#odborný text

[vosheb]

Stepní vlk - Hermann Hesse (interpretace)

 Obtížnost jednotné interpretace a vliv F. Nietzsche

Výkladů samotného díla Stepní vlk se naskytuje celá řada. Je to tak mnohovýznamový příběh, že objevit úplnou podstatu je prostě nemožné. O tom je vlastně i pesimistický motiv knihy, že svět už lepší nebude a my v něm musíme přijmout fakt s konečností a nepoznáním pravdy (jak to líčí novodobí myslitelé v čele s Husserlem). K pochopení alespoň některých základních myšlenek nám pomůže autorova doba a jeho životní situace. Text v sobě nese mnoho filosoficko-psychologických témat, které se postupně vzájemně doplňují. Hlavní příběhová rovina se točí kolem protagonisty Harryho Hallera. Jde o samotnou projekci autorova života a jeho myšlenek. Koncept knihy je čistým odkazem na myšlení Fridricha Nietzsche. Harry je stvořen do světa, který pro něj má dystopický charakter. Neexistuje zde žádné východisko a zdá se, že jediným možným řešením je smrt. Dále se na Nietzscheho odvolává tím, že člověk je ze své podstaty vinen, přičemž samotná vina se během života sytí. Z toho mohu usoudit, že Harryho existence spočívá v tom, že žije proto, aby se trápil. Jak je z autorova života patrné, tak má sklon k východní filosofii, z čehož vyvěrá, že má pochopení pro duchovní cestu. Tato cesta je v první polovině knihy převrácená a zanechává čtenáře hluboko ve skeptickém náhledu. Cesta zde značí proud vznikání, ve kterém nejde plout proti proudu. Zároveň zmiňuje, že cesta k Bohu (míněno pravdě) vede jen dál do viny a stále hlouběji do vývoje lidství. Tím se vytváří kolektivní nesvoboda, ze které chce Harry neustále uniknout, přestože je na ní závislý. Z tohoto pohledu je cílená pozornost na přílišnou individuaci. Jeho empirické vyčlenění z něj dělá psance, který si potrpěl na svou nezávislost vůči společnosti. Zároveň to je prototyp romantika vzpírajícího se technologickému pokroku. Zmítán ve svých přehnaných emocích a náladách se zdá, jako by si vytvořil maniodepresivní poruchu. Ta je zde vyjevena v oblasti dichotomie duše, která je utvářena množstvím vlivů na Harryho cestě za duchovní svobodou. Tato svoboda je v první části definována jako smrt, která je nutná. Ve druhé už má svoboda střízlivější charakter a je chápána jako láska ke svému osudu a tím porozumět svému údělu. Tento motiv je taky Nietzschovský a mohli bychom ho popsat latinskými slovy Amor Fati. Ve zkratce to znamená, že se musíme spokojit s nedokonalou skutečností a alespoň pracovat na vlastním obrození. To je podmíněno v diskurzu mezi dionýským a apollinským principem, mezi kterými je důležité nalézt nutný soulad.

 Sny o J.W. Goethem a nutné vystřízlivění

Stejně jako Nietzsche i Hesse bojuje s měšťáckou třídou. Vadí jim její průměrnost a bezduchý konzumní charakter. Nevidí v ní uspokojení a trápí je absence čehosi vznešeného. Místo toho se uzavírají do svého intelektuálního světa a věří v individuální poznání pravdy, aby povznesli svého ducha. Skrze rozum chtějí dát věcem řád, přičemž si neuvědomují, že to je nad jejich síly. Přirovnal bych to k větě: chtějí se dotknout Boha (pravdě) a za trest je srazil k zemi. Tento pád je v nekonečné rozpínavé existenci nevyhnutelný. Člověk touto snahou dojde k jakýmsi ideálům, které jsou přehnané a pro praktický život nepřijatelné. Harry Haller žije ideály předchozí doby v době nové - plné nicoty a zábavy. Jeho společností není tento svět, nýbrž vyšší nereálný svět nesmrtelnosti. To dokládá i samotný rozhovor s Goethem. Nicméně právě v tomto rozhovoru dochází k postupnému vyvrácení Harryho pesimistického nahlížení na svět kolem sebe. K tomu je zapotřebí, aby se Goethe snížil na úroveň prosťoučkého Harryho a následně uvedl, co nesmrtelnost znamená a co ji předchází. Stejně jako Harry, tak i Goethe poznal a procítil pochybnost ohledně beznadějnosti lidského života. Je to tíha existencionalismu, která nás odsuzuje k pomíjivosti. Toto postupné uvadání Harry vnímá jako marnost lidské existence a obrací pozornost k vyšším ideálům, které nás přesahují. Přesto sám uvadá v konzumaci těchto vznešených hodnot, čímž se dostal do intelektuální zlaté klícky. To se mu Goethe snaží vysvětlit. Tuto klícku popisuje jako příznak diletantství a působením lidské slabosti, která přes svou přílišnou vážnost přestala vidět krásu a přestala umět žít. Je to rozum, který nás tíží, stejně tak jako technologické směřování společnosti, potažmo chceme-li v dnešní době také vědecké poznání. Goethův přístup je optimistický. I přes toto uvědomění se snaží najít nádheru okamžiku a dát mu plnou hodnotu. Goethe si, stejně jako Harry, všímá městského folklóru, který kopíruje urbanizaci a modernizaci. Tím je předefinována skutečnost žité každodenní kultury. Zatím co Goethe z ní čerpá, tak Harry ji soudí a dokonce i kritizuje samotného Goetha za přílišnou neupřímnost. Tím (jak se píše v knize) je míněna mumifikace, která zakrývá zmíněné existencionální poznání. To zaobaluje do vznešené estetické formy, která je sama o sobě účelná. Přes veškerou pomíjivost je přesto jeho dílo natolik přítomné. Zde si vypomohu Goethovým citátem: ,,Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.” Tady se na chvíli zastavím a to hned z mnoha důvodů:

1) Harry je ztělesněním tohoto citátu. Je mu padesát let, čili se nachází na sklonku “nejlepších” let. Jeho perspektiva je smrt a jeho hlava je zahlcena zaniklou minulostí.

2) Zaniklé ideály se staly jeho vnitřní dočasnou libostí, která sytila jeho trápení. Takováto snaha o vznešenosti ducha je milná a postrádá empatii. ,,Abychom i my žili novým životem” (Řím 6,4) (...) ,,v novosti ducha a ne v zastaralosti litery” (Řím 7,6).

3) Hesse ve Stepním vlku píše, že měšťák upálí jako kacíře zločince toho, komu pozítří postaví pomník. Tím potvrzuje ošemetnost vypjatého individualismu. V tomto kontextu mě napadá nepřímá literární aluze na Milana Kunderu. Jak píše ve své knize Nesmrtelnost, tak je potřeba se stát duchaplnými spojenci svých vlastních hrobníků. Tento princip přijetí změny je patrný právě v druhé části Stepního vlka.

4) V dnešní době bych to pojmenoval laickým souslovím: Terapie populární kulturou. Je důležité porozumět novým trendům, které s novými generacemi přicházejí. Případně bychom  k nim měli být shovívaví.

5) V konečném důsledku i Harry Haller přijme změnu postoje k vnějším rozporům  a zjistí, že se jedná pouze o jeho vlastní rozpor vnitřní a že je třeba ocenit a užívat si momenty všedního života, a přitom v nich rozeznávat vyšší smysl, hodnoty a krásu.

6) Mnoho recenzentů naráží na fakt, že knize porozumí převážně starší generace, která už tento předěl zažila a uchyluje se k zdánlivé nostalgii. Proto se částečně interpretace liší. Nicméně síla sdělení koreluje právě někde mezi těmito názory a nutně se nevyžaduje divákova zkušenost. Naopak, i mladý čtenář může vnímat vlastní pozici na přelomu doby minulé a současné (společenský vývoj).

