#nelz

[barzonlinemag]

#BarzOnlineMag_LitLink

🙌🏾🎶

Check out #Phakamisa by @NelzAfrica, a brand new single by her that's currently available on DSP (released 11/10/2024)

Streaming available:

https://africori.to/phakamisa

So always remember to #GoHardOnline with @barzonlinemag

[kofolacitrus]

S Frantou už dělat nechci...

[teplejtrouba]

došel jsem k závěru ohledně českého pojmenování jednoho ikonického kusu oblečení a moje kámojda to musela trpět, tak vy teď také.

[reignsupreme-inyourdreams]

I admit I've been away from the L4D fandom for a while but I wasn't expecting there to be a drought for Nick/Ellis/Zoey content. Come on, in other fandoms the OTP1 and OTP2 groups usually come together to make OT3 content...

Do I have to do everything myself?

[bloomingbora]

kus šutru !!! nic lepšího na vycházce nalézt nelze!

[slunkopunk]

Eliška, Damián a kvír hlavokánony

Inspirována nápadem @motylemanuel "homovlajky a hlavokánony", jsem jej znárodnila a aplikovala na vesmír Elišky a Damiána.

Damián

Damián má svůj podíl homomomentů. Nikdo mě nepřesvědčí, že alchyprinc mezi sebou něco nemají nebo neměli.

2. Matouš

Pokaždé, když se pan Alchymista dívá na Damiána má ty největší srdíčka v očích, které jsem kdy viděla. Jestli to nevidíte, podívejte se znova...

3. Eleonora

Moje milá Eleonora je do Frederiky zamilovaná až po uši. Ty slzy v očích v 8. episodě??? "I kdybych měla skočit pod kola kočáru, tak tě tam nepustím" "Vždyť já vám pořád říkám, že je báječná." ono je toho tolik...

+bonus (protože ji miluju)

4. Frederika

"Myslíš, že i nám je souzeno zamilovat se vroucně a vášnivě, celým svým srdcem??" "Damiána jsem sice ztratila, ale jeho sestru ztratit nechci." Jasně, já vás vidím princezno.

5. bonus z budoucnosti: Lucie

Ona má prostě takový šmrnc, to nelze vysvětlit.

Mileráda uslyším jakékoliv připomínky ;))

[zaviracinozik]

1 letošní kraslice. Kreslit na objekt tohoto tvaru je výzva, které nelze odolat. Akrylové fixy, skořátka slepičího vejce.

[barzonlinemag]

#BarzOnlineMag_LitLink

🎬🎶

@NelzAfrica dropped #iFilimu a brand new single by her and it features @dando_dareppar, @celestialmic, @pdoggamazing so check it out now [released on the 04/08/22]

Streaming available:

https://africori.to/ifilimu

So always remember to #GoHardOnline with @barzonlinemag

[tealviscaria]

Možná Čumblr ocení - dala jsem dohromady všechny písničky z pohádky O princezně se zlatým lukem (původně jsem to chtěla dát jako video, ale na Tumblr prej moc velký...)

Seznam (názvy jsem si částečně vymyslela sama):

Lásku dávat I (0:00 - 0:48)

Lásku dávat II (0:50 - 1:45)

O lásce I (1:48 - 2:51)

O lásce II (2:54 - 4:05)

O lásce III (4:07 - 5:16)

Lásku dávat III (5:18 - 6:15)

Ministrem může být každý (6:18 - 7:52)

O lásce IV (7:55 - 9:30)

Neuhasím žízeň sám (9:33 - 10:02)

Než se naučíš pořádně dívat (10:05 - 10:14)

To je má odpověď (10:17 - 10:57)

O lásce + Lásku dávat (finální) (11:01 - 12:49)

A aby to video úplně nevyšumělo, tak sem dávám aspoň jednu krátkou písničku, kde je Dan a jeho cunty pose:

Texty všech písniček:

Lásku dávat I

Když ji za dne vyženete, bude se vám v noci zdát. "Lid téhle země je pohledný." Když ji za dne vyženete, bude se vám v noci zdát. Lásku dávat, milovat se, světem létat můžeš snad. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát. Laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj-laj-laj-laj. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát.

