#střípky

[devatykralik]

modrožlutý leden / žlutomodrý leden

[witchwitchglam]

Náhodně jsem si vzpomněla, jak jsem jednou šla ze školy z přednášky o teorii překladu a z výdejního okénka na ulici mě jedna Vietnamka požádala, abych jí tlumočila, co po ní chce nějakej white-trashák.

Chtěl grog. Neměla.

[nezvladatelna]

"Chtěla bych jednu jízdenku za láskou, pěkně prosím."

"Za láskou? Ale co vás nemá, slečno milá, všechny jsou vyprodané!"

"Úplně všechny?"

"Na mou duši, úplně všechny!"

"A kam se dostanu za pět korun?"

"Za pět korun? No to byste se mohla dostat k soutoku řek Naděje a Bolesti, tuším."

"Tak tedy jednu jízdenku za pět korun. Ze kterého nástupiště se odjíždí, prosím?

"Máme jen jedno nástupiště, slečno milá, ale nesmíte si poplést směry!!!"

[overlyegoistic]

Městská fantastika v Praze!

Máte rádi českou městskou fantastiku a jste z Prahy (nebo to nemáte daleko)?

Tak já vám povyprávím o takové městské hře co děláme s kamarádama, protože naposledy jsem o ní psal 2 roky zpátky. Jmenuje se Střípky a odehrává se v Praze dvakrát do roka (když zrovna neni covid). Tady je krátký přehled toho, co se v ní dá potkat:

Rituály z dlažebních kostek

Démoni v kanálech u Botiče

Podivná online textová adventura, která je možná kronikou věcí minulých

Tajemní ochránci Prahy s odznakem Svatováclavské orlice

Stínadla ovládaná Petrem Panem a jeho ztracenými dětmi

Divoženky lovící potenciální manžely v tanečních klubech

Polovládní úřední moloch zahlazující stopy po nadpřirozenu

Souboj labutí a nutrií o pražskou náplavku

Elfí dvůr do kterého se vstupuje branou co zbyla po parku Kanálka

Putovní kočičí bar Na Měsíci

Útvar pro Nestandardní Operace, jehož příslušníci se snaží řešit vše od nekonsenzuálního koledování po supernaturální vraždy

Opuštěné nádraží Praha-Zababov plné hladových duchů vlaků

Samozvaný král Prahy a boss místního podsvětí, Jiří Poděbradský, s manželkou Zlatou

Lehce pochybní poslíčci s pizzou, kteří dokáží za správnou cenu sehnat téměř cokoliv

Vlkodlaci probouzející se z magické hibernace do těl katatonických pacientů

Virtuální desetiletá holčička, která unikla z počítačové hry na internet

A další náhodné věci co nás postupně napadají v průběhu roku při přípravách. Taky máme herní noviny a rádio. To abychom toho náhodou nedělali málo.

Jestli vás to zaujalo, můžete se k nám připojit jako CP (cizí postava) už teď v květnu: 8.-12.5.

Nemáme defakto žádná pravidla a obsazujeme všechno od běžných občanů s hodinkou času po velké role na více dní. Předchozí zkušenosti s larpem netřeba :)

Víc informací najdete na webu hry https://stripky.talmahera.eu/ a přihlásit se nám ku pomoci můžete skrz google formulář https://forms.gle/X71x6qSizQk4xj3o6

Rádi vás přivítáme v naší magické (a trošku praštěné) Praze!

[takovanormalnielie]

10.3.2024

Začínám bejt konečně trochu spokojená s laserem. Na krku a na tvářích to dost prořídlo a zbytek alespoň roste pomaleji. Je to fajn pocit, sledovat, jak mi na rukou zůstávaj titěrný střípky dysforie a ve chvíli kdy si oklepu ruce, navždy zmizí.

[kvetyzlouky]

abdikace Jana III.

potkali jsme se v tramvaji, osud žejo, druhý den se mi to celé bortí. zase je v tom X. a naše (moje) prokletí (s Jany). viděla jsem jí v těch dnech, vypadala nešťastně, upřímně mě mrzí, že jí není dobře, nicméně přichází jako nejpálivější facka to, že já jsem důvodem. že se jí líbil Jan, podle jejích slov jsem to věděla. nevěděla. lámu se. pláč ve skladě. pocit, že jsem nejhorší člověk na světě. nerozumím tomu. celý příběh nabírá na dramatech. kolik se toho vejde do jednoho večera? jsem nešťastná několik dní, i když si racionálně uvědomuji, že nemá monopol na lidi, že jsem to neudělala se zlým úmyslem.

do toho Jan III. onemocněl a odepisuje po několika dnech. trhala bych si vlasy úzkostí. přijdu si zmateně. přijde mi, že mi chybí nějaké informace. vidíme se po týdnu. podvědomě to vyciťuji, že asi nic. small talk máme za sebou, takže ten big talk teď? vpodstatě mi nic neřekl, distancuje se od toho. několikrát mi zopakuje, ať si o tom promluvím s X., říká to s urgencí, jako kdyby tam bylo ještě něco víc, o čem já nevím. zároveň říká, že se něco dozvěděl, ale to nehodlá teď řešit. můj paranoidní mozek si usmyslel, že to je určitě špatnost o mně, jenže on neříká jaká a tak se nemůžu bránit.

chci se zeptat na otázku, ale nevím, jestli chci slyšet odpověď. - tak se neptej. proč by ses ptala? - protože člověk chce vědět, na čem je. - jo, tak to se klidně zeptej. - chceš mě vidět nebo ne? - nechci tě zranit, ale… pokračuje s tím, že si uvědomil, že to teď není vhodné, že mě neměl brát do bytu, kde bydlel s ex, že řeší nové bydlení a práci, že kdybychom se k sobě přiblížili, nebylo by to dobré pro mě. a pak se mě ptá, jestli někoho potřebuji. jsem zmatená tou otázkou, jak jako potřebuji? nikoho přeci nepotřebuji. kam tím směřuje. říká, že to špatně formuloval a že vlastně moc sám neví, kam ta otázka měla mířit. tak se mě ptá, jestli jsem chtěla slyšet ano, na to, jestli mě chce vidět. samozřejmě, ale převážně to vychází z mého ega, neumřu kvůli tobě. zasměje se a pak se dlouze obejmeme. matou mě jeho dotyky, protože mě neskutečně přitahuje.

