#rudí

[onaras-oficialni]

Den 11 - Obyčejná budka

Zrovna když si Roy začal dávat život do pořádku, muselo se to všechno podělat.

Vídal se s novými lidmi. Měl přátele. Pravidelně se holil, dostatečně jedl i spal. Jasně, prakticky denně riskoval život za peníze, ale aspoň to dělal s lidmi, na které se mohl spolehnout. Jenže Konsilium se mu už zase muselo vložit do života a už zase to skončilo v plamenech.

Napřed to nevypadalo podezřele. Náhodně vzniklé portály, ze kterých vylézají monstra, se prý mohou vyskytnout. Jenže kdekoliv se objevily, tam byli i rudí mágové Konsilia, aby ten problém vyřešili. A díky tomu rychle získávali vliv. Rozlévali se po ostrovech Dvanáctiměstí jako rudá povodeň. A Roy si prostě nemohl pomoct - musel klást otázky. Ne, museli, protože zbytek Krys souhlasil, že teď už to nemůže být náhoda.

Odpověď na ty otázky dostali uprostřed noci. Vraceli se zrovna přístavem na Mokrou myš, aby se po poslední misi pořádně vyspali. Carnimiria zrovna vyprávěla nějakou historku, když z davu na molu vyletěla ohnivá koule a přistála na palubě jejich lodi. Stačil jediný záblesk červeně a Roy už táhl zbytek Krys opačným směrem. Nesměli se nechat spatřit.

Přes panikařící dav si nikdo nevšiml, když se vkradli na plachetnici o pár set stop dál a usadili se v podpalubí. Nevšimli si jich, ani když loď zvedla kotvy, aby ji nedostihl rychle se šířící požár. Když je konečně našli, kapitán povzbuzen jistým finančním obnosem usoudil, že si jich nadále nebude všímat. Dokonce jim pomohl odsunout pár balíků s bavlnou (Roy aspoň doufal, že to je bavlna) a vytvořit za nimi za pomoci kusu plátna jakýsi stan nebo boudu, kde měli trochu soukromí.

To bylo před třemi dny. Za tu dobu toho moc nenamluvili. První den brali do rukou zbraně při každém hlasitějším zvuku, teď se spokojili s pravidelnými hlídkami. Z celé skupiny sálala beznaděj.

"Chtěli nás zabít?" zeptala se z ničeho nic Krugga, "nebo to mělo být varování?"

"Zaútočili v noci," zamyslel se Roy, "Nejspíš čekali, že na té lodi budeme. Kdyby to bylo varování, udělali by to za dne."

"No ale to znamená, že máme pravdu," pookřál Aurelius, "Otvírají ty portály, aby je pak mohli zase zavřít a postupně získat vládu nad ostrovy. Nepotřebovali by nás umlčet, kdyby nedělali nic podezřelého."

"Fajn. Tak máme pravdu. A co to kurva změní?" zavrčelo Perla, "Konsilium kontroluje celý Planiny a brzo bude kontrolovat celý Dvanáctiměstí. My se krčíme na cizí lodi a lekáme se vlastního stínu. Oni můžou všecko. My nezmůžem nic."

"Nemůžou všechno," řekla Krugga, "Nemůžou všechno, protože my jsme ještě naživu. Ano, chtěli nás zabít, ale neuspěli."

"A kdo říká, že to nezkusí znova?" oponovala Carnimiria, "teď už musí vědět, že jsme na Myši nebyli. Možná dokonce ví, na jaké lodi jsme. Jak dlouho bude trvat, než nás tady najdou?"

"S trochou štěstí dost dlouho na to, abychom se dostali do Gurdunu," přemýšlel Roy. "Pak už nás nebudou muset hledat na jedné lodi, ale v celém městě. Co městě, na celém kontinentě. Pochybuju, že jejich vliv sahá tak daleko. A časem je to hledání určitě přestane bavit. Tak důležití pro ně snad nejsme."

Aurelius se pousmál. "To nevíš. Jestli jsem se za posledních pár měsíců něco naučil, tak to, že společně zvládnem sakra hodně."

I tenhle krátký rozhovor, aby se nálada skupiny změnila. Stále nad ní seděla paranoia, ale pomalu se k ní přidávala jistota a snad i trocha naděje. Pořád ještě byli naživu. A dokud se udrží na nohou, udělají všechno pro to, aby to tak zůstalo.

[mil-mudancas]

A maturidade de um relacionamento tem que partir de ambos. É muito fácil dizer que tudo está se acabando e não propor nada para melhorar. A construção ela só começa a partir daí. Presentear a pessoa amada é um gesto de amor e carinho, não significa que estará comprando a pessoa através de presentes. Precisamos adentrar melhor nós detalhes e percepções de um relacionamento. E para isso acontecer, precisamos apenas deixar a conversa fluir, sem medo, sem recentimentos, apenas dizer, expressar o que realmente incomodou, mas não ser rudí. Agir naturalmente como se fosse resolver o problema do bujao de gás quando ele acaba na hora do almoço. Isso é o princípio. Se isso não vier a acontecer, pode ter certeza que acabará o que nem começou.

- Yasmin Pires

[pepikhipik]

Rudé horko, rudé hvězdy, rudí bratři, rudé všecko

Nastala divoká porevoluční léta a mnohé se hýbe. Staré pořádky, nové struktury, projekty, lidé.

Jeden takový mrtvý pořádně zamotá hlavu partě kopáčů při přesunu několika zapomenutých nebožtíků na dávno nepoužívaném hřbitově. Nešťastnou náhodou jim chatrná rakev vypadne z rukou a na světlo boží se dostanou tlející kosti. Kopáči nelení a snaží se zamaskovat vlastní nešikovnost, nevědomky tak odhalí poslední hmatatelnou stopu po zločinu, který neměl být nikdy odhalen.

Oni si na tom velmi zakládali. Oni tak celá desetiletí fungovali…

Recenze od Knižní kočky

[brozbrozbrozbroz]

MY HEROES ARE DEAD AND MY ENEMIES ARE IN POWER

[deithe]

Dude I just want to tell you,,,your posts as gaelige? Super sexy and even sexier that I understand them. Brón orm, nil tú abalta aon rud sa scoil le seachtàin na gaelige ach,,,,,bh'fhedir ceilí againn nios luathe? Sorry about spelling mistakes, bit dyslexic. Sending love from Tip. Slàn.

go raibh míle maith agat!!!!! agus, sea, beidir níos deanaí sa bhliain bheithmíd abilta rudí eagsúla a dheanamh don seachtain na gaeilge ach chun and fiarne a rá táim ach ag súil le scoile a críochnú ar dheireadh thiar thoill! agus tá do litríeach go h-iontach I mo thuirm!!!

sláinte ó chiarraí!!!

[kocourmokroocko]

Rumcajs, jsi můj starý milovaný přítel, otec, syn a občas i známý, ale

ty mi tu fušuješ do rozinek??!

Nechce se mi tu moc zabíhat do politiky, ale studentská pečeť je nadřazená všem ostatním druhům čokolády.

