#lincolnu

[waybackwanderer]

undefined

KJLU Smooth Jazz 88.9 FM Nov 1997 Archived Web Page 🧩

[naazory9]

Vpis 1 - Kde jsme se tu jsme se aneb z -15C do jara!

(5.2.) Chtěl jsem bejt originální a napsat, že s jetlagem jsem v Makaronézii ještě neblogoval, jakože ha ha, ale pak jsem si vzpomněl na předloňskej Newfoundland, a napsat to tedy nemůžu :) Nicméně zůstává pravdou, že když tohle ťukám, mám brutální jetlag, protože letošní makaronézská dovolená navazuje na služebku v Americe, která skončila v Lincolnu v Nebrasce, odkud jsem předevčírem vyrazil směr Madeira. Na služebce jsme měli trochu smůlu, protože všude kde jsme byli, mrzlo až praštilo  a únorová Nebraska pochopitelně nebyla výjimkou (oněch -15C), a tak když jsem odtud přes zamrzlý pláně odlétal, dost jsem se těšil na teplo.

Panu H velmi důvěřuju, a tak ho nechám letět z Prahy samotnýho, abych se z Ameriky nemusel vracet do Evropy a pak letět zpět do Atlantiku. Z USA existuje i přímej spoj z New Yorku na Madeiru, kterej dokonce operujou Azores Airlines, jenže ten lítá jednou tejdně a jindy než potřebuju. Jedinou schůdnou možností je let v sobotu večer z JFK, ale ne přímo na Madeiru a s přestupem na Azorech, ale tak to zvládnu, že ;) Ovšem dostat se z Lincolnu do New Yorku není taky jen tak, přímo nelítá nic, takže je třeba s přestupem, pro kterej jsem zvolil Chicago. I když se pouhá hodina na přestup zdála málo, první let naštěstí zpoždění neměl a v pátek tu zrovna nebyl blizard, takže to celkem lítá. Ukázal se ovšem jinej zádrhel, a sice že vichřice je v New Yorku, kterej tedy omezuje přílety. A tak sedím v Chicago lounge a když už podruhý let posunuli o hodinu, začnu do sebe lejt giny s tonikem. Do NY se prostě musím dostat, protože jinak mi uletí ten spoj na Azory, co lítá taky jednou za tejden, a pan H tak bude mít individuální dovolenou :)

Nebudu napínat, nakonec jsme odletětli se tříhodinovým zpožděním, ale byly to nervy, včetně výměny posádky, protože ta původní si tím čekáním vyčerpala šichtu... Před půlnocí jsem na newyorským letišti La Guardia, kde hned chytnu shuttle do nedalekýho hotelu. Ráno ještě dodělávám poslední pracovní věci, abych se pak už mohl odpojit a užívat dovolenou. V poledne beru Uber a přesouvám se na letiště JFK, odkud mi večer letí Azores Airlines. Nebyl bych to já, abych ten půl den nějak nevyužil, a tak se tam ubytuju v hotelu TWA, kterej je přímo na letišti a je to naprostá architektonická pecka. Původně budova terminálu z roku 1962 od Eero Saarinena.

Naprosto skvostná struktura sama o sobě a ještě parádně zrekonstruovaná a před pár lety otevřená. Nejsem expert na architekturu, ale tady mi prostě spadla čelist.

Hosta tu ubytujou a zároveň ho ponouknou, aby se tu procházel, protože tu jsou i výstavy, spoustu různých zákoutí (třeba lounge, kde byl papež Jan Pavel II. při vůbec první návštěvě papeže v USA!) nebo i "obyčejných" chodeb.

Úplně člověka láká tam jít, že jo! A to držím vodu s vanilkovou příchutí, to jde snad jen v Americe, a fakt tak chutnala. Stála teda šest babek, ono celej ten pobyt je tu celkem mastnej, ale mě sem hlavně lákala hotelová terasa s perfektním výhledem na letadla. Ale ouvej, mrzne i v New Yorku a pro mráz je terasa dneska zavřená. No co už, budu sem muset znova, jak říkala paní recepční (která se mi taky svěřila, že do Prahy by hrozně chtěla jet!). TWA hotel doporučuju vygooglit, já jsem z něho byl unešenej a oči pořád přecházely, třeba když se setmělo, tak pohled z mýho pokoje na hlavní budovu vypadal takhle.

