#sponz

[bernar-dino-galgano]

Niente SPONZ 2024

Un “MIRACOLO” in ALTA IRPINIA composto dal susseguirsi di fuochi, salsicce, fegatini, viscere alla brace, camping libero ad attività ludiche, laboratori artigianali, trekking e musica notturna, alle presentazioni di libri e di poesie fino al cinematografo, e anche l’arte contemporanea. Lo Sponz un “progetto dentro progetto” dove prende vita l’arte. Per riassumere è il festival dei sensi che si…

[lamilanomagazine]

Vicenza: “A piedi nudi sulla terra”, il docufilm con letture di Alessandro Scillitani.

Vicenza: “A piedi nudi sulla terra”, il docufilm con letture di Alessandro Scillitani. “A piedi nudi sulla terra” è il titolo del docufilm, con letture di Alessandro Scillitani, che verrà presentato in Biblioteca civica Bertoliana, nella sede di Palazzo Cordellina in contra' Riale 12, martedì 30 maggio alle 18. Sarà presente Scillitani, autore di documentari, musicista e cantante, che alternerà letture a immagini e condurrà il pubblico in un viaggio attraverso la via Postumia, tra Vicenza, Cremona e Piacenza, “alla ricerca della lentezza per recuperare un ascolto del mondo in un tempo di evidenti sconvolgimenti climatici. Un viaggio a passo lento, alla scoperta di antiche vie che attraversano con leggerezza i fiumi, le montagne, le terre selvagge all’estremo nord, alla ricerca dei resilienti, di chi ha scelto di vivere in modo sostenibile, nel rispetto di un’armonia perduta. Un viaggio fatto di incontri e storie, riflessioni sulla vita contadina e sulla modernità, cercando ciò che rimane”. Fra gli altri si incontreranno anche Paolo Rumiz, Tonino Guerra, Alessandro Anderloni. Delle sue opere, Alessandro Scillitani cura sceneggiatura, regia, montaggio e musiche. Dal 2011 collabora con il noto scrittore e giornalista Paolo Rumiz, con il quale ha realizzato numerosi film, molti dei quali distribuiti con Repubblica ed in emittenti televisive (Rai, LaEffe Tv, Rsi) e proiettati nei cinema. Nel 2013 ha fondato una sua società di produzione, Artemide Film, con la quale ha realizzato numerose opere. Rielaborando i materiali filmici raccolti durante i suoi viaggi, realizza film-concerto, in cui le immagini su grande schermo si intrecciano con la musica eseguita dal vivo. Ha collaborato alla realizzazione di spettacoli della compagnia teatrale Teatro dell’Orsa (Nudi, Fatti di numeri, Saluti dalla Terra). Con i suoi film e con i suoi spettacoli ha partecipato a numerosi festival ed eventi importanti, tra cui Festival della Mente, Festivaletteratura, Sponz Fest, La Luna e i calanchi, Film Festival della Lessinia, Mostra del cinema di Venezia. Ingresso libero fino ad esaurimento dei posti.... #notizie #news #breakingnews #cronaca #politica #eventi #sport #moda Read the full article

[angiuluzz92]

SponzFest 2022 - Giovanni Truppi

[dangerofmusic]

https://dangerofmusic.com/2019/08/01/settimo-sponz-fest-il-19-agosto-torna-il-festival-di-capossela/ @sponzfest @vcapossela #sponz #fest #sponzfest #viniciocapossela #chefrubio # (presso Roma - San Basilio) https://www.instagram.com/p/B0o6DyuBcY7/?igshid=1bqwr6oojnf38

[lospeakerscorner]

Sponz Fest 2021

Alta Irpinia, parte la nona edizione di Sponz Fest, ideato e diretto da Vinicio Capossela, che durerà fino al 29 agosto CALITRI (AV) – Ha preso il via Sponz All’Osso – Per un manifesto delle aree interne, la IX edizione del Fest ideato e diretto da Vinicio Capossela, fino al 29 agosto nell’Alta Irpinia. Vinicio Capossela Dopo un’edizione 2020 dedicata all’acqua come elemento di purificazione e…

