#střípky

[witchwitchglam]

Náhodně jsem si vzpomněla, jak jsem jednou šla ze školy z přednášky o teorii překladu a z výdejního okénka na ulici mě jedna Vietnamka požádala, abych jí tlumočila, co po ní chce nějakej white-trashák.

Chtěl grog. Neměla.

[nezvladatelna]

"Chtěla bych jednu jízdenku za láskou, pěkně prosím."

"Za láskou? Ale co vás nemá, slečno milá, všechny jsou vyprodané!"

"Úplně všechny?"

"Na mou duši, úplně všechny!"

"A kam se dostanu za pět korun?"

"Za pět korun? No to byste se mohla dostat k soutoku řek Naděje a Bolesti, tuším."

"Tak tedy jednu jízdenku za pět korun. Ze kterého nástupiště se odjíždí, prosím?

"Máme jen jedno nástupiště, slečno milá, ale nesmíte si poplést směry!!!"

[rumcajs-kin]

pomoc

[institutexpermentalnitvorby]

Právě jsem narazila na make-up Tumblr nějakého českého kluka... Se divím, že ještě po letech ho to baví, má fakt pěkně udělaný účet, a všude 0 reakcí... To už bych se na to vykašlala i já.

[overlyegoistic]

Městská fantastika v Praze!

Máte rádi českou městskou fantastiku a jste z Prahy (nebo to nemáte daleko)?

Tak já vám povyprávím o takové městské hře co děláme s kamarádama, protože naposledy jsem o ní psal 2 roky zpátky. Jmenuje se Střípky a odehrává se v Praze dvakrát do roka (když zrovna neni covid). Tady je krátký přehled toho, co se v ní dá potkat:

Rituály z dlažebních kostek

Démoni v kanálech u Botiče

Podivná online textová adventura, která je možná kronikou věcí minulých

Tajemní ochránci Prahy s odznakem Svatováclavské orlice

Stínadla ovládaná Petrem Panem a jeho ztracenými dětmi

Divoženky lovící potenciální manžely v tanečních klubech

Polovládní úřední moloch zahlazující stopy po nadpřirozenu

Souboj labutí a nutrií o pražskou náplavku

Elfí dvůr do kterého se vstupuje branou co zbyla po parku Kanálka

Putovní kočičí bar Na Měsíci

Útvar pro Nestandardní Operace, jehož příslušníci se snaží řešit vše od nekonsenzuálního koledování po supernaturální vraždy

Opuštěné nádraží Praha-Zababov plné hladových duchů vlaků

Samozvaný král Prahy a boss místního podsvětí, Jiří Poděbradský, s manželkou Zlatou

Lehce pochybní poslíčci s pizzou, kteří dokáží za správnou cenu sehnat téměř cokoliv

Vlkodlaci probouzející se z magické hibernace do těl katatonických pacientů

Virtuální desetiletá holčička, která unikla z počítačové hry na internet

A další náhodné věci co nás postupně napadají v průběhu roku při přípravách. Taky máme herní noviny a rádio. To abychom toho náhodou nedělali málo.

Jestli vás to zaujalo, můžete se k nám připojit jako CP (cizí postava) už teď v květnu: 8.-12.5.

Nemáme defakto žádná pravidla a obsazujeme všechno od běžných občanů s hodinkou času po velké role na více dní. Předchozí zkušenosti s larpem netřeba :)

Víc informací najdete na webu hry https://stripky.talmahera.eu/ a přihlásit se nám ku pomoci můžete skrz google formulář https://forms.gle/X71x6qSizQk4xj3o6

Rádi vás přivítáme v naší magické (a trošku praštěné) Praze!

[takovanormalnielie]

10.3.2024

Začínám bejt konečně trochu spokojená s laserem. Na krku a na tvářích to dost prořídlo a zbytek alespoň roste pomaleji. Je to fajn pocit, sledovat, jak mi na rukou zůstávaj titěrný střípky dysforie a ve chvíli kdy si oklepu ruce, navždy zmizí.

