám být čerstvý a 20 mil dneska ujít. Nicméně je mi o dost líp než včera večer. Jen jsem unavený. Dneska jsem poprvé za celou dobu tady odložil budíka o půl hodiny. Tak moc se mi nechtělo ven. Proč si tohle vlastně dělám? Proč jsem si to vymyslel? Co mě motivuje?

Je těžké vybrat jednu věc, kvůli které to celé absolvuju. Je toho totiž víc. Hlavním důvodem ale určitě bude si dokázat, že to zvládnu. A že jde dělat i takovéhle šílenosti s diabetem. Celý život mi totiž někdo říkal, co všechno dělat nesmím. Všechny ty školní výlety a později i mimoškolní akce, na které jsem buď nemohl nebo musel mít nějaký doprovod. Nikdy jsem třeba nebyl na letním táboře. Nemám to rodičům za zlé, naprosto je chápu a choval bych se nejspíš stejně. Prostě mají o svoje děti strach. Taky bych měl. To ale nemění nic na tom, že mi spoustu takových věcí prostě uteklo.

Nedělám to jen pro sebe, dělám to pro všechny diabetický děcka, aby věděli, že když dostatečně chtějí, tak můžou skoro cokoli. Jasně, je potřeba vše líp promyslet a naplánovat, ale dá se to. Důležité je se toho nebát a hlavně začít. Nenechte se tím omezovat! Přijměte to jako součást vás a naučte se s tím žít. Je to mnohem snazší než to celý život odmítat.

Ještě dva roky zpátky jsem si říkal, že tohle je věc, kterou nikdy nepodniknu. Jeden z mých nesplněných snů. Prostě nemůžu, stejně jako spoustu dalších věcí. Pak jsem nad tím ale začal víc přemýšlet. Začal jsem hledat řešení a způsoby namísto výmluv. A hle, najednou to začalo dávat smysl. A teď jsem tu už přes měsíc a zatím jde všechno skvěle.

Motivuje mě už samotná představa, že strávím půl roku někde venku v přírodě. Že se každé ráno probudím a uvidím východ slunce. Že budu před spaním sledovat západ slunce pokaždé na jiném místě a v noci koukat na oblohu plnou hvězd. I když to vypadá, že si tady ustavičně stěžuju, jsem tady vlastně strašně spokojený. Dělám něco, co mě hrozně baví a naplňuje mě to tak extrémním pocitem štěstí, že mám občas chuť po trailu ne chodit, ale běžet. Bojím se momentu, až tohle skončí.

Ještě mám jednu další motivaci. Mám v Brně kamarády (zdravím Ryťu a Aničku), kteří se rozhodli, že paralelně se mnou se budou snažit ujít/ujet/uběhnout stejnou vzdálenost. Takže se teď postupně předháníme, kdo je na tom lépe. Je to sice blbost, ale mně to od nich přijde fakt moc pěkné.

Musím říct, že mě motivuje to dojít už i jen proto, abych nezklamal všechny ty lidi, kteří to teď každý den čtou. Moje mamka se postarala o to, že to ví snad každý v okruhu 100 kilometrů. Nesmím je teď zklamat a skončit dřív, než dojdu až na konec. A co bych pak vyprávěl svým kamarádům, kdybych to vzdal? Nene, to by nešlo. Hezky si to odšlapu až do konce.

[opily-zajic]

Dovolte mi naprosto zbytečný pivní příspěvek, který si nikdo nepřál, napsaný naprosto nepivním zajícem, který pivo nesnáší a pil ho jenom párkrát v životě. Přesto se však jako Čech cítím dostatečně klasifikována a edukována v rámci umění obecného pivoznalství, abych zvládla pohovořit o kouzelném bizáru, který je mi prezentován při mé balkánské cestě - a to distribuce “českého” piva v Bulharsku. Aneb nikdo z vás netuší, jaké absolutně zábavné pivní šílenosti probíhají za našimi hranicemi, a já cítím tu nutnost se s vámi o ně podělit. 

Kromě toho, že v Sofii má (lidově nazývaná) Starosračka své vlastní specializované prodejny, jejichž existence mě při včerejší procházce městem psychicky poznamenala, tak můžeme v supermarketech najít i další klasiky typu Krušovice, Staropramen, Plzeň a prostě takový ten nejužší výběr nejznámějších českých piv, které většinou zvládnete v pohodě ulovit i v zemích, které nejsou vyloženě slovanské nebo Česku příliš geograficky blízké. Prostě ten typ piv, který i já, člověk pivu neholdující, zvládnu v pořádku vyjmenovat a popsat. 

Mezi tuto klasiku se však zvládne zatoulat několik divnopiv, kteří se jako paraziti vplížili pod označení české a pro mě jako Čecha působí jako takový ten zábavný Pokémon, který se snaží vypadat jako Pikachu, ale doopravdy je jenom jeho roztomilou napodobeninou (Zajíc použil Google - jmenuje se to Mimikyu). Jedná se o česká piva, která českými rozhodně nejsou, za česká se však vydávají, a při hlubším studování jejich původu člověku nezbývá nic jiného, než se láskyplně pousmát. 

