#rozjímání

[kocourmokroocko]

"Blížej se Váno-" Blíží se čvachtměsíc. Blíží se čvachtměsíc a to je čas mrtvýho listí, louží a finanční nejistoty, protože ty nový zimní boty tě stály půlku nájmu. Čvachtměsíc trvá dva a půl měsíce, pak má malou přestávku na svačinku, ve který se úplně omylem stanou Vánoce, a pak se kopem s otočkou přímo do tvých koulí vrací a pokračuje další tři měsíce. Občas čtyři. Čvachtměsíc, vzato kolem a kolem, trvá půl roku. Během čvachtměsíce se mohou stát i jiné věci, než čvachtměsíc, ale jejich existence mi nesmí být připomenuta dříve, než třicet dní před jejich konáním, jinak udělám za-maminku-za-tatínka-no-jutsu pěstí plnou shnilýho listí do chřtánů tebe a tvé rodiny. Kdo mi naruší mé čvachtměsícové rozjímání předčasným halasením, začvachtá naposledy. Tohle je čvachtměsícová meditační zóna. Mám kolem sebe ochranný silový pole (intrikovaný systém bažin a mokřadů, který jsem naplnil komárama) a do toho se chodí SLUŠNĚ a ZMOKLE sdílet POZNÁMKY O TOM, JAK JE VENKU NAJEDNOU MNOHEM MÍŇ SLIMÁKŮ. Pokud se mnou chcete sdílet poznámky o tom, jak je venku najednou mnohem míň slimáků, komáři vás dovedou do mé sluje. Spropitný jim nedávejte, kupujou si za něj medžikový karty s nulovou herní i peněžní hodnotou. Strašně se jim líbí Juju Bubble, i když neuměj smažit dostatečně mastný komba, aby se jim vyplatilo jí hrát. Děkuju kurva za pozornost.

[welufo]

Ranní rozjímání

[pinelews]

Houštiny

↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟ ↟

tady je menší úryvek mojí maturitní práce, která se pomalu chýlí ke konci:]

příběh je o muži, který se rozhodl před svými problémy utéci do starého domu na samotě. po nějaké době se jeho mentální stav ale znova začal horšit. dny do sebe začaly splývat a vše zešednulo. dnešek je ale jiný. dnešek je den, kdy do něj spadne hvězda.

příběh má tři části. první v tomto stylu, druhá část má jednoduché uvolněné kresby doprovázející více konceptuální pojetí (rozjímání nad smyslem života atd) a ve třetí části jsou znova ukotvené ilustrace.

komiks bude mít se vším všudy přes 60 stran:]. plánuju ho ručně sešít a dát ho do obalu potáhnutém plátnem s potiskem alá stará knížka. tisků budu mít víc (škola, osobní, rodiče atd), s tím že bych se pokusil zbylé tisky prodat abych vyrovnal už teď vysoké výdaje na celou práci. vidím to ale za min 500,- za kus://

přemýšlím že bych komiks dal také na itch.io za tak stovku?? sto pade??

rozhodl jsem se to sem dát jako takové předoznámení:], s tím že se třeba najdou lidé, co by měli zájem si moji práci přečíst a podpořit chudého studenta umělky </3

celkově hledám jakoukoliv zpětnou vazbu:], takže budu rád za každej rb:D

psst, tady je spotify playlist co jsem ke komiksu sestavil pro inspiraci (duster, far caspian, opěradlo autosedačky a další:])

[adventnykalendar]

XXIII. Filip Zobač

Při rozjímání nad prchajícím životem či úmorností nesmrtelnosti nacházím klid a odpovědi v proudu potoků.

[malehryblog]

Italské Vánoce

Italské Vánoce, to je především “panettone” … taková buchta z vánočkového těsta, nebo její věrná družka “pandoro”, která se podobá bábovce…

Někdo si Vánoce spojuje s kaprem, já s touhle buchtou!!!!! Mám na ni výhradně citovou závislost- chuťově není nic moc!  V Itálii je všude! V nádherných barevných krabičkách! A už jen pro tu krabici ji každý rok kupujeme.

Letošní Štědrý den byl pro nás skutečným zážitkem. V Tellaru, historickém kamenném městečku nad mořem s malou zátokou, se zhasla všechna elektrická osvětlení a zaplálo tisíce svíček…světýlka byla rozeseta i po skaliskách kolem moře, takže jste z toho měli dojem pohádkového světa… svíčky voněly voskem a vydávaly teplo… Následovalo vylovení Ježíška z podmořské hladiny a bouřlivý ohňostroj, jaký lze snad zažít jen nad mořem…

Štědrovečerní večeře v podobě zapečeného lilku s gorgonzolou a ořechy a český bramborový salát… cukroví od Dimitrise z řecké kavárny a místní citrusy… improvizovaný stromeček a pohled na moře… to jsou naše Vánoce.      Před večeři jsme poseděli v kavárně na břehu moře, popíjeli kafe a prošli si trh, na kterém byla spousta zajímavých věciček vhodných jako dárek pod stromeček. Třeba mosazné talíře, dózičky a  prastarý neapolský kávovar -  konvička na oheň se sítkem a tryskou… a to vše se dalo zabalit do legračních propagačních letáků místních malých supermarketů, nabízejících potraviny…Tisíce světýlek zdobících palmy a všechny stromy kolem, domy, jež si pamatují dlouhatánskou historii, moře, které tyhle pocity odnáší a přináší novou energii…

     Vánoční čas jsme strávili potulováním se po Lerici...

