#ano až takhle

[ailathemoodentity]

SERŽANTE PÍÍÍÍSEK JE BÍÍÍLÝÝÝÝ

[goodbuttaken]

shiz and giggles list jmen, která reálně mají/nedávno měli lidé v česku

(part 4/4, weird/rare names; per 2016, kdy je KdeJsme naposled mohlo sbírat)

Pndřej (legenda, co už dřív trendovala; hustý, že někdo takhle oficiálně komunikuje s úřady..)

...ale taky Onřej (byli 2), Onrřerj (žije v Chebu), Jkaub (1 v Brně) a Rostilav (Krnov)

Ůvodní Hoang Duc (ano, i tohle příjmení opravdu prošlo matrikou) a Aůlexandr (r. 2013 zapsané jméno)

Xena (3, ale podle ročníků žádná princezna bojovnice)

Milán (545 křestních!; jen r. 1950 = 51)

Vácslav (r. 2016 žili ještě dva jmenovci Havlova děda, ale od r. 1946 žádný nepřibyl)

Frantiišek (1, r. 2013, Plzeň), Fratišek (2), Frantişek (1), Frančeska Nyomi (1), Františe (1), dřív i Fratnišek, Frantichek, Frančišek, Frantik, dva Frantishkové a 13 Frantisků

Máří Magdalena (25), Maří Magdalena (72), Máří Magdaléna (1), Maří-Magdalena (13), Máří-Magdalena (3), Maři Magdalena (1), Máři Magdalena (1), Maří Magdaléna (1, vzácný r. 2009), Mařímagdalena (1), Maři-Magdalena (1), Máři-Magdalena (do r. 2015) [drtivá většina z nich prožila komplet socialismus; ouch...]

Miroslav Pacifik (Praha)

Karl - Heinz, "Marie, Silvie", Mbanzuzi - Cheril - Eve (etc.)

Vyšemíra (1), Věročka (1), Věrmila (1), Věkoslav (18), Věkoslava (4), Věnka (21, pořád se dává), Věňka (2)

Věrek, Věruš, Věrouš a Věroš (jakože "ten Věra", celkem 8)

Filuše (1), Fortunát (1), Fortunáta (2), Fofo (1, Mělník)

Filipová (křestní, Hustopeče), Tichá (1 ex křestní), Mašková (taky)

Říjenka (1)

Pampeliška (1), Peška (1, v r. 2016 se dožila stovky), Perchta Marie (r. 2014, Praha)

Aneška (2, old), Aneshka (3, young)

Čeňka (12, a tu a tam se pořád dává), Čeňek (1), Čedomír (2), Rhodri Čeněk (1)

Pěva (40, a 40 let čekáme na novou nositelku toho dokonalého jména), Pěvuška (33), Pěvomila (1), Pěvoslava (ex 1), Pěvuše (10), Pěvuš (1, mužská verze)

Zoroslav (6), Zoryslav (ex 2), Zoreslav (ex 2), Zorislava (1), Zoreslava (1), Ziroslava (ex 1)

Zděněk (5), Zdeňek (27)

Mnuše (ex jméno), Manka (jméno i příjmení), Manička (Vyškov) [X Rumcajs žádný]

Fuck (ano, do r. 2011 MVČR evidovalo jednoho člověka s tímhle příjmením)

Fakan (23, nejčastější v Plzni)

Kokot, Kokotek (na východě země ne až tak vzácné, celkem 128 lidí)

Kunda, Kundič (naštěstí jen pár)

Porner (9)

Jouda (19, hl. východní Čechy)

Hajzl (13, všichni žijí v Chrudimi)

Soběslav Zixi (Brno)

Romulus (oběť redukce r. 2011), Remus (5, z toho 4 v Brně)

Toyen Lillie (Praha)

Patrik (patrick), Janet(zinana)

Lady (3, dvě velmi staré), Letuška (1), Lešan (3), Leuše (1)

Mína (85, velmi trendy, vč. složenin jako Mína Milota)

Bobeš (6), Mikeš (42, samí mladí) X žádný Kokeš

data ofc připouští i řadu "celebrit" jako James (74) Bond (4) [Praha, Černošice], Arnold Schwarzenegger (Brno), Will Smith (Jihlava); největší naději asi dávám Arianě (103) Grande (39)

Lidvína (2), Lid (29 ze 48) a Lidová (33 z 52), typicky písecké příjmení

ani jedna Lidice, to byl v kontextu těch šíleností šok; tak aspoň Freedom Jan (Ústí n/L), Liberty (t. č. 96letá, Plzeň), Liberta (mladá, Praha) a dřív i Libertad

Lidl (1, FM), Lídl (39), Penny (do r. 2015 3), Tesco (ex 1), Coop (2 v Čáslavi), Billa (21)

Human (do r. 2011 1 jméno, stále 3 příjmení), Girl (6 příjmení), New (3 příjmení), Good (7), Universal (10, z toho pět ve FM)

Poor (7; kumulace zrovna v KV kraji smutně fitting)

Džulien (1) a Džuljetta (3)

K0valová, A?kar

Godspower Nwobueze, Success Oluomachukwu (Ústí n/L)

Winnetou (2)

Qylafku (2 příjmení v Praze), Quachdolenská (1)

Quadrat (8), Quadrát (7), Quasniczka, Quasničzka, Quasniczková, Quasničzková (na severu Čech od každého 1), Quittek (19), Quittková (16, Opavsko)

Xhanikrištoforyová (v Ostravě)

Çetajfikotová, Çelikkynclová, Çobanberánková, Çiçekrajnyšová

Ónodiotoupalíková, Ó´súilleabháin Špalková

Đokićněmečková, Đurićmikolajková, Dadićdobešová, Daddsčadová

Hrubývodochodská, Hrubýzahrádecká, Hrubásablier + d. 31 variant

Hinterholzingerová Mlezivová (Domažlice)

Trauttmansdorffweinsberg (Náchod)

Testón Javorský, Tverdokhlib (bývalo jich 11), Těstojedova (1, KV)

Řegucký, Řegucká (19, MS kraj), Pěgřím (61)

Neocleousová, Neoproudová (6), Neoproud (4)

Nechoďdomů (22), Nechoďdomová (14), Nechoďdom (3), Nechoďdoma (11)

Campobartosek a Campobartoskova (Brno)

Papánková Di Mercurio, De Giraud D'agay Špinarová

Mbwambo Hokůvová

Wozencroftová

Kvízová Školová

Bezkid (3, žijí v oblasti Beskyd)

Ŕguila (Praha)

Ąachká, Ąachký

Erdenebalčirčuchalsuvd, Ěsulamanidze, křestní Ělizavěta

A A A Alnassar, Saad L S M T, Michel A.S.M.J.G. (křestní jména)

Pierre,marie,alphonse, Philippe,raymond,julien, Francois,didier, D. M., Rodrique,carles,gérald, Francois- Christophe

D´artagnan

Karlos (9), Chavier (2) a vrcholné umění: Chuan Karlos

Barbie (v Brně), Ken (5; ale jinde)