 Literární parabola k psychoanalýze K.G. Junga

Veliká polemika a rozporuplné názory se odkazují k tzv. ,,bráně” do druhé části Harryho příběhové roviny. Samotná brána nese název: ,,Vstup ne pro každého” - “a jen pro pomatené”. A ano, najednou se vše převrátí a rozehraje se úplně jiná hra, ve které je Harry veden jak v nějakém psychedelickém snu. Čtenáři nemusí být zcela jasné, zda se jedná o přelud, či o co vlastně jiného. Samotný text je koncipován poměrně narativně a mohl bych s nadsázkou poznamenat, že se jedná o zajímavou zápletku, která v díle rozkřeše příjemný surrealistický nádech. Avšak, tato záměrná změna v autorově stylu přináší vhled do psychologie protagonisty, čímž by dílo mohlo být žánrově zařazeno do magického realismu. Forma podléhá obsahu, který si žádá nutné rozšíření abstraktního myšlení. Pokud k tomu přistoupím psychoanalyticky, tak se jedná o propracovaný narativní děj, kterým je dopomáháno k externalizaci Harryho traumatu. Přesněji vzato jde o jakousi terapii. ,,Aby byl Harry takového smíření schopen, musí se nejprve setkat se svým alter egem Hermínou, která ho uvede do způsobu života, jakým prve opovrhoval.” Hermína je bytost, kterou potkal v baru, když už mu je úplně nejhůře. Zná Harryho celou osobnost, čímž si získá plnou jeho pozornost. V ten večer si stvrdí slib, že on ji bude poslouchat ve všem a na oplátku až se do ní Harry zamiluje, tak ji bude muset zabít. Tento princip plně odpovídá tomu, co by člověk řešil během psychoterapeutických sezení. V první řadě jde o pochopení sebe sama a svého problému. Jakmile přijme svoji minulost (trauma) s láskou, tak teprve potom ji může zcela odstřihnout a tím se vysvobodit. V tento moment se Harry stává pomyslným klientem Hermíny. Ta se staví do role psychoterapeuta a průvodce jeho potlačené minulosti - nevědomí. Tento fenomenologický obrat otevírá vnímání úplného rozhledu Harryho zkušenosti a snaží se pochopit jeho smysl. Je to připodobnitelné k odbornému pojmu psychická realita, kdy člověk slyší různé hlasy, které pramení z člověka samotného a narušují jeho existenci. Tím se dostávám k tomu, proč se Harrymu říká Stepní vlk. Jedná se o metaforu spjatou s jeho emocemi, čímž se trauma snáze identifikuje.  Jestli je Hermína též jen výplodem jeho mysli (pouhým hlasem) nechám na každém zvlášť, protože to je irelevantní. Bezesporu se jedná o funkční dramatickou postavu, která má za úkol integrovat Stepního vlka a vrátit mu kontrolu nad svým životem.

Pro naší interpretaci nám postačí přijmout fakt, že Hermína a posléze i Pablo jsou kvazi personifikované archetypy Harryho protipólu. Zprvu proti nim bojuje jak poblázněný Don Quijote hájící si své přehnané ideály. *1 Avšak, přes svůj slib se začíná odevzdávat lekcím radosti a prožitku. Důležitou myšlenkou je uvědomění, že život není hrdinská báseň (nic od nás nepožaduje). Harry jako jedinec stejně nic nezmění a jediné co může ovlivnit je jeho postoj (ve smyslu způsobu vidění) vůči svému pocitu nepatřičnosti, protože utrpení samo o sobě nemá žádnou mravní kvalitu.

Kvalita života pramení v umění prožívat přítomnost, nikoliv v její analýze. Tento princip ztělesňuje zmíněný Pablo. Jeho lze vnímat jako čistou a nezatíženou bytost odkazující na dětskou nevinnosti. Nemá žádnou potřebu soudit ani kritizovat a svým způsobem připomíná vyrovnaného mudrce. *2 U Pabla neexistuje čas, jen pouhá přítomnost. V tomto nepodléhání času mohu zřít věčnost, po které Harry tolik toužil. Jedná se o nepozemský svět věčných hodnot (spojení se s božskou substancí).

Všechny předchozí úvahy směřují k nejednoznačnému vyústění. Tím je magické divadlo, do kterého ho Pablo zavede. Je to takový svět za zrcadlem a je tam poslán proto, aby se konfrontoval se svými předchozími Já, která jsou součástí jedné osoby - Harryho. Je nucený k vytvoření si nadhledu nad sebou samým. Je to tak absurdní konstrukt, že jediným východiskem je se přestat brát vážně. Lidská bytost je složena z tolika osobností, že umět je brát všechny vážně je zkrátka nemožné. V tomto momentě se Harry ocitá ve svém nevědomí, ve kterém se postupně seznamuje s dílčími osobnostmi. Aby jeho roztříštěná duše znovu ustanovila celek, musí dovolit všem osobnostem znovu splynout do jedné. Motiv šachových figur a šachovnice demonstruje jeho budoucí úkol. Každá figurka je část jeho samotného. K tomu, aby člověk vyhrál nad životem, tak je důležité umět vést a ovládat všechny figury. Ve výsledku jde jen o jakousi hru, které máme porozumět a následně si ji i užít. A v době, která tolik trpí psychickými poruchami je nutné rozšířit svou duši tak, aby byla opět schopna pojmout do sebe celý vesmír. Jedině to je cesta proti kauzálnímu řádu tvoření traumatu.

 Vošvrda Sebastian

---------------------------------------------------------------------

*1 Zde se odráží autorův postoj ke společnosti, která se mezi I. a II. světovou válkou ocitá v nestabilitě. Hermann Hesse reflektuje vypjatý nacionalismus v Německu, čímž se oslabuje jeho víra v lidi. Zároveň se vytrácí vše, co miloval. Tím pro něj krása přestala existovat. Přehnané ideály nabraly opačný směr do pozice oběti v dystopické době. Mohl bych poznamenat, že ho okolní svět přestal zajímat, čímž veškerou pozornost věnoval do rozvoje ducha. Proto je Hermína symbolem hmoty, protipólem duše.

*2 Hermann Hesse byl ovlivněn východní filosofií, proto můžeme u Pabla rozpoznat buddhistické ideály.

---------------------------------------------------------------------

TRESMONTANT, Claude. Bible a antická tradice. Praha: Vyšehrad.

KUNDERA, Milan. Nesmrtelnost: román. Vydání čtvrté. Brno: Atlantis. ISBN 978-80-7108-362-7.

http://gjk.cz/wp-content/uploads/2019/06/palice_%C5%A0t%C4%9Brbov%C3%A1_stepni-vlk.pdf [online; cit. 2022-01-28].

Adi Hasanbašič, In: Youtube [online]. 04.01.2019 [cit. 2022-01-25]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=csaWQu-0RPU. Kanál uživatele DVTV.

[opily-zajic]

Sedíme u okna v bytě, popíjíme z plechovek cider a necháváme kolovat šlauch vodní dýmky. Kolem nás se line vydechnutý kouř, který postupně klesá na stůl a poté líně vychází z okna ven. Vytvářím z kouře kolečka, dívám se na rušnou ulici a povídáme si. Některé výdechy přináší dým, některé jsou pouhými prázdnými povzdechy. Je první týden měsíce srpna a jeden z nás zmínil, že nám za chvíli konečně začne semestr. 