Portu Venere...

 ... a “Cinque terre” v Ligurii. 

Rozeklané skály nad mořem na kterých se tyčí malá starobylá barevná městečka se spoustou schodů, s maličkými obchůdky a dokonce i cestami “zarytými” ve skalách, spojujícími jednotlivá městečka, po kterých si turista může vyrazit pěšky. 

    Všude dostanete bezkonkurenční kafe za euro s nádhernou čokoládovou vůní i chutí. Proberete s místními jejich pocity z každé maličkosti a když zjistíte, jako já, že se vám začnou zdát sny v Italštině, je vám jasné, že jste tu teď zakotvili tělem i duší… i když zrovna tak jasné mi je, že domov mám jinde, ale v tomhle si na chvíli spočinu a neberu co mi nabízí. Třeba slunce, teplotu kolem 15-17 stupňů, při troše otužilosti pár minut  koupání ve vlnách, procházky, rozjímání, pozorování racků a mořské pěny, sbírání kamínků…

    Co se týká jídla, je to tu pro nás těstovinový a pizzový ráj… “spaghetti n.5” z italského Coop odvážíme ve velkém… je obrovský rozdíl mezi italskými těstovinami vyráběnými pro cizí trh a pro jejich vlastní ( i když balení může být stejné- obsah je jiný!) 

V Lerici jsme v pizzerii dostali i černou pizzu vyrobenou ze zvláštní směsi celozrnných mouk a živočišného černého uhlí… je to pochoutka!

Konec roku a Silvestrovský den jsme se rozhodli strávit v Toskánsku a tak jsme neodolali a při přesunu se zastavovali na všech místech, kde jsme strávili velký kus života. Nejprve Livorno a Terrazza Mascagni, cizrnová placka (torta di ceci).

   Pokračovali jsme podél moře, známými městečky, kde jsme strávili spoustu krásných chvil. Bára toužila po “ponce livornese” což je nenapodobitelná místní krajová specialita ( kafe s kořalkou a citronovou kůrou)… tak jsme zabrzdili u baru, kde seděl jen jeden místní dědula a splnili si to její přání hned všichni! Některé věci jsou prostě nakažlivé!!!!!

     Přesunuli jsme se do kraje Etrusků, na etruskou riviéru a ubytovali se v San Vincenzu, což je super výchozí bod ( jen tam nejezděte v létě!!!) - 13 km po písčité pláži dojdete až do magického zálivu Baratti... 

Po cestě neminete bez povšimnutí domy architekta Vittoria Giorginiho ( ve tvaru dinosaura, nebo chaloupky na “kuřích nožkách”) 

Casa Saldarini nebo také “dinosauro”, 1962

Casa Esagano, 1957

Nebo můžete autem vyjet do okolních kopců a malých městeček (Populonia, Bolgheri, Castagneto Carducci, Massa Marittima, Suveretto, Sassetta, Campiglia Marittima….)                                                                                Uchvátila nás Campiglia Marittima - tu jsme totiž neznali! Na náměstí pod hradem svítil stromeček, zaražený do jedné díry v dláždění,  taky tu byl jediný otevřený bar a díky zimnímu období se na náměstíčku pohybovali jen místní. Připravovali se na následující den, kdy měla vypuknout silvestrovská oslava. Stavěli maličké pódium a přiváželi dřevo na ohně.

Desítky starých brachů je vtom podporovalo, radili a okukovali. Stařičký pán, nesoucí si svoji kyslíkovou bombu na zádech jako břemeno, od které mu vedly hadičky až k  nosu, se zastavoval a každému přál “auguri” do Nového roku! Paní o hůlce klábosila s druhou v zástěře ve dveřích pekárny a probíraly jaký chleba dnes koupí.                                                                                                    V přízemí jednoho kamenného domu byla otevřená garáž. Nápis “PRESEPE” zval dovnitř k návštěvě Betléma. Ve vstupu byly izolepou připevněné fotky od roku 2000. Tehdy starý pán začal postupně vyrábět domečky, pohybující se postavičky, světýlka… každý rok něco přibude, hmmm, asi jeden z nejkrásnějších Betlémů jaký jsem viděla! Byla v něm zakleta obrovská píle a nadšení jednoho člověka, který si nezapomněl hrát!

Lidé mu do pokladničky házejí příspěvky a z těch se potom tvoří dál a dál! Ale pozor! Pokladnička nikterak nesouvisí se spuštěním samotného Betlému. Zmáčkneš tlačítko a představení začíná. Nejprve se spustí vánoční píseň v podání Lucciana  Pavarottiho; zakokrhá kohout a domečky v městečku Campiglia Marittima v miniatuře, postupně ožívají. Prolétá kometa. Pradleny perou, teče voda, potůček zurčí, pekař dává chleba do pece, Jezulátko se kolébá. Zvoní zvony. Ani se nám nechce zpátky do reálného světa! Ovšem i ve skutečném městečku panuje díky tomu, že zde nebloumají davy turistů, klid. Potkáváme jen zájezd starých táborníků z Modeny. Jsou veselí a výřeční. Auguri! Auguri…..asi 30x… (přejeme si navzájem štěstí s každým z třiceti italských turistů zvlášť).

