tadystuduju

[tadystuduju]

Jak jsme rozšířili náš výzkum o bariéry? - Reflexe předmětu Praxe II.

Během semestru jsme s milými spolužáky (Ahoj Johanko, Veroniko, Eriku) udělali výzkum Inovativních týmů ve státní správě. Zajímalo nás Jak fungují a jak vznikají týmy, které úspěšně transformují státní správu. A taky co jim umožňuje tu transformaci provádět. (Ale k tomu do většího detailu až na podzim, až ho zveřejníme.) 

V rámci praxe II jsme s Johankou navázali na dosavadní výsledky a ty rozšířili o pár dalších kroků a metod. Slajdy z prezentace k tomu jsou dostupné tady. V rámci výzkumných rozhovorů jsme se primárně nekoukali po bariérách, které aktérstvo má. Hledali jsme spíš ta pozitiva. Ale během analýzy výsledků jsme ty bariéry začali objevovat, tak jsme si je okódovali a v rámci praxe II se na ně podívali. Zanalyzovali jsme je, abychom s nimi mohli dál pracovat. Koukli jsme na pár metod, jak s výsledky dál pracovat. A i zda není nějaká teorie, na kterou by šly výsledky navázat. Zkusili jsme si bariéry rozdělit podle rámce, který postavil Christopher Wilson ve svém paperu Overcoming barriers to digital government: mapping the strategies of digital champions. Což nám docela zajímavě bariéry rozdělilo.

Zkusili jsme si udělat mapu bariér a rozdělit je na různých osách, třeba podle náročnosti odstranění nebo úrovně dopadu na stát. (Ke všemu je dokumentace v přiložené prezentaci.) 

Tohle dodávání kontextů a snahy o rozřazení nám pomohlo objevené chápat bariéry ve víc úrovních.

Pak jsme se koukli na to co už jsme zjistili v prvním části výzkumu. (Máme 12 vhledů, které teď protahujeme zpětnou vazbou od aktérstva a lidí, kteří mají k tématu blízko.) A propojili jsme naše bariéry s “odpovědmi” jak by tlo šlo řešit z našich vhledů. Většinu bariér se podařilo propojit a našli jsme teoretické řešení. Což rozhodně neznamená, že jsme objevili něco spásného, co všechno vyřeší. Protože každá bariéra se objevuje v jiném kontextu a není možné zmíněná “řešení” bariér na ně vždy použít. Ale možná naše vhledy v některých případech mohou postrčit k lepšímu fungování. Nakonec jsme si ke všem bariérám položili How might we otázky. Tahle snaha proměnit problém v příležitost, jak bychom ho mohli zlepšit, nám už jen v té jazykové proměně pohledu pomohlo definovat zajímavé příležitosti. Podívat se na to, jak bychom mohli něco vyřešit, nám poskytlo pestrou škálu věcí, na které se můžeme do budoucna zaměřit. Nebo taky někdo jiný. A přijít na to, jak svět státní správy zlepšit.

Praxe byla přínosná, spolupráce s Johankou taky. Ač docela dlouho jsem se snažil pochopit, k čemu celý předmět je. A jak ho správně uchopit, abychom nedělali zbytečnou práci, když smysluplné práce děláme dost ve škole i mimo ní na jiných předmětech. Tím, že jsme výzkum uchopili docela zeširoka, udělali na něm hodně práce a máme v plánu s ním ještě dost pracovat, tak nám moc nedávalo smysl dělat extra praxe II na téma mimo. A to, že jsme na závěrečné konferenci neměli prezentovat výzkum na kterém jsme odmakali přes sto hodin každý z nás, ale praxi, která měla mít alespoň 20 hodin a nebyla pro nás to nejdůležitější během tohohle semestru nám zas tak nedávalo smysl. Ale to neva.

Těš se na výsledky našeho výzkumu na podzim. A ahoj!

[tadystuduju]

Reflexe druhého semestru (mého) studia Design informačních služeb

Studium je stále super. Moc mě to baví, ačkoliv tenhle semestr byl narozdíl od prvního, který byl perfektně připravený a hrozně dobře zorganizovaný, docela messy. Informace chodily z různých směrů a nebyly úplně konzistentní. Takže jsme na začátku semestru opravdu neměli jasno, co nás přesně čeká, když se na to zpětně podívám. 

A také toho co musíme stihnout bylo mnohem více, než v prvním semestru. Ale to jsme si z části udělali sami, tím, že jsme si u jednoho předmětu dali se spolužáky vysoké cíle. Ale k tomu až níže.