[francescafiorini]

SPONZ ALL'OSSO: dal 25 al 29.8 in Irpinia la IX ed. del Fest di Vinicio Capossela con Marc Ribot, Iosonouncane e tanti altri

SPONZ ALL’OSSO: dal 25 al 29.8 in Irpinia la IX ed. del Fest di Vinicio Capossela con Marc Ribot, Iosonouncane e tanti altri

SPONZ FEST 2021 “Sponz All’Osso – Per un manifesto delle aree interne” dal 25 al 29 agosto a Calitri e in Alta Irpinia la IX edizione del Fest ideato e diretto da Vinicio Capossela Prenotazioni e prevendite obbligatorie su www.postoriservato.it Dall’alto a sinistra in senso orario: Vinicio Capossela (credit Valerio Spada), Marc Ribot, Iosonouncane (credit Silvia Cesari), Martirio e Raul…

[allinfoit]

SPONZ FEST 2019 | Elio Germano, Raiz, Goffredo Fofi, Grazia Di Michele e tanti altri. Il programma di mercoledì 21 agosto Mercoledì 21 agosto è la terza giornata dello Sponz Fest, il festival ideato e diretto da Vinicio Capossela giunto quest'anno alla settima edizione, fino al 25 agosto in Alta Irpinia…

[mikey-kenneys-blog]

This evening I will be beginning my residency, until Saturday night (22nd-25th Agosto), at @sponzfest in Calitri, Italia! I will also be performing with the magical @vcapossela on Saturday night. Italy, you’re becoming a second home to me. I can’t wait to see you again. Photo by @christine_keating #italia #italy #viniciocapossela #sponzfest #sponz #campania #mikeykenney #fiddle #traditional #trad #irish #english #folk #liverpool #scouse

[cirosky]

27/08/2022 #Caltri Alta Irpinia Sponz Fest 2022 # Coltura e Cultura della terra 🌏 ROLLING SPONZ REVIEW - TUTTI IN UNA NOTTE Il grande concerto di Vinicio Capossela con Giovanni Truppi, Edda, Micah P. Hinson, John De Leo, Mara Redeghieri, Davide Ambrogio, Pietro Brunello. (at Sponz Fest) https://www.instagram.com/p/Ch0TkMsKpMnqNU6Cux3orbkf1G_OdhTYdgk7LM0/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[nardonews24]

VINICIO CAPOSSELA, BIRRE AL CASTELLO E ALTRI APPUNTAMENTI IN PROVINCIA DI LECCE

VINICIO CAPOSSELA, BIRRE AL CASTELLO E ALTRI APPUNTAMENTI IN PROVINCIA DI LECCE

VINICIO CAPOSSELA A LECCECantautore, poeta, scrittore e fantasmagorico entertainer: giovedì 18 agosto (ore 21:30 –  posto unico in piedi 30 euro – biglietti disponibili nel circuito dice.fm e al botteghino) il nuovo parco urbano Tagghiate Urban Factory di Lecce ospita Vinicio Capossela con Rolling Sponz Review: un concerto extra large tutto da ballare, un circo mobile che porta sul palco alcuni…

[bernar-dino-galgano]

Dedicarlo alla pazzia

[tifatait]

Sponz Fest 2022: nelle località dell'Alta Irpinia, concerti ed eventi con la direzione artistica di Vinicio Capossela | www.campaniaforyou.it

Sponz Fest 2022: nelle località dell’Alta Irpinia, concerti ed eventi con la direzione artistica di Vinicio Capossela | www.campaniaforyou.it

[thomstudio]

                                             "Be Human" Sponz Fest Mister Thoms 2018 Sant'Angelo dei Lombardi - AV

[lenakramaric]

(unfortunately without translation) 

amazing text from my amazing curator Jelena Tamindžija Donnart

Nesputanost reakcije

Selidbe nikad nisu samo fizičkog karaktera. Selidbama mijenjamo svoja okruženja, ali i svoje dugoročne snove, skrivene želje, ustreptale nade kojih se onako naivno i praznovjerno bojimo izreći naglas, očekivanja da će okolni prostor promijeniti i nas same i ljude kojima smo okruženi slijedeći modernističku logiku arhitekture Le Corbusiera. No paketi u kojima polagano odlažemo fizičke predmete u koje smo pokušavali unijeti dio sebe nikad ne daju naslutiti radi li se o skrivenim vratima u neku bolju i bližu budućnost ili se pak prešućuje još jedna Pandorina kutija koju ne želimo otvoriti dolaskom na novo mjesto.