Tady jsou naše hvězdy! 

Žatecký H(n)us na vás může svým názvem působit ultračesky, už jen to, že tady páni tvrdí, že se do toho nějakým způsobem zatoulal žatecký chmel, zní jako dostatečný důkaz. Doopravdy to je pivo z Ruska, žatecký chmel je do něj z Česka poskromnu dovážen a název piva je v latince vyloženě jen proto, aby to *vypadalo* víc česky a aby celková vizáž piva *působila* jako nejvíc česká. Prostě boží. 

Zlatá Praha se na rozdíl od Žateckého hnusu doopravdy vaří v Čechách, dokonce její pivovar Staropilsen má i označení opravdového piva plzeňského typu, ale jeho příběh je taky k popukání, a to, že si to můžete u nás pomalu koupit jenom ve večerkách, načež tady to mají v každém supermarketu, je taky skvělé. Prostě o něm nikdo neví - a abych si dovolila citovat článek z Lidovek, který na mě vyskočil, když jsem se pokoušela dopídit původu tohoto piva: 

Takže víc lokálně to snad ani být nemůže - bohužel však ne ke mně, ale k Bulharsku. Miluju lidskou tvořivost a miluju Emanuila, který se jednoho dne vzbudil a rozhodl se takhle pobavit svět. Pověsti českého piva využívá natolik, že má i další pivo, které se jmenuje Star of Pilsner - což takhle zní naprosto zábavně, ale když jste nebohý Bulhar českého piva neznalý, tak vám může Star of Pilsner od pivovaru Staropilsner připadat jako kompletně totožný název např. se Starobrnem nebo Staropramenem. 

To je všechno z mého dnešního Erasmáckého cestovního deníčku. Můžete se těšit na další radosti a strasti života bulharského, které mě v dalších pěti měsících čekají. Kdo ví, třeba tady přijdu na další hezké věci, které tady jako Češi nevědomky przníme. :---)) 

[lieselotte-sky]

Alza? Příště raději ne

Smyslem tohoto je ušetřit vám nervy, peníze a čas, protože pokud si myslíte, že si něco objednáte v Alze a ono vám to příjde, tak si to myslíte blbě.

Problém začal minulý čtvrtek, kdy jsem zjistila, že nějaký kretén nenatřel prostor pod kováním na dveřích od koupelny, což je docela problém pokud měním kování za kus s jiným tvarem. Výsledek? Potřebuji barvu, ideálně ve spreji, původní kování dolů, původní zámek ven, přestříkat, nový zámek dovnitř, nové kování na dveře, hotovo, práce odhadem na tři hodiny, neb barva musí zaschnout. Dobře, musí se koupit barva. V Tescu za 400 a jen v pixli, takže ještě štětec. To je trochu moc. Chvíle hledání, Alza. Inu dobře. SEO mají viditelně zmáknuté. Když už se tam něco objednává, přiberou se další věci, zkrátka a dobře, v pátek byla hotová objednávka za víc jak dva litry (byť sama barva vycházela na 140Kč), všechno dostupné skladem k okamžitému vyzvednutí v pleškovicích, OK, necháme doručit do Alza boxu, protože kdo by jezdil do pleškovic. Doručení v sobotu v 8 ráno, no výborně. Objednávka bohužel zaplacena předem kartou (já Markétě říkala že je to hloupý nápad, že věci se nemají platit předem).

V sobotu o půl deváté přišla SMS, že doručení se zpozdilo a že teda v neděli o šesti ráno. No dobře, může být. V neděli v osm přišla SMS, že doručení se zpozdilo a že teda v pondělí v osm. Inu dobře. V pondělí o půl deváté Markéta volá do Alzy s tím, že co teda bude. No, víte, na ČT24 řádí sněhová kalamita a tak se dodávky zpožďují. V tento moment mi to začalo být jasné jak po amfetaminu a říkám Markétě, že asi přišel čas tu objednávku zrušit. Ale prý ne, že to ještě dovezou a že ať to teda zajdu vyzvednout. No myslela jsem si o tom svoje a na moje samozřejmě došlo: o půl jedenácté přišla SMS, že doručení v úterý v šest ráno. Inu prohlásila jsem, že tentokrát tam zavolám já. Markétě se to nelíbilo, moc dobře ví jaký to má průběh když někam telefonuju, že si z těch lidí dělám srandu, urážím je, způsobuji jim doživotní traumata a samé takové pěkné věci, ale většinou mám výsledky. Asi už byla i docela naštvaná a tak na chudáka kondomóna seslala tuto pohromu.

Když voláte do Alzy, tak vás to nejprve spojí s umělou inteligencí, které jsem několikrát sdělila, že je sračka zkurwená křemíková s odtokem, což mi udělalo moc dobře, no a poté jsem jí sdělila, že chci změnit objednávku. No, kdybych té sračce řekla, že chci řešit doručení, tak mne to přepojí k odrážeči v první linii, který mi sdělí, že na ČT24, idnes a dokonce snad i na novinkách řádí sněhová kalamita, což už jsem toho dne jednou slyšela a já mám raději pohádky s překvapením.