      Silvestr se taky vydařil. Udělali jsme si pastu all pomodoro, vyzbrojili se sektem a vyrazili na pláž. V San Vincenzu jsme bydleli ve staré vile hned u moře a tak jsme mohli z mola pozorovat desítky novoročních ohňostrojů z okolí… s námi pozorovala skupinka puperťáků. Všichni nám popřáli, představili se a zeptali se odkud jsme! Potom Fabio pustil jakýsi vypalovák z osmdesátek a čekalo se na půlnoc… společně s nimi jsme odpočítali 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1…. a vítali s nadšením to, co právě přichází… co to bude, uvidíme! A tak vám všem přejeme, aby to, co přichází stálo za to žít!!

Krásný rok 2023 !!!

[developerwith1]

Průvodce populárními vánočními písničkami a ukolébavkami pro děti

Vánoční období je časem radosti, lásky a rodinných setkání. Když se blíží svátky, mnozí z nás se těší na to, jak s dětmi zpíváme oblíbené vánoční písničky a ukolébavky. Tyto melodie nejenže přinášejí vánoční atmosféru, ale také pomáhají vytvářet vzpomínky, které s námi zůstanou po celý život. Jaké písničky by tedy neměly chybět ve vašem vánočním repertoáru? Podívejme se na náš průvodce populárními vánočními písničkami a ukolébavkami pro děti! Pro více skvělých písniček navštivte https://pisnicky-pro-deti.eu.

1. Co jsou vánoční písničky a ukolébavky?

Vánoční písničky jsou specifické melodie, které se zpívají během vánočního období. Mohou být veselého nebo nostalgického rázu a často odrážejí ducha Vánoc. Ukolébavky jsou jemné a uklidňující písničky, které pomáhají dětem usnout. Obě tyto formy hudby vytvářejí kouzelnou atmosféru a mají moc spojovat rodiny.

2. Proč jsou písničky důležité pro děti?

Hudba hraje klíčovou roli ve vývoji dětí. Pomáhá jim rozvíjet jazykové dovednosti, kreativitu a paměť. Když děti zpívají vánoční písničky, nejenže se baví, ale také se učí nové slova a fráze. Tento proces učení se stává zábavnější, když je doprovázen hudbou.

3. Nejoblíbenější vánoční písničky pro děti

Pojďme se podívat na některé z nejoblíbenějších vánočních písniček, které by měly mít vaše děti ve svém repertoáru. Tyto melodie jsou známé po celém světě a jejich texty jsou snadno zapamatovatelné.

4. „Tichá noc“ – klasika, která nikdy nezestárne

„Tichá noc“ je jednou z nejznámějších vánočních písniček. Její klidná melodie a krásný text přinášejí pocit pokoje a radosti. Tato písnička se často zpívá při rodinných setkáních a je ideální pro chvíle klidu a rozjímání.

5. „Rolničky, rolničky“ – veselá melodie

„Rolničky, rolničky“ je veselá písnička, která rozzáří každé vánoční shromáždění. Její chytlavý rytmus láká děti k tanci a zpěvu. Při poslechu této písničky si mnozí z nás vybaví obrázky sněhu, vánočních stromečků a rodinných oslav.

6. „Jingle Bells“ – anglická klasika

„Jingle Bells“ je další klasickou vánoční písničkou, která je populární po celém světě. Její jednoduchý text a radostná melodie dělají z této písničky oblíbenou volbu pro děti. Zpěv „Jingle Bells“ přináší pocit vzrušení a očekávání Vánoc.

7. „Vánoce, Vánoce přicházejí“ – tradiční česká písnička

Tato tradiční česká písnička je známá mezi dětmi i dospělými. Její radostný text a melodie oslavují kouzlo Vánoc. „Vánoce, Vánoce přicházejí“ je skvělou volbou pro rodinné zpívání.

8. Ukolébavky, které uklidní každé dítě

Ukolébavky jsou nezbytnou součástí každodenního života dětí. Pomáhají uklidnit a připravit je na spánek. Zpěv ukolébavek může být krásným rituálem, který dává dětem pocit bezpečí a lásky.

9. „Hush Little Baby“ – americká ukolébavka

„Hush Little Baby“ je známá americká ukolébavka, která se často zpívá dětem před spaním. Její uklidňující melodie a opakující se text pomáhají dětem relaxovat a usnout. Tato ukolébavka je dokonalým příkladem toho, jak může hudba uklidnit a podpořit spánek.

10. „Zachumlejte se, děti“ – česká ukolébavka

Tato tradiční česká ukolébavka je oblíbená mezi rodiči i dětmi. Její jemný text a uklidňující melodie vytvářejí atmosféru klidu. Zpívání „Zachumlejte se, děti“ může být krásným způsobem, jak ukončit den.

11. Jak zapojit hudbu do vánočního času

Zapojení hudby do vánočního období je snadné a zábavné. Zpívejte s dětmi při vaření, zdobení stromečku nebo při rodinných večerech. Hudba dává každé aktivitě kouzelný rozměr.

12. Tipy na společné zpívání a rodinné aktivity

Naplánujte si rodinný koncert: Každý člen rodiny si může vybrat svou oblíbenou písničku a zazpívat ji ostatním.

Vytvořte si vánoční playlist: Shromážděte všechny oblíbené vánoční písničky a hrajte je během svátků.

Zazpívejte si před vánočním stromečkem: Udělejte z toho tradici, která spojí vaši rodinu.

