#ronana

[zahrareadsstuff]

I FINISHED THE RAVEN CYCLE GAHHHHHJJJHAGSNSVAKHABSVSNSJWHWKBABSVS

[ahoyimlosingmymind]

something something about angry characters something something about how their anger is inconsolable and how people hate displays of anger something something about how people see their own darkness reflected in it something something about how honest it is. something something and how they judge and crucify the characters willing to scream something something even though they all feel the same way.

because how dare you be honest?

[im-a-creator-im-a-sandwitch]

Connor's Quest for Glendower 👑

Lou Ellen reluctantly joins Connor's quest with Will, Austin, and Sherman to awaken the Welsh king Owain Glendower from his hidden tomb so Connor can escape Luke's shadow

(Raven Boys + PJO mashup)

[pixiesnooze]

if i didn’t get spoilers for the series i would have never guessed that ronan and adam get together

[officialexistential]

Sorry I just don’t believe that Adam and Ronan go years without a permanent address. The boy whose childhood home was not really a home??? And the boy whose childhood home was everything to him???? They require a safe space to look out the window wistfully while reminiscing on their crazy magical teenage years. To have their boots sitting together by the door. To have a place as well as a someone to go home to.

[dobretane]

Vpis 4 - Svaté nic

(25.9.) Nakonec jsem během noci neměl strach, že by ta jedna deka byla malá (byla fakt obrovská), ale že spadnu z postele, jak jsem se furt šteloval na kraj. Nicméně jsem se vlastně vyspal celkem dobře a na devátou jdeme na snídani, kterou jsme si s paní domácí domluvili. Nachystáno bylo krásně, Matěj to i vyfotil, jen bylo trochu zvláštní, že paní během našeho snídaní stála nedaleko stolu a pozorovala nás, v dobré víře, zda něco nepotřebujeme. Pak jsme si na to zvykli a už to tolik nevadilo. Od rána nám prší a pršavo má být poprvé celej den, přesto se už před desátou loučíme (paní nám dokonce mává ze dveří, jak odjíždíme) a z Douranenez vyrážíme na severovýchod do Locronan, který se pyšní titulem nejkrásnější vesnice Francie (nebo tak něco) a na to jsme zvědavi. Parkoviště v dešti zeje prázdnotou, no i tak se raději u automatu snažíme zaplatit předepsaná čtyři eura.

Bezdotykově to nejde, ale fyzickou kreditkou se to nakonec povede, takže můžeme jít objevovat ty krásy Locronanu. Hned u parkoviště nás zastaví deviation.

I přes stavbu (zkouknout pár pohledných dělníků, check) a zástup důchodců - turistů je v dáli je vidět kostel Svatého Ronana, k němuž míříme. Jako uznáváme, že Lacronan má své kouzlo a i když je malinkatej, stačí zahnout z hlavního náměstíčka, aby měl člověk to místo pro sebe.

Ronanův kostel působí na první pohled jako každý jiný tady v Bretani, ale čekala nás dvě překvapení. Jednak jedna okenní vitráž je původní středověká, což prej nebejvá zachovaný, říká Matěj (kterej o vitráži vlastně věděl, tak to takový překvapení nebylo).

No ale druhak tu najdeme moc pěknou výstavku o historii a hlavně rekonstrukci kostela, která s Matějovým odborným výkladem baví i mě. Třeba že ty gotický kostely byly původně i uvnitř vybílený, jak je vidět na obrázku dole, to mě nikdy nenapadlo!

Ronan tu před staletími šířil křesťanství a nás samozřejmě bavilo to jméno a říkal jsem, co když mu na to R někdy zapomněli… (ha ha, jak dva puberťáci). S návštěvami seniorů tu evidentně počítají, přímo na dveřích kostela je cedulka o umístění defibrilátoru… Matěj tu ještě neodolá jedné sušenkárně, kde si od pěkného pana prodavače koupí nějaký dobroty, který mu taky nejdou zaplatit bezkontaktně, tak nastupuje zas fyzická kreditka, bez tý by teda člověk tady zatím moc neuspěl… Dnešním cílem je procestovat poloostrov Crozon a pak přes Brest dojet k moři, kde máme ubytko. Z Lacronanu se vydáváme venkovskými silničkami na sever, po cestě máme nejvyšší horu Bretaně, tak to nemůžeme minout. Ménez-Hom má závratných 330 m n.m., což ovšem dneska při té proklatě nízké oblačnosti znamená, že jedem do mraků!

Když dojedem na konec cesty na vršku, autem cloumá vítr, po oknech stéká déšť, to jedno auto, co tu už je, záhy odjede a to další, co sem zabloudí, už ani nezastaví. My ale nejsme žádný ořezávátka a vyrážíme na malej trek. Vidět sice mnoho není, ale jsou tu krásný vřesoviště.

Když dorazíme na vyhlídku, tak si potvrdíme, že není vidět opravdu nic. Ještě že my sbíráme zážitky.

