#recenze na doktora

[suspiciouscatastrophe]

I know, I know, the audacity I have barging into Czech Tumblr speaking English... (I have lost the ability to express myself comfortably in my native language) BUT this might come in handy to someone!

It'sssss... ✨ DOCTOR REVIEW ✨ time! (The trans kind. Of the sexologist sort.)

The subject of this review is MuDr R. Mužný (must be one of the top names for someone who can prescribe you T) of Fakultní nemocnice Ostrava. He's a sexologist currently accepting new patients.

My experience: I have only visited him once so far, so I have a concrete idea of his requirements to let you transition and his general attitude, but if something to add comes up in the future, I'll update and reblog the new version. It's also important to mention that I'm an adult transmasc, transfems or minors might have different experiences.

Attitude: The doctor's very young and seems laid-back and very friendly. He was affirming to me, and apologetic for some of the more sexual questions. He assured me that he didn't want to complicate my transition.

He didn't have any comments, derisive or supportive, when I mentioned having identified as non-binary in the past.

He thinks that even non-intersex people can transition. (yes, I was also surprised to learn about sexologists who don't)

He accepted a vague response to his question about sexuality. No need to pretend you're hetero if you aren't with this one.

He didn't seem to be against my ability to transition even though he was made aware I was autistic and had OCD.

Requirements: When making my first appointment, I mentioned to the nurse that I had spoken with a clinical psychologist about transsexuality before, and it led to them wanting a gender-related report from a different professional. I don't know to what extent is that a necessity, or if you can just come without any "recommendation" whatsoever.

Now here's the kicker: Dr. Mužný asks you for an essay (he calls it "životopis") in which you describe your relationship to your gender identity throughout your life, minimal length 3 A4s, written by hand. On top of that, it should include a written testimony from your PARENT. He also offered to invite the parent to come with me next time instead. I reiterate that I am not a minor, I'm in my mid twenties. The parental voice having to basically fact-check you if what you're writing about your childhood is true is, in my opinion, more than demeaning and terrifying. I voiced my disapproval and concern to him, to which he assured me that if the parent seems dismissive, unaccepting or simply transphobic, he won't give their words much weight. So at least there's that.

As for something positive, he doesn't do any violating, archaic physical examinations. (no physical examinations at all, actually) I was not asked to strip down.

The length of the real life test with him is 1 year. When he was answering this question of mine, he seemed to pause and ponder my case, since I came already fully socially transitioned (and had been for more than half a year), so there's a chance that it could be even shorter, if it turns out he takes your initiative into account.

The other doctors he sends you to are, as expected, an endocrinologist, a gynecologist (transmasc special, I don't know if transfems get sent for a "your genitals seem fine health-wise" paper somewhere, too, I'm sorry), but also a geneticist. (He told me that it was to complete a general patient anamnesis, but also to determine whether I was intersex. When I asked whether the result impacted my ability to transition, he said no.)

You may notice I didn't mention a psychiatrist. Neither did he. Whether that was because I already came armed with a paper saying that a clinical psychologist finds me sane enough to make medical decisions, or because he just doesn't do that (or forgot to tell me), I have no idea.

Oh yeah, and be prepared for the auto[insertgender]philia question. He will ask you whether transitioning turns you on and you will say no, because [even if you low-key think being trans is hot], your sexologist is not your friend and could only use it against you.

My conclusion so far: You could probably do worse with a sexologist, just make sure you have a functioning relationship with at least one parent and hope. My opinion might be object to change.

[pwk-opowiesciociszy]

Zapraszamy na wernisaż i oprowadzenie autorskie po wystawie "Pomiędzy" Kamila Kuskowskiego.

KAMIL KUSKOWSKI - Prowadzi działalność organizacyjną (m.in. kurator wystaw, komisarz konkursów, organizator sesji naukowych, egzaminator, członek jury konkursów plastycznych, m.in. Spojrzenia Nagroda Deutsche Banku, Warszawa; Konkurs Malarstwa im. E. Gepperta, Wrocław; Triennale Młodych, Orońsko; Przeciąg, Szczecin; Promocje, Legnica). Wielokrotnie nagradzany, m.in.: Grand Prix Ministra Kultury i Dziedzictwa Narodowego oraz nagroda Artamp Business na 39. Biennale Malarstwa Bielska Jesień, Bielsko-Biała; wyróżnienie jury oraz nagroda Formatu 8 konkursu Malarstwa im. E. Gepperta we Wrocławiu; Nagroda Arteonu dla najlepszego artysty za rok 2008. Autor około 40 wystaw indywidualnych, brał udział w ponad stu wystawach zbiorowych. Jego prace znajdują się w zbiorach: Muzeum Sztuki w Łodzi; Zachęta Sztuki Współczesnej w Szczecinie; Instytut Sztuki Wyspa w Gdańsku; Galeria Piekary w Poznaniu; Galeria Zero w Berlinie, Biuro Wystaw Artystycznych Galeria Bielska, Bielsko-Biała; Miejska Galeria Sztuki w Łodzi. Urodzony 16 lipca 1973 w Zakopanem, w roku 1992 ukończył Państwowe Liceum Sztuk Plastycznych im. A. Kenara w Zakopanem. W latach 1995-2000 - studia w Akademii Sztuk Pięknych im. Wł. Strzemińskiego na Wydziale Tkaniny i Ubioru w Łodzi. W 2000 roku uzyskał dyplom z wyróżnieniem. W 2005 roku uzyskał stopień doktora w dziedzinie sztuk plastycznych (dyscyplina: sztuki piękne) na Wydziale Grafiki i Malarstwa Akademii Sztuk Pięknych w Łodzi. W roku 2008 - stopień doktora habilitowanego w dziedzinie sztuk plastycznych (dyscyplina: sztuki piękne) na Wydziale Malarstwa Akademii Sztuk Pięknych w Poznaniu. W roku 2012 uzyskał tytuł profesora sztuk plastycznych. W latach 1999-2011 pracownik naukowo-dydaktyczny Akademii Sztuk Pięknych w Łodzi (od 2009 kierownik VII Pracowni Malarstwa i Rysunku). W latach 2002–2007 współprowadził Międzywydziałową Pracownię Otwartą Akademii Sztuk Pięknych w Łodzi. Promotor i recenzent w licznych przewodach doktorskich i habilitacyjnych.

Wystawa realizowana w ramach projektu „Pola widzenia książki – opowieści o ciszy” dofinansowanego ze środków Ministra Kultury i Dziedzictwa Narodowego pochodzących z Funduszu Promocji Kultury.