[insaneneko]

Střípky z konce léta/podzimu/začátku zimy 23

[kvetyzlouky]

abdikace Jana III.

potkali jsme se v tramvaji, osud žejo, druhý den se mi to celé bortí. zase je v tom X. a naše (moje) prokletí (s Jany). viděla jsem jí v těch dnech, vypadala nešťastně, upřímně mě mrzí, že jí není dobře, nicméně přichází jako nejpálivější facka to, že já jsem důvodem. že se jí líbil Jan, podle jejích slov jsem to věděla. nevěděla. lámu se. pláč ve skladě. pocit, že jsem nejhorší člověk na světě. nerozumím tomu. celý příběh nabírá na dramatech. kolik se toho vejde do jednoho večera? jsem nešťastná několik dní, i když si racionálně uvědomuji, že nemá monopol na lidi, že jsem to neudělala se zlým úmyslem.

do toho Jan III. onemocněl a odepisuje po několika dnech. trhala bych si vlasy úzkostí. přijdu si zmateně. přijde mi, že mi chybí nějaké informace. vidíme se po týdnu. podvědomě to vyciťuji, že asi nic. small talk máme za sebou, takže ten big talk teď? vpodstatě mi nic neřekl, distancuje se od toho. několikrát mi zopakuje, ať si o tom promluvím s X., říká to s urgencí, jako kdyby tam bylo ještě něco víc, o čem já nevím. zároveň říká, že se něco dozvěděl, ale to nehodlá teď řešit. můj paranoidní mozek si usmyslel, že to je určitě špatnost o mně, jenže on neříká jaká a tak se nemůžu bránit.

chci se zeptat na otázku, ale nevím, jestli chci slyšet odpověď. - tak se neptej. proč by ses ptala? - protože člověk chce vědět, na čem je. - jo, tak to se klidně zeptej. - chceš mě vidět nebo ne? - nechci tě zranit, ale… pokračuje s tím, že si uvědomil, že to teď není vhodné, že mě neměl brát do bytu, kde bydlel s ex, že řeší nové bydlení a práci, že kdybychom se k sobě přiblížili, nebylo by to dobré pro mě. a pak se mě ptá, jestli někoho potřebuji. jsem zmatená tou otázkou, jak jako potřebuji? nikoho přeci nepotřebuji. kam tím směřuje. říká, že to špatně formuloval a že vlastně moc sám neví, kam ta otázka měla mířit. tak se mě ptá, jestli jsem chtěla slyšet ano, na to, jestli mě chce vidět. samozřejmě, ale převážně to vychází z mého ega, neumřu kvůli tobě. zasměje se a pak se dlouze obejmeme. matou mě jeho dotyky, protože mě neskutečně přitahuje.

ta konverzace mě rozesmutnila, ale jen tak maličko. konečně vím, na čem jsem. mozek se může uklidnit. samozřejmě si v tom hledám střípky, abych se trošku povznesla, pohladila to pocuchané ego, že přeci neřekl, že mě nechce, jen teď není ten čas. což ale samozřejmě neznamená, že na něj budu čekat.

a ten večer se potkávám s prvním Janem. opět ohnivě debatujeme. občas mě irituje. shodli jsme se, že neuznává pravdu jiných. to naše opilé štěkání, hlasité vyjadřování názorů mě baví, skoro pokaždé v tom cítím elektrický náboj. energie v očích. ve tři nás vyhazují z hospody, kupujeme ještě jedno pivo u Vietnamce a do pěti sedíme na Míráku. teď už je to klidnější. vzpomínání na dětství. psychické problémy našich blízkých. zase mi chválí otázky, že jsou jeho oblíbené, že se ptám na věci, na které se ho nikdo jiný neptá. chtěla bych se ho dotknout, ale nechci to pokazit. obzvlášť teď, když vím, jak to má se svou sexualitou, a tak mi vrtá červík v hlavě, kolik večerů a debat bude muset proběhnout, než se mezi námi něco stane? a nezařekla jsem se náhodou, že už mě nezajímá? zároveň mě těší ta myšlenka toho, že se mnou vlastně někdy něco měl, protože to znamená, že ke mně měl pouto.

můj srdeční kompas je rozbitý, ručička lítá zběsile ze strany na stranu.