Nastavil jsem si pro tento semestr na začátku semestru cíle, které jsem zkonzultoval s Laďkou a chtěl jsem se jich držet. A povedlo se mi to zcela minimálně. Ale naučil jsem se a vyzkoušel si dost jiných věcí.

Takže, co se mi spíš nepovedlo? Moje cíle z edventure canvasu. Chtěl jsem více porozumět sociálním inovacím a zaměřit se na procesy změn v organizacích. Chtěl jsem si víc nastudovat teorii změny, prozkoumat libdesign karty k sociálním inovacím. A chtěl jsem se připravit na facilitaci nějaké menší organizace, které by se hodilo trošku rozklíčovat kam se posunout. (Již jsem něco podobného řešil, a chtěl jsem proto být víc naskillený a pověnovat se tomu.) A vedle soc. inovací jsem se ještě chtěl zlepšovat ve facilitaci procesů a provázení organizací změnami. 

A libdesign karty k soc. inovacím jsem si prostudoval. Ale jinak nic moc. Pracovně jsem se dál věnoval zlepšováním procesů a fungování naší organizace, ale to je jen příbuzné k mým studijním cílům. 

Můj semestr se nakonec točil kolem jiných cílů. V rámci výzkumného předmětu jsme si dali se spolužačkama a spolužákem za cíl prozkoumat inovativní týmy ve státní správě. Jak ty týmy fungují, vznikají a co jim umožňuje dělat změnu. A pustili jsme se do toho s vervou, udělali jsme rozhovory s velmi zajímavými lidmi, kterým se opravdu daří dělat inovativní či transformativní věci ve státní správě. Zanalyzovali jsme si výsledky výzkumů a sestavili dvanáct zajímavých poznatků, teď s nimi dál pracujeme, a celý výsledek naší práce chceme vyladit a na podzim zveřejnit. Třeba tak pomůžeme o malý krůček státní správě lépe fungovat. Podařilo se nám vybrat si téma, které nás všechny bavilo, zajímalo a rozvíjelo.

Sám si cením toho, že jsem mohl pozorovat lidi, kterým se daří dělat fakt hustý věci ve složitých podmínkách. Trošku se zasíťovat. Víc se orientovat v tom, kdo má co na starost a kdo ovládá, který části tohohle státu. Nezkoumal jsem teda nakonec sociální inovace, ale inovace ve státní správě jo.

Takže já jsem s výsledkem své studijní práce tenhle semestr spokojený. A jsem zvědavý, jak moc se trefím s cíli a výsledkem příští semestr. Zatím se mi to nedaří.

Těším se na dobrodružné zítřky nejen na Designu informačních služeb na KISKu (nejzábavnější škole, kterou jsem měl možnost studovat.)

[tadystuduju]

Design hackathon - Bankovní podvody, jak se jich zbavíme?

Sestavili jsme si skupinu lidí, kteří trápí situace ve městech a života lidí v něm. A skončili jsme tím, že jsme nevyřešili bankovní podvodníky v ČR.

Do většího detailu jak probíhal náš hackathon už to rozepsal třeba Matyáš nebo Monika, nezaměřím se tedy na proces a popis toho co jsme dělali, ale spíš co si z toho odnáším.

Během semestru jsme se zábavnou formou rozdělili do tématických skupin problémů, s kterými bychom rádi pohli. Naše parta si vzala téma město a jak jeho potenciál ničí různý věci, postupnou diskuzí a radikalizací jsme došli k tomu, že za všechny problémy můžou auta. (Trochu přeháním oproti reálný domluvě, ale zní to líp.) Došli jsme k tomu, že super bude zadat si designerský problém: "Jak bychom mohli docílit toho, že v Praze bude 90 % lidí chodit pěšky, jezdit na kole nebo využívat MHD a zajistit tak vyšší spokojenost obyvatel."

Řešení bylo jednoduchý, vymítit auta a postupnej proces k tomu byl taky docela zřejmej. Ale tušili jsme, že je to trošku absurdní boj s větrnými mlýny a trochu moc ambiciózní, na to abychom si ho brali na designérskej hackaton a věnovali se mu další dny či snad týdny nebo měsíce. (to v tu chvíli bylo nejistý.)

Tak jsme změnili téma na Bankovní podvody. Konkrétní na: "Jak bychom mohli z česka zcela vymýtit finanční podvodníky a ochránit peníze lidí na jejich účtech?"

S výbornou partou spolužáků jsme si udělali nějaký základní výzkum, vyzpovídali pár aktérů, našli co je možný na internetech a sjeli se na hackathon. Já jsem předem kejvnul na roli facilitátora, z čehož jsem měl trochu obavu a trochu mě mrzelo, že nebudeme mít někoho zkušenějšího, komu bych mohl koukat pod ruce.