13. Kde najít skvělé vánoční písničky a ukolébavky

Na internetu je mnoho skvělých zdrojů pro vánoční písničky a ukolébavky. Například, web https://pisnicky-pro-deti.eu nabízí širokou škálu písniček, které můžete snadno stáhnout nebo poslouchat online.

Závěr: Hudba jako součást vánočních tradic

Vánoční písničky a ukolébavky jsou nedílnou součástí rodinných tradic. Pomáhají nám spojit se s našimi dětmi, vytvořit vzpomínky a užít si krásné chvíle společně. Tak nezapomeňte, že nejlepší Vánoce jsou ty, které prožijete s rodinou a přáteli, a hudba je tím, co tyto chvíle dělá ještě krásnějšími.

[cadaverinesniffer]

#2 Co teď

Cítím v žilách pulzovat ohnivou nenávist a vztek. A protože se mi nechce platit masem, pustím žilou sem. Spouštěč se nemění. Mění se moje snaha rozklíčovat adekvátnost mé reakce. A zbývají mi už jenom metafory. Tedy...

... po vystřízlivění z ambivalentních snů se mlčky rozhlížíš, nahmatáš obrovskou díru mezi žebry a jediné, co tě teď zajímá je jak znovu vstát, aniž by ses rozpadl. Vše, co dávalo smysl byla iluze. Ne v úplném začátku, ale teď už rozhodně ano. Uvědomuješ si, že tento fakt je rozhodující pro jakékoli tvé budoucí jednání.

Při vzpomínce na svou naivitu ti v hrudníku nemilosrdně cukne, stejně jako při náhlých připomínkách dříve naprosto normálních segmentů každodenního života. Oči máš zakalené odporně žlučovitým žalem, který rozleptává všechny tvoje sliznice. Tvůj současný psychický stav by se dal přirovnat k soušce plné děr, která čeká uprostřed zeleného lesa plného života na poslední úder datlího zobáku. Snažíš se stále dopátrat důvodu, špatného rozhodnutí, čehokoli.

Co vede jedince k takové proměně. A co ho potom vede k tomu, aby nevědomky rozbil vše, na čem jsi pracoval. Jak může sledovat stále přibývající díry v tvé tkáni a potoky leptajícího žalu, který v tvé kůži vytváří ohavnou mapu, a nezávisle na dřívější péči tě teď nechat hnít na dně propasti, a žít dál sám se sebou? Ptáš se sám sebe, zda-li je vůbec rozumné ještě někdy někomu dovolit jen zlehka odkrýt pancéřový poklop, pod kterým schováváš své měkké tkáně.

Tak na co jsi na dně propasti přišel? Začneš sepisovat objednávku na neprůstřelnou vestu a ocelové pláty? Začneš se omotávat žiletkovým drátem i za cenu toho, že pořežeš svou vlastní kůži? Zamkneš definitivně všechny vchodové dveře?

Leptavá substance se během tvého rozjímání pomalu dostává k matce tvé nervové soustavy. Té kurvě, která to vše způsobila. Protože ve výsledku, zbraně v rukách držela ona, ne on. Ona se rozhodla je odložit a stát se dostupnou. Začátečnická chyba v prostředí, které formují produkty živící se lidským charakterem.

Vstoupil jsi opakovaně do stejný řeky.

Vše, co jsi postavil je na cucky, roztahané po dně jako zatoulaná slepice. Je na čase začít hledat dílky a znovu se postavit. Připravit se na dlouhé škrábání se na povrch. Chyť si pevně oba břehy rozšklebeného hrudního koše. Nacpi všechno to svinstvo zpátky a hledej.

Hledej.

Sebeúctu, sílu, naději, motivaci. Sebevědomí. Schopnost důvěřovat.

Schopnost věřit.

A pamatuj, že teď už se svým masem musíš šetřit.

[viviendopraga]

Si eres un amante del oro líquido seguramente te interesará conocer las mejores cerveceras y cervezas checas del 2023. Ya que por algo por lo que se destaca la República Checa es por la calidad de sus cervezas. Reconocida algunas de ellas como mejores que las cervezas alemanas. Siendo la Asociación de Amigos de la Cerveza, formada por las mayores cervecerías, minicervecerías y profesionales del sector checos, quienes otorgan estos premios. Basándose en una encuesta entre sus 1.500 miembros, quienes eligen las mejores cervecerías y productores. Pero si quieres saber más cosas de la cerveza después de leer el ranking de las mejores cervezas a continuación puedes ver todos los detalles sobre este oro líquido. Ranking de las mejores cerveceras checas 2023 La mejor fábrica de cerveza este año 2023 en la República Checa, reconocida así por la Asociación Checa de Amigos de la Cerveza (Sdružení přátel piva), ha sido la cervecería familiar Bernard. Recibiendo el premi Pivovar roku por mantener una alta calidad constante del producto, realizar inversiones estratégicas y mejorar continuamente la producción. Si el primer lugar lo ostenta la fábrica de cerveza Bernard, el segundo premio se lo ha llevado Pivovar Kamenice. Quedando en tercer lugar, sin poder faltar en este ranking, Pivovar Únětice. Los premios entre las pequeñas micro cervecerías quedó asi: Pivovar Rampušák, Voltio Pivovar y por último, Pivovar BadFlash. Ranking de las mejores cervezas checas por tipo Para continuar con el ranking de las mejores cerveceras y cervezas checas del 2023, estas son las cervezas premiadas como las mejores cervezas checas de este año. Světlé výčepní pivo o desitka Hektor, světlé výčepní (Řemeslný pivovar RELOJ) Fabián Desítka (Pivovar Hostomice) Bernard desítka (Rodinný pivovar Bernard) Světlý ležák, cerveza ligera Prostě Světlý Ležák (Pivovar BadFlash) Fabián 12%, světlý ležák (Pivovar Hostomice) Muflón, světlý ležák 11° (Pivovar Kunratice) Cerveza fuerte, 13% y más Primátor 16 Exkluziv (Pivovar PRIMÁTOR) Dalešické Májové 13% (Pivovar Dalešice) Festpils Konspirator (Pivovar Ovipistán, Pivní rozjímání a létající sládek Aleš Dvořák) Tmavé y polotmavé pivo, cerveza oscura y semioscura Černá Svině 13° (Pivovar Kostelec nad Černými lesy) sv. Norbert Tmavý ležák (Pivovar Strahov) Bernard, Černý ležák s jemnými kvasnicemi (Rodinný pivovar Bernard) Seničné pivo, cerveza de trigo Hefe Weizen 11% (Akciový pivovar Libertas) 12 sev. Jana Nepomuckého, Weissbier (Pivovar Zlatá Kráva) Sv. Norbert Weizen (Pivovar Strahov) Y recuerda que no hace falta esperar al día internacional de la cerveza para tomarse una buena jarra de este oro líquido.

