#radki

[kruxband]

waving hi hi . childhood friends , vampire , or coworkers au w/ whoever you'd like mayhaps ??

yayyy ty for sending an ask!!!!

heres a silly vampire radki au where im a vampire hee hee

now we can annoy each other foreverrrrr

[vkelleyart]

It’s been a while, Tumblr! I’ve been super busy, which has made it a touch difficult to keep up with social media in general, but thanks for being here so I can show you my first international cover design! Introducing LÉTO MEZI RÁDKY (English Translation: SUMMER BETWEEN THE LINES) by Alena Štrabová!

What’s remarkable about this book: it is a queer romance being published in the Czech Republic where I’ve been told the queer YA literature publishing market is all but nonexistent. That Alena is blazing this trail in her country and chose me to design her cover is an absolute honor, and I share this with you in hopes that we can all give this book some love and support. It’s my not-so-secret hope that we can get ourselves an English translation! ❤️ Because, honestly, get a load of the translated blurb she shared with me:

SUMMER BETWEEN THE LINES

Circumstances don’t write stories, we do! Queer romance with a summer vibe.

18-year-old Denis leaves for Spain with his girlfriend Vendy to work as an animator for the summer. Not that it’s his style—he’d much prefer spending his summer vacation at home with his nose stuck in a book.

Instead he gets to live out his own novel. One of the animators on the team is Vincent, a clever, confident, and handsome bohemian. Everything he does makes Denis furious, but even Denis can’t help but find him fascinating at the same time. Eventually, the more time he spends with Vincent, the more Denis begins to feel truly alive. What else does the summer have in store?”

More updates are on the way, and I promise to do a better job of sharing them here. :)

ID: Book cover illustration featuring two young men sitting on the beach together and staring off into the distance below the title, LETO MEZI RADKY.

[xx-emowarz-xx]

There's 4 categories of emo front man in my brain

Just some guy, seems pretty cool, idk him tho: most of them

Oh... that fucking douchebag :( : Ronnie Radkie, Jared Leto etc

Boy your voice is so gender :) : Kellin Quinn, Vic Fuentes etc

I am no better than a teenaged girl in 2012 with a Harry Styles body pillow I need to be euthanized I need to never see his face again so I can keep pretending I'm normal and do not have attachments to strangers who make music I need him in my mouth whether that is in a biting way or an oral sex way I'm not picky I know nothing about him he could be terrible but oh man I'm looking disrespectfully: Andy Beirsack.

[hex-this]

Eredin's greataxe clattered to the floor, the fight was over, Strahd was dead.

Tears pricked at the corners of the celestial's eyes, he forced himself over to where the lifeless bodies laid. He could barely comprehend what was in front of him, his only friends, bloodied, cold and unmoving.

"We won, he's fucking dead" yelled Radki. The dragonborn puffed out smoke triumphantly.

A quick glance was shot in his direction from the celestial as he kneeled down in front of Teeya who was the first to fall, he sighed and placed a hand on top of the goliath's chest. He'd been one of the first people to ever challenge Eredin's morals and attitude only to become a close friend.

He stood up, taking himself over to the halfling, Jarvis. Eredin knew what Jarvis had changed, from a boy who ran away into a warrior who ran into battle with no questions asked. Scotch marks scarred the floor where Jasper had previously stood.

Eredin sighed and walked across to where Ruel was, now the tears had pushed past his eyelids and were streaming down his cheeks. He lowered himself to the ground and took off his pendant, placing it around Ruel's neck, he was in complete disbelief. The one person he'd ever connected with heart to heart was no longer breathing.

Radki walked over and stood behind Eredin, placing a hand on his shoulder and giving a small nod.

They both left the castle with Ireena and Yan beside them. They'd saved everyone else and broken themselves more in the process. The warriors said their goodbyes and Eredin left, taking Yan with him to rebuild what he'd once destroyed.

Years later, in the new Valorant, three piles of rocks sat on a hill, Eredin was able to rebuild buildings but wasn't much of a stone carver. Three piles of rocks for three friends, and behind them, his greataxe, encased in glass.

_______________________________________________

When Strahd ended I was so heartbroken, my sweet boy lost three of his friends, one of which he'd gained feelings for. May his friends rest well knowing that Strahd was beaten in the end.

[maserna]

Odcházení...

Radka dělá chytrou a všeho znalou. Přednáší v šatně po práci.