Tři hodiny před odletem pokoj opouštím a sunu se přes několik terminálů k jedničce. Tam zrovna teď nejezdí AirTrain (rekonstrukce), tak se musí s přestupem shuttlem, což se dvěma kuframa je maličko vošvih, ale pak checkin jde hladce (u přepážky Azores Airlines jsem opravdu jediný, ukáže se posléze, že nás letí asi třicet všehovšudy), stejně jako přesun do salónku. Ten tu Azores Airlines nemají svůj, ale využívají ten od Air France, tak se aspoň podívám do salónku jiný aliance. Poměrně příjemný a teda výborný jídlo, takže tady jsem se pořádně našťouchnul, dezert za deset bodů!

I tady pohledem hypnotizuju letadlo, aby nemělo zpoždění, páč v Ponta Delgadě potřebuju stihnout přestup na Madeiru, mám to dost divoký a sám se divím, že jsem se vlastně ještě nikde nezaseknul. Dnešní azorská A321 je v livery MAGICAL, se kterou jsem ještě neletěl. Poloprázdnej je i business, ze kterýho je obsazená tak třetina, takže každej máme místa habaděj.

Od gateu se odlepujem trochu zpožděný a pak samozřejmě jako dycky v JFK je děsná fronta na odlet, takže se sunem snad další půlhodinu.

Po vzletu kapitán ohlašuje, že let bude trvat jen čtyři a půl hodiny, no prosím, takhle rychle z Ameriky do Evropy lítal jen Concord! :) Bye bye New York, tentokrát jsem jím jen prosvištěl. Letiště JFK, odkud jsme vzlítli, je ten tmavej obdélník s červenejma světýlkama.

Čili přípoj bych měl stihnout a jsem víc v klidu. Začínám mít pocit dovolený, letím na naše milovaný ostrovy, navíc s azorskou aerolinkou a navíc takhle exoticky z USA, to jsem ještě neletěl! (Po Newfoundlandu jsem letěl na Azory z Toronta, čili jiná země, he he, a taky to byl let na Terceiru.) Čtyři a půl hoďky se dají přečkat velmi snadno, docela nás i krmí a to zabere hned třetinu letu ;)

Chvilku si dokonce schrupnu a před sedmou už přistáváme v Makaronézii, úplně se dycky dojímám, jak to tu máme rádi. Všechny lety byly klidný, házelo to minimálně. Tu je ještě tma, takhle krásný je naše éro a takhle vypadá vlastně skoro celá skupina cestujících :)

Zavazadla se přesunou automaticky, pasová kontrola též raz dva, zkušeně v tak zpola zaplněný odletový hale mířím do relax zóny, která je překvapivě prázdná, holt o ní ví jen mazáci.

Když na mě zas přijde hlad, využiju o patro níž café, který je takový roztomile azorský.

Ale mají sendviče z toho místního chleba, nechám si to rozpéct a teda chrochtám si blahem. Azory!

I na poslední let tohohle mýho dobrodružnýho třídenního přesunu na Madeiru boardujeme včas (tentokrát už poletíme vrtulově), pomalu vylejzá sluníčko a teda moje selfíčka jsou on another level! Zdžetlegovanej turista! Foto dne!

Jak jsem takovej rozkecanej z tý Ameriky, tak neodolám, když si vedle mě sedne takovej blonďatej chlapec, ale pozdraví portugalsky. Je mi jasný, že místní podle vizáže není, tak zapředu hovor a vida - je z Německa a na Azorech je na erasmu na rok! Whoa! To by byl můj dream rok, kdybych ještě studoval... Takže pěkně pokecáme a on si taky jede udělat výlet na Madeiru. Stihnu i dokoukat seriál (Heartbreak High na Netflixu, asi nedoporučuju). Po dvou hodinách letu sedáme v cíli mojí cesty, Madeira vítá dokonce 17 stupni tepla, sluníčko, příjemně. Tady pohled na terminál a slavnou sloupovou runway.

Půjčuju auto, ukládám do něj kufry, ale ještě se vracím do terminálu na obídek, kterj si dám na mojí známý vyhlídkový terase, kde jinde. Trochu tu fouká, ale hlavně celkem peče sluníčko, takže kapuca!

Trochu zaspotuju (je tu nějaký další kolega spotter, taky Němec), ale pak zvedám kotvy a jedu do hotelu, kterej máme asi půl hodiny odtud na sever ve vesničce Santana. Našel ho pan H a je to tu tedy velmi roztomilý. Od obsluhy, přes zařízení, až po vyhlídky. A ke všemu síťky v oknech! Spousta bodů plus! A prosím vás, na tohle koukám z balkónku. Madeira good!

