#letáky

[institutexpermentalnitvorby]

Jedna věc je feminismus... Ale akce tohoto klubu mi přijdou značně přehnané.

Je normální cítit se naopak uražena tím, že mnoho členů jsou také ženy? Nepotřebuju být brána jako ony...

[stylcendy100]

Zeptal jsem se umělé inteligence od Bingu, jak by mělo vypadat české národní obrození na internetu. Začalo to dobře, pokračovalo to velmi špatně...

(Zde je jen zkopírováný text. Zdroje jsou, v rámci možností - víme, jak je to s umělou inteligencí - uvedeny dole.)

To je velmi ambiciózní a zajímavý cíl. Národní obrození bylo historickým procesem, který probíhal v různých podmínkách a kontextech, než jsou dnešní. Nicméně, můžeme se inspirovat některými principy a metodami, které používali naši předkové, kteří se snažili oživit a rozvíjet český jazyk, kulturu a identitu. Zde je několik návrhů, jak byste mohli podpořit další vlnu národního obrození na internetu:

- Vytvářejte a šiřte kvalitní a originální obsah v češtině, který bude informovat, bavit a vzdělávat vaše čtenáře nebo diváky. Můžete psát články, blogy, eseje, povídky, básně, recenze, komentáře, návody, tipy, recepty, zprávy, reportáže, rozhovory, ankety, kvízy, memy, komiksy, videa, podcasty, hry, aplikace, prezentace, kurzy, webináře, e-knihy, audioknihy, e-magazíny, e-noviny, e-ziny, e-newslettery, e-katalogy, e-brozury, e-plakáty, e-letáky, e-pozvánky, e-účtenky, e-faktury, e-smlouvy, e-podpisy, e-volby, e-hlasování, e-petic, e-referend, e-konferencí, e-festivalů, e-výstav, e-aukcí, e-obchodů, e-bankovnictví, e-platby, e-pojištění, e-zdravotnictví, e-vzdělávání, e-knihovny, e-muzea, e-galerie, e-archivy, e-databáze, e-slovníky, e-encyklopedie, e-atlasy, e-mapy, e-globusy, e-komiksy, e-kalendáře, e-diáře, e-hodiny, e-budíky, e-stopky, e-kalkulačky, e-překladače, e-synthesizéry, e-hudebníky, e-zpěváky, e-tanečníky, e-malíře, e-sochaře, e-fotografy, e-filmaře, e-režiséry, e-scenáristy, e-herce, e-kaskadéry, e-kouzelníky, e-žongléry, e-klauny, e-akrobaty, e-cirkusáky, e-sportovce, e-atlety, e-plavce, e-běžce, e-cyklisty, e-lyžaře, e-bruslaře, e-skateboardisty, e-snowboardisty, e-surfaře, e-potápěče, e-rybáře, e-lovce, e-střelce, e-bojovníky, e-karateky, e-boxery, e-zápasníky, e-sumaře, e-šachisty, e-dámaře, e-pokeristy, e-bridgeisty, e-sudokuisty, e-křížovkáře, e-scrabbleisty, e-pexesisty, e-puzzleisty, e-legoisty, e-modeláře, e-origamisty, e-květináře, e-zahradníky, e-kuchaře, e-pekaře, e-číšníky, e-barmany, e-kadeřníky, e-kosmetičky, e-manikúristy, e-pedikúristy, e-maséry, e-lékaře, e-zubaře, e-veterináře, e-učitele, e-studenty, e-žáky, e-děti, e-mládež, e-dospělé, e-seniory, e-muže, e-ženy, e-rodiny, e-přátele, e-kolegy, e-partnery, e-milenky, e-milence, e-svobodné, e-zadané, e-ženaté, e-vdané, e-rozvedené, e-vdovce, e-vdovy, e-otce, e-matky, e-syny, e-dcery, e-bratry, e-sestry, e-dědečky, e-babičky, e-vnuky, e-vnučky, e-strýce, e-tety, e-bratrance, e-sestřenice, e-prastrýce, e-pratety, e-prabratrance, e-prasestřenice, e-psíky, e-kočičky, e-králíčky, e-hamstery, e-chovný, e-mazlíčky, e-domácí, e-zvířata, e-ptáky, e-ryby, e-plazy, e-obojživelníky, e-hmyz, e-rostliny, e-květiny, e-byliny, e-ovoce, e-zelenina, e-obiloviny, e-luštěniny, e-olejniny, e-koření, e-houby, e-minerály, e-kameny, e-drahokamy, e-kovy, e-plasty, e-sklo, e-dřevo, e-papír, e-látky, e-vlna, e-bavlna, e- hedvábí, e-kožešina, e-kůže, e-guma, e-keramika, e-porcelán, e-beton, e-cement, e-asfalt, e-písek, e-štěrk, e-hlína, e-jíl, e-zemina, e-půda, e-tráva, e-mech, e-lišejník, e-voda, e-led, e-pára, e-mlha, e-oblak, e-sníh, e-déšť, e-kroupy, e-rosa, e-řeka, e-potok, e-jezero, e-rybník, e-nádrž, e-moře, e-oceán, e-záliv, e-průliv, e-poloostrov, e-ostrov, e-souostroví, e-atol, e-korál, e-mořská hvězdice, e-mořský ježek, e-mořská řasa, e-vítr, e-vánek, e-bouřka, e-blesk, e-hrom, e-tornado, e-uragán, e-cyklón, e-anticyklón, e-vzduch, e-kyslík, e-uhlík, e-oxid uhličitý, e-oxid dusičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid dusný, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid si

Zdroj: Konverzace s Bingem, 26. 1. 2024

(1) České národní obrození – Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_n%C3%A1rodn%C3%AD_obrozen%C3%AD.

(2) Národní obrození - ČT edu - Česká televize. https://edu.ceskatelevize.cz/namet/narodni-obrozeni.

(3) Jak národní obrození stvořilo moderní češtinu - Seznam Médium. https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-jak-narodni-obrozeni-stvorilo-moderni-cestinu-28311.

[hana-loves-bumblebees]

Mamka, prohrabujíce se letáky, v náhlém záchvatu génia: Taj někde byla Billa, nebyla??

