#diktafon

[egyedembegyedem]

[airship-full-of-dragons]

after nearly three years (she's my 2021 anni hatch LMAO), Diktafon, my loose canon disambiguation dragon, got her stained!

pretty...

[pepikhipik]

Pozvánka na natáčení s koreanistkou Ninou Špitálníkovou

Ve čtvrtek 27. dubna u Diktafonu Lenky Vrtiškové z Deníku N stane další jedinečná a ojedinělá žena, koreanistka Nina Amopra Špitálníková. Přijďte na "živý" rozhovor do kavárny Caféidoskop, pár posledních vstupenek tam ještě zbývá.

27. 4. 19:00

kavárna Caféidoskop, Lazarská 8, Praha 2

Nina Špitálníková (* 27. prosince 1987 Chrudim) je česká koreanistka, odbornice na Korejskou lidově demokratickou republiku, spisovatelka.

Vystudovala Gymnázium Kladno a následně absolvovala obor koreanistika na Ústavu Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia se vědecky zabývala severokorejskou propagandou, vývojem kultu osobnosti Kim Il-songa a historií Korejské lidově demokratické republiky.

V rámci studií absolvovala semestr na Univerzitě Sŏnggjungwan v jihokorejském Soulu. V roce 2011 a 2012 se rovněž zúčastnila studijních pobytů na Univerzitě Kim Il-songa v Pchjongjangu. Své poznatky publikovala v knize Na studiích v KLDR: Mezi dvěma Kimy. Na Fakultě humanitních studií se stala posluchačkou navazujícího magisterského oboru Orální historie – soudobé dějiny.

V roce 2018 se stala členkou výzkumného týmu v Peace Research Center Prague, který koordinuje Institut bezpečnostní politiky, ve spolupráci s jednotlivci z Peace Research Institut Frankfurt, Katedry mezinárodních vztahů, Katedry evropského práva, Katedry psychologie a Ústavu ekonomických studií UK.

Angažuje se v aktivitách souvisejících s genderovou nerovností a s problematikou samoživitelek. V roce 2017 založila s britským dubovým uskupením Vibronics mezinárodní projekt Woman on a mission, který upozorňuje na znevýhodnění žen v hudebním průmyslu. Jako dramaturgyně a produkční pracuje v pražském multikulturním centru Crossclub.

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidovala jako nestraník na 7. místě kandidátky Pirátů, ale nebyla zvolena.

V roce 2019 i 2020 byla nominována na Cenu Františky Plamínkové v kategorii osobnost roku. Za svoji knihu Svědectví o životě v KLDR získala v roce 2021 cenu Litera v kategorii publicistika.

V roce 2015 poskytla jako vyznavačka BDSM rozhovor serveru iDNES.cz v rámci seriálu Lidé Česka. V interview prozradila, že již v 17 letech si oblíbila japonskou bondage, kterou považuje za druh umění. Také zjistila, že ji baví bolest a nechala si aplikovat různé piercingy, jakož i postupné tetování většiny částí těla.

[happylittleghost]

Jen malý post o aťce (já vím že má vypadat jako diktafon ale stejně si jí představuju takhle😅)

[kvetyzlouky]

konec svatojánským smutkům a nocím, nástup Jana III.

prvního Jana jsem přestala vídat tak často, až to ze mě opadlo, převážně i tím, že jsem si nechala mozek okupovat tím druhým, plus mi pomohla konverzace s blízkou, společnou kamarádkou, s kterou jsem ho nikdy do hloubky neřešila, a tak nějak uvědomění, že v něčem není dobrý člověk a jsme nekompatibilní, že i nejbližší mají s ním problém, mi to celé tak nějak uzavřelo.