Kroz radove i život umjetnice Lene Kramarić motiv kutija neprestano se provlači kroz njezinu narativnu nit, gdje prostor ispunjen neotvorenim kutijama metaforično autoricu odvodi u svijet njezinih stalnih čekanja, očekivanja i straha od ponovnog pakiranja i raspakiranja. Konstanta seljenja uvjetovala su neprekidna i intenzivna prepakiravanja predmeta pri čemu istovremeno uvijek novi, ali izgledom uvijek stari i prepoznatljivi obrisi kutija, autorici predstavljaju svojevrsnu kočnicu, nasilnu pauzu u njenom stvaralačkom skučenom prostoru koji joj nalaže dimenzije djela, kretanje kroz prostor, nemogućnost odmicanja od rada i promatranja djela s potrebne distance.

Zbijenost vanjskog fizičkog prostora prenosi se i u unutarnji umjetnički prostor gdje pretežito ženski likovi isprepliću svoje životne planove na kolodvoru osjećaja bez voznog reda i konduktera. U nagužvanom prostoru koji nosi određenu težinu i strku nepovezanih riječi i izgubljenih dijaloga suprostavljaju se ulomci bestežinskog stanja, onog ponovnog svijeta snova i nada koji se izmiču spremanju u kutije. U prostoru Sponze koja je među nizom svojih brojnih funkcija bila primarno okrenuta ka trgovini, carinjenju robe i sastanku trgovaca, izloženi radovi vuku paralelu sa samim prostorom u kojemu se osjeti nasljedstvo šušura, cjenkanja, nagurivanja, trgovačkog pregovaranja.

No ipak, prostor Sponze, kao i sami radovi Lene Kramarić, vođeni su nekom višom logikom, od samog natpisa u Sponzi koji naglasak stavlja na poštenje trgova i čestito mjerenje robe uz nadzor samog Boga do skrivenih natpisa autorice koja slikama uvijek pridaje glavnu misao vodilju. U radovima Kramarić pokretačka snaga također je okretanje božanskom, prvenstveno osjećaju jedne unutarnje zahvalnosti i poniznosti prema čak i običnim stvarima koje su joj omogućene. Ruke kao ikonološki simbol zahvalnosti prisutne su u svakom radu autorice koji podjednako predstavljaju i jednu fragilnost, ranjivost ženskih „nevinijih od mojih“ ruku, ali i zbroj individualnih snaga koji rezultiraju ujedinjenim zajedništvom.

Zbroj individualnih karakteristika obrisa koji rezultiraju novim metafizičkim stanjem nije vidljiv isključivo u oblikovanju figura, već je dodatno naglašen širokom i ekspresivnom paletom boja koje poništavaju granice obrisa i razvodnjavaju priče o čvrstim obrisima. Buntovnički prelazeći preko kontura prikazanih likova, kolorit u radovima Lene Kramarić predstavlja drugu stranu medalje, prostor neograničene slobode i mašte koja se ne podvrgava zadanim obrisima, već stvara vlastiti pejzaž ispresijecan instinktima, dubokim emocijama i natruhama ženske intuicije.

Upravo ovaj lirični kolorizam ukazuje na fragilnost oblika i zadanih smjerova života koji u Leninim radovima lako isparavaju u ono ponovno bestežinsko stanje. Kao opreku laganim kvaziakvarelnim namazima bojama, postavljaju se brojni uzorci koje autorica aplicira u svojim djelima uspješno izbjegavajući njihovu puku dekorativnu narav. Uzorci koji podsjećaju na tapete starinskih kuća naših predaka u ulje na platno unose jednu sugestivnu intimu interijera u kojima se odvijaju priče koje skrivamo izvan granica našeg privatnog teritorija. Uzorci preuzimaju obrazac ponašanja boja ne mareći za granice ocrtanih likova zanemarujući njihovu sugestivnost i uvjetovanost. Udarac je to logici zadatosti, determiniranosti, statičnosti i proglašavanje prostora slobode, slojevitosti, hibridnosti i potajne žudnje za neodređenošću.