Když jsme tu před pěti lety byli s Eliškou, bydleli jsme na opačný straně, blíž letišti, takže tuhle část zatím neznám. Zabydluju se, pospávám, no ale jsem tu zatím sám, jak jste si jistě všimli! Ono letecký dobrodružství teďko čeká na pana H, kterej - sám! - poletí teprve dneska večer z Prahy s přestupem v Lisabonu. Původně jsme měli letenku koupenou přímou s Eurowings, ale asi se to neprodávalo, tak nám to zrušili a museli jsme tedy přesedlat na starý známý TAP Airlines. Pan H by měl aktuálně přesedat v Lisabonu, tak věřím, že vše klapne a v jednu po půlnoci by měl být na Madeiře, tak už se na něj těším, na kluka jednoho. Já jedu ještě odpoledne do supermarketu (oblíbené Continente) nakoupit, tam pro změnu potkám páreček mladých Čechů, tak to taky neodolám a aspoň se pozdravíme... Pan H i přes počáteční zpoždění v Praze kvůli příletu letadla nakonec do Lisabonu dolítá dokonce před plánovaným časem, prý pilot řikal, že to valil přes tisíc kmh, dobrej vítr asi. Čili na přestup v Lisabonu měl pan H dostatek času, stihl se trochu najíst a už se boardovalo na poslední let. Na tom letu vedle sebe vyfasoval nějaký namakaný hasiče, co si prej celou cestu ukazovali na telefonech fotky nahotinek a děsně si o nich vyprávěli, což prý panu H komplikovalo soustředění na knihu o expertním řízení za pozdního socialismu. Holt každej máme nějakej svůj boj, že. Já na jednu hodinu v noci vyrážím na letiště ho vyzvednout, terasa je pořád otevřena, a tadá, éro je tu!

Takhle krásně se dá fotit mobilem dneska, to jsou věci. A voilá, tady vystupuje delegace, mávám a mávám, no nakonec si mě všimne! Najdete pana H? :)

Zaplatím parkoviště, cestu zpět do hotelu už zvládnu zpaměti (ono to jsou dvě odbočky všehovšudy) a před druhou hodinou už jdeme na kutě, první letošní Makaronézie, ah. Takže dovolená může začít, vítejte u další externí paměti z našich oblíbených končin.

[diploma8888-blog]

#lincolnu #griffithu #university #jcu #sut #ltu #bondu #aut #flindersu #murdochu #usq #ucanberra #charlessturtu #victoriau #edithcowanu #usouthernqueensland #acu #southerncrossu #unewengland #usunshinecoast（在 University of Regina） https://www.instagram.com/p/B2i11WDH8ki/?igshid=12afpplx9lgza

[ricksmarlene]

[heidiamalia]

Today is your birthday?! Happy birthday you beautiful, lovely human. 🥰 I seriously hope the universe floods you with nothing but amazing things because you deserve things that are as wonderful as you! 🥳🥳🥳

😍😍 thank you so much girlie AHH

[irdeadite]

Now I'm just imagining Jon smizing like he's on ANTM with his mask on 😂😂 Like just intentionally throwing the smize at people. He really does have A++ eyeballs.

He’d smize every motherfucker the house down.

[anna-hawk]

Tagged by the lovely @myletternevercame 🤗🤗🤗

1. Why did you choose your url?

It's the name I use pretty much everywhere.

2. Any side blogs?

Nope.

3. How long have you been on tumblr?

Had to check again because I can never remember: August 2011. Look at that. Nearly 10 years! Though I've been really active for only more than a year. The other years it was just checking on fanart from artists I was following and reblogging the odd post. Like every 5 months hahaha.

4. Do you have a queue tag?

I did for a few weeks, but it's not for me. I'll reblog en masse for an hour, or reblog nothing for a day. Always depends on what's on my dash when I'm on tumblr.

5. Why did you start your blog in the first place?

I don't think that I had a particular reason. My sister created her blog before me, so maybe because I wanted to know what the fuss was all about? I really can't remember otherwise. When I checked when exactly I created my blog, I saw that the posts back then were already completely random, so 🤷‍♀️

6. Why did you choose your icon/pfp?

Had to check what pfp means because what? As for why, it's simply what represents what I enjoy the most. What my blog is about.

7. Why did you choose your header?

See above. @darlingshane was sweet enough to make them for me when I asked her 🥰

8. What’s your post with the most notes?

It's a small fic from a month ago, I think. "Don't Move".

9. How many mutuals do you have?

I haven't got the faintest clue.

10. How many followers do you have?

Some 😁

11. How many people do you follow?

177

12. Have you ever made a shitpost?

What is considered a shitpost? But then, probably yes and the deleted it? 😅

13. How often do you use tumblr each day?

The question should be: How often DON'T you use tumblr...😅

14. Did you ever have a fight/argument with another blog once?

Nope. Not planning to either.