Dixie (1 v Blansku)

J-Mari (Benešov)

Píč (69), Pič (2)

Pindík (1 v Tanvaldu)

Rock (příjmení, ale i 1 jméno), Rocky (1), Ricky (12), Ricki (1)

Dick (zase 46 příjmení, ale i 2 jména)

Sucky Yaxbite (ex jméno), Suckho + 11 příjmení Suck

Bezectný, Bezectná (po 5), Bezkočka (55), Bezkočková (66)

Nevyhoštěný, Nevyhoštěná (obojí 75)

Brno (1), Praha (9), ani jeden v Brně/Praze

Neo a Trinity (ale žijí jinde)

Saint Chijioke (1 jméno, Frýdek-Místek)

Innhausen Und Knyphausen (2, Brno), Arco Zinneberg Graf Von Und Zu

Iňiguez Srnec (Praha), Insanič (ex 6), Inquort a Inquortová (18)

Race Carr (Otrokovice), Rhodanthe Beatrice (Ústí n/L)

Platon (jméno i příjmení), Sokrates (taky)

Sierra Leona (Ústí n/L)

Śárka (Ostrava)

Roswětha (1, v Liberci)

Bolestín (ex 1) vs Veselín (1), Radosta (1 + 2 ex Radosti), Andělín Haštal (1)

Něha (3), Něhoslav (8), Něhoslava (14), Něhuška (1)

Náďa (2), Nežka (1), Něla (1), Naďašta (1), Nelida (1 křestní jméno)

Vítěz (2), Vítězka (bylo jich 7, asi vymřely)

Űmit Tomáš (Blatná)

Ąuboš Maxwell

Pravda (643) vítězí (Lež je jen 1, v Praze), až na to, že zrovna u tohohle příjmení je anomálie, kdy ho Vnitro v roce 2014, po nástupu Babiše do vlády, zničehonic přestalo evidovat (touché)

Mrtvý (99), Mrtvá (111, Olomoucký kraj), De´ Ath (ex 1), Death (podle všeho zemřel r. 2015)

Sen (5) a Snová (2), Úžasný/á (Ostrava)

Liána (28, od r. 1976 žádná nová, napravte)

Mckenzie Lucie (Plzeň), Mclean Brenton (Praha), Mcmarley (t. č. 6letý v Brně; vše křestní jména)

ŽÁDNÍ Poženichovi ani Pomanželovi (velké zklamání) a křestňí na ň

Dýzl (fakt to jde spellovat i takhle, 4)

Žorž (2), Dżeyms (1), Žudi (1)

Potkan (příjmení, nejvíc jich je v Karviné)

Fail (39 příjmení), Joke I. L., Arse (ex jména)

Gogo (2 příjmení), Gaga (4, vše Pohořelice)

Nejmenovaná (křestní 1), Nejmenovaný (křestní ex 3), Nezjištěno (252 křestních, 8 příjmení), Nezjištěno A (křestní 2), Nezjištěno B (2), Nezjištěno C (1), Nezjišťeno (tohle se podařilo do matriky zapsat v r. 2013), Nezj., Nezjišteno, Nejištěno (taky ex 1), Nezjištěna (1 křestní), Nezjištěn (ex 1), Neuvedeno (11 křestních, 2 příjmení), Neurčeno (7 křestních), Nepojmenovaný (ex 1), Jméno Neurčeno (ex 1), Jméno Nezjištěno (t. č. už 4leté dítě v Jihlavě), Neznáma (2), Neznámá (10), Neznámý (9), Neznámy (1), Nevim (5), Nevím (105) [ač část jsou zjevně opravené přeťuky a impra, např. u Nejmenované, r. 2000, konzistence ukazuje, že někde v Roudnici takhle fr vychodila školu]

...a to nejdůležitější: Hope (po 2 jméno i příjmení), Naděje (18 příjmení a 91 jmen; nebude náhoda, že nejvíc r. 1939 a 1943), Nadějka (3 jména), Naděje Anna (hned 2), Náděje (19 příjmení, 1 ex jméno), Nadějná (1)

[prej-ses-peknej-matla]

Viděla jsem tento rok konečně Good Omens a s příchodem Vánoc mě napadlo, co kdyby Uriáš obdržel Crowley treatment co se týče pádu z nebe? What if I made Anděl Páně angsty?

Nemělo to být bráno nijak seriózně, byl to nápad for shits and giggles. Dokud mi nedošlo, jak to v příběhu Anděla Páně vlastně dává naprostý smysl.

a tímto vás vítám u

✨Teorie/headcanon, že je Uriáš padlým andělem✨

aneb čtu mezi řádky

(bude to delší tak se připoutejte)

V prvním díle sám Petronel nazval Uriáše padlým andělem. Tím se vlastně potvrzuje, že tohle nebude jen teorie a bude na tom něco pravdy. Tak jsem se rozhodla tento koncept rozvést a dodat tak příběhu větší hloubku.

Uriáš tedy býval andělem. Jaké bylo jeho jméno? Netuším. Jaká byla jeho role v nebi? Taky netuším. Tak daleko jsem se nedostala. Důvod jeho pádu? Taky si přesně nejsem jistá. Možná kritizoval Boha za to, jak řídil nebe a Zemi. Možná dělal v nebi čertoviny, provokoval, dělal naschvály a vše komplikoval (teď vyzývám vás abyste s nějakým nápadem přispěli).

Jeho jednání ale vedlo k tomu, že padl. Litoval poté svých činů a žádal o odpuštění. A jelikož v něm Bůh viděl dobro, že nebyl zlý a nechtěl ublížit, udělil mu postavení čerta. Uriáš nebyl hoden toho být andělem, ale čert se také podílí na chodu odbavování duší a koná vlastně dobro. Lepší, než být jen padlým andělem a dělat ostudu.

Později v něm Bůh viděl ještě větší potenciál a udělil mu funkci čerta u nebeské brány.

A pak potkal Petronela. Anděla, který si na vše stále stěžuje, všechno mu vadí a v neposlední řadě kritizuje i samotného pána Boha. A když Bůh hrozil, že Petronela nechá padnout, Uriáš věděl, že tohohle matlu musí zachránit. A takhle stejně to viděl i Bůh. Proto Uriáše poslal na Zem za ním, aby mu pomohl. Věděl, že mu Uriáš dokáže pomoct.

Jeden by si ale řekl, že jej Uriáš celou dobu jen pokoušel, sváděl ke špatným skutkům a k tomu, aby užíval pomoc od pekla. Jenže tím mu Uriáš pomáhal. K čemu by bylo, aby Petronelovi řekl "Já jsem taky padlej anděl, takže mě poslouchej a dělej tohle a tamto a nepadneš" ? Tím se Petronel nic doopravdy nenaučí a jeho náprava nebude upřímná. Nemohl ho chytit za ručičku a vést. Uriáš ten úkol nepotřeboval splnit, jen musel Petronela popostrčit. Proto naopak Petronela sváděl špatnou cestou, aby vyšlo na povrch, jaký Petronel opravdu je. Nechal jej, aby pomohl hříšníkům. Tím sám zhřešil a nezasloužil si vrátit se do nebe. Petronel tak viděl, jaké má jeho jednání následky a musel všechno zase sám napravit, poučit se ze svých chyb a opravdu se tak změnit. On byl tím napraveným hříšníkem. Tím se stal mnohem lepší osobou a mohl se vrátit do nebe.

