#hříčka

[sladkenajazyku]

[mu-mumie]

tak jak to dopadlo, Rume?

6:00, nastupuju do vlaku, slyším strojvedoucího říkat druhému zaměstnanci dráhy:

"až přijedu domu, dám si rum. jestli to přežijem."

tak nám asi... držte palce?

[kocourmokroocko]

já vim, že Vánoce jsou svátky štědrosti, ale jestli nezačnete honemrychle bejt lakomí ohledně svejch virózních onemocnění, tak z toho já honemrychle udělám svátky praštědržky, chápemese

(mám teplotu a je mi jedno, jestli ta hříčka nedává smysl, noste roušky nebo vám pobrečim veškerý balicí papíry)

[archivace]

Maďarsko od roku 1848 - po rok 2000

stol. - rok 1848 a 1868 Porážka revolucí v roce 1848 znamenala pro Maďary snad nejmenší míru samostatnosti v dějinách - v Uhrách došlo k pokusům o germanizaci - a Uhry měly v rámci Rakouského císařství stejné postavení jako jakákoliv jiná země - tedy například Čechy. Období po roce 1848 se nazývá neoabsolutismus. Několik prohraných válek Rakousko přinutil ke kompromisům - které v roce 1867 znamenaly pro Uhry téměř samostatnost - tedy Rakousko - Uherské vyrovnání, neboli dualismus. O rok později byla větší míra samostatnosti uplatněna v Chorvatsku - které se v roce 1867 opět stalo vedlejší zemí Uher. Tato forma uspořádání se také nazývá subdualismus - obdobné požadavky se zazívaly i z českých zemí - nicméně v tomto případě rakouská strana byla neústupná - na což alespoň zareagovali poslanci české národnosti neúčastí na jednání v říšské radě - takzvanou pasivní rezistencí.

Rakousko - uherským vyrovnání se ovšem zhoršilo postavení Slováků. Není bez zajímavosti - že během revolučních hnutí poprvé - a poněkud neformálně zazněl požadavek ze slovenské strany na určitou míru formální samostatnosti - tedy aby císař přijel titul "Velký kníže Slováků, Rusínů a (jednoho z dalších etnik v Karpatech spřízněných s Ukrajinci - možná Volků)" - alespoň tato informace kdysi zazněla v hodině dějepisu. poněkud dále po toku času

stol a Maďarské království a Miklós Horthy de Nagybánya Malá vojna: Maďarsko (království bez krále) proti Slovensku v období 1938/39 Po Vídeňské arbitráži Maďarsko získalo oblasti nížin obývaných především Maďary na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. V březnu 1939 kdy se schylovalo k zániku i zbytku Československa

Maďarsko prahlo i po zbytku Podkarpatské Rusi - která se podařilo na jeden den vyhlásit samostatnost jako Karpatská Ukrajina - na jejíž obranně se proti maďarskému vpádu se podíleli asi tři dny Československá armáda - jejímž velitelem byl buď generál Prchala nebo Svátek. Obranu Karpatské Ukrajiny by bylo možno nazvat jako Třídenní válka či vojna. Maďaři si však činili zálusk i na území obývané Ukrajinci - Rusíny na Slovensku, tedy především na východě (tento záměr byl označován jalo "Malé řešení") - případně i na území východních Slováků - Východňárů - které Maďaři poněkud mylně považovali za národnostně vlažné (čímž by k Maďarsku připadlo i území od východní hranice Slovenska až k Popradu a dále jisté území kolem Trnavy - což bylo označováno jako "Velké řešení", podporované třeba Polskem). Nicméně na obranu své země se přihlásilo nečekaně mnoho Slováků jako dobrovolníků (snad až 5O tisíc) - a řada v boji také padla. Maďarská invaze na východní Slovensko se nazývá Malá Vojna… "Obrana hranic se Slovenskem patří mezi nejsvětlejší místa našich národních dějin. Jména těch, kteří při ní položili své životy patří do listiny historické cti" - prohlásil jeden ze slovenských generálů, přesněji pozdější generál Československé armádyslovenské národnosti. .·

