#lehl

[funstealer]

Jewelry by Jurgen Lehl Photography by Yuriko Takagi

[bluenote1553]

Get your own spaceship, this one is mine.

[wilsoneffects-blog]

@vincenzoanielloandso has a the bases covered! • From left #lehle p-split #derricocustomamps #tonemachine #fuzzpedals #tcpolytune #wilsoneffects #stonedgrasshopper #keeleyelectronics #keeleybubbletron (in insert of grasshopper) #option5 echo #strymonflint #ciokssol #referencecables - #pedalboard #guitarpedals #guitar #guitareffects #pedalboardoftheday #guitargear #stompbox #guitarplayer #guitarist #geartalk #guitarfx #guitarpedal #pedalboards #pedalporn #knowyourtone https://www.instagram.com/p/CqNcVy0OGsX/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[ponamen]

[handwark]

The End of Civilization

Fifteen years have passed since I began spending a third of each month at my beachside house in Okinawa. I till the field and I ponder new ideas for creating things. In the intervals, I go down to the beach in front of my house to walk the dog and get a change of air. Such is my routine, but every time I go down, I am filled with a mixture of anger and sadness. Walking on the sandy beach, I enjoy picking up beautiful shells or pieces of coral, but more than shells and coral, what I find are large quantities of trash that has washed ashore. Sometimes, to my delight, I happen on an old glass float. But mostly, what I find is ugly plastic debris ... pieces of styrene foam, plastic bottle caps, detergent receptacles, cheap toys, and so on. Some of this trash is Japanese and some has drifted ashore from other Asian countries. Whenever I find it, I pick it up, but the next day I find more. Eventually I came up with the idea of collecting all this trash, sorting it by color, and creating something with it. I wanted people to know—so much trash washes ashore, I can fabricate things with it. The other day, when traveling, I had a chance to visit the beach at Yonaguni. While walking in the sand, I had the oddest feeling something was not right. Thrusting my hand into the sand, I scooped some up to inspect it and got a shock. Mixed in with the sand were countless particles of plastic, about the same size as the sand grains. It looked like a beautiful beach from afar, but this is what it had become. We human beings had done this. It was the end of civilization ... the thought struck me with real force. Although not Japanese, I have lived here more than 40 years. I remember Japan when it was still beautiful. If I can, I hope to live in this country the rest of my life. Which is why I want everyone to know—that Japan has gotten this dirty, that we need to clean up this trash, and how important it is to live without producing trash. This is an issue not only for Japan. It is something I would like to tell the whole world. As everyone perhaps knows, there is trash we can see and trash we cannot see. If either continues to grow, it will mean the end of civilization. The earth is also working hard to clean itself, but our collective efforts as individuals can go a long way towards cleaning up the environment. If I can do something to make people aware of this, now is the time to act. This, I feel strongly. Simply showing people all that ugly plastic trash may not get them to understand its actual horror. If so, then I will create something I think is beautiful, not just beautiful objects but something practical, able to serve people usefully once again. This is but a small act of resistance on my part, as someone who creates things for a living. To draw people’s attention to the great volumes of plastic trash. I consider this my last job in life.

- Jurgen Lehl

[jurgen-lehl-for-babaghuri]

Jurgen Lehl + Babaghuri Aoyama 2/18(Sat)-26(Sun) Exhibition of ancient art and antique collected by “kami hito kemono”. Instagram@kami_hito_kemono www.kamihitokemono.jp

[milksockets]

jürgen lehl in knitwear in fashion - sandy black (2002)

[grabsomeironmeat]

Jürgen Lehl

[myzetauniverse]