Ve dvojce už to bylo trochu jinak. Tam se dostali oba do průseru, proto byli sesláni na Zemi společně. Uriáš měl tak volnost dělat jakékoli čertovinky chtěl, když jej Bůh neseslal jako Petronelův dohled. I tak ale jeho skutky svědčí o tom, že Petronela vedl k tomu se polepšit. Oba se zakoukali do Magdalény, jenže pouze Uriáš by se za její svedení nedostal do maléru, když už je v pekle. Petronel jakožto anděl ano (nesesmilníš, čistota… osobně mi to neholduje ale berme to v rámci příběhu a křesťanství). Proto dělal první poslední pro to, aby jejich sázku vyhrál - nejen pro svoje ego, ale aby tím opět Petronela chránil před hříchem a potenciálním pádem. Na konci Petronelovi i sama panna Marie připomene, že je andělem páně. Nemůže být s člověkem a má vyšší poslání. Petronel se taktéž naučí lásku ostatním přát a ne ji závidět. Polepší se. Na konci filmu se Uriáš vrátí a je si vědom toho, že sám Magdalénu mít nemůže a že pro ni není vhodný. Má své chyby, a Magdaléně přeje lásku lepší než tu, kterou by jí nabídl. Ale dělal tohle hlavně kvůli Petronelovi.

A ve finále scéna s mlhovinou. Scéna, která ukáže, jak moc se Petronel změnil že ani čertovi nepřeje osamění a izolaci. Kór když je to čert, se kterým strávil už tolik času a který je mu tak blízký. A ve výsledku jej tohle všechno dostane tak daleko, až se stane Archandělem.

A proč tohle všechno Uriáš dělá?

Nechce, aby další anděl trpěl pád tak jako on, protože takový pád musí být neskutečně traumatizující zážitek. Nechce, aby si musel Petronel zažít peklo, bolest, přišel o křídla, a musel se pak snažit vyšplhat zase na vyšší postavení.

Jako lore to funguje už takhle, ale pro vášnivé Petriáš loďaře se tomu dá dodat ještě větší hloubka přidáním romantických citů. Uriáš Petronela nechrání jen ze soucitu, ale také z lásky, kterou k němu postupem času chová. A představa, že by měl jeho milovaný matla padnout z nebes a trpět stejně, jako trpěl on, ho ničí, a chce udělat všechno pro to, aby jej vedl k nápravě a k bezpečí.

(A pak si s tímhle představte jejich potenciální vyznání lásky. Jak mu Uriáš přizná, že jej celou tu dobu chrání a nechce, aby padl, a Petronel si uvědomí, že se pod skořápkou elegantního mazaného zmetka pekelného skrývá citlivá dobrosrdečná duše.)

No takže tedy…

Tady má teorie končí. Budu ráda za vaše přispění a poznatky a taktéž doufám, že po přečtení této slohovky bude mít u sledování Anděla Páně ještě větší pocítěníčko.

Pometlo se poroučí ✌️✨

[mujsilenejdenik]

“Ten váš šéf vám to tou svojí vstřícností moc neulehčuje, viďte?” řekla mi na posledním sezení moje terapeutka. Je to svatá pravda. Ano, můj šéf - vedoucí mi tehdy na začátku školního roku vyšel vstříc, když mi napsal, že nemá nic proti tomu, budu-li se omlouvat z porad a taky, že nemusím být ve zkušebních komisích, když mi to nedělá dobře. Vyšel mi vstříc, ale přesto to nejde. Nejde mi ve škole fungovat a chci odejít. Pokud by mi šéf tehdy napsal, že to nepřichází v úvahu, nebo něco v tom smyslu, ulehčil by mi moje rozhodování a už dávno bych na škole nebyl. V tom měla moje terapeutka pravdu.

Ale teď z druhé strany. Mohl by být můj šéf jedním z problémů, proč se mi ve škole, řekněme to teď možná trochu pateticky, nedýchá svobodně? Odpověď zní ano. Odpověď zní ano a já vám teď určitě připadám jako nevděčný parchant, protože on mi přeci vyšel vstříc. Já se snažím být vděčný, já se dokonce snažím mít ho rád, ale prostě mi to nejde. Tak a je to venku. Ono je to asi takhle - můj šéf samozřejmě není jediný důvod, to ne, nemůžu a ani nechci vinit ho ze všeho, ale je to jeden z aspektů toho, co mi ve škole vadí.

Abych vám našeho bosse trochu přiblížil. Já o něm říkám, že je dvojaký. Někdy má momenty, kdy je příjemný, milý, vtipný až žoviální a srdečný. Prostě to umí, když chce. Pak jsou ale okamžiky, kdy byste mu nejradši prorazili lebku za to, jak se chová. Zničehonic se k vám chová chladně, odměřeně a jedná s vámi jako s nižší formou života. A to prostě jenom proto, že chce. Anebo ze svojí “pozice”, to je vlastně jedno. A já ho proto nemám rád. Nemám, nemám, nemám. Z počátku, když jsem byl na škole nový, jsem byl z tohohle jeho chování naprosto zděšený. S kolegy (a už vůbec ne se studenty, to bych nikdy neudělal) o něm nemluvím. Neroznáším drby a ani nepomlouvám, hnusí se mi to. Na druhou stranu o něm ale nesmýšlím hezky a v duchu ho častuju různými nadávkami. Mám taky problém s ním komunikovat, dělám to strašně nerad a pouze v případech, kdy je to nevyhnutelné, protože nikdy dopředu nevím, jakou bude mít náladu a v případě, že bude mít náladu špatnou a bude chtít takzvaně prudit, mě uvrhne do nepříjemných psychických stavů. Proto si říkám, že mám-li k tomu člověku takový odpor, je pro mne nemožné, abych s ním, potažmo pod ním, dál pracoval. Takže není to hlavní důvod, ale taky jeden z důvodů, proč chci odejít ze školy.

[videli-jste-tento-film]

[nejene]

Nejene a pampelišková taška

Část čtvrtá: poupě

Část první, druhá, třetí

Pada dum, pada tsm, jsem zpět a přináším nový pokrok ohledně pampeliškové tašky. Tentokrát jsem se rozhodla udělat poupě.