Zdjęcie z archiwum artysty z wystawy w TRAFO 𝐓𝐫𝐚𝐟𝐨𝐬𝐭𝐚𝐜𝐣𝐢 𝐒𝐳𝐭𝐮𝐤𝐢 𝐰 𝐒𝐳𝐜𝐳𝐞𝐜𝐢𝐧𝐢𝐞 - grudzień, 2018 r.

[kadet-pise]

V sobotu jsem byla v kině na novém Spíďovi, tak to ze sebe musím dostat. Není to ani tak recenze jako "Áááá, jděte se na to podívat" rant.

.

Spider-Man: No Way Home

 Spider-Man: No Way Home je film, o kterém se těžce mluví bez spoilování. Takže nejdřív napíšu krátký odstavec bez spoilerů a pak se vrhnu rovnou do víru toho, co se ve filmu dělo. Tu čtěte po svém vlastním uvážení.

Spíďa je pecka. Pokud jste viděli předchozí filmy – a teď mluvím o starých Tobyho Spider-Manech a pak i Andrewových Spider-Manech – tak si ho užijete o kus víc. Útočí na nostalgii, trochu i počítá s tím, že postavy z ostatních filmů znáte. Jde to i bez nich, ale člověku unikne spousta referencí.

Příběh samotný je takový, jaký jste ho viděli v traileru. Akční, vtipný, vážný a bolavý. Vše, co od Spider-Mana chcete, to dostanete. Především tu sílu a zodpovědnost. Pro mě to byl zatím nejlepší Marvel film, byla jsem z něj nadšená víc než z Endgame.

A teď je čas na SPOILERY.

V tomhle filmu napravujeme staré křivdy. Po neúspěšném kouzlu Doctora Strange (který všechnu zodpovědnost hází na Petera, i když by měl být rozumný a dospělý, jenže je to arogantní idiot) se do Peterova světa začnou stahovat záporáci z filmů minulých. Doctor Octopus, Green Goblin a další. Úkol je tedy jasný, pochytat záporáky a poslat je zpátky do domovského universa.

Problém je ten, že pokud je pošlou zpátky, bude to přesně v okamžiku jejich smrti na konci minulých filmů. O to Peter nemá zájem, rozhodne se tedy, že jim všem pomůže – vyléčí je, ať už se to Strangovi, nebo samotným záporákům, líbí nebo ne.

Snaha o nápravu se mi moc líbila, doprovází nejen našeho Petera, ale potom i Andrewova Petera, kdy se trio Spíďů konečně dá dohromady. Film hraje na city nejen touhle nostalgií, ale i smrtí postav. Nepářou se s tím, Peter má vždy svého strýčka Bena, ale vzhledem k tomu, že ten nebyl v tomto universu představen, musí cenu nejvyšší zaplatit tetička May. Tom Holland dokázal zahrát chlapce rozervaného osudem dokonale. Díky podpoře Andrewa a Tobyho pak bylo nasnadě opravdu síle a zodpovědnosti uvěřit.

Fóry ve filmu taky padaly na úrodnou půdu. Hlavně když se trio Peterů dá dohromady, padají vtipy vlevo vpravo – ať už proto, že jsou všichni stejní matlové, nebo když začnou rýpat do Tobyho snovacích bradavek. Naštěstí mají oba dva taky svou dějovou linku, takže to nejsou jen camea, ale mají možnost příběh ovlivnit.

Ještě nutně potřebuju napsat krátkou větu o tatíčkovi Dafoe. Dává si to. Jakože hodně.

Co mě trochu mrzí je Venom. Potitulkovka Let There Be Carnage lákala, že se Spíďa a Venom konečně setkají, a houby s octem. Eddie se opíjí někde na tropickém ostrově. Sice nám zanechá slib nového Venoma, ale to mi bylo málo. Navíc jeho příchod nedává tak úplně smysl – ale to už bych začala do filmu rýpat, ale já z něj mám radost a chci ho hypovat.

Potitulkovka u Spídi je trailer na nového Doktora Strange, takže v kině to chce zůstat.

Za mě super. Potřebuju se podívat na staré Spídi a tohle si dát znovu. Aspoň třikrát.

[makeupyourworld]

ISOTRETINOIN - BOJ S AKNÉ

Aloha!

Už jsou to více než 2 roky, co jsem vás tímto způsobem pozdravil na mém blogu Makeup Your World. Se vším, co život přináší, jsem se tehdy rozhodl soustředit se pouze na Instagram, svou tvorbu přenést pouze na tuto platformu a blog nechat v minulosti. V mém životě se však odehrálo několik změn, jejichž téma bylo zmiňováno i na tomto blogu – a tak tímto článkem oživuji a zároveň ukončuji sérii "Boj s akné". Vítejte v podstatě u volného pokračování: Akné versus já! Tento článek bude psán jak v českém, tak v anglickém jazyce. (CLICK HERE for English)

Úvod:

V průběhu svého života jsem navštívil již hodně "institucí", v které jsem věřil a doufal, že mi pomůžou s mým akné, s kterým bojuji již zhruba od 14 let. Dnes je mi 25 let, a i přes solidní skin-care rutinu se mé problémy stále objevují (i když ne v tak extrémní formě jako tehdy). V podstatě jsem nonstop hledal…impuls k započetí další léčby a tento impuls jsem našel právě na platformě Instagram. Přes moji úžasnou známou – Janičku aka Marvanku Jein – jsem se dostal k jedné klinice. Janičce jsem tehdy chválil krásnou výplň rtů a předpokládám, že to bylo v právě tu chvíli, kdy mě začal sledovat jeden z doktorů oné kliniky – a vzhledem k mému "zaměření" a mým fascinováním estetickou medicínou jsem follow okamžitě navrátil.

 Pouze s postupem času jsem zaznamenal recenze na pana doktora a zjistil jsem, že je to nejen odborník, ale dle recenzí i neskutečně příjemná osoba, která je empatická a citlivá. A upřímně, po mých předchozích zkušenostech z jistých předešlých institucí bylo toto pro mě rozhodující.