Pod kopcem se ještě zastavíme ve vesničce Sainte Marie du Menez-Hom, Matěje tu zaujal kostel (jeho zaujme snad každý kostel) a mě sem nalákal na kus vojenský historie (on ví jak na mě). V místní kapli je totiž pamětní deska, podle které se v ní během války dva měsíce ukrývalo 18 spojeneckých letců sestřelených nedaleko během německé okupace.

Za deště jedem dál, teď už na západ a nemůžeme se nevyfotit u vesničky s nejlepším názvem ever. (Chvíli trvalo Matěje dotlačit, aby se usmíval, ale výsledek voilá.)

Jestli je nějaká turistická oblast v Bretani, pak je to poloostrov Crozon, pro svojí historii, přírodu a pobřeží. (Teď jsem si při psaní blogu naprosto nezřízeně říhnul, úplně jsem zapomněl předstírat vychování. “Naše přátelství je tak na dalším levelu,” glosoval to Matěj.) Míříme nejprve na jeho jižní cíp mys Chévre, kde na parkovišti najdeme jen pár aut a vedle malou vojenskou základnu s věží. Dočteme se, že jde o základnu námořnictva a hned vedle tu mají velmi povedený památník padlým letcům právě z řad námořnictva (poslední zápis je z roku 2008).

Poměrně tu funí a poprchává, ale to nás neodradí od vycházky. A ono zase vřesy! Dneska je ta příroda teda zase úplně jiná, než jsme v Bretani viděli doteď.

A to pobřeží je tu dramatičtější, než jsme si původně představovali, plus ty rozkošný plážičky. (Matěj vlevo.)

Tohle nás moc baví, nakonec je hlad ale stejně silnější, tak se vracíme do auta a hledáme si místo na oběd. Zase narazíme na problém, že odpoledne má snad většina restaurací zavřeno, přesto najdeme jedno obstojné bistro přímo v Crozonu, tak se tam vracíme, chvilku hledáme parkoviště, pak takovou ukrytou pasáží projdeme na náměstí a jsme tam. Paní nás hned upozorňuje, že mají jen pizzy a saláty, ale s tím počítáme. Když nám jídla přinesou, trochu nás překvapí, že k příboru dostaneme i nůžky, ale fungovaly skvěle a pizza byla dobrá (na rozdíl od mého fialkového syrupu).

Od tak velké dávky jídla už jsme si odvykli, takže každý sníme půlku a zbytek si necháme zabalit s sebou. Ještě si na náměstí prohlídneme místní kostel (sic), kde ale zase byly vojenské pomníky, takže good. Déšť ustal, tak se vyjedem podívat ještě na západní výběžek poloostrova, na mys Pen Hir. Mineme minigolfové hřiště (tam ale nejedem, vzlyk) a venkovní muzeum Bitvy o Atlantik (tam taky nejedem) a zastavujeme až stejně jako desítky aut a dva autobusy s turisty u samotnýho mysu. Tohle pořád nejsou ty nejzápadnější místa Bretaně a už teď je tu tolik turistů, hlava nám to moc nebere. No pak si uděláme okružní trek a chápeme to hned lépe, ty útesy jsou tu fakt pěkný.

Fouká, ale neprší, stezka je kamenitá, tak se na ní zas tolik turistů nevydá. Není se čemu divit, tady kdyby člověk zaklopýtal… No ale za ty výhledy to stojí.

Přestože jsme dneska nasbírali “jen” dvanáct tisíc kroků, v tomhle terénu se to jistě počítá aspoň dvojnásob. Crozon má i fajný pláže, tak aspoň jednu bysme si mohli dát a zapeelingovat. Kousek odtud vybírám pláž Pen hat, kde nás mile překvapí, že tam skoro nikdo není. Přitom obrovská písčitá pláž mezi útesy! No tak to já jdu peelingovat a pláž přejdem křížem krážem. Trochu poprchává, je chladno, pofukuje, no Atlantik je láska.

Do hotelu je to odtud rovných sto kilometrů, což mapy uvádí jako hodinu a půl, tak vyrážíme. Sice za deště, ale bez problémů, jen jedna deviation a pak jedna označená vyhlídka (“bellevue”), kam ale Matěj už nechce jet, lenoch, tak svištíme dál. Když opouštíme Crozon, tak je přes záliv takovej prima most, no tak tady už si zastavíme. Térénezský most dostavený v roce 2011 je přes půl kilometru dlouhý a vede do zatáčky. Kousek vedle něj byl původní most, z něhož nechali kousek a udělali z toho velkou vyhlídkovou terasu. Líbí.

Pak už se napojíme na tu jejich pseudodálnici, po který dojedem až do Brestu. Doprava v něm je zasekaná, tak projet městem nám docela trvá, ale zase to máme jako sightseeing, jezdí tu třeba tramvaje. Původně jsme ho chtěli jen projet, ale dost se nám tu zalíbilo, tak jsme se rozhodli se sem zítra vrátit na delší dobu, dneska už valíme do hotelu. Bydlíme ve vesničce Lochrist v penzionku Auberge De Keringar. Zde nás vítá milá slečna, která na otázku zda, mluví anglicky, naprosto bezelstně odpoví “non”, ale Matěj zvládne vše vybavit beztak. Jen barevně dneska neladí.