I have about 300 pages of fanfiction snippets and "middle of nowhere - off topic - may happened scenes" about Old Shatterhand and Winnetou...so here is one. Po prérii

uběhli snad stopadesát mil. Ve skutečnosti to bylo jen šest, ale to nic na únavě neměnilo. Ozvaly se všechny staré, sotva zhojené rány, usnul někdy mezi tím, než si sundal boty a přehodil přes sebe pletenou deku. Probudil ho necitlivý dotek na nedávno zraněném rameni. “Je Old Shatterhand připraven? Mustangové čekat nebudou”. Zvedl se z lůžka, rukama si pročísl vlasy, však koním bude jedno, jestli se stihl oholit a učesat. Ze všeho nejradši by si lehl zpátky a spal další tři dny. Vinnetou se s ním nijak nemazlil. Chceš se stát zálesákem? Bude to bolet. Ani malý lovec Sam Hawkens s blonďákem nezacházel jinak. “Mladý sir, to jsou dark and bloody grounds” Tady přežijí jen dva typy lidí. Ti, co si zvyknou na denodenní utrpení, ale neztratí duši, a pak ti, co duši ztratí a způsobí utrpení druhým. Není nic mezi tím. Welcome to America.

[thekingofgear]

Jonny’s Summer 2023 Guitar Pedalboard

Jonny about to stomp on a pedal during the Smile's show at Auditorio Nacional in Mexico City in late-June, 2023 (elamplimx).

With Radiohead, Jonny is known for very slowly adding pedals to his setup. While Ed often has half a dozen new pedals for a new album tour, Jonny often adds only one (such as his Headrush in 2000 or his Freeze in 2012). And when Jonny swaps out a pedal for a similar one (like one tremolo for another tremolo), it’s usually only when his old pedals are too worn out for touring (such as his original Whammy WH1 and vintage RE-201 Space Echos). One might think Jonny keeps the old pedals around because, since Kid A, he’s often playing other instruments. However, at live shows Jonny is still happy to replicate some recorded sounds on guitar, whether it be the filtered samples on Feral (using volume pedal, Whammy, and phaser) or the col lengo strings on Burn The Witch (using Whammy, overdrive, and a cello bow). It’s clear he enjoys getting the most out of those pedals in that specific arrangement.

But with The Smile, Jonny has been swapping in new pedals pretty regularly. In 2022, Jonny was experimenting constantly, sometimes adding new pedals for only a couple of days before swapping in a replacement. He quickly eschewed some of the Radiohead-favorites heard during the earliest Smile streams, such as his Small Stone, Tremulator, and OD3. In their place came flangers, compressors, and expression pedals: types of pedals he’d never used with Radiohead.

However, it seems like Jonny found a setup he was fairly happy with by the end of the fall 2022 tour. His latest live board is quite similar to the one used during March 2023 recording sessions for the band's upcoming second album, but even so there are a couple surprises!

A photo of Jonny's guitar board at Philadelphia's Franklin Music Hall on July 8, 2023 (photo by Gio H.). He used this setup for the band's North American tour spanning 14 shows in June and July.

Guitar ->

Peterson StroboStomp HD tuner

MXR Dyna Comp compressor

EHX Freeze Sound Retainer

EHX Pitchfork pitch shifter

Boss SD-1 Super Overdrive

EQD Hizumitas fuzz

Telenordia/Tortenmann TA-24 Treble Booster

Boss DD-200 delay

Akai Headrush E2 delay/looper

Boss RE-202 Space Echo delay/reverb

EQD Pyramids flanger

Toadworks True Bypass (laptop send/return loop)

Lehle P-Split III signal splitter (A/B) <

(A) Radial JDI Stereo direct box < Radial Ch1 LOW-Z output -> FOH Mixer Radial Ch1 THRU output -> Fender ’65 Reissue Super Reverb

(B) Strymon Iridium -> Radial JDI Stereo direct box (Ch2 LOW-Z output) -> FOH Mixer

The small lamp over the board is a Mighty Bright HammerHead music stand light.

Jonny previously used a Peterson StroboStomp HD with his Sequential Circuits Prophet 5 on the Smile's 2022 tour. But this is the first time he’s been seen with one on his guitar board. It replaces the Boss TU2 he’s used since the earliest Smile shows.

The Telenordia Treble Booster is borrowed from Thom. The Telenordia is still marked with Thom’s guitar settings, from when he used it on You Will Never Work In Television Again during December 2021 rehearsals.