Jako první jsem si jen udělala mustr jak velké to poupě chci. Prostě jsem smotala vlnu do kuličky, obalila ji folií, a pak přelepila papírovou pásku.. věděla jsem, že chci aby moje poupě bylo z osmi lístků, takze jsem kouli rozdělila na osm částí, jednu vystřihla a použila k obkreslování na filc. Z filcu jsem si následně vystřihla osm lístků a ty jednoduše sešila k sobě. Nesešívala jsem je ovšem až do konce, protože jsem věděla, že chci otevřené poupě, a tak jsem nesešila poslední šev, abych mohla připojit stonek. Stonek je v mém případě příště jen sešitý pruh filcu, ve kterém je zasunuté brcko, aby to celé bylo pevnější. Jako poslední věc jsem z filcu ještě vystřihla růžici nahoru s dírou pro stonek.

Růžici i základ poupěte jsem pak oplstila vlnou (první ma sucho a pak na mokro, stejně jako u listů).

Po tomhle jsem všechny tři části poupěte naškrobila (na několikráty ať opravdu drží tvar). Naškrobené poupě i růžici jsem pak nechala tvrdnout na obrácených miskách, ať mají zakulacený tvar.

Po tom co to všechno uschlo (a to trvalo), nadešel čas spojit to dohromady. První jsem přišila stonek k poupěti, pak teprve jsem došila poslední šev na poupěti a růžici jsem na to nakonec jen navlíkla a lehce přistehla. Poupě jsem potom vycpala (hlavně odstřišky filcu) do tvaru, který jsem chtěla.vycpávku jsem vevnitř uzavřela přišitím filcového kruhu, na který jsem ale předtím přišila dva cvočky. V úplně poslední fázi jsem poupě ještě dotvořila pomocí textilních barev, stejně jako u listů.

Cvočky měly jasný účel- přichycení 'náplně' poupěte. Aneb z mého poupěte mělo určitě něco čouhat. V této chvíli ovšem přišla drobná krize - nevěděla jsem, jestli to mají být žluté odkvětní lístky ještě nerozkvetlé pampelišky, nebo naopak bílé chmýří už odkvetlé pampelišky. Na tohle téma jsem dokonce dávala anketu na tumbrl. Vyhlálo bílé chmýří s asi 52% hlasů, což není příliš velký rozdíl. Pořád jsem nebyla úplně rozhodnutá, a proto jsem nakonec zvolila upevnění na cvočky. To mi umožní vytvořit 'náplně' obě dvě a případně je měnit podle nálady.

Jako první jsem začala tvořit bíle chmíří, protože mě nakonec přece jenom lákalo o něco málo víc. A taky jsem jasně věděla jak to chci udělat. Takže jsem si vzala látku na vyšívání, která má mezi jednotlyvími vlákny velké mezery. Dále jsem si vzala bílou vlnu, nastřihala ji a začala ji pomocí jehly protahovatskrz látku a upevňovat ji pomocí liščího uzlu. Takhle jsem postupně vytvořila celý kruh a na spravných místech jsem přišila druhou část cvočků.

A pak přišla za mě nejzábavnější část - rozčesat vlnu. Vzala jsem si kartáč na kočku a jedno po druhém vlákna rozčesala.

Takhle vzniklý chumel vlny jsem nakonec jestezastřihla do správného tvaru a získala jsem popě ze kterého trčí jemňoučkě, měkoučké bíle chmýří. Ano, s touhle částí jsem extra moc spokojená ^^

No a protože se mi výsledné chmýří opravdu moc líbí, rozhodla jsem se druhou žlutou 'náplň' zatím nedělat. Neříkám zé sek ní časem nevrátím a nedodělám ji, ale zatím jsem spokojená takhle

No a v úplně posledním kroku jsem poupě přišila k popruhu tašky. Ta-dá

No a tímhle je vlastně hlavní část tašky hotová. Ještě planuju nějaké drobné úpravy, takze Ještě asi jedna část bude, ale víceméňe hotovo.

[mika-invin]

Mika/Dušelka

-založeno na headcanonu a meme(u), který nemůžu najít

Je nám všem snad známo, že v klubu Rychlých šípů platí jistá nepsaná pravidla... Co už pak vetšina lidí neví je fakt, že existuje jedno pravidlo, jenž se staví na jakékoliv jiné.

Po dlouhém dumání vás možná napadne:  ,,Nenaštvat Mirka".

To samozřejmě také, avšak stále to není ono.

Zajisté. Naštvat Mirka může trvat a rozhodně to není něco, o co se snažíte z dlouhé chvíle... Je však jedna osoba, kterou dá ještě větší práci naštvat a to opravdu nechcete.

Správně. Pravidlo zní: ,,Za žádnou cenu nenaštvat Jarku".

To zní jednoduše. Jarka je hoch, kterého hned tak nic nerozhodí, zachovává chladnou hlavu a je na všechny přívětivý.

Pár zkušeností je spolehlivě přesvědčilo o jeho strašlivosti ve vzteku.

Jedna obecná známost: Jarka neřval.

Ano, povzbuzoval své přátele. Nikdy ho však neslyšeli řvát. Pokud se blížil jeho hněv k varu, zpražil dotyčného takovým pohledem, že se mnohdy i dal na útěk  (pokud vás napadl Rychlonožka, máte pravdu).

Což se však mělo částečně změnit.

***

V živé paměti všem vyvstával onen den, kdy si přisvojili Bublinu.

Pravidelně se střídali ve hlídání a vše běželo jako na drátkách. Co nám nikdo neřekl byl fakt, že Metelkovi měli kočku. Černou s bílými fleky v obličeji a jednom na pacce.

A zrovna Bublina rád kočky proháněl. To však chlapci věděli. Nejčastěji se tak stávalo na ulici. Na den matek se však tato událost stala i v bytě. Nebudu to zde líčit. Pouze zmíním, že Jarka měl poprvé

dostat Bublinu na hlídání den na to a možná ještě snad, že paní Metelková nad rozbitým nábytkem sice práskla ruce a utrousila jakési francouzské slovo, ale hned se usmála a vzala to s lehkostí. (Chlapci si poté Jarku dobírali pro jeho skoro stejnost s maminkou. Mohl pouze pokrčit rameny.)

Nyní byl šestý den Jarkova pečování o klubového psa.

Mirek k němu zrovna šel. Jarka totiž zmínil na schůzce divoké honičky co probíhají u nich doma. Bublina je zcela neúnavný a nenechá jejich kočku ani na vteřinu. Leccos již rozbili a Jarka s maminkou museli oba prosit otce, aby psa nevyhodil na ulici.

Proto také tam Mirek šel. Omluvit se za způsobené škody  (a popřípadě je nahradit z klubovního fondu) nebo rovnou vzít to neposedné zvíře k sobě.

Stoupal zrovna po schodech, když zaslechl ránu a pak jeden hlas. Ten začal jedným hlasitým pokynem a pak mírněji a skoro monotóně, přičemž bylo poznat, že hubuje. Lehce se zarazil. Zdálo se mu, jako by to šlo od Metelků. Pak si řekl jak absurdně to zní a šel dál.

Čím víc se blížil, tím víc byl přesvědčen o té šílené teorii. Tu navíc potvrzovala francouzština, ve které celé hubování probíhalo.