“Musíme vydržet, zatnout zuby a ono to bude lepší. Postupně, po troškách.”

“A co kdyby ses starala radši o sebe? Jsi sotva po chemoterapii, léčíš si popáleniny a už tady diriguješ.” opáčí  na to rázně Alena, Ta, která se s ničím nepáře.

Radka sklapne, zalapá po dechu a tváří se jako děcko, kterému vzali hračku.

“Jak to víš Aleno?” zeptá se Lucie.

“Říká to úplně každýmu. Už mě s tím pěkně sere. Mohla by si najít jiný téma k řešení. A řešit odchody z práce, aby to El Capitanovy nevadilo není zrovna to pravý ořechový.

Sám řekl po třetí, tak po třetí…což je za pět minut. Tak o co jí pořád jde?”

“Jemu se nás nechce platit , když si odcházíme o hodinu a půl dřív. A vyhodit či strhnout z platu nám to nemůže,” vysvětlí Magda. Ta, která zas zná poměry ve firmě od jejího založení.

Jiná je všechny sleduje a myslí si svoje.

Venku se zvedá vítr a chumelení střídají paprsky slunce. Mění se počasí. Mění se mysl lidí a Jiná je pozorovatelem. 

Má smysl jim říkat, že na ničem z toho nezáleží?

Že její kamarádka spáchala sebevraždu po letech depresí a návštěvách u psychiatra. Vzdala se šancí na život.

“Záleží jen na tady a teď, víc není.” řekne si pro sebe nahlas, aniž by si všimla, že jí slyší ostatní a jde dolů ze schodů, aniž by se na ně podívala.

“Ta nová je fakt jiná a dost zvláštní. Prej masíruje dost dobře. Lidi si ji pochvalují. Šéf je nadšenej ,jak rychle začala sama pracovat,” okomentuje situaci Magda.

“Aby se z ní nepotento” uchychtne se Vačice, starší paní, která je opadál a vše ostře komentuje, kritizuje a mluví jakoby o ničem. Ze všeho nejraději kazí všem náladu, cení zuby a chechtá se. Trochu sama pro sebe, nečeká ničí reakci. Ta nepřijde. Ostatní její pichlavou povahu ignorují. Jen se na všech přiživuje.

Při odchodu se na recepci chováme všichni jako školačky, co se snaží uniknout zrakům dozoru a nepozorovaně zmizet.

Většína se chová ukázněně a odchází kolem čtvrt na 4. 

Ale jedna speciální kolegině je jak šedá myška. Nenápadně vždy zmizí bez povšimnutí.

Ovšem jednou ji chytí sám šéf a je z toho mela. Křiv,výmluvy, ječení…to kocour chytil do svych drápů myš a hraje si s ní. Ona pyští a snaží se uniknout. Marně.

Je vyzvána aby s ním šla do kanceláře a tak její scénka litého boje o přežití uniká zrakům všech prihlížejícich.

Árie končí až druhý den…kdy se všichni dozví, že již nebude možné si chodit kdy se komu zachce. Všichni bez vyjímky, vždy nejdříve po třetí hodině.

Za pár týdnů se vše mění. Jestli kvůli lobbum Radky nebo aroganci Aleny…nevíme.

Radka chce, aby se chodilo od jara dřív, volněji a snaží se všechny přesvědčit k dodržování "pracovní doby". Lépe řečeno  k dodržování odchodů z práce.

Alena je zas pro změnu arogantní a drzá, svět si podřizuje svým přístupem ala buldozer a světu diktuje svá vlastní pravidla. Je ovšem otázkou, kdy si namele hubu.

Míša stále volí taktiku nenápadky a obchází pravidla únikama bez povšimnutí recepčních.

Alena se s nima na recepci přímo přetahuje vůlí o to kdo vyhraje.

Narazí na šéfa, kterého její přístup již roky pěkně sere a seřve ji jak malou holku.

Jiná o ničem neví.

Den na to se Míša plíží a krčí podél stěn. Proměna v myš ji dneska moc nejde a tak je zpozorována kamerovým systémem a vrácena na schodech za jejího remcání zpět do šatny.

Jiná má u zadku dohady svých kolegyň. Potřebuje jít pryč. Má terapii. A tak prostě zavolá šéfovy a poprosí ho o laskavost. Te ji pustí.

Jenže dámy na recepci drží basu s Alenou a jsou nadmíru vytočené, že Jiná může, ale jiní ne.