15. How do u feel about “u need to reblog this” posts?

Oh, don't get me started. That just plain drives me up the wall. Same thing as for "If you scroll past this, then...". Just watch me scroll faster, dude. I hate the guilt trips some people try on SM. I don't need to justify what I do or don't post/reblog on my blog.

16. Do you like tag games?

I do. It's fun and takes some boredom away.

17. Do you like ask games?

Same answer.

18. Which of your mutuals do you think is tumblr famous?

Don't know and honestly don't care. I'm happy for them if they are, but that's not what I care about.

19. Do you have a crush on a mutual?

Listen, I've found some amazing people on here. We're a small group and each of you are awesome. Gonna sound like a big ol' sap maybe, but it's still true. I've felt included from the start, and I've never felt so at ease with my obsessions around people. I was never able to share them IRL the way I do here because no one cares about fanfiction or Jon (how dare they!), the way I do. *group hug*

tagging @darlingshane @roguesandsaviors @bernthalized @kteague @gamingaquarius @lincolnus-christ @allinourprivate-traps @witchygagirl and just everyone.

[uvmagazine]

Congratulations Christopher! #hbcupride #lincolnu #lincolnuniversity #anythingispossible #blackexcellence #gradseason

[imkbrad]

Couldn't be more proud of my little brother and my best friend @_imer. Never be discouraged because what God has in store for you is more than you could ever imagine. Love you bro! So proud! #HBCUGrad #LincolnU (at Lincoln University of PA)

[prijedor24]

Bosanac jedan od najcjenjenijih dizajnera automobila

Sarajlija Kemal Curić je jedan od najcjenjenijih dizajnera automobila, a trenutno je na čelu tih operacija u Lincolnu. On je bosansko-njemački dizajner koji je rođen u Sarajevu, ali je poslije rata odselio u Njemačku, a trenutno živi u Kaliforniji. On je u posljednjem intervjuu otkrio kako izgleda dizajnirati električni automobil. Kemal Curić je 44-godišnji direktor dizajna Lincoln Motor…

[zoranphoto]

Preminuo je glumac Gregory Itzin, gledateljima najpoznatniji po ulogama u serijama 24, NCIS i Mentalist

Glumac Gregory Itzin, najpoznatiji po ulozi predsjednika Charlesa Logana u televizijskoj seriji 24 preminuo je u 75. godini života     Glumac Gregory Itzin preminuo je uslijed komplikacija tijekom hitne operacije, potvrdila je za People glumčeva menadžerica Lisa Gallant. Godine 2015. Itzin je doživio 'jaki srčani udar' tijekom izvedbe Shakespearea, ali se 'vratio samo kako bi nastavio napredovati u kazalištu, na filmu i televiziji', rekla je Gallant u svojoj izjavi. 'Njegovu ljubav prema umjetnosti jedino je nadmašila ljubav prema obitelji. Greg je pune 43 godine bio u braku s ljubavi svog života, Judie, s kojom ima dvoje djece, koja su bila njegov ponos i dika: Wilke (također glumac) i Julia (umjetnica) te unuk Wylder Gregory, koji je bio zjenica njegovog oka,' rekla je Gallant. 'Svoje posljednje dane proveo je na Srednjem zapadu sa svojom sestrom Pamelom i nećakinjom i nećakom, Deidre i Aaronom, i pranećakinjom i nećakom, Claire i Coleom te zajedno sa svojim sinom i unukom,' dodala je.     Njegov sin Wilke je podijelio na društvenim mrežama iskrenu poruku u kojoj se oprašta od oca napisavši: 'Teško je riječima opisati život čovjeka koji živi punim plućima. Moj je tata bio poznat u svijetu kao fenomenalan glumac s opcijom rada koji bi nadmašio životopise većine poznatih glumaca. Radio je na svemu, od Prijatelja, Zvjezdanih staza: Deep Space Nine, Mork i Mindy, i naravno zloglasnog predsjednika u 24 i još mnogo toga.' 'Ali ono po čemu su ga mnogi ljudi doista poznavali bile su njegove nevjerojatne izvedbe na pozornici. Sjećam se da sam ga gledao u showu Shipwrecked Donalda Marguliesa i oduševio sam se što je čovjek na pozornici upravo moj tata. On je bio zaljubljen u kazalište, pa je čak i na samrti mogao recitirati Shakespearea kao da je sam smišljao riječi,' doda je. Zaključio je poruku napisavši: 'Nikada neću osjećati kao da smo imali dovoljno vremena zajedno. Volim te stari i stvarno ne znam što ću bez tebe. Svi su te voljeli i nedostajat ćeš nam nevjerojatno. Iako gorko-slatko, drago mi je što smo ovih nekoliko dana proveli zajedno.' Jon Cassar, izvršni producent serije 24, prisjetio se Itzina na Twitteru. 'Moj prijatelj Greg Itzin je preminuo danas', rekao je. 'Bio je jedan od najtalentiranijih glumaca s kojima sam imao čast raditi, ali više od toga bio je svestran i sjajan tip. Nedostajat ćeš svojoj obitelji iz 24 koja je prema njemu imala samo ljubav i poštovanje. Ostavio si svoj trag, sadapPočivaj u miru prijatelju.' Itzin se pridružio glumačkoj ekipi serije 24 2005. godine Tijekom prve sezone glumio je potpredsjednika Charlesa Logana, a sljedeće sezone njegov je lik postao predsjednik. Za ulogu je bio nominiran za dva Emmyja. Osim u 24 Itzin se pojavio u brojnim televizijskim serijama uključujući NCIS, Prijatelje, Prvo ubojstvo, Mentalist, Očajne kućanice i Bostonsko pravo. Glumio je i nekoliko različitih likova u serijama Zvjezdane staze: Deep Space Nine, Zvjezdane staze: Voyager i Zvjezdane staze: Enterprise. My friend Greg Itzin passed away today.He was one of the most talented actors I had the honor to work with, but more than that he was an all around great guy. He’ll be missed by his 24 family who had nothing but love & respect for him. You made your mark, now Rest In Peace friend pic.twitter.com/IbrhAQXix2 — Jon Cassar (@joncassar) July 8, 2022 Na velikom platnu, glumac rođen u Washington, D.C. i koji je studirao na American Conservatory Theatre u San Franciscu, pojavio se u Lincolnu Stevena Spielberga, kao i u 'Martovskim idama', 'U tuđoj koži' te 'Strah i prezir u Las Vegasu'. Itzin je dobio nominaciju za Tonyja za svoju ulogu u The Kentucky Cycle 1994. Kasnije se vratio na Broadway 2010. kako bi preuzeo ulogu Kennetha Laya u Enronu. Tportal.hr   Read the full article