“Vlastně se už těším na to, až bude mít můj život nějaký rozvrh,” zasmála jsem se. Do školy se těším a i přesto, že mě letní brigáda baví, tak mi akademický prostor zoufale schází. Poslední týdny si akademické texty píšu vlastně jen tak, vynucuji si kontakt s odbornou literaturou, protože mi je v její blízkosti dobře a zadostiučiněně. Z cizích slov si pletu deku, v jejímž bezpečném objetí jsem chráněna před veškerým strachem a úzkostí z nového dospěláckého života.

“Ale já se netěším na ten stres,” odpoví jeden ze spolubydlících a cynicky se zasměje. Předtím studoval medicínu, kterou kvůli nezvladatelnému stresu nedokončil. Další vysoká škola je ale podobně stresující, jako ta předchozí. Teď mu už na tom tolik nezáleží. Tento přístup mu všichni závidíme.

“Naši rodiče to takhle vůbec neprožívali,” povzdechl si další spolubydlící, který má na rozdíl od nás dvou akademický titul. "Studovali, do toho vychovávali rodinu, kterou živili vedlejší prací, a do toho všeho stihli ještě pařit a cestovat." Po ulici projíždí cyklistický průvod a všechny páry našich očí následují barevnou změť dresů a vlajícího oblečení, které nás na okamžik kompletně vyprostí z konverzace.

"V dnešní době konzumujeme tolik informací, že na odborný text schází místo. Čteme o živelních katastrofách, homicidách, zločinech a politice... všechno tohle hltáš celý den, 24/7, často i v posteli a u oběda, všechno to tak hezky bliká a bere tvou pozornost, a pak si sedneš ke své osmisetistránkové učebnici anatomie a očekáváš od svého mozku, že po tom všem zvládne pojmout tři sta latinských slov pro zkoušku, kterou máš absolvovat příští týden."

Všichni tři se trpce zasmějeme. Nikdo na tohle tvrzení nemá odpověď nebo argument. Smích a hluboký doušek z plechovky je jedinou zoufalou reakcí. Byla konstatována bezvýchodná situace, kterou nemáme sílu a kapacitu změnit. Jsme nedobrovolnými studenty světového dění a nechtěně se místo svých vybraných specializací učíme všem způsobům, jak si pomocí svítících dotykových krabiček přivodit různé druhy úzkostí. Naše mozky a jejich chtíč konzumovat informace překrmujeme všemi vjemy, otupujeme naši empatii vším hrozným ve světě a po tom všem očekáváme, že budeme vést normální akademické životy.

[proteinchik]

Program velvyslanců CRODO.IO

Dnes budeme mluvit o programu velvyslanců CRODO.IO. Staňte se ambasadorem týmu Crodo.io, pomozte rozvíjet projekty v galaxii Cronos a získejte hvězdné odměny za každé období.

Tým Crodo.io hledá talentované lidi, kteří se chtějí stát součástí týmu Crodo a jsou ochotni sdílet výhody platformy Crodo se svými předplatiteli. Náš tým vám dává dobrou příležitost rozvíjet vlastní komunitu a rozvíjet svůj odborný názor. Ambasadoři projektu Crodo se podílejí na vývoji a rozšiřování platformy, komunikují se členy týmu a získávají hvězdné odměny a dobré bonusy za projekt.

Vaše výhody jako velvyslance

Získávání odměn pomocí CROD žetonů.

Můžete přihazovat na tokeny CROD a získávat tak odměny a zvyšovat svou úroveň nebo je po zařazení na burzu prodávat.

Zvyšování popularity vašeho blogu.

Informujete své publikum o výhodách nových projektů, ambasadorském programu a všem, co souvisí s IDO Crodo.

Zvýšení odborného názoru.

Zkoumáte projekty, které se objevují na našich stránkách, a vytváříte tak obsah pro své publikum, čímž se dozvídáte o kryptografickém průmyslu.

Být mluvčím společnosti Crodo.

Máte přednostní status v Discordu, abyste mohli komunikovat s vývojáři platformy a ovlivňovat vývoj projektu.

Pravidla účasti v programu CRODO Ambassadorship

Vyplňte členský formulář.

Získejte souhlas týmu Crodo.

Schválení trvá 1 až 7 dní

Hotovo, jste součástí našeho týmu! Pospěšte si a plňte úkoly ve své osobní ambasadorské oblasti, abyste získali body.

Odměny

Uživatelé jsou na konci každé epochy odměněni žetony CROD. Epocha je časový úsek, během kterého ambasadoři sbírají body a získávají žetony CROD podle procentuálního podílu z celkové částky nasbírané v epoše všemi ambasadory. V každé epoše je přidělen pevný počet žetonů CROD, které jsou rozděleny mezi všechny účastníky. Každá epocha má své vlastní podmínky účasti.

Epocha č. 1

Počet žetonů: 1 000 000 CROD Časový rámec: od 10. února 2022 do 1. května 2022. Odměny za splněné úkoly se udělují ve formě bodů a na konci každé epochy se vyměňují za CROD. Odměny závisí na počtu vašich odběratelů, užitečnosti a kvalitě vytvořeného obsahu. Memy - od 50 bodů*. Videa (v délce od 1 minuty) - od 300 bodů. * Články (délka alespoň 1000 znaků) - od 100 bodů. * Aktivita na chatu - odměna závisí na vaší aktivitě. Vytvoření komunity ve vašem regionu - odměna se počítá individuálně (Při vytváření komunity uveďte jazykové označení.

Zvyšování nebo snižování koeficientů k odměnám

Počet účastníků Zobrazení Kvalita obsahu Četnost vydávání obsahu

Zadání může být odmítnuto z následujících důvodů:

Obsah je mimo téma Zadání nesplňují požadavky (žádné hashtagy, neplatný odkaz, nedostatečný text). Duplikace cizího obsahu (při opětovném zjištění vyloučení z programu Ambassador).

Odkaz na odkaz

Každý ambasador obdrží individuální doporučující odkaz, pomocí kterého můžete získat dalších 5 % z celkového počtu doporučených bodů. Odkaz najdete v osobní kanceláři ambasadora.

Také bot Telegramu vás upozorní, když se na Twitteru objeví přiřazení s lajky, retweety a komentáři. Chcete-li získat tokeny na konci éry, musíte projít KYC.

[zlutyzakaznik]

První dojmy 58: Stay Natural, Mama Stella a Kolbaba (v2)

(7. 3. 2022) “Zlatý” kávovar, “nesvatý” filtr a ceny kávy na vzestupu.

Po náročném průzkumu v brněnském kavárenském terénu si člověk musí udělat kafíčko. Tohle je volná “dvojka shot” na rychlé nakopnutí; hezčí jednička šla na stůl zákazníkovi...

Za léta chození do kaváren v ČR jsem potkal zhruba desítku podniků, kde mě na první dobrou upoutala hudební dramaturgie a ještě vzácnější a intenzivnější jsou momenty, kdy člověka uchvátí dosud neznámá skladba, kterou po vstupu uslyší. 

Hit All I Need z albového debutu Air v internetové kavárně na Kabátníkove (deska i návštěva rok 1998), Awakening Of A Woman na soundtracku Cinematic Orchestra k Vertovově Muži s kinoparátem (raná etapa Tungsramu), Thriller v bossa předělávce ve starém Air Cafe anebo minimalistické techno v již zavřeném Café Praha. 

Minulý týden mne tedy opravdu překvapilo, když jsem při příchodu k odloženě otevřenému Stay Natural postřehl tóny jedné z nejkrásnějších a posluchačsky nejvděčnějších kompozic britských Zero 7. V soláriu! Na místě, jež přímo volá po uvolněné chill/down-tempo/lounge atmosféře, ale jen zřídkakdy ji zde člověk díky přívalu vlezlého komerčního popu a eurodance nalézá. 