Snad ještě jedna hříčka - mírně upravený příspěvek jednoho účastníků literárního večera na Skleněné louce v Brně U souseda na zápraží stojí Maďar na stráži třeba mu to zakáží… Jih Slovenska po Vídeňské arbitráži na podzim 1938 připadl Maďarsku a z Ostřihomi do někdejších Štúrova - ze kterého se nyní opět stal Parkan - Párkány se Maďaři opět mohli dostat bez pasu po mostě Márie Valérie…, Most Márie Valérie 1895 – Uherská vláda nechala postavit most, který byl pojmenován podle nejmladší dcery císaře Františka Josefa I. most Márie Valérie. 1919 – Jeden oblouk byl zničen nedisciplinovaností československé mostní stráže 1925 – Obnova mostu 1944 – Ustupující německá armáda vyhodila do povětří tři střední oblouky mostu. po roce 1945 – Po poválečném vystěhování části maďarského obyvatelstva na základě Dekretů prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše vznikla mezi oběma státy nevraživost trvající desetiletí. Celých 57 let byl zničený most symbolem napětí mezi formálně spřátelenými zeměmi, dopravu po Dunaji zajišťoval provizorní přívoz. Most byl obnoven v roce 2001 z příspěvku fondu Phare Evropské unie. 2001 – Byl otevřen zrekonstruovaný most Márie Valérie.

a 20. stol

Střípky z maďarské literatury a historie

Měsíc autorského čtení: MAČ2020 v Brně ↵ Uhry či Uhersko mělo v rámci Dědičných zemí habsburského panovnického rodu trochu vyjímečné postavení - zde alespoň pár střípků z maďarské historie…

republika 1948 - království bez krále (Pešťská komuna)

republika 1918 - posléze Maďarská republika rad - či Maďarská sovětská republika (ke které může být připočtena i Slovenská republika rad)

republika 1945 - 1947 (není bez zajímavosti že tzv. přechod k lidové demokracii proběhl v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku o rok dřív než v ČSR) 1956 Maďarské povstání. Vše ve jménu svobody (msn.com) 1956 Maďarská lidová republika se účastní na jaderném programu tzv. států socialistického tábora Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubné - společné vědecké pracoviště dvanácti států socialistického tábora (Albánie, Bulharsko, Československo, Čínská lidová republika, Korejská lidově demokratická republika, Maďarsko, Mongolsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko, SSSR Vietnamská demokratická republika) v oblasti jaderné fyziky, radiochemie a reaktorové fyziky. Základem experimentálních zařízení jsou dva obrovské urychlovače částic: synchrocyklotron na energii protonů až 690 MeV a synchrofázotron na energii protonů až 10GeV - 10 na desátou eV; obě zařízení předala ústavu vláda SSSR při jeho zřízení v roce 1956. ˇUstav jednak sám provádí jaderný výzkum, jednak organizuje a koordinuje spolupráci členských zemí v oblasti jaderného výzkumu. odkaz na stránku jaderná energetika Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu Jaderná elektrárna Dukovany a Temelín - Blog iDNES.cz

republika 1989 - přídomek lidová Maďarsko vypustilo z názvu ze socialistických států, či tzv, států Východního bloku jako první, čímž se vlastně odstartovala vlna převratů, která byla završena listopadem 1989 v ČSSR (mimochodem - jednalo se o téma četných diskusí, a maďarští polytikové těch časů se stali široce známými osobnostmi), Stěhování literární svodka z měsíce autorského čtení se zaměřením na Maďarsko.

[paskvilnet]

mejl.box

První letošní hudební mejlbox věnujeme formám, s jakými se na internetu můžete setkat s audio prezentací. První z trojice stránek, které podle nás stojí za pozornost je fanouškovský projekt MUSIC3W, kterému s jistou nadsázkou můžeme říkat hudební portál. Najdete tu pravidelné novinky a informace o škále hudebních umělců od Chrise de Burgha přes Republicu, Culture Club až třeba po Iana Browna. Specialitou této stránky jsou hostovaná rádia, které ovšem nemají klasické playlisty, ale naplno využívají vlastností internetového rádia. Stanice BLUR tu tak například nabízí zajímavé dokumentární nahrávky z historie kapely včetně mluveného slova, poslechnout na ní si můžete také raritní „živáky“. www.music3w.com