Na druhé straně se ozval živý operátor. Wow, to jsem nečekala. Nadiktovala jsem číslo objednávky a pokračovala s tím, že měla být původně doručena v sobotu, ale přišla SMS s tím, že teda v neděli, v neděli přišla SMS s tím, že v pondělí, v pondělí přišla SMS s tím, že v úterý a že si myslím, že pokud věc nebudu řešit, tak že v úterý příjde SMS že ve středu a ve středu zase že ve čtvrtek atd., pouze se metodou sudá/lichá budou prohazovat časy 6:00 a 8:00 a že tu situaci chci nějak vyřešit. Bába kontrovala tím, že mi bude přiznána kompenzace ve výši 200Kč. Inu musím si ten záznam poslechnout, asi zním jako důchodce, na ty by to jistojistě zabralo, ale mně nějakých 200Kč neimponuje a tak jsem pokračovala, že jestli je problém v tom, že doručení do alzaboxu, že bych to třeba změnila na doručení na prodejnu jestli je tam plno, načež v bábě hrklo jak ve starých šwarcwaldkách a vyhlásila, že v alzaboxu problém není, že čekali na dodání té barvy, která byla skladem. Nejsem příliš zkušená v doublethinku, takže jsem tuto informaci přešla a soustředila se na jádro věci. Bylo mi sděleno, že objednávka je již předána dopravci, což považuji za klíčovou informaci a že to tedy zaručeně v úterý ráno dojde a že mi tedy přiznávají kompenzaci 200Kč a v klidu jsme se rozloučili, žádná dramata, nic takového.

Bylo mi jasné, že v tento moment nemá cenu cokoliv dále řešit. Lidé obvykle nebývají příliš dobří ve lhaní. Dokud je nevyvedete z konceptu, tak lžou jak když rudé právo tiskne, ale když je něčím trochu vylekáte, například tím, že trefíte něco, co nemáte vědět, pak z nich v leknutí vypadne nějaká pravda, což je v tomto případě to, že alza provoz alzaboxu outsourcuje. No a u kohopak to asi bude, když do Alzaboxu doručuje i zásilkovna? A tím se dostáváme k našemu oblíbenému robotickému depu Nunčaky, přes které může jít balík i týdny.

Podle mého názoru se stalo toto: Alza objednávku vyřídila už v pátek a předala jí zásilkovně, což je ale informace, která se utajuje. Zásilkovna jí podle smlouvy měla doručit další den ráno, což by neměl být problém a problém by to nebyl, kdyby v cestě nestálo ono problematické robotické depo. Kdybych tedy chtěla změnit doručení na prodejnu mohl by to být problém v případě, že by některá z těch věcí jednoduše nebyla skladem, proto se mne snažila vší silou donutit k doručení do alzaboxu a současně doufala, že to ta sračka snad teda konečně doručí.

Pochopitelně, že ta sračka to opět nedoručila, jistěže, dnes ráno přišla SMS, že se doručení přesouvá na středu, takže jsme tu objednávku konečně zrušily. Výsledkem je, že jsou dva litry v hajzlu, ty už neuvidím, to je mi jasné.

Takže poučení z toho plyne takové, že neobjednávejte nic do alzaboxu pokud jste v místě, kde se zásilkovna rozbíjí o hypermoderní robotické depo Nunčaky. A rozhodně jim neplaťte předem. Tak milé děti a já jdu do Tesca koupit tu barvu za čtyři sta. No, kdybych to udělala už ve čtvrtek, mohla jsem ušetřit dva litry a momentálně bych měla už dávno opravené dveře, ale tak chybami se člověk učí.

[ao3-knihomol]

R.

Opravdu by mě zajímalo, co pro tebe znamená slovo pomalu. Protože jsi řekl, že na to půjdeme pomalu a šel jsi na to rychlostí světla. Proč si chtěl hned hypotéku? A proč jsi mi posílal byty asi tak týden potom, co jsme spolu začali chodit? Víš, že mě to hrozně sralo? Říkala jsem ti, že se tom stěhování nechci bavit. Ale tys furt musel posílat ty byty.

Další věc, která mě totálně dostala byla, žes mi na jednu stranu říkal, jak mi věříš. A na druhou jsi mě každej den obviňoval z toho, že tě odkopnu. Proč jsi se mnou byl, když jsi mi nevěřil? Proč ses mi tady snažil nakecat, že nebudeme mít problémy, když už jsi se mnou problém měl a kterej jsem nezavinila?

Jo a víš co je super? Když se ti svěřím s tím, že mi moje bývalá kámoška nevěřila a chtěla furt něco dokazovat. Obviňovala mě z různých domnělých křivd. Říkala jsem ti, jak jsem se cítila špatně. A co uděláš ty? Obviňuješ mě, že tě opustím a že lžu! Když mi nejsi schopný věřit a otloukáš mi o hlavu, že jsem asi ku*va nebo co sis to o mě myslel, tak proč jsi se mnou chtěl být?

A taky ses mě ptal, jestli nechci být radši s tím nebo s tím. Proč sakra? Možná že si mě nechtěl. Možná že jsi mě chtěl pro chlubení se. Protože co mě na tobě zarazilo bylo, když jsi mi říkal, jak jsi každému říkal, že jdeš na oběd s přítelkyní. Bylo to tak? Chtěl jsi se mnou chodit, aby ses mohl chlubit, že sis dokázal najít holku?