[piju-skotskou]

A po ranním rozjímání s Profesionály jsme vyrazili za dnešním cílem č.1 a tohle je tedy ten cíl: bájné LOCH NESS.

[michalgavlas]

ÚVAHA  ČTYŘ STÁ ŠEDESÁTÁ TŘETÍ - CO JE ARCHITEKTURA

Co je architektura? Možná je to hloupá otázka, protože to každý ví, ale není tomu tak. Každý může vědět co je to stavba, ale málokdo rozumí tomu, co je skutečně architektura. To platí jak pro laiky, tak i odborníky v oboru.

Lidé od dob, kdy začali chodit po dvou a naučili se používat vratiprstu začali vyhledávat, nebo stavět přístřeší. Většinou to byly jednoduché účelové stavby bez vyššího architektonického záměru. O architektuře se dá hovořit až v době starého Egypta, kdy je zaznamenán i první architekt Imhotep v roce 2650 před Kristem, autor Džoserovy pyramidy. Nejednalo se o účelovou stavbu, ale o sakrální objekt, jehož skutečný účel nám do dnes není známý. Od té doby byla architektura převážně spojovaná se sakrálními stavbami a sídly vládců.

Na základě geometrie a astrologie se hledaly vztahy mezi naším pozemským a vesmírným světem. Tyto vztahy byly známé již před dobou starého Egypta, avšak byly zaznamenávány pouze v nalezených nebo hrubě opracovaných kamenech bez jasných architektonických proporcí. Teprve v Sumerské a Egyptské kultuře jsou jasně definované proporce, které vyústily ve specifický kánon, podle kterého byly navrhovány všechny významné stavby. Tyto proporce neměly pouze estetický význam, ale byly zhmotněním vesmírných sil, které pozitivně působily na zemi. Jedná se o poznatky zaniklých civilizací jako byla například ta na Atlantidě. Egypťané tyto poznatky částečně převzali, ale nebyli schopni je dále rozvíjet, vzhledem k nedostatečnému esoterickému vhledu a postupně ustrnuli pouze na estetické úrovni.

Přes tuto ztrátu prastarých ezoterických znalostí a citlivosti k vesmírným silám se v následujících historických obdobích snažila architektura působit především svými sakrálními stavbami na duši člověka. Jednalo se o působení povznášejícím a krásným prostorem, například gotických katedrál. Člověk v nich byl obrazně vyzdvihován k vesmírné a Boží nesmírnosti. Při pobytu v takovém prostoru se měl zbavit omezující fyzické přízemnosti a vznést se do věčného, nehmotného světa jednotného, všeobjímajícího vědomí. Podobně jako jsou léčivá místa vzhledem k jejich klimatickým podmínkám a průběhu energetických čar v geologickém podloží, tak jsou i povznášející a léčivé, uměle navržené prostory. V ideálním případě byly tyto stavby umisťovány na místech s pozitivní jak zemskou, tak i vesmírnou energií po staletí.

Nejen sakrální objekty, ale i běžná obytná stavení lidé umisťovali s přihlédnutím jak ke klimatickým vlivům, tak i působení pozitivních energetických sil. Poblíž svých stavení, nebo přímo v nich umisťovali místa, kde se obraceli se svými starostmi, ale i radostmi k Bohu. Nemuseli to být přímo kaple, ale výjimečné místo v rámci obydlí, které bylo vhodné pro tiché rozjímání. Vzhledem k nenáročnosti jejich obydlí nevznikaly velké prostory jako v kostele. Tuto absenci v rámci umělého prostředí nahrazoval povznášející prostor okolní krajiny.

S postupem času se architektonickým způsobem začaly řešit nejen kostely a sídla panovníků, ale i běžné obytné nebo neobytné objekty. Podle historických období se měnil i názor na správné proporce jak hmoty, tak i prostoru, ale vždy byla snaha se přiblížit k ideálu krásna. Je to patrné nejen v renesanci, baroku a klasicismu, ale i v historizujícím období konce 19. století. Byla to i období společně sdíleného názoru na to, co je a není krásné. S nástupem secese, která stále měla snahu vytvářet krásné fasády a prostory na základě všeobecně uznávaných proporcí, přichází období s individuálním názorem na to, co je krásné a co ošklivé.