druhý Jan mě nakonec vyignoroval, měli jsme se vidět na mé narozeniny, nic se z toho neodehrálo, jen přišel pláč na oslavě, pár dnů na to mu píšu pod vlivem drogy, omlouvám se, volá a říká, že se za pár hodin ozve. ozval se, až za pár dnů, nakonec se na tři týdny umlčel. pro své vlastní dobro jsem si ho smazala všude. nakonec mi to stejnak nedalo a zjistila jsem, že na iPhonu jde obnovit smazané číslo a tak ještě jednou píši. odepsal a pak zase nic. opět mám pocity, že jsem se ztrapnila. co mám udělat s jeho košilí a knížkou? toužila jsem mu je dát před vchod. udělat gesto. mít reakci. no a nakonec jsem to znovu nezvládla a píšu ještě jednou. kde mám sakra sebeúctu. “Dkskdklslsks, achjo. Moc nerozumím svému opilejšímu já, které ti chce psát a bavit se s tebou, protože to moje střízlivé nechce, protože ví, že z toho budu jen frustrovaná a cítit se trapně, protože nedostanu odpověď, protože si budu připadat příliš a špatně a že bych se měla stydět, ale vlastně jestli taková jsem tak ať, neudělala jsem nic zlého. Přeju ti to nejlepší.” už to budou tři týdny. osypala jsem se a nepotřebuji už žádnou odpověď.

taky jsem šla na randíčko s Benem, viděli jsme se po osmi měsících. přijde mi neskutečně přitažlivý. baví mě konverzace s ním. líbí se mi, že si zapisuje do poznámek knížky, které jsem v poslední době četla. jdeme k němu s příslibem brka a brambor. ani jedno se neodehrálo. ten sex byl fajn, ale nějakým způsobem odosobněný. možná to bylo způsobené i tím, že cestou k němu mi říká, že to nic neznamená a od vztahů utíká. tak se snažím krotit svůj mozek, nemít příliš velkou radost, že se to vlastně děje.

pár týdnů klid. konečně ticho. netoužím a netrápím se po nikom.

a pak přišla tato středa. vypomáhám za barem. potkávám se poprvé s kamarádky bratrem. (hádejte, jak se jmenuje) vím, že z něj celá skupina padá na kolena. tak jsem to taky pocítila. zdá se mi, že si velmi intenzivně koukáme do očí a já jsem z toho paf. dáváme pár piv, zavíráme bar a jedeme za zbytkem do hospody. přichází trošku alkoholová mlhovina. nějak se stalo, že mi dává pusu na čelo a na tvář. ještě víc jsem paf. odjeli jsme k němu domů. možná až do devíti jsme byli vzhůru. tak hezky na mě sahá a drží mě a dává pusy. udělal mi jednu z nejlepších snídaní a pustil Gilmorky. překvapuje mě, jak moc příjemně mi s ním je. vyprovodí mě před vchod. další pusy. třeba se zase potkáme za barem.

kocovinový den, nakonec se scházím s Týnou, abych ji všechno povyprávěla. sedíme nad pivem, je tam taky první Jan, který se k nám nakonec připojuje. jsem z toho nervózní. nevím, jak vlastně silná je má sebevůle a rozhodnutí, že už ho nechci. nakonec spolu debatujeme do čtyř. dlouhý rozhovor o nás, který jsem si neeticky nahrála na diktafon, ale jsem za to ráda. v tom množství piv bych si to nepamatovala a hrozně toho litovala. říká mi, že je demisexuální a aromantický. debatujeme tu časovou osu. jak jsme to každý vnímali, co to pro koho znamenalo. jsme k sobě tak upřímní jako asi nikdy ne, což je nakonec hrozně fajn pocit. konečně mám nějaké zakončení. vysvětlení, můžu to zarámcovat a vymazat kousek té zmatenosti, co jsem pociťovala. zbavit se toho pocitu, že jsem nedostatečná. zároveň je to zvláštní. možná si párkrát až obsesivně přehraji tu nahrávku.

no a dneska jsem si vyměnila pár zpráv s Janem III., opravdu pomálu, nevěděla jsem nakonec co odepsat, pár hodin na to se ptám, jestli jeho ségra o nás ví, protože jí uvidím. neříkal jsem jí to, ale neřešil bych to. trošku se bojím, co jí odpovím, kdyby se zeptala, ale ona se nakonec nezeptala. a tak si po dvou pivech nastupuji do plné tramvaje, rozhlížím se kolem, trošku doufám, že se třeba potkáme, a najednou si všimnu, že sedí přede mnou. přistoupím blíž, zvedne hlavu a krásně se usměje, já se topím v jeho očích a on sundavá sluchátka. vypadá unaveně a opile, jede ze Sudu, dotýká se mého stehna, pokládá na mě svou hlavu, hladím ho ve vlasech. velká náhoda. až příliš brzy musím vystoupit. objímá mě a dává mi pusu na tvář.