[lieselotte-sky]

Ve zkratce

Prdele to je děs. Pro rodinu jsem včera vyráběla salát, neb já vánoce neslavím. Sice jsem to jen ochutnávala, ale i to stačilo na to aby mi to nesedlo, takže tu chodím s břuchem nafouklým jak pumlíč a koledou Chtíc aby sral. Kdosi zvonil s tím, že Nesem vám letáky. V koupelně visí černé pytle, které vhodně doplňují vánoční kouslo puchem odleželé mrtvoly. Ne, nenosím si práci domů, ovšem viditelně tady někdo jede styl Hajdom hajdom s pytlem dom, vedle toho je na pitevně „útulno a voňavě měkoučko“. Jestli přežiju tohle, přežiju už všechno… i pitvu u Šalingradu…Nemocnice Žlutý kopec, příští zastávka Tvrdého…patologie…

[hidden-but]

Kolegyně v práci má alergii na laktózu

a cokoliv, co pochází ze savců

takže je pro ni občas boj najít verzi léku s aktivní látkou, kterou potřebuje, ve směsi, která jí nezpůsobí alergickou reakci,

takže příbalové letáky prochází v podstatě při každém novém zdravotním problému a stránky SÚKLu taky doporučuje.

Pokud o tom nevíte, SÚKL má super seznam léčivých přípravků pro lidi ve kterém můžete jednoduše najít jakékoliv léčivo registrované v ČR.

ÚSKVBL má zase seznam veterinárních léčivých přípravků registrovaných v ČR.

Můžete si v něm vyhledat jakoukoli příbalovou informaci k danému léčivu, čili i vedlejší příznaky, kontraindikace a tak, pokud jste ztratili ten fyzický letáček.

Je sice těžší se v nich napoprvé vyznat, ale už mě několikrát zachránili. S katalogem VLP pracujeme i na veterinární škole - veterináři ho hodně používají když chtějí najít správné léky k objednání.

(pro VLP je i aplikace)

[pepikhipik]

Kde sídlí nepřítel? V zemi, kde se nemusí bát

Ruské středisko vědy a kultury v Praze, provozované ruskou státní agenturou Rossotrudničestvo, si nechalo do češtiny přeložit „osvětové“ letáky s nacistickou propagandou.

Jak vzniklo Rossotrudničestvo?

Agenda a název ruské státní agentury, která měla na starost kulturní propagaci v zahraničí, se napříč lety sice měnila, ideologické jádro ale zůstávalo stejné. Historickým předchůdcem Rossotrudničestva byl Svaz sovětských společností pro přátelství a kulturní vztahy s cizími zeměmi, který se mimo jiné zabýval i verbováním zahraničních špionů pracujících pro Sovětský svaz. V období od roku 1959 do 1986 vznikla kulturní centra SSSR v Polsku, Československu, Bulharsku, Rakousku a v řadě dalších zemí. Sloužily jako spolehlivé krytí agentů KGB.

V roce 1992 byl Svaz sovětských společností pro přátelství a kulturní vztahy se zahraničím přejmenován na Ruské sdružení pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (RSMSaR). Přestože původním úmyslem bylo odstranění všech agentů tajných služeb z řad zaměstnanců agentury, nikdy k tomu nedošlo. O dva roky později byl RSMSaR zlikvidován a nahrazen Ruským centrem pro mezinárodní vědeckou a kulturní spolupráci (Roszaruběžcentr). V roce 2002 převedl Vladimir Putin Roszaruběžcentr pod Ministerstvo zahraničí.

Z 546 zaměstnanců, kteří v organizaci pracovali v letech 1994 až 2008, jich nejméně 17 spolupracovalo se Službou vnější rozvědky, zjistil tým nezávislých novinářů centra Dossier. V roce 2008 došlo k dalším personálním změnám a Roszaruběžcentr získal i nový název Rossotrudničestvo. Jeho současným šéfem je Jevgenij Primakov, vnuk zesnulého bývalého ředitele zahraniční zpravodajské služby Jevgenije Primakova. Šéf Rossotrudničestva Primakov je i poradcem předsedy Státní dumy Vjačeslava Volodina, a to pro mezinárodní otázky, a poslancem Státní Dumy za Jednotné Rusko.

Autorka textu: Kristina Vejnbender

[smejicisebestie]

Chcete slevu?

Bilboart gallery Ústí nad Labem

Billboardy v prostorách školy se zaměřují na komerční koláže uspůsobené k podnícení nákupu. Motivy, které byli vybrány z aktuálních letáků z cca. posledních dvou měsíců, dává dohromady rodiny, výrobků a lidí….

Vycházeli jsme z materiálů, které své poselství orientují na jednotlivé týdny. Představili jsme si svět, kde je všechno v pořádku. Zjistili jsme ale že svět už nebude jako dřív, bude jiný. Věci nelze vrátit zpět, jediné co bude stejné jsme my, lidi.

Photo: Jáchym Myslivec

[karoo0]

Diluc x Y/n: Když jsi středem pozornosti

Dneska jsem si řekla, že chci napsat něco na téma: žárlení

Plánovala jsem to udělat pro více charakterů, ale Diluc byl tak dlouhý, že jsem se rozhodla každému udělat vlastní post ^^ budu je tedy přidávat postupně v průběhu dalších dnů.

Characters: dom!Diluc x F!Reader, (Kaeya, Lisa)

##: hurt/comfort, fluff, (možná trochu angst🥴)

tw: sexismus, jen trochu D/S kink

Užívejte!

———————————————————————

Diluc:

• Diluc žárlí potichu, nikdy by to nepřiznal nahlas.

• Není jednoduché ho naštvat (pokud nejsi Kaeya), ale když se naštve, tak není cesty zpět.

• Ví že když pracuješ jako barmanka, nevyhneš se oplzlým poznámkám od opilců. Taky ví, že za to nemůžeš a proto ti to nikdy za vinu nedává. Střízlivý by si to k tobě nikdo nedovolil, jelikož měli respekt z Diluca a všichni věděli, že tahle holka je jeho.

• Když už jejich opilé poznámky byli to přes čáru, vždy zakročil.

Dnes se v Angel's share bude konat tématický večer s kostýmy. Byl to tvůj nápad. Diluc neprotestoval, jelikož když viděl tvé jiskřící oči po nadšení z tvého nápadu, neměl to srdce ti to brát. Téma bylo: nalodění se.

Měla jsi tento nápad úplně náhodou, když jsi si v knihovně pročítala jednu z knih, kde se popisoval příběh mladé dcery piráta. Ten nápad ti ležel v hlavě už neskutečně dlouho, byla jsi šťastná když to Diluc povolil.