Docela jiná káva je stránka britského elektronického labelu nutone. Pokud vám něco říkají jména The Hermit, Delicious Tunes či Critical Bandwidth pak určitě posloucháte experimentální hudbu, která se na tanečním parketu často neobjeví a ani o to nestojí. S podobně experimentálním způsobem přistoupili k svému dílu – internetové prezentaci i designéři z Nettmedia (www.nettmedia.com). Čistý a jednoduchý styl tu občas prosvítí jednoduchá obrazová hříčka a stránka maximálně podporuje to, co cítíte z nahrávek kapely. Ty si ovšem poslechnete jen v případě, že si stáhnete nestandardní Liquid Audio Player, což ovšem opět jen zapadá do image ojedinělé a proto přínosné stránky. www.nutonemusic.com

Česká stránka v tomto mejlboxu prezentuje poměrně zajímavou hudební nabídku. Pokud splníte pravidla soutěže, můžete si tu poskládat kompilaci z legálních tracků, kterou vám pořadatel zašle na audio CD domů. Kupodivu tu nejsou jen mainstreamové „zrůdičky“, ale i klubové kapely jako Hooverphonic, Soft Cell (YEAH!) či Sunscreem a slušné hiphopové tracky od Roots Manuvy či českých Dizzastar a slovenských Trosek. Jinak o designu ani koncepci se tu prostě nedá mluvit a je jen otázka, zda je vzhled a architektura stránky důsledek tlaku klienta či totální idiocie designerů a programátorů, kteří na ní pracovali. www.cokemusic.cz

[themoondive]

Pořád mě něco napadá uhozené hřebíčky na hlavičku směju se a bavím se sám slovo ze mě nevypáčíš před světem se zatloukám

[jetel]

[michalgavlas]

ÚVAHA  TŘI STA OSMDESÁTÁ DRUHÁ – VNITŘNÍ HLAS

Říká se, že by člověk měl naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Co to je ten vnitřní hlas? Je to našeptávání Boha nebo Ďábla, anebo je to pouze naše intuice? Předtuchu, že bychom neměli něco dělat, to asi zažil každý a zpětně si mohl potvrdit, zda byla pravdivá či ne. Je to momentální pocit, kdy nám radí náš vnitřní hlas v konkrétní situaci.

Zcela jiný druh hlasu k nám promlouvá často již od mládí a radí nám, jak bychom měli myslet a jednat. Je to hlas individualizace, který nám pomáhá vytvářet naší osobnost. Jedná se o proces, kdy se oddělujeme od obecného davu pohrouženého do spánku konvencí a procitáme do světa samostatného myšlení a jednání se všemi jeho výhodami a nevýhodami. Jsou lidé, kteří svému vnitřnímu hlasu nenaslouchají vůbec, dále ti, kteří když se jim to hodí, a je pouze nemnoho těch, kteří s jeho pomocí vytvoří z původně davového člověka silnou osobnost. Toto našeptávání může být jak Božského, tak i Ďábelského původu a je velice těžké z počátku poznat, zda se vytváří osobnost ke konání dobra či zla.

C. G. Jung ve svém textu “O vzniku osobnosti“ si protiřečí, protože v počátku říká, že k formování osobnosti je člověk donucen nutností za daných okolností a o něco dále uvádí, že tomu tak není a je třeba hlasu nitra a povolání. Nejdříve říká:

“Bez nutnosti se nic se nic nemění, nejméně pak lidská osobnost. Ta je strašně konzervativní, pokud nechceme říci rovnou inertní. Vyplašit jí dovede jen nejnaléhavější nutnost. A tak ani vývoj osobnosti není poslušen žádného přání, žádného rozkazu, žádného rozumu, poslouchá jen nutnost, potřebuje motivující tlak vnitřního nebo vnějšího osudu.“

O něco dál říká: „Čím je vlastně způsobeno, že někdo volí vlastní cestu, a tím jako z vrstvy mlhy vystupuje z nevědomé identity s masou? Nutnost to být nemůže, neboť nutnost doléhá na mnohé, a ti všichni se zachraňují v konvencích. Mravní rozhodnutí to být nemůže, neboť člověk se zpravidla rozhoduje pro konvenci. Co tedy tak neúprosně rozhoduje ve prospěch neobvyklého?