[koltomata]

József Attila altatója visszarepített bennünket Tamás gyerekkorába, majd onnan a jelenbe, ahol már saját gyermekének szavalja el a költeményt. Közben szóba került a szorongás, az önazonosság és a családi minták is. Meg egy diktafon.

Teljes adás itt: https://youtu.be/YwFji5x36Co

[valamiegyedikene]

A világ egy diktafon

Az elhallgatás készülődés a beszédre

A beszéd készülődés a hallgatásra

A hallgatás készülődés a filozofálásra

"A filozofálás készülődés a halálra"

És a beszédre

[ucebni-denik]

Vizuální opora s mluveným projevem

S nahráváním voiceoveru mám zkušenost ze střední školy, doma jsem měla k dispozici ale jen diktafon na telefonu, ale ten taky postačil. Snímky z prezentace jsem si oscreenshotovala a zkompletovala se zvukem a hudbou na pozadí. Akorát mi to tam teda hodilo watermark, protože nemám předplacený after effects, abych to udělala v nich.

odkaz

[ifater-tech]

Újabb kísérlet az AI kitűzők piacán

Megérkezett a Plaud NotePin, egy mesterséges intelligencia alapú eszköz, melynek feladata, hogy a mindennapos beszélgetésekről leiratot készítsen.

A nagy “AI-bumm” kezedetekor számos startup kezdett bele mindenféle önálló hardver fejlesztésébe, de ezekre a többség a kolosszális bukásaik miatt emlékszik - a Rabbitról kiderült, hogy egy szimpla androidos eszközt rejt, a mesterséges intelligenciát pedig mindössze egy alkalmazással is elérhetnék az átlag felhasználók szinte bármilyen okostelefonról, a Humane féle AI kitűző pedig operációs rendszer és hardver szinten is jókora csalódás volt.

A Plaud nevű vállalat is adott ki már korábban AI eszközt Note néven, azonban a gyártó a “beszélgetős kisokos” helyett a beszélgetés átírásokban látta a fantáziát, első eszközük ennek megfelelően egy az újabb iPhone-ok hátlapjára mágnesesen rögzíthető “diktafon AI” lett, melynek feladata a telefonbeszélgetések összefoglalása és az eszköz egészen jól is teljesít ezen a téren. 

Az újdonság ezt a “szellemiséget” viszit tovább. A NotePin egy mindössze 169 dolláros eszköz kompakt kialakítású, könnyen hordozható nyaklánc vagy kitűző, mely akár 20 órán keresztül képes folyamatosan rögzíteni és akár 40 napig is készenlétben maradhat. A felvett szövegből a ChatGPT40 és a Claude 3.5 nyelvi modellek segítségével is képes leiratot készíteni, a Plaud alkalmazás segítségével a rögzített beszélgetések könnyen átírhatók és összefoglalhatók. Az alkalmazás különböző összefoglaló sablonokat kínál, így a felhasználók a saját igényeiknek megfelelően rendszerezhetik az információkat.

Persze a NotePin sem csak az egyszeri vásárlókra épít, az alapárba csak egy ingyenes, havonta csak 300 percnyi felvételt készítését kínáló szolgáltatás tartozik. További 79 dollárért már 1200 percet dolgoztathatunk fel a rendszerrel havonta, illetve többféle feldolgozási sablon közül is választhatunk annak megfelelően, hogy milyen szituációhoz mi passzol a legjobban a mi észjárásunk szerint.