Thom stomping on Jonny's current Telenordia Treble Booster during a rehearsal on December 2, 2021 (youtube).

On Radiohead tours since OK Computer, Jonny has always brought a Vox AC30 — an amplifier well-known for its low and mid gain sounds. With an AC30, Jonny can get different flavors of overdrive by balancing between clipping from the pedal (using the pedal’s gain control) and clipping from the amp (using the pedal’s volume/boost control). And of course, he’d use his separate Shredmaster+Eighty-Five chain for heavy distortion on older songs.

But on tour with the Smile, Jonny has been using a Fender ’65 Reissue Super Reverb, an amp with much more headroom than the Vox thanks to a combination of higher wattage and negative feedback. As a result, we hear the overdrive pedal’s sound more clearly — the Boss SD1’s mid-rangy sound is especially noticeable on live versions of Thin Thing. So it makes sense that even Jonny would want to experiment with multiple dirt pedals for different flavors.

Jonny was first seen using an MXR Dyna Comp in a rehearsal photo, most likely taken when preparing for the fall 2022 tour (despite being posted in 2023). Thom and Ed have both previously used the pedal as well. Thom toured with a Dyna Comp only briefly before switching to his current Telenordia Kompressor. So it's interesting that Jonny first toured with a Kompressor (last year), but has gone the other way and switched to a Dyna Comp.

For those curious about the rhythmic delay setting marked on Jonny’s Akai Headrush E2, check out behind-the-scenes photos from The Smile’s Tiny Desk show. However, so far we’ve still only heard the pedal used as a looper.

Placing his Boss RE-202 after his Headrush allows Jonny to add ambient effects to his loops, as he does during the live outro of Skirting On The Surface.

Jonny first used a Strymon Iridium at a performance of Steve Reich's Electric Counterpoint at the Hidden Notes festival on September 25, 2022. For that show, it replaced his amp. But with the Smile, he’s using it as a backup for his Super Reverb.

A photo of Jonny's pedalboard from a November 2022 show in Anthem, DC (Facebook).

UPDATE: we originally listed the Telenordia TA-24 Treble Booster as a Telenordia TA-100 Overdrive. Thank you to Kayky for noticing!

[funstealer]

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 02 - Červená nitka

A jedeme dál, den druhý naší psací výzvy!

Každý, kdo cestoval do Lesního hradu, sídla Řádu Železného květu, musel nejdřív proniknout do nitra Tazalského hvozdu. Byl to prastarý les, rozlehlý a hluboký, a stromy v jeho středu byly podle některých pověstí tak vysoké a mohutné, že svými větvemi podpíraly oblohu. To byly ovšem poněkud přemrštěné domněnky. Členové řádu Tazalský hvozd studovali už celá staletí a mohli s jistotou říct, že žádný ze stromů, které zde zkoumali, nebyl tak vysoký, aby zasahoval do jiné sféry. Přesto se každému, kdo došel až tak hluboko, mohlo stát, jako by vstoupil do jiného lesa - čím hlouběji poutník došel, tím větší tu stromy byly, opravdoví obři s kmeny širokými jako celý městský dům a větvemi tak vysoko nad zemí, že splývaly v hustý zelený baldachýn. Samotný Lesní hrad do středu Tazalského hvozdu dokonale zapadal - jeho stěny byly tvořeny vzájemně prorůstajícími kmeny, které víceméně tvořily jeden gigantický strom, obklopený další hradbou podobně propletených stromů.