Lásku dávat II

O čem že je? Kdo ji zpívá? Nikdo, sama v tobě zní. Je to sen, co každý mívá, každý chce být svobodný. Je to sen, co každý mívá, každý chce být svobodný. Lásku dávat, milovat se, světem létat můžeš snad. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát. Laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj-laj-laj-laj. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát.

O lásce I

Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Nelze se jí ubránit.

O lásce II

Střelec lásky šípy střílí. Jeden rudý, druhý bílý. Zasáhnou a srdce raní, před láskou nic neochrání. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Nelze se jí ubránit.

O lásce III

Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Nelze se jí ubránit.

Lásku dávat III

O čem že je? Kdo ji zpívá? Nikdo, sama v tobě zní. Je to sen, co každý mívá, každý chce být svobodný. Je to sen, co každý mívá, každý chce být svobodný. Lásku dávat, milovat se, světem létat můžeš snad. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát. Laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj-laj-laj-laj. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát.

Ministrem může být každý

Ministrem může být každý, jenom vědět, co pak s tím. Zalhat, bodnout, zalichotit, praštit, platit, však já vím. My se, ať chceš nebo nechceš, přece nejlíp vyznáme, my se nejlíp vyznáme. A kdo tomu nechce věřit, tomu hnáty zpřelámem. Všichni na nás zapomněli, myslí si, že jsme dávno pryč. Jenomže my jsme zase tady, ujmeme se vlády, dopadne bič. My se, ať chceš nebo nechceš, přece nejlíp vyznáme, my se nejlíp vyznáme. A kdo tomu nechce věřit, tomu hnáty zpřelámem. My se, ať chceš nebo nechceš, přece nejlíp vyznáme, my se nejlíp vyznáme. A kdo tomu nechce věřit, tomu hnáty zpřelámem.

O lásce IV

Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden a láska počty nedovede.

Střelec lásky šípy střílí. Jeden rudý, druhý bílý. "Musím se vrátit, máme poslední lekci." "Tu lahvičku dej Borce, další zařídí ona." "Pak odjedu." Zasáhnou a srdce raní, "Všechno je připraveno." před láskou nic neochrání. Každý hledá druhou půli, sobě, tobě, lásce k vůli. Ta jedna jsem přece já, ta druhá, ty jsi, lásko má.

Neuhasím žízeň sám

Hodiny jsem v sedle byl, stejně těžkou hlavu mám. Kdybych z moře pil a pil, neuhasím žízeň sám. I když vojsko šašků spustí, smutek můj se nerozpustí.

Než se naučíš pořádně dívat

Uvidíš mě ne dřív, než se naučíš pořádně dívat.

To je má odpověď

Já dobře vím, co hledáš. My máme oba stejný cíl. Asi jsem se toho bála a možná, že mi příliš blízko byl. Já střílela jsem šípy marně, ty šípy vracely se zpět. A zasáhly mé srdce láskou, ta láska, to je má odpověď.

O lásce + Lásku dávat (finální)

Každý hledá druhou půli, sobě, tobě, lásce k vůli. Ta jedna jsem přece já, ta druhá, ty jsi, lásko má. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Jaká jenom může být? Nelze se jí ubránit.

+

Lásku dávat, milovat se, světem létat můžeš snad. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát. Laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj, laj-la-laj-laj-laj-laj-laj. Když jsi svobody a lásky hoden, pak můžeš o přátelství stát.

[melosange]

my bday was on august 29th, here are some photoshoot pics to celebrate myself ✨

by nelz

http://instagram.com/delosmel

[punk-in-metal-detector]

Zdravím, předem upozorňuji, že je tento příspěvek o sebevraždách mladistvých, a proto prosím všechny, pro které jde o citlivé téma, ať ho raději přeskočí, ostatní studenti středních a vysokých škol prosím o chvilinku vašeho času

Bohužel se na našem gymnáziu stávají v posledních letech sebevraždy standardem a rok bez pokusu je spíše vzácný a nevidíme mnoho snah něco změnit, a proto jsme se se spolužáky jako absolventi rozhodli využít naší imunity a napsat dopis směřován škole, kraji i veřejnosti. Upřímně nevěříme, že moc zmůžeme, ale snad bychom k problému mohli přitáhnout alespoň trochu pozornosti. Bohužel se mi ale nedaří najít příliš dobrých zdrojů pro tuto problematiku, která by alespoň naznačila, zda je to lokální problém, nebo problém s širšími rozměry (pokud někdo nějaký zdroj náhodou zná, velice ocením sdílení).