Přestože vůdčí osobnosti moderní architektury, kteří tvořili ve jménu pravdy, která vycházela pouze z funkce a konstrukce, zbavujíc se dekorativní členitosti, řešili své prostory a hmoty s pomocí kompozičních principů, jako je například zlatý řez. Architektonický návrh objektu nebyl řešen jednotlivými stavebními prvky, ale kompozicí holých ploch a okenních, či dveřních otvorů. Krása byla spatřovaná v jednoduchosti a oproštění se od zdobnosti. Vzhledem k tomu, že tato estetika závisela na dovednosti jednotlivého tvůrce, tak architektura oproštěná od historických slohů sklouzávala k banálnosti a ošklivosti, která byla často určovaná ekonomikou stavby. Dříve i průměrný architekt s použitím řádové architektury mohl vytvořit krásný dům. Při subjektivní, nesdílené estetice každého tvůrce tomu tak není.

Z prokletí banálnosti a ošklivosti, nebo naopak originality za každou cenu se současná architektura stále nemůže a nedovede vymanit. Architektura ztratila svůj původní smysl vytvářet krásné a povznášející prostory a hmoty jak v případě obytných, tak i neobytných objektů, celých čtvrtí a měst. Lidé, ale především architekti, zapomněli na léčivé působení místa, prostoru a vesmírných proporcí, které vychází z principu zlatého řezu. Nedovedou navázat a rozvíjet odkazy minulých generací, které měly snahu tvořit krásné jak soukromé, tak i veřejné prostory.

Za tuto skutečnost může jak převládající materializace života bez duchovní stránky, postavená na technickém a vědeckém přístupu k životu, tak i upřednostňování zájmů jedince nad potřebami celku. Sobeckost, bezohlednost arogance, to vše vede ke vzniku ošklivé a společensky degenerující architektury. Nově vznikající domy a městské prostory člověka duševně neobohacují, ani nepovznášejí, ale naopak psychicky ničí a ponižují. V momentu, kdy se člověk opět dozví o další nové výstavbě, tak už se předem děsí, jaká hrůza může vzniknout v jeho okolí.

Podobně jako lidé v současné době nesdílí shodné životní hodnoty, nosné myšlenky a víru v něco co nás přesahuje, tak nemají potřebu sdílené estetiky našeho umělého a přírodního prostředí. Žijeme v Babylonu, kde každý hovoří jiným jazykem a lidé si navzájem nerozumí. Často to však není plnohodnotný jazyk, ale pouhé elementární dorozumívání se. Když není jednotný srozumitelný jazyk nemůže vznikat ani architektura, která taky něco sděluje o společnosti, ve které vzniká.

Tím, že dnes většinou nevzniká architektura, která člověka kultivuje a dělá lepším nemůže ani většina laiků, tak i odborníků vědět co je skutečná architektura a co pouze stavební produkce. S trochu, ale velice malou mírou nadsázky lze říci, že dnes architektura nevzniká.

[muramoora]

V každé situaci se děje něco jiného.

A i když zaujmeš perspektivu domnělého celistvého náhledu, budeš si lámat hlavu s tím, co tím chtěl vlastně kdosi cosi říci.

Hlavu si nelámej, prostě jen pozoruj, ono to možná promluví.

Hlasy lesů v okýnkách

Koukat se z oken a taky do oken je zábava

Vidíš a cítíš domov(y)

[kocourmokroocko]

Byl jsem v květinářství. Občas do něj chodím hledat smysl života na dně květináče afrických fialek, i když od tý doby, co mám terapeuta, už míň. Prohlížel jsem si zrovna bujný trs aloe vera, když ke mně přistoupila nervózní zrzavá paní v silných růžových brýlích na provázku a zelené plyšové vestě. Vypadala, jakože nečekala, že přijdu. Bylo to v pořádku. Já se taky nečekal. 

“Promiňte,” povídá žena opatrně. “Nepotřebujete pomoct?” “Zatím ne, děkuji,” odpověděl jsem. Tato odpověď ji viditelně rozhodila. Chvilku nade mnou postávala a vypadala, že neví, co sama se sebou počít – asi jako kdybyste byli svědky příšerného požáru a po přiřícení se ke vchodu vás stařeček na planoucím kanapi okřikl, ať laskavě zabouchnete dveře a neděláte mu v baráku průvan. 

Po dlouhé chvíli společného mlčení se nakonec zdráhavě vrátila zpět k pokladně a já tudíž k pozorování, jak roste aloe vera. 

Uběhla necelá minuta. Zrovna jsem si prohlížel velmi pěknou tlustici, když se v mém periferním vidění znovu objevily oranžové papuče. “Promiňte,” ozvalo se velmi, VELMI opatrně, “ale...opravdu vám nemůžu nijak pomoct???” Paní zněla téměř zoufale, a já začal usilovně vymýšlet, s čím bych si mohl nechat pomoci. Rozjímání nad pokojovou květenou jsem vždy považoval za adrenalinový sport pro jednoho, ale nechtěl jsem tu hodnou ženu ještě víc rozrušit. Vůbec jsem si nevšiml, že jsem ve víru přemítání vstal a začal se pátravě rozhlížet po obchodě ve snaze nalézt cokoliv, s čím bych mohl potřebovat asistenci. Paní si to vyložila tak, že odcházím. “Ne, ne, ne!” vykřikla poplašeně. Pro jistotu jsem na místě zkameněl, abych přestal dělat to něco, co si tak moc nepřeje, abych dělal. Byla to velmi ošemetná póza s těžištěm na levé patě a pravou nohou ukročenou vzad, špičkou směřující k zemi. “Nemusíte jít pryč!” pokračovala žena nešťastně. “Mně tu nevadíte! Já jen... já jen. Nepotřebujete pomoct??” 