[deadandsarcastic]

Zápis Jedenáctý - LK2; Lišák s Bouří v zádech

Když se lišák vytratil do koupelny, Draconie zalezli do postele, celí šťastní, že nemusí spát sami, a nacpali se co nejvíc ke straně, aby nezabírali příliš místa a nějak staršímu nepřekáželi, když v té posteli měl původně teoreticky spát jen on sám. A když tam tak byli o samotě, ruka jim sklouzla ke křížku na krku, který si nesundávali ani na spaní, poklidně zavřeli oči a rozhodli se čekání na lišáka zkrátit modlitbou.

Jakmile vyklouzl z koupelny, uvědomil si, že vlastně teď Draconia budou mít možnost prohlédnout si celé jeho tělo, jelikož jediný kousek oblečení, jež měl na sobě, byly černé boxerky, speciálně upravené tak, aby nepřekážely liščímu ocasu. Hruď měl skutečně vypracovanou a zdobenou několika válečnými šrámy, většinou hlubokými jizvami po sečných zbraních. Ani ruce nepostrádaly svalovou hmotu. Vlastně tedy ruka, jelikož z druhé zůstal jen pahýl končící před loktem; na bledé kůži šlo jasně poznat, že rána je dávno zahojená, a taky byly dost možné, že je tomu tak i několik staletí. Neméně zajímavé byly i lišákovy nohy, jelikož v polovině lýtek kůže mizela pod bílou huňatou srstí, jež nastupovala zároveň s měnící se stavbou kosti, která z lidské přecházela na zvířecí, což naznačovaly i mohutné tlapy opatřené polštářky pro neslyšnou chůzi.

Když se lišák vrátil, tak Draconia už zase seděli na posteli s očima dokořán a paranoidně skenovali pokoj, jako kdyby se měl za nejbližším květináčem skrývat vrah… Ale když jim pohled padl na Luxiose, jak leze z koupelny, tak jim zaskočila slina a začali se dusit, přičemž celí zrudli - ale těžko říct, jestli zrudli z toho kuckání, anebo z toho, že viděli staršího… Takhle. Protože čekali, že přileze zpátky zabalený v nějakém županu, a ne polonahý; ale v duchu museli uznat, že stěžovat si tu rozhodně nebylo na co.

Aby se přiznal, docela jej zaskočilo to, jak se blonďáci rozkašlali, protože si nebyl jistý, co konkrétně to způsobilo, tudíž ani nevěděl, jak by na celou situaci měl zareagovat. Nakonec se rozhodl počkat, než zase Draconia popadnou dech, a až teprve poté se s ledovým klidem otázal: „Je zde něco špatně? Vadí vám… tohle? Měl bych se nějak více přiobléct? Obvykle totiž takto spávám a nějak mě nenapadlo, že by se mohl vyskytnout problém."

„Ne, ne, ne, problém se nevyskytl, je to fajn," začali drmolit a očima skenovali staršího od hlavy až k patě, aniž by je třeba napadlo, že není moc slušné si takhle někoho, úplně bez okolků, prohlížet. „Prostě si pojď lehnout. Šup," popohnali bělovlasého a konečně se donutili k tomu od něj odtrhnout pohled; ten teď sklopili, celí rudí, na svůj klín, ve kterém jim ležely spojené ruce, u nichž si nervózně proplétali prsty.

Ještě jednou si je nedůvěřivě přeměřil, aby se ujistil, že mu říkají pravdu, ale nakonec nevznesl žádnou námitku a prostě zamířil k posteli. Velice opatrně ulehl na kraj postele, aby nezabral příliš mnoho místa, jenže potom si uvědomil vcelku podstatnou věc: „Myslím, že někdo by měl ještě zhasnout světlo… Takhle by se nám špatně usínalo." Nečekal ani na jejich odpověď a rovnou se vyhoupl zpátky na nohy, aby se pokoj mohl co nejdříve ponořit do tmy. Poté, co cvakl vypínačem, se vydal pomalými odměřenými kroky k posteli, doufaje, že si nelehne nějak nevhodně… Bylo by skutečně nešťastné, kdyby chudáky lovce zalehl.

Chvíli leželi na kraji postele, zírali do tmy a snažili se nějak unavit a usnout… Ale jaksi jim to teď nešlo, ačkoliv předtím unavení byli, a to dost. „Košíku…?“ Jejich tichý hlas po pár minutách proťal tmu. „… Můžu jít blíž k tobě?" Vcelku vážně pochybovali, že jim tohle straší odkýve, ale už jim to bylo tak nějak jedno, vzhledem k tomu, že v té samé uzavřené budově s nimi byla i nějaká vraždící monstra, která si mohla dělat prakticky, co chtěla… Tudíž Draconia se teď vesele vrhli do #yolo módu, minimálně tak moc, jak jim to jejich křesťanská dušička dovolovala.

Za běžných okolností by asi nic takového nedovolil, ale ve světle událostí na této základně po pár minutách polohlasně odvětil: „Pokud vám pak bude lépe, tak by to snad možná šlo." Upřímně jej tahle žádost vcelku překvapila; ano, sice věděl, že blonďáci mají strach, ale rozhodně by něco takového do nich neřekl, protože mu přišli tak… nevinní.

Rychle se přesunuli blíž k lišákovi, aby si to zase nerozmyslel, a položili se vedle něj… Jenže ležet tam tak jako prkno jim přestalo připadat brzy pohodlné, protože tak spát zkrátka nedovedli, takže si lehli na bok, hodili přes nebohého Luxiose jednu svoji nohu, jednou rukou jej objali kolem hrudi, přitulili se k němu, a udělali si z něj takový nedobrovolný, chlupatý bodypillow.

Tohle jej skutečně zarazilo. Dokonce i jeho obvykle klidná povaha měla co dělat, aby lišák blonďáky neodstrčil či na ně nepříjemně nezavrčel, protože to by si nezasloužili. Jen zkrátka přes osmnáct let nikoho nepustil do tak těsné blízkosti a téměř si odvykl lidskému kontaktu. Bylo tak… Zvláštní… Podivné. Uvědomoval si teplo, jež z blonďáků sálalo, registroval, jak se kůže otírá o kůži až potažmo o chlupy. Jeho liščí čich zaznamenal vůni mýdla, které Draconie použili, a do toho ještě zapůsobilo tlukoucí srdce mladších… Nebyl schopen něco tak křehkého a něžného ranit hrubými slovy či od sebe odstrčit. To prostě nešlo.

„… Usneš takhle?" pípli, protože si nebyli jistí, jestli tohle přeci jen není trochu moc… Jenže ono to takhle bylo toooolik pohodlné! Tedy, alespoň pro ně - pro staršího už asi ne. Malinko se zavrtěli a ve tmě se zadívali tam, kde tušili, že je Luxiosův obličej. „Já půjdu klidně i na tu zem, jen zkrátka…“ začali prsty kreslit malé kroužky na hruď bělovlasého. „Je toho prostě na mě moc… Já vím, lovec by tohle asi neměl říkat hned první den na misi, jenže… Nikde mi ještě takhle vyloženě nešlo o život, víš?" pokračovali. „Nebo možná jo, ale mně to tak nepřišlo… Tohle je ale zkrátka tak zoufalá situace, jsme tu zavření, možná už se nikdy nedostaneme ven…“ Prsty přejížděli po celém odhaleném hrudníku pod sebou, a kdyby bylo rozsvícené světlo, bylo by poznat, že mají zase rudé tváře.