Tentokrát máme oddělené postele (yay) a střešní okno, které se nám nepovede ovládat ani podle návodu.

Ale jsme kluci vysoký, takže si poradíme ručně. Já už jsem nějakej odpadlej, ale Matěj jde ještě na vycházku k moři a do města nedaleko, no nakonec dá ještě šest kilometrů navíc. Já jsem si stihl Duolingo a vyřídt všechno ostatní. K večeři zbytek pizzy a za zvuků deště si píšeme zápisky. Děkujeme za milé ohlasy a zdravíme z Bretaně! PS: Dneska bylo spousta kandidátů na název blogu. Například “Kaple paní Princové”, jelikož lecjaký zdejší kostel je na mapy.cz vyfocen pravě paní Princovou. Nebo “Závan mušlí”, jelikož jsme v jednom městě u rybí restaurace opravdu ucítili takový závan… No a s Ronanem by jsme se samozřejmě taky vyblbnuli :) Tak dost. Pá!

[cryke-art]

[Image Description: a lineless digital doodle of ronan and thes, my OCs, kissing. ronana is holding thes gently by the neck and thes is gripping ronan’s hair with one hand and ronan’s wrist with the other. the sky behind them in starry.]

a scribbly digital doodle of my favourite favourite d&d husbands

[frencheerstory]

La Ronana

[caffeinated-by-daylight]

“But isn’t that allowing yourself to be loved is all about - letting someone greater than fear into your life?”

Panenka - Ronana Hession.

[the-firebird69]

Thanos Threatens Ronan Scene - Ronan Meets Thanos Scene - Guardians of t...

and yes they are like this a lot but do not have it.  no.  well they have troops arms and can be a rel pain yes. and they do battle now. and you see it the result they work together on things. yes.  and it is absurd. ok.  meaning they are not relly working together. no.  ronana attacked one of  his men and thanos hit him lots and he fell true

Thor Freya

Olympus

 it is time for me to help here yes

Hera

[444namesplus]

male: ro_an

female: ro_ana

_ part: qwertyuiopasdfghjklzxcvbnm'_ñß

Ro'an Ro'ana Roaan Roaana Roan Roana Roban Robana Rocan Rocana Rodan Rodana Roean Roeana Rofan Rofana Rogan Rogana Rohan Rohana Roian Roiana Rojan Rojana Rokan Rokana Rolan Rolana Roman Romana Ronan Ronana Rooan Rooana Ropan Ropana Roqan Roqana Roran Rorana Rosan Rosana Rotan Rotana Rouan Rouana Rovan Rovana Rowan Rowana Roxan Roxana Royan Royana Rozan Rozana Roßan Roßana Roñan Roñana

[iamindebt]

YOOOO!!! RONANA AVWFCBKORQCMRnc!!!!!

Rozanda IS REEEEAAALL

suggested by https://iamindebt.tumblr.com/

One suggestion is left for a character, just message me the character!

Group photo of everyone once I’m done!

[thecorvidrotation]

please i need blue and ronan to confront the fact that they APPARENTLY have more or less the same taste in men

[sleepyfoodtruck]

Hinini: do u even have a permit to be baby

Ronana, a year old tadpole: :3c

Hinini: cant believe my own niece runs around being baby and doesnt have a fucking permit

[pixiegoblin]

Ronan Well, that was a great run if I do say so myself! Wanna go hit the punching bags?

Benson I heard that nobody uses the sauna here if you wanna check it out...

Ronan Uhh.. S-S-Sure ehEM

[invcntions]

“ personality? ” his brow furrows softly at the suggestion, brown-eyes pulling round the room as if there's any means to refute ronana's words. he's always been one for minimalism, no need for clutter when charlie spent so little time in his own home, and while he's not against photographs or sentimentality, he's not exactly filled his own space with evidence of either. “ you know, i spent a lot of money for someone to design it like this. ” he points out, lips still curving up in a small smile as fingers card back through dark locks. “ — but you may have a point. ” and if it makes ronan feel more at home he can fill the space with whatever he wants, the once rather closed off part of charlie increasingly sure that the only thing which really matters to him being there is the other male. “ we can go to your place first, see what you think, then head on to get a mattress sorted. i'm not moving round any furniture though, we can hire someone to do that. ”

"well, i'd say the fact that we're on the same page would mean we're off to a good start," ronan grinned, not that he'd really doubted it. call him delusional if you wanted, but he saw something serious between them and this was the logical next step. "it goes together, i'll give you that," ronan pursed his lips as he nodded, "but i think your place could use a bit of personality," there was a slight hesitation in his voice, not wanting to upset the other male. "maybe we should stop by my apartment? and look at what's worth keeping?" he suggests what in his mind is the perfect compromise. but if it came down to it, he'd gladly get rid of most of his furniture (his leather armchair can be pried from his cold, dead hands).