Fibrom:

Pandemie, učení se na přijímačky na magistra a obecně moje úzkost zapříčinila to, že jsem se odhodlal napsat panu doktorovi až v říjnu 2021. A řekl jsem si, že nejdříve vyzkouším něco jiného, než je hned léčba akné – chtěl jsem si nechat odstranit fibrom – čtěte jako "větší piha na krku". Rozhodl jsem se pana doktora kontaktovat přímo na Instagramu a můžu vám říct, že moje úzkost v tu chvíli oslavovala, že se může zase vydovádět. Odpověď přišla v řádu minut – hlasová zpráva! Milý hlas mi sděloval, že není nejmenší problém si sjednat schůzku a že bude velmi rád, když se svěřím do rukou právě jemu. Pak už proběhlo asi jen dalších 10 zpráv a já měl během 5 minut dohodnutý termín – 22.října v 9:45. Krátký rozhovor na recepci, vyplnění dotazníku nového pacienta a co nevidět už si mě pan doktor zval do ordinace. Nebudu lhát, první, co mě při pohledu na pana doktora napadlo bylo: Sakra, on vypadá mladší než já! I přes úzkost, která mě doprovází skoro při každém novém kontaktu, jsem se brzy uvolnil. Přístup pana doktora mě velmi uklidnil. Vyslechl si všechny mé starosti a problémy a já se v podstatě přiznal, že odstranění fibromu je jen „začátek“ a že uvidím, jak to dnes proběhne a na základě toho se rozhodnu pokračovat s ostatními zákroky/léčbou. Pan doktor se podíval na zmíněný fibrom přístrojem, kterým si ho přiblížil – bylo zajímavé (a popravdě trošku znepokojující) vidět tento útvar takto zblízka na monitoru. Jednalo se opravdu o obyčejný fibrom; nic nebránilo tomu, aby byl odstraněn. Pan doktor se mě rovnou zeptal, jestli tento zákrok provedeme hned a vzhledem k tomu, že jsem tento můj problém odkládal již dostatečně dlouho, šel jsem do toho okamžitě. Anestezie proběhla v klidu a bezbolestně (i když musím říct, že představa injekce do krku mě moc neuklidňovala) a já se za okamžik ocitl v křesle vedle obrovského laseru. První „zasažení“ laserem mě poněkud překvapilo, a tak jsem sebou lehce trhnul. Pan doktor se mě však okamžitě zeptal, jestli je vše v pořádku a s mým vysvětlením toho, že jsem se jen lekl, začal pokračovat. Další „zásahy“ již byly snesitelné a já byl za chvilku bez fibromu. Krk zalepen, mastička na následnou péči předána a veškeré instrukce s ní! Za tento zákrok a konzultaci jsem platil 1900 Kč, což je dle mého názoru (v Praze) zcela normální a adekvátní cena. Před dohodnutím kontroly na recepci jsem měl ještě pár otázek na pana doktora ohledně léčby akné. Bylo mi sděleno, že mou „jedinou“ možností je přejít na lék, který mi byl dobře znám – a to Isotretinoin (znám dříve jako Roaccutane/Accutane). Byl jsem lehce znepokojen tímto zjištěním (především pro nechvalně známé vedlejší účinky tohoto léku), a tak jsem na pana doktora vychrlil ještě spoustu otázek s tím, že jsem měl tři týdny na rozmyšlení – za tři týdny jsem totiž musel na kontrolu „s“ fibromem. A tak jsem měl o zábavu postaráno. Ale zpět k fibromu! Péče o místo, kde se nacházel fibrom, spočívala v pravidelné používání mastičky s názvem Belogent a kdykoliv jsem se vydal ven, místo jsem musel přelepit. Takto poctivě jsem fungoval tři týdny. Kontrola fibromu a začátek boje s akné: Jak jsem již zmínil, za plus mínus tři týdny (v pátek, 12.11.) jsem měl naplánovanou kontrolu. S poctivě přelepeným místem jsem vcházel do ordinace. Po odlepení náplasti pan doktor konstatoval, že místo se nádherně zhojilo a že je vše v pořádku. Doporučil mi další produkty, kterými můžu hojení místa (respektive jizvy) urychlit a apeloval na důsledné používání SPF. Jelikož tato kontrola byla v 10 hodin ráno, sdělil jsem panu doktorovi to, že jsem se rozhodl nastoupit na léčbu Isotretinoinem a zdali je možné rovnou udělat odběry krve – tak totiž začíná léčba Isotretinoinem. A tak o dvě zkumavky krve lehčí jsem opouštěl kliniku s tím, že ještě ten večer budu kontaktován ohledně výsledků a vyzvednutí si receptu na tento legendární lék. Během pozdního odpoledne mi zazvonil telefon a pan doktor mi sdělil, že jsem zdravý jako rybička, a tak mi nic nebrání v tom, abych začal zobat Isotretinoin. Recept mi měl být poslán online v pondělí, nicméně kvůli výpadku systému jsem si recept vyzvednul osobně u pana doktora v úterý. A ve čtvrtek jsem již vyzvedával své první balení Isotretinoinu v lékárně! Pokud by to někoho zajímalo, cena léku se pohybuje kolem 350 Kč. A tak započala má léčba. Isotretinoin time! Jako každý lék, chvíli trvá, než se začne něco dít. Ještě před tím, než začnu popisovat jednotlivé měsíce léčby, sdělme si pár základních faktů o Isotretinoinu: - je to léčivá látka příbuzná vitaminu A, patřící do skupiny léčivých přípravků známých jako retinoidy - používá se k léčbě těžkých forem akné

- většinou se lék užívá 4-6 měsíců (16–24 týdnů), závisí na výši dávky samotného léku - množství vedlejších účinků je opravdu dlouhé, výčet níže v článku - lék nesmí užívat těhotné ženy; během léčby je doporučováno používat antikoncepci - během léčby nesmíte konzumovat alkohol Mezi zmíněné vedlejší účinky patří například: - Suchá kůže, především na rtech a v obličeji, zánět kůže, popraskané a zanícené rty, vyrážka, lehké svědění a slabé olupování pokožky - Zvýšené hladiny jaterních enzymů prokázané v krevních testech - Bolest zad, bolest svalů, bolest kloubů, zvláště u dospívajících - Deprese a podobné poruchy. Mezi příznaky patří sklíčenost, změny nálady, úzkost, záchvaty pláče, podrážděnost, ztráta radosti či zájmu o společenské aktivity a sporty, přílišná spavost nebo potíže se spaním, změny hmotnosti nebo chuti k jídlu, horší výsledky ve škole nebo v práci či problémy s koncentrací - U některých pacientů se objevily myšlenky na sebepoškození nebo sebevražedné myšlenky

 Je asi očividné, proč jsem si léčbu Isotretinoinem tak dlouho rozmýšlel… První a druhý měsíc:

První dva měsíce léčby se nesly v duchu čekání. Asi všichni jsme trošku nedočkaví, a tak i já jsem sám sebe pozoroval v zrcadle den co den a čekal na ono zlepšení. Musím říct, že již během prvních dvou měsíců se výrazně omezila tvorba nových pupínků, za což jsem byl velmi rád. Zároveň jsem však pocítil první nežádoucí účinky, které mě provázely v podstatě celou léčbou, a to: velmi suchá pleť, nejen na obličeji, ale i na částech celého těla; popraskané rty; pálení očí. Díky omezené produktivitě mazových žláz jsem si zároveň usmyslel, že je ideální čas na vyčištění černých teček na nose. A tak, velmi bezpečným způsobem (rovnoměrným působením tlaku) jsem se zbavil černých teček, místa pořádně vyčistil a doufal jsem, že už se nevrátí. Spoiler alert: Černé tečky se už opravdu nevrátily a já jsem tímto dodnes šokován. Rád bych zde také zmínil, jak se změnila moje rutina, respektive jaké produkty jsem musel vyřadit a jaké naopak přidat. Z mé rutiny zmizely všechny kyseliny a peelingy, dokonce jsem vyřadil i všechny produkty s vitaminem A. Naopak jsem začal více hydratovat a velmi, ale opravdu velmi dbát na používání SPF. Abychom pokračovali…. výčet nežádoucích účinků se v následujících měsících ještě rozšířil, s tím jsem však víceméně počítal. První dva měsíce tudíž proběhly poměrně v pořádku a já začínal mít naději, že další z mnoha léčeb mého akné, bude konečně fungovat. Třetí a čtvrtý měsíc: V podstatě se mnohé nezměnilo. Má pleť byla extrémně vysušená, a já se v průběhu února „radoval“ z mého prvního „kamaráda“ (čtěte jako pupínku), který mě během léčby Isotretinoinem navštívil. Nicméně nutno říct, že obecně projevy akné během léčby neskutečně ustoupily a každého nového návštěvníka na mém obličeji jsem v podstatě vítal s úsměvem na tváři.

Co si pamatuji, tak během čtvrtého měsíce jsem začal pociťovat asi největší vedlejší účinky, které se týkaly mého mentálního zdraví. Popravdě nemohu říct, zdali tyto problémy byly zhoršeny právě užíváním Isotretinoinu nebo byla na vině konkrétní situace, ve které jsem se nacházel, avšak považuji za důležité tento fakt zmínit.

Pátý a šestý měsíc: V podstatě cílová rovinka mé léčby. Čím blíže jsem byl k ukončení mého šestiměsíčního cyklu, tím více jsem se tohoto konce nemohl dočkat. Na pleti jsem pozoroval výrazné zlepšení a již jsem začal porovnávat fotky před a po. Musím říct, že jak sami uvidíte, výsledky jsou razantní a já jsem s nimi velmi spokojený.

Finální kontrola a následná péče:

Léčbu (aka poslední prášek) jsem ukončil 23. května a poslední kontrolu jsem měl naplánovanou na 7. června. Pan doktor mě s úsměvem přijal a hned vyjádřil nadšení ze stavu mé pleti. Probrali jsme spolu to, jak jsem zvládal léčbu, bavili jsme se o již výše zmíněných vedlejších účincích a také o následné péči.  V případě, že by se mi akné vrátilo (myslím tím výraznou tvorbu nových projevů), je možné uvažovat o mikro dávkách Isotretinoinu. (nicméně klepu na dřevo; jsem měsíc a půl po léčbě a pleť je zatím stále v úžasném stavu!) Co mě momentálně čeká? - alespoň 6 měsíců se vyvarovat vitaminu A - vyvarovat se všem kyselinám a peelingům, které jsem používal před léčbou (například můj oblíbený „The Ordinary – 30% AHA + BHA 2% Peeling Solution“ - VŽDY (a to neplatí pouze pro mě, ale mělo by to platit paušálně, pro všechny) nosit SPF, já volím faktor 50 - mít na paměti, že má pleť je po léčbě stále velmi citlivá - na večer mi byl doporučený přípravek Skinoren, který obsahuje kyselinu azealovou – ta by mi měla pomoci se začervenáním a s hyperpigmentací

 Můj finální verdikt: Zcela upřímně jsem velmi rád, že jsem léčbu podstoupil, ačkoliv byla velmi náročná; alespoň tak jsem ji vnímal sám. Musím se přiznat, že znovu bych léčbu podstoupit nechtěl (a to i výše zmíněné mikro dávky); nicméně kdyby se projevy mého akné opět zhoršily, asi bych neměl jinou možnost.

 Jak jste si mohli všimnout, nezmínil jsem v článku jméno pana doktora – to je jeho přání a já toto přání zcela respektuji. Tímto způsobem bych však chtěl panu doktorovi ještě jednou poděkovat a ve vší vážnosti říct, že je to první osoba, která mi s mým akné opravdu pomohla, a za to mu patří neskutečné díky. Také za jeho empatický přístup a ochotu kdykoliv zodpovídat mé dotazy. Děkuji!

A pro ty z vás, kteří s akné bojujete: I když toto bude znít jako klasické klišé, nevzdávejte se. Nedovolte akné, aby definovalo to, kým jste. Pokud vás akné trápí, hledejte možnosti, kontaktujte odborníky a věřte, že váš boj jednou vyhrajete. Absolutně chápu, že je to kolikrát velmi náročné, a i já sám jsem se tímto problémem velmi trápil. Ale jak vidíte, vždy je tu naděje. Pokud přemýšlíte o léčbě Isotretinoinem, velmi pečlivě tuto volbu zvažte, jelikož se jedná opravdu o náročný proces. Jeho výsledky však mohou zcela změnit vaši pleť a obecně váš život.