[prometejevaskolatrcanja1]

Što predstavlja dijete /Blade Runner 2049 (2017)

Postoji rečenica, ''The world is built in a wall that separates kind. Tell either side there's no wall, you've bought a war. Or a slaughter.'' načelnice Joshi o odvojenosti društvenih klasa, teško je pobjeći od simbolike za ropstvo, ideje kako je jedan od faktora raširenosti crnačkog ropstva sve do kraja 19. stoljeća bila njihova vanjska očita različitost - korištena za jasno odvajanje nas i njih, nešto što je teže bilo napraviti u varijacijama Europskog ropstva gdje je već druga linija robova čim bi jezik naučila postajala toliko slična domaćem stanovništvu da ju je s rasnog stanovištva nemoguće jasno odvoijti. Faktor je prosvjetiteljstva, ekonomski faktori omogućili su Lincolnu oslobađanje robova, ali barem pedeset godina dug pritisak filozofa i naučnjaka rezultirao je dovoljnoj raširenosti ideje o unutrašnjoj jednakosti, kad su istu prihvatili robovi - ono kao institucija izgubilo je osnovu na kojoj će održavati svoje postojanje. S te strane dijete je bitno - replikanti su samosvjesni svojeg postojanja ii namjene, njihove potrošnosti i sekundarne naravi. Saznanje o postojanju djeteta nužno vodi razmrsivanju linija, ukoliko je prokreacija moguća, njihovi životi dobivaju mogućnost proširenja daljeg od vlastite potrošne svrhe, vodi ideji kako, unatoč mehaničkoj prirodi nema praktične razlike između njih i ljudi. Saznanje o postojanju djeteta unosi element kaosa, mijenjajući postojeće stanje. Zbog toga ga poručnica želi ubiti.

Wallace ga želi iskoristiti za prokreaciju u drugom smjeru, previše je samoljubiv da bi sumnjao u mogućnost neposlušnosti vlastitih kreacija, više robova znači samo veće mogućnosti čovječanstva kroz širenje potrošne radne snage. Fina je simbolika prikazana kroz njegovu sljepoću.

Love vidi vlastitu superiornost, smatra kako Wallace zaslužuje poštovanje, ali u njenom svijetu formiranom oko snage i moći, ljudi ne zaslužuju hijerarhiju koju uživaju. Njoj treba dijete kako bi pokazala drugim replikantima priliku da postoji mogućnost za drugu generaciju i mogućnost razmnožavanja kroz koje će zakrenuti hijerarhiju. 