Kutije i obrisi u kojima zajednica nastoji sputati ljudski potrebu za ispoljavanjem kreativne neobuzdane energije autorica svjesno opovrgava koristeći se likovnim sredstvima kolorističke borbe protiv zatvorenih kategorija. Na platnu u kojima je kompozicija preplavljena različitim smjernicama, zasićena planovima koji su međusobno u borbi za osvajanjem uvijek novih praznih prostora na slici događa se fuzija jezgri atoma u kojima se oslobađa neograničena stvaralačka energija. Ta je emotivna eksplozija izražena u svakom idućem Leninom radu koji u izložbi stvaraju lančanu reakciju izazivajući u promatraču njegovo vlastito oslobođenje od osobnih zadanih granica. Raskid s barijerama omogućuje otvaranje perceptivnih kanala ka prostoru u koji nam se prije činilo nemoguće kročiti i na čiji nam put autorica svjesno ukazuje. Put je to koji ostavlja prtljage prošlosti i vlastitih Pandorinih nedaća zatvorene u kutiji, a aktivira nove smjerove naše vlastite percepcije neograničene konturama nametnutih ili pak fiktivnih ograničenja.

[zlutyzakaznik]

Mistři extrakce

(17. 2. 2020) Stručně nad letošním Baristou roku.

Momentka z vystoupení soutěžícího na Baristovi roku 2020 (snímek z videa vytvořen a použit s laskavým souhlasem Audiovizuálního centra ČVUT).

Rok uplynul jako voda a během právě skončeného víkendu se v areálu pražské Pragovky uskutečnilo další národní kolo soutěže o nejlepšího českého baristu či baristku. Jelikož jsem své hlavní výhrady vůči stávající podobě soutěže popsal loni, zaměřím se tentokrát převážně na novinky nebo věci dosud nezmíněné. A ač jsem si původně říkal, že se podívám až na nedělní finálovou šestici, stejně jsem v sobotu ráno neodolal a po připravení ranního cappuccina jsem si na YouTube naladil přenos z místa konání.

Pár pikantností hned na úvod. Terezka Balá v roli technické rozhodčí ukázala svůj trademarkový účes, pověstně přísné brýle i působivé tetování a v rámci senzorických čtveřic jsem zahlédl Adama Neubauera, tradičně poněkud koženě působícího Jaroslava Slámečku i vzezřením plachého Zdeňka Smrčku. Respect Coffee měli údajně na espresso baru žluté mikiny a Shothouse z Havířova zase zavřeli svůj provoz, aby se mohla celá crew soustředit na soutěž. (Kavárna prý funguje od května, mají hodně ginů a organizátoři nemají dávat on-line, že se tam nesedá a že je to zakázáno. Pozdě, už je to venku). 

Petru Kocourkovi z libereckých Nordbeans/Sweet City upadlo během jeho semifinálové rutiny OCD, protože měl, jak sám řekl, ruce od popcornu. Bodíky za tento lapsus byly určitě strženy, ale toto se může stát, snažil se uklidnit soutěžícího po jeho vystoupení moderátor. A lze s ním souhlasit. Vždyť komu z nás v životě distribuční kolečko neupadlo? Snad jen těm, co jej nepoužívají.