Mara si tím při svém příchodu nebyla úplně jistá, ale jakmile prošla branou, kterou jí otevřeli dva členové řádu jednoduše tak, že přinutili husté větve se rozplést a pustit ji dál, musela uznat, že působí minimálně jako vílí pevnost z nějaké pohádky. Aspoň tak, jak si pevnosti v duchu představovala, velké a bezpečné, se spoustou lidí, kteří rozhodně věděli, co dělají nebo by aspoň měli dělat. V malé podhorské vesnici, kde vyrůstala, jich moc neměli. A neměli tam ani lidi v tmavě zelených učednických hábitech, který dostala ještě večer, když dorazila. „Pokud se ti zdá, že nesedí, nic si z toho nedělej,“ ��ekla jí pihovatá dívka, která jí hábit předala. „Jsou schválně ušité hodně jednoduše a volné. Řád očekává, že si každý učedník svůj hábit upraví tak, aby mu vyhovoval.“ Hm. To znělo překvapivě prakticky. Když se Mara rozhodla vstoupit do učení u Řádu Železného květu, neočekávala žádnou velkou praktičnost. Praktičnost byla, jak známo, pro čarodějky. Tolik aspoň Mara pochopila z těch pár let učení u Zary, staré poloelfí dámy, která bydlela za její vesnicí. Čarodějky znaly své okolí a dokázaly s ním pracovat, směrovat magii všude kolem, aby dosáhly toho, co potřebovaly. Oproti tomu bylinkáři, jak se členům řádu často říkalo, protože mezi nimi bylo hodně léčitelů a mágů zabývajících se botanickou magií, se chlubili svými znalostmi a tím, jak rychle dokázali zasáhnout, pokud bylo třeba, ale podle toho, co Maře řekla Zara, si „nechávali magii pomalu proudit v žilách“, což podle ní bylo nejen rychlé a efektivní, ale taky nezodpovědné. Teď ji ale napadlo, jestli její nechuť vůči řádu nebyla trochu přehnaná. Přeci jenom, když se začala vyptávat na detaily ohledně toho, jak magie funguje a jak by bylo možné některé věci urychlit, i Zara jí řekla, že by asi udělala lépe, kdyby se zeptala některého bylinkáře. A tak skončila tady - na vrchní palandě v místnosti, ve které kromě ní tu noc spali ještě čtyři další učedníci. Mělo to být dočasné opatření, jakmile se všichni trochu rozkoukají, dostanou vlastní pokoje v jiné části Lesního hradu, ale prozatím je řád ubytoval v prostorách určených pro hosty. Postel pod ní byla obsazená až teď ráno - poslední učedník, který tu měl dočasně přespávat, dorazil za úsvitu, prý měl zpoždění. Maru napadlo, že asi cestoval přes noc, protože jakmile mu ukázali jeho postel, lehl si a usnul. A protože podle staré dámy, která ho do noclehárny doprovodila, měla být snídaně pro učedníky až za nějakou dobu, zůstala Mara tam, rozhodnutá něco udělat se svým hábitem. Už si ho vyzkoušela a sešpendlila tak, aby jí jeho střih lépe vyhovoval - stačilo povolit původní stehy a pak ho zabrat po stranách, protože byl sice dost dlouhý, ale příliš volný a Mara byla sice vysoká, ale štíhlá. Poměrně rychle narazila na problém. Byla si sice docela jistá, že si zabalila všechny nitě, které pobrala a které jí maminka z domu dovolila odnést (jinak by jí Zara dala pořádně za uši, šití přeci jen patří mezi základní vybavení správné čarodějky), ale zdálo se, že jediné, co ve své brašně měla kromě jehelníčku plného jehel a špendlíků byla špulka jasně červené niti. To by Maře samotné ani tak nevadilo… ale co jí řeknou všichni ti bylinkáři? MInimálně si byla docela jistá, že dostane nějaké kázání. Co už ale - oblečení si nějak upravit musela a zatím nevěděla, na koho se obrátit kvůli půjčování nití. Holt tu červenou nitku budou muset všichni přežít.