Vlídné slečně na recepci/za barem bylo od pohledu jasné, že nejsem potenciální zákazník “slunečného studia” a tak mě v klidu nechala přelétnout menu i obhlédnout interiér a zůstala zahloubána nad obrazovkou počítače. (Nabídka je už nyní dokonce na webu podniku!) 

Co se týče hardwaru pro zrychlené opalování jsem naprostý laik, ale znám spoustu lidí (včetně vlastní maličkosti), kteří mají výborné zkušenosti s domácí infralampou na prohřátí a tak předpokládám, že zdejší terapie červeným světlem bude ještě efektivnější.

Je třeba říct, že ještě nikdy jsem nenarazil na podnik spojující kávu a další činnost podnikání (srov. poměrně běžný mix kavárny s květinovým studiem či fúzi drogerie s kávovarem a mlýnkem), který by tak důkladně odkazoval na vědecké články týkající se svého zaměření. Už na prozatím poněkud ledabyle nafoceném Instagramu mě zaujal odkaz na odborný text, ale toto je nic proti webu, který v sekci věnované terapii červeným světlem nabízí 46 odkazů na studie s danou tematikou! 

Co vlastně zůstalo zajímavého na OC Letmo naproti hlavnímu nádraží? Snad jen ta vinutá zábradlí a (nefungující) eskalátory. A nyní koncept Stay Natural – tedy aspoň z pohledu kavárenského analytika. :-)

Pro kontrolu jsem proklikal prvních sedm, tři zprostředka a čtyři ze závěru a opravdu je každá jiná, články existují a texty jsou velmi technické se spoustou grafů a výpočtů. Je snad Stay Natural něčí diplomkou, respektive její praktickou částí, kterou zafinancovali hodní rodiče nebo mecenáš z oboru fyzioterapie?

Podobně rigorózní přístup – na standardy webových prezentací gastro podniků – má sekce věnovaná Moak, kávě, která má tímto údajně v Brně premiéru (neplést s belgickými MOK, kteří mají rezidenturu v novoměstském The Black Cup či “spielbergovském” pop-upu Tyjátr) a samozřejmě je to, jak je dnes obvyklé, káva prémiová, přičemž na podporu tvrzení si můžeme projít příběh, z něhož sice tu tam prosvítá doslovný a kostrbatý převod do češtiny avšak snaha dodat legitimitu se cení. :-)

Za barem mají šedé Fiorenzato F64 a zlatavý kávovar značky, kterou jsem v reálu v Brně ještě neviděl (a proto trochu okukoval, protože jsem si nebyl jistý, zda mě nemate barva světla), respektive mají ji v mobilní kavárně, jež původně měla otevřít kamennou provozovnu v OC Rozkvět, ale nakonec z toho sešlo. 

Kávu Moak jsem měl jako slušné espresso i cappuccino před několika lety v kavárně, odkud je hezký výhled na náměstí ve Svitavách, ale tady jsou ceny posunuté do poněkud jiné roviny.

50 Kč za espresso, ristretto a lungo, 70 za doppio a cappuccino a především 80 za latte macchiato a 90 za flat white z 85/15 blendu? Ice cream coffe (sic!) je pak za stovku a bezkofeinový a bezlaktózový příplatek +10 Kč (což je ale v pořádku). 

Domácí limonády 0.5/1 l (70/90 Kč) stejně jako moravská vína jsou ve srovnání s kávou relativně snesitelné (400 až 700 Kč za lahev bez uvedení, zda jde o přívlastek, deci bílého dle nabídky a prosecco pak po 50 Kč), jakkoli ani ty nevybízejí k většímu upíjení. Mezi koktejly mě překvapilo Cuba Libre a hlavně vinný střik za 160 Kč.

Věřím, že majitel OC Letmo se snaží na nájmu získat co nejvíc, ale je to mizerná lokalita, kde je přinejmenším polovina parcel dlouhodobě neobsazených (firemní prodejna ETA odešla v půli února a ještě dříve lékárna v přízemí, NOTINO je v trapu dávno a v průběhu let zde fungovaly a zavřely tři kavárny) a nejen tento podnik je ukrytý v patře a cesta k němu nepříliš lákavá.

Podnik nepodceňuje propagaci a u průchodu z Josefské (mezi prodejnou Vodafone a pečivem Makovec) přidal své neonové logo k dalším firmám, jež se v Letmu starají o wellness.

Zajímavou cenotvorbu mají i v před pár týdny přesunuté cukrárně Kolbaba, která po desetiletí opustila parcelu blíže budovy bývalé Univerzitní knihovny/MZK a v renovované podobě zakotvila hned vedle odštěpku Chlebíček by Kolbaba (v nedávno vyklizených prostorách Monro/”Černošky”). 

Udivilo mne jednak to, že jsem v prosklené vitríně nenašel onoho všedního odpoledne klínek s jinou cenou než 69 Kč – to je podstatně levnější než v leckterém mimobrněnském podniku – a jednak mne zarazilo, že cena kávy po nedávné změně značky na Musetti (opravdu není o co stát, jak jsem si ověřil před pár lety v Modeně) vystřelila na 84 za doppio a 89 Kč tu po Vás budou chtít za flat white. 

Abych byl přesný: dřívější ceny kávy jsem neznal, protože mi je v době okýnkové nechtěli ukázat a v Kolbabovi jsem si byl sednout tak před osmi nebo devíti lety na výběr kolegy a matně si vybavuji nedobré espresso, vodové víno a extrémně nepohodlné boxy v suterénu s minimem místa pro nohy.

Růžové banketové posezení s fialovým nápisem Kolbaba na stěně v hlavní části je určitě posunem kupředu oproti předchozímu Monru, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že je prostor obtížně členitelný a před pár lety jsem zaslechl diskusi praktiků, kteří lomili rukama nad nevyužitím prostoru bývalým nájemcem.

Jelikož se občas může zdát, že brněnskou řemeslnou pekařinu má pod palcem triumvirát Chleba Brno, William Thomas Artisan Bakery a Carlini, velmi vítám nové přírůstky v tomto segmentu, protože, jak soudí kamarád, pro tyto je v Brně stále ještě prostor. A protože průřezy chlebů na Instagramu vypadaly velice slušně, cíleně jsem si zašel do podniku umístěného jen kousek bokem z Pekařské (pod Večerkou). 

Pokud si dobře vzpomínám, na místě Mama Stella byla dlouhá léta obyčejná restaurace/hospoda a po vstupu do přední části u pultu jsem měl pocit, jakoby zde cosi zůstalo z atmosféry předchozího podniku. Tak či tak, “pizza loď” a chleby zde měli za 80 Kč, bagetu za 40 (bývá prý tak okolo půl desáté) a většinu podstatnějších kousků sladkého za 60 Kč. Protože jsem byl ale po obědě, plánoval jsem zkusit jen drobnost, ale vhodnou velikostí se vyznačoval jen poslední dílek bábovky, který byl ovšem také za 60 Kč. Prostý, malý a jednoduchý kousek bábovky!

Nejsem si jist, do jaké míry tu berou vážně kávu – na Instagramu prezentují čtyři alternativní “mléka” od Alpro – ale extrahovaná zrnka mě opravdu nezaujala navzdory na dnešní standardy vstřícnému nacenění (espresso 45, doppio 55 a flat white i double cappuccino za 65). 

Za danou cenu ovšem dostanete prostřednictvím dvouskupinové Appia Life a mlýnku stejného výrobce velmi základní The Underdog blend (bývalý The Office, zde v mixu 75 % Brazílie a 25 % Salvador), eufemismem Rebelů kávu “na pomezí hranice výběrové kávy, tedy 81 – 84 bodů” a já zde v této souvislosti opět připomenu svůj oblíbený článek.