  Tímto bych dnešní článek ukončil. Doufám, že se vám tento update mého boje s akné líbil a doufám, že jsem byl schopný některé z vás alespoň trochu inspirovat nebo vzdělat. Pokud máte jakékoliv otázky, napište je do komentářů anebo mi napište na můj Instagram! (@monsterpetr)

Budu se na vás těšit a snad zase někdy…

Aloha! Zde se můžete podívat na výsledky mé léčby:

Vlevo - před léčbou, vpravo - po léčbě

Vlevo - před léčbou, vpravo - po léčbě

Vlevo - před léčbou, vpravo - po léčbě

A jedna bonusová fotka z roku 2013, kdy mé akné bylo opravdu záživné:

[spiderman-celytok-online]

Recenze (Spider-Man: Bez domova (2021) | ČSFD.cz)

Obsahy(1) Spider-Man: Bez domova Vůbec poprvé ve filmové historii je odhalena totožnost Spider-Mana a náš dobrý soused již nedokáže oddělit svou zodpovědnost superhrdiny od běžného života, čímž se jeho nebližší ocitnou ve velkém nebezpečí. Spider-Man požádá Doctora Strange, aby mu pomohl jeho tajemství obnovit. Kouzlo však způsobí v realitě obrovskou trhlinu, jíž do světa proniknou ti nejmocnější zloduši, kteří kdy bojovali se Spider-Manem v paralelním světě. Peter tak musí překonat svou doposud největší výzvu, která navždy změní nejen jeho budoucnost, ale i budoucnost paralelních světů.

všechny recenze uživatele Skvěle padnoucí završení povedené trilogie. Hollandův Spidey pokračuje tam, kde posledně skončil, jen naplno využívá možností, které se mu otevřely díky multiverzu. A funguje to na výbornou. Šikovný scénář těží z náletu ozkoušených postav tunu atrakcí i nezvykle silných emocionálních dilemat. Hollandův Spidey tu definitivně dospívá a čelí prvním opravdu vážným osudovým výzvám, čímž se zručný režisér znovu proplétá s naprostou suverenitou, byť v easy teenagerském duchu komiksové předlohy. Výsledek je zábavný, dojemný i velkolepý a jako návrat starých známých se trefuje maximálně. V mnoha směrech ultimátní hraný Spider-Man.(16.12.2021) MrHlad

všechny recenze uživatele U málokterého filmu bych byl rád, kdybych přišel pozdě, tady bych to však docela ocenil. Spider-Man: Bez domova je totiž super, naneštěstí je super až po hodině, kdy se to všechno začne spojovat, pořádně se šlápne na plyn a Jon Watts servíruje nejen fanservice a hodně solidní akci, ale i velmi funkční emoce. Všichni na plátně si to užívají a můžou se právem plácat po zádech, že natočili parádní popcornovou zábavu a neutopili se ve velkých ambicích. Jenže tam je ta první hodina, za kterou by si zasloužili profackovat scenáristé, režisér, Holland a vlastně možná každý, kdo mohl zabránit tomu, aby vypadala tak, jak vypadá. Peter Parker v Hollandově podání je ještě kluk, respektive puberťák. Na tom ta série stojí, já to beru a vlastně mě to baví. Jenže to nikdy nebyl idiot. No a tady je. Parker se chová jako nezodpovědné pako, jenže už to není veselé, rozverné a zábavné. Jeho neschopnost a hloupost tu dalece přesahuje všechno, co jsem schopný tolerovat u akčního blockbusteru a to mám tu laťku hodně vysoko. A vlastně mi to zkazilo do značné míry celý film, protože jsem si ve všech následujících scénách říkal, že se na to krásně kouká, ale vlastně by mě potěšilo, kdyby Parkera třeba zasypal nějaký mrakodrap, protože nevím, jestli takhle tupému paku chci fandit a přát happy end. Dvě hodiny po konci projekce můžu upřímně říct, že se řadím k těm spokojeným. Ovšem jestli si to někdy pustím znovu, tak určitě od půlky.(15.12.2021) Malarkey

všechny recenze uživatele Spider-Man: Bez domova je splněný sen, o kterém jsem nikdy netušil, že bych ho vůbec někdy mohl mít. Neskutečný zážitek. Série momentů, která kombinuje vzpomínky na d��tství s vlídnou nostalgií. Je zajímavé, kam Marvel za pět let došel. V roce 2017 mi komiksovka Doktora Strange přišla průměrná (kvůli jeho postavě samotné, což se vlastně nezměnilo) a dneska se tu na sklonku roku 2021 rozplývám blahem nad tím, co s postavou Spider-Mana (i se zapříčiněním Doktora Strangeho) v Marvelu dokázali udělat. Mluvit o filmu by bylo jako otevřít knihu spoilerů - hrozná škoda. Kdo si se Spider-Manem prošel dětství jako já, tak pro toho bude tento film zážitkem na celý život.(30.12.2021) Cervenak

všechny recenze uživatele Do polovice výborná marvelovka, od... ehm... otvorenia portálov u Nedovej babky  namôjdušu najlepšia marvelovka. Neskutočná smršť hlášok ("My back!", "You´re Amazing!"), cool záberov a dojímavých momentov ("Si v poriadku, MJ?", "A ty?", "Áno, som"). Je to taký ten film, po ktorom si ešte 3 hodiny rozprávate, čo všetko sa vám tam páčilo. To som už dosť dlho nezažil. Plus, film dokázal, že Dafoeov Green Goblin bol suverénne najlepší Spideyho protivník.(16.01.2022) Tom Hardy

všechny recenze uživatele Výborný fanservis v dost otravné story o tom, jak teenager dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Ale nenudil jsem se, o tom žádná. Jen mě to víc bavilo jako setkání se starými přáteli než koherentní uzavření jedné velké pavoučí éry. Ostatně, když nejdojemnější moment filmu patří do jiné série, to už o něčem vypovídá. 70 %

[osobypostacieludzie]