ta konverzace mě rozesmutnila, ale jen tak maličko. konečně vím, na čem jsem. mozek se může uklidnit. samozřejmě si v tom hledám střípky, abych se trošku povznesla, pohladila to pocuchané ego, že přeci neřekl, že mě nechce, jen teď není ten čas. což ale samozřejmě neznamená, že na něj budu čekat.

a ten večer se potkávám s prvním Janem. opět ohnivě debatujeme. občas mě irituje. shodli jsme se, že neuznává pravdu jiných. to naše opilé štěkání, hlasité vyjadřování názorů mě baví, skoro pokaždé v tom cítím elektrický náboj. energie v očích. ve tři nás vyhazují z hospody, kupujeme ještě jedno pivo u Vietnamce a do pěti sedíme na Míráku. teď už je to klidnější. vzpomínání na dětství. psychické problémy našich blízkých. zase mi chválí otázky, že jsou jeho oblíbené, že se ptám na věci, na které se ho nikdo jiný neptá. chtěla bych se ho dotknout, ale nechci to pokazit. obzvlášť teď, když vím, jak to má se svou sexualitou, a tak mi vrtá červík v hlavě, kolik večerů a debat bude muset proběhnout, než se mezi námi něco stane? a nezařekla jsem se náhodou, že už mě nezajímá? zároveň mě těší ta myšlenka toho, že se mnou vlastně někdy něco měl, protože to znamená, že ke mně měl pouto.

můj srdeční kompas je rozbitý, ručička lítá zběsile ze strany na stranu.

[jakubegrafie]

Leica střípky

[tadystuduju]

Partyzánská stezka - Case study

Jak dostat tištěné průvodce partyzánské stezky lidem do rukou? A jak u toho ještě podpořit tvůrce stezky, aby získal prostředky pro další rozvoj? Jak jsem na to šel? To si přečtete níže!

Partyzánská stezka - redesign části webu.

Proč jsem upravoval kus webu partyzánské stezky? A jak jsem se k tomu vůbec dostal?

Pojďme od začátku:

Martin Pfann v posledních dvou letech vytvořil úctyhodné dílo. Zmapoval historii antifašistického odboje na Horácku včetně opomíjených vzpomínek na pohostinnost a odvahu a sounáležitost místních obyvatel.

"Historie a oživování paměti ve skutečnosti slouží k vytváření naší vlastní budoucnosti. Pro mě osobně bylo vždy těžké ztotožnit se s chrabrými vojáky a speciálně vycvičenými parašutisty. Zde hledám to dobré v každodennosti u běžný lidí, obvyatel, kteří i přes hrozbu prozratení v nebezpečné době nezvařeli dveře odbojářům a partyzánům, díky společnému vědomí vytvořili silnou solidární síť pro možnosti antifašistického odboje." Martin Pfann

Bádáním v archivech, procházením zpracovaných historických děl a procházením krajinou a mluvením s pamětníky získal dost materiálu, aby vytvořil intermediálního průvodce Partyzánská stezka.

Tištěný průvodce se střípky z historie, dokreslený profesionálně nahranými audiopříběhy, který prohlubuje prožitek ze zkoumaného tématu. Tištěného průvodce a nahrávky doplňuje web, kde si nahrávky můžete pustit, dozvědět se víc kontextu o celém projektu a najdete tam detailnější info o tom kudy stezka vede i jak si tištěnou verzi průvodce opatřit. Partyzánská stezka má dnes již dvě části (a dva průvodce), první část zpracoval a vydal Martin v rámci své diplomové práce na FAVU VUT v Brně. Druhou část zpracoval Martin během post-mag programu tamtéž.

Martin na projektu nepracoval sám, pomohlo mu s ním mnoho dalších lidí. Ale je hlavní autor a projekt táhne od začátku dodnes, tak budu primárně mluvit o něm.

Vývoj Partyzánské stezky a jejích touchpointů

Martin v první fázi vydal tištěného průvodce první částí stezky (Telecí - Sněžné - Strachujov) a z něj odkazoval na rozcestník linktr.ee, odkud se dalo dostat k audiopříběhům na Soundcloudu. A tam se dalo spouštět jednotlivé nahrávky.

Člověk musel mít v ruce tištěného průvodce, aby se cokoliv o stezce dozvěděl a příběhy se ze Soundcloudu pouštěly trochu kostrbatě. Všechno mělo své limity, v průvodci nebylo tak jednoduché se zorientovat, nahrávky se blbě hledaly a ještě hůř párovaly s jednotlivými zastaveními na cestě po Partyzánské stezce. Martin sbíral zpětnou vazbu od lidí, kteří s jednotlivými prvky stezky přišly do kontaktu a mezitím pracoval na druhé části stezky. (Sbíral další střípky historie, přednášel v místních kulturních domech pro pamětníky nebo si odskočil třeba do rádia popovídat o stezce.) V mezičase uběhlo léto, podzim, zima, jaro a další léto, kdy si desítky lidí pěšky procházeli jednotlivé části vydané Partyzánské stezky. Po získaných zkušenostech s používáním prvního průvodce vydal Martin nově redesignovaný první díl průvodce a k tomu vydal další díl tištěného průvodce, druhou část stezky (Strachujov - Veselí - Hodonín). A zároveň vytvořil místo jednoduchého rozcestníku na linktr.ee pořádný web, kde si člověk mohl zjistit víc o celém projektu, zjistit jak získat tištěného průvodce a i od počítače se dozvědět víc o tom, kudy Partyzánská stezka vede.

V situaci, kdy měl hotový web, oba nové tištěné průvodce a plánoval vydávat tiskovou zprávu o celém projektu, jsme se dohodli, že mu pomohu web trochu vylepšit.