Proto bych vás všechny poprosila o vyplnění tohohle super tumblr dotazníku (protože google form se mi zatím nepodařilo zprovoznit), který by nám mohl pomoci utvořit si alespoň trochu obrázek a určit, kterým směrem se v dopisu chceme ubírat. Rozhodně to není ideální způsob získávání dat a nelze mu připisovat jakoukoliv váhu, ale pro naše účely bude muset stačit. (Uvědomuji si, že mnoho českých uživatelů tumblr jsou nebo byli studenti gymnázií, ale právě odpovědi od dalších gympláků by pro nás mohly být nejužitečnější). Sdílení, i když jen v rámci tumblr, vysoce oceníme.

[humrpocesku]

Trvalo to, ale jsem tu zase s dalším opeřeným příspěvkem!

Včera, tedy na Nový rok, jsme se s přítelkyní, a taky mou nebohou maminou, vydaly za ptáky. Samozřejmě zase k Želivce, ne že by tam teda někdy něco bylo k vidění, ale holt ono není kam jinam. V hlavě už jsem měla vidinu toho, že na hladině spatříme nějaké zajímavé kachny, ať už turpany nebo morčáky malé, z toho nakonec ale nebylo takřka nic. Zachraňovalo to hejnko hoholů a skupina poláků chocholaček a taky páreček hvízdáků a samec kopřivky. Poslední dva zmíněné druhy jsem však dohledala až doma na fotografiích, což bylo poněkud smutné, ale pořád fajn.

Díky bohu, že na světě nejsou jen kachny. Stanuly jsme na samém konci světa, za osadou nesoucí jméno Borovsko, u starého jabloňového sadu, když tu se mě má milá ptá, zda to slyším. A já se ptám co, toho hejla? A ona né, né toho hýla... A já zase co, já slyším jen toho hejla! A v tu ránu je vidím, ty malé bohémy se zvonivým hláskem, a pociťuji nesmírnou radost a taky úlevu, protože co já jsem se doposud každý prosincový den navztekal při pohledu na fotografie vyobrazující tyhle migranty ze severu...! Tolik zášti jsem si s sebou nesl, tolik smutku mísícího se se vztekem, tolik zoufalství! Ale teď tu byli, přímo přede mnou. A nebyli dva, nebylo jich deset, bylo jich sto padesát, což celý naprosto nezapomenutelný zážitek ještě umocňovalo. Tož jal jsem se je jít fotografovat. A to jsem málem ponechal fotoaparát v autě, že je zbytečné jej s sebou nosit, opět musím děkovat své milé, že mě napomenula, ať ho s sebou raději beru, protože co kdyby... Zrovnas pěkné fotografie se mi ale nepodařilo pořídit, slunce a mraky se mnou totiž odmítaly spolupracovat. Sakrapráce.

Kromě brkoslavů, ohledně nichž mám obavy, že je přinejmenším deset let znova neuvidím, jsme pozorovaly třeba ještě včelojeda, což je v tuto roční dobu nesmírně neobvyklé, ale svět je malý a o náhody tu není nouze. Tento dravec má naprosto nezaměnitelnou siluetu a úzkou, možná až holubí hlavu, kterou si nelze s žádným jiným druhem splést.

Ještě zmíním orla mořského, kterého jsme měly možnost pozorovat z opravdu krátké vzdálenosti, když nad našimi hlavami bojoval s poryvy větru. Nu, a pak... pak už jsme se vydaly dom.