„Myslím, že se mi nějak usnout podaří… No a při nejhorším se pořád můžu uvést do stavu meditace," odvětil šeptem, přičemž se snažil nemyslet na jejich ruku putující mu po hrudi. Co si budeme nalhávat, jednalo se o velice něžnou a příjemnou činnost, ale zároveň jej to i mírně znejisťovalo. „Spíše mám strach o vás, abyste tady neprobděli celou noc… Rozumím vašim obavám a je mi jasné, že se jich nezbavíte jen tak na jedno lusknutí prstů… Ale byl bych raději, kdybyste se tím tolik nezaobírali. Žádná kaše není tak horká, jak se uvaří, a já vám slibuji, že se odsud společně ve zdraví dostaneme."

„Jak to můžeš vědět?" odporovali staršímu. „Vždyť… Jsme uprostřed pralesa, zamčení v základně, kterou neznáme, s lidma, co neznáme," zhluboka se nadechli, pomalu vydechli, a pár desítek vteřin jen kroužili bříšky prstů po jemné kůži lišáka. „A tebe znám asi tři dni… Ale momentálně jsi ten jediný, komu tu můžu věřit," začali se kousat do spodního rtu a trochu zatínat nehty do Luxiose. „A proto se tu od tebe nehnu už ani na krok."

„Přehnaně pesimistické uvažování je pouze na škodu," odvětil poklidně a na krátký okamžik se v pokoji rozhostilo ticho, jelikož Luxios byl toho názoru, že řekl vše potřebné. Ale pak se přeci jen rozhodl pokračovat: „Pokud totiž k něčemu přistupujete s tím, že očekáváte to nejhorší, upadáte do zoufalství a podrýváte si sami sobě morálku, takže když pak ona situace nastane a vy máte čelit nepříteli, již na bojiště kráčíte v oslabení; a to jen vlastní vinou."

„Víš, pesimistický přístup má ale svoje výhody," ušklíbli se. „Buďto mám totiž ve finále vždycky pravdu, anebo mne ten finální výsledek jen příjemně překvapí…“ Pokusili se pokrčit rameny, ale to jim v leže na boku moc nešlo, a navíc to v té tmě nebylo stejně vidět, tak raději pokračovali: „Takže když budu od začátku počítat s tím, že tu zařvu… Tak už mne potom nijak nepřekvapí, až mě bude nějaká zrůda trhat na kusy, ne jako, kdyby mi tu celou dobu plnila hlavu nějaká falešná naděje, že z tohohle vyváznu naživu." Po tom, co ta poslední slova opustila jejich rty, se hbitě přehoupli nad staršího, takže mu teď seděli na klíně a skláněli se nad něj. „A já si nechci nic nalhávat."

Tohle už na něj bylo až příliš moc. Možná blonďákům dovolil, aby mu narušovali pro tento večer osobní prostor, ale něco takovéhoto si skutečně nedomluvili. On totiž nepovažoval za důležité zdůrazňovat, že si nepřeje žádné… Vyzývavě laděné jednání, protože ve slepé víře si byl Draconií jist, že se jedná o počestné křesťany, kteří by nic podobného nevyvedli. Kdyby s nimi nestrávil skoro celý dnešek, možná by začal podezírat okolí, že blonďáky někdo něčím omámil, zdrogoval nebo třeba naočkoval, ale takhle si to nedokázal vysvětlit. Nakonec se vyhoupl do sedu, aby je svou jedinou rukou mohl hezky sešoupnout z klína zpět na matraci. „Je to čistě váš přístup," zamumlal, přičemž byl v jeho hlase rozpoznatelný náznak nelibosti a nespokojenosti; nedalo se však blíže určit, jestli je to kvůli slovům či činům mladších. „Já jsem své řekl a rozhodně nemám v plánu se s vámi nějak hádat." Po tomhle ulehl zpět do postele, posouvaje se ale blíže k okraji.

„Fajn," prskli, stiskli rty do tenké čárky a flákli sebou zpátky na matraci; všimli si, že se starší odsunul dál, nicméně oni si na "svém" místě zůstali… Ale posunout se zase blíž, to už si nedovolili - vážně nestáli o to, skončit na zemi, nebo třeba ještě nedejbože za dveřmi; a navíc jim bylo jasné, že Luxiose asi není úplně radno provokovat, plus to byl teď tak nějak jediný člověk, kterému mohli věřit, takže zprotivit si jej tím, že by po něm dál lozili, to si mohli odpustit… Tedy, alespoň pro teď~

Jeho vytříbený sluch zaznamenal, že Draconie si nelehli typický normálním způsobem, ale on rozhodně neměl v plánu zjišťovat, s čím mají problém. No, a jestli se urazili… Oni vlastně ani neměli jediný důvod, proč být uražení, jelikož si mohli za všechno sami. Lišák se tím ale nehodlal dále zaobírat, protože mu to přišlo jako hloupé obírání se o drahocenný spánek; tudíž jen klidně zavřel oči, nechávaje se unášet do říše snů…

Ještě slušnou chvíli jim trvalo, než se konečně unavili zíráním do tmy tak moc, že se jim začala klížit víčka… Ale ještě předtím, než se konečně oddali sladkému spánku, se přeci jen, o pár centimetrů, posunuli blíž k bělovlasému… Protože podle jeho pravidelného oddechování poznali, že už spí. A i ten malý kousek, o který se teď pošoupli blíž, jim přeci jen vnesl do hlavy větší klid a pomyslný pocit bezpečí, takže když konečně zavřeli oči, cítili se relativně klidní… Tak klidní, jak to v té situaci jen šlo.

Vzhledem k tomu, že jeho potřeba spánku se od lidské lehce lišila, procitl v době, kdy blonďáci ještě vyspávali, zachumláni pod dekou, jež si víceméně uzmuli pro sebe… Ale za to se na ně lišák nezlobil; k tomu měl totiž jiné důvody… I když, aby pravdu řekl, neplánoval jim večerní incident nějak předhazovat, mnohem snadnější bylo celé to zamlčet. Nevěděl, kolik má ještě času, než se jeho chvilkoví spolubydlící probudí, tudíž se rozhodl co nejdřív opustit pohodlnou postel a zamířit do koupelny kvůli ranní hygieně a převléknutí se do kimona.

Když se začali probírat, zprvu jim nedošlo, kde jsou, takže mžourali, na rtech jim pohrával rozespalý úsměv, a pár minut se takhle jen chumlali do peřiny… Ale pak jim došlo, že pokrývka, pod kterou leží, je potažená nějakým drahým saténem, že okno uprostřed místnosti je zakryté tlustým plechem a že jsou v pokoji vlastně úplně sami; tohle uvědomění je probralo natolik, že se prudce posadili, seskočili z postele, vrhli se ke svému kufru, kde ležela jejich zbraň, tu popadli a okamžitě zaktivnili, sedli si zády ke zdi, a až pak zaječeli: „LUXIOSIIIIII, KDE JSI?!"

Zrovna chytal za kliku, když se k jeho liščím uším donesl křik blonďáků. Ani si úplně neuvědomoval, co přesně dělá, ale prudce rozrazil dveře a jako vítr vletěl do místnosti. Své věci si bez nějaké větší péče odhodil k batohu, aby již v další sekundě mohl pokleknout před Draconii, zlehka se dotýkaje jejich tváře. „Jsem zde. Je všechno v pořádku?" vydechl polohlasně, zatímco na ně upíral své zlaté oči.