Je to skutečnost, která se označuje jako povolání, iracionální faktor, který osudově pudí k emancipaci ze stáda a z cest, jež stádo vyšlapalo. Opravdová osobnost má vždycky vnitřní povolání a věří v ně, má k němu pistis (víru), jako k Bohu, i když je to jen individuální pocit povolanosti, jak by řekl obyčejný člověk.“

Kde je tedy pravda, formuje člověk svoji osobnost v extrémních situacích z donucení, anebo k tomu potřebuje povolání od Boha? Možná platí obojí. Výjimečné situace a prostředí vytváří vhodné podmínky pro vznik osobností, podobně jako mohou být osobnosti poháněny vnitřním hlasem s povoláním. Drsné životní prostředí jak přírodní, tak umělé formuje větší množství dobrých i zlých osobností, zatímco těch morálních, povolaných od Boha, bez ohledu na prostředí je velice málo.

Nejedná se pouze o lidi geniální, ale i běžné, kteří mají Boží poslání na tomto světě. Jak člověk ale pozná, že má toto poslání a není to pouze blud a hříčka jeho fantazie. Do jisté míry to může být i projev šílenství, když si člověk přizná, že má nějaké výjimečné poslání na tomto světě. Takových falešných osobností, které často pro lidstvo znamenaly katastrofu, známe mnoho. Mnohem lepší pro tento svět je, když se takoví lidé projevují pouze jako tišší blázni s nějakou utkvělou představou, než když uvádějí do praxe věci, které vyplynuly z jejich falešného poslání.

Dnešní doba si zakládá na skoro až pásové výrobě osobností. Každý trochu odlišný projev malého dítěte se již považuje za důkaz naslouchání svému vnitřnímu hlasu. Bourání konvencí se stalo heslem současného osvobozeného člověka od morálních zákonů a tím i Boha. Naopak ten, který z nepochopitelných důvodů na těchto dobrých zásadách a konvencích trvá, je považován za staromódního a nehodícího se do současné společnosti, kde nejsou dodržována žádná pravidla. K čemu jsou tyto pseudoosobnosti, když nejsou řízeny vnitřním morálním hlasem? Mohou vůbec osobnosti za těchto okolností vznikat s výjimkou velikého množství těch negativních?

Pro vznik skutečných osobností je zásadní morální původ poslání a našeptávajícího hlasu. Proto v současnosti máme okolo sebe mnoho namyšlených drzých, bezohledných, agresivních a arogantních lidí, které si běžný člověk zaměňuje s osobnostmi, a je jedno zda jsou řemeslníky, podnikateli, intelektuály nebo politiky. Podobnost jejich chování a fyziognomie je do té míry podobná, že můžeme často zaměnit dělníka s vysokoškolsky vzdělaným člověkem a taxikáře s politikem.

V současné době dochází k paradoxu, že konvencí je bourat a ničit vše ustálené, bez ohledu na to, zda je to dobré či zlé, a projevem osobnosti je dodržovat původní mezilidská pravidla a zákony nejlépe zachycené v Biblickém desateru. Je projevem vyzrálé osobnosti, když se řídí podle těchto zákonů, přizná víru v Boha a nejde s dobou, která si hraje na falešnou svobodu a demokracii.

Podstatným rysem osobnosti je, že na vše používá svoji hlavu a hodnotí okolní dění podle svých pevných a neměnných zásad morálního člověka. Přetvoření své získané genetické nebo Božské kapacity do ucelené osobnosti je zdlouhavý celoživotní proces, a jak říká C. G. Jung, jedná se o nedosažitelný ideál.

„Osobnost jako úplné uskutečnění celosti naší bytosti je nedosažitelným ideálem. Nedosažitelnost však nikdy není argumentem proti ideálu, neboť ideály jsou jen ukazatele cesty a nikdy nejsou cílem.“

Věřme, že i v dnešní době bez ideálů se najde několik jedinců, kteří budou naslouchat svému vnitřnímu hlasu a vzniknou osobnosti, které nám pomohou překlenout toto období zmatených hodnot a cílů.

[gamesmagcz]

OpenTTD vyjde na Steamu | Novinka Tomáš "Strachkvas" Strašák Stařičká, ale legendární hříčka OpenTTD se dostane na Steam a Microsoft Store. V této strategii je vašim cílem vybudovat tu největší a nejvýdělečnější dopravní síť. Musíte nakupov... https://tinyurl.com/yxe2exqc #openttd #pc #tycoon

[kocourmokroocko]

Tohle je hrozně dlouhá a hrozně "na můj osobní život avšak na nic jiného" vztažitelná slovní hříčka, ale tady je, protože je pro mě důležitá

Takže, máme dva pyrury, jo. Vypadaj takhle

(to neni důležitý, to jen flexim, že sou děsně roztomilí)

Voba dva rádi seděj na ramenou. Jasný.