[chodi-sama]

Něco se změnilo

Je to neuvěřitelný, kolikrát už jsem si chtěla sednout a všechno to sepsat. Sednout si a napsat, co se teď děje v našich životech. Stejně to asi nikoho moc nezajímá, ale je to vlastně celkem dobrá terapie. Pro grafomanku. Kdysi jsem popsala tisíce stránek. To už je dávno, možná to ještě mám někde uložený. Všechny ty pubertální lásky. Dneska se zdravíme, říkáme si čau, jak žiješ? Víme o sobě, ale nevíme. Na jaře jsem byla v očekávání krásnýho léta, plnýho setkávání. A ono takový bylo, i když ne docela tak, jak bych si to představovala. Začalo to tím, že jsem se úplně nesetkala sama se sebou ve vlastních očekáváních a nejvíc to mrzelo V. Démoni. Když už jsem si říkala, že jsem se s tímhle nějak vypořádala, spadla jsem velmi trapně ze stojícího kola do trávy a zlomenina odhalila poměrně velký nádor v kosti u zápěstí. Byl úplněk a byl slunovrat. Na ambulanci v ten den byla spousta zlomenin, to jen já musím mít něco speciálního. Kolečka po doktorech se završila biopsií v Brně. Není to zhoubné, uf, ale vezmou mi kus kosti a dají mi kost od dárce. Prý těch kostí mají plné mrazáky a dobře to srůstá. Haha. Vyprávím to všem, koho to zajímá, protože je to trochu zajímavý. Ale už to říkám jen ve zkratkách, protože je to otravné téma k hovoru, který se tím nikam neposune. Já nepotřebuji ujištění, že to bude dobrý, protože to je dobrý, díky. Největší lidská zranění nejsou vidět a nelze se o nich bavit na první dobrou a hlavně cesty k nápravě nebývají tak přímý. Jé, hele, co máš s hlavou? Co máš se srdcem? Co tě bolí? Je to tak, že každýho něco bolí. Lidský těla jsou křehoučký a duše složitá. Já se svou bolestí nechci nikoho otravovat, ale je to vidět. Ta super plavací sádra je vidět. A je to téma hovoru. Je mi z toho někdy trochu trapně, pak mě to nudí, pak zase říkám dokola písničku o nádoru v kosti, o kterým jsem ještě před slunovratem ani netušila, že může existovat přímo v mojí ruce. Mimochodem ta ruka je pravá. Takže teď píšu levou. Hrozně mě to štve, protože mi to nejde rychle a není to tak hezký. Na čas jsem tak přestala úplně psát. To bylo divný. Teď se zas z hlavy tlačej slova a já si říkám, že by to chtělo něco vydat. Už je mi moc let, za chvíli třeba nebudu, ten život tak letí. Někdy mě napadá, že bych se mohla učit zpívat. Ale asi pořád ještě nemám dost sebevědomí. Trapný. Přitom už jsem opravdu paní. Ale tyhle nádory v kostech se dějí většinou lidem kolem dvaceti let věku, typicky, asi jsem se moc neposunula. Tchýně řekla mému muži, že bych měla konečně dospět. Dospět kam? Na konečnou dospějem jednou všichni a pak si dáme danse macabre, velikej večírek pro všechny mrtvý bez rozdílu. Ve smrti je rovnost, dost možná i svoboda. Ale ještě na to není čas. Máme zodpovědnosti, úkoly, věci, ze kterejch se můžeme těšit. A hlavně tu lásku. Nejvíc pro mě je uvědomění, že v tý lásce můžu žít celej život, díky mým předkům, který za to všechno můžou, i když některý větší věci se jim bohužel podchytit úplně nepovedlo - třeba solidární společnost nebo vztah člověka k přírodě. I tak díky nim proplouvám láskyplným životem a krásně si už drahně let dělám víceméně přesně to, co chci. Mám se dobře. Nejkrásnější letní noci u ohňů mě budou zahřívat celou zimu. Ještě včera jsem tam seděla a dneska už má mrznout. Ale doma ne, doma je teplo, manžel přichystal dřevo. V. je prostě nejlepší. Stará se o mně i o děti, když nemůžu já.