Prostě pustili zbraň na zem a vrhli se staršímu kolem krku a tak nějak jim bylo jedno, jestli je zase shodí, jako včera… Teď pro ně bylo hlavní, že tam Luxios je. A chápu, že vám to, jakožto čtenářům, co si sedí doma v teple a bezpečí, možná přijde od Draconie jako zcela přemrštěné a přehnaně dramatické chování, jenže… Jak si však mohli být jistí, že lišáka něco v noci neodtáhlo, nebo že se nevydal na vlastní pěst ven na chodbu, kde jej něco rozcupovalo? Ano, věděli, že je to lovec s vysokou třídou, věděli, že je mnohem vyspělejší a lepší než lidská bytost, ale stejně tak, jako si byli jistí o tomhle všem, tak byli naprosto neinformovaní o tom, co pobíhá tam venku a jak silné to vlastně je; tudíž jejich obavy nepramenily z toho, že by podceňovali Luxiose, ale spíše z toho, že nevěděli, proti čemu tam vlastně stojí a s čím vůbec mohou síly svého kolegy a sebe porovnat.

Okamžitě si je přivinul těsně k sobě, přičemž jim začal rukou přejíždět po zádech. Najednou už zkrátka nezáleželo na večerním incidentu a veškeré plány na odměřené vystupování shořely na popel, spořádány teplem sálajícím z jejich těsného objetí. Bělovlasý si nemohl pomoci, ale stále chování Draconie považoval za vniknutí do osobního prostoru, avšak tentokrát to v něm zanechalo jiné pocity. Svým způsobem bylo vřelé, něžné, roztomilé… Ryzí jako zlato a čisté jako křišťál. Uvědomil si, že je v noci podezíral z postranních úmyslů, a měl hned chuť se za to pokárat, jelikož teď viděl, jací vlastně Draconia jsou.

Zlehka vklouzli staršímu do vlasů a začali je něžné pročesávat, zatímco druhou rukou jej stále objímali, a tiskli se k němu co nejblíže; a stejně tak, jako byl včera večer každý jejich dotek přesně promyšlený a naplánovaný, tak teď dělali tohle vše téměř nevědomky, a jejich mysl se soustředila jen na jedno… A to byla ta neskutečná úleva, když věděli, že je tam Luxios s nimi, že není nijak zraněný a že se na ně nezlobí; nebo minimálně ne tolik, aby je od sebe ihned odstrčil, a řekl jim, ať se chovají profesionálně.

Netušil, kolik času již uplynulo od okamžiku, kdy pln strachu poklekl před Draconii, ale to se mu teď stejně zdálo tak nějak vedlejší. Tušil, že by se měli co nejdříve zvednout a zamířit za vedoucími této základy, ale nedokázal to. I přes veškerou disciplínu, samurajskou výchovu, odměřenost a tolik seriózní, chladné vystupování byl uvnitř neskutečná měkkota s obrovským srdcem. Lidská rasa mu vždy přišla tak křehká a zranitelná… A na blonďácích to pozoroval obzvlášť. Ne, že by je považoval za slabé; to by si nedovolil, vzhledem k tomu, že si byl vědom jejich výcviku a třídy A; ale moc dobře rozuměl jejich strachu a nejistotě kvůli celé téhle situaci, v níž se neprávem ocitli. Kdyby to bylo v jeho silách, okamžitě by je odsud dostal, cítil se za ně až příliš zodpovědný.

Nechápali proč, ale po nějaké době začali cítit, že jim po tvářích stékají horké slzy; popotáhli, sevřeli mezi prsty jemnou látku lišákova oblečení a natiskli se ještě blíž k němu, jako kdyby doufali, že teplo, sálající z těla staršího, všechen ten nenadálý smutek rozpustí. Prahli po tom cítit na sobě jeho něžné doteky, chtěli, aby je přitáhl na svou hruď a už nikdy nepustil; nepotřebovali, aby to bylo něco necudného, jako myšlenky, které se jim honily hlavou včera večer, které mělo však za vinu jen a jen to bezmezné zoufalství, které svíralo celé jejich štíhlé tělo, a oni se zkrátka vrhali k té nejbližší, a mylně nejsnazší, možné cestě uvolnění, která byla ale vůči Luxiosovi tak sobecká, že se za sebe teď styděli.

Velmi rychle si uvědomil, že slzy blonďáků smáčely jeho kimono, zatímco se mu štíhlé, křehoučké tělíčko třáslo v náruči. Tolik toužil jim nějak pomoci, jakkoliv. Přál si jim dát najevo, že nejsou v téhle na první pohled bezvýchodné situaci sami, že on bude stát po jejich boku, bude je bránit vlastním tělem… Kdyby uměl předávat svou statečnost a vnitřní klid, už dávno by to udělal. Ne snad proto, aby měl od Draconie pokoj, ale proto, aby se tolik netrápili. - Nezasloužili si to. Konečně se rozhodl mladší od sebe trošku odtáhnout, ale to jenom proto, aby jim se vší něžností mohl pomalu osušit tváře svým huňatým ocáskem. „Slzy vám ale vůbec nesluší," zašeptal, zatímco na ně upíral hluboké, moudré, zlatavé oči. Znovu si je přitáhl těsně k sobě, přičemž natiskl své čelo na to jejich. V jeho říši to byl znak spojení mysli, soucitu, důkaz bezbřehé oddanosti a pochopení.

„Proč jsi na mě tak hodný? Obzvlášť po včerejšku," rozhodli se zeptat po pár minutách příjemného ticha; protože stejně tak, jako předtím vybledlo ono nadšení a euforie, že je tam s nimi Luxios živ a zdráv, tak se postupně vypařila i ta následná beznaděj… A teď zkrátka v Draconii převládal jen pocit viny a utkvělé mínění, že si takhle hezké chování vůči sobě zkrátka nezaslouží - po tom, co nad sebou vynesli vnitřně takový ortel, že po těch včerejších oplzlostech by jim neměla být projevována taková přízeň, od sebe zlehka odstrčili staršího a zadívali se mu do očí, čekajíce na odpověď.

Tohle byla skutečně zapeklitá otázka; zvláště proto, že ani on sám neznal přesnou odpověď. A pokusit vyjádřit své pocity a myšlenky mu připadalo jako nanejvýš nemožný úkol. Ostatně proto taky několik minut prohluboval ticho okolo nich, přičemž pohledem klouzal přes tvář blonďáků a nepatrně hýbal ušima. „Já totiž…“ I když se konečně odhodlal k odpovědi, stejně se zasekl hned po druhém slově. „… cítím se za vás zodpovědný… Nepřál bych si, aby se vám něco stalo; nemyslím jen fyzicky ale i psychicky. Mrzí mě, že jste se octli v téhle situaci, a tak nějak…“ Letmo si skousl rty, což znamenalo, že uvažuje nad tím, jak by měl pokračovat. Opravdu nebyl zvyklý na to, aby se takhle někomu svěřoval.

„Tak nějak co?" Přeformulovali konec lišákovy věty do otázky, mírně povytáhli své husté obočí a v zelených očích, pořád trochu zarudlých od pláče, se jim zračila zvědavost. „Jestli se cítíš trapně a nechceš mi to říkat… Tak si vzpomeň na to, že jsi mě musel v noci shazovat ze svého klína. Bum, prásk. Teď se oba dva můžeme cítit na nic… Takže mi to řekni," pobízeli staršího, už se svým typickým tónem hlasu a běžným výrazem v jemném obličejíku.