Forrás: Digital Trends

[poetikken]

INN:

Spøkelsesstasjonen (Anne Elvedal)

-

Bladde gjennom Invisible Emmie (Terri Libenson) og tok bilder av noen sider - orket ikke lese hele tweendagboka, jeg lånte den mest for å se nærmere på formen, illistrasjonsbruken, detaljnivået. Tegningene ser enkle ut, en sånn 'kanskje tegnet av den faktiske trettenåringen'-greie, som funker, selv om alle (illustratører) vet at det er MYE SKILL bak så konsistent strek og tydelighet. Skriver det vel mest for å forsikre at jeg IKKE tror dette er 'lett'. Tenker mer på om kombinasjonen av notater og småtegninger og tegneseriesekvenser (ikke helt ulikt Edward Rubikon-bøkene, det er ca to meter mellom meg og en sjekk av om de er i 1. eller 3.pers tho) kan være hensiktsmessig for min dustekafka. Prosjektnavnet er altså Dustekafka. Det er jeg komfortabel med. Her blir det IKKE noen 'Gry tegner selv'-illusjon, men bare...tanker og spørsmål rundt tredjepersons-fortellingen? Tror jeg. Og bilder fra forumtråder og sånt. Det må avklares veldig raskt hvordan hun fikser å få holdt fast en stylus for å kunne tap-tap-tappe tekst. Det må bare være en av grunnabsurditetene sammen med det at hun blir presentert for en helt likegyldig lege. Det er premisset for verdenen, jeg fatter ikke hvorfor hjernen MIN så lett tramper inn i "men det gåååår jo ikke"?! Alt jeg elsker av fiksjon er fortellinger som leker med UNNTAK fra realismen. Jeg er ganske sikker på at dette er en del av all gørra jeg internaliserte da jeg sluttet å skrive, da jeg var 18-19 og stappa full av minimalistiske regler postulert av Hemingway og Palahniul og Bjørneboe (eller via Bjørneboe, i romanen om Jølsen) og...det er fortsatt DEN publikumstribunen jeg ser for meg når jeg prøver å lage fortelling. Jeg skal rive den i filler og lage min egen og fylle den med Le Guin og Tove Jansson og alle større og mindre fjes som minner meg om hva jeg VIL.

(Kanskje helt konkret? Kanskje det ville føles bra å lage den plakaten med en helt spesielt sammensatt gruppe heiende tilhørere?)

(Føles sånn. Også Steffen som himler med øynene og gjør noen bølgete fingerbevegelser og sier noe om yåååga og andre greier han blir klam av.)

Dette er jo et helt konkret problem jeg har, som jeg tror jeg allerede har funnet en måte å snike rundt, i at jeg gir meg selv konkret formulerte "copycat"-oppgaver. Nå har det vært form-oppgaver først (og de er jo mer påtenkt enn utført, be real) men ok, la oss si at det Dustekafka trenger, for første draft, er en lånt stemme/tone. Det er en konstruktiv greie å ta stilling til i bakhodet mens jeg gjør en annen deadlinegreie!

Ekte jubel!

Forøvrig: i går tester jeg diktafon mens jeg ryddet i klær. Fikk et 22 minutters opptak av at jeg rablet meg gjennom synopsis fra start til slutt av Snøkelset, som jeg har unnfanget av ett ordspill som er gøy pluss "prøv å skrive en leseløve-grøsser, det er jo Halloweenmåned". Og sånn lærte jeg at det ikke er mic på headsettet jeg bruker til vanlig, så det var bare fjern mumling. Men det hjalp likevel! Jeg tok stilling til hvem som skulle være forteller og hvorfor det er best sånn, og jeg fant ut av avslutningen.

Sånn høres det nesten ut som om jeg har gjort NOE.

LM har plass på publikumstribunen min fordi hun hørte meg bable lignende om et annet prosjekt og sa, overbevisende nok for meg, at det er jo ikke prokrastinering! Det er masse kverning. Jeg må bare få inn en greie med å SKRIVE KVERNA sånn at når adhden har flytta seg to lysår unna til noe helt annet så får jeg ikke gaslighte meg selv med at jeg er lat og gjør ingenting.

(Det der er nok noe grunnleggende som kommer med i final release av Poetikken når jeg har endret alt og formulert det som en luring.)

Det er også relevant å gjenta at situasjonen min er uendret: jernmangelanemi, malabsorpsjon, og faktisk en riktig lekker hul hoste i tillegg. Dette på tross av at jeg har SPIST EN MAT i dag (klokken er nå 14:21) og det var et helkornsknekkebrød med leverpostei.