Spíš ze zvědavosti než veden úmyslem jsem se zeptal na filtrovou nabídku (30/40 Kč), protože jsem zahlédl černý Moccamaster, ale upřímná odpověď slečny mě uvedla do chvilkové beznaděje. Je v tom prý totiž úplně obyčejné Segafredo, což je i pro milovníka dobrých italských blendů dno nabídky. Takže stroječek, který by mohl přinést šťavnatou a ovocitou úlevu od konformního espressa, byl takto brutálně zneužit!

Je zvláštní, kde se bere potřeba artisanálních pekáren mít espresso místo toho, aby se tyto soustředily na svůj klíčový produkt. Věřím, že ve William Thomas na Josefské i Chleba Brno si na své Mythosy a Eagle (One Prima) v pohodě vydělali, ale stejně by mě zajímalo, kolik tu těch káv denně udělají...

[daliborspok]

Třináct samozřejmých rad jak (ne)napsat knihu, které se vám bojí říci ti, kdo vám drží palce

Poslední dobou na mě vyskočilo několik návodů, jak napsat knihu, se kterou zaručeně uspějete. Byly to myslím žádané texty, neboť žijeme ve světě, ve kterém kdo nepíše knihu/blog nebo o tom alespoň neuvažuje, je na tom stejně jako ten, kdo v osmdesátkách neměl céčka.

Rozpačitě jsem se probíral novou snůškou receptologie, namíchané tentokrát do vychytralé metaúrovně "návodů na to, jak psát návody". S některými body jsem souhlasil, nad mnoha se usmál, ale to nejdůležitější mi zde chybělo.

Následující postřehy považuji za základní body, které - soudě dle kvality mnoha vydávaných knih - nikdo jejich autorům neřekl. Autorům novým, kteří se na vydání své prvotiny teprve těší, tyto věty nikdo říci nechce, protože kdo by si chtěl odradit potenciální zákazníky lukrativních workshopů "Pište jako Hemingway".

Dovolte mi proto poskytnout budoucím spisovatelům vodítko pro jistou kritickou seberflexi. Vy - budoucí autoři - jej prosím neberte ve zlém. Naším společným cílem by mělo být myslet na čtenáře. Někdy je dobré na něj myslet nikoli tím, že jej zahrnu textem, ale že jej velkoryse nezahrnu. A nechám text v šuplíku. Ještě chvíli zrát. Pojďme tedy do toho:

Pokud chcete psát, uvědomte si především, že to bude muset někdo číst.

V žádném případě nepište knihu, pokud přemýšlíte, o čem byste tak nejlépe mohli napsat knihu.

Knihu pište jen tehdy, víte-li z vlastní hluboké zkušenosti, co je to kniha. Pokud jste nepřečetli stovky kvalitních knih, nepište. Zatím čtěte.

Knihu pište jen tehdy, když o tématu něco víte. Pokud o něm nevíte více než 99,9% populace, nepište. Čtěte.

Knihu pište jen tehdy, když máte co říci. Pokud vaše řešení/přístup/jazykový styl není zajímavější, pochopitelnější a zásadně jiný než dvacet pět knih, které už byly na toto téma vydány, napřete svou energii jinam. To znamená nepište.

Knihu pište jen tehdy, když se to dá číst. Když neumíte psát, nepište. Je spousta jiných hodnotných způsobů, jak obohatit svět. Nebo se psát naučte. Ideální, staletími prověřené pořadí je: nejprve umět psát, potom napsat knihu. Zatím knihu nepište.

Maminka, manželka a nejlepší kamarád nejsou nejlepšími recenzenty vašich autorských pokusů. Pokud vaše texty nečte s nadšením cizí čtenář, a to v plurálu, nepište knihu.

Kniha není proud myšlenek převedený do psané podoby. Odborný nebo populární výklad je literární útvar, který - aby se dal číst - má svá pravidla. V naší zemi existují tisíce lidí, kteří vám je prozradí. Říká se jim editoři nebo jazykoví poradci. Často na rozdíl od nás ostatních studovali češtinu a přečetli tisíce literárně kvalitních knih. Pokud se s nimi odmítáte poradit nebo se domníváte, že jsou pro vás zbyteční, v žádném případě nepište.

Kniha není internet. Není to vytištěný soubor blogů, webových odkazů, moudrých citátů a tezí v délce statusů sociálních sítí, které poslepujete omáčkou svých postřehů. Odborná kniha je literární útvar. Více o tom ví lidé, zmínění v bodě 8. Než se s nimi poradíte, prosím nic nevydávejte.

I odborné vyprávění musí umět pracovat se čtenářovou fantazií, zájmem, pochopením. Umět něco vysvětlit tak, aby to druhý pochopil, je umění, nezávislé na vaší odbornosti v daném tématu. Pokud nemáte tento pedagogický talent, který vždy zahrnuje vhled do čtenářova nebo žákova chápání, tedy schopnost vcítit se do toho, co a jak bude (ne)chápat, a (ne)namítat, nepište. Pro hodnocení pedagogického talentu platí stejné pravidlo jako pro hodnocení autorského talentu - viz bod číslo 7.

Na velikost nezáleží. Košatost přívlastků neznamená lepší pochopitelnost. Mnohočetné výčty nedokazují vaši kreativitu. Pět příkladů není více než jeden dobrý. První polovina práce na dobrém textu je napsat ho, druhá polovina je vyškrtat to zbytečné. To druhé je mnohem těžší než to první, neboť silně zasahuje autorské ego. Náš svět je ale tak báječné místo, že nám opět poskytuje množství odborníků, kteří vám poradí. A většinou mizerně placených někde v redakcích nebo knihovnách. Takže si rádi přivydělají. Konzultujte bod 8. Do té doby nic nevydávejte.

Text je součástí veřejného prostoru. Máme zodpovědost za to, co do něj vyšleme. Je rozdíl mezi kýčem a uměním, mezi hudbou a hlukem. Stejně tak je rozdíl mezi textem a textovým smogem. Pokud chcete svůj text “poslat do světa”, tedy nikoli jen dát k přečtení pár desítkám příznivců, zamýšlejte se kriticky, jaká je jeho skutečná hodnota. A protože všichni milujeme vlastní děti - zeptejte se na to někoho, kdo vás i svět bere dostatečně kriticky a o kom víte, že nemá problém být upřímný. Opakujte to u dvou, tří dalších lidí. Nikoli fanoušků, ale “kritiků”. Pokud se jejich připomínky podobají, je to důvod k zamyšlení. Pokud máte vy nebo oni podezření, že výsledný produkt je jen další část nerozlišitelného "textového hluku", prosím nešiřte to. Ještě vydržte.

Nenechte se odradit od psaní ani takovými škarohlídy, jako jsem já. Pouze učení dělá mistra. Čím více píšete, tím píšete lépe. Ale nejprve a dlouho pište neveřejně, pro pár známých a pro pár desítek příznivců. Dejte tomu čas. Když se podívám na své první/staré texty, nad kterými jsem se tehdy dmul pýchou, stydím se. Totéž se stane i vám. Nechtějte, abyste takto kroutili hlavou nad stránkami již vydaných knih.

Přeji vám kritickou mysl a lehké pero!

[khalilhumam]

COVID-19-themed Global Voices story stars in Czech translation competition

Register at https://mignation.com The Only Social Network for Migrants. #Immigration, #Migration, #Mignation ---

New Post has been published on http://khalilhumam.com/covid-19-themed-global-voices-story-stars-in-czech-translation-competition/

COVID-19-themed Global Voices story stars in Czech translation competition

Global Voices stories have replaced classic texts at the annual competition held in Prague

Jan Faber moderating the online awards ceremony for winners of the European Delegation contest for best translation into Czech. Screenshot from a YouTube video.