Heinrich Gross - był austriackim psychiatrą, lekarzem i neurologiem, znanym ekspertem jako wiodącym psychiatrą wyznaczonym przez sąd, niesławnym ze względu na jego udowodnione zaangażowanie w zabijanie co najmniej dziewięciorga dzieci z fizycznymi, umysłowymi i / lub emocjonalnymi / behawioralnymi cechami uważanymi za "nieczyste" "przez reżim nazistowski w ramach programu eutanazji. Jego rola w setkach innych przypadków dzieciobójstwa jest niejasna. Gross był szefem dziecięcej kliniki psychiatrycznej Spiegelgrund przez dwa lata podczas II wojny światowej. Istotnym elementem kontrowersji wokół działań Grossa jest to, że po zamordowaniu dzieci części ich ciał, szczególnie ich mózgi, zostały zachowane do przyszłych badań przez dziesięciolecia po morderstwach. Dopiero 28 kwietnia 2002 r. ostatecznie pochowano zachowane szczątki tych zamordowanych dzieci. Heinrich Gross urodził się w Wiedniu 14 listopada 1915 r. Jego rodzice, Karl i Petronella Gross, byli w branży wełnianej i dziewiarskiej. Jego ojciec zmarł, zanim urodził się Heinrich, a matka umieściła go w katolickiej szkole z internatem na wczesną edukację. Ukończył publiczne gimnazjum w 1934 r. i uzyskał dyplom lekarza w 1939 r. na Uniwersytecie Wiedeńskim. W 1932 r. Gross stał się członkiem Młodzieży Hitlerowskiej i dołączył do Sturmabteilung w 1934 r. pozostał członkiem przez okres 1934-1938, kiedy organizacje te zostały wyjęte spod prawa w Austrii. Po aneksji Austrii przez Niemcy w 1938 r. Gross wstąpił do partii nazistowskiej. Eutanazja była powszechnie praktykowana na długo przed niesławnym nazistowskim obozem koncentracyjnym. Program eutanazji został wprowadzony do narodu niemieckiego jako skuteczny sposób uzyskania Master Race dla nazistów i ekonomicznej pomocy dla rodzin. Gdy popularność nazistów rosła, a gospodarka wciąż boryka się z trudnościami, te opcje były szeroko akceptowane przez naród niemiecki. Am Spiegelgrund był zakładem opieki dla młodzieży na terenie instytucji psychiatrycznej. Od lat 1940 do 1945 był używany dla osób upośledzonych umysłowo lub dzieci. W trakcie pobytu cierpieli z powodu licznych tortur i zamordowano w nim do 800 osób. Heinrich Gross rozpoczął w pawilonie 15 w listopadzie 1940 r. W 1942 r. zabił więcej dzieci niż jakikolwiek inny lekarz w szpitalu. Został wiodącym psychiatrą i rozpoczął badania nad neurologią dzieci upośledzonych umysłowo. Po przejściu akcji T4 zabójstwa wzrosły, a doktor Gross zaczął zbierać mózgi swoich ofiar do dalszych badań. W 1943 r. doktora wezwano do służby wojskowej, która regularnie wracała do badań aż do jego schwytania w 1945 r. W tym samym roku, w którym doszło do przewrotu w sprawie zabójstwa, doktor Gross pozwolono mu wznowić badania w Rose Hill. W 1955 roku ukończył szkolenie jako specjalista chorób nerwowych i psychicznych stał się głównym lekarzem więziennym lub lekarzem w byłym Szpitalu i Domu Opieki Am Steinhof. W 1957 roku został naczelnym psychiatrą sądowym dla męskich instytucji psychiatrycznych. Tutaj pracował w systemie sprawiedliwości w sprawach o obłęd i był głównym decydentem we wszystkich przypadkach sterylizacji. Został awansowany na kierownictwo "Instytutu Ludwiga Boltzmanna za badanie nieprawidłowości układu nerwowego", stworzonego specjalnie dla niego w 1968 roku. Dr Gross pracował jako recenzent i przez lata był uważany za najbardziej pracowitego biegłego sądowego w Austrii. W 1975 r. Republika Austrii przyznała mu medal für Wissenschaft und Kunst 1, którego został pozbawiony w 2003 r. W 1975 roku zdano sobie sprawę, że był zaangażowany w nielegalne zabójstwa podczas nazistowskiej okupacji Austrii. Dr Gross został pozbawiony wielu nagród, ale nadal służył jako ekspert sądowy, dopóki nie został objęty dochodzeniem w 1997 r. za 9 morderstw.

[kritikycz]

#14 - Island of Lost Souls

H. G. Wells je jeden z nejzajímavějších autorů sci-fi a hororu, který tvořil na přelomu 19. a 20. století. Jeho příběhy jsou zfilmovávány poměrně často. Ostrov doktora Moreaua je jedním z nich. A hned první americké zfilmování stojí za to.   Island of Lost Souls Island of Lost Souls USA, 1932, 70 minut   Režie: Erle C. Kenton Scénář: Waldemar Young a Philip Wilie…- Více na https://www.kritiky.cz/filmove-recenze/101-nejlepsich-hororu/2019/14-island-of-lost-souls/

[azar-dragneel]

Recenze: Steins;Gate 0

Textová verze recenze visual novely Steins;Gate 0, kterou najdete na YouTube:

Dnes se podíváme na pokračování jedné populární hry o cestování časem. Když se v roce 2011 vysílala animovaná verze původní hry, získala si mě natolik, že jsem se rozhodl počkat a celý příběh si zažít v původní podobě.

Řeč je o Steins;Gate a tenkrát to byly to dlouhé dva roky, než vyšel anglický překlad! Ale pak jsem se ponořil do příběhu Okabe Rintaróa, který chodí v bílém plášti a hraje si na šíleného vědce, aby se jednoho dne dostal na stopu skutečného spiknutí a jeho jedinou nadějí se stala mikrovlnka posílající zprávy do minulosti, díky které se jemu a jeho přátelům podaří nakonec všechno zachránit - nebo také ne, to už záleží na vás.

Příběh

Příběh původního Steins;Gate začal jako komedie a postupně temněl, jak se Okabe vracel v čase a vždy se něco zvrtlo, takže se zdálo nemožné zvrátit osud. Steins;Gate 0 začíná právě tady, na konci kdy Makise zemře a on se už nechce vracet, ale rozhodne se na všechno zapomenout.

Na začátku může být těžké se s Okabem sžít, když by prostě mohl vlézt do toho robota (ehm) do stroje času a něco udělat, ale z hlediska příběhu to dává dobrý smysl. Má za sebou měsíce strávené v časové smyčce, kdy se marně snažil všechno zvrátit, takže už to nezvládá.

Okabe pověsí bílý plášť na hřebík, chodí k psychologovi a snaží se žít normální život. Alespoň do té doby, než na konferenci potká doktora Leskinena z americké univerzity, kde působila Makise, který spolu se svou asistentkou Maho představí světu umělou inteligenci vytvořenou z lidských vzpomínek. A co čert nechtěl, mají také umělou inteligenci vytvořenou podle Makise Kurisu, takže se Okabe musí opět postavit své minulosti a Makise se mu vrátí v podobě aplikace do telefonu. Netrvá to dlouho a vrátí se i velké spiknutí, které chce znalosti Makise zneužít, a dobrodružství může začít!

Byl jsem zvědavý, jestli se tvůrcům podaří vystoupit ze stínu úspěšného prvního dílů a vymyslet nový, vlastní příběh. Nápad s umělou inteligencí je skvělý a pozdější scény mezi Okabem a virtuální Makise, která ho nezná, patří k těm nejlepším ze hry. Něco podobného jako Okabe zažívá i Maho, pro kterou byla Makise vzorem a zároveň nejlepší a zřejmě jedinou kamarádkou. Oba se svým způsobem k Makise v počítači upínají, zatímco se ona snaží dát Maho s Okabem dohromady…

Ale na to všechno není nikdy doopravdy čas. Například po úvodní konferenci už nikdy neuvidíme druhou umělou inteligenci, vytvořenou podle Maho. Nikdy si nebude povídat sama se sebou, s Okabem, s Makise… Proč?