V sobotu, kdy hlavní soutěž jela na dvou stanicích, to docela odsýpalo a místy jsem si jen tak tak stačil během pěti- až desetiminutové pauzy připravit další kávu nebo trochu sesumírovat poznámky ve druhém okně. V neděli pak byly mezi jednotlivými soutěžícími téměř čtyřicetiminutové rozestupy. V rámci živého vysílání – záznamy budou k mání později bez následných rozhovorů s moderátorem, jak mi potvrdili na dotaz v režii AVC ČVUT, které opět přenos technicky zajišťovalo a zaslouží velké poděkování – se mi podařilo zhlédnout téměř všechna vystoupení a kamerové pokrytí scény bylo kompletní a i zvuk téměř perfektní – hudební stopa stažena na pozadí a soutěžícím tak bylo výborně rozumět.

Pochopitelně jsem se soustředil především na lidi, o kterých jsem předpokládal, že by díky zkušenostem mohli zamíchat pořadím ve finálové šestici. Na prvním místě myslím samozřejmě Adama Obrátila, u kterého jsem se zastavil cca 2 týdny přes soutěží v Industře a vyjádřil očekávání, že to letos konečně vyhraje.

Jeho semifinálové vystoupení bylo dle očekávání klidné a metodické (brew ratio 18:43, bílé EK-43, zbytek byly černé verze anebo Mythosy 1 a 2) a v taktilním espressu mohli porotci cítit kyselé třešně, třešňový likér či griotku a na konci kakaové boby z Tanzánie. Obrátil šlehal na 55 °C, aby mléko mělo rovnováhu mezi sladkostí a krémovostí a nebylo příliš horké a kravskému produktu se dostalo speciálního ošetření (1 litr nehomogenizovaného a opatrně pasterizovaného mléka se zmrazil, pak nechal roztát a jelikož mléčná sušina a tuky tají dříve než voda, výsledkem bylo půl litru “supermléka” s bohatší texturou, které, slovy Obrátila, skoro připomíná britský double cream (48 % mléčného tuku) a v kombinaci s espressem jsou to pak třešně s double cream. Mňam. Salivoval jsem u obrazovky a záviděl senzorickému porotci na levé straně stolu, který po prvním doušku uznale pokýval hlavou. Celkem 110 ml mléčného nápoje. A mé kávové srdce pochopitelně zaplesalo, když při nalévání cappuccin pro senzorickou porotu Adam Obrátil prohlásil, že: “I really believe that great espresso, combined with great milk, is the greatest synergy you can ever achieve in coffee.”

Vojtěch Růžička pro mne, spolu s Tomášem Taussigem, reprezentuje jeden z hlavních trendů přítomných v baristických soutěžích, tj. enormní důraz na technologické aspekty přípravy, chcete-li, pořádnou výběrovou geekařinu. EK-43, distribuční kolečko a PuqPress jsou samozřejmostí a on sám k nim přidal ještě sous-vide (protože se prý s tím dobře dělají sirupy pro signature drink, jelikož tyto získávají chuť použitého ovoce a teplota 60 °C nebo více ovoce s ingrediencemi zhomogenizuje) a ruční třídění zrn při výběru suroviny. Poměr extrakce pro všechny nápoje měl 22/50 g a v jeho espressu měly být údajně maliny, jasmín, stopy ibišku a mléčné čokolády a též elegantní hořkost bergamotu. Hezky pěkně desetkrát zamíchat, aby se propojily všechny vrstvy (někdo doporučoval jen pětkrát či šestkrát a vyčkat potřebný počet vteřin na zchlazení) a porotci mohli usrkávat. Jeho 110ml mlečný nápoj měl chutnat po hnědém cukru, mléčné čokoládě, čokoládových cookies a trošce malinového jogurtu. Barista si v průběhu semifinálového i finálového vystoupení několikrát otíral čelo papírovým kapesníčkem a porota i diváci byli zásobováni kvantem technických detailů stran pražení (mimo jiné měl kávu od pražiče Underdog v Aténách). Oba pány vnímám jako svého druhu Hestony Blumenthaly české scény.

Nejkrásnějším momentem letošní soutěže, a dost možná nejhezčím vystoupením, jaké jsem na Baristovi roku dosud viděl, byla prezentace Štěpánky Šustrové z pražského Cafe Jen (ex-Skog). Její personifikace bolívijské kávy coby ženy pojmenované Gloria byla okouzlující a espresso (19.3/42 g, sweet driven, with medium body and velvety texture, green apple in the beginning turning to yellow plums and sultana raisins) podle ní mělo curvy body, honest look a dále je Gloria confident and friendly. Porotci pak měli chápat své ochutnávání espressa jako nikoli běžné enjoy (your cup), ale coby svou první date s Glorií.