Nadšeně jsi vše připravila. Vyvěsila jsi letáky a dokonce požádala Lumine, aby až bude mít cestu do Liyue, vyvěsila pár letáků i tam. Poprosila jsi Saru, aby udělala nějaké tématické občerstení a vyzdobila Angel's.

Večer se blížil a hosti se začali pomalu scházet, Diluc odmítal nosit kostým, ale nějak tě to netrápilo. Proto jsi ho poprosila ať zatím dělá barmana, mezitím co se půjdeš převléct.

Měla jsi síťované černé silonky a načechranou červenou sukni s černým podšíváním, která ti sahala pouze těsně pod zadek. Bílá, poloprůhledná halenka s volánky na rukávech měla střih, který tě objímal kolem ramen a na místě ji držel pouze černý korzet s ramínky, který ti končil pod prsy a nebezpečně je zvýrazňoval. Skvělé. K dokonalosti chyběly už jen podvazky, nebo rovnou roubík a mohla jsi skočit rovnou do postele.

Sakra... když jsi si to dávala šít, nevědělas že to bude... nejspíš tě ta paní blbě pochopila, když jsi řekla: kostýmek sexy pirátky.

Rozhodně to nebylo něco, s čím by jsi byla komfortní. Proto jsi přes sebe hodila Dilucovo kabát, který si dnes naštěstí nevzal, a doufala že zakryje alespoň polovinu toho všeho.

Když jsi dorazila do Angel's, bylo plno. Nečekala jsi, že bude tak narváno, dělalo ti radost že se tvůj nápad ostatním zalíbil. Bylo zde spoustu povědomích tváří, ale také spoustu těch, které jsi ještě nikdy neviděla. Všichni na sobě měli krásné kostýmy, až na pár vyjímek, a všichni vypadali, že se baví. Chtěla jsi zamířit k baru a převzít Dilucovo práci, ale někdo tě zastavil.

,, Ale ahoj Y/N! Dlouho jsem tě neviděl." Zastínil tě Kaeya a krátce tě objal.

,, Kaeyo! Nevěděla jsem že přijdeš." Uculila jsi se. Moc často se s Kaeyou nebavíš, jelikož víš o jeho minulosti s Dilucem a nerada svého přítele dráždíš.

,, Tohle bych si nenechal ujít. Slyšel jsem, že to byl tvůj nápad, moc povedené."

,, Děkuju moc, vážím si toho Kaeyo." Usmál se a přejel tě pohledem, nad čímž se pozastavil. Věděla jsi na co myslí, nerada chodíš vyzývavě oblečená a tvůj dnešní outfit byl přes všechny tvé hranice.

,, ... Moc ti to sluší Y/N, ale pokud ho nechceš naštvat, tak si ten kabát nesundavej." Zrudla jsi jako rajče.

Něco v tobě se hnulo, nebylo ti příjemné, že si Kaeya myslí, že by jsi se kvůli Dilucovi nemohla oblékat jak se ti zlíbí. ,, Aby bylo jasné, mám ten kabát jen proto, že nejsem v něčem takovém ve své kůži."

Kaeya se zarazil ,, Tak jsem to nemyslel.."

,, V pořádku." rozloučila se s ním a vydala se na bar. Diluc byl zaneprázdněný, jelikož se bavil s někým na baru, konkrétně s Dorou. Dora k němu při každé příležitosti cupitala a červenala se jako rajče, poslední dobou má více odvahy než kdy dříve a dokonce s ním drze flirtuje. Navíc na sobě měla také dost vyzývavý kostým, kterým rozhodně upoutávala pozornost ostatních.

,, Ahoj zlatíčko, říkala jsem si kdy se tu taky ukážeš." Ozval se povědomí ženský hlas a ihned ti došlo, že se jedná o Lisu. Skenovala tě pohledem.

,, no to je dost, že jsi se taky trochu odvázala." Pousmála se a upila ze svého nápoje.

,, Ahoj Liso." Nespouštěla jsi oči z Dory. Diluc ji jako vždy pozornost neopětoval, ale i tak tě to štvalo. Vždycky když tě zmerčila, tak se vypařila. Moc dobře věděla že se snaží o zadaného muže.

,, ...ale ten kabát to kazí, dal ti ho Diluc? Ah... taková škoda." Opřela se hlavou a svou dlaň.

,, taky by ho jednou nezabilo podělit se o tvou krásu."

Konečně jsi se donutila odvrátit pohled. Opět. proč si všichni myslí, že je to jen kvůli Dilucovi? Neskutečně tě to rozčilovalo, měla jsi toho dost. ,, Vlastně mi jen byla zima, tak jsem si ho půjčila." Sundala jsi ho a přehodila ho přes bar. ,, Půjdu přivítat ostatní, dáš mu prosím ten kabát?"

Lisa přikývla a sledovala tě odejít ke stolu vzadu, kde seděla Sara. Chtěla jsi ji poděkovat za to občerstvení a trochu se uklidnit.

Diluc si stále nevšiml, že už jsi přišla. Bylo tolik lidí, že nestíhal a už se pomalu začal divit, co ti tak trvá. Dora už tě ale stihla spatřit a během pěti minut odešla. Najednou zaslechl rozhovor.

,, Páni, to je kost, o co že s ní dneska nezaskóruješ." Žďuchl jeden mladík do druhého loktem. ,, Cheš se vsadit? Tak o láhev." Uchechtl se.

,, Nebo víš co? Zkusíme jí vylákat ven, je tady takovej pěknej koutek kde nechodí moc lidí..."

,,To ujde, ale nejprve si ji raději proklepnu, jestli nemá vision nebo tak něco." Zapotácel se a slezl z barové židle. Diluc jen protočil oči a dále naléval. Musí si na ty chlapy dávat pozor, věděl že jsou na hledáčku Knights, ale to ho nějak neuklidňovalo. Doufal že žádná ženská nebude tak naivní, aby s nimi odešla. Samozřejmě pokud by s některou odcházeli, zasáhl by.

,, Y/n ti předává kabát." Podala mu ho Lisa přes bar a vytáhla ho tak z myšlenek.

,, Hm? Už tu je?" Podivil se, nechápal proč jsi ho ani nepozdravila a proč mu posíláš kabát, nehledě na to, že potřeboval pomoct. Přehodil si ho přes ramena.