Nakonec jsem osobně za tenhle výsledek rád, protože jsem se toho asi naučil nejvíc. Poté co jsme pochopili víc zadání a že důležitá je během tohohle hackathonu cesta a ne cíl, tak jsme se v týmu všichni docela uklidnili a shodli se na tom (znovu, předtím už během callů), že si primárně chceme vyzkoušet proces a nemáme potřebu přijít s neprůstřelným dokonalým řešením, nad kterým bychom trávili ještě x dalších měsíců.

Já jsem měl snad jediný víc zkušeností s průchodem celým design sprintem v obdobné podobě a s tím jak jednotlivý kroky vymýšlet, facilitovat a realizovat. Ostatní v týmu měli nějaké zkušenosti a ne tak komplexní. Tým si chtěl vyzkoušet designérskou práci v tom celku. (Já tolik ne, už jsem si podobnými projekty prošel dostkrát.) Mě na tom zase zajímala ta facilitace a moje nervozita z ní. Když to budu dělat blbě, tak nikam nedojdeme, nebo se pohádáme, nebo to nebude fungovat apod.

Měl jsem nějakou základní představu jak si budeme procesem procházet, jaký aktivity v který části budeme dělat a kam by nás to mohlo postupně posunout. V průběhu jsem upravoval ty aktivity, vypouštěl některý naplánovaný zbytečný kroky (třeba detailnější persony) a naopak doplňoval věci, které jsem na začátku vymyšlené neměl. Monika ve svým reportu má docela dobře zaznamenané, co jsme dělali. Hodně jsme pracovali s milovanejma lepíkama, různě je přeskupovali a ty důležitý si přesouvali a vyzobrazovali v různým pojetí a řadili do různých struktur. Tak abychom udělali dobrý rozhodnutí a znali vše co jsme pro rozhodnutí potřebovali.

Oproti práci v obvyklým třeba placeným týmu, jsme tady neměli do většího detailu rozdělené role. Neměli jsme stanovené žádné právo rozhodnout, nebo něco třeba zatrhnout. Děli se nám dva zásadní nešvary a jeden nepřekvapivej a úsměvnej.

Neměřili jsme si čas, ikdyž jsme si stanovili, jak dlouho nám některá aktivita má zabrat času, tak jsme ignorovali, že jsme to přesáhli klidně čtyřikrát. Tohle bylo docela stěžejní. Časomíru bych příště určitě měl propracovanější.

A hlavně jsme měli velkej problém se rozhodnout, do čeho se pustit, jak se posunout. O hodně věcech jsme zbytečně dlouho diskutovali, ač už jsme byli rozhodlí a stejně jsme je furt znevažovali a promýšleli ze všech stran. Tohle nás extrémně zpomalovalo a i proto jsme pro ostatním týmům, neměli moc žádný wau výsledky. V tom jak náš tým fungoval se mi nezdálo komfortní je občas přerušit a nutit, že něco bude nějak, jsem zvyklý pracovat hodně konsenzuálně a necítil jsem se dobře dělat rozhodnutí pro ostatním, že už něco nebudeme řešit a jdeme dá. Příště bych si určitě dopředu nastavil, kdo bude rozhodovač a věci rozhodne, ač by to bylo proti názoru ostatních. Nebo si dopředu stanovil jiné metody, jak tohle řešit.

A zábavný bylo, že v některých částech workshopu jsme byli zpomalení taky tím, že jsme nechtěli dělat věci, co buď vůbec neumíme, nebo děláme v práci furt. Já jsem si třeba přál docela udělat nějaký basic prototypy nějakých řešení, který bychom třeba mohli testovat, ale bylo to už ve chvíli, kdy bylo docela jasné, že už se to spíš nestihne. A já dělat ve figmě apod. prototypy skoro neumim a trvalo by mi to hrozně dlouho. A ostatní to měli zase tak, že to dělaj každej den v práci a tak se jim nechtělo to dělat teď a radši se chtěli soustředit na jinou část procesu, co by si mohli vyzkoušet. To mi ve finále přijde skvělý, že jsme měli možnost se rozhodnout, že něco dělat nebudem, jen protože se nám nechce a že se budem věnovat něčemu jinýmu. To se v životě obvykle neděje a tady se to hodilo.

Byl jsem trochu rozmrzelej, že oproti ostatním týmu jsme měli takový obyč až lame výsledky, ale dost jsem to probíral i s týmem i s ostatními pedagogy a tvařili se, že to bylo ok.