Od začátku vtipkujem, že máme ty pravý vořechový pirátský papoušky, protože jsme je na to nemuseli ani trénovat, prostě přišli do domácnosti, rozhlédli se kolem, řekli si, že jako nic moc ale rameno ještě nejlepší z nejhoršího, a vajbení na ramenou je první kontakt, co s náma oba navázali. Bašta. Takže pirátští papoušci. Assigned pirátskej papoušek at adoption.

Je taková ta strašná písnička. Ta. Tamta. Taková ta... "Já máááááÁÁÁáám Marii RÁD!!!!! Něconěconěéééconěééécoooo.... ♫". Je to moje osobní prokletí. Nejenže je první z mejch jmen Marie, ale ke všemu jsem celý dětství a dospívání organicky hynul a rozkládal se příšerným, kostidrticím studem, pokud v JAKÝKOLIV písničce bylo moje jméno. Když jsem byla malá, můj táta rád zpíval "Jede Jánošek přes hory, veze Marušku na koni... ♫" od Hutky, takový to, jak ten Jánošek terorizuje tu wild Marušku, ať mu pěje, a ona si tim nějak zachrání život, a mělo mě to asi vole jánevim inspirovat, rodina hudebníků, žejo, tak ať jsem jakože taky hudebník, jinak budu vyhynut, ale mělo to opačnej efekt a kdykoliv to začal zpívat, resolutně jsem odešla na zahradu sedět na dno vypuštěnýho bazénu. Každopádně, neměl jsem rád Já mám Marii rád. Takže samozřejmě, že kámoš, co má kapelu, to začal hlasitě a bodře zpívat, nezávisle na tom, jakou jinou píseň tím přerušil a navěky pohřbil, kdykoliv jsem vešel do místnosti. Tak jsem zase odešel. Když jsem se vrátil zpátky, zpíval to odznova. Eventuálně jsem přestal odcházet, jen jsem mu rovnou začal vyhrožovat smrtí. Nepomohlo to. Tahle písnička mne léta pronásledovala a stále mám při vstupu do náhodných místností živočišný strach, že někdo bude mít Marii rád. Zvrácený. Vy zrůdy, vy nelidský zrůdy.

Takže nám sedaj pyrurové na ramena, a jsou to pirátský papoušci, a zvrhlý lidi maj Marii rádi a tato píseň je náš vztahový meme. Ok. Je jenom logický, že si začneme zpívat "Já mám pyruru rád", když nám jeden z nich sedne na rameno. To je přirozený. To je taková základní lidská potřeba.

"Hej... hej, lásko." "No??" "Víš. Víš, jak se menuje... jak se menuje pirát... co má pyruru rád?" "Ok, nevim. Jak."

"...pyrurád."

Strašně se omlouvám. Ten čas vám už nikdy nikdo nevrátí.

[toulkynohamaihlavou]

??

celý den úplně na nic. a jeho závěrem - proud přivál vlnu z minulosti. nestýkáme se od roku .. 2014? asi? proč dneska? ničemu nerozumím. hříčka osudu nebo proč? poslední dobou mám tady na to otvírání skříní s kostlivci štěstí. vlastně je to docela příjemné. většinou si pořád rozumíme. s tebou taky? 

[malehryblog]

Násilí je zoufalé volání po lásce

Takže fajn, jedno prázdninové představení před odletem do teplých krajin... v Bratislavě na letní scéně v nádherných historických prostorách Zychyho paláce v centru města...