Opatrně jsem si opět dřepl. Viditelně ji to uklidnilo.

“Já bych si chtěl koupit kytku,” řekl jsem, protože to byla empirická pravda. Vždy, v jakémkoliv stavu bytí, za jakékoliv situace a v jakémkoliv ročním období bych si rád koupil kytku. Neplánoval jsem to ten den nikomu prozrazovat, ale v tu chvíli se mi to zdálo vhodné.

"Výborně!!!" řekla paní. Oddychl jsem si. "Jakou??" Úleva zmizela. Tak daleko jsem dosud filosoficky nepokročil. Znovu jsem se spěšně rozhlédl po prodejně. "Eh," oznámil jsem. Přeletěl jsem očima květináče s aloe vera (je špičatá a já mám dva rozjařené papoušky, co rádi sedávají v květináčích), fíkusy (vždycky mi chcípnou, i když mi máma tvrdí, že něco, co bylo duchovně mrtvý od semene, nemůže chcípnout podruhý), palmou dracaenou (už mám, jmenuje se Tůma Nekrofil, protože se kamarádila s mým posledním fíkusem), netřesky, kaktusy a pár nadějně vypadajícími travinami... než jsem pod výstavní lavicí, v závoji tmy a prachových chomáčů, cosi spatřil.

Kytku.

Kdesi v horách zahřmělo. Na pražským Staromáku se zvedlo zlověstný hejno holubů. 

"Tamtu," řekl jsem paní a ukázal pod lavici. Přestala žmoulat okraj své zelené vestičky a sehnula se na mou úroveň. Obličej se jí zkřivil v nespokojené grimase. "Tu nechcete," prohlásila. "Ne?" Zaklonil jsem krk, abych viděl na spodek jejích brýlí. "Ne." "Aha." "Ale máme vážně pěkný kapradí!"

Znovu jsem se podíval na Kytku z Temnot. Byla komicky hubená a malá, s pokrouceným, rudě podbarveným listím na příliš tenkých větvičkách. Vypadala jako kytka, co se do květinářství vloupala na tajňačku a teď v něm nelegálně squattuje. Překvapilo mě, že nedrží v jedné větvi doutnající vajgl.

"Mně se líbí," řekl jsem, protože to byla taky pravda. Paní s mým postojem k vajbování s květenou ale zjevně nesouhlasila. Zamžoural jsem znovu do tmy, marně hledaje past. Pořád to byla kytka. “Je s ní něco špatně?” zeptal jsem se opatrně. “Ne, ne!" ujistila mne paní, opět poplašena. Začínal jsem rozumět, že mírná poplašenost je výchozí rovinou jejího bytí, a není to něco, kvůli čemu bych se měl cítit provinile. "To vůbec ne,” pokračovala rozhodně. “Je skvělá!" Na důkaz toho, že je skvělá, vzala kytku do ruky a zvedla ji ke světlu, aby kytka promluvila o své skvělosti sama. Z květináče vlálo pár cárů pavučiny, které žena nepřítomně smetla na zem. “To jo dobře!” vydechl jsem šťastně. "Tak já bych si ji vzal. Jak se jmenuje?" Paní začala kytku rychle obracet v rukou. "Hm. Já vám to řeknu potom.” Kývl jsem. Čaroděje a jejich tajemství jsem vždy respektoval. "Dobře. A kolik stojí?" Opět ji párkrát obrátila v rukou. “...to vám taky řeknu potom.” Znovu jsem kývl. Tenhle čaroděj měl spoustu tajemství. To bylo dobře. Tajemství je pro čaroděje ta nejcennější měna, hned po výstředních příjmeních a kvalitních matracích s paměťovou pěnou. 

Pokud jste to doteď nevěděli, jsem rád, že jsem vám to řekl. 

Přesunuli jsme se k pokladně, žena, Kytka z Temnot a já, a strážkyně zahradnického vědění za zvučného brebentění začala projíždět katalog květin, hledající tu mojí v seznamu. “To je totiž nějaká... víte, vona je to... vona je... AHA!!!” Zlatě lakovaný nehet se vítězně zastavil na jednom excelovém chlívečku. “POKOJOVÁ ROSTLINA! VHODNÁ DO BYTU. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 31896...” vědmin plamen slávy pohasl. “...vono se to tady nepíše.” Z jejího zdrceného výrazu bylo zjevné, že v životě ještě nezpůsobila svému klanu takovou potupu, jako tímto selháním. “To je v pohodě!” řekl jsem spěšně. “A jak často bych ji měl asi zalévat?” Paní se na kytku kriticky zahleděla. “Jednou tejdně.” “Dobrá!” “...možná jednou za dva tejdny.” “Ach??” “Ale taky by to mohlo bejt málo...” Zamyšleně se zakousla do zlatého nehtu. “Víte, sledujte listí, a když zvadne, tak...” “Tak jí mám zalévat častěji.” “Ano.” “Děkuji.” Paní kývla, dál propalujíc kytku pohledem. Kytka neřekla nic. 