Jo, Martin Pfann je můj bratr.

Cože je s tím webem za problém?

Ze zběžného prozkoumání jsem identifikoval pár problémů:

Pokud si lidi chtějí tištěného průvodce pořídit, musí si o něj buď napsat emailem nebo ho vyzvednout na 5 místech po republice.

Na webu není žádná možnost, jak projekt nebo Martina podpořit. A to mi přišlo jako velká škoda.

A pak celý web byl lehce kostrbatý a nedokonalý. Různý věci bych udělal jinak. Ale chtějí to lidi? Špatné zalamování a překrývání textů při různých velikostech oken asi ano. Ale formulaci textů bych měl spíš otestovat.

Koukli jsme na to spolu trochu víc do hloubky a identifikoval jsem několik problémů, které nás čekají:

na úpravy webu i případných nástrojů, které by ho mohly zlepšit nejsou žádný peníze. Kdybychom potřebovali třeba nějakou aplikaci, která stojí třeba tisícovku ročně, tak to je furt moc, když není jasné, zda se to vrátí.

web stavěla Martinova kamarádka v editoru cargo.site, který je primárně určený pro tvorbu uměleckých portfolii a má dost omezené možnosti

Martin má ostych žádat lidi o příspěvek, když se jim projekt líbí a tištěného průvodce by rád prodával, ale jen za málo peněz

Všichni, kdo se do tvorby a úprav webu zapojovali, včetně mě, jsou po UX stránce nedospělí a některé základní zákonitosti příjemného webového prostředí neznají

Co jsem zjistil z výzkumu? Co už tedy vím a z čeho vycházím?

Martin si po celou dobu práce na stezce poctivě sbíral zpětnou vazbu od jejích uživatelů, od nadšenců do tématu, od přátel, od lidí, kteří stezku prošli pěšky, od těch kteří si jen prozkoumali průvodce a od lidí, kteří se o téma aktivně zajímali už předtím, než průvodce vytvořil. Vedle postupného sbírání skrze rozhovory, nebo zprávy, které mu uživatele sepsali, si také připravil dotazník, který mezi známé, kteří se stezkou interagovali rozeslal.

Snažil jsem se tedy pojmout všechno co už bylo vyzkoumané a zároveň pobrat i další motivace a směry rozvoje stezky a celého projektu, tak jak mi jej Martin zpřístupnil. Část z poznatků už Martin využil při tvorbě druhého průvodce a webu.

Shrnuji to tedy bodově níže:

1. Uživatelé a kontext užití:

Projekt má několik typů uživatelů: Primární:

Lidi, kteří chtějí vyrazit na tůru s tištěným průvodcem a zajímají se o historické a sociální kontexty, zejména o válečnou historii, případně konkrétně antifašistický odboj Sekundární:

Lidi, které zajímají historické a sociální kontexty (a zejména je těší antifašistický odboj) a baví je intermedialita projektu, ale pravděpodobně se do lokality nikdy nevydají

Lidi, kteří rádi chodí na tůry a Partyzánská stezka je drobným zpestřením cestování a drobnou motivací, kam by mohli jít příště

Martinovi přátelé, které baví všechny kulišárny, které vymyslí a tak je baví sledovat projekt Partyzánské stezky

Klíčovou motivací je propojení tištěného průvodce a online obsahu, který uživatele navede na jednotlivé body stezky, příběhy a audionahrávky.

2. Dosavadní stav a problémy:

Tištěný průvodce:

Tištěná část projektu je považována za funkční, dobře uživatelsky zpracovanou a motivační.

Problém se dnes už neobjevuje na úrovni designu ani uživatelské zkušenosti s tištěným materiálem. Web a digitální nástroje:

Webová stránka slouží jako klíčový bod přístupu k audio nahrávkám a informacím, ale je stále považována za komplikovanou.

Uživatelé pokud jsou přímo v krajině mezi obcemi mohou čelit problémům s pomalým načítáním, složitější navigací a nutností využívat data.

Dřívější využití aplikace Echoes (GPS-based) bylo zrušeno, protože stažení aplikace a bylo nepřesné a složité na použití

3. Klíčové problémy a výzvy:

Webová část:

Nutnost zlepšit srozumitelnost, čitelnost a jednoduchost webu.

Přidání dalších funkcí, jako je blog nebo odkazy na relevantní literaturu.

Přemýšlení o gamifikaci a lepším propojení s platformami jako Mapy.cz.

Zajištění dostupnosti obsahu i bez nutnosti velkého datového přenosu.

Audio nahrávky:

Nahrávky druhé části jsou zpracovány lépe, ale stále je třeba najít efektivní způsob jejich zpřístupnění na streamovacích platformách (Bandcamp, Spotify), odchod od Soundcloudu a Echoes.

Finanční aspekty:

Projekt je v současné době financován z grantů, ale distribuce a prezentace nejsou plně pokryty.

Martin hledá způsoby, jak generovat příjmy (např. průvodcovské služby, crowdfunding, spolupráce s institucemi).

5. Další cíle a dlouhodobá vize:

Vytvoření smysluplného a uživatelsky přívětivého webu, který bude obsahovat mapu, kam by případně i mohli uživatelé přidávat vlastní body týkající se antifašistického odboje.

Rozšíření projektu na různé platformy a jeho větší propagace.

Zajištění nástrojů pro uživatele k lepší přípravě na cestu (např. průvodce “jak se připravit na túru”).

Zapojení dalších zájemců prostřednictvím komunitních akcí.

Všechny vstupy, které jsem postupně získával jsem se v různě formalizovaných verzích shromažďoval a propojoval v Obsidianu. (Ten nově miluju.) ↓

Co s tím dál?

Snažil jsem se projekt hodně zúžit, aby byl zvládnutelný co se týče času i mých schopností. Z velkých příležitostí jsem udělal jasné a omezené cíle.