Steins;Gate 0 svým začátkem i koncem navazuje na původní hru. Začátek je docela jiný, ale ke konci se opět vracíme do známých kolejí, zvraty se vrší jeden na druhý a přišlo mi, že ani autoři v tom nemají úplně jasno. Samotný konec hry přichází náhle a podobně jako na začátku můžete mít problém se sžít s tím, proč zrovna tohle je happyend. Okabe si pošle zprávu do minulosti a konec, není tam ani ukázáno, jak díky tomu skončila původní hra. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Steins;Gate 0 by fungovalo lépe jako alternativní verze nebo úplně nezávislý příběh.

Postavy

Co si budeme povídat, i příběh původní hry byl trochu překomplikovaný. Co ale stálo za to, byly hlavní postavy - u každé jsme navíc viděli jejich možné osudy, takže bylo opravdu těžké jim nefandit.

Steins;Gate 0 se snaží prodat všechny známé tváře, a tak je napínavý příběh často přerušován scénami typu “párty v laboratoři”, “Daru jde na rande se svou budoucí ženou”, a podobně. Samozřejmě, že uvolněnější scény jsou potřeba, ale staré postavy už dobře známe a hra tak působí značně natahovaně, což mě zamrzelo.

Z nových postav mě nejvíce zaujala Hijadžó Maho, bývalá kolegyně Makise, která pořád žije ve stínu své geniální kamarádky. V příběhu má podobnou roli jako Makise v původní hře, vedle Okabeho má nejzajímavější příběh, ale zároveň je odsunuta na vedlejší kolej, protože Steins;Gate přece není o ní, ale o Makise, což je jakási meta-ironie celé hry. Chudák holka.

Závěr

Stojí tedy Steins;Gate 0 za zahrání? Pokud původní příběh neznáte, začněte nejprve tam. A pokud se vám líbil a chtěli byste pokračování, tak Zero stojí za pokus, jenom nečekejte stejný zážitek.

[carolmorgan]

Výběr agentury a proces přihlášení

Poté, co jsem se pevně rozhodla pro práci Au pair, mě čekal první závazný krok -> výběr a návštěva agentury. V merku jsem měla dvě agentury - CoolAgent a Student agency. Na obě jsem našla, jak kladné, tak i záporné recenze. Stejně tak to bylo i s partnerskými agenturami v USA (AuPairCare - APC, Cultural care - CC, InterExchange - IE). Nakonec jsem zvolila Student Agency, bylo to na doporučení a hlavně behěm měsíce června měli slevu 350$. Vzhledem k tomu, že bylo 11. června jsem neotálela a hned druhý den jsem šla do agentury (Pražská pobočka) zjistit co a jak. Paní byla velmi milá. Vše mi trpělivě vysvětlovala a ubezpečila mě, že si to můžu kdykoli rozmyslet. Ukázala mi obě jejich partnerské agentury (InterExchange a AuPairCare - tu jsem si zvolila). Ještě než jsem vyšla z Agentury, už jsem měla na emailu odkaz pro registraci. Po prvním přihlášení na webu jsem se pustila do vyplňování profilu. Je to dost zdlouhavé a mě tlačil čas, protože ta akce (-350$) trvala jen do 26.6..

V první části přihlášky vyplňujete cca. pět otázek o sobě. Proč jste se rozhodli být Au Pair, jaké jsou vaše zájmy, jaké aktivity byste chtěli s dětmi dělat atd…Tyto informace později doplníte o zkušenosti s řízením a dosaženým vzděláním. Další část je o zkušenostech s dětmi. U APC musíte doložit nejméně dvě reference, které souvisí s dětmi a jednu osobní. Reference si píšete vy sami - napíšete jaké děti jste hlídali, jaké aktivity jste s nimi dělali, jaké další činnosti jste v rámci hlídaní dělali atd. Mějte na paměti, že tyto reference nesmí být z rodiny, takže hlídání sourozenců se počítá jako refernce navíc. Referenti jsou poté kontaktováni agenturou přes email, ve kterém je pár kontrolních otázek. Rozhodně se připravte na to, že agentura si určitě aspoň jednu referenci obvolá a pak už záleží jen na slečně/pánovi jak moc se bude vyptávat. Jako další budete muset nahrát min. 10 fotografií, kde jste s dětmi a v neposlední řadě video o Vás - něco jako osobní medailonek. V tom se meze nekladou a je jen na Vás, jak to uchopíte. Vzhledem k tomu, že se tvorbě videa věnuji aktivně, byl to můj asi nejmenší problém a zvládla jsem ho natočit a sestříhat během jednoho dne. !!!Kdyby kdokoli potřeboval nějak poradit či pomoci s tvorbou vašeho videa, rozhodně se nebojte mě kontaktovat na do inboxu nebo na email - sedlackova.karolina@gmail.com - ráda s čímkoli pomůžu!!!

Po této písemné části, musíte obejít doktora, kvůli potvrzení a dále pak zajít na poštu pro výpis z rejstříku trestů. Až tohle všechno oběhnete, agentura si Vás pozve na interview. To celé probíhá v angličtině a cílem je zjistit jestli jste vhodný kandidát. Odpovídáte na celkem běžné otázky jako jak byste si představovala svoji ideální rodinku, jestli vám bude po někom smutno a dál se dostáváte k otázkám typu “Jak byste se zachovala v situaci, kdy jste s dětmi na hřišti a jedno spadne z houpačky?”. Celé to trvá cca. 30 minut. Cestou k východu se ještě musíte zastavit na recepci a zaplatit poplatek agentuře (SA - 2 500,-).

Pak už vás čeká poslední krok co se týče přihlášky a tím je psychologický online test. Je to soubor cca 50 otázek, které Vás mají za úkol charakterizovat. Nic složitého, spíše jsem v tomhle zaškrtávání nerozhodná :D. Když už tohle všechno máte za sebou, přihláška se uzavře a odešle se ke schválení americkou agenturou.

[marianplachecki]

Autor, autor!

"Kiedy rozpoczęła się publiczna obrona [pracy doktorskiej Witolda Głowacza - MP], pierwszy zabrał głos starszy brat doktoranta, dr inż. Andrzej Głowacz. Kładąc na stół przewodniczącego Komisji Doktorskiej egzemplarz dysertacji z 2013 r. zarzucił on, że broniona praca doktorska jest plagiatem pracy obecnego na obronie młodszego brata, Adama Głowacza. W związku z tym interesuje go, jakie są nowe elementy w stosunku do wcześniejszej pracy, nota bene ocenionej przez tych samych recenzentów. Pracy, która zawiera te same metody badawcze, te same algorytmy, nawet ten sam tekst. (…)

Z kolei prof. Zydroń i prof. Kowalewski zwrócili uwagę przedmówcy, iż trzymał rękę w kieszeni i zachowuje się niekulturalnie. 