Bezooka pokazuje kako dijete nije samo po sebi praktično bitno, sama ideja o njegovoj mogućnosti postojanja dovoljna je kako bi se raširila misao o jednakosti, proširio revolucionirani pokret. Mada, i dalje vrijede Wallaceove riječi, njih je premalo - treba im mogućnost prokreacije i širenja.

Sa strane evolucijie djetetova majka je mutacija, greška u sustatvu - njeno čedo preuzima njene karakteristike, time vjerojatno i mogućnost razmnožavanja. Jedino od njega mogu nastati dodatni primjerci iste vrste koji će nositi isti gen - nešto što Wallace ne može umjetno stvoriti. 

A opet na kontra strani, dijete, sad već odrasla žena je bolesno, ima cijeli niz imunoloških problema zbog kojih živi unutar zidova - nepredviđeni faktor kojeg su zanemarili svi učesnici priče koji su već stvorili buduće planove s njim odvajajući stvarnu jedinku od zamišljene ideje.

[autoring]

Už od příchodu trendu crossoverů a SUV zažívají velké americké sedany zlé časy. Ford už dříve prohlásil, že v budoucnu bude vyrábět jen crossovery, SUV a sportovní Mustang. Důvodem je klesající zájem Američanů o tradiční modely, což se týká i Lincolnu, luxusní značky koncernu Ford. Zvěsti o blížícím se ukončení výroby Continentalu přitom nejsou ničím novým.

Tvrzení o ukončení výroby luxusního sedanu se poprvé objevilo v březnu loňského roku. O dříve velmi žádaný Lincoln Continental v poslední době není zájem a měsíční prodejní čísla dosahují maximálně několika stovek kusů. Zlepšení nepomohla ani limitovaná edice Continental 80th Anniversary Coach Door, která oslavovala osmdesáté výročí od vzniku modelu.

Vedení společnosti plánuje, že z nabídky odstraní méně úspěšné modely a nahradí je elektrickými crossovery a SUV, o která mají zákazníci větší zájem. Inženýři již pracují na vývoji bateriových platforem CDX746 a CDX747. Na některé z těchto platforem vznikne i nástupce legendárního Continentalu.

Zatím není zřejmé, zda Lincoln Continental skončí úplně, nebo bude dále vyráběn a prodáván v Číně, ale skončí tak, jak jej známe. Přichází vhodná chvíle rozloučit se s další automobilovou ikonou, která podlehla modernímu trendu SUV.

[anna-hawk]

Tagged by @myletternevercame 🧡 to list my top 7 comfort movies & tag 7 people:

Back to the future trilogy

Jurassic Park (the 3 movies but especially the first)

X-men (I love the 3 first ones but "First Class" and "Days of future past" are my favs)

Dragon Heart (can't watch it without crying my eyes out at the end)

Indiana Jones (the original 3, not the crap they did with the 4th)

Taken (big, big crush on Liam Neeson)

Le diner de Cons (my fellow frenchmen/women will know that one 😝)

Tagging: @darlingshane @roguesandsaviors @gamingaquarius @bernthalized @saintaleksander @kteague @lincolnus-christ

[wolviecat]

Advent 2.7.

Část 2.5. - Dokud nás smrt nerozdělí

Část 2.3. - Útěk z Kanady

část 2.1. - Deník P.S.

warning pro tuto část: smrt postavy, rasizmus,

Hlášení

OD: (SRG. ADAM STEPHEN)

PRO: (*************)

Hlášení Závažné Situace č. 001776

Kategorie: 2

Typ události: Neoprávněné usmrcení civilní osoby

Datum/čas incidentu: 221500 20. Prosinec (est)

Lokace: Penobscot County, severovýchodně od Lincolnu

Další informace:

Rasový podtext: Ne

Účast osoby v zácviku: Ne

Zůčastněné osoby:

Subjekt

Jméno: George Eacker

Hodnost: Desátník

SSN: 156-86-6479

Rasa: Bílá

Pohlaví: muž

Věk: 27

Jméno: Angelica Schuyler

Hodnost: Desátník

SSN: 101-09-3450

Rasa: Černá

Pohlaví: žena

Věk: 23

Oběť

Jméno. John Laurens

Hodnost: civilista

SSN: 249-25-4529

Rasa: Smíšená

Pohlaví: Muž

Věk: 25

Jméno. Gilbert Marie-Joseph Laffayette

Hodnost: civilista

SSN:

Rasa: Černá

Pohlaví: Muž

Věk: 23

Shrnutí události: Tým 2.3. Delta Company prováděl hlídku v oblasti 6 Lincoln/Penobscot. Desátník George Eacker a desátník Angelica Schuyler byli vysláni prozkoumat podezřelou aktivitu v oblasti jižního přítoku Penobscotu. V 221500 zaznamenal Eacker pohyb dvou postav zhruba 1500 stop jižně od jejich pozice. V podezření, že by se mohlo jednat o přeživší, opakovaně je požádal o identifikaci. Žádost zůstala bez jasné reakce. Z důvodného podezření, že se jedná o Nakažené, vypálil Eacker po posledním varování dvě rány směrem k přibližujícím se postavám.