Jarkova maminka byla z Francie. Černovlásek kdysi zmínil, že tam má i tetu. Nikdo však nevěděl, zda se u nich i francouzsky mluví. Pro skvělou češtinu jejich kamaráda byli vždy přesvědčeni že nikoliv.

Mirek zpomalil. Ten hlas skutečně šel od Metelků a stále neustával.

U dveří se zarazil úplně a váhal. Nakonec se rozhodl počkat.

Několik dlouhých minut čekal až hlas utichne a poslouchal nepřetržitý liják slov. Ani jednomu nerozuměl.

Konečně hlas utichl.

Mirek sebral veškerou odvahu a zaklepal.

Ve dveřích stál Jarka.

,,Á, vítej. Pojď dál," ustoupil stranou, aby mohl Mirek vstoupit.

,,Neruším?"

,,Ty nikdy. Čaj?"

,,Ano prosím," posadil se v kuchyni a čekal na mladšího přítele. Mezitím si všiml Bubliny. Když na něj však pohlédl pořádně, zjistil, že je vedle něj i černá kočka a oba vzorně sedí vedle sebe se svěšenou hlavou. To bylo zvláštní.  

,,Tady je," přistrčil mu Jarka po chvíli hrnek k rukám.

,,Díky."

Upil a jal se vysvětlovat důvod své návštěvy.

***

,,Prosím tě, Jarko, tvá máma je skvělá. Takhle poslušného jsem Bublinu ještě neviděl. Celou dobu ani neštěkl a kočka to samé."

,,Taky že ti kočka ani neštěkne," usmál se Jarka,  ,,ale jedna drobnost... jestli jí to chceš říct,  budeš na ni muset počkat. Přijde z práce až za hodinu."

,,... Cože? Já myslel, že tu je..."

,,No... není."

,,Tak tu je tvoje teta?"

,,Ta tu ještě nikdy nebyla. To my jezdíme za ní."

,,V tom případě... koho jsem předtím slyšel?"

Místo chlapce odpověděl jeho ruměnec.

,,... Jarko?"

,,No?"

,,Nechceš mi náhodou něco říct?"

,,Momentálně ani ne, proč?"

,,Jen tak... Vážně mi chceš tvrdit, že jsi to byl ty?"

,,No...um..."

,,... Já jsem tak šokován, že nevím co říct."

,,To je možná dobře."

,,Jen jeden dotaz...co se týče toho proudu slov..."

,,Ani jedno sprosté, jestli ti jde o tohle."

,,...Možná o to víc jsem překvapený."

,,To víš, mám tvé školy," usmál se černovlásek.

Mirek mu odpověděl taky úsměvem.

,,Ještě poslední věc - to hlasité..."

,,To jsem na ně houkl ,sednout a hned'."

,,To houknutí bylo slyšet až dole."

,,... Hlavně to prosím nevyprávěj těm třem."

,,A nechat si uniknout příležitost vyprávět o tom, jak jsi zkrotil hyperaktivní bestii? Ani omylem."

Jarka zasténal a složil hlavu do dlaní:  ,,Tohle budu mít na talíři do konce života."

,,Na talíři to mít budeš. Ale do té doby, než něco provede Rychlonožka, takže jen hodně krátce."

,,Na tom něco je."

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 12 - Dopis

V pevnosti plné léčitelů nebylo těžké se dostat skoro z každého zranění, včetně otrávení všemožnými jedy. Potom, co byla záležitost se smokem v budce vyřešená, si Mara v archivu řádu vyhledala nějaké informace. Smočí jed mohl být podle všeho velice nebezpečný, podle toho, z jakého hada smok vyrostl (z užovky samozřejmě méně nebezpečný než ze zmije), ale protijed na něj byl známý, zejména v bylinkářských kruzích. Navíc se podařilo provinilého smoka zadržet a mistr Sestus se po extrakci smočího jedu na protijed ihned pustil s několika učni řádu do přípravy výběhu, ve kterém by smoka mohli chovat. A Tasse skončil ve svém pokoji pod pečlivým dohledem několika členů řádu, kteří si, aspoň podle toho, co tvrdila Priska, která měla skoro vždycky o všem přehled, vedli pečlivé poznámky o všem, co se s ním dělo. Maru k němu pustili až skoro po týdnu a to ještě musela přijít s výmluvou.

„Přišel ti dopis!“ oznámila, jakmile vstoupila do Tasseho pokoje. 

„Dopis? Nenapsalas ho, aby tě sem pustili, že ne?“ zasmál se. Neležel v posteli, jak by Mara čekala od někoho, kdo prodělal těžkou otravu. Ne, místo toho ho našla sedět u stolu pod oknem s otevřenou knihou. 

„Ne, dorazil dneska ráno. Neměl bys bejt v posteli?“

Tasse pokrčil rameny.

„Je mi dobře. Vlastně mi bylo docela dobře skoro celý týden.“

„Tak proč seš tady zavřenej?“

„Prý jsem se z toho jedu vzpamatoval až moc rychle.“ Tasse otočil list ve své knize. „Potřebují mě nějakou dobu pozorovat.“

„To zní jako skvělá zábava,“ ušklíbla se Mara.

„Je to zvláštní, protože takhle jsem strávil většinu dětství, ale nikdy mě to nepřivádělo k šílenství tak jako teď. Pár měsíců tady v Lesním hradě a… nevím, radši bych vyrazil někam do lesa, než sedět tady. Je to normální?“

„Pro mě jo. Spíš mě překvapuje, že by to takhle táhlo ven tebe, myslela jsem, žes říkal, že na takový věci moc nejseš.“

„Možná se tyhle věci můžou změnit…“ pronesl Tasse zamyšleně a zahleděl se z okna. „Sakra, nebýt už takové chladno, chtěl bych si jít někam zaplavat…“

„Fajn, to zní jako by ti tak trochu hráblo,“ poznamenala Mara. 

„Ne, jenom mám pocit, že by mi studená voda udělala dobře.“ Tasse vzhlédl a podíval se na Maru. „Možná mi opravdu hráblo, jak říkáš.“

„Možná bys měl fakt ještě odpočívat, ten smok ti to v hlavě pěkně zpřeházel.“

„Hm. To bude ono. Bohové, budu si vůbec schopný přečíst ten dopis?“

„No jo, dopis!“ plácla se Mara do čela. „Tady. Asi ti píše král nebo někdo tak důležitej, je��tě nikdy jsem neviděla tak ohromnou pečeť.“

„To je docela možné,“ přikývl Tasartir a dopis si od ní vzal.

„Teď si ze mě děláš legraci, žejo?“

„Ne,“ broukl a pečeť zkontroloval. Byla opravdu velká a kůň ve skoku nad vodní hladinou na ní byl Tassemu dobře známý. „Ano,“ zamumlal. „Tohle je pečeť núelské královské rodiny.“ Rychlým pohybem pečeť zlomil, psaní otevřel a začal si mlčky pročítat jeho obsah.