Teď je mi zas líp, lepší fáze, čekám na operaci, až mi daj do těla kost z mrazáku, možná od nějaký motorkářky. Ještě dva a půl měsíce. Je to šílený. Ale mám štěstí, věřím v tomhle doktorům. Vědí co dělají, píchaj mi divný injekce. Dostávám v nich klony jakýchsi bílkovin, co brání aktivaci osteoklastů. Je to podle mně fakt hustý. Tvrdnou mi kosti. Nic necítím. Doplňuji vápník, chutná jako chemická jahoda, je potřeba to zapít. Nějak mám pocit, jako kdyby tohle zranění na chvíli zatemnilo rozhovory, stávaly se plytkýma a povrchníma. Až v poslední době, když už jsem si na to postěžovala sama sobě, tak se to otočilo. Rozhovory se stávají vážnějšími, možná i s tím, jak přichází podzim. Během posledních měsíců jsem měla možnost vyzkoušet, jaký to je navazovat nový vztahy. Nejsem v tom moc dobrá. Ale když už se to povede, má to potenciál na celoživotní opus. Kocourům už bude deset, chtěla bych to oslavit. Jeden z nich chrápe na gauči. Opravdu chrápe. Před deseti lety jsem se tedy spolu s kocoury vykašlala na dodělání škol. Nelituju. Jen si občas postesknu, že je možná škoda, že jsem nevydala nějaký ty rozhovory o roce 2000, některý jsou možná i přepsaný. Někde. Všechno se motá v kruzích, takže i na tyhle témata připadla včera řeč s lidmi, s nimiž jsem asi tak před těmi deseti lety tvořila jinej svět. Jsou pořád krásný. A já se vděčností fakt zalykám. Skoro si říkám, že jsem snad nikdy nebyla šťastnější. Kazí mi to snad jen domácí nepořádek, haldy oblečení ještě z letních radovánek. Musím asi fakt uspořádat tu kočičí oslavu, pozvat návštěvu, aby mě něco donutilo tu pořádně uklidit. Teď, když už mě ruka tolik nebolí, tak by to šlo. Všechny problémy světa jsou v mým mikrokosmu nepodstatný. A stejně si radši koupím férový kafe a nebudu jíst maso, nekoupím si nový hadry, stejně nemám za co. V bezpečný bublince mezi lidma, se kterýma je mi dobře, i když je to vlastně mnohdy někde v suti a všechno je práce, něco končí, ale jiný věci začínaj a vykročit z komfortní zóny je to, co dělá život naplněným. A děti, ty to poznaj. Protože láska. Tak zdarec.

PS: na fotce jedna z mejch čerstvejch lásek.

[videli-jste-tento-film]

tumblr viděl 50 filmů! aneb 8. statistika

Tři oříšky pro Popelku (1973) : vidělo 95,9 %, nezná 0 %

Pyšná princezna (1952) : vidělo 94,3 %, nezná 0 %

S čerty nejsou žerty (1985) : vidělo 93,9 %, nezná 1,2 %

Lotrando a Zubejda (1997) : vidělo 91,5 %, nezná 1,2 %

Princ a Večernice (1979) : vidělo 91,3 %, nezná 1,4 % N

Anděl Páně (2005) : vidělo 88,4 %, nezná 1,1 %

Tři veteráni (1983) : vidělo 87,1 %, nezná 3,2 %

Marečku, podejte mi pero! (1976) : vidělo 86,7 %, nezná 1 %

Anděl Páně 2 (2016) : vidělo 86,1 %, nezná 0 %

Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) : vidělo 86,1 %, nezná 1,3 % N

Náhodné poznatky:

top 3 se nezměnilo a moc by mě zajímalo, jestli existuje film, co by rozdrtil S čerty nejsou žerty nebo dokonce Pyšnou princeznu (o předejití Popelky nelze ani uvažovat)

Vesničko má středisková se stala pátým 100% známým filmem

z první desítky vypadla jedna pohádka a jedna komedie, naštěstí byly nahrazeny jinou pohádkou a jinou komedií (*insert Thanos meme*)

v první desítce je konečně film režírovaný ženou! neslýcháno! Poledňáková for the win ♥

nejvíce se díváte na filmy z 80. let (10 % filmů je přímo z roku 1980), ale v první desítce jsou nejpopulárnější sedmdesátky

jen v devíti spatřených filmech hrála Libuška Šafránková, hanba, měla by být ve všech

Další poznatky a filmy zase někdy. Zbytek filmů pod perexem.