„Zkrátka ve mně probouzíte ochranitelské pudy," dodal už o něco tišším tónem, mnohem více váhavě, než jak mluvil předtím. „Nedokážu vám přesně popsat čím a zda za to může vaše chování, vzhled nebo obojí… Ale když na vás pohlédnu, téměř okamžitě si začnu říkat, že vás musím ochránit za každou cenu."

„Awwww… To je tak sladké… Ne, TY jsi tak sladký!" začali se rozplývat a vrhli se opět staršímu kolem krku; nicméně, místo dalšího procítěného objetí následoval pouze pád jich obou na zem, neboť Draconie jaksi nedošlo, že když na lišáka, který to nečeká a klečí na jednom koleni, skočí celou svojí vahou, tak to neustojí ani taková nadpřirozená entita, jako je on.

Luxios přepadl na záda, přičemž se mírně praštil do hlavy, ale to pro něj nebylo nic ve srovnání s vnitřním šokem, když na něj blonďáci přepadli a jak širocí, tak dlouzí na něm zůstali ležet. V obličeji však nedal vůbec nic znát a ani Draconii hned neshodil, protože mu bylo jasné, že se po něm nechtěli válet úmyslně… Snad.

Pár vteřin zůstali tak divně klečet nad bělovlasým a udiveně na něj koukali, jako, kdyby padání na zem, když do vás někdo vrazí, bylo naprosté sci-fi… Pak si ale vzpomněli, co hezkého jim vlastně starší řekl, a co chtěli původně udělat, takže jej zlehka objali a natiskli se na něj horní části těla, s tím, že ale pořád klečeli na kolenou, aby si zase náhodou nesedli tak, že by si to Luxios špatně vyložil.

Nechal se takhle podivně objímat, přičemž opatrně zvedl svou jedinou ruku, jež něžně položil na záda mladších, po kterých s ní pomalu přejížděl. „Už je vám lépe?" dovolil si otázat se po několika dalších minutách strávených na podlaze v této prazvláštní pozici.

„Jo," zamumlali a pousmáli se. „Děkuju," odtáhli se, aby se mohli zadívat staršímu do zlatavých očí. „Víš, jak jsou takový ty terapeutický kočičky a psi, co se s tebou pomazlí a pomůžou ti z deprese?" zeptali se, zatímco jemně přejížděli bříšky prstů Luxiosovi po tváři. „Tak ty jsi ještě lepší, než to. Ty jsi taková terapeutická liška, zkřížená s tátou, co se na mě nikdy nevykašle." S těmihle podivnými slovy, která dávala dohromady velice zvláštní přirovnání, se konečně zvedli, sebrali ze země zbraň, která se tam pořád povalovala, a zamířili ke svému kufru.

Pomalu se vyhoupl do sedu a následně hned do stoje, uvažuje, jestli se má Draconie zeptat na něco ohledně toho, co před momentem pronesli. Nakonec to ale uzavřel s tím, že na takové důvěrnosti je asi ještě moc brzo a že kdyby si o tom chtěli promluvit, tak začnou sami. Tudíž se místo toho opřel o stěnu a pozoroval počínání blonďáků.

Zbraň odložili vedle kufru s tím, že si ji za chvíli zase vezmou, takže vlastně nemá cenu ji nějak uklízet, a začali si vyndávat oblečení, se kterým se, společně i se složenými křídly, zašili do koupelny. Luxiosovi už při tom všem nevěnovali ani jediný pohled či slovo, jako, kdyby tam lišák snad ani nebyl; avšak nešlo o to, že by jej chtěli, či snažili, nějak ignorovat, to ne… Jen je jaksi nenapadalo žádné téma rozhovoru, které by mohli, po té předchozí, přeslazené scéně, nějak nahodit.

Zatímco tam jen tak postával a čekal, až se lovci ustrojí, napadla jej docela zásadní věc. „Co si vezmete na snídani?" zavolal hlasitě, aby jej v koupelně dobře slyšeli. On sám včerejší meditací získal dostatek energie, tudíž neměl ten nejmenší problém okamžitě vyrazit do akce, ale tušil, že Draconia by něco sníst měli.

„Snídani? Noo..." protáhli a s tím také vylezli z koupelny, oblečení do černých minišortek a šedého trička, které bylo tak velké, že jim spadalo přes jedno rameno, a odhalovalo tak ramínko jasně zelené, sportovní podprsenky. „Já nevím," pokrčili mírně rameny a gumičkou, jež měli na zápěstí, si na hlavě svázali vlasy do neupraveného culíku. „Prostě… Půjdeme ven, a já si něco k jídlu opatřím, ju? Já takhle po ránu stejně hlad nemám," vysvětlovali, zatímco si přes rameno upravovali Miláška. Jako finální tečku ke svému looku přidali ještě kulaté brýle, a pak už se otočili na staršího a s širokým úsměvem prohlásili: „Hurá ven… Zkusím být pozitivní, jak jsi včera říkal, a prohlásím, že třeba dneska neumřeme."

[phoenixnakama]

MARIMO kapitola 2

Sanji běžel ulicí směrem kde naposledy viděl Zora a kterým předpokládal tržnici. Za chvíli se zastavil a rozhlédl se o kole sebe, ale šermíře nikde neviděl.

Kde sakra může být? Pomyslel si a svým pohledem skenoval okolí. Viděl spoustu zajímavých lidí, dokonce i několik MOC hezkých slečen, za kterými by se nejraději rozběhl.

"Bóže kde, ten blbec zase je.." Prohodil si sám pro sebe, dal si ruce do kapes a rozešel se kamsi do ulic, snaže se Zora najít.

"A pak, že on je tady jediný, co se chová dospěle..." Pokračoval v nadávkách Sanji a nervózně si vytáhl cigaretu, kterou si následně vložil do úst a zapálil. Popošel o pár kroků dál a vydechl hustý kouř. Nechtěl si to přiznat, ale začínal mít o šermíře strach. Věděl sice, že není jeden z těch, kterým by se něco stalo, jen co se ztratí z dohledu, ale moc dobře věděl, jak je na tom Zoro špatně s orientací a že je schopný ztratit i na rovince, což už několikrát předvedl...

"Prej, že to půjde rychle, prej že to bude v klidu a bez problému, pěkný kecy. Proč já si takovéto věci nezařizuju sám? Proč od těch pitomců vůbec chci pomoct? Když to vždycky skončí takhle, nebo podobně." Pokračoval v lamentování Sanji a nakopl šutr, který se odrazil od zdi a přistál na kočce, která s hlasitým Mňau odskočila z okna a spadla do popelnice, která stála hnedka pod ní.

"Příště si ho vezmu na vodítko." Při představě Zora na vodítku se musel pousmát. Představa šezmíře s mašlí okolo krku mu přišla neskutečně usměvavá a sexi zároveň.

Sanjimu se na tváři z těch myšlenek rozlila červeň, takže nedával pozor, kam jde což vedlo k tomu, že do někoho vrazil a společně se odporoučeli k zemi.

"Hej nemůžeš dávat pozor?" Rozkřikl se na dotyčného a na tváři se mu usadil hodně naštvaný výraz, který však zmizel jen co si Sanji uvědomil, že to byl právě Zoro, do kterého narazil.