,, Teď odešla za Sarou, ale jistě se hned vrátí." Diluc přikývl, nemohl tě teď stejně jít do davu hledat, jelikož měl spoustu práce.

Mezitím co jsi se bavila se Sarou a chystala se už konečně jít na bar, přišel k vám mladě vyhl��žející muž, zhruba v tvém věku a bylo vidět, že je opilý. ,, Nerad ruším slečny.-"

,, Nemáme zájem." Odsekla ho Sara, což ti přišlo hrubé, třeba se chtěl jen na něco zeptat. Žďuchla jsi ji do nohy pod stolem, na což ti jen odpověděla pokrčením rameny.

Už jsi musela za bar, takže jsi to přehlédla a vydala se za Dilucem.

,, Promiň zlato... trochu jsem se zapovídala" přeskočila jsi pult a začala utírat nahromaděné umyté sklo.

,, Nevadí, dalo se to stíhat. Musím říct, že jsem tomu nedával moc velké naděje, ale opravdu se to vydařilo-" prudce se zarazil, když se na tebe konečně podíval a jeho tváře nabrali barvu.

,, Y/n..."

,, no?"

,, nechceš si zase vzít ten kabát? Musí ti být zima..." bez čekání na odpověď přes tebe kabát přehodil a chystal se ho zapnout, ale ty jsi se vyvlíkla.

• Diluc by ti nikdy nic nepřikázal. Do ničeho by tě nenutil, samozdřejmě pokud by šlo o tvé bezpečí, to by byla jiná.

• Věří ti víc než komukoli na světě, proto se nebojí, že by jsi chtěla někoho tímto způsobem schválně svést, ale- čemu rozhodně nevěřil, byli ostatní muži. Nikdy by tě s nimi v Angel's nenechal.

• Naštěstí si mezi nimi vybudoval dost dobrou reputaci, takže dokud se ještě vnímali, nedovolili si na tebe sáhnout.

• Proč jsi musela zvolit tak vyzývavý kostým? To nechápal. Věděl, že jsi si byla vědoma toho jak moc ho to dráždí a přes to jsi jeho kabát odmítla, co jsi měla za úmysly?

,, Vlastně je mi horko." Přeběhla jsi rychle k zákazníkovi na druhé straně pultu, aby jsi se vyhla další konverzaci. ,, Co to bude pane?"

,, Dal bych si tebe kočičko, ale hádám že nejsi na lístku" zakřenil se. Možná by sis ten kabát opravdu měla vzít. ,, Tak mi něco připrav, je mi to jedno, od tebe bude vše skvělé."

Diluc nasadil přísný výraz, nebylo mu příjemné když se na tebe takhle ostatní koukali. Byla jsi jeho, jenom on měl tvé svolení se na tebe takhle koukat. Muž co s tebou "flirtoval" zmerčil Dilucovo pohled a ihned se zase uklidnil.

K baru se opět připotácel mladík z dřívějška (říkejme mu třeba Kevin :D) a vyšplhal na barovou židli. ,, Tak co Kevine? Nějak ti to nevyšlo, myslím že mi dlužíš láhev." Diluc jedním okem neustále pozoroval, jestli s někým neodešel. Takže se mu trochu ulevilo, když se s neúspěchem vrátil na bar.

,, to se eště uvidí, ještě jsem neskončil, jen mi někam utekla." Rozhlížel se zmateně kolem a pak tě spatřil. ,, Hele- to je vona. Je to ta barmanka." Diluc měl co dělat, aby toho muže na místě nezabil. Musel se z hluboka nadechnout. Jen při té představě, že by na tebe takový hajzl promluvil, se v něm vařila krev.

To ty jsi byla ta, kterou chtěl vylákat a ublížit ti. Pevně zaťal ruce v pěst.

,, No to by mě nenapadlo, že bude dělat barmanku... to je náhoda."

,, Můžeme si objednat?" Zavolal jeho parťák k tobě, ale Diluc mu vstoupil do záběru.

,, Jistě pánové, co to bude?" Držel si sebekontrolu, ale nevěděl na jak dlouho.

,, Bez urážky pane barman, ale o něco se tu dneska snažíme." Opřel se o pult Kevin a snažil se nahlédnout za něj, kde jsi utíkala sklo, ale Diluc mu stále blokoval pohled.

,, Jste přecejen taky chlap, musíte to chápat, holka jako ona si to to říká." Ušklíbl se

Diluc právě ztratil trpělivost. Pomalu se k němu nahl, tak aby ho nikdo kromě těch dvou neslyšel. Rukama se zapřel o barový pult a kdyby ho stiskl ještě malinko pevněji, dost možná by prasknul.

,, Rád bych vám něco vzdělil.-"

,, Nějaký problém?" Nakoukla jsi zvědavě zpoza jeho ramene, které ti bránilo ve výhledu.

,, Oh no konečně! Co by jste nám doporučila, mladá paní?" Usmál se mile Kevin a kompletně ignoroval Dilucovo vražedný pohled, narozdíl od jeho kamaráda, který ho v panice zatahal za rukáv. ,, Hele asi by jsme toho měli nechat, myslím že nás předtím slyšel." Zašeptal.

,, Zlato, zajdi mi prosím do skladu pro led." Oba stuhli při tvé vyřčené přezdívce. Zlato. Právě si vykopali hrob.

Přikývla jsi a odešla, čímž Diluc získal trochu času. ,, Jestli do minuty nezmizíte. Zlámu vám všechny kosti v těle."

Oba strnule seděli, nemohli se ani pohnout.

Vrátila jsi se s ledem v ruce a když jsi spatřila bledé obličeje těch chlapců, nestačila jsi se divit. ,, Lucu... neděs hosty, já je obstarám a ty by jsi se měl jít projít. Nevypadáš dobře." Vztek z něj byl cítit na míle daleko, samotnou tě to děsilo.

,, Není třeba, už jsou na odchodu."

V další vteřině se oba sesunuli z barových židlí a rychlím krokem se vydali ke dveřím. To ale nevěděli, že venku na ně čeká Kaeya, který dnes přišel právě kvůli nim. Už na ně byla několikrát podaná stížnost a dokonce je vyhodili z Cat's Tail. Doufal že dnes přijdou, aby je mohl konečně odchytit a nejlépe poslat za mříže.