Kanskje jeg spiser ett til.

[stromuprisahat]

Jana Budnická s metodickou pečlivostí připravila krevní vzorek, nahrála na diktafon důkladný průvodní komentář, poznamenala si do výkazu přesný čas pozorování a zvrhla na to všechno kafe. Nezačala nadávat. Ani to všechno zoufale zachraňovat. Vlastně se jen opřela, sledovala šířící se hnědočervenou skvrnu a v duchu si říkala: Tenhle měsíc vážně nemám svůj den.

Pekelná šleha (Martin D. Antonín)

[egyedembegyedem]

[airship-full-of-dragons]

chest challenge opening day is coming soon and I'm a) excited about having money to gene my projects and b) scared of the moment I'll realize it won't be enough to gene all of them still

[maelkevejen]

Crasher hver dag efter klokken 5-6 stykker

Uanset om jeg har taget min medicin eller ej. Jeg er så træt. Jeg gider ingenting. 

Nu har jeg selvfølgelig også fornøjelsen af den månedlige kvindelighedsfejring og kan ikke mærke, om jeg er sulten eller skal kaste op, men alligevel. Jeg føler et konstant behov for at skulle dulme fornemmelsen af ingenting. I dag har jeg spillet tetris i fire timer uden at opdage det, efter jeg støvsugede lejligheden fuldstændigt for batterier til den gamle GameBoy Pocket. Jeg håber ikke, dataen i Mathias’ diktafon sidder i batterierne. Eller... ja... Eller noget. Nej, for han skiftede dem i løbet af sidste uge. Godt nok. Phew. 

Anyway. Jeg er utilpas og understimuleret og kan ikke forme særligt mange sætninger i hovedet. Føj, hvor har jeg kvalme.

[tranzisztori]

Diktafon 💖

Agafon NAST-1 // wire recorder (Sweden, 1951)

[ucebni-denik]

Záverečný záznam za předmět  Didaktika a design online vzdělávání

Toto je záveřečný záznam a zhodnocení předmětu Didaktika a design online vzdělávání a mojí práce v rámci tohoto předmětu.

Co vše jsem v rámci předmětu udělal/a?

Předmět byl dost nabitý a stihli jsme toho opravdu dost.

V prvním týdnu jsem se seznámila s pojmem learning designer a co tato profese obnáší. Zpracovala jsem svůj návrh na skupinový projekt a zadání od extreního lektora.

V druhém týdnu jsme se věnovali skupinovému projektu a to videu na propagaci našeho oboru. Zjišťovali jsme, kde je hlavní problém a jak ho pomocí videa budeme schopní vyřešit. Záznam k tomu naleznete zde.

Ve třetím týdnu jsme se měli věnovat volbě nástroje, ve kterém budeme náš skupinový projekt tvořit, což jsme my vlastně neřešili, protože stříhání bylo pouze na jednom člověku a ten si mohl použít to, co mu zrovna nejvíc vyhovuje. Řešili jsme ale, na co to budeme natáčet a podobné technikálie.

Ve čtvrtém týdnu jsme se věnovali Kirkpatrickově modelu evaluace. Vzhledem k tomu, že jsme netvořili kurz, ale video, opět jsme moc neměli co k tématu napsat. Dále jsme tento týden řešili vzdělávací cesty. Tu jsme měli od začátku taky jasnou, protože součástí našeho zadání bylo, že budeme vytvářet video. To navíc ani nemělo být čistě vzdělávací, spíše propagační. Zároveň jsme už v rámci skupinového projektu pracovali na voiceoveru a prvních nápadech na záběry.

Pátý týden jsme pokračovali v plánování videa a zpracovávali storyboard.

V šestém týdnu jsme si pro naše video stanovili tone of voice, který jsme pak teda v průběhu práce na projektu ještě pozměnili, aby nezněl tak strojeně. A taky jsem si zkusila moc fajn úkol jménem konzistence, jehož smyslem bylo konzistentně navázat na rozpracovanou část kurzu.