Navigace říká, zaparkuj a dojdi pěšky... no jo, ale my jsme nahlášené a máme povolení k vjezdu... to naše aplikace nechápe a nutí nás zaparkovat mimo pėší zónu. Narážíme na spoustu zaparkovaných policejních aut a tak zabrzdíme a Bára vybíhá v zelené sukni z červené Alfy Romeo (z rodinného vozového parku jsme cestovaly právě s tímto autem, protože má předplacenou slovenskou dálniční známku), vypadá jak mafiánská žena a policisté zbystří.... Za chvíli se ovšem začnou přívětivě usmívat a doprovází nás na místo, kde budeme hrát. Tři opálení svalnatí chlapi s majáčkem na autě zamávali a jeli zpět na stanoviště. Před palácem naproti v restauraci sedělo pár podivných existencí s hákovými kříži a vyholenou lebkou, ale to je ve velkoměstě častý jev, takže jsme tomu nepřikládaly důlezitost. O půl deváté se naplnilo nádvoří paláce diváky a začaly jsme hrát.Asi po deseti minutách se z ulice začaly ozývat výhružné zpěvy, připomínající válečný pokřik...naštěstí jsme měly porty...tak jsme mohly pokračovat v hraní. Pořadatelé duchapřitomě zavřeli obrovskou bránu paláce a zamknuli ji. Pokřiky jsme vzaly do hry a tak se to jevilo vcelku zábavné.

Zábava ovšem nekončila. Po dalších pár minutách se začal ozývat ryk, jako z válečného filmu...do brány narážely židle a stoly z okolních zahrádek restaurací a betonové podstavce slunečníků ( to jsme pochopily později), ozvaly se tři výbuchy...diváci se ani nehýbali a sledovali co my na to. Hrály jsme dál... netušily jsme o co jde...jestli je to protipolitická akce a chtějí vyhodit palác do povětří...ale všechny tři jsme pochopily, že nesmíme přestat hrát...po dalších deseti minutách se ozvaly houkačky policistů a sanitek a nastalo takové ticho, o kterém se říká, že uslyšiš spadnout špendlík. Naši zvukaři vypnuli mikrofony, protože slyšet nás teď bylo až moc... Dohrály jsme do konce a diváci nám přišli poděkovat...kdybychom přestaly hrát, vznikla by panika...no, ne že bychom se nebály! Ale nějak nás “něco nabádalo”, nevzdávat se! Dozvěděly jsme se, že se jednalo o předem naplánovanou bitvu fanoušků fotbalu. Bulhaři, Poláci a Holanďané si přišli vybít své vlastní neštěstí, nedostatek lásky a pozornosti, jež začíná už v rodině do ulic velkoměsta. My bušily do pytlů (scéna v našem představení, kdy aktérky buší do kuličkovych pytlů, ze kterých si vytvarují osoby, jež jim v životě ublížily) a venku bušil jeden mladík do druhého. V naší inscenaci to skončilo smírem, v jejich představení jsou aktéři ( 107 “ herců”) ve vězení či v nemocnici s rozbitými lebkami a zlomeninami všeho, co se dá zlomit... Po dvou hodinách představení se otevřela brána paláce. Před branou ležela  souvislá vrstva střepů, rozbité stoly a židle... na obou stranách byly barikády ze stolů a židlí... za barikádami stáli novináři a policisté... pochopily jsme, že jsme si zahrály v bitevním poli... nazvedly jsme si dlouhé sukně a v doprovodu policistů (jak jinak tento den, že?) jsme vyvrávoraly do bezpečí.

V naši inscenaci na závěr přecházime přes žhavé pytle, pokračovaly jsme tedy přechodem přes krvavé střepy... Podobnosti čistě náhodné, nebo hříčka “něčeho vyššího nad námi”... Když jsme bezpečně projely naši červenou Alfou s brněnskou poznávací značkou mezi desítkami policejních aut s tězkooděnci a vrávorajicími chuligány v poutech, sledovány kamerami ...a zaparkovaly náš “mafiánský” vůz v podzemní garáži hotelu Carlton, doprovodili nás naši bratislavšti přátelé na panáka...tedy skleničku vina, na kterou nás pozvali do nádherné zahrádky vinárny “ Wine not”  na Hlavním náměstí... byl tam klid a mír, milí číšníci, teplé deky a my pochopily, že se asi stal zázrak. Sedíme tady, živé a zdravé po odehraném představení a je nám fajn!

[svetmodrehoovalu]

Mustang EcoBoost pálí gumy i na přístrojovém štítu

To, co vidíte nahoře, není nějaká počítačová hříčka, ale oficiální animace od Fordu. Ukazuje vzhled přístrojového štítu Mustangu EcoBoost s funkcí line-lock, která umožňuje protáčení zadních gum na místě. Dosud ji nabízel pouze osmiválcový Mustang GT.

–––Meera–––

[chut-psat]

To je mé jméno.