Nevím, celé to bylo divné. Ten tvůj chlad. A několikrát jsem si všimla, že máš hnusné oči. Ne barva, ta byla normální. Ale několikrát jsem se ti podívala do očí a musela jsem couvnout, protože jsem tam viděla něco, co nedokážu identifikovat. Možná jsem se tě v tu chvíli i bála, kdo ví.

Celkově mám dojem, že jsi se mnou chodil jen proto, abys s někým chodil a bylo ti jedno, kdo jsem. Hlavně sis o mě dělal domněnky a pak ses hrozně divil, když jsem ti je vyvracela. Takže jo, myslím, že jsi možná doufal, že to mezi námi skončím. Možná proto ty kecy a že si mám najít lepšího.

[haneulgangnamacademy-rpg]

Jinsik

Jméno postavy: Jinsik Ham Pozice: Student Ročník: 3. ročník lékařské fakulty Národnost: Korea

Backstory: Jinsik se narodil v Soulu. Do úplné rodiny, matka je lékařka a otec je obchodník. Oba jeho rodiče mají náročné zaměstnání, proto s Jinsikem netráví tolik času kolik by on sám jen chtěl. Vždy měl doma ale někoho kdo ho dokázal podpořit, kdo mu vždy řekl že tam pro něj je. Byla to jejich paní na uklid, lomeno chůva. Jinsik již opravdu nepotřebuje péči chůvy, ale jako podporu jí stále využívá. Není to tak že by s rodiči neměl pěkný vztah, to rozhodně ne, jen není tolik času aby s nimi mohl všechno sdílet. Řekl by že tím ale nijak neutrpěl. Možná naopak, byl velice samostatný a naučil se řešit si problémy většinou sám. Pokud je to samozřejmě v jeho silách a nepotřebuje k tomu souhlas rodičů. Sám se popisuje jako někdo, kdo se dokáže vžít do jiných lidí a sdílet s nimi jejich pocity. Ať už jde o štěstí nebo smutek. Byl vždy velice empatický. Je velice přátelský a rád navazuje nové přátelství, nebojí se komunikace s lidmi a je vždy raději když může být ve společnosti více lidi. Když ho někdo nezná považuje ho za nesmělého, také si říkají že působí trochu neomaleným dojmem. Pokud ho ale někdo skutečně pozná, ví že je velice přátelský, aktivní a občas trochu zlomyslný. Většinou jen v dobrém slova smyslu. Rád zkouší vyvolávat v lidech radost a pokud to nezvladne slovy, nic podle něj nenavodí lepší náladu než teplé jídlo. Je si vědom i svých záporných vlastností. Nerad je přiznává ale ví že tam jsou. Často mu záleží co si o něm ostatní mysli, takže pár jeho přátel už dokonce řeklo, že než ho poznali neměli ho zrovna dvakrát v lásce. Je často nerozvážný a dřív mluví než přemýšlí. Jsou to všechno věci na kterých se snaží každý den pracovat. Střední škola pro nej nebyla prochazka růžovou zahradou, ale také ne peklo. Neprožíval žádnou šikanu, ale měl pocit že ho šikanuje jeho vlastní matikář. Teď s odstupem času musí uznat že mu to asi vážně úplně nešlo. Kdyby svého učitele někdy potkal možná by mu to i řekl, to by ale znamenalo že musí přiznat že měl pravdu a do toho by se mu taky úplně nechtělo. Na střední taky potkal svou první lasku. Byla to Američanka na výmenným pobytě. Byla tady skoro na celej rok a on měl pocit že vyhrál Jackpot. Klapalo jim to skvěle, sice šlo o první lasku, která nebyla zdaleka tak vážná jak si myslel. Když přišlo na odchod zpět do Ameriky zlomilo mu to srdíčko. Proto se nadále snaží udržovat vztah na dálku. Samozřejmě to vydrželo asi měsíc a z lásky na cely život bylo najednou jen zpráv. Po tomhle románku ještě párkrát randil, ale už to nebylo nic vážného. Pořad má asi trochu nezkaženou duši, že si myslí že potká tu pravou, kterou si následně vezme a budou mít spousty děti a žít spojeně až do smrti. Na holky přestal myslet jakmile nastoupil na vysokou, protože jestli si myslel že je střední náročná? Haneul kam po střední nastoupil mu teprve ukázala co znamená slovo náročné. Pomalu si zvyká co všechno musí vynaložit aby se dostal v žebříčku nejlepších studentů úplně nahoru.