Zarámoval jsem si problem statement a navázal na něj designovou výzvou: "Podstránka Kde průvodce seženu webu Partyzánské stezky byla navržena tak, aby bylo možné si průvodce sehnat v kamenném obchodě nebo objednat emailem. Zpozorovali jsme, že současné řešení má pouze krkolomné objednávání přes email a proto si ji nikdo online neobjednává a zároveň není možné podpořit rozvoj stezky nezávisle na objednání jakéhokoliv produktu.

Jak bychom mohli zlepšit řešení pro naší cílovou skupinu tak, aby si tištěného průvodce objednali online alespoň 100x a získali jsme alespoň 20 dlouhodobých podporovatelů?"

(Dlouhodobý podporovatele, cože? Dává to smysl? Uvidíme později!)

Rovnou tady odhaluji co se povedlo a co ne:

Ty cíle tedy:

dát lidem možnost snadno objednat si tištěného průvodce ✅ -> dostat na web systém pro jednoduché objednání průvodců (a ilustrovaných pohlednic, které vytvořila ilustrátorka celého projektu Alice Šindelářová)

dát lidem možnost podpořit projekt ✅ -> takže: dostat na web možnost jednorázové ✅ i dlouhodobé ❌ podpory projektu (nezávisle na objednání jakýchkoliv produktů)

A nice to have cíle?

zpříjemnit lidem orientaci na celém webu ✅ -> zlepšit UX průchodu celým webem

dát lidem možnost stáhnout si PDF verzi průvodce ❌

zjednodušit lidem orientaci na stezce použitím oblíbených Mapy.cz ✅ -> přidat na web mapku stezky na Mapách.cz, kterou jde přidat do mobilní aplikace do mobilu -> přidat na Mapy.cz Martinovo oficiální trasování Partyzánské stezky

Když jsem si rámoval problém i výzvu i cíle, tak jsem si souběžně tvořil UX project brief, podle vzoru Matěje Káninského, který mi pomáhal si některé části víc ujasnit a vědět, na co se ještě doptat Martina, případně co pak testovat s uživateli. Problém, výzvu i cíle jsem si ověřil a ujasnil s Martinem (aka klientem), abych nepálil čas na něčem, kde jsme se špatně pochopili.

Cíle mám, co je nejlepší řešení? Pustil jsem se do ideace, která byla přínosná jen zdánlivě. Pomohla mi trochu si otevřít oči a kouknout se na varianty řešení víc ze široka. Ale protože jsem ji udělal jen s půlkou týmu (tedy já + chatGPT) a druhá půlka týmu (Martin) chyběla, a já si nepřizval v téhle fázi nikoho dalšího, tak jsem si možná špatně uzavřel dveře před lepšími nápady a zůstal konzervativně u nápadů na řešení, které mi v hlavě naskakovaly od začátku. Ač pak během testování a iterování a testování a iterování jsem přecejen některá původní řešení zamítnul. Zpětně je mi to líto, že jsem si na ideaci nesehnal víc parťáků a nepověnoval jsem se jí.

Ideace v Obsidianu (a s chatem GPT)

Prototypování, testování, iterování, testování, iterování,...........

V průběhu výzkumu jsem se řádně seznámil s platformou cargo.site, na které web běží. Včetně jejích limitací a možností.

A protože neumím moc pracovat ve Figmě, ale pár webů ve webových editorech jsem už někdy editoval a zvládám základně pracovat s HTML (což se nakonec hodilo), tak jsem se rozhodl mít tvořit a testovat low-fidelity prototypy, které jsem tvořil v kombinaci kreslení na tabletu a screenshotů z původního webu. A to překvapivě v Obsidianu, (který jde editovat ve stejnou chvíli na počítači i tužkou v tabletu). A když už jsem měl základní představu otestovanou, tak jsem se pustil do tvorby high-fidelity prototypů a tvořil jsem je rovnou v cargo.site editoru, kde jsem si vytvořil kopii webu a testoval s uživateli rovnou na webu jen s pozměněnou doménou. Tohle řešení extrémně zjednodušilo přenos mezi prototypováním a "vývojem". Netvořil jsem pak prototypy, které by s naším omezením nebylo možné vytvořit a v reálném použití nasadit.

Testování probíhalo skrz online cally, kdy si tester procházel web (případně link na low-fi prototyp) a dostával ode mě dotazy a případně nějaké úkoly ("Sežeň si toho papírovýho průvodce.") a sledoval jsem, jak se jim daří je plnit. Testy probíhaly až na vyjímky na teamsech, se zapnutým automatickým přepisem, což dost zrychlovalo práci. A zároveň po každým testu, jsem ještě využil automatický přepis už bez respondenta, pro zapsání hlavních poznámek z testování a úkolů pro další iteraci.

Několik testerů jsem oslovoval napřímo, protože jsem věděl, že mají nějaký kontext, který se mi pro test hodí. Jiní se přihlásili sami na mou výzvu na facebooku. Celý pool testerů byl dost rozmanitý, ač věkově trochu úzký (25-38 let).

Pár příkladů: Tester, který stezku už osobně šel a celou trasu připravoval pro větší partu, ale web v téhle formě ještě neexistoval; tester, který stezku šel, ale byl součástí party a moc se do příprav nezapojoval; tester, který projekt znal, byl na přednášce o něm a má doma starší verzi průvodce, na webu nikdy nebyl; tester, který projekt znal, ale ví o něm minimum; testerky, které o projektu nikdy neslyšely a ani je moc nezajímal; tester, který projekt neznal, ale má vystudovaný grafický design a tvoří weby; apod.

Zároveň jsem chtěl využít co nejvíc času, který jsme měli na testování dedikovaný (vždy 30 minut, občas jsme přetáhli na 40 minut) a posunout tak nejen prodejní a podpůrnou část, ale celý web. Takže jsme vždy trávili poměrně dost času testováním celého webu a vedle "mojí" navrhované stránky jsem upravoval i ostatní stránky, aby líp fungovaly, nejen vizuálně, ale i textově.

Při prototypování a testování jsem postupoval RITE formou, takže jsem mezi každým testerem udělal nějaké úpravy a testoval dál.