Stačilo se zeptat. Hrát Tu hru. Co je na tom ?

Dospělost. Odpovědnost za své jednání a přijmout ne, když se řekne ne.

To ovšem nikdo jiný než šéf a Jiná nechápe. Dál hrají své žabo-myší války.

Jak patetické.

Jiná jde na autobus, ale ujede jí a tak čeká kochá se padajícím listím jež v silném větru létají k zemi z platanové aleje…ladně, jako baletky soumraku.

Změní se pak na hlínu a dají výživu jiným,ač leží na zámkové dlažbě? Najdou si listy místo k v��čnému odpočinku a proměně?

Klienti ji dnes připomněli kým byla, co vše překonala…

Toxického partnera, který ji vymluvil díru do hlavy a přesvědčil ji, utvrdil v představě, že stojí za míň než ten list.

Věřila mu, neuměla věřit sama sobě. Nechala se ponižovat až na samý beton bytí. Kdy už si myslela, že nemůže být hůř.

A bylo…

…

Jsme slabí a křehcí, když uctíváme falesné bohy. Ikony a představy o tom, co je bohatsví.

Jsme prázdní a žalostní. Plníme se každý den v chrámu konzumu, obchodě, či na e-shopu.

Plníme svá nitra, prázdná a zubožená strádáním po lásce.

Obracíme se k bohu, skrze náboženství, vůdce, zas ty samé ikony a symboly spásy a hojnosti.

Slabí ,křehcí a hladový, toužíme po přijetí a lásce.

Být znovu přijati do náruče milující matky a otce. Právě to bezpečí a bezpodmíněčnost, které hledáme, zoufalí a vyprahlý na poušti světa…kde je?

Kde je ten chrám ?

Hledali jsme už všude a nenalezli jej.

Dívali jsme se dovnitř? Do té propasti v nás?

Slyšeli jste ten křik a nářek naší duše, našeho vnitřního dítěte?

Tam je právě to, co hledáme. Ale cesta, dámy a panové, je víc než trnitá a temná. Tam, právě v neznámu a neustálé proměně našeho nitra, je chrám boží a jeho spása.

A je to nejtěžši cesta ze všech.

Každý jde sám, nahý a bez ochrany. Setkává se v sobě se všemi nástrahami, které si na sebe připravil a vše je on sám v nekone��ně mnoha podobách existence, která se manifestuje právě skrze jeho nitro ven…

To je aspoň lunapark!

[dead-n-cide]

TODAY'S ANTHEM #519

I dislike Radky but damn it jelly roll

[nightdecors]

Crazy how Ronnie Radkie got the Blurryface paint tattooed on him. Must be a huge fan of 21P!!

[lyricsssdotin]

Killer Raqaan Lyrics

Singer:Geeta Zaildar, Miss PoojaLyricist:Geeta Zaildar Ni zara chat te chadhiKi gal ve?Ni bhejeya aan gift phadiTa lagda lahauni khall ve Suneya si soniye ne pinjniyanCheej laeke aaya hai naviFirda hai hilaya jammayi Kal mili si bazaar paake firdi plazzoMitran nu jhanjaran di radki kamiMili si bazaar paake firdi plazzoMitran nu jhanjaran di radki kamiVe tere kol dimaag di kami Poonch naal…

[panvolkkaraczewski]

Official music video for Dziki Bieh — Radki.

Made with my footage. Feel free to buy footage: https://www.shutterstock.com/g/Supamotion/video https://stock.adobe.com/contributor/205736483/daniilvolkov https://www.pond5.com/artist/supamotion

YouTube 4K version:

https://youtu.be/-ZXw7-yj9Xk

[kruxband]

stolentimeshipping is a (heavily implied) canon ship with dedicated shippers, roseule is a canon medium-popularity ship, joelchick is a canon non-romantic rarepair, rossdeankari is a non-canon popular ship, radpopping is a non-canon rarepair, joelking is a non-canon crackship that becomes a serious rarepair, and radki is a canon crackship

[goatlingsvent]

🌭 unfortunately yes, theenforcer's zombie punk goat is a ronnie radke reference (in general, falling in reverse). they have a TON of ronnie radkie fangoats and its disgusting, the entire list can be found in that link that anon posted

🦇

[izzylove98]

Wasssup motherfuckers I'm just a bad emo bitch who made Ronnie Radkie a victim of the bad girls Club