Naštěstí už šplhá docela vysoko, pořád ale měl co zlepšovat a pracoval na tom dlouhé dny v knihovně. Nebyl to jen šprt co do noci sedí v knihovně, byl vášnivým plavce a měl v plánu se přihlásit do školního týmu. Zatím se k tomu ale nedostal, možná až bude vědět že všechny předměty zvládá na jednicku, protože by pak hrozilo že ho z týmu vyhodi a to by nedokázal rozdychat takové zklamání. Jeho rodiče ještě mají v pravidlech, že přesto že nemusí pracovat měl by mít brigadu. Aby se naučit vážit peněz a lidi co těžce pracuji cely den. Takže bral denní směny v jedné kavárně na rohu u školy. Mělo to své výhody. Přišel tak do styku se spousty studenty a měl přehled co, kdo, kde. Věděl pak koho uplatit šálkem kávy aby mu pomohl vypracovat domácí úkol. Nejspíš ta kavárna do teď neví proč tolik prodělává když má směnu Jinsik. Navštěvuje různé hodiny umění, rad chodí do tanečního studia, na zpět a hraje docela obstojně na kytaru. Celkově rád zkouší tyhle umělecké “srandy”. Chtěl studovat umění, ale samozřejmě o tom doma nikdo nechtěl ani slyšet. Jeho máma je lékařka a táta obchodník. Nakonec nastoupil na lékařskou fakultu. Bylo to vlastně asi takové nepsané pravidlo, pokud je někdo z rodičů úspěšný v nějakém oboru, tak nějak automaticky se očekává že ho bude jeho potomek následovat. Takže nastoupil na lékařskou fakultu a začalo se mu vlastně dost stýskat po matematice ze střední. Nakonec ale zvládá všechno docela dobře, není pořad nejlepší studentem, rozhodne nepatří ale mezi ty horší.

Facebook: Jinsik Ham

[elolsovska]

Komiks ke vzdělávacím účelům

Můj komiks jsem pojala tak, aby se hodil k mé HTML stránce. Opět pořád jedu na vlně pletení a nyní řeknu upřímně, že jsem nikdy nepletla. Možná že to bude můj nový cíl v učení, kdo ví? Ale doteď jsem v tom nepolíbená.

Rozhodla jsem se v Canvě vytvořit komiks, který by měl ilustrovat nějaký základní úkon v pletení, takže by to byl návod.

Našla jsem si video od RJ Knits, které ukazuje, jak udělat základní smyčku v pletení. Od toho jsem udělala screenshoty a naimportovala je do Canvy. Trochu jsem screenshoty upravila, aby byly lépe viditelné.

To je zatím má poslední verze. Kdyžtak se ozvu s updatem, jelikož mi to stále připadá jednotvárné a mohla bych si s tím trochu i pohrát. Jako základní kostra to ale stačí.

---

Update: Měla jsem dnes možnost svůj komiks upravit. Jako první věc, co jsem udělala, bylo, že jsem komiks překreslila. Později jsem překreslenou verzi naimportovala do Canvy a udělala úpravu v typologii. Měla jsem u obrázku 5. chybu (po třech tečkách by mělo následovat malé písmeno).

Překreslená verze bez popisků:

Finální překreslená verze s popisky:

[chodi-sama]

Máme (rádi) zvířata

Nechápu. Jak se to děje. Před asi týdnem nebo dvěma, možná třema. Tak nějak. Objevila se u nás ve špajzce myš. Už zase. Míváme často otevřené dveře ven, aby chalupa větrala. Tu myš mám ve špajzce snad každý podzim. Většinu potravin tak mám před podobnými zvířaty chráněnou sklem či tvrdým plastem. Ale byla tam, nakousala trochu instatní kaše a goji, na který už nevyšla sklenice. Muž nenašel humánní pastičku, takže nastražil tu nehumánní, co tý myši zlomila vaz a nebohá myš mi spadla na pytel s rejží z bezobalovýho obchodu Opobchodu Radka Křivánka v Jemnici, kterej je fakt jedinečnej a rozhodně se tam musíte zastavit, až pojedete kolem. Pointa je ale jinde. Už jak jsem měla tu myš ve špajzce, tak jsem si říkala, dobrý, hlavně, že to neni třeba mol nebo dokonce cvrček. Moly už jsme měli. Do pár dnů se objevily zas. Zatím jsem hnízdo nenašla, nemám na to čas, ale jak už jsem uvedla, většinu potravin mám před zvířaty chráněnou, tak mě to nechává celkem chladnou. Taky jsem mezitím úspěšně zlikvidovala výroční nálet octomilek. Ale včera, když byl V. po asi sto letech na koncertě, na kterej chtěl jít i čtyřletý a před kinem málem spáchal totální scénu, když začal vykřikovat: "Já cu na Půmysovou smt!" (rodičovské okénko: po skoro roce odkladů se mi konečně povedlo ukecat logopedku a máme termín, hurá!). Nekecám, je to jeho oblíbená kapela. Má ji nahranou i v kouzelné tužce. 20 let. Legenda. No, měl smůlu a já taky. Jeli jsme domů, a když jsem děti uspala, tak se u nás doma opravdu, nekecám, ozval cvrček. Začal tak nenápadně, ale dneska už to rozjíždí celkem brutálním stylem. Je asi někde za lednicí, cvrká jako šílenej. Je skoro půlka října a ten cvrček se k nám nastěhoval a teď cvrká. To mám za to, že jsem si v létě říkala, že mi chybí cikády. To mám za to, že jsem si na cvrčka - kdo ví proč - vzpomněla, když jsem měla myš ve špajzce. To mám za to, že jsem V. nechala nastražit tu nehumánní pastičku. Tchán mi dneska dovezl z dalekých krajin nádherný šál a říkal, že cvrčka třeba chytí kočka. Ale nevím, cvrček teď jede svou serenádu a kočka mi vrní na hrudi a o cvrčka nejeví zájem. V. říkal, že to necháme bejt. To se mu to říká, když usnul, ještě než to ten cvrček začal pořádně rozjíždět. Google říká "Noční živočich. Všežravec, který dokáže hladovět až tři týdny. Dává přednost, chlebu, ovoci, zelenině, masu. Škodí na potravinách požerem a kontaminací (patogeny - salmonella, bakterie,roztoče), ale také na materiálech - živí se také plísněmi, zdivem, papírem, atd." Fakt doufám, že ho některá z koček chytne. Teď přišel kocour na gauč a lehnul si. Cvrček cvrká. Cvrček cvrká. Cvrček cvrká. Cvrká cvrček. Cvrček cvrká. Neboj, je maličkej.