Jsem předsevzetí, které si dáváte každý rok. Jsem kocovina, kterou přepijete. Jsem prázdná peněženka po večírku a obal od kebabu v kapse. Jsem cigareta na vrcholu kopce. Jsem únava po dlouhém dni na čerstvém vzduchu. Jsem první jarní den, kdy vás sluneční paprsky vylákají ven jenom v mikině, a pak se ve stínu klepete zimou. Jsem první spadlý list, první sněhová vločka, první zpěv ptáka, kterého jste celou zimu neslyšeli. Jsem prodlužující se den. Jsem radost ze setkání s mazací tramvají. Jsem dárek, který těší víc dárce než obdarovaného. Jsem drobná poklona od někoho neznámého. Jsem zavřená pistácie a ulomený zub. Jsem vymknutá z kloubů i z rukou. Jsem narovnaná řeka a vyschlý slzný kanálek. Jsem udušený kanárek. Jsem prasklá gumička do vlasů. Jsem nerozhodné skóre zápasu. Jsem kartička do knihovny, kde jste byli jen jednou. Jsem neonový nápis, kterému svítí jen některá písmena. Jsem nedokonalá proměna. Jsem zvuk zadku klouzajícího ve vaně. Jsem povědomá melodie, jejíhož autora neznáte. Jsem režisér filmu Drive. Jsem slovní hříčka, kterou nikdo nepochopí. A taky zpráva, na níž adresát neodpoví. Jsem volání o pomoc, které vyzní jako výčitka. Jsem holka, které si všimnete, až když její hezčí kamarádka odejde domů. Jsem holka, které zavoláte, když máte za sebou špatné rande. Jsem holka, které můžete pošeptat, že máte narozeniny a nechcete je slavit. Složím vám k tomu špatnou báseň. Jsem holka, co jde na rande o půlnoci, a pak s vámi zapije zlomené srdce. Jsem holka, co vám v noční tramvaji vyjmenovává města, ve kterých se píše Y. Jsem holka, co chce všechno, a pak se ztratí ve vlastních plánech. Jsem zkrácený, nikoli prodloužený víkend. Jsem setkání s klukem, se kterým jsem chodila na gympl. Neplést s klukem, se kterým jsem chodila na gymplu. Jsem kluk, se kterým se nemůžu rozejít, protože se mi nikdy znovu neozve.

[katie-the-angel-witch]

Bejt trans rozhodně není Procházka růžovou zahradou, huh?

To je slovní hříčka za milion

For english speakers:

of-fire-and-fate: Being trans def isn’t a Walk through a rose garden, eh?Me: That’s a million dollar pun

[paskvilnet]

dvd.avi

Takoví normální zabijáci / Natural Born Killers

Na Stoneovy Zabijáky se nedá zapomenout. Jsou krutí, nelítostní, šokující, pro mnohé nemorální. Člověk k nim cítí určitý odpor, ale dalšímu a dalšímu koukání na ně se neubrání, protože Stone v nich vypouští démona smrti z lidské klece a dělá tak s podmanivou invencí. Navíc na dévédéčku se ty řemeslně dokonalé obrázky dají s úchylnou rozkoší vracet nebo přehrávat pomalu…

"Zabijácké" DVD navíc nabízí i jinou verzi konce, kterou uvádí sám velký mystifikátor. Alternativní závěr příběhu Mickeyho a Malory je pěkná - bohužel neotitulkovaná - režisérova hříčka. Představuje se v ní tajemná postava jakéhosi strážného anděla nesmrtelné dvojice.

Bogartovy klenoty / The Humphrey Bogart Collection

Nenahraditelné vykopávky s Humphrey Bogartem. V televizích moc nekolovaly a když už tak se zničujícím dabingem, o kinech darmo mluvit. Takže až teď s dévédéčkem přišel jejich čas. Černé kriminálky Hluboký spánek, Maltézský sokol, Key Largo a dojemná - a vůbec ne sladká - legenda Casablanca. Ty filmy jsou dnes už možná pomalejší a málo akční, ale mají charisma a mají Bogarta.

A Bogart je Bůh.

Umí dokonale truchlit nad ztracenou láskou…

nedostižně střílí od boku…

ten jeho brilantní, odzbrojující cynismus soukromého očka Phila Marlowa….

A hlavně - ty polibky…