"No hurá konečně jsem tě našel, Zoro." Vykřikl nadšeně a kdyby ho nějaká imaginární síla v jeho hlavě nezastavila, tak by mu skočil do náruče, jak byl rád že ho vidí.

Zoro zůstal překvapeně sedět, ani ne nad tím, že to byl právě Sanji kdo ho srazil, ale že ho oslovil jeho jménem a ne obvyklým ,marimo,.

"Ty mě? Vždyť si mi zmizel bůh ví kde a já tě musel hledat pitomče nezodpovědnej." Vykřikl šermíř a vyskočil na nohy. Sanji se také postavil.

"Jasně, že JÁ tebe, vždyť se ztratíš i na rovince ty marimo!" Rozkřikl se blonďatý kuchař a začal Zora vraždit pohledem, ten jako obvykle vražedný pohled opětoval.

"A není to takhle náhodou jedno? Neměli bychom se spíš soustředit na ten nákup." Prohlásil Zoro a zasloužil si tím neexistující titul toho dospělejšího a rozumnějšího z naší dvojičky, protože to byl právě on, kdo ukončil jejich bezeslovnou hádku.

"Fajn, ale ještě jsem, spolu neskončili." Zaprskal Sanji a protestně si složil ruce na prsou.

"Tím si buď jistý." Odpověděl Zoro, takovým zvláštním tónem hlasu a v očích se mu zalesklo, jako když kočka uvidí myš.

Pokračovali dál, dokud nedorazili na tržnici, kde začali nakupovat. Maso, zeleninu, chleba a další nezbytné věci pro jejich plavbu.

"To je všechno, nebo potřebujeme ještě něco?" Zeptal se Zoro a zahleděl se na Sanjiho, vcelku milým pohledem, v kterém nebylo poznat, že se ještě před chvílí hádali. Zoro si moc dobře uvědomoval, že čím víc s ním tráví času, tím míň se na něj dokáže zlobit.

"Ještě skočím támhle ." Odvětil Sanji a ukázal na stánek asi dvacet metrů od nich.

"Ty zůstaneš TADY JASNÝ?" Prohlásil kuchař a prstem ukázal na šermíře a následně na místo, kde stáli.

"No jo prosím tě." Odsekl Zoro a nasadil pohled typu, ty si jako myslíš, že potřebuju abys mě hlídal, abych se neztratil, nebo co jako.

Sanji odešel k onomu stánku a zanechal šermíře a sebou. Ten si jen povzdechl a zadíval se směrem, kam kuchař zmizel.

Když se Sanji vrátil, tak se vydali směrem k přístavu.

 ZATÍM V PŘÍSTAVU

"Bože, kde jsou? Nemám se po nich jít podívat?" Zeptal se už poněkolikáté Luffy a hodil otrávený pohled po svých dvou zbylých společnících.

"Ne." Odpověděla mu rázně Nami.

"Ani náhodou." Doplnil ji Usopp, který se seděl na molu a koukal na procházející lidi.

"A proč?" Protáhl sklesle Luffy a podíval se na oba odpůrce.

"No protože, protože.." Snažil se o něco inteligentního Usopp, ale místo toho jen skládal slova proto a protože za sebou do věty.

"Protože už jdou ." Vykřikla Nami, které se náramně hodilo, že se ti dva vrací zpátky, protože nevěděla, jak by to Luffymu vymlouvala.

"Jsme zpátky, doufáme že se vám po nás stýskalo." Prohlásil Sanji a už automaticky odkráčel do kuchyně, nečekaje na uvítací výbor.

"Jdu mu to tam odnést." Doplnil ho Zoro a následoval kuchaře na loď.

"Hurá bude maso!!!" Radoval se Luffy a nacvičoval vítězný taneček.

"Myslíš, že se mezi nimi něco stalo?" Zeptal se potichu Usopp Nami. Dívka pokrčila rameny.

"Nemyslím si, ale musíme to zařídit, tak aby se něco stalo." Odpověděla mu dívka, která byla odhodlaná dát ty dva dohromady, ať to stojí co to stojí.

"Ale co ?" Ptal se dál Usopp. Nai se zamyslela.

"Musí být na chvíli sami, ale ne jako při nákupu, chtělo by to něco jako, něco.." Přemýšlela nahlas a rozhlížela se po okolí, jestli by ji něco nenapadlo.

"Á už to mám." Vykřikla dívka a rozběhla se k jednomu z domu, který stál kousek od nich. Usopp se na ni podívala, a když viděl, že kamsi běží, tak se rozběhl za ní. Když se dostal k ní, tak si všiml plakátu, který přilákal Naminu pozornost. Byla na něm pozvánka pro širokou veřejnost na oslavu s ohňostrojem, která se měla konat dnes večer.

"To je geniální Nami, tam budou moci být na chvíli spolu a konečně si řeknu co cítí." Vydechl nadšeně Usopp a maloval si budoucnost, nebo spíš maloval budoucnost svým dvěma kamarádům.

"Domluveno, akce Zoro X Sanji pokus druhý." Rozhodla Nami a šla svůj nápad o zúčastnění se večírku sdělit kapitánovi, který s jejich nápadem rád souhlasil. Přece jenom jídlo zadarmo, je jídlo zadarmo.

ZATÍM V KUCHYNI

 Zoro položil nakoupené věci na linku a už chtěl odejít, jenže ho zastavil Sanjiho hlas.

"Dík za pomoc Zoro." Zora to překvapilo, nečekal že mu Sanji poděkuje a když se na kuchaře podíval, tak se docela lekl, protože v blonďáčkově tváři se usadil strašně smutný výraz.

"Není za co." Odvětil tiše Zoro a už se chystal odejít, jenže když se Sanji stále tvářil jako hromádka neštěstí, tak se zastavil a otočil.

"Je všechno v pořádku." Zeptal se ho potichu, jakoby ho nechtěl polekat. Přičemž se snažil zachytit Sanjiho pohled.

"Jo, asi jo." Odpověděl mu Sanji se sklopenou hlavou a nic neříkajícím tónem hlasu. Sanjimu bylo z ničeho nic strašné smutno, byl nešťastný a zoufalý zároveň, si byl jistý, že jeho náhlá změna nálady má co dělat s těmi divnými city, které chová k šermíři. Stále si nebyl jistý, co vlastně cítí, ale byl si vědom, že něco podobného už dřív cítil k několika ženám, ale tohle bylo mnohokrát silnější a intenzivnější.

"Jsi si jistý? Nechceš ještě s něčím pomoct?" Dotazoval se dál Zoro, kterého Sanjiho odpověď vůbec neuklidnila, ba naopak spíš v něm vyvolala jakousi vlnu nejistoty a potřeby zjistit co se s kuchařem děje. Už dřív si všiml že se chová divně, tedy divněji než dřív, ale nebylo to takové jako teď. Zoro měl momentálně pocit, že se Sanji spíš rozbrečí, než cokoli jiného.

Sanji se rozhodl první otázku ignorovat a přesunul se rovnou k té druhé.