[iamflea]

Revival

Tak, po čase jsem se rozhodl zde něco sepsat. Je to takové jaké je. Po několika letech, dávám revive tomuhle blogu. Neblogu. Tenhle blog je o hledání té pravé, která však existuje pouze v mých představách... Takže hurá do toho.

Stalo se toho hodně, hodně, hodně. Opravdu moc.

Nevím jak jsem přežil 2018. Kolo, burčák, a kdo ví co. Byl podzim onohu roku a já nevím, co jsem robil. Byl jsem znuděný. Koukal se, co bych si zahrál. Mno Don't Starve zní dobře. Zapnul jsem to a pařil.

Potkal jsem tam tehda holku, samozřejmě. Němka, Brina, milá mrcha, to byla. Dá se říct, že oba jsme se nějak měli rádi a chtěli být spolu. Nicméně uh. Něco se mi na ní nezdálo. Mno byla to pravicová kráva, která zabožňuje Putina a adoruje chaos v nynějším světě. Takže, co se stalo potom? V únoru 2022 putler zaútočil na Ukrajinu. Já ji začal brečet. A od té doby jsem se s ní nebavil. Byla to moje holka? Ne. Neřekl bych. Nebylo nic mezi náma. Sice city tam nějaké byly - psal jsem ji na dobrou noc a každou noc na ní myslel - avšak ty city nebyly hluboké. Nebylo to: "Hej já chci za ní zajet do Německa a být s ní."

Takže jelikož mezi náma nic vážného nebylo, psal jsem si i s jednou jinou holkou 2020. Rosie z Holandska. Byla fajn, ale jelikož byl covid. Tak jsme si vyměnili několik zpráv o politice. Proruská kráva, které se nelíbily moje názory. Mno co už.

Na pozdim 2021, holka z Francie. Ježíš. Byl jsem do ní zabouchnutý jak vůl. Ale byla zadaná a odmítla mě. Takže ok.

Na podzim 2022. Doslova fuck po netu. Mindfuck v hlavě. A stále mě to bolí. Sena z Turecka. Neskutečná lhářka. Prostě to mezi náma zajiskřilo natolik, že jsme sextovali. Jak neskutečné to bylo. Jeden den jsem byl happy a žil jsem svůj sen. Druhý den, píča se se mnou nechtěla bavit. No a tak to bylo pár dnů. Po prvním sextingu: "Fakt jsi neměla přítele?" Ona: "Ne." Of course lež větší než německá propaganda za druhé světové. A já ji to věřil. Věřil jsem ji. Ta má důvěra a to že mi lhala to mě bolí. Načež sextovala i s mojím kolegou. Muslímská píča. Nejhorší na tom je to, že já bych se pro ní doslova rozkrájel. Začal jsem se učit Turecky, nevadilo by mi ani konvertovat. Ale to, že mi někdo lhal... To že mi pak řekla, že mě nikdy nemilovala. Mno co už. Bolí to dál... Napsal bych srdceryvný příběh, ale už na to nemám sílu.. Bolest to stále užírá.

Mno, teď (2023) si píšu s Goskou z Polska. Ta tu bolest mírní. Mám ji rád. Nicméně to není tak žhavé, což mě moc mrzí :(

[onaras-oficialni]

Co je Onaras?

Onaras je fantasy svět zrozený z mého mozku. Za hlavní inspiraci bych označila D&D (především pak Exandrii a Matta Mercera), Středozem, Západozemí a šílený amalgám všech světů, o kterých jsem kdy něco četla.

Co se tady děje?

Postupně sem budu házet texty, fotky a myšlenky (možná i úryvky scén a příběhů, pokud budu ve výjimečně žertovné náladě) ke svému fiktivnímu světu a postavám (a cokoliv, co bych jinak hodila na hlavní blog, ale uklikla jsem se a co bude během příštích 24 hodin smazáno). Primárně česky, ale asi se objeví i něco reblogovaného anglického.

Je to tady primárně pro mě samotnou, ale říká se, že každé zboží má svého kupce, takže kdo ví, třeba to někoho zaujme.