Princové jsou na draka (1980)

Pelíšky (1999)

Adéla ještě nevečeřela (1978)

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

Účastníci zájezdu (2006)

Jára Cimrman ležící, spící (1983)

Na samotě u lesa (1976)

Vesničko má středisková (1985) N

Vrchní, prchni (1980) N

Slunce, seno, jahody (1984)

Slunce, seno a pár facek (1989)

Cesta do pravěku (1955)

Třetí princ (1982)

Postřižiny (1980)

Kameňák (2003)

Páni kluci (1975)

Dařbuján a Pandrhola (1959)

Kolja (1996)

Snowboarďáci (2004)

Čert ví proč (2003) N

Jak básníci přicházejí o iluze (1984) N

Kouzla králů (2008)

Škola základ života (1938) N

Krakonoš a lyžníci (1980) N

Poslušně hlásím (1957)

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Spalovač mrtvol (1968)

Občanský průkaz (2010) N

Princ Bajaja (1974)

Dešťová víla (2010)

Pupendo (2003) N

Panna a netvor (1978)

Báječná léta pod psa (1997)

Léto s kovbojem (1983)

Trhák (1980)

Anděl na horách (1955)

Kačenka a strašidla (1992)

Máj (2008)

Král sokolů (2000)

Kristián (1939)

[cathack]

plout na sever

Podolí slzí a dští — někdo shrabal všechno listí posbíral všechny kaštany postavil z nich ledoborec co teskní, jako já, po moři

a tak se mnou na palubě míjí říční ostrovy míjíme roční období plujeme kolem Hamburku za objetím ker a dřenic

severní pól září jak maják bere a vede nás za ruku na místo, kde není počasí na místo, za kterým už nelze plout dále na sever.

[opily-zajic]

DRUUNA: Kvalitní dystopie zabalená v nesnesitelném male gaze

Druuna -  Morbus Gravis

Scénář a kresba: Paolo Eleuteri Serpieri

V českém překladu vydalo nakladatelství CREW v roce 2015

V italském originálu vydalo nakladatelství Delta v roce 1985

Postapokalyptické město oplývající všudypřítomným nebezpečím je ohrožováno smrtelnou nákazou, která mění obyvatele v nelidské mutanty toužící po lidském mase a veškerých jeho tělesných rozkoších. V tomto městě, kde čeká smrt za každým rohem, bojuje o svůj život krásná Druuna, jejímž cílem není pouze zachránit život vlastní, ale také život svého drahého milence Shastara, který nákaze každým dnem více a více propadá a jehož kompletní proměna v mutanta se každou hodinou nemilosrdně přibližuje. Udělala by pro něj všechno – a tak za účelem získání vzácného séra, které jej může aspoň na okamžik zbavit jeho bolestného mutantského já, nabízí své tělo komukoliv, kdo je schopen toto sérum dodat. Nejde tady však o pouhé tyto dva životy. Ač o tom Druuna ještě neví, tak je vyvolená; oplývá tedy nejenom krásou a sexappealem, ale také schopností zachránit celé město před touto smrtící nákazou.

Druuna je plná napětí, smrti, násilí, sexu a příběhových zvratů. Autor svým pojetím narativu a pojetím samotné hlavní hrdinky předem definuje fanouškovské spektrum, na které útočí. Druuna je stvořena mužem pro muže: Neustálá přítomnost male gaze v ilustracích orientující své kompozice primárně na nahé tělo této konvenčně atraktivní protagonistky (a ze všeho nejvíce na její zadek) je toho názorným příkladem. Druuna je totiž primárně erotickým komiksem určeným pro heterosexuální muže. Protagonistka je neustále nahá a stačí jí k tomu sebeabsurdnější důvod. Je tady prostě proto, abychom se na ni koukali.

Je však důležité od zadku soustředit svůj pohled na celé prostředí komiksu: Paolo Serpieri navozuje uspokojení nejenom erotické, ale také řemeslné. Vizuální stránce Druuny totiž snad nelze nic vytknout – kresba je perfektně anatomicky a řemeslně zvládnutá. Grafický způsob budování prostoru pomocí šrafury je velice efektní, častokrát však na větších a komplikovanějších kompozicích navozuje zmatek a zahlcenost. Důraz je kladen primárně na lineární řešení a barvy jsou využívány náznakem, často v teplých tónech akvarelu. Postavy jsou expresivní a mnoho scének svou realisticky zobrazenou brutálností navozují surově nepříjemnou atmosféru. A monstra, která jsou hlavními „antagonisty“ celé Druuny, jsou mistrně zvládnutá: Svou nechutností a monstrozitou vytvářejí perfektní kontrast ke krásné, na první pohled nevinně působící hlavní hrdince.