První tři low-fi prototypy, které jsem postupně testoval, iteroval a testoval.

Ve chvíli, kdy už jsem věděl, co asi chci na webu mít, tak jsem přešel do tvorby prototypů rovnou v cargo.site editoru.

Rozhodnutí, že budu prototypovat rovnou v cargo.site, mě ale zároveň tlačilo k tomu, abych rovnou našel způsob, jak se bude za objednávání produktů platit a přes co pojede objednávací systém. Stejně tak, mít rovnou vymyšlené, jak bude možné přispívat jednorázově nebo dlouhodobě peníze.

Měl jsem tedy základní představu, chci tlačítka na objednávání ideálně přímo ze stránky Kde průvodce seženu, na stejném místě chci mít i možnost projekt podpořit. Možnost podpory jsem nakonec nasadil i na jiná místa webu, kam se pěkně hodily, pro lidi, kteří už stezku zrovna prochází, tak aby na ně vyskočili.

Ale hodně jsem se zasekl na hledání použitelné platformy.

Nejjednodušeji, ač trochu kostrbatě, se tvářil Bandcamp, který už na webu implementovaný je, jsou na něm nahrané audiopříběhy a jde přes něj nakupovat. Sice by musel uživatel vylézt z webu na bandcamp, ale to by se dalo přežít, kdyby to fungovalo dobře.

Bohužel, Bandcamp při placení nakonec uživatele pošle na PayPal, kde si musí založit účet, aby mohl platit. Což (skoro) nikdo nechce a nikdo dělat nebude. (Otestováno.)

V jednu chvíli krásně vypadala vnitřní eshopová varianta, kterou v sobě má cargo.site, která ale stojí 6 dolarů měsíčně. I tu jsem otestoval. Fungovala pěkně. Zvažoval jsem, že bych tuhle variantu pro zjednodušení zasponzoroval, pak jsem zjistil, že aby šla použít, tak je potřeba mít placenou verzi cargo.site a v tu chvíli jsme se dostávali na 15 dolarů měsíčně u projektu, který bude prodávat hodně malé množství produktů a pravděpodobně jen v nějakých vlnách a později možná už jen párkrát za několik měsíců.

Zaregistroval jsem se na hromadě dalších platforem (Ko-Fi, Patreon, Tipeee, Gumroad, Buymeacoffee atd.), abych je vyzkoušel, asi na čtyřech z nich jsem se i napojil účtem a kartou, na jedné jsem dokonce přidal svoje celní číslo, které jsem si musel vygenerovat, aby to šlo. Všechno bylo krkolomný, nebo drahý, nebo ošklivý, nebo sice šlo dát na web tlačítka na podporu, ale nákup už bylo potřeba dělat na jiném webu. Než jsem přišel k objevu, který mi extrémně zjednodušil práci a byl nejlepší. Většina z těch nástrojů konec platby zprocesovává přes Stripe. A Stripe má sám v sobě možnost vytvořit si produkty a k nim platební URL a i má jednoduché prvky, které jdou vložit jako html kód a udělají na webu eshopový prvek na prodej. Buď jako položku v eshopu, nebo jen jako tlačítko.

To když jsem zjistil, tak už jsem si mohl hrát s tvorbou i testováním ideální formy tlačítka/položky v "eshopu", tak aby bylo funkční, pěkné a nativní pro použití.

Během testování a iterování jsem hledal vhodné textace položek, jejich zarovnání, testoval jsem ceny za kolik máme produkty prodávat, jakou formou mám položky vyzobrazovat (zda lépe fungují spíš galerie nebo slidery) a postupně web zdokonaloval, alespoň do té míry, do jaké mi to platforma, schopnosti a můj čas umožňovali.

Nakonec jsem nalezl tlačítka i texty i vizuálno s kterým jsem byl spokojený a z testů vycházelo dobře.

Změnil jsem všechno?

Na webu zůstalo dost věcí, které jsem nezměnil, ač z testů nevycházely dobře. Nechtěl jsem zasahovat do některých autorských rozhodnutí hlavní designérky webu Ivany a Martina. Například obrázek na pozadí, který dost ztěžuje čtení i lidem, kteří mají dobrý zrak jsem tam nechal. Sestavil jsem set doporučení, které mi z testování vychází, které už jsem do celého webu nezapracoval, ale dal jsem je Martinovi ke zvážení, že je může dál zapracovat.

Nakonec web funguje a dá se přes něj funkčně objednat tištěný průvodce stezkou i ilustrované pohlednice a zároveň přes něj jde tvůrce podpořit.

Z testů mi vylezlo, že dlouhodobou podporu podobného projektu by pravděpodobně jen z informací na webu nikdo nezvažoval. A proto jsem tam nakonec nechal jen jednorázovou podporu. Pro dlouhodobou podporu, by web musel mít další stránku, kde by do většího detailu vysvětlovali autoři co mají v plánu dělat dál. A proč je dobré je podporovat. Zároveň z testování vylezlo, že stahovat si PDF nedává smysl, protože by to naopak zkazilo zážitek z pěkného zpracování papírového průvodce a je lepší si ho objednat a získat fyzicky.

Celý projekt je dostupný zde: https://partyzanska-stezka.cargo.site/ (K 15.1. je zatím dostupná aktualizovaná verze po všech testech tady: https://partyzan-franta-zkousi.cargo.site/, ale během pár dní ji přesuneme na původní link.)

Během úprav a testování webu, se podařilo nakontaktovat Mapy.cz a domluvit s nimi přidání Partyzánské stezky jako oficiální trasy do jejich aplikace. A vložili jsme mapu stezky do webu.