„Ty seš z Núelu, žejo?“

„Ano.“

„Co by ti vaše královská rodina mohla chtít?“

„Chtějí vědět, jak se mi daří. Oh, bohové, a prý pošlou někoho, kdo se na mě přijede podívat…“

„To mi asi budeš muset vysvětlit… Proč by je něco takovýho mělo zajímat?“

„Oh… Já ti to vlastně neřekl, že?“ Tasse odložil dopis na stůl a otočil se se svým kolečkovým křeslem tak, aby byl obrácený čelem k Maře. 

„Neřek mi co?“

„Núelská královská rodina je moje rodina.“

[spotsupstuff]

jíhau.... LISDFHDSF "paskuda" oh né to si budu muset zapamatovat, to je až moc dobré. Ve válce a v lásce není fér! A neboj, ty mi to vrátíš, něco se určitě chytne (už teď začínám víc strkat česká slova do anglických konverzací, už to začíná). Myslím, že takhle to je víc sranda a navíc, málá cena za dobrou konverzaci! A neboj, bojovat budu, už by na mě meli být zvyklý na horší <3

No já samozřejmě také děkuji! Ono to občas chce trochu popošťouchnout, aby se ty myšlenky rozproudily. Oh tuhle verzi jsem ještě neslyšel ale to je hodně dobrý...

Možná to byla situace kde dougali, že z jejich mnohých komunikací Pebbles dávno došlo, že chyby v hraní s vlastními genomy mají fatální následky. Něco co byla pro Suns samozřejmost zatímco Pebbles měl špatný případ tunelové vize. Souhlasil bych, že ano, jsou trochu tupý a sami v jedné zprávě tvrdí, že se Pebbsiho vzdorovitost a tvrdohlavost dost zlepšila, takže se dá předpokládat, že opravdu věřili v jeho zlepšení ... až trochu moc. Až moc lidskoti na jejich vlastní vkus! Paralely v příbězích jsou skvělé, nikdy jich není moc (lež, ale víš co myslím)

Oooh o té jsem ještě neslyšel, já obecně pokud na to nenarazím tady na tumblr tak na ao3 nehledám tak často, ale na Assembly se určitě podívám! Dík!

LISDHFLISDFLSDHFLIDSF a Nish si není jist, zda-li se trochu bát nebo být trochu víc poblázněný! (odpověď je, samozřejmě, obojí). Krucifix to je dobrá představa. Ještě teď se snažím nesmát a to mi tyhle odpovědi chvíli trvají napsat LIDSFHDSF

ale nie, no ešte na mňa vytiahneš tú paskudu keď to budzem najmenej čakať. nepočul si to odo mňa, ale myslím si že hádzať nejaké tie fajnové slovíčka z rodného jazyku do anglicky konverzácií je supriš vec. Edukácia, Bitch. a TAK sa mi to ľúbi!!! trhať trhať vražda grrrrrrr driapať brechať haf haf haf haf grrrr

glsdkmclkdj nemáš zač, hovadko 🫰 a jo, je to tak dobrá verzia že mi to preusporiadalo mozgovú chémiu, výborne je

JKLSDM sa mi ľúbi ako so Sunsom je to také že. fungujú vcelku dobre obidve strany spektra na nich. príliš veriaci/úplne neveriaci... emociálne ustaraný/majú to u riti. ale JEDEN konstant existuje a to je to že sú El Idiotto. (paralely sú moje najobľúbenejšie veci v príbehoch vôbec ja by som trhala so zubami pre ne. tú Najtupšiu Najmenšiu vec zeberu a ukážem na ňu a kríčim PARALELA!!!! PARALELA IDENTIFIKOVANÁ!!!!!! AAAAAAAAAAAAA!!!!!!!! ale hej, áno, viem čo myslíš)

prosím prosím! dúfam že si to užiješ/užil si si (-lies on the floor- tak pomali odpovedám urghhgh moje sociálne baterky sú na riť a chcem ti odpovedať poriadne waugh..)

GJDSKMCKL Moon vs kapr. Moon vyhrá. koment priateľa? "To bola tá najdesivejšia ale zároveň najpríťažlivejšia vec ktorej som boli kedy svetkom. Asi som adrenalínový nadšenec."

[opily-zajic]

Čas (téměř) znovu nalezený

aneb Zajíc a jeho dobrodružství s Marcelem Proustem.

Pro svůj Erasmus pobyt jsem si vytyčila mnoho výzev, z čehož jednou z nich bylo přečtení celého Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Sedm knížek za pět měsíců je přece poměrně reálnou výzvou. Můj pobyt se pomalu blíží ke zdárnému konci a ač mě to samotnou překvapuje, tak jsem svou výzvu přijala zodpovědně a dokonce i mé Hledání svůj zdárný konec pomalu nachází: Právě dočítám šestou knihu ze sedmi. A možná právě tento moment, kdy se ke konci přibližuji, nikoliv jsem ho ještě nedosáhla a nemám tím pádem potřebu toto dílo jakkoliv romantizovat a glorifikovat, je ideálním momentem k tomu, abych zkusila aspoň trošku sepsat své dosavadní dojmy.

(Zajíc a jeho dojmy z března, které jsou i po dvou měsících až bolestně relatable)

Poprvé jsem se ke Hledání dostala skrze známého, který tomuto dílu věnoval téměř celé své akademické studium. Jeho okouzlení Proustem mě natolik zaujalo, že jsem musela zjistit, co ho na tom díle, které ostatní považují za zbytečně dlouhé a bezvýznamné brebentění, tak přitahuje. Nutně jsem potřebovala vědět, co za tím a za ním stojí, a měla jsem pocit, že dokud si to nepřečtu, tak nemám šanci vstoupit do mysli ani jednoho z nich. Začala jsem číst vyloženě natruc, abych mohla Hledání krutě zhanit a justifikovat si vlastní cestou všechnu výše zmíněnou kritiku, která byla vůči tomuto dílu vznesena. Mé špatné úmysly však nevydržely dlouho a zničehonic zmizely jak pára nad hrncem hned po první knize. V momentě, kdy jsem otevřela knihu druhou, jsem si uvědomila, že natruc to přece už dávno nečtu – doopravdy mě upřímně zajímalo, jak bude Hledání pokračovat dále. Ano, v podstatě se tam nic neděje. Jsou to doslova tisíce stránek naplněné zbytečným brebentěním. Tak proč se každý den těším, až si zase kousek přečtu? Proč se mě Hledání drží už tolik měsíců a nechce pustit?

Ráda čtu a píšu, mé teoretické znalosti literatury jsou však naprosto neexistující (a naposledy oprášeny před několika lety na maturitě), proto nemůžu vznést jakékoliv legitimní body týkající se toho, proč píše Marcel Proust takhle a proč je považován za toho ó velkého pana literáta, který změnil román jako takový. Jsem prostým člověkem a i když toužím po tom stát se ó velkým panem teoretikem, tak mi s mými neexistujícími znalostmi zatím nezbývá nic jiného, než díla hodnotit svým vlastním srdíčkem a svými vlastními dojmy.