Cappuccino (19.3/36 g) bylo připraveno a prezentováno jako Milky Gloria (likes to be surrounded by nature where she feels relaxed and easygoing (...) is quite social and talkative. A pražič z Hasbean se stal jejím stylistou. Půvabné. Když jsem se pak večer z dočasně dostupného kompletního záznamu díval na vystoupení podruhé, asi čtyřikrát jsem nad poetičností a volbou slov zaslzel dojetím (a vlastně i teď, v neděli odpoledne, když tyto řádky píšu). Že jsem nebyl zdaleka sám, koho vystoupení Šustrové opravdu zaujalo (ale do finále bohužel nepostoupila), ukazoval nejen úsměv Gwilyma Daviese v porotě a následná zmínka na Instagramu baristky, ale především suverénně nejdelší potlesk publika v Pragovce, který reflektoval i moderátor. Spolu s Adamem Obrátilem bylo její vystoupení také nejklidnější, nejpohodovější (u mnoha soutěžících je bohužel cítit, jak to mají naučené nebo přímo namemorované, jejich scénář takřka šustí papírem). Jediným drobným stínem pro mě byla přítomnost vegan friendly alternativy šlehačky v jejím signature drinku a fakt, jenž se soutěží nesouvisí, ale vypovídá spíše o vysílající instituci, tedy Cafe Jen, které při náboru nových lidí požaduje ve svém formuláři uvedení roku narození.

Druhým vrcholem letošní soutěže pro mě byly ironické šťouchy ze strany moderátora Petra Holaty (člena Spolku výběrové kávy a pražského Alchymisty), který v sobotním semifinále při čekání na porotu před vystoupením výše uvedené baristky upadl v lehce filosofující přemítání o fenoménu čekání v práci baristy. Dozvěděli jsme se, že tento čeká na závoz; že čeká na konci směny, aby mohl zavřít a poklidit kavárnu; že čeká půl roku na dodání nahé páky od výrobce a že pokud pracuje s Mythosem 2 (gravimetrickou, nejvyšší verzí), čeká 9 vteřin, než se zkalibruje váha. A v neděli, s čepicí Victoria Arduino na hlavě, zmínil, že když si zájemce o pokrývku hlavy koupí jejich kávovar za 300 klacků, tak k tomu dostane i baťoh. :-) Nedivil bych se, kdyby už příště moderátorem nebyl a česká koordinátorka SCAE přijala na konci akce před půlnocí hovor, kde by generální sponzor Baristy roku a český distributor NS/VA (ať je to ten nebo ten) temným hlasem oznámil, že takto tedy opravdu ne. :-) 

Moderátor (po skončení jednoho z vystoupení): Co máte v kavárně za kávovar?  Fiorenzato. Neuvažovali jste o NS/VA jako o sponzorovi soutěže?  Uvažovali.  Výborně, tohle jsme chtěli slyšet.

nebo

Moderátor:  Můžeš si teď klidně udělat reklamu na svou kavárnu, pokud tam pracuješ na Simonellce a Arduinu.

a otázka moderátora Proč je zrovna VA tak vhodný pro soutěžení? podle všeho nepadla na úrodnou půdu u jedné ze soutěžících, která si drobně postěžovala, že gumičky, tj. těsnění v hlavě, jsou tvrdší a tužší než je zvyklá u nich.

Vrcholem ironie pak byla hláška směřovaná k poprvé v ČR představenému kávovaru Victoria Arduino Eagle One, kdy moderátor při listování katalogem deklamoval, že čtvrtý díl Harryho Pottera je prý sice nejčtivější, ale tohle je ještě lepší a on sám si bude brožuru doma procházet celý večer.