Ještě jednou tedy sdílím cíle projektu a jak se povedly:

Ty cíle tedy:

dát lidem možnost snadno objednat si tištěného průvodce ✅ -> dostat na web systém pro jednoduché objednání průvodců (a ilustrovaných pohlednic, které vytvořila ilustrátorka celého projektu Alice Šindelářová)

dát lidem možnost podpořit projekt ✅ -> takže: dostat na web možnost jednorázové ✅ i dlouhodobé ❌ podpory projektu (nezávisle na objednání jakýchkoliv produktů)

A nice to have cíle?

zpříjemnit lidem orientaci na celém webu ✅ -> zlepšit UX průchodu celým webem

dát lidem možnost stáhnout si PDF verzi průvodce ❌

zjednodušit lidem orientaci na stezce použitím oblíbených Mapy.cz ✅ -> přidat na web mapku stezky na Mapách.cz, kterou jde přidat do mobilní aplikace do mobilu -> přidat na Mapy.cz Martinovo oficiální trasování Partyzánské stezky

A co principy interakčního designu?

Při redesignu webu Partyzánské stezky pro mě byly důležité tyto principy:

Hickův zákon při zjednodušování objednávkového procesu. (A ubírání možností.)

Jakobův zákon uživatelských očekávání při integraci známých nástrojů jako Mapy.cz nebo Stripe.

Zákon konzistence a standardizace při sjednocování vizuálních a funkčních prvků webu.

Tyto principy snad přispěly k vytvoření funkčního a uživatelsky přívětivého webu.

A jak to celé reflektuji?

Spolupráce na projektu s Martinem byla skvělá, je super mít tak proaktivního "klienta", který průběžně upravoval části, které jsem si já na starost nevzal, ale z testů mi vycházelo, že nejsou dobré a snažil se je ladit, aby to bylo co nejlepší. Občas sice na webu udělal některé rozhodnutí, které mi přišly špatné, ale svým názorem a otestováním s dalšími lidmi jsem snadno ukázal, že to může být lepší jinak.

Mrzí mě, že jsem Martina nepřizval k testům, mohlo by to i dlouhodobě projektu pomoct, aby si v dalších fázích mohl testování dělat sám a věděl by lépe, proč jsem některá rozhodnutí udělal.

Mrzí mě, že jsem málo konzultoval celý proces s Matějem a Petrem, konzultoval jsem s nimi prvotní zadání a pár drobností na začátku, ale kdybych s nimi konzultoval průběh tvorby víc, tak by určitě přišli s věcmi, které mě nenapadaly a mohly by projekt posunout dál.

A přijde mi důležité, že jsme se postupně dostali k tomu, že ten web nemusí být perfektní, ale stačí, když bude funkční a přehledný.

Pořiďte si průvodce a vyražte na tůru! https://partyzanska-stezka.cargo.site/ A díky zejména Martinovi a všem testerům za spolupráci.

František Pfann

[beadculture]

Občasník: Chvilky s kávou a můj chaos.

Prostě kousek mého světa mezi korálky a vším ostatním. 😊 Umělecká ilustrace zachycující kreativní scénu dívky u stolu s notebookem a zápisníkem. Siamská kočka a bruselský grifonek jsou poblíž. Prostředí je útulné, hravé a inspirované každodenním tvůrčím chaosem. Sekce, kde sdílím své momentální nápady, úvahy a střípky ze života, které nesouvisí s hlavním zaměřením blogu. Někdy vážné, jindy…

[archivace]

střípky z Městského parku aneb Vrchlických sadů v Praze

Vrchlického sady

[terminus-technicus]

Jaký nejlepší dárek si kdy koupil?

Je zvláštní, jak ve svém životě ve chvílích, kdy byste to nejméně čekali, na místech, kde byste je nejméně čekali, nacházíte náhodné střípky, které vám je připomínají. Ještě dlouho.

Pár týdnů po její smrti jsem ve své peněžence našel pomačkaný podací lístek s její adresou.

A dnes večer jsem si všiml, že na poličce v mém pokoji leží nějaký nadvakrát poskládaný papír. Neměl tam co dělat, nepatřil na tu poličku. Byl na první pohled vidět, byl mi přímo na očích, a já si jej všiml až teď.

Šel jsem se podívat, co to je.

Když jsem ho rozložil, zjistil jsem, že je to rok stará faktura vystavená na mé jméno. Chvíli jsem na ni nechápavě hleděl, a pak mi to došlo. Je to faktura od dárku, který jsem jí věnoval k jejím posledním narozeninám. Před rokem.

Ona je mrtvá už osm měsíců.

Já tam tu fakturu položil před rokem a od té doby jsem na ni zapomněl. Položil jsem ji tam v době, když ona ještě žila, a od té doby ležela na tom samém místě. Celou dobu.

Dlouho jsem na ten kus papíru nehybně zíral a nevěděl jsem, jak se cítím. Nevěděl jsem, jak se mám cítit. Pak jsem ho zase poskládal a položil na to samé místo, kde jsem jej našel.

[liberte-news]

STŘÍPKY ČASU | 23. 11. se v Mesitu zřítila hala. Zahynulo 18 osob

Šlo o jednu z nejnešťastnějších událostí v moderní historii okresu Uherské Hradiště, o níž informoval i západní tisk. Podrobnosti o příčinách havárie byly zveřejněny až po pádu komunistického režimu, v roce 1991. #STRIPKYCASU #SLOVACKO

MAŘATICE | K havárii v tehdy národním podniku MESIT došlo v pátek 23. listopadu 1984. Zřícení části výrobní haly M1 z roku 1952 v Uherském Hradišti zapříčinilo smrt 18 osob a zranění desítek dalších. Šlo o jednu z nejnešťastnějších událostí v moderní historii okresu Uherské Hradiště, o níž informoval i západní tisk. Podrobnosti o příčinách havárie byly zveřejněny až po pádu komunistického…

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1983: [01]

Helena Vondráčková: Sladké mámení

hudba: Václav Zahradník | text: Vladimír Poštulka

Zasloužilá umělkyně Helena Vondráčková je hvězdou československé hudby již od roku 1964, kdy zvítězila v pěvecké soutěži Hledáme nové talenty. Už o rok později se stala Zlatou slavicí, působila v divadle Rokoko, byla součástí tria Golden Kids a její hudba zazněla a stále zní i v řadě zahraničních zemích, namátkou v Japonsku, Východním i Západním Německu, v Kanadě nebo na Kubě. Helena je nově vdaná a brzy po Eurovizi oslaví své 36. narozeniny.