    Při bližším obhlédnutí bylo zjištěno, že se jedná o civilisty, později identifikované jako John Laurens a Gilbert Marie-Joseph Laffayette. Laurens byl střelbou zasažen do břicha a přes okamžitou první pomoc ze ze strany desátníka Schuylerové Laurens svým zraněním podlehl. Laffayete byl zraněn pouze mírně.

Schuylerová posléze obvinila Eacker, že Laurense zabil záměrně, a napadla ho pažbou své zbraně. Šarvátku ukončil velitel týmu 2.3. seržant Adam Stephen.

Desátník Ecker byl ošetřen dr. Hosackem. Desátník Schuyler byla vzata do vazby až do dalšího prošetření tohoto případu.

Následující prohlášení bylo sepsáno dobrovolně pro (cenzurováno), takto zástupce Kriminální Vyšetřovací služby Armády Spojených Států. Činím toto prohlášení o své svobodné vůli a bez jakéhokoli nátlaku, činěného na moji osobu. Jsem si plně vědoma, že toto prohlášení se týká zabití civilní osoby.

Pro účely identifikace, je mi 23 let a narodila jsem se 20. února 1995. Moje číslo sociálního pojištění je 101-09-3450, a moje pohlaví je ženské, měřím přibližně xx a vážím xx. V současné době jsem umístěna na základně McGuire-Dix-Lakehurst, Burlington, New Jersey. Jsem členem armády Spojených států, v této době přiřazená k druhému praporu 108ho pěšího pluku s hodností desátník.

Do vyhlášení stanného práva dne 14.12.2018 jsem se na základně (cenzurováno) připravovala pro výsadek v Sýrii. V době incidentu byla moje četa umístěna v oblasti Penobscot, Maine v rámci včasného zadržení a likvidace Infikovaných. S desátníkem Georgem Eackerem jsem sloužila v týmu 2.3. pod velením seržanta Adama Stephena.

Můj vztah s desátníkem Eackerem byl od mého příchodu k jednotce poněkud napjatý. Prvotní interakce spočívaly převážně v Eackerově snaze navázat se mnou, jako s jedinou ženou v týmu, sexuální vztah - jednal se mnou tedy poměrně přátelsky, i když často sklouzával k nevyžádaným komentářům na moji osobu. Poté, co jsem jeho návrhy z profesních a osobních důvodů odmítla, Eackerům přístup ke mě se diametrálně změnil. Pokoušel se mi vyhrožovat tím, že “prozradí” moji sexuální orientaci veliteli týmu, seržantu Stephenovy, i přes prakticky nulovou váhu, kterou tato hrozba měla vzhledem k odvolání politiky DADT v roce 2010. Postupem času se jeho chování vyhrocovalo a začaly se v něm projevovat výhrady proti mé rase. Jmenovitě docházelo k nařčením, že jsem se to týmu dostala kvůli “n(cenzurováno)é protekci” a dokonce výhrůžkám, že “by si mě mohl někdo ve tmě splést s jedním z nich (infikovaných)”. Moje snahy tuto situaci řešit přímo s Eackerem byly neúspěšné, stejně jako požadavky na zahájení disciplinární akce u velitele týmu, seržanta Stephena, a u jeho přímých nadřízených.

Tyto problémy, které z počátku zasahovaly pouze moji spolupráci s Eckerem, začali mít s postupem času vliv Eckerovu profesionalitu v akci a na výkon celého týmu 2.3. Delta Company. Ecker šířil teorii, že určité skupiny obyvatelstva jsou k Nákaze náchylnější než jiné, ať už z genetických, nebo sociálních důvodů. Zda této teorii doopravdy věřil, nebo zda mu sloužila pouze jako ospravedlnění pro jeho chování, nemohu odhadovat. Je však nepopiratelné, že ovlivňovala jeho přístup k přeživším, a že měla vliv na jeho rozhodování během incidentu z dne 20.prosince, 2018.