"Možná bys mi mohl podat pórek." Řekl už o něco pevnějším hlasem a snažil se na tváři vyloudit něco co mělo připomínat jeho obvyklí úsměv. Přitom ukázal na zeleninu, která ležela na lince kousek od šermíře. Zoro se po ni otočil, vzal ji do ruky a natáhl ji směrem k Sanjimu. Ten se po ní natáhl, ale místo toho, aby ji jenom vzal, tak chytil do ruky Zorovu ruku, která byla oproti té jeho o něco větší a zároveň drsnější, ale i tak mu připadala naprosto dokonalá. Zoro si všiml, cizího doteku na své ruce, který trval déle, než bylo třeba a tak nejdřív sklopil svůj pohled na jejich spojené dlaně a pak se zahleděl Sanjimu do tváře, kde se setkal s párem modrých očích, které na něj upřeně hleděli. Jejich pohledy se setkaly. Oba byli mírně rudí ve tvářích. Panovalo naprosté ticho, které se rozhodl přerušit až Zoro.

"Sanji?" Zeptal se nechápavě a začal ještě víc rudnout, když se oslovený postavil na špičky, díky čemuž byli tak ve stejné výšce a následně se začal přibližovat k šermířově obličeji. Těsně před tím, než stačil kdokoli něco udělat, tak do kuchyně vpadl Luffy čímž oba vysvobodil z zvláštní situace. Po zbytek dne se instinktivně drželi od sebe v dostatečné vzdálenosti, s čímž pokračovali k nevelké radosti Nami a Usoppa i na večerních slavnostech.

Doufám že se vám povídka líbí. Další kapitoly najdete pod odkazem.

Bae.

prolog, obsah: https://phoenixnakama.tumblr.com/post/189456913147/marimo-prolog-v%C5%A1ichni-sp%C3%AD-ano-zkontroloval

[ernestblanch]

Visita al Senat, amb la senadora Ana Edo i el senador Artemi Rallo, i assistim amb el president del Senat Ander Gil i la ministra de Justícia, Pilar Llop a la presentació del llibre, amb ocasió del dia de la dona, Homenatge a Clara Campoamor, en el 90 aniversari del vot femení a Espanya. Un debat de nivell, entre Cristina Narbona, ex-ministra de Medi Ambient i Luisa Fernanda Rudí, ex-presidenta del Congrés dels Diputats. Molt bon moment per constatar la diferencia de criteri en torn al feminisme entre l’esquerra i la dreta, per al meu gust massa diferenciats i marcades en el debat, amb una posició clarament reivindicadora i exigent per part de Cristina, i conformista i pasiva per part de l’aragonesa, i que ens torna a constatar que encara queda molt de camí per recòrrer en aquesta matéria. Especialment rellevant la proposta del senador Rallo entorn a la ocupació de llocs de responsabilitats institucionals i orgàniques, aplicant la acció positiva rotativa entre homes i dones, i que segur que tindrem la oportunitat de estudiar i debatre amplament pel seu interés evident. Moltes gràcies, senadora i senador, pel vostre gran treball i per la vostra cordial acollida. Va ser molt instructiu i interessant. Seguim avant. #Senado #Senat #8M #diadeladona #ClaraCampoamor #PSPV #PSOE #PSPVproCS #Madrid (en Madrid, Spain) https://www.instagram.com/p/Ca7CyFkIR-M/?utm_medium=tumblr

[detskefotbalovedresy1]

dres ac milan  bláznivý kop na kole Egyptský ú

dres ac milan  bláznivý kop na kole Egyptský útočník zvedl míč na půli cesty a na vnější straně jeho bota zatočila perfektně váženou přihrávku do cesty jeho spoluhráči. Oxlade-Chamberlainovi stačily jen tři dotyky, aby po skvělém odpalování dostal míč do sítě. Podívejte se na hru níže: Brilantní věci. Salah nyní srovnal Paula Pogbu s asistencí v Premier League - s oběma muži 25. Výhra proti West Hamu opět dokázala, že Liverpool je právě teď tím nejlepším na světě a to ještě není na debatu. I bez klíčového hráče Sadia Hříva, rudí dokázali roztrhat kladiva od sebe.

Dalším sobotním domácím zápasem proti Southamptonu je těžké uvěřit, že neporazitelnou jízdu Liverpoolu ukončí strana Ralpha Hasenhuttla. Salah a spol. nyní je 41 neporažených her - což je druhý nejdelší běh v historii Premier League. Právě předstihli Chelsea fotbalové dresy pro děti  a porazili Arsenal Invincibles jen o osm her.

[celavita]

Nejnebezpečnější zvíře (část první)

5/3/2018 Nečekaně tiché ráno přeruší až budík a postupně se všichni tři, tedy já, Líba i Edit hrabeme z postelí, abychom pobalili saky paky, odnesli batohy na recepci a vyrazili na průzkum temné historie Kambodži. Tajné vězení Tuol Sleng známé také pod názvem S-21 se nachází asi jen kilometr od našeho ubytování a cesta zabere jen pár minut. Po cestě chladíme horkem vyschlá hrdla jemně kokosovou vodou, která je tu k dostání téměř na každém rohu za pouhý jeden dolar. Budova S-21, kdysi bývalá škola, působí značně depresivním dojmem i za zdmi, natož pak v areálu samotném. Procházíme jednotlivé části tajného vězení, kde až na dva přeživší našlo smrt téměř 12 tisíc lidí. Stará zaschlá krev je i po 40 letech stále vidět na krémových dlaždičkách a v jednotlivých celách i dnes stojí mohutné železné postele, na nichž byly mučeny stovky nevinných Kambodžanů. Důkazy o krutosti Rudých Khmérů jsou vidět na každém kroku. Nejhůře se cítíme ve stísněných celách bez dveří, kde byly oběti připoutány k zemi těžkými okovy a  byly nuceny provádět potřebu do malé plechové krabice. Četné kapky krve uvnitř cel jsou jasně vidět i po desítkách let a začíná se nám nějak ztěžka dýchat. Hlavou se nám honí tisíce myšlenek. Jak může člověk člověku něco takového udělat? Co k tomu člověka vede? A proč se nejsme schopni poučit z minulých let, století, tisíciletí a stále vraždíme jeden druhého ve jménu náboženského, nebo politického přesvědčení? Jak říká zrcadlo v zoologické ve Chlebech: ”Člověk je nejnebezpečnější zvíře”. Něco na tom bude. Veselejší částí prohlídky je cesta k východu, jíž lemují dva stánky s knihami. Staříčci sedí na nízkých židlích za dřevěnými stoly a my v první řadě nechápeme, o co se jedná. Čas plyne a tělo stárne a Bou Meng, jeden ze dvou přeživších, není výjimkou. Muž, kterého jsem poprvé spatřila v dokumentu BBC o Rudých Khmérech a tajných vězeních režimu, za poslední roky zestárl a na jeho těle přibylo spoustu stařeckých skvrn. Muž je tak k nepoznání. Fotka na přebalu knihy ukazuje mužovu původní podobu a já si konečně vybavuju jeho sympatický obličej. Na druhé straně cesty vysedává druhý ze štěstím políbených jménem Chum Mey, který stejně jako Bou Meng, sepsal svou autobiografii a snaží se o šíření osvěty po celém světě. Rudí Khmérové zemi v roce 2018 sice nevládnou, ale i tak je třeba šířit mezi kambodžskou i světovou společností povědomí o masové genocidě, k níž došlo v letech 1973 až 1979 a při níž zahynulo více než dva milióny lidí. Stejně jako si v Evropě připomínáme hrůzy druhé světové války a její devastující následky, svět a především Kambodža samotná nesmí zapomenout na hrůzy vlády Pol Pota, jež vrátila zemi o desítky let zpátky a způsobila absolutní chaos ve vývoji společnosti. Smutné místo opouštíme plní emocí, ale je nám jasné že to nejhorší nás teprv čeká. Naloďujeme se do malého tuk tuku, kde se mačkáme jako sardinky, a pokračujeme v naší cestě nedávnou historií Kambodži.