Aktuálně pracujeme se čtyřmi světadíly, čtyřmi družinami dobrodruhů (tři působí souběžně, čtvrtá cca o 20 let později) a spoustou vedlejších postav a momentů. Nic z toho, co se tady odehrává, není stálé ani kompletní.

Jak k tomu došlo?

První fiktivní postavu jsem si vymyslela ještě dřív, než jsem šla do první třídy (byla to víla žijící v květu jetelu). Od té doby vznikly desítky až stovky dalších, část byla zapomenuta a část se mnou zůstala dodnes. V souvislosti s těmi postavami vznikly i desítky zasazení ale většinou nic moc konkrétního (obvykle "dnešní svět, ale trochu jinak", "historie, ale trochu jinak", "náhodný fantasy svět", "trochu jiný náhodný fantasy svět" atd.)

Asi před třemi lety jsem se začala nějak víc zajímat o internetovou D&D komunitu (pár let předtím jsem trochu hrála, ale ne moc pravidelně a nakonec se nám kampaň rozpadla úplně) a z toho se zrodila myšlenka "Jak by fungovaly moje postavy v D&D?" Takže jsem si pár těch hlavních otypovala, rozhodila do několika družin a vypustila je na pískoviště svého mozku, ať si hrají.

A ono to fungovalo.

Co začalo jako neškodné AU, kde spolu mohly moje postavy interagovat ve zcela nových kombinacích, se tak nějak stalo základní variantou. Dneska když mě napadne nová postava nebo zápletka, než s ní udělám cokoliv jiného, zkusím, jestli nějak pasuje sem.

Na postavy se organicky nabalily lokality a z nich byl za pomoci spousty izolepy vytvořen Onaras.

(seznam a základní představení postav pod perexem)

O kom se tady mluví?

Jak bylo uvedeno výše, pracujeme zde se čtyřmi skupinami dobrodruhů. Ne všem se dostalo stejné pozornosti, protože můj mozek není nafukovací, ale ke každému mám aspoň něco.

Šesterstvo

Plní drobné zakázky po celém Korunthalu, zabrousí i do Alauronu a Ushalu. První skupina, na které jsem tenhle koncept testovala.

Amanda Swift - člověk, bojovnice. Vyrůstala na obchodní lodi svého otce, se kterým nemá příliš dobrý vztah. Před Šesterstvem působila v družině Krvavé komando, která se rozpadla ve velmi krvavém incidentu. Nyní se snaží dokázat světu i sama sobě, že nepřežila nadarmo. Věrná, impulzivní a tvrdohlavá

Elentaya Nymwerion - elfka, druidka. Vyrostla v malé elfské komunitě uprostřed Ilbrynských hvozdů a její láska k přírodě přerostla pod vedením místních stařešinů v magické schopnosti. Zvídavá, laskavá a trochu naivní. Za dobrodružstvím ji žene touha po poznání a láska k jejím společníkům.

Johanna MacDouglas - člověk, bardka s příchutí warloka. Černá ovce své šlechtické rodiny. Navzdory jejich přáním vyrazila na cestu po světě ozbrojená jen svou loutnou. V opuštěném chrámu náhodou navázala kontakt s podivnou entitou a od té doby ji provází ohnivé schopnosti, které ne zcela ovládá. Kreativní, otevřená a hovorná. Touží pochopit, co tyto nové schopnosti znamenají, a užít si život, dokud ho žije.

Karlimdor (Kai) Nialdarion - půlelf, mág (wizard). Magické vzdělání získal díky svému strýci, který je rovněž mág. Poté, co zemřela jeho žena Agáta, seznámil se s Elentayou a rozhodl se ji doprovodit na její cestě za poznáním. Rozvážný, vzdělaný a zdrženlivý.

Mei Lyn Zhao - člověk, mnich (monk). Byla vychovávána, aby jednou zastoupila svého mistra coby strážce zákona. Poté, co byl její mistr nespravedlivě popraven a ona vyhnána ze země, dostala se přes poušť až do Korunthalu a připojila se k Šesterstvu. Doufá, že se jednou bude moci vrátit domů a zajistit spravedlnost za smrt svého mistra. Tichá, uvědomělá a uzavřená.

Myrya Merrighton - člověk, hraničářka. Vychována v komunitě Strážců stezek uprostřed Beltanských hor na severu, kam se dostala následkem zákonu překvapení. Na jih, kde poznala zbytek Šesterstva, se vydala s cílem vydělat peníze na podporu své komunity. Hloubavá, laskavá a poněkud samotářská.

Eskadra smrti

Plní zakázky po Korunthalu, především v Lythirilu. Asi nejmíň promyšlená ze všech skupin.

Baltazar von den Gosse - člověk, mág. Během studia v sobě odhalil nadání pro nekromancii a temná umění. Když na to přišli jeho vyučující, byl vyhozen. Stejně jako Amanda byl členem Krvavého komanda, oni dva byli jediní přeživší a nerozloučili se právě v dobrém. Nyní hledá způsob, jak se vypořádat se svými minulými činy. Vzdělaný, uzavřený a nedůvěřivý.