For the second year in a row, a Global Voices article was selected as the reference text for an international translation competition into Czech organized by the Institute for Language and Preparatory Studies (ÚJOP) — part of Prague’s Charles University and the Directorate General for Translation of the European Commission (DGT).

In 2019, Global Voices (GV) was selected for the first time as the sole text provider for the competition. Back then, the article selected for the 4th edition of the contest was a 2018 report about an all-female flight crew in Mozambique written by Global Voices author Dércio Tsandzana.

A Slovenian entrant who was one of the two winners in last year's competition told GV:

I chose Czech as a ‘rare’ language at my University in Ljubljana because I was a fan of Czech literature: the Brave Soldier Švejk, but also Kundera and Hrabal. Last year I participated in the competition and our text was the Little Red Riding Hood tale, so I did not expect a story about Mozambique!

This year, an article from Meta.mk, a news outlet owned by GV's partner from North Macedonia, the Metamorphosis Foundation*, was selected by the organizers of the competition. The article describes how a Moldovan pop-rock group adapted an older song it entered into the 2017 Eurovision contest in order to educate people during the COVID-19 pandemic. This year's winners are Gergana Dragoeva, from Bulgaria, Michał Patycki, from Poland, and Natalia Khonskaya, from Belarus.  Global Voices got in touch with Jan Faber, field officer at the DGT local office in Prague and coordinator of the event, to find out how the 2020 edition progressed.

Filip Noubel (FN): How many participants took part in the competition and from what countries and languages?

Jan Faber (JF): Pokud jde o statistiky, letošní pátý ročník byl skutečně rekordní. Přihlásilo se nám celkem 20 pracovišť ze 13 zemí (Čína, Argentina, Jižní Korea, Egypt, Japonsko, ČR, Polsko, Slovinsko, Severní Makedonie, Bulharsko, Maďarsko, Francie, Itálie). Studenti, kterých se zúčastnilo 75, překládali z 18 jazyků (korejština, bulharština, slovinština,  maďarština, italština, makedonština, srbština, francouzština, arabština, ruština, ukrajinština, běloruština, španělština, čínština, polština, japonština, angličtina a chorvatština).

Jan Faber (JF): Regarding statistics, this year's fifth edition was really a record one. Twenty institutions from 13 countries took part in the competition. We had participants from China, Argentina, South Korea, Egypt, Japan, the Czech Republic, Poland, Slovenia, North Macedonia, Bulgaria, Hungary, France and Italy. Seventy-five students of Czech participated, translating from 18 languages (Korean, Bulgarian, Slovenian, Hungarian, Italian, Macedonian, Serbian, French, Arabic, Russian, Ukrainian, Belarussian, Spanish, Chinese, Polish, Japanese, English and Croatian).

FN: This year, you chose a story about Europe but also about COVID-19. Why did you choose this article? How did the pandemic affect the organization of the competition, participation and the awards ceremony?

JF: Článek se nám líbil jednak proto, že byl aktuální, byl o solidaritě, hudbě. A také přirozeně proto, že byl o jazycích – vždyť písničku, o které článek pojednává, zpívají interpreti ve dvou jazycích a navíc má anglické titulky. Navíc také svou délkou a stylem odpovídal požadavkům na soutěžní text. Navíc slovy překladatelského nástroje Trados: “Perfect Match”. Účast v soutěži byla vyšší než loni, asi díky tomu, že se hodně věcí rušilo bez náhrady, což my jsme nechtěli. Bylo to samozřejmě náročnější organizačně – příspěvky musely být buď online nebo nahrané předem. Složité je také zasílání cen a diplomů, které by si normálně studenti převzali osobně.

JF: We liked the article because it was very timely — it talked about solidarity and music. And naturally because it relates to languages — the song described in the story is sung by the performers in two languages and includes subtitles. It also answered our requirements in terms of length and style for the competition text. In other words: “a perfect match”. The level of participation was higher compared to last year, probably thanks to the fact that many things were cancelled without replacement. It was of course harder to organize the event — the sessions had to be online only or needed to be pre-recorded. Another challenging thing is the sending of awards and diplomas, which the students would usually have picked up in person.

FN: Why do you think people from so many places, including some very far away from the Czech Republic, decide to invest so much time and energy in learning what is considered a rather difficult language spoken only in one country by 10 million people?

JF: Důvody, které lidi vedou k tomu, aby se rozhodli pro studium „malého, zdáleného, exotického jazyka” bývají různé. Často jde o rodinnou historii, zamilovanost – ať už do osoby českého pohlaví nebo do české kultury, historie nebo sportu či třeba hudby. Znám případ studenta, kterého ke studiu přivedla písnička Ivana Mládka Jožin z Bažin a dnes je z něj nadějný maďarský bohemista.

JF: The reasons why people decide to study a “small, far-away, exotic language” are many. It is often related to family history, or a love story — with a Czech person, or with Czech culture, history, sport or even music. I know the case of a student who came to study Czech because of a song by Ivan Mládek [a country music singer and famous humor comedian] called Jožin z Bažin, and today he is a promising Hungarian expert on Czech language and culture.

FN: What are the typical mistakes non-native speakers of Czech make when they translate into Czech?

JF: Mezi typické chyby patří “nečeský” slovosled, který je ve srovnání s jinými evropskými jazyky poměrně volný. Také samozřejmě dělají problémy koncovky, i když zrovna v soutěžních překladech mnoho chyb v koncovkách nebylo. A pak samozřejmě někdy až přílišná doslovnost, hlavně ustálená slovní spojení a předložkové vazby dělají problémy.

JF: A typical mistake is a non-Czech-sounding word order. Czech has a very free flowing order of words, compared to other European languages. Of course word endings [Czech, like most Slavonic languages flexes nouns, adjectives and verbs], although in the competition's translations we didn't have many of those [issues]. And sometimes, translations that are too literal, particularly for established phrases and prepositional constructions.

FN: You are yourself a translator. What are your thoughts about the future of non-literary translation? How do you see the relation between human translators and artificial intelligence (AI) evolving in the next five years?

JF Odborný překlad čeká další technologizace, nicméně si myslím, že stroje překladatele nenahradí. Spíše ulehčí a urychlí jejich práci. Strojový překlad se však nehodí na všechny typy textu. Navíc neupravený strojový překlad není okamžitě použitelný a vyžaduje důkladnou redakci zkušeného překladatele. Myslím si, že se dobrý překladatel bez výborné znalosti zdrojového a cílového jazyka neobejde ani v budoucnu – bez ohledu na pokrok v oblasti strojového překladu, který, a tady si troufnu hrát na proroka, nikdy nebude překládat stejně kvalitně jako překladatel z masa a kostí.

JF: Professional translation will see further use of technology yet I think machines will not replace human translators. Machines help their work, make it faster. Machine translation is not adequate for all types of texts. Besides an unedited machine translation is not immediately usable, and requires thorough editing by an experienced translator. I think that a good translator will not make it unless they have a good command of the source and target languages in the future, regardless of the progress made in the area of computer-assisted translation. If I may play prophet here, [I predict] it will never be able to deliver the same quality as a translator made of flesh and bones.

  * The Metamorphosis Foundation focuses on innovative use of digital technology for promotion of democracy and media pluralism

Written by Filip Noubel · comments (0) Donate · Share this: twitter facebook reddit

[inodpady]

Pokutu půl milionu korun uložili inspektoři z České inspekce životního prostředí v Plzni právnické osobě T.E.P. HOLZ, s.r.o. z Ratíškovic. Ta od září 2012 do dubna 2013 při realizaci „Smlouvy o provádění komplexních lesnických činností a prodeji“, uzavřené mezi ní a státním podnikem Lesy České republiky, poškodila nešetrným přibližováním dříví po provedené těžbě cestní sítě a půdní kryt v oblasti Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Českého lesa. Pokuta je od 11. listopadu pravomocná.