,, Co jsi jim řekl?" Vrátila jsi se k práci. Diluc byl pořád naštvaný a přestávalo se mu to líbit, už chtěl jít domů, nevěděl jak dlouho tu ještě vydrží. Začínal být paranoidní z toho, jak se na tebe všichni hladovění dívají.

,, Nic podstatného." Zaťal čelist, když spatřil dalšího muže zírat na tvou poloprůhlednou halenku. Přešel k tobě, položil ti ruku na záda, otočil si tě čelem k sobě a položil si tě na hruď, tak aby tě skryl před jejich zraky. Nad tím jsi se podivila, jelikož Diluc váš vztah nikdy na veřejnosti nějak neprojevoval a raději ti svou lásku vyznával v soukromí. Byl před ostatními hodně uzavřený, což jsi chápala a respektovala. Vždy jsi byla překvapená i za pusu na tvář, když okolo byli svědci. Ale tohle? ,, Y/n... prosím. Vem si ten kabát." Už jsi měla jasno.

,, Nechi si brát kabát, je tu horko, proč ti to tak vadí?" Odtáhla jsi se a založila si ruce na hrudi.

,, To se ještě ptáš?" Zabručel si pro sebe a sundal tvé ruce z hrudi a poukázal na ně. ,, Ty to nevidíš? Můžu jasně vidět, že pod tím už nic jiného nemáš- a ne jenom já, všechni tě tu vslíkají pohledem."

Zrudla jsi. Nečekala jsi, že by to řekl takhle napřímo. Zahanbeně jsi se rukama schovala.

,, Kaeya mi řekl-"

,, Oh prosím tě na kolenou, radši mi ani neříkej že za tu tvou podivnou náladu může Kaeya."

,, Tak to nebylo..."

,, Vyřešíme to doma ano? Jen si prosím něco hoď přes sebe, nebo brzo někomu z nich ublížím."

,, Ale co když to chci nosit?" Co?

,, Y/n.- o co se snažíš? Vidím jak se neustále schováváš a jsi nejistá. Nejsem slepý. Proč děláš naschvály?"

,. Můžu si nosit co chci a bavit se s kým chci... ti mladíci vypadali docela přátelsky. Proč jsi je vyhnal? Hm? Jenom nesneseš že mám také něčí pozornost! Ženy s tebou také vždycky v jednom kuse flirtují a nemůžu s tím nic dělat." CO?

,, Nežárlíš snad na Doru..." Jen zíral. Nechtěl to řešit tady, bylo tu moc zvědavých uší a bál se, že ve svém momentálním stavu omylem řekne něco, čeho později bude litovat.

,, Vyřešme to doma." Odmlčel se.

,, Tady není co řešit, chci se svobodně bavit." Byla jsi tak zaslepená touhou mu něco dokázat, že jsi zapomněla co vlastně sama chceš. Diluc ti nikdy nic nezakazoval, ale přes to, jsi byla v tuto chvíli přesvědčená o tom, že jsi oběť. Chybělo ti tolik důležitých detailů že jsi byla přesvědčená o své pravdě.

,, Nikdy jsem neřekl že se nemůžeš bavit." Sykl, pomalu mu s tebou docházela trpělivost, už takhle nebyl v nejlepší náladě a tvé poznámky tomu nepřilepšovali. ,, Jde tu ale o tvé bezpečí."

,, Jak může jít o mé bezpečí?" Vykřikla jsi a připoutala tak pozornost okolí. ,,Nikdo tady by na mě ruku nevztáhl, jsi jen paranoidní- zaslepený žárlivostí."

To byla poslední kapka. Jak můžeš být tak slepá a naivní? ,, Liso, dohlédni tady na to." Lisa, která na celý váš výstup přihlížela, přikývla. Stiskl tvé zápěstí a táhl tě za sebou do skladu, snažila jsi se mu vysmeknout, ale marně. Jeho stisk byl příliš pevný.

,, Sedni si a dobře mě poslouchej." Zabručel.

• Diluc by se nikdy na veřejnosti nehádal, celkově jakékoli pocity raději projevuje v soukromí.

• Když jste tedy byli za barem, měla jsi výhodu, jelikož jsi věděla, že Diluc nebude argumentovat před zraky tolika lidí. Teď jste ale sami a už jsi nebyla tak nedotknutelná.

Sedla jsi si na stůl ve skladu. Jako malé uražené dítě jsi s ním nenavazovala oční kontakt.

,, Ti "přátelští mladíci" jsou nahlášení za opětované pokusy o znásilnění a sexuální obtěžování. Kdyby jsi se s nimi rozhodla zpřátelit, jak jsi měla v plánu, tak si můžeš domyslet jak by to skončilo." Založil si ruce na hrudi.

,, oh." Vzal ti všechny argumenty. Neměla jsi slov, začalo ti docházet jak zbytečná tahle hádka byla.

,, Jen mi prosimtě vysvětli, proč jsi si vzala něco takového." Promnul si frustrovaně kořen nosu.

Hledala jsi slova a začala vzpomínat. Cítila jsi se tak hloupě, když ti došlo, jak to vlastně bylo.

,, Nechtěla jsem, ale už to bylo ušité... proto jsem si vzala ten kabát, ale když mi Kaeya řekl, že budeš naštvaný když mě takhle uvidíš- tak> mě to naštvalo- Pak se přidala Lisa a... chtěla jsem jim jen dokázat, že si můžu dělat co chci... navíc jsem viděla Doru v tom kostýmu a nějak se to všechno nahromadilo." vychrlila jsi na něj jedním dechem.

Hlasitě si povzdechl. Jeho výraz polevil.

,, Víš že jsi pro mě jediná na světě..." přestoupil blíže k tobě. ,, Vím že ti to moc často nedokazuju, ale chci abych věděla, že mi na tobě opravdu záleží... ani nevíš jak moc mě užírá ten pocit, že by ti někdo jen pomyslel ublížit." Dal ti pusu na tvář.

,, Promiň Lucu... chovala jsem se hloupě. Vím že nejsi na slova, ale tvoje činy mluví za vše." Na moment se mírně usmál. Diluc začal zkoumat látku, ze které je kostým vyrobený a pohrával si s mašlí, která držela korzet nepohodlně utažený.

,, Musí to být nepohodlné."