Marcel Proust oplývá v literatuře mnohými talenty. Ten, jehož si vážím ze všech nejvíc, je však jeho schopnost popsat charaktery do takových citlivostí a hloubek, že nás nutí jejich osudy hltat jedním dechem, ač jsme se naučili ty postavy nenávidět a v podstatě jim nepřát nic dobrého.  

Každá postava je dokonale obsáhlá v takových detailech a nuancích, že se kvůli tomu stává špatnou, ne-li nesnesitelnou. Každé postavě je nabídnuto dostatek prostoru k tomu, aby mohla prostoupit i jejich negativní stránka. Máme šanci si sáhnout na nesnesitelné lidství a povrchnost každého z nich. Vlastně tady neexistuje jediná pozitivní postava (až na Františku, bůh ochraňuj mou milovanou Františku), neobjevuje se zde jediný pánbíček, který by nabízel protipól. Lidé dělají zlé a necitlivé věci, ubližují svým bližním, ubližují sobě sama; ale i přesto jejich chování chápeme a díky nekončícím analýzám známe důvody, proč se chovají zrovna takhle. Proust perfektně líčí prostředí napudrovaných salónů vyšší společnosti, jejíž hniloba a zkaženost prosakuje každým kouskem drahého nábytku a je zoufale zakrývána květnatými proslovy a oparem otupujícího parfému.

Vlastně je to jedna z mála sérií knih, kterou nemůžu opustit i přesto, že vypravěče z celého srdce nesnáším a vlastně mu ani nepřeju, aby mu bylo dopřáno šťastného konce. Je to žárlivý pokrytec. Ženy, do kterých se (on a další postavy, např. Swann) zamilovává, jsou stejně sobecké, jako všichni kolem. Je to nekončící shitfest, uzavřený kruh naschválů, žárlivosti, pokrytectví, pomluv a zazobanosti.

Nebudu tady spoilerovat nebo jakkoliv líčit dějovou linku, jen se zatím podělím se svými dosavadními dojmy: Prousta jsem začala číst z nenávisti a teď ho dočítám s láskou. Nikde jinde, než právě tady v zahraničí, bych nenašla možnost se něčemu tak obsáhlému, dlouhému a monumentálnímu věnovat. A jsem vděčná, že jsem si vytyčila cíl, který se mi zatím daří zdárně plnit. Protože, i když to bude znít jako největší klišé, mi čtení Hledání připomnělo, že bych vlastně chtěla psát taky. A že lze psát o všem, klidně i o prohnilé vyšší společnosti a jejich nudných dýcháncích, o svých dojmech z umění, ze života, z lásky. Protože je to zrovna depikce umění a psychoanalýza lidských pocitů, které mě na Proustově psaní baví úplně nejvíc.

Jakmile Hledání dočtu – zbývá mi už jen jedna kniha a cca 180 stránek – tak se rozepíšu víc. Zatím mi ale připadalo super se podělit s tím, že mě Marcel Proust opravdu udělal jiným člověkem, ať už to může znamenat cokoliv; a i kdyby to znamenalo jen to, že mi vrátil můj návyk každodenního čtení, tak mu budu i za toto opětovné nalezení vděčná.

[lieselotte-sky]

Prosím, až zase uvidíte tuto věc, ignorujte to. Ano, v youtube to zkusili a trvalo necelého půl dne než si to zase rozmysleli. Obdobně zkusili nové UI, které stáhli během dvou dní. To mne (narozdíl od tohoto shitu) postihlo a byl to opravdu hnus. On tam vždycky někdo něco zkusí, pak do té firmy někdo zavolá, řekne jim, že to nedělají dobře s těmi sirkami a oni dostanou rozum. Není to první takovýto pokus, pokud už se něco stane dvakrát, stane se to i potřetí a počtvrté atd., netvrdím, že to je bez rizika, ale tahle věc má svůj krátký život definitivně za sebou. Nicméně můžeme se těšit na nějaké další podobné radosti, to nepochybně.

Trochu delší rozbor. To, co dělá z youtube youtube jsou na jedné straně diváci a na druhé straně tvůrci. Youtube hází po divácích reklamou a po tvůrcích různými omezeními, takže abyste dodrželi doporučení pro komunitu, pak především musíte být muž (není se čemu divit, google v začátku financovali pohrobci izraelské armády) a musíte natáčet videa ve stylu mluvící hlava. A samozřejmě při tom musíte být politicky korektní. Cokoliv jiného v nějakém ohledu porušuje doporučení pro komunitu, tuto věc samozřejmě nikdo nevymáhá, kdyby to začali vymáhat, tak na trubce není jediný tvůrce, no a tím pádem ani jediný divák, to by byl level poslední zhasne (ne že by podobnou věc google v minulosti neudělal), takže ono se to veskrze ignoruje, ale v momentě, kdy by měl google nějakému tvůrci zaplatit více než jen nějaké drobné, se to dá obratně použít. Takže to, co teď google dělá, je že žije z tvůrců, kteří tvoří for fun, nebo ve své stupiditě věří tomu, že z toho jednou budou mít velké peníze. No a na druhé straně google prodává reklamu, řekněme, že ve srovnání s televizí velice neefektivně.

Říkáte si, ale oni přeci provozují ty servery a občas někomu i zaplatí nějaké drobné, takže příjmy definitivně potřebují. A také je mají. Přímo v youtube si berou z každého donate, no a není to žádný církevní desátek, je to o dost drsnější, za to by se styděli i mafoši. Dále je youtube jednou ze služeb, která tlačí prodej nových a nových mobilních telefonů, což znamená další platby za GMS do kasičky googlu. Totiž. Pokud dnes dáte na trh telefon s vlastním OS, nemůžete masově uspět, protože tam právě nebudete mít věci jako youtube a facebook. No a to samozřejmě nebudete a proto si dnes můžete vybrat Android nebo Android. Jastě, ještě je iOS, ale lidé kolem jabka jsou svým způsobem zvláštní. Já už sice mám jabko také, ale víceméně z toho důvodu, že věcí, co mi vadí, je tam prostě méně než u androidu, navíc aplikace pro youtube a facebook na iOS jsou, vlastně se google dosti snaží nabídnout vám na iOS všechny svoje aplikace a stáhnout si vás do svého cloudu, což mimochodem je další zdroj příjmu, no a máme tady ještě chrome booky, které sice v ČR prakticky nenajdete, ale v mnoha zemích (USA nevyjímaje) tento shit zoufale tlačí školství. Čili oni mají příjmu víc než dost a aplikace, jako je youtube, se na něm z velké části podílí, ale jinými cestami, než je prodej reklam. Kdyby ty reklamy zrušili úplně, možná vydělají ještě více a moc dobře to vědí.