V době, kdy klimatické podmínky zvyšovaly nebezpečí vytvoření nepřiměřeného poškození lesní půdy, zadávala firma T.E.P. HOLZ, s.r.o. jednotlivým subdodavatelům provedení těžby a přibližování vytěženého dříví v lesních porostech nacházejících se ve třetí zóně CHKO Český les. Jednalo se o lesní pozemky ve vlastnictví České republiky v katastrálních územích Závist u Rybníku, Švarcava, Pivoň, Vranov u Mnichova a Klenčí pod Čerchovem. „Při těchto pracech došlo v rozporu se zákonem o lesích k nadměrnému poškození lesní půdy vyjetými kolejemi. Na nejzávažněji poškozených místech byly 80 až 100 centimetrů hluboké, v celkové délce cca 1 630 metrů. Kořenové náběhy byly odřeny a kořeny stromů stojících podél přibližovacích linek byly zpřetrhány a roztřepeny,“ řekla Petra Horčicová, ředitelka Oblastního inspektorátu ČIŽP v Plzni.

Poškozená místa stromů, jak nad tak pod povrchem půdy se stala branou houbovým infekcím, jejichž následkem je nejen snížení kvality dřeva, ale zejména zhoršení mechanické stability stromu. Promícháním půdních vrstev v příliš hlubokých kolejích dochází k nebezpečí změny chemismu půdy a zhoršení stability okolních stromů, neboť půda v zasypaných kolejích je méně zhutněná.

„Společnost při přibližování dříví dostatečně nekontrolovala činnost subdodavatelů a nečinila žádná opatření, aby zabránila vytváření hlubokých kolejí a poškozování lesních dřevin. Ačkoli nevěděla, že v důsledku jejího jednání a následného opomenutí docházelo k ohrožení životního prostředí v lesích vytvořením podmínek pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů, vědět to, jako odborný subjekt zabývající se lesnickou činností, měla a mohla,“ řekla Horčicová.

#gallery-0-5 { margin: auto; } #gallery-0-5 .gallery-item { float: left; margin-top: 10px; text-align: center; width: 33%; } #gallery-0-5 img { border: 2px solid #cfcfcf; } #gallery-0-5 .gallery-caption { margin-left: 0; } /* see gallery_shortcode() in wp-includes/media.php */

CHKO Český les je lokalita, kde hlavní podíl lesních dřevin tvoří smrk ztepilý, jehož kořenový prostor je jen 8 – 20 cm vysoký. Takový lesní porost, bez ohledu na to, zda je zde prováděná nějaká lesnická činnost, má sníženou stabilitu, vitalitu a hůře odolává působení škodlivých činitelů. Dané lokality Capartice a Černá řeka jsou oblastmi, kde jsou půdy ovlivněny vodou (často podmáčené), což znamená, že jsou méně únosné a při využívání mechanizačních prostředků je třeba přistupovat obezřetněji. Tudíž jakákoli prováděná činnost v lesích s negativním dopadem na lesní ekosystém dále zhoršuje odolnost takového porostu proti působení těchto činitelů.

CHKO Český les se nachází v oblasti západních Čech, která plynule navazuje na Národní park Šumava a z hlediska přírody patří k nejcennějším a nejzachovalejším lokalitám Česka. Zdravé a vitální lesy Střední Evropy, zejména horské lesy, mohou částečně eliminovat současné extremity klimatu, které v současnosti zažíváme.

Zdroj: aktuality ČIŽP

Firma poškodila lesní půdu a okolní dřeviny CHKO Český les Pokutu půl milionu korun uložili inspektoři z České inspekce životního prostředí v Plzni právnické osobě T.E.P. HOLZ, s.r.o.

[martina-o]

Město mezi řekami

21. 9. – 29. 11. 2018, Kavárna a Bistro termoska, Velké Meziříčí

Město mezi řekami je projekt, který vypracovala Martina Požárová v ateliéru doc. Ing. arch. Tomáše Hradečného jako diplomovou práci na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Autor projektu: Martina Požárová

Vedoucí práce: Tomáš Hradečný

Odborný asistent: Klára Hradečná

Koncept výstavy: IXA (Tomáš Hradečný, Klára Hradečná, Benedikt Markel, Dominik Saitl, Martina Požárová, Vilém Kocáb)

Spolupráce: Žaneta Havelková, Alice Vágnerová

Text k výstavě

Proč jsem se rozhodla udělat výstavu Město mezi řekami?

Mojí motivací bylo sdílet radost z rozkrývání zapomenutých tajemství Velkého Meziříčí. Během práce na diplomce jsem toto město začala mít víc ráda. Tato výstava je autorský pohled, který mohl vzniknout díky akademickému zázemí a podpoře odborníků. Neopírá se o majetkové danosti, politickou situaci. Projekt ukazuje pohled na rozvoj města, který se řídí něčím stálejším, přírodní situací, řekami, které tu byly dřív než domy, a charismatickým centrem, které kdysi rostlo v souladu s řekami. Rozkrýváním vrstevnatosti města porozumíváme provázanosti. Město žije jako organismus. Každá jeho část má svůj smysl v rámci celku. Jsou části, které jsou reprezentativní, důležité pro všechny. A části, které jsou sousedské, osobní pro konkrétní rezidenty.

Město mezi řekami je o poznávání soužití člověka s řekou. A o navrhování současného prostředí, které toto poznávání interpretuje. Navrhování postupovalo od celku k místu. Vnímání osoby stojící u řeky začíná u detailu. U míst, která existují. Jejich působivost vytvářejí samy řeky. Tato práce je pokračováním pohledu, který si jich všiml, a tvořením míst k dalšímu poznávání.

Řeky Oslava a Balinka ve Velkém Meziříčí jsou zapomenuty. Staly se kulisou, na kterou si obyvatelé zvykli, a nevnímají ji. Položila jsem si otázku, jak se stalo, že řeky, které upoutaly člověka na tomto místě, ztratily svoji působivost? Jakou roli má řeka v současnosti?

Ve městě individuálních pohledů považuji řeky za společný svět. Svět, který archetypálně vnímáme stejně. Konkrétní, autentická situace soutoku určila vznik města, které se rozrůstalo v souladu s řádem řek. Řeky vytvořily kód identity místa, města mezi řekami. Považuji prostor řek za klíč k cítění provázanosti a identifikace. Urbanistický návrh pracuje ve dvou měřítkových úrovních. Navrhuji cesty a hmoty.

URBANISTICKÝ NÁVRH CEST se zaměřuje na hustší prolnutí sítě vody a sítě cest. Každé setkání obyvatel s řekou, je cestou k vnímání řek v každodenním životě. Návrh pojmenovává dva jednoduché principy: člověk k řece, řeka k člověku. Proudění lidských dějů se setkání i odděluje od proudění řek. Návrh cest se snaží tato proudění propojit.

URBANISTICKÝ NÁVRH HMOT navazuje na stavění, které vycházelo ze soužití s řekami. Otázkou není jen stavění, ale i nezastavěnost. Návrh se zabývá nábřežím okolo historického centra města. Pojímá identický prostor v centru jako místo reprezentace souvztažnosti k řece. Řeka je osa prostoru, ke které se obracejí domy. Linie, na kterou se navlékají různé atmosféry. Návrh hmot pojímá venek jako veřejný vnitřek.

Jako společný vnitřní prostor města, který je identickým místem Velkého Meziříčí, města mezi řekami.