[headlessandhellbent]

I get to see Ronnie Radkie slow sing Last Resort tomorrow

Never thought I'd ever be here in my life but ok

[pamietnik-zycia1]

Życie

Czasami tęsknie za przeszłością ,kiedyś chodziłam na dyskoteki miałam przyjaciółki i myślałam ,że mam przyjaciół na całe ,życie .Ale się myliłam ,ja wiem że życie się zmienia ,ale zawsze myślałam ,że przyjaźń przetrwa wszystko ,wiem że to pisałam ale nie mogę tego pojąć może moje przyjaciółki nie były nimi .A jest mi tak ciężko bo uwielbiam towarzystwo ,a na razie siedzę w domu i szukam pracy ,mój facet przychodzi z pracy i wyleguje się w łóżku i nic mi nie pomaga nawet na Radki nie chodzimy ,a kiedyś balowałam ,na dyskoteki chodziłam bo miałam przyjaciół .I miałam jedyną osobę która mnie wspierała ,Lecz jej już nie ma i nie mogę jakoś ogarnąć swojego życia .Nikomu tego nie mówiłam ale jest mi ciężko, i choć staram się ,pozbierać, czasami nie daję już rady ,Chciałabym być taka jak kiedyś ale czy się da .Tak wiem użalam się nad sobą ,ale sama nie dam rady z tego wyjść .boje się pójść, dalej i żyć dalej ,Ale kiedyś myślałam ,że mam przyjaciół .Może czas nauczyć sie być samotną ,hhmmmm...

[galeriavyklad]

USPÁVANKA Radka Hrabovská

Inštalácia Uspávanka od vizuálnej umelkyne Radky Mončekovej Hrabovskej sa venuje na prvý pohľad téme materstva. Práve táto téma sa prelína jej tvorbou rôznymi spôsobmi, ako aj rozličnými médiami, ktoré využíva intuitívne na podporenie idey.  Nie je tomu inak ani pri tomto diele. 

Ako už bolo naznačené, Radka pracuje s témou rodičovstva zámerne, keďže sama je matkou a svoju kreativitu a umenie využíva aj pri deťoch. V tomto diele sa prostredníctvom materiálov, ale aj dotvorených kusov oblečenia, zamýšľa nad strachom rodiča, ktorého deti prichádzajú do konfrontácie s vojnou. Pomocou osobných predmetov, ako sú biele košieľky jej detí, vytvára univerzálnu symboliku nevinnosti a detstva. Do tej zasahuje čiernou potlačou, ktorá je reprodukciou kresby jej syna. To síce pôsobí hravo a naivne, no motív napriek tomu nesie silné významové roviny. Výklady obohacuje aj o čierne krajkové šaty ako výraz smútku žialiacej ženy nad osudmi nielen svojich detí, ale aj drahej rodiny.  Rozličnosť materiálu možno vidieť aj na využití gázy, ktorá je takmer transparentná, avšak vrstvením získava na viditeľnosti. Z týchto vrstiev skladá pomyslenú knihu, ukladá a zachytáva dôležité momenty, spomienky a tak tvorí akúsi kroniku. Ďalšou vrstvou  samotného materiálu je jeho využitie. Gáza sa totiž využíva aj v zdravotníctve na zastavenie krvácania či na ošetrenie zranení, rovnako aj na vojnovom fronte. V neposlednom rade  sa autorka cez osobné predmety, ale aj cez ich spôsob inštalácie snaží poukázať na hĺbku smútku, ale aj problém, ktorému v dnešnej dobe čelíme, či už aktuálnou situáciou v susednom štáte, alebo cez prežité príbehy z minulosti. Samotná téma strachu, smútku alebo odchodu detí na vojnu sa prelína aj slovenským folklórom či poéziou. Radoslava svojim citlivým nar��baním so symbolikou objektov, materiálov či farieb píše vizuálny „epitaf“ o živote z pohľadu matky, ktorá život dáva, a vnútorne plače, kedykoľvek sa život nezmyselne berie.

Rakda Mončeková Hrabovská je vizuálna umelkyňa s presahmi cez rôzne médiá, od maľby cez grafiku až po inštalácie. Absolvovala množstvo sólových a skupinových výstav na Slovensku, ale aj v zahraničí.

Lívia Gazdíková / kurátorka

Projekt a chod Galérie Výklad na rok 2022 z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.