Zadano jeszcze kilkanaście pytań, następnie zaś prof. Augustyniak stwierdził, że chociaż nie zna obydwu prac, to uważa, że metody mogą być te same, ale wyniki będą inne. Stąd zarzut podobieństwa obu prac jest niczym szczególnym. Ani promotor, prof. Tadeusiewicz, ani drugi recenzent, prof. Skomorowski, ani dr Adam Głowacz nie zabrali głosu i nie ustosunkowali się do zarzutów.

Komisja Doktorska jednogłośnie ośmioma głosami przyjęła obronę oraz wniosek o wystąpienie do Rady Wydziału o nadanie stopnia doktora i sześcioma głosami, przy dwóch sprzeciwach, zawnioskowała także o wyróżnienie rozprawy doktorskiej”.

Dalsze losy prawy:https://prenumeruj.forumakademickie.pl/fa/2018/01/rodzinny-doktorat-cz-i/ (Za Komitetem Kryzysowym Humanistyki Polskiej)

[kritikycz]

Doktor Proktor a prdící prášek - kniha - recenze - 100 %

Jo Nesbo stvořil sérii o doktoru Proktorovi a byl z toho nevídaný úspěch. První díl začíná přistěhováním malého zrzavého kluka Bulíka do ulice Dělová. Tady se seznámí a posléze i skamarádí s Lízou. Bulík vzápětí pozná i doktora Proktora a bude mu pomáhat při testování speciálního prdícího prášku. Ze začátku to jde všechno víceméně hladce, když pomineme pár nehod, jako třeba dvojčata Truls a Trym Tránovi, kteří se ocitnou na stromě po snědení prdícího prášku, částečně i vlastní vinou.

  Všechno se zkomplikuje, když otec dvojčat pan Trán udá doktora Proktora na policii, protože vymýšlí údajně nebezpečné vynálezy. Sám má však zálusk na zázračný prášek – prostě ho chce ukrást a nechat si jej patentovat. Doktora Proktora spolu s Bulíkem zatknou a odvedou do nejobávanějšího norského vězení – cela smrti. K tomu všemu ještě řádí v norské kanalizaci nebezpečná anakonda.

  Mně se tahle kniha líbí, rozhodně nemusí být jen pro děti, ale dospělí se mohou také zabavit. Kdo už někdy četl nebo viděl knihy z této série, tak jistě ví, že ilustrace jsou jakoby kreslené tužkou, ale rozhodně dobré. Musím podotknout, že i když je tam dost stran, přečetla jsem to na tři šupy. Je to jednoduché – strašně moc čtivá. Disponuje 200 stranami.

  Knihu věnovalo nakladatelství Jota.

  Autor: Jo Nesbo

Žánr: děti a mládež

Nakladatelstvi: Jota

Datum vydá­ní: 2012

Doktor Proktor a prdící prášek – kniha – recenze – 100 % was originally published on Kritiky.cz

[kritikycz]

Doktor Proktor a prdící prášek - audiokniha - recenze - 100 %

Kdo někdy četl pohádky od norské spisovatelské hvězdy Jo Nesbø, tak zcela jistě ví, že série o doktoru Proktorovi je skvělá knižně, tudíž se dalo předpokládat, že i první díl, načtený do podoby audioknihy bude to samé – a tak se také stalo. Příběh začíná v momentě, kdy se do ulice jménem Dělová přistěhuje malý zrzavý kluk Bulík s maminkou a sestrou. Začne se přátelit s Lízou, protože nikdo jiný se nenamane.

  Bulík si za to může svým způsobem tak trochu sám, protože si vymýšlí r��zné příběhy a nikdo mu nevěří. On a Líza se posléze seznámí s podivínským, někdo by mohl říci bláznivým, doktorem Proktorem. Ten vymýšlí různé vynálezy a podaří se mu prdící prášek. Za vydatné pomoci Bulíka a Lízy ho vyzkouší a chtějí prodávat. Zpočátku to nejde hladce, ale pak se rozjedou. Ovšem na prdící prášek má zálusk ještě někdo jiný.

  Nechci rozepisovat celý příběh na audioknize, byla by škoda, si ji nekoupit a neposlechnout. Kdo zná ilustrace na knize, tak nebude překvapený, je to vlastně to samé, ale perfektní. Obal je povedený jak na mluvené, tak na čtené verzi. Nyní k interpretovi, jenž audioknihu namluvil – David Novotný. Kdo ho nezná, tak vystudoval Pražskou konzervatoř a objevil se ve filmech spíše v negativních rolích – Non plus ultras, ale i v jiných rolích – Okresní přebor, O rodičích a dětech, Křídla Vánoc a tak dále.

  Pokud bych měla zhodnotit, jak namluvil tuto audioknihu, tak báječně. Bulíka a Lízu mluví jako v uvozovkách normální člověk, ale u doktora Proktora mistrně a neopakovatelně jak já říkám, lavíroval hlas a musím dodat, že jsem místy nad tím hlasem vyprskla smíchy, jak jsem se bavila. Bezkonkurenční načtení podle mě. Doktor Proktor a prdící prášek má délku 7 hodin a 13 minut. Autor knižní předlohy, už zmíněný Jo Nesbø má na kontě velké množství trháků, hlavně kriminálek, ale i tuto pohádkovou sérii, která zatím čítá čtyři vydané díly.

  Kdo chce, může si poslechnout zvukovou ukázku na stránkách vydavatelství – https://soundcloud.com/onehotbook. Recenzní audioknihu poskytlo vydavatelství OneHotBook prostřednictvím portálu Audiolibrix – www.onehotbook.cz. Audioknihu přímo můžete najít zde – http://www.onehotbook.cz/audioknihy/doktor-proktor-prdici-pra/ nebo tu https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/2030/Audiokniha-Doktor-Proktor-a-prdici-prasek-Jo-Nesbo

  Druh zbo­ží: CD nosič

Autor: Jo Nesbø

Žánr: děti a mládež

Vydavatel: OneHotBook

Rok vydá­ní: 2014

Doktor Proktor a prdící prášek – audiokniha – recenze – 100 % was originally published on Kritiky.cz