Tím se však opět vracíme k již zmíněnému problému: Druuna je tady jenom proto, abychom se na ni koukali. Je hloupou, ovlivnitelnou dívenkou, která poslouchá každého chlapa na slovo, svléká se při každé příležitosti, a která je tady spíše než k tomu, aby příběh ovlivňovala, k tomu, aby se po něm sama vezla (a aby se mohla sama vézt… no, na jiných věcech.). Místo toho, aby příběh ovlivňovala, tak se stává jeho nástrojem. A jsou to právě shody náhod a existence mužských postav, které tuto protagonistku posouvají dále. Druuna je totiž hloupým a snadně ovlivnitelným stvořením; a to i přesto, že se nás autor sem-tam snaží přesvědčit o opaku. Druuna je epitomem male power fantasy a její povolná osobnost, kterou lze ovládnout, ovládat a převládnout, je představou tohoto mužského chtíče. Druuna je automaticky objektivizovaná a právě tato objektivizace je její primární rolí v příběhu.

„Krásně formovaný zadeček považuji za skutečně nádhernou věc; jako život sám, jako úsměv. Tento druh krásy na ženách upřímně obdivuji. A podle mých zkušeností jsou navíc takové ženy i laskavější, něžnější, veselejší a láskyplnější.“ – Paolo Eleuteri Serpieri: DRUUNA X1

Ano, jedná se o erotický román – všichni tedy víme, že hloubka postav je tou poslední hloubkou, na kterou byl při tvorbě tohoto komiksu kladen důraz – ale já se zastávám názoru, že i erotický komiks může obsahovat komplexní a vyvíjející se postavy. Sex se automaticky nerovná s plytkostí a dobrý příběh lze vystavit i s explicitně sexuálními scénkami. Paolo Eluteri Serpieri nám totiž ukazuje, že tu schopnost tvořit kvalitní příběhy opravdu má. Druuna totiž obsahuje zajímavé dějinné zvraty, které čtenáře zvládnou opravdu překvapit a nadchnout. Tvorba dystopického prostředí rozpadajícího se města pod vlivem nákazy je velice přesvědčivá a později přicházející sci-fi prvky zábavné a zajímavé.

Důvod stvoření Druuny byl jasný a svůj cíl také splnil – komiks je divokou sci-fi cestou plnou monster, násilí, sexu a hezké dívky s ještě hezčím zadkem. Autor se plytkostí a povolností Druuny netají a nesnaží se tento erotický komiks prodat jako „něco víc“. Rozhodně se dá na co koukat a pokud má čtenář (ne)dostatečnou emoční kapacitu na to, aby se oprostil od všeho moralizování a feministických teorií o male gaze, tak si komiks rozhodně užije. Za vrstvou male gaze se totiž skrývá příběh, který by možná stál za přečtení.

Tak je tady zajíc s další recenzí. Tuhle dostal chudák profesor o půlnoci na Štědrý den, protože je zajíc na svátky u rodičů a není schopen se ve svém dětském pokojíčku dostatečně soustředit. Druuna byla na přednáškách celý semestr horkým tématem, takže to nešlo jinak, než aby se stala obětí mé další recenze. Jednoduše a stručně? Druuna je naprosto sexistický komiks a hloupost s objektivizací hlavní hrdinky mi nechává rozum stát, ale naprosto chápu, proč může při čtení jiným čtenářům stát něco jiného. Dlouze a složitě? Vizte výše. 

Zbývá mi poslední recenze, a to komiksu, který si sama vyberu. Jsem sama zvědavá, jaký titul si vyberu, ale jedno je jasné: Buď to bude nějaký můj favorit, aby se mi o něm dobře psalo, nebo to bude naopak neuvěřitelná hloupost, o které se mi bude psát ještě líp.