Beleron - člověk, hraničář. Sirotek, vychovaný spolu s Myryou u Strážců stezek. Když zachránil Baltazara a Claudii před bandity, usoudil, že potřebují někoho, kdo by na ně dohlédl. Vřelý, věrný a spolehlivý.

Claudia Silberstein - člověk, vrah (rogue). Dcera bohaté kupecké rodiny, byla výhodně provdána za mnohem staršího Imlera Silbersteina. Poté, co její manžel za záhadných okolností zemřel, přitáhla Claudia pozornost tajemného Stínového bratrstva. Ke kariéře dobrodruha ji motivují právě zájmy této tajné společnosti. Vychytralá, tajnůstkářská a podezíravá.

Durgrim - trpaslík, klerik. Když byl jeho partner Hulrik zabit v bitvě, Durgrim ztratil víru v sebe, zbytek bratrstva Kjarvigu i svého boha. Kortunu opustil, protože mu vše připomínalo jeho mrtvou lásku. Ovšem Kjartan, bůh ohně a kovu, své zasvěcence neopouští. Uzavřený, ochranitelský a čestný.

Oliver (Oli) Feathersworth - člověk, bojovník. Ze šlechtické rodiny. Ve čtrnácti utekl z domova v hrabství Dest a od té doby si pod novou identitou vydělával jako písař a kreslíř. Díky této profesi se dostal k mistru Hofferovi, který ho jako součást platby za práci na jeho fechtbuchu naučil šermovat. Eskadru viděl jako dobrý způsob, jak přijít k penězům. Tichý, bystrý a zdrženlivý.

Ořích - člověk, barbar.

Dcery Alauronu

Helena

Rina dvojího rodu

Salima

Sylvia Silmore

Alassyrské krysy

Aurelius Tamaris III.

Carnimiria

Krugga "Bestie"

Perla Bukvínová

Roy Blackmore

[prospercz]

Den 78

Balím věci rozházené všude kolem. Obědová pauza mi udělala dobře. Cítím se mnohem lépe než ráno. Moc jsem toho totiž nenaspal. Komáři se odnikud vyrojili a nedali mi pokoj. V půl jedné v noci jsem to už nemohl vydržet a postavil jsem si za tmy stan. Takže jsem spal asi 5 hodin a celé dopoledne jsem byl vyřízený.

Teď jsem ale dobře najedený a mám chuť si skoro i poskakovat. Trail konečně dostává svému jménu, je to tu opravdu hřebenovka. A protože vede zase spáleným lesem, je cesta vidět i několik mil dopředu. A výhledy jsou zase boží! Akorát je tu vedro jako dole v poušti. Asi jsem si zase spálil nos.

Tak si tak hopsám dolů z kopce, poslouchám písničky a pískám si do rytmu. Potkávám pár nobo hikerů, ale nemám na ně náladu. Dole na prašné cestě sedí několik lidí okolo auta. Trail magic? Tak prý něco lepšího. Čeká tu na mě naše stará grupa! Stir it up už tu s nimi sedí od oběda.

Je tu Pacer s Card Queen, Baseline, Cruiser a jejich nová kámoška Dipper. Jaké to příjemné překvapení. Mysleli jsme, že na nás počkají dole ve městě a uvidíme je až zítra. Trochu měníme plány, abychom tu s nimi mohli aspoň chvíli zůstat. Máme si po měsíci odloučení opravdu co říct.

Když už je nejvyšší čas vyrazit, trošku mě zamrzí, že už je tady na trailu nejspíš neuvidím. Pár dní bych s nimi klidně ještě strávil. Škoda. Ale kdo ví, třeba se ještě někde letos potkáme.

Tohle setkání mě tak nabudilo, že jsem následující kopec přímo vylétl. Je to krásná, téměř alpská kamenitá stezka, která se pomalu vine až do nějakých 1800 m.n.m. Nabírám vodu z potůčku a chystám se na poslední úsek. Minu odbočku doleva a pokračuju vyšlapanou stezkou rovně. A to byla chyba!

Zašel jsem si asi půl míle špatným směrem. Ajeje. Takže zase hezky zpátky. Aby toho nebylo málo, potkal jsem na cestě zpět chřestýše. Úplně jsem na tyhle bestie zapomněl. Pěkně mě vyděsil a zkazil mi zbytek mojí dobré nálady. Vtipné je, že hora, na kterou jsem si udělal tu zacházku, se jmenuje Rattlesnake mountain.

Ploužím se poslední dvě míle do konce. Už se mi nechce, ten had mi sebral úplně všechnu energii. Navíc jsem potkal ještě jednoho. A ten byl teda slušně rozzuřený a moc se mu z trailu nechtělo. Fuj! Moje morálka je na dně…

Dojdu Stir it upa, který mě při mojí zacházce předběhl, a když pak narazíme na vodu a polorozpadlou zděnou budku na vrcholku Little Devil's peak, je jasné, že dneska spíme tam. Chybí tu střecha, ale v noci by snad pršet nemělo. Je tady odsud výhled na všechny světové strany a všude kolem dokola jsou další vysoké hory. Západ slunce je odsud přímo kouzelný. Snad nás nesežerou v noci komáři, dneska stan postavit nemůžu.