[fotbaloveobleceni1]

dres juventus dybala  Remíza Liverpoolu

dres juventus dybala  Remíza Liverpoolu s West Hamem 1: 1 v pondělí v noci propukla v titulní soutěž Premier League dokořán. Rudí nyní klesli o body v zápasech zády k sobě a před druhým Manchesterem City seděli jen tři body před koncem. týdne by však mohla být strana Pepa Guardioly nejlepší, protože ve středu večer hraje proti Evertonu a má lepší gólový rozdíl.

Jak to bylo minulý týden proti Leicesteru, Liverpool bude mít pocit, že proti West Hamu klesly dva body a zdá se, že se tlak hráčů na titul dostává k hráčům. Bojovali proti jiné straně dětské fotbalové dresy levně  středního stolu a měli štěstí, že cíl Sadia Maneho stál navzdory tomu, že James Milner byl v

[autoring]

Jistě tušíte, co za krásu je Porsche 356, ale možná tápete nad jménem Rod Emory. Jde o konstruktéra, designéra, ale hlavně šéfa a majitele firmy jménem Emory Motorsports. Pokud jste fanoušky značky Porsche, jistě jste o ní už někdy museli slyšet. Je jen málo jiných firem, které se přestavbami a renovacemi vozů značky Porsche věnují tak dlouho. A také tak dobře, jako právě Emory. Jediný problém je, že když se řekne Porsche od Emory, znamená to většinou velkou spoustu peněz. Své jméno mají obě značky a pro každého tak nejsou. Bohužel…

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

  Proč jsme tak smutní? Projděte si galerii a přiložená videa, která si rozhodně užijete, a také budete nešťastní. To proto, že Porsche 356A od Emory v naprosto fantastickém stavu, které je na prodej v rámci aukčního serveru Bring a Trailer, je pro běžné smrtelníky naprosto nedosažitelné.

Jde o krásné auto z roku 1959, které velkou renovací prošlo už v roce 2012. Od té doby auto ujelo bezmála 10 800 mil, tedy necelých 18 tisíc kilometrů. Při renovaci dostalo velkou spoustu nových dílů. Mluvíme třeba o zpětných zrcátkách Raydot, nové je ale i víko motoru, prahy, podlaha nebo takový detail jako mřížka přes přední světlomety. V rámci renovace bylo auto do posledního šroubku rozebráno, pečlivě očištěno, co bylo potřeba, to bylo opraveno či vyměněno a následně vše pečlivě nalakováno.

Mimochodem, ta temmá stříbrná barva autu nesmírně sluší. Na fotkách a ve videu jsou na blatnících auta vidět rudí Pegasové. Nemyslete si ale, že jde o samolepku. To by Emory a také Porsche nebylo hodné. Jde o ručně malovanou kresbu!

Nejde však jen o exteriér. Podobně dokonalý je také interiér auta, čalouněný hnědou kůží. Stejnou barvu, jen trochu jiné odstíny má ale vlastně celý interiér, od koberečků, přes výplně dveří až po volant. Právě ten i řadicí páka jsou oproti zbytku interiéru světlejší.

Ještě vám dlužíme dvě informace. Tou první jsou alespoň nějaké detaily o pohonné jednotce. Jde o benzinový agregát o objemu 2,4 litru, jehož výkon je 205 koní. Na zadní kola jej přenáší pětistupňová manuální převodovka z Porsche 901.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

A teď ta nejsmutnější část celého povídání, kterou je cena. Jde o dražbu a v současné době je cena na více než 300 000 dolarech, tedy 7 milionech korun. Dražba končí v pátek 18. října večer a něco nám říká, že už během odpoledne se strhne mela a cena bude klidně i dvojnásobná.

Příspěvek Na prodej je dokonalé Porsche 356A od Roda Emoryho. Cena se vyšplhá hodně vysoko pochází z auto-mania.cz

[deithe]

gaeilge ask: 🤔🤔🤔 hmmm I don't want t6i do something basic but nothing is coming to mind 😭😭😭 um, here's something long from catcher in the rye: "It's partly true, too, but it isn't all true. People always think something's all true. I don't give a damn, except that I get bored sometimes when people tell me to act my age. Sometimes I act a lot older than I am-- I really do-- but people never notice it. People never notice anything." which is long and strenuous so it should keep you busy!! 💕

Tá sé leath-fíor, ach níl sé fíor in aon chur. Smaoineann daoine go bhfuil rudí go leir fíor. Is cuma liom sa sioc, ach nuair a faighim leadranach ó daoine ag rà liom chun mo aois a thaispeant.

Uaireanta, ligeam orm go bhfuil me níos sean-- dheanaim-- ach ní thugann daoine aon chuma ar. Ní thugann daoine chuma are aon rud in aon chur.

ahgsj i loved this. this was really fun to do and find out the translations that worked best. thank you so much ily 💕💕❤

[SEND ME SOMETHING AND I'LL TRANSLATE IT INTO IRISH]

[gonzaloruizlorente-blog]

Un "agravio" sanitario, olvidándose de otros "agravios" en infraestructuras -carreteras, ferrocarril,..-

Un “agravio” sanitario, olvidándose de otros “agravios” en infraestructuras -carreteras, ferrocarril,..-

Consejos vendo y para mi no tengo.

Resulta rotunda la afirmación del responsable del Partido Popular de Aragón de que la provincia de Teruel sufre un “agravio” sanitario. Por otra parte es de destacar la corta memoria que tiene el Sr. Beamonte. Tendría que recordar como marearon la perdiz la Sra. Rudí y el Sr. Manuel Blasco en febrero de 2015, de tal manera que  este último afirmaba en unas…

[blogbloodfootballcz-blog]

Nejnovější skóre fotbalového utkání

Leicester City - Tottenham Hotspur 2:1. Podobně jako o víkendu proti West Bromu se Tottenhamu nevyvedl vstup do zápasu. Leicester se už ve třinácté minutě dostal do vedení. Jamie Vardy si naběhl na centrovaný balon za zkamenělou obranu Tottenhamu a efektivním a efektním lobem přehodil bezmocného Llorise.

Manchester United zvítězil na hřišti Watfordu 4:2 a přiblížil se konkurenčnímu City na pět bodů. Bleděmodří ale mají zápas k dobru. O osudu utkání rozhodli rudí ďáblové již v prvním poločase, který vyhráli 3:0 i díky dvěma gólům Younga.

Po změně stran sice domácí sršni zápas dvěma góly zdramatizovali, ale v závěru přidal pojistku Lingard. O poznání méně se dařilo Tottenhamu, který potřetí v řadě nedokázal vyhrát, když padl na půdě Leicesteru City 1:2. Z pátého místa v tabulce se tak kohouti mohou propadnout až na sedmou pozici. Alespoň malou radost si udělal útočník Harry Kane, který dal desátý gól v sezoně a dotáhl se na nejlepšího střelce soutěže Salaha.