[jakubegrafie]

Leica střípky

[archivace]

střípky z Městského parku aneb Vrchlických sadů v Praze

[terminus-technicus]

Jaký nejlepší dárek si kdy koupil?

Je zvláštní, jak ve svém životě ve chvílích, kdy byste to nejméně čekali, na místech, kde byste je nejméně čekali, nacházíte náhodné střípky, které vám je připomínají. Ještě dlouho.

Pár týdnů po její smrti jsem ve své peněžence našel pomačkaný podací lístek s její adresou.

A dnes večer jsem si všiml, že na poličce v mém pokoji leží nějaký nadvakrát poskládaný papír. Neměl tam co dělat, nepatřil na tu poličku. Byl na první pohled vidět, byl mi přímo na očích, a já si jej všiml až teď.

Šel jsem se podívat, co to je.

Když jsem ho rozložil, zjistil jsem, že je to rok stará faktura vystavená na mé jméno. Chvíli jsem na ni nechápavě hleděl, a pak mi to došlo. Je to faktura od dárku, který jsem jí věnoval k jejím posledním narozeninám. Před rokem.

Ona je mrtvá už osm měsíců.

Já tam tu fakturu položil před rokem a od té doby jsem na ni zapomněl. Položil jsem ji tam v době, když ona ještě žila, a od té doby ležela na tom samém místě. Celou dobu.

Dlouho jsem na ten kus papíru nehybně zíral a nevěděl jsem, jak se cítím. Nevěděl jsem, jak se mám cítit. Pak jsem ho zase poskládal a položil na to samé místo, kde jsem jej našel.

[liberte-news]

STŘÍPKY ČASU | 23. 11. se v Mesitu zřítila hala. Zahynulo 18 osob

Šlo o jednu z nejnešťastnějších událostí v moderní historii okresu Uherské Hradiště, o níž informoval i západní tisk. Podrobnosti o příčinách havárie byly zveřejněny až po pádu komunistického režimu, v roce 1991. #STRIPKYCASU #SLOVACKO

MAŘATICE | K havárii v tehdy národním podniku MESIT došlo v pátek 23. listopadu 1984. Zřícení části výrobní haly M1 z roku 1952 v Uherském Hradišti zapříčinilo smrt 18 osob a zranění desítek dalších. Šlo o jednu z nejnešťastnějších událostí v moderní historii okresu Uherské Hradiště, o níž informoval i západní tisk. Podrobnosti o příčinách havárie byly zveřejněny až po pádu komunistického…

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1983: [01]

Helena Vondráčková: Sladké mámení

hudba: Václav Zahradník | text: Vladimír Poštulka

Zasloužilá umělkyně Helena Vondráčková je hvězdou československé hudby již od roku 1964, kdy zvítězila v pěvecké soutěži Hledáme nové talenty. Už o rok později se stala Zlatou slavicí, působila v divadle Rokoko, byla součástí tria Golden Kids a její hudba zazněla a stále zní i v řadě zahraničních zemích, namátkou v Japonsku, Východním i Západním Německu, v Kanadě nebo na Kubě. Helena je nově vdaná a brzy po Eurovizi oslaví své 36. narozeniny.

Pod předělem najdete studiovou verzi a text.

Text:

Sladké mámení, chvíle závratí, střípky zázraků které čas už nevrátí. Sladké mámení, dálek lákavých, vůně snů, těch starých snů nádherných.