Pod předělem najdete studiovou verzi a text.

Text:

Sladké mámení, chvíle závratí, střípky zázraků které čas už nevrátí. Sladké mámení, dálek lákavých, vůně snů, těch starých snů nádherných.

Léta tryskem pádí, čas nikoho příliš nešetří. Rychle k městu zády, nebo jako v mládí na Petřín. Žádné jízdní řády, žádný shon a žádné závětří. Vytáhnout z tajných skrýší sny, ten starý song pořád nejlíp zní.

R : Sladké mámení ...

Kvést jak jarní louka, uspořádat tajnou výpravu. Plout kam vítr fouká, pryč od nudných vod a přístavů. A do slunce se koukat, všechny trable házet za hlavu. Být jak pták - vznést se k oblakům. Dát nový lak oprýskaným snům.

R : Sladké mámení ...

[diaries-of-starry-love]

Zlomená

Zadupané střípky srdce, vytáhnu opatrně z hlíny, opráším je jemně, s péčí složím zpátky, zcelím pomocí své lásky, a již nesvěřím jej Tobě.

21.06.2024

[zlutyzakaznik]

„Vyhebkaná espressa“

(18. 3. 2023) Střípky z Baristy roku 2024

Hledat smysl výročního klání mužů a žen v nažehlených zástěrách a s pákou v ruce znamená klást nepříjemné a sebereflektující otázky. A to je věc, která se v české i globální SCA nenosí. Loni mě potěšila slova Romana Nejedlého, ze kterých se třetivlnné elitě musely protočit panenky. Čiré kacířství!

Letos se o rozčísnutí tématu rozporu mezi soutěžní a kavárenskou realitou pokusil Tomáš Taussig v posoutěžním debriefingu, ale nezdálo se, že by barista působící v proslulém MAME dotaz úplně přesně pochopil; možná jen kličkoval okolo horkého tématu. Petr Holata, druhý z moderátorů a průvodce sobotním finále, se trochu váhavě přidal, ale z příležitosti načnuté hlavním pražičem a dvojnásobným tuzemským filtermeisterem šlo vytěžit víc. Daleko víc.

Letošní report z národní kávové soutěže bude bez obrázků. Je tomu tak proto, že snímky z videa nepublikuji bez souhlasu majitelů práv a i když jsem se obvyklého zajišťovatele přenosu – Audiovizuálního centra ČVUT – dotazoval již v úterý odpoledne, do doby vydání mi nepřišla žádná reakce. Tak jsem se možná ocitl v klatbě i tam, protože obvykle reagovali promptně a u jednoho z ročníků dokonce nabídli, abych je navštívil v režii.

Letos došlo ke změně místa konání i termínu události. Semifinále bylo přesunuto ze soboty na poslední den pracovního týdne a závěrečná šestice vystoupila o den dříve než je obvyklé. Za mě je to krok zpět, protože většina lidí i v pátek vytváří hodnoty a pak pro ně dvoudenní vstupenka postrádá smysl. A kdo si vezme den dovolené na Baristu roku?

Co se týče přenosu, ideální je jeho umístění na YouTube, protože je to univerzální a dostupná platforma a v pátek odpoledne i v sobotu jsem na stránkách akce (sekce Watch) zaznamenal nejedno škubnutí či výpadek. A to i při automaticky navrhovaném rozlišení 480p. FullHD bylo nepoužitelné navzdory skutečnosti, že mám kabelové připojení o stabilní rychlosti 93 MBit/s, tedy přibližně osmnáctinásobek minima vyžadovaného pro streaming v 1080p.

Často nepomohl ani opakovaný refresh a u poslední finálové soutěžící se dokonce stalo to, že po preventivním obnovení stránky v 15.58 zůstal záběr stacionární kamery neměnný a po zaškubnutí jsme natvrdo naskočili do čtvrté minuty a padesáté vteřiny vystoupení.

Spíše než detailním rozborem finále budou tyto řádky stručným shrnutím dojmů ze soutěžní soboty a vystoupení soutěžících, přičemž to Aleny Svobodové mi uniklo, jelikož jsem pozapomněl, že po obědové pauze se interval vystoupení změnil z X.30 na celou hodinu.

A ještě poznámku k Petru Holatovi. Nepochybuji o jeho kultivovanosti a velkých zkušenostech s hlasem. Letos však množství anglicismů přesáhlo míru a často působilo velmi uměle a křečovitě.

Namátkou: Keep it simple, Hrozně hezkej Call To Action. Make batch brew great again a mnohé další včetně nešvaru vidíme se místo uvidíme se v určitou hodinu nebo Čechy místo Česká republika či Česko. Chvílemi jsem si říkal, zda se nesnaží přiblížit generaci baristů okolo dvacítky, protože sám dávno patří ke „starým pardálům“ tuzemské baristiky, kteří se museli vše naučit za pochodu. (Další sebereflexivní plocha letošního ročníku.)

Dva soutěžící mi byli sympatičtější než zbytek finálové šestice. Vedle šéfa Fiftybeans, na jehož vystoupení byla znát zkušenost a nadhled (včetně kréda méně je více), to byl Volodymyr Petrina z Mazelabu. Jeho čeština sice v následném rozhovoru nemohla rozkrýt všechny významové a pocitové nuance, ale pro mne byla podstatná podoba vystoupení, z něhož vystupovala skromnost.

On i následující Kateřina Myšková z Doubleshotu používali při extrakci kuličky, které rozprostřely čůrek při natékání emulze do bezouškových šálků. Zjevně jsem nebyl jediný, koho pomůcka zaujala, protože zanedlouho moderátoři zodpověděli dotaz dvou pánů z publika – jde o Paragon Gate – a zástupkyně pražské pražírny dodala, že namražené kuličky zachytávají volatilní látky a vylepšují aroma a texturu u espressa, které je tak smooth, silky a vyhebkaný.