Příště bych si vybral téma, kde tušim, že se dá hnout víc věcmi než jen jedním omezeným způsobem navázaným na technologie.

Díky za hackaton, bylo to fajn!

[tadystuduju]

Co moje studijní cíle?

Na začátku semestru jsem si, tak jako ostatní spolužáci, vytvořil studijní cíle. Prokonzultoval jsem je s Romanem S. N., který mě odvedl od obecných neurčitých a nekonečných témat a dobře navedl k tématu sociální inovace.

Větší detail toho, jak to dopadlo jsem popsal přímo v canvasu. (A možná link na něj za pár týdnu smažu.) Ale stručně jsem svý cíle nesplnil. Ač ty původní, před jejich pozměněním docela vyšly. Získal jsem větší designerský sebevědomí a to je důležitý. Detail v canvasu. Ale nestihl jsem přečíst ani prozkoumat ani udělat skoro nic jinýho, než to co jsme měli součástí studia. To mě mega bavilo a moc mi to dalo, ale víc než to co jsme dostali naservírované, jsem moc nestihl. Ale i tak jsem se toho naučil hodně a posunul se zas o něco dál.

[tadystuduju]

Závěrečný práce, čte to někdo?

Tvorba tohohle portfolia (pokolikátý už! mě někdo nutí se během studia veřejně prezentovat?) mě připomněla, že mě už 3 roky mrzí, že jsem nikdy nenasdílel diplomku lidem, pro který jsem ji psal. Psal jsem o otevřených datech v dopravě a úspěšných zahraničních opendatových inicativách. Všichni tři hodnotící byli z práce nadšení a ponoukali mě k publikaci, což jsem vyčerpaně odmítal. Ale měl jsem plán, že ji pošlu do institucí, který se v Praze otevřenými daty zabývají. A i na základě jejich dat jsem tu práci tehdy napsal.

Tak dneska jsem jim konečně tu práci poslal. O tři roky později. A to to datový srovnání, který jsem vytvořil bylo zastaralý už při dopisování práce. <3 Hodně práce pro nic! (Bohužel to by mohlo bejt moto hodně závěrečných prací, během jejich psaní získají autoři tolik frustrace, že už se s nimi vůbec nechtějí crcat dál.)

Chceš si ji přečíst? Tady: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/171553

[tadystuduju]

data.tu -> tadystuduju

Pár let tu byly studijní výtvory, převážně založený na datech (proto data.tu), který jsem po sobě zanechával během Studia nových médií na UISKu na Filozofický fakultě na Karlově univerzitě. Moc jsem se k nim nevracel a už je dál nerozvíjel. Studium jsem úspěšně dokončil.

Bohužel, jak to tak bývá s free online nástroji, dvě ze svých prací jsem postavil v Carto aplikaci a ta zrušila všechny free projekty, takže to nejzajímavější, už není vůbec dostupný.

Teď jsem se od nových médií posunul k studiu Designu informačních služeb na KISKu na Filozofický fakultě na Masarykově univerzitě. Online obor, víceméně asynchronně, tzn. jednou za dva týdny v pátek dopo máme společnou online vyuku. Za celej semestr jsme se viděli osobně jednou a to na nepovinným hackathonu na dva dny v Brně.

Zatím je to studium, po prvním semestru, super. Studoval jsem na třech fakultách na karlovce (FHS <3, Filda a naskok Přífuk) a semestr na UCL v Londýně. Nikde nikdy vyúčující nevěnovali tolik péče tomu, aby předměty a jejich studium tak hrozně krásně předpřipravili pro studenta, tak jako tady na KISKu. Jsem nadšenej a díky za to!

[tadystuduju]

data.tu -> tadystuduju

[tadystuduju]

Na jaře nás s Ondřejem a Jakubem tížila jedna životní otázka. "Kam na romantický výlet?" No a tak jsme si řekli, zeptejme se romantických spisovatelů, jak oni to vidí. Uvědomnění, že jsou všichni po smrti přišlo záhy. Nezbývalo nám nic jiného, než si vyžádat od Národní knihovna ČR korpus naskenovaných děl Němcové, Máchy, Nerudy, Sabiny, Tyla a několika dalších romantiků a naprogramovat si script, který nám dokázal v dílech najít názvy kopců, říček, měst i vesnic. A náhle jsme měli přehled toho jaká místa zajímala tyto české romantiky. Stačilo pár úprav a pár týdnů práce a dali jsme to do mapy. Aby i vy jste se mohli podívat na českou krajinu pohledem romantických autorů. <3 http://bit.ly/romanticti_spisovatele (pro filtrování klikni na kapičku) A taky jsme k tomu udělali analýzu digital humanities projektů, který dělaj jiný knihovny ve světě a vybrali pár příkladů, co by bylo reálný udělat i v NK. No a o půl roku později k tomu konečně vyšel článek, kde si o tom můžete počíst. Tak třeba čtěte. >> http://bit.ly/ikaros_moznosti_vyuziti_digi_archivu_NK <<