Léta tryskem pádí, čas nikoho příliš nešetří. Rychle k městu zády, nebo jako v mládí na Petřín. Žádné jízdní řády, žádný shon a žádné závětří. Vytáhnout z tajných skrýší sny, ten starý song pořád nejlíp zní.

R : Sladké mámení ...

Kvést jak jarní louka, uspořádat tajnou výpravu. Plout kam vítr fouká, pryč od nudných vod a přístavů. A do slunce se koukat, všechny trable házet za hlavu. Být jak pták - vznést se k oblakům. Dát nový lak oprýskaným snům.

R : Sladké mámení ...

[diaries-of-starry-love]

Zlomená

Zadupané střípky srdce, vytáhnu opatrně z hlíny, opráším je jemně, s péčí složím zpátky, zcelím pomocí své lásky, a již nesvěřím jej Tobě.

21.06.2024

[destinydraco]

Toto je opožděný dárek pro mou kamarádku, a zároveň ukázka světa z mé budoucí originální knihy. Snad se vám to bude líbit.

[zlutyzakaznik]

„Vyhebkaná espressa“

(18. 3. 2023) Střípky z Baristy roku 2024

Hledat smysl výročního klání mužů a žen v nažehlených zástěrách a s pákou v ruce znamená klást nepříjemné a sebereflektující otázky. A to je věc, která se v české i globální SCA nenosí. Loni mě potěšila slova Romana Nejedlého, ze kterých se třetivlnné elitě musely protočit panenky. Čiré kacířství!

Letos se o rozčísnutí tématu rozporu mezi soutěžní a kavárenskou realitou pokusil Tomáš Taussig v posoutěžním debriefingu, ale nezdálo se, že by barista působící v proslulém MAME dotaz úplně přesně pochopil; možná jen kličkoval okolo horkého tématu. Petr Holata, druhý z moderátorů a průvodce sobotním finále, se trochu váhavě přidal, ale z příležitosti načnuté hlavním pražičem a dvojnásobným tuzemským filtermeisterem šlo vytěžit víc. Daleko víc.

Letošní report z národní kávové soutěže bude bez obrázků. Je tomu tak proto, že snímky z videa nepublikuji bez souhlasu majitelů práv a i když jsem se obvyklého zajišťovatele přenosu – Audiovizuálního centra ČVUT – dotazoval již v úterý odpoledne, do doby vydání mi nepřišla žádná reakce. Tak jsem se možná ocitl v klatbě i tam, protože obvykle reagovali promptně a u jednoho z ročníků dokonce nabídli, abych je navštívil v režii.

Letos došlo ke změně místa konání i termínu události. Semifinále bylo přesunuto ze soboty na poslední den pracovního týdne a závěrečná šestice vystoupila o den dříve než je obvyklé. Za mě je to krok zpět, protože většina lidí i v pátek vytváří hodnoty a pak pro ně dvoudenní vstupenka postrádá smysl. A kdo si vezme den dovolené na Baristu roku?

Co se týče přenosu, ideální je jeho umístění na YouTube, protože je to univerzální a dostupná platforma a v pátek odpoledne i v sobotu jsem na stránkách akce (sekce Watch) zaznamenal nejedno škubnutí či výpadek. A to i při automaticky navrhovaném rozlišení 480p. FullHD bylo nepoužitelné navzdory skutečnosti, že mám kabelové připojení o stabilní rychlosti 93 MBit/s, tedy přibližně osmnáctinásobek minima vyžadovaného pro streaming v 1080p.

Často nepomohl ani opakovaný refresh a u poslední finálové soutěžící se dokonce stalo to, že po preventivním obnovení stránky v 15.58 zůstal záběr stacionární kamery neměnný a po zaškubnutí jsme natvrdo naskočili do čtvrté minuty a padesáté vteřiny vystoupení.