[publikujemevedu]

Pohádkový byznys akademického publikování I: Jak to všechno začalo

V této minisérii se zamýšlíme nad textem Is the staggeringly profitable business of scientific publishing bad for science?, který publikoval The Guardian. Článek se věnuje společnosti Elsevier, jedné ze tří nejvýznamnějších soukromých firem, jež v současné době ovládají oblast publikování vědeckých článků v odborných časopisech.

„Jádrem činnosti společnosti Elsevier jsou vědecké časopisy, publikace s týdenní či měsíční periodicitou, v nichž vědci sdílejí výsledky svého výzkumu. Přestože publikum těchto časopisů je poměrně malé, vědecké publikování představuje až pozoruhodně výnosný byznys. S celkovými tržbami přesahujícími 19 miliard liber se řadí někam mezi hudební a filmový průmysl, ale je mnohem výnosnější. V roce 2010 vykázala divize Elsevieru pro vědecké publikování zisky ve výši 724 milionů liber z celkových příjmů něco přes 2 miliardy liber. To představuje marži ve výši 36 % – což je více než v tom roce vykázaly společnosti jako Apple, Google nebo Amazon.“

S vydáváním časopisů jsou obvykle spojeny poměrně vysoké náklady. Je třeba zaplatit autorům za psaní článků, editorům za jejich redakci a distribučním společnostem za doručení časopisů koncovým uživatelům. Běžný vydavatel časopisu má zisky ve výši asi 15 %.

Komerčním akademickým vydavatelům se však podařilo většinu těchto nákladů odbourat – přestože působí v jinak velmi přísně regulované oblasti veřejného financování. Vědci píší články v rámci svých pracovních úvazků a jsou za to placeni svými institucemi (tedy z veřejných peněz). Vydavatelům články poskytují zdarma. Vydavatel platí editory, kteří posoudí, zda je vhodné článek publikovat, a zkontrolují ho po jazykové stránce. Posouzení jeho vědeckého přínosu – proces známý jako peer-review – však dělají další akademikové, opět bez nároku na honorář. Vydavatel potom časopis prodá (s velkým ziskem) zpět knihovnám vědeckých a výzkumných institucí, těm, jejichž zaměstnanci jsou autory článků v časopise.

Zpráva Deutsche Bank z roku 2005 celý systém označila za „bizarní“ systém „trojího placení“, kdy „stát financuje většinu výzkumu, platí ty, kdo posuzují jeho kvalitu, a nakonec kupuje většinu publikovaných textů.“

 Československá stopa v byznysu s akademickými výsledky

Jednou z nejvýznamnějších osobností, které ovlivnily současnou podobu akademického publikování, je Robert Maxwell. Byl to on, komu podařilo sebrat vědcům kontrolu nad vědeckými publikacemi, pohádkově na tom zbohatnout, stát se poslancem britského parlamentu a mediálním magnátem srovnatelným s Rupertem Murdochem. Navíc také zřejmě navždy změnil způsob vědeckého bádání.

Robert Maxwell, vlastním jménem Abraham Leib Hoch, se narodil v roce 1923 v obci Slatinské doly (tehdejší československá Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina) jako třetí z devíti dětí chudého židovského obchodníka s dobytkem. Ve třinácti letech byl odeslán do rabínské školy do Bratislavy, odkud utekl do Budapešti a později do Bělehradu, dále do Sofie, Istanbulu a přes Bejrút do Marseille. Tam se stal vojákem československého vojska ve Francii; po porážce přešel do britské armády a po válce byl vyznamenán za statečnost britským Válečným křížem. Během války několikrát změnil jméno – říkal si Ivan du Maurier, Leslie Jones a nakonec Ian Robert Maxwell.

Maxwell se usadil v Londýně zrovna v době, kdy se v Británii řešila otázka, jak efektivně publikovat výsledky vědy a výzkumu. Britská věda tehdy dosahovala prvotřídních výsledků, ale vědecké časopisy jim vůbec neodpovídaly. Zdálo se, že řešením by mohla být spolupráce mezi respektovaným britským nakladatelstvím Butterworths a německou společností Springer. Maxwell se tehdy živil dovážením vědeckých článků vydaných ve Springeru do Británie. Tehdejší ředitel nakladatelství Butterworths Maxwella najal, aby pomohl nově vznikající projekt řídit.

 Časopis pro každý obor

Již roku 1951 však byla spolupráce ukončena a Maxwell za 13 000 liber získal nad podnikem kontrolu. S hlavním editorem Paulem Rosbaudem nazvali novou společnost Pergamon Press a společně vymysleli strategii, která se ukázala jako klíčová: všechny nově vznikající vědecké obory potřebovaly vlastní odborné časopisy. Tehdejší vědecké časopisy byly velmi tradiční, někdy až zkostnatělé a kvůli disputacím svých edičních rad zoufale pomalé v publikování vědeckých výsledků. Stačilo přesvědčit některého významného vědce, že právě jeho specializace potřebuje vlastní odborný časopis, a ustanovit ho odpovědným redaktorem. Pergamon Press potom bude prodávat předplatné jejich nového časopisu univerzitním knihovnám, které tehdy vládly bohatými rozpočty.

Maxwell rychle pochopil genialitu celé strategie a dotáhl ji k dokonalosti. Jezdil na odborné konference a nabízel akademikům, že publikuje jejich příspěvky v některém z nových časopisů. Za to po nich chtěl, aby s jeho časopisy redakčně spolupracovali. Tímto způsobem získával další a další editory svých nových časopisů. V roce 1959 jich Pergamon Press vydával 40, o šest let později již 150. Tehdejší rival Pergamonu, Elsevier, vydával v té době 50 časopisů.

Důležité bylo najít pro nové časopisy správné názvy – nejčastěji začínající „International Journal of…“. Maxwell velmi rychle pochopil, že publikování ve významných časopisech se stává součástí akademické prestiže, a dokázal obsadit trh dříve, než ostatní vůbec zaznamenali jeho existenci. Když roku 1957 Sověti vypustili do vesmíru Sputnik a západní vědci se snažili o jejich vesmírném programu zjistit co nejvíce informací, byli všichni velmi překvapeni, že Maxwell již získal práva na překlad časopisů Ruské akademie věd do angličtiny.

---

Původní text najdete na webu The Guardian. Pokračování minisérie přineseme příští týden. 

[ceinve]

Myšlenkové mapy při psaní odborného textu

Z toho také plynou požadavky na slovní zásobu, formální strukturu práce, ale také na samotný obsah. Je vždy nutné dobře znát publikum, pro které je text určen, stejně jako si definovat šíři problematiky. Skutečný odborník dokáže i o složitých věcech psát zajímavým a čtivým způsobem, který bude obsahovat dostatek informací, ale současně bude také problematiku zasazovat do širšího kontextu a myšlenkového rámce.

A právě proto je dobré si strukturu a obsah příspěvku dopředu dobře promyslet. Jednou z možností je užít myšlenkovou mapu, která bude obsahovat vše, co považujete za podstatné a důležité, včetně různých vazeb a spojení. Podle takto vytvořené infografiky lze snadno a lehce psát.

Myšlenková mapa může také dobře posloužit pro zjištění toho, že byla práce naplánována špatně, že název neodpovídá obsahu nebo že naopak nemáme co říci. To vše ještě před tím, než se do samotného psaní pustíme. Díky tomu může myšlenková mapa při psaní odborného textu usnadnit život a ušetřit velké množství práce.

Pokud pak myšlenkovým mapám jako takovým fandíte, není nic jednoduššího, než mapu zanést jako ilustraci k textu (pokud to tedy zvyklosti oboru umožňují) – čtenáři získají něco zajímavého, snadno zjistí o čem je příspěvek a budou se v něm snáze orientovat. Také základní informace z něj mohou absorbovat během několika málo vteřin, aniž by text samotný museli číst celý.