Jednou rukou si tě přitáhl blíže a druhou jedním pochybem korzet uvolnil. Měla jsi pocit, že se konečně můžeš pořádně nadechnout. Naklonil se k tvému uchu ,, Za ten dnešek tě doma potrestám." Zašeptal.

Projel ti mráz po zádech. ,, Chci aby jsi si pamatovala, že takhle mě dráždit, se nevyplácí..." od ucha sjel níž k tvému krku, kde se otřel svými rty. ,, ... a že ten kostýmek si příště raději schováš pro mě." Jemně tě zkousnul a nasál tvůj krk. Precizně si pohrával s tvým oblíbeným sladkým místem a ujistil se, že až budete zpátky. Bude hezky vidět tvé označení a to, že jsi jen jeho. Věděla jsi, že dost možná budeš litovat toho, co se chystáš říct, ale nemohla jsi si pomoct.

,, a proč čekat domů?"

(Part 2?🌚)

[kanecjeborec]

věk: sbírám letáky z obchodů, abych si měla co vystřihovávat, když se nudím

hudební vkus: cokoliv co by poslouchal čtyřicetiletý tatík plus pištění do klarinetu

oblíbený aspekt vesmíru: moment kdy si udělám svůj leros čajík

zájmena: cunt/nec (velice vtipné)

štítkuju: @jupikjecelkemfajn

věk: konečně se mi podařil oukej kuřecí vývar hudební vkus: zapnutá pračka padající ze schodů, zatímco někdo ve sklepě hraje na harfu elegii oblíbený aspekt vesmíru: takový to když štěněcí bříško ale ještě mu prosvítá kůže protože nemá zatim dost chlupů zájmena: ajaj/aj

štítkuju (se všemi privilegii dobrovolné participace a přidejte se klidně bez oštítkování) @rumcajs-kin, @zraloci-cpr, @framestreetnightingale ♥

[eastern-lights]

"Kdyby [lidi co rozdávali na ulici náboženské letáky] opravdu rozuměli Bibli, odkázali by se na Jeremiáše, kde prorok pravil: 'Nechtěli jste nosit jha dřevěná, budete nosit jha železná.' Ale král Chiskijáš do toho prostě musel jebat. Tak na ně vytáhl král Nabuchodonozor a nasadil jim všem jha železná. Kokotům."

- můj otec, hrdý ateista, marxista a student 2. ročníku teologie

"If [the people handing out religious flyers] truly understood the Bible, they would have quoted Jeremiah, where the prophet proclaimed 'You wished not to wear yokes of wood, instead you shall wear yokes of iron'. But king Hezekiah just had to dick around his yoke. So Nabuchadnezzar invaded and they all got yokes of iron. Dipshits."

- my father, a proud atheist, marxist and 2nd year theology student

[myvalzpival]

KAA FF UPOL gotika

Po třech letech stále ještě nerozumíš rozvržení budovy. Je to čtverec, který je průchozí. Ale jen někde. A jen někdy.

Všechny chodby vypadají stejně a jediné, podle čeho se orientuješ, je postavení červených laviček. Bohužel i ty se občas zjevují, kde se jim zachce.

Dveře tříd se dají otevřít jen za pomoci učitelského ISICu. Na chodbách jste prožili víc let než v samotnejch učebnách, protože učitelé odmítají chodit včas. Občas odmítají chodit vůbec.

Jednou za čas se objeví student, jehož ISIC nějakým zázrakem na dveře funguje. A fungovat přestane ve chvíli, kdy se zpoza rohu zjeví kdokoliv z učitelů.

Učitelský ISICy taky nejsou všehoschopné a jednou jsi musel ze třídy odcházet oknem.

Ani jedny dveře na pánských záchodech nefungujou, jak mají. Buďto nejdou úplně dovřít, nebo je zavřeš a už nikdy se nedostaneš ven. Nic mezi tím neexistuje.

Když už jsme u toho, v celém komplexu jsou jen jedny pánské záchody, kde nenatrefíš na žádného profesora.

Vlastně tam nikdy nenarazíš na nikoho. Vždycky jseš tam sám. Kdokoliv tě vidí tam jít, kouká divně. Netušíš proč.

Občas skupinka holek vleze na toalety a už nevyleze. Oh well.

Když si stoupneš do prázdné chodby, zavřeš oči a dostatečně se soustředíš, uslyšíš v dálce hluboký hlas, který zpívá Gaudeamus.

Kdykoliv projde kolem proděkan pro organizaci a rozvoj, je naprosto jedno, jaká je tvoje orientace, začneš se červenat a nervózně potit a přemýšlet, jestli by byl ochotný kvůli tobě opustit manželku a děti. Všichni na tebe zle koukaj, protože přemýšlej přesně nad tím stejným.

Víš přesně kvůli komu má budova výtah.

Při prvním kroku do budovy ses rozhodl, že se skamarádíš s uklízečkama. Na ten vyděšený pohled, když jsi jim poprvé řekl „dobrý den“, nikdy nezapomeneš.

Nástěnka u vchodu je plná letáků, které si pročítáš, když před odchodem čekáš na spolužačky, které si odskočily na toaletu. Je tam všechno, od self-proma kateder, přes letáky na erasmus párty, nabídky a poptávky práce, až po výpis kurzů univerzity třetího věku. A pak je tam vždycky Ten Jeden Plakát TM, na kterej nekoukáš ty. To on kouká na tebe.

Pamatuješ na ten e-mail, kde fakulta psala, ať si dáváš pozor, protože se v komplexu pohybují bezdomovci. Doteď si myslíš, že to byli jen tví 3 spolužáci.

Patro tvé katedry je plné plakátů na KAA Garden Party s nafotošopovanýma hlavama profesorů. I po pěti letech ti přijdou vtipný, a to i přes to, že tě ty hlavy sledujou na každým kroku.

Jednou za semestr přistihneš dědečka ze Vzhůru do oblak, jak se nebezpečně pomalu šourá chodbou k učebně. Nedokážeš z něj spustit oči, i když víš, že by tě jedním slovem zabil.

Kdykoliv se ozve slovo „syntax“, celá chodba sebou nervózně trhne.

Víš, že jsou v budově zkratky, ale nikdy ses je neodvážil sám použít. Jen jednou tě zkratkovým schodištěm provedl jeden z profesorů. A pak už jsi je nikdy nenašel.