“A kolik jsem vám tedy dlužen?” připomenul jsem se. Žena procitla z transu a rychle kytku namarkovala. Zamračila se. Namarkovala ji znovu. Podívala se, jestli tam furt ještě jsem. Byl jsem tam. Toporně se obrátila zpátky k obrazovce a mlčky se do ní chvíli dívala. Oči za růžovými obroučkami vypadaly prázdně. 

“...sedmdesát korun.” 

Beze slova jsem jí podal osmdesát. Na peníze se raději vůbec nepodívala, jen je bez přepočítání nasypala do pokladny. Kytku mi podala, jako kdyby předávala exorcistům posedlou porcelánovou panenku, co pronásledovala její rodinu od první světový. 

S tichým poděkováním jsem si kytku vzal. Nevěděl jsem, jak se jmenuje, jak se o ni mám starat, jak se do květinářství dostala, ani kolik doopravdy stojí. Ale to bylo v pořádku.

Když jsem vyšel z květinářství, paní se pořád dívala do prázdna. Vypadalo to skoro, že rozjímá. Dveře jsem zavřel tiše. 

Kytka z Temnot mi tajemně fotosyntetizovala v tašce. 

Pojmenoval jsem ji Řehoř. 

[kadet-pise]

Kniha na divných místech dělající divné věci. 

Večerní rozjímání.

[swbl]

Jeseníky

DEN 1 - NOSTALGIE

vlakem s ukulele a vidinou týdne v nostalgickém prostředí Branné a okolí, vygradované, znovuotevřením Cikánky, hospody, do níž jsme naposledy vkročily jako malé, naivní děti s nereálnou představou o budoucnosti, vzhlížející na rodiče, který si může kupovat ryzí Holbu, ten neskutečně nedostupný mok, ze kterého se může jen pěna. Fakt, že právě teď, bez negativní odezvy nepřítomných rodičů, sedíme na jejich místech a každá z nás drží onoho půllitra, posvátné Holby, se stále stejně nejistým místem ve světě. To je prostě trochu moc.

__________________________________________________

DEN 2. - SETKÁNÍ

Setkáním po deseti letech s osobou, jež se mi zaklínila ve vzpomínkách natolik, že bych odvyprávěla s přesností nejeden náš dialog. Setkání obecně samozřejmě nikdy není takové, jak si ho člověk namaluje.

______________________________________________________

DEN 3. - PAPITA A LEVANDULE

Večer, po vypětí sil na tůře, se schylujeme k rozjímání v okenním rámu s nostalgickou papitou a levandulovým čajem. Sítka nemáme a tak za hlubokých vyřčených i nevyřčených myšlenek flušeme levanduli dolů do tmy.

_____________________________________________________

DEN 4. - Znáte to, když jsou k vám všichni natolik ochotní, až vám to leze na nervy? Lítost, či upřímná nabídka? Nevím, jak rozlišit a tak odmítám vše.

____________________________________________________

DEN 5. - OSVIT

po hlášce dvou bílých lidí, dneska to slunku natřem, jsem se nenatřela. Má kůže si oblíbila negativy stejně jako já, jen to projevuje trochu bolavěji. Krátký osvit na Keprníku, dlouhá vývojka a následné zjištění, že jsem to s tím nastavováním závěrky nevychytala.

___________________________________________________

DEN 6. - Touha po chvilkovém návratu do dětství, přehlušila starostlivost o Paulovu páteř. 

____________________________________________________

DEN 7. - SLOŽITOSTI FOTBALU

Ač se nepovažuji za sportovce ba naopak, veřejně plna předsudků opovrhuji téměř každým fotbalistou, paradoxně miluju hraní fotbalu. Problém je v atmosféře ne v pravidlech. Hru obecně, beru jako něco osobního. U těchto aktivit je mi nepřekonatelně nepříjemné hrát s lidmi, které neznám, nebo s nimiž se necítím absolutně uvolněná. Z toho se dá vyvodit, že tělocvik pro mě je a byl utrpením. Proto se pro mě dnešní fotbalový a ping pongový turnaj stává tak nezapomenutelným a božím.

___________________________________________________

DEN 8. - LOUČENÍ

Známe, ne? Loučení a ony trapné a také méně trapné místy až dojemné momenty ala mám ji obejmout, nebo jen prohodit slovo? Mám ho obejmout nebo jen podat ruku? Proč ji objal/a a mě ne? Moc lidí, moc komplikací...

__________________________________________________

[pepomatblog]

Hon na lidskost

Úterní rozjímání. 🧐Hon na lidskost … aneb jak se pozná fejková pravda. Nedávno jsem viděla v nastavení účtu jedné aplikace kolonku- vyber pohlaví, bylo na výběr- muž, žena a jiné. Jako jasně, není to super novinka, ale i tak jsem se na pár mikrosekund zamyslela, co to je, to jiné.A máme tu první fejkovou pravdu, že kromě mužského a ženského pohlaví je pohlaví i jiné… prosím důkaz, ukažte mi vaši…

[springbringerkajka]

Oslava prvního zvládnutého testu na VŠ(E), večerní rozjímání, náš útulně zařízený pokoj a spící spolubydlící v pozadí. #neměnila bych❤️