Dne  20.prosince, 2018, jsem byla s týmem 2.3. Delta Company vyslána na hlídku do oblasti Lincoln/Penobscot 6 v rámci včasného varování před výskytem Nakažených a vyhledávání přeživších. V 2200 jsem byla s desátníkem Eckerem vyslána do oblasti jižního přítoku Penobscotu, kde předchozí letecké hlídky hlásili podezřelou aktivitu. Po zhruba 10 minutách zaslechl desátník Ecker pohyb jižně od naší pozice a vyrazil směrem, odkud zvuk zaslechl. V mírném odstupu jsem ho následovala. Terén v okolí jižního přítoku Penobscotu bránil vizuálnímu kontaktu s desátníkem Eckerem.

V 2215 jsem zaslechla hlas, o kterém se mohu domnívat, že patřil Johnu Laurensovi. Kvůli vzdálenosti a Laurensovu nezřetelnému projevu jsem mu plně nerozuměla, z tónu a zaslechnutých částí rozhovoru jsem dokázala odvodit, že přešel hranice z Kanady a že desátníka Eckera žádá o pomoc. Desátník Ecker na Laurensovi prosby nijak neodpovídal. Vzápětí jsem zaslechla výstřel.

Oproti oficiálnímu hlášení byl Laurens zasažen zblízka, a před výstřelem nezaznělo ze strany desátníka Eckera žádné varování.

Krátce poté jsem dorazila do dohledové vzdálenosti od desátníka Eckera. John Laurens v té chvíli ležel na zemi před desátníkem Eckerem a krvácel ze střelné rány na břiše. Gilbert Laffayete klečel s rukama za hlavou a prosil desátníka Eckera, aby mu dovolil se o Laurence postarat. Desátník Ecker mu mířil svou zbraní na hlavu.

Vykřikla jsem, abych na sebe upozornila a abych Eckera odradila od jeho činu. Otočil se po zvuku a sklonil zbraň. Přesto vyšla další rána, nejspíše však nezáměrná, způsobená škubnutím Eckerových prstů na spoušti. Kulka zasáhla Laffayeta do boku, ale nezdálo se, že by se jednalo o vážnější zranění.

Odstrčila jsem desátníka Eckera a začala jsem u Laurense z první pomocí. Rychlost, s jakou krvácel, napovídala, že byla poškozena některá z břišních tepen - tento odhad byl později potvrzen při pitvě, provedené doktorem Davidem Hosackem na základně McGuire-Dix-Lakehurst. Závažnost a typ zranění, spolu s prodlevou před zahájením ošetření způsobila, že se John Laurens rychle dostal do šoku a ztratil vědomí. Posléze u něj došlo k zástavě dýchání. I přes okamžitou resuscitaci, prováděné mnou a Gilbertem Laffayetem, se nepodařilo Laurense oživit.

Desátník Ecker se pokoušel svoje chování obhajovat obavou, že se mohlo jednat o Nakažené, a argumentoval tím, že se mu od Laurense a Laffayeta nedostalo odpovědi na předchozí varování. Upozornila jsem ho na fakt, že jsem předchozí situaci zaslechla a že k žádnému varování nedošlo. Desátník Ecker se mě začal snažit zastrašit tím, že nadřízení budou spíše věřit jeho verzi, než výpovědi “tří n(cenzurováno)ů”. Když začalo být jasné, že Laurens svým zraněním podlehne, opravil pak toto prohlášení na “dva”.

Pod vlivem psychického vypětí jsem se v tuto chvíli zachovala proti protokolu. Když se desátník Ecker otočil k odchodu, udeřila jsem ho přes zátylek pažbou svojí pušky a srazila ho k zemi. Posléze jsem ho udeřila opakovaně pěstí do obličeje. Tato zranění byla zdokumentována dr. Hosackem po našem návratu na základnu. Ecker mi v obraně způsobil zranění v obličeji a na trupu, která však nevyžadovala lékařské ošetření.

Než jsem mohla desátníka Eckera zranit závažněji, dorazil seržant Adam Stephens, který mě od Eckera odvlekl.

Mé chování bylo neprofesionální a proto se nijak neohrazuji proti mé následující vazbě ani proti jakýmkoli sankcím, které mohou z této situace pro mě ještě plynout. Domnívám se však, že rozhodnutí desátníka George Eckera bylo rasově motivováno a že smrt Johna Laurence by měla být klasifikováno jako vražda a podle toho by také měla být tato situace dále posuzována. Domnívám se také, že seržant Adam Stephens se pokoušel záměrně zakrýt některé skutečnosti, ať už z obavy z poškození pověsti jednotky, nebo z  jakýchkoliv předsudků vůči Johnu Laurensovi a Gilbertu Laffayetovi.

Sepsáno dne 8. února 2019

Des. Angelica Schuyler