Počítače na tlumočnických učebnách fungují na bázi vlastní vůle. Nahrávají, jen když chtějí. Ukládají, jen když je měsíc ve správné fázi. Přehrávají zvuk, jen když máš zrovna zelené ponožky.

Na cedulkách u kabinetů jsou mimo známé tváře i jména lidí, o kterých jsi nikdy neslyšel. A co hůř, i jména lidí, o kterých víš, že už tu dávno nejsou. Bylo by to v pohodě, kdyby se tenhle komplex neotevřel několik let poté, co tihle lidi odešli.

Jednou ses kvůli konferenci ocitl v budově v noci a sám. Nebyla to ta stejná budova. Gaudeamus byl hlasitější.

Do třídy s tebou chodí holka, co chodí na každou hodinu o 15 minut pozdě a odchází o 15 minut dřív. Bojíš se zeptat proč.

Nezapomeneš na den, kdy sis nasadil sluchátka školního počítače a slyšel mluvit svého IT profesora v úplně jiné učebně. Doteď se to nevysvětlilo.

Každé ráno procházíš různýma katedrama, kde se lidi baví různými jazyky. Po třech letech ti došlo, že jazyky, které slýcháš na katedře romanistiky, nemají s latinou nic společného.

[nicocostudio]

Od základní myšlenky až po předtiskovou formu realizuji loga, grafické manuály, svatební oznámení, katalogy, letáky, obalovou grafiku a mnohé další.

Objednávky na nicocostudio@email.cz

[pandaisalwaysinlove]

sendvič se smaženkou chilli a čatný

během tří týdnů, kdy nepotkávám nikoho jiného, než sebe jsem:

si nakreslila mapu bytového metra

vypracovala studii ohledně harmonogramu topících hodin

si začala stlát postel na druhou stranu

oposlouchala veškerou zásobu svých ambience a hudby k učení

si namalovala Geralta ve vaně, abych si měla s kým povídat

na procházkách začala krást lidem letáky ze schránek a dávát je do jiných

si udělala Listerův sendvič se smaženkou, chilli omáčkou a čatný

(a je to fakt labůžo, doporučuju) změnila jsem jenom jedno - přidala jsem tam čedar, protože mi to přišlo jako něco, co by si tam Brit dal. vážně už si teď jinak sendvič nedělám. nečekaná souhra všech chutí

takže moc doporučuju Listerův sendvič se smaženkou, chilli a čatný. to je závěr a cíl tohoto sdělení

[maibedesigns-blog]

Grafický návrh a spracovanie reklamných letákov, katalógov a brožúr

The Evolution of Modern Graphics Processing

Modern graphics processing comes from many sources, the evolution of the desktop to portable notebooks, from vector graphics to 2D and 3D and from the Internet to the printing process. The evolution of modern graphics processing goes from the first use of integrated circuits in the early 1970's to the widespread adoption of the Mac and PCs, then the more affordable personal computer and its high-end graphics system, the i-series. The evolution of modern graphics processing is also traced in the creation of software tools and hardware devices such as graphic cards, graphic processors and LCD monitors.

Graphic design or graphical programming can be broadly classified into two main branches: computer aided design and manual programming. Computer aided design involves developing and managing a set of images which are then placed in a database, usually in an electronic format. The images can be arranged in various formats to make them more attractive and more readily searchable. They are then brought together in the form of a finished product, usually in vector form to ensure that they are easily editable by the end-user.

Manual programming involves creating graphics which are then transferred into a program to be executed. This program is usually an application that can be used on a personal computer or some type of printer for print-outs. The program will perform tasks such as resizing and adding text to the image, as well as applying effects such as filters, gradients and backgrounds.

In the past, the two styles of graphics were often used together, but as the technology evolved over the years they began to evolve on different levels, leading to the separation between the two. While computer-aided design has evolved substantially, there are still some elements of hand-crafted graphics that are retained, and this is reflected in the way that these types of graphics are used today.

The development of digital photography has given rise to the production of stunning imagery. Photographs and paintings have been transformed into digital files. These images can then be altered using a wide range of photo editing software tools, often resulting in images that are far more lifelike than what could have been achieved with a traditional film camera. Digital photography has also opened the door for a new era in the creation of video images, especially in the form of film-quality animation. More Details letáky a produktové katalógy

All of these aspects of contemporary graphics have led to the development of new multimedia tools. These include web-based applications that can be used in conjunction with a computer, such as game software and word processors. and the creation of CD ROM multimedia programs. These programs have been designed for the purpose of providing a means of communicating with users on a network, such as a local network or through the Internet.

[lieselotte-sky]

Koledy

Tak jsem se tu pustila do koled. Začala jsem něčím ze života, jako Nesem vám letáky, což se neujalo, tak jsem zkusila Chtíc aby sral, bohužel se stejným výsledkem. Slyšte slyšte pošukové si někteří vzali osobně a nevytrhla jsem to ani nádražáckou Narodil se krysy pán. Na Oh cumm oh cumm Emmanuel jsem se dozvěděla, že jsem hovado master level a že vůbec nechápu ducha Vánoc. K mému překvapení to zachránila Leise rieselt der Schnee, prý jsem konečně dostala rozum. Sice nevím co by na to řekl Komorous, ale kus pravdy v tom nejspíš bude — sex je pro děti, dospělí chlastaj…no…nebo…ehm… Jiným závěrem je, že mé okolí neumí moc německy, ale proč být hned negativní.

[chaostheoryinpractice]

Jestlipak je na konci údolí loď?

Doba ledová 2: obleva vyšla roku 2006. Mně bylo devět a ten film mě na nějakou dobu úplně okouzlil, ačkoli jsem se nemohla zbavit takovýho zvláštního smutku, kdykoli jsem se na něj koukala. Mírná melancholie, kdykoli jsem před sebou viděla šavlozubýho tygra Diega nebo mamuta Mannyho, snad proto, že ikdyž existovali v paralelním vesmíru Doby ledové, v reálu už nežil ani jeden Manny nebo Diego. Vyhynulý zvířata. Mrtvý zvířata.  

Doba ledová mi vždycky přinesla katarzi, úlevu. Nejdřív jejich odmítání skutečnosti, pravda, podle níž jim Země taje pod nohama. Potom zázračný prozření pomocí toho děsivýho supa. A naděje, že na konci údolí je loď. A vůbec mojí nejoblíbenější částí filmu byla ta scéna, kdy se všechno řítí do sraček, kdy se zdá, že už nezbývá žádná naděje. Když se Diego vrhne do vody zachránit Sida, ačkoli neumí plavat a Manny zachrání Ellie a všechno nakonec dobře dopadne. Liga vyhynulých nakope prdel záporákům, všichni jsme happy, můžeme ze sebe setřepat popkorn a spokojeně odejít domů. Protože je to pohádka.  