Jelikož se rutina těch, co postoupili do finále, opakovala, zmíním jen pár zaznamenaných drobností. Radim Baštinec měl žluté a bílé hrníčky, mléko Kunín a relativně neodleželou kávu (16 dní, recept vždy 21/46 g a 25 vteřin a relativně krátce odpočinutou kávu měli i někteří další soutěžící; Obrátilova zrnka pak byla z 8. ledna ze švýcarského “hubu šampionů” MAME v poměru 18.5/43 g). Roman Nejedlý nastavil ve finále poměr extrakce na 19/43 g a Petr Kocourek odpařoval své mléko (redukce s cílem získat hustší a krémovější byl motiv, který se letos objevil vícekrát). Jeden ze soutěžících tvrdil, že jeho mléko z farmy Diviš je quite unique, ale jelikož byl v Brně před pár dny obchodní zástupce firmy a na jeho roadmapě byl víc než jeden podnik (mohem víc), obávám se, přesně v duchu dříve napsaného, že za chvíli to nebude jen Večerka, SKOG a dvě další kavárny. Lukáš Podběhlý z DoubleShotu mluvil slovensky, neměl Mythos ani EK-43, hodně se mu chvěly ruce při nalévání cappuccin a měl mléko z britské farmy a mlýnek, který se mi ani při bedlivém sledování záznamu nepodařilo identifikovat (vypadal hodně obyčejně směrem do základního Compaku a byl tak vítaným osvěžením v dominanci Mythosů a “ékáček”).

Letos poprvé byla díky sponzorství polských Coffee Desk v programu soutěže zařazena kategorie Barista Junior (soutěžící do 21 let) a třebaže jsem na toto slyšel různé názory, za sebe tento počin asi vítám, protože může přilákat nové a mladé lidi se zájmem o tuto oblast. Stejně jako u národního kola ve filtrech (které vyhrál Tomáš Taussig a pojede tak v květnu do Melbourne) se však junioři nedočkali žádného audiovizuální přenosu ani záznamu a všechna světla a kamery tak byly zaměřeny na hlavní kategorii.

Opravdu jsem doufal, že by to při své páté účasti a četných finálových prezentacích mohl letos vyhrát Adam Obrátil, zvláště když po svém finálovém vystoupení v tom nejlepším slova smyslu pozitivně motivoval všechny k tomu, aby si to také (a ne jednou) zkusili a nasbírali zkušenosti. Ale bohužel. Konkurence byla silná a první tři místa obsadili borci z Brna (a to byl prý ve finálové šestici ještě čtvrtý člověk z Brna, jak jsem se dočetl na Facebooku Industry) a to v pořadí bronz: Adam Obrátil (Industra); stříbro: Roman Nejedlý (Fiftybeans) a “zlatou páku” bral Vojtěch Růžička (The Roses Beer & Coffee), takže letos Brno skutečně dominovalo. 

Na Adamu Obrátilovi bylo viditelné zklamání a posmutnělost a dle výrazu i Roman Nejedlý asi po loňském druhém místě doufal v něco víc, ale tak to bohužel chodí. Do hodnotících archů asi opět neuvidíme (kdyby byly k mání po soutěži aspoň celkové body za finalisty a semifinalisty jako má na svých stránkách WBC), ale jsme v ČR a podobně tajnůstkářská byla letos i selekce pražíren, kde se vybíralo z přetlaku zájemců a zveřejnění či spíše nezveřejnění celého pořadí je opět něčím, co v mých očích trochu podkopává kredibilitu české SCAE.

Za sebe musím říct, že jsem byl po víkendu opravdu hodně vyčerpán a skoro jsem měl pocit, že mám za sebou tak dvě stovky cappuccin na směně :-), ale to bude tím, s jakým emocionálním angažmá jsem se do sledování soutěže ponořil. Když člověk sám kávu také připravuje, je jeho pohled a prožitek každého pohybu soutěžících úplně jiný než dřív a třebaže jsem při fandění svým favoritům netiskl v ruce páku ani nervózně neťukal latiérou o stůl u počítače – tak daleko má posedlost kávou zatím nedospěla – byly to občas opravdu nervy.

[carminecitro]

Sponz fest