P.S.: Šlo primárně o prototyp, jak je možné se dočíst z brožůry (jež jsme pro zaměstnance knihovny vydali) i z článku, abychom ukázali jaké jsou možnosti práce přímo s daty NK. Dotáhnout do dokonalosti by vyžadovalo ještě pár dní úprav. Upravit místa, která jsou lokalizovány jinde než autor zamýšlel a metodologicky dotáhnout výběr autorů i jejich děl. (Tady se pracovalo s 8 autory a s knihami, na které už nespadají autorská práva.)

Edit: na četné chyby lokací můžete upozorňovat na mail, jež je v popisu mapy. Možná je někdo někdy opraví.

(příspěvek jsem přebral z fb statusu, proto tato forma.)

[tadystuduju]

Fb svět podporovatelů Hynka Blaško do parlamentu EU

Pár týdnů jsem sledoval a analyzoval svět, který se odehrával na facebooku okolo voleb do Evropského parlamentu a snažil se rozklíčovat, kdo stál za tak masivní podporou Hynka Blaško, což vyústilo v to, že byl vykroužkován z osmého místa kandidátky na první za SPD. A došel jsem k tomu, že za původem úspěchu stálo jen pár lidí a jejich vydatná aktivita v facebookových skupinách. Shrnuté výsledky mé analýzy si můžete přečíst v článku na Hlídacím psu: https://hlidacipes.org/nas-muz-v-bruselu-dezinformatori-si-vyzkouseli-jak-pres-facebook-prosadit-sveho-kandidata/

[tadystuduju]

Airbnb v Praze

Narazil jsem na dataset všech Airbnb ubytování, které se v Praze nabízejí. Zjistil jsem, že těch nabídek je přes třináct tisíc a mě zajímalo, kde to všechno je. Samotné insideairbnb.com zrovna u Prahy nemělo zpracovanou vizualizaci dat, tak jsem data trošku pročistil a upravil, aby se daly srozumitelně kategorizovat a vložil jsem je do mapové aplikace. Tak tedy tu: https://bit.ly/2ybBvHg 

Airbnb samo anonymizuje přesnou adresu, dokud si ubytování nezaplatíte, takže na Vítkově není hromada postelí, ale samotné nabídky jsou v rádiu 150 metrů od tečky na mapě. 

Části města a místní označení jsou tak, jak je uvádělo samotné Airbnb, kdyby někdo chtěl podrobnější informace, kolik je kupříkladu airbnb nabídek na Praze 17, tak by souřadnice musel propojit s vrstvou, jež by Prahu 17 ohraničovala. To se mi dělat nechtělo. 

Cenové kategorie, do kterých jsem nabídky rozdělil, jsem určil sám bez jakékoliv promyšlené metody.

Méně zajímavé informace pro ty, které zajímá práce s daty:

Data jsem stáhnul z http://insideairbnb.com/index.html, tam se také dočtete, kdo za získávání těchto dat stojí a najdete tam datasety mnoha dalších měst. Data jsou dostupná pod  Creative Commons CC0 1.0 Universal (CC0 1.0) "Public Domain Dedication" licencí. 

Za pomocí OpenRefine jsem data trošku počeštil, zlikvidoval dvojí označení (Prague/Praha), změnil znaky dolaru na koruny, zbavil se přebytečných čárek atd. V OpenOffice Calc jsem vytvořil kategorie cen - určitě by to mnohem rychleji a snadno šlo udělat v OR, ale pracoval jsem s ním poprvé a snahu o to jsem vzdal.

Dataset jsem nahrál do mapové aplikace Carto a tam už si jen pohrál s názvy a uspořádání označení míst a s widgety. Samotný dataset nabízí mnohem více informací, než ty které jsou v mapě dostupné, nabízí ještě mnoho zábavy.

Ať vás prohlížení mapy baví.

F.

[tadystuduju]

Arduinem ovládaný závěsy

Školní projekt - dokumentace tu: http://wikisofia.cz/wiki/Arduino_automatick%C3%A9_z%C3%A1v%C4%9Bsy