Sedmý týden jsme pokračovali v práci na videu a úpravách voiceoveru. Věnovali jsme se také backward designu, jehož smyslem je, že jde odzadu, tedy od cílů, kterých chceme dosáhnout. Zároveň jsem začala pracovat na první fázi samostatného projektu věnovaného studijnímu a zkušebnímu řádu MUNI.

Osmý týden jsme pokračovali s videem, hlavně s úpravou voiceoveru. Hodně práce jsem věnovala druhé části samostatného projektu. Taky jsme si představili action mapping a Kellerův model motivace, kterého se týká moje oblíbená gamifikace.

V devátém týdnu došlo k posledním úpravám voiceoveru a řešili jsme technické věci, jako který den budeme video natáčet a další věci. Na začátku jsme s videem měli méně práce, než měly jiné skupinky, ke konci semestru se to ale obrátilo a naopak přišlo nejvíc práce, protože jsme natáčení z organizačních důvodů nechali na zkouškové.

Dále jsme se tento týden seznámili s modely ADDIE a SAM a LMS a LXP systémy. Také jsem dokončila poslední fázi práce na samostatném projektu a tvořila reálný obsah v nástroji Articulate rise.

Odkazy na průběh i výsledek samostatného kurzu v příspěvku zde.

Odkaz na finální verzi videa zde.

Čeho jsem dosáhl/a?

Vytvořili jsme video na propagaci našeho oboru a v rámci samostatného projektu a úkolu konzistence jsem si vyzkoušela v praxi hodně z toho, co jsme se tu učili. Díky samostatnému projektu mám alespoň kousek kurzu, který můžu považovat za věc do portfólia. Mrzí mě ale, že stejný výstup nemám i ze skupinového projektu.

Co pro sebe hodnotím jako obzvlášť užitečné?

Nejvíc mi dal asi samostatný projekt a úkol konzistence. Taky to, že mám konečně jasnější představu, co bych po studiu mohla dělat a kde bych se mohla v budoucnu uplatnit.

Jaký je výsledek mého samostatného projektu?

U samostatného projektu mě mrzí, že jsem neměla víc času udělat víc kapitol a kurz více rozvinout. Jinak se mi ale moje práce vlastně celkem líbí, překvapilo mě, že i když to byl ze začátku zmatek, tak jsem se zorientovala a tvorba mě moc bavila.

Jaký je výsledek mého zapojení v rámci skupinového projektu?

Já sosobně jsem v rámci projektu upravovala voicever a to jak na nás působí, potom voiveover namlouvala na diktafon, aby se dal využít ve videu a taky jsem točila většinu záběrů.

Co mě překvapilo?

Celkem nemile mě překvapilo, že vlastně zpracovávání videa se do kurzu moc nehodilo a měla jsem pak problém psát některé záznamy nebo plnit ty úkoly.

Z čeho mám radost? Za co jsem rád/a? Na co jsem pyšný/á?

Mám radost, že mě tvorba kurzů bavila a dokážu si představit, že se tomu v budoucnu věnuju. Pyšná jsem na zpracování úkolu konzistence. Sice mi hrozně trvalo pochopit zadání, ale jinak si myslím, že jsem odvedla dobrou práci.

Jak sám/sama pro sebe hodnotím svůj pokrok v oblasti learning designu?

Ve zkratce bych to popsala jako z nuly na sto. Od toho, že jsem na začátku ani pořádně nevěděla, co learning design znamená, do bodu, kdy s tím mám zkušenost a navíc velice pozitivní.

Co si navrhuju za hodnocení do ISu a proč (na škále A–F)? 

Navrhuju si A, protože i když to možná občas vypadalo, že toho děláme pro skupinový úkol málo a neplníme zadání, bylo to vlastně hrozně těžké, protože ty kroky úplně neodpovídaly postupu, který by nám při tvorbě videa vyhovoval a dost jsme s tím bojovali. Zároveň jsem se ujmula nahrávání voiveoveru, do kterého se nikomu nechtělo.

Taky proto, že v rámci samostatných úkolů jsem se toho naučila neskutečně moc a hrozně mě to posunulo, což je podle mě nejdůležitější měřítko úspěchu v každém předmětu.

A taky mám průměr za studium přesně 1.5, takže bych chtěla A i kvůli tomu.