Spíše než detailním rozborem finále budou tyto řádky stručným shrnutím dojmů ze soutěžní soboty a vystoupení soutěžících, přičemž to Aleny Svobodové mi uniklo, jelikož jsem pozapomněl, že po obědové pauze se interval vystoupení změnil z X.30 na celou hodinu.

A ještě poznámku k Petru Holatovi. Nepochybuji o jeho kultivovanosti a velkých zkušenostech s hlasem. Letos však množství anglicismů přesáhlo míru a často působilo velmi uměle a křečovitě.

Namátkou: Keep it simple, Hrozně hezkej Call To Action. Make batch brew great again a mnohé další včetně nešvaru vidíme se místo uvidíme se v určitou hodinu nebo Čechy místo Česká republika či Česko. Chvílemi jsem si říkal, zda se nesnaží přiblížit generaci baristů okolo dvacítky, protože sám dávno patří ke „starým pardálům“ tuzemské baristiky, kteří se museli vše naučit za pochodu. (Další sebereflexivní plocha letošního ročníku.)

Dva soutěžící mi byli sympatičtější než zbytek finálové šestice. Vedle šéfa Fiftybeans, na jehož vystoupení byla znát zkušenost a nadhled (včetně kréda méně je více), to byl Volodymyr Petrina z Mazelabu. Jeho čeština sice v následném rozhovoru nemohla rozkrýt všechny významové a pocitové nuance, ale pro mne byla podstatná podoba vystoupení, z něhož vystupovala skromnost.

On i následující Kateřina Myšková z Doubleshotu používali při extrakci kuličky, které rozprostřely čůrek při natékání emulze do bezouškových šálků. Zjevně jsem nebyl jediný, koho pomůcka zaujala, protože zanedlouho moderátoři zodpověděli dotaz dvou pánů z publika – jde o Paragon Gate – a zástupkyně pražské pražírny dodala, že namražené kuličky zachytávají volatilní látky a vylepšují aroma a texturu u espressa, které je tak smooth, silky a vyhebkaný.

U Myškové mě iritovala zbytečně rychlá a sekaná angličtina a záplava technických a kávových detailů; informační kanonáda, která dost možná udolá i nejnadšenější. Její deskriptory byly lákavé (mango, cherry, juicy, rounded), ale mám pochybnosti, zda tam senzorici, mezi kterými byl Vojtěch Růžička, našli zmiňovanou 50% čokoládu. V průběhu informační vlny se třikrát přeřekla a omluvila a při extrakci jí týden odleželá Geisha chvílemi valila na výpustích. Oceňuji však, že si jako hudební podkres vybrala Hanse Zimmera a téma Infrastellar.

Ondřej Kůrka z curyšského MAME – podniku, kde působí mně sympatická Emi Fukahori, protože je také kávově rozmazlená a chce, aby emulze byla extraordinary – měl, tak jako pět soutěžících, které jsem viděl, EK43. A jeho espresso bylo servírováno v tradičních šálcích s oušky, což byla výjimka.

Roman Nejedlý (Fiftybeans) se konečně dočkal a na několikátý pokus ukořistil na Baristovi roku zlato, které tak zůstává v Brně. Druhou příčku obsadila Kateřina Myšková (Doubleshot). Bronz poputuje k Anastasii Pushkove z Onesipu, „bramborovou“ medaili obdržel Volodymyr Petrina (Mazelab) a pátá příčka náleží Ondřeji Kurkovi z MAME. Finálovou šestici ve výsledkově listině uzavírá Alena Svobodová (BELL LANE, Večerka Brno).

Bylo by moc fajn, kdyby porota dala k dispozici anonymizované hodnotící archy soutěžích, ale toho se od SCA asi nedočkáme. Alespoň nějaký pokrok tak představuje skutečnost, že letos mohli (dle slov Petra Holaty) diváci konečně ochutnat espresso a mléčný nápoj, který soutěžící připravovali.

Předchozí reporty: Barista roku 2023, 2022, 2020 a 2019