U Myškové mě iritovala zbytečně rychlá a sekaná angličtina a záplava technických a kávových detailů; informační kanonáda, která dost možná udolá i nejnadšenější. Její deskriptory byly lákavé (mango, cherry, juicy, rounded), ale mám pochybnosti, zda tam senzorici, mezi kterými byl Vojtěch Růžička, našli zmiňovanou 50% čokoládu. V průběhu informační vlny se třikrát přeřekla a omluvila a při extrakci jí týden odleželá Geisha chvílemi valila na výpustích. Oceňuji však, že si jako hudební podkres vybrala Hanse Zimmera a téma Infrastellar.

Ondřej Kůrka z curyšského MAME – podniku, kde působí mně sympatická Emi Fukahori, protože je také kávově rozmazlená a chce, aby emulze byla extraordinary – měl, tak jako pět soutěžících, které jsem viděl, EK43. A jeho espresso bylo servírováno v tradičních šálcích s oušky, což byla výjimka.

Roman Nejedlý (Fiftybeans) se konečně dočkal a na několikátý pokus ukořistil na Baristovi roku zlato, které tak zůstává v Brně. Druhou příčku obsadila Kateřina Myšková (Doubleshot). Bronz poputuje k Anastasii Pushkove z Onesipu, „bramborovou“ medaili obdržel Volodymyr Petrina (Mazelab) a pátá příčka náleží Ondřeji Kurkovi z MAME. Finálovou šestici ve výsledkově listině uzavírá Alena Svobodová (BELL LANE, Večerka Brno).

Bylo by moc fajn, kdyby porota dala k dispozici anonymizované hodnotící archy soutěžích, ale toho se od SCA asi nedočkáme. Alespoň nějaký pokrok tak představuje skutečnost, že letos mohli (dle slov Petra Holaty) diváci konečně ochutnat espresso a mléčný nápoj, který soutěžící připravovali.

Předchozí reporty: Barista roku 2023, 2022, 2020 a 2019

[ao3feed-brucewayne]

ᴍᴏʀᴇ ᴛʜᴀɴ sᴜʀɴᴀᴍᴇ //ʀᴏᴢᴇᴘsᴀɴᴏ// [Marvel]

read it on AO3 at https://ift.tt/GavP9HE by EllizabethStark 𝐌𝐨𝐫𝐞 𝐭𝐡𝐚𝐧 𝐒𝐮𝐫𝐧𝐚𝐦𝐞 ⚜☯✡ [𝚁𝙾𝚉𝙴𝙿𝚂𝙰́𝙽𝙾] „𝓦𝓮 𝓪𝓻𝓮 𝓶𝓸𝓻𝓮 𝓽𝓱𝓪𝓷 𝓳𝓾𝓼𝓽 𝓸𝓷𝓵𝔂 𝓸𝓾𝓻 𝓯𝓪𝓶𝓲𝓵𝓲𝓮𝓼, 𝔀𝓮 𝓪𝓻𝓮 𝓶𝓸𝓻𝓮 𝓽𝓱𝓪𝓷 𝓸𝓾𝓻 𝓼𝓾𝓻𝓷𝓪𝓶𝓮𝓼" / [𝙼𝚊𝚛𝚟𝚎𝚕, 𝙰𝚟𝚎𝚗𝚐𝚎𝚛𝚜] Tým Avengers se roztříštili na střípky po celém světe jež se nikdy nebudou moci znovu spojit. Proč? Ztratili rodinu. Lidé padly v boji za lidskost. Střípek naděje ale spatřil světlo světa a superhrdinové se musí pokusit tým Avengers opět spojit. Možná je ale až moc pozdě. Svět se stane temným když jedna z nich přijide o vlastní lidskost a přidá se na stranu nepřítele a druhá z nich se nechá pohltit temnotou kvůli zradě a tajemstvím. Svět potřebuje hrdinu, ale nikdo z nich nedokáže být dost dobrý, nikdo z nich je nedokáže nahradit, a proto je musí získat zpátky. //je to FF na Avengers postavy, místa ani nic jiného kromě těch mnou vytvořených mi nepatří. Kniha není a nikdy nebude psána za účelem zisku Words: 777, Chapters: 2/?, Language: Čeština Series: Part 2 of More Than Avengers Fandoms: Marvel Cinematic Universe, The Avengers (Marvel Movies), Batman: The Dark Knight Returns (2012-2013), DCU, The Flash - All Media Types Rating: Teen And Up Audiences Warnings: Graphic Depictions Of Violence, Major Character Death Categories: F/M Characters: Natasha Romanov (Marvel), Tony Stark, Stephen Strange, Steve Rogers, James "Bucky" Barnes, Barry Allen, Pietro Maximoff, Thor (Marvel), Loki (Marvel), Lucifer, Bruce Wayne, Peter Parker, Pepper Potts, James "Rhodey" Rhodes, Scott Lang, Hope Van Dyne, Happy Hogan, Aunt May Parker (Marvel), Morgan Stark (Marvel Cinematic Universe), Friday (Marvel) Relationships: Natasha Romanov/Tony Stark, Stephen Strange/Original Female Character(s), Steve Rogers/Original Female Character(s), James "Bucky" Barnes/Original Female Character(s), Barry Allen/Original Female Character(s), Pietro Maximoff/Original Female Character(s), Thor (Marvel)/Original Female Character(s), Loki (Marvel)/Original Female Character(s), Lucifer/Original Female Character(s), Bruce Wayne/Original Female Character(s), Peter Parker/Original Female Character(s), Pepper Potts/James "Rhodey" Rhodes, Scott Lang/Hope Van Dyne, Happy Hogan/Aunt May Parker, Morgan Stark (Marvel Cinematic Universe)/Original Male Character(s), Friday/Original Male Character(s) Additional Tags: Good Parent Tony Stark, Not Nick Fury Friendly, Hydra (Marvel) read it on AO3 at https://ift.tt/GavP9HE