Nějaký čas jsem nebyla schopná říct slovo smrt, pouhá myšlenka na ni mě nutila dělat obranný rituály nepodobný počáteční fázi OCD. Nemohla jsem říct slovo smrt, protože jsem se jí tak strašně bála.  

A tyhle dvě věci jako by se v mojí přítomnosti spojily a vytvořily realitu, kterou nejen já, ale miliony dalších lidí žijeme. Jsme všechna ta zvířata v údolí ve filmu Doba ledová, čekající na potopu.  

Když mi bylo devět, měla jsem hlavu plnou nápadů, čím se jednou budu živit, jaká budu, jak bude vypadat můj dům, můj manžel. Kolik budu mít dětí a jak se budou jmenovat. Bylo to sladký delirium dětství, nevědomí.  

Každým dnem jsem si jistější, že mít děti nechci. Nepřijde mi správný je přivést do světa, který bude nejspíš vypadat úplně jinak, než vypadá dneska. Hůř. A denně mě napadá ta stejná obsesivní myšlenka: jak vůbec bude svět vypadat? Co všechno z mojí přítomnosti tam nenajdu, co všechno z mý nynější reality bude minulostí? S čím vším se mám rozloučit, co všechno mám s obrovskou vděčností přijímat, dokud je to možné? Zastavuju se nad kohoutkem s tekoucí vodou, u lednice přeplněné jídlem, nad tím, že teď koukám na monitor notebooku a poslouchám Spotify. Nad tím, že můžu kdykoli otočit vypínačem a vysvobodit se ze tmy, která mě teď obklopila. Aspoň teda z té nemetaforické. Všechno, co beru jako samozřejmost samozřejmostí nebude. Každým dnem se to snažím pochopit a každej den začínám od znova, protože je pro mě taková věta nepochopitelná, nepředstavitelná.  

Chápu, že každá generace měla to svoje. Války, nepokoje, totalitní režimy, hladomory, mory, všechno možný. Lidstvo už bylo ve velkých sračkách předtím. Pořád je. A eskaluje to.  

Nejsem příliš religiózní osoba, ale myslím si, že naše dnešní situace se v mnohém podobá vyhnání z Ráje. Všichni jsme Adam a Eva a máme všechno na dosah ruky. Na cokoli si jenom vzpomeneme. Máš chuť na pořádnej burgr? Prosím, stačí navštívit nejbližší mekáč. Nutně potřebuješ jít šopovat, protože tě přepadl takovej nějakej splín, taková ta marnost? Prosím, jdi. Nechce se ti mačkat s ostatními v přeplněným MHDčku? Jeď vlastním autem a pro jistotu se cestou do práce stav u mekáče. Jsme v tom vychováváni, už si nedokážeme představit válku, nedostatek, hlad. Nechápeme, necítíme to, co dnes stále pociťují lidi, kteří neměli to štětí jako my.  

A co je nám do nich, my se přece máme dobře.

Máme se dobře.  

Rakovinný buňky týhle planety jsme my samotní a je to vlastně úplně dokonalý. Naše chování, každá naše volba a volba, kterou jsme udělali už včera ovlivní náš zítřek. Náš hédonismus se obrátí v budoucí hladomor, naše dekadence v budoucí depresi. A ani si to neuvědomujeme. Nevidíme to. Necítíme to. Nákupáky mají tu moc nám zalepit oči reklamními letáky a billboardy “výběrová šunka s dvacetiprocentní slevou”. Nestyď se za to, co děláš. Odpusť jim, oni neví, co činí. Amen a kartičku máte?  

Nejsme špatní lidé, jsme jen pohlceni kapitalismem. Jsme pohánění touhou cítit se dobře, vypadat dobře, svěže, vitálně, proto potřebujeme produkty. Outfity. Jídlo.  Superjídlo. Potřebujeme vypadat jak kluci a holky z plakátu, řekla mi to televize. Řekl mi to nadpis na internetu. Zašeptal mi to ve spánku a já teď nemůžu přestat přemýšlet nad mou velikostí a jestli se nemám jít místo oběda vyzvracet.  

Ale hlavně úsměv, hlavně jednej sebevědomě, hlavně na sobě nedej znát emoce, kluci nepláčou, kurva, kluci budou kluci, kluci jsou všechno, pro co žijeme, že, holky. Dvacet dva tipů na letní dietu a článek o tom, jak ŽENA (dosaď si) vypadá příšerně v těch plavkách. Choď do práce do roztrhání těla, dělej přesčasy, nech se povýšit. Makej ve firmě MOLOCH. Pak se doma sval u bedny a nech se krmit, nech hlasy, ať tě obklopí, obejmou, přitulí se. A ony se přitulí, to si piš. Nový věci, nový materiál pro výstavbu mýho ega, mýho Ega, mýho EGA. Najdi si přítele/přítelkyni a pak si najdi milence/ milenku. Ožeň se/vdej se a pak s tou osobou zploď další generaci soukolí do toho obrovskýho příšernýho stroje, ať tě má kdo nahradit, až konečně zkapeš. Až tě zahrabeme do země a nezbyde po tobě nic než fotky na Instagramu z dovolené v Malibu. Tohle všechno zvládej, kapitalistický člověče. Čeká tě nebe, no fakt.  

Připadám si okradená. Jako by ode mě byl odcizen můj život, o kterým jsem snila jako ta devítiletá holka. Ten fajn život, normální život. Najednou jsem já tím člověkem, co má strach. Úzkostlivě vyhledávám zprávy o změnách klimatu a učím se být vděčná za vodu, teplo, světlo. Učím se být skromná, učím se být ještě laskavější k přírodě. Vyrůstala jsem v jejím obklopení, když nevidím měsíc les, cítím stesk jako po dalším domově. Hlína, stromy, tráva a kytky, lesní zvěř, všechno, co vytváří moje vzpomínky jako podklad, jako zelená barva papíru. Všechno to hluboce miluju.  

A nechci o to přijít.  

Jestlipak je na konci údolí loď?