„Nebyla by zelená lepší?“ Mara málem vyletěla z kůže, když se zpod ní ozval cizí hlas. Zabrala se do práce tolik, že úplně zapomněla kde je. Jediné, co v její mysli existovalo, byla jehla a červená nitka, prolézající skrz naskrz zeleným plátnem, a na sedmispáče na spodní části palandy úplně zapomněla. Když se naklonila, aby na něj lépe viděla, zrovna si sedal. A hned bylo taky jasné, proč má na její práci připomínky. Jak se soustředila na svou práci, vůbec si nevšimla, že jí špulka nití sklouzla z postele a dlouhá červená nit teď visí z její postele až dolů a mizí někde pod tou spodní. „Ale bohové… Podal bys mi ji, prosímtě?“ „Oh… samozřejmě…“ Zapíchla jehlu do látky a sledovala, jak slézá na všechny čtyři a šátrá pod postelí, dokud její špulku nenašel. Pečlivě ji pak oprášil a část vymotané nitě na ni navinul, teprve potom se postavil na nohy. Pevně se při tom držel postele. „Tady prosím, madam.“ „Jó, ňáká madam, to určitě,“ uchechtla se Mara a špulku si od něj vzala. „Díky. Já jsem Mara.“ „Tasse.“ Usmál se a ona si ho konečně mohla pořádně prohlédnout, když teď nebyl zabalený v dece a nekoukaly z něj jenom vlasy. Byl o něco menší než ona, trošku při těle, s krátkými světlými vlasy, které vypadaly skoro jako bílé. Podle zašpičatělých uší mohl být půlelf nebo něco podobného? Mara si nebyla jistá. Když stál, nakláněl se trochu ke straně a přidržoval se při tom žebříčku, který vedl k její posteli. „Díky, Tasse.“ Kývla na něj a znovu se pustila do práce. Tasse zůstal stát vedle postele a se zájmem jí sledoval, jako by se snažil nastudovat, co přesně dělá. „Mohl bych se na něco zeptat?“ ozval se po pár minutách. „Jen do toho.“ „Proč zrovna červená nit?“ „Věřil bys, že jsem jinou nenašla?“ Zasmál se. „Tak, samozřejmě. To dává smysl!“ „Ale má to i praktický využití. Někdo věří, že červená nit je dobrá na ochranu před Dobrým národem a všelijakejma dalšíma potvorama.“ „To je…zajímavé…“ zamumlal Tasse. Pohledem sledoval její jehlu, jak projíždí látkou sem a tam a nechává za sebou jasně červenou stopu. „Jak tě před nimi ochrání?“ Mara pokrčila rameny. „Možná je prostě rozptýlí natolik, že ti nakonec daj pokoj? Je to pěkná barva.“ Tasse přikývl, oči stále upřené na její červenou nitku. „Asi máš pravdu… Rozhodně je to pěkná barva.“

[theworldimworkingtowards]

@022_km in jurgen lehl

[jurgen-lehl-for-babaghuri-jp]

Jurgen Lehl / Babaghuri 2024 Summer Collection さまざまな表情を見せる光と自然の中で撮影された ヨーガンレール / ババグーリの洋服たち。 撮影地は沖縄県石垣島。

Photographer by Shuhei Tonami Kei Hompo

Hair & Make up by Yoko Sasaura

写真集は全国のヨーガンレール / ババグーリショッ��にて4/18(木)以降順次お配りいたします。 なくなり次第終了となりますので、気になる方はお早めにショップスタッフへお声かけください。 ヨーガンレールオンラインショップでも4/18(木)のご注文分より、ご購入の際 ご希望の方にお品物と一緒にお送りいたします。

ぜひこの機会にご利用くださいませ。

[handwark]

[jurgen-lehl-for-babaghuri]

Momoo Omuro Glass Exhibition at Aoyama Shop 4/19(Fri) - 4/29(Mon) 11:00-19:00

Momoo creates a unique world based on an ancient glass technique called pâte de verre. In this exhibition, her works will be shown mainly vessels and lamps.

Momoo's works will be sold by lottery. Please take your time to have a look at the Aoyama shop. ○Lottery applications can be made at the Aoyama shop from 4/19 to 4/23. ○Payment and delivery methods will be announced at the time of application. ○After 4/24, you can purchase the works at the Aoyama shop. ○Delivery will be made after the end of the exhibition, from 4/30.

Jurgen Lehl＋Babaghuri Aoyama 3-14-11, Minami-aoyama, Minato-ku, Tokyo Tel 03-6271-5388 Open every day during the exhibition period.