Ale proč o sobě občas nedat vědět v mediích nějakou ptákovinou typu zákaz adblocku či totálně podělané UI? Negativní reklama je taky reklama, ono to může být i takhle. A youtube žádného přímého konkurenta nemá. Máme tady komerční vimeo, kde platíte za zveřejnění videa, nekomerční odysee, či donatový utreon, ale nic z toho nestojí na přesně stejném modelu jako youtube, aby tvořilo reálnou konkurenci, vždycky je to kousek bokem. A ano, twitch. Ale tam zase není dopad krom gamesníků, takže jsme zase kousek bokem. Kdyby začal google bláznit, tak se současní tvůrci rozstříknou na alternativy a vezmou si s sebou svoje diváky (což sice podle doporučení pro komunitu nesmíte, nicméně), ale pokud budou bláznit řekněme v určitých mezích, tak se nikdo ani nehne.

[ailathemoodentity]

Hele, to už jsem vám říkalo, že mám trochu rádo Karla Kryla?

[ao3-knihomol]

L

Když už tady "mluvím" s lidmi z minulosti, tak si teď pokecám i s tebou. S jedním s největších lhářů, kvůli kterým jsem dva roky nechtěla chlapa ani vidět. 2 ROKY!

Umíš si představit, co v tobě zanechá první špatná zkušenost? Jak těžko si potom buduješ důvěru v další lidi? Ale tobě je to očividně jedno.

Vlastně jsem nikdy předtím o rande nepřemýšlela. Kluci se se mnou prakticky nebavili a byla jsem ta divná. Jediná moje zkušenost byla pusa v šesté třídě. Ale víš co? Mě to nevadilo. Radši sama a divná než aby mi někdo ubližoval.

Ale to se změnilo, když jsem šla s S do kina. Jojo, S tu má ode mě taky spoustu dopisů. Můžete si podat ruce. Jste oba lidi, kterým nezáleží na tom, komu ublíží. Hlavně že je po vašem.

S mi řekla, že má pro mě nápadníka. Málem jsme na to zapomněly. A pak jsem udělala chybu a zeptala jsem se jí na tebe. Takže nám domluvila rande. Představila nás a to rande bylo fajn. A možná jsi měl i upřímný zájem na to rande jít. Ale pak jsem se dozvěděla, žes mi od začátku lhal.

Celou dobu jsi říkal, že jsem fajn a rád se mnou chodíš ven a každý týden ses chtěl vidět. Dokud jsi tu svou přetvářku nepodělal. Pěkně ses do toho zamotal, ale nechápu, čeho jsi chtěl dosáhnout.

Viděli jsme se párkrát, tys mi řekl, že holku musíš pořádně poznat než k ní začneš něco cítit a než s ní chceš něco mít. A mě to vyhovovalo, protože já to takhle s klukama fakt mám. Já ano, narozdíl od tebe, jak jsem se potom dozvěděla. Taky jsi mi říkal, že nemáš IG a podobně. Že máš jen FB, aby sis mohl psát s kamarády. Jako já. Jo až na to že to zase nebyla pravda. Taky jsi mi nakecal, že mezi námi něco cítíš. A dva zasraný měsíce jsi mě vodil za nos.

Mělo mi bejt divný, že furt se v rozhovoru vracíš k S. Nejdřív jsem si myslela, že to je proto, že to je jedinej člověk, kterýho oba známe. Ale mluvil jsi o tom, že na párty spala s klukama, ale teď čeká na toho pravýho. Bylo mi divný, že by to říkala zrovna tobě, ale neřešila jsem to.

Vlastně se to stalo náhodou. Náhodou jsem přišla na to, žes mi celou dobu kecal. V té době jsem se s S nebavila tak intenzivně, takže to trvalo tak dlouho, než jsem na to přišla.

Domluvili jsme se, že tě budu doučovat češtinu k maturitě. A domluvili jsme se, že řekneš S a A, jestli nechtějí taky. A tys mi řekl, že ses jich ptal a ony nechtěly. Takže jsem tě něco naučila a dobrý.

Jenže pak jsem napsala S, jestli teda budou chtít to doučování nebo ne. A tvoje lži vyplavaly na povrch.

Překvapení, S o žádném doučování nevěděla! Prý jsi ten den, než jsme se sešli, k ní a k A přilétl, že nechceš jít se mnou a jestli můžeš jít s nimi a mě to odříct. Ale S ti řekla, že si chce popovídat s A a že máš jít se mnou.

Takže potom jsem se dozvěděla, žes rozhlašoval, že jsme spolu chodili, i když to není pravda. A pak taky, žes mě už po čtrnácti dnech nechtěl, žes věděl, že nic mezi námi nebude. Ale mě jsi nic neřekl! Kdybys mi narovinu řekl, že víš, že se nic mezi námi nerozvine, mohla bych si tu ušetřit dva měsíce života, kdy jsem se ti snažila otevřít.

Takže jsem se dozvěděla, že jsem pro tebe jenom kamarádka. To by nebylo nic špatnýho, kdybys mi celou dobu netvrdil něco jiného a kdyby to nebyla další lež.

Takže než jsem tě konfrontovala, tak jsem se sešla s S a ani jedna jsme se nestačily divit. Takže jsem se dozvěděla, že nejen že máš IG, ale že vzhled holky prý považuješ za důležitější než jakou má povahu. Úplnej opak toho, cos nakecal mě.

Taky jsem se dozvěděla, žes prohlašoval, že spolu chodíme a že si mě přizpůsobíš 😂. To bych chtěla vidět. Pak jsem S vyprávěla jeden její zážitek, cos mi povídal. No, řekla mi, že sis to úplně překroutil a ten zážitek byl úplně jiný.

Celkově jsme valily oči, když jsme si o tobě povídaly. Řekla jsem jí o tom, že rozhlašuješ, že na párty spala s náhodnýma klukama. No, bylo to fakt něco.

A pak jsme se setkali. Ptala jsem se tě, co to mělo znamenat. A tys mi řekl, že jsem to blbě pochopila. Co jsem blbě pochopila? Žes mi říkal že mě rád vidíš a chtěl jsi se mnou chodit ven? Že spolu časem určitě budeme chodit, ale že se musíme pořádně poznat a zbytečně to nepodělat dřív, než se poznáme? To jsem blbě pochopila? Protože já to fakt nechápu.

Že sis myslel, že mi to dojde. A jak prosim tě? Jak mi to mělo dojít. To bys čekal i třeba půl roku než mi to dojde? Nejdřív jsem to blbě pochopila a pak mi to mělo dojít. Píčoviny, lhal jsi celou dobu. Nepřipadá ti, že s každou další větou si protiřečíš s tou předchozí?

Dobře, tak jsme se domluvili, že teda budeme kamarádi. Říkal jsi, že mi napíšeš. Ale pak jsem se dozvěděla od S, že jsi prohlásil, že ti nebude líto, pokud už se s tebou po tom všem nebudu bavit. Takže o tom, že jsme kamarádi jsi lhal taky.

Proč jsi mi prostě po druhé nebo třetí schůzce neřekl, že se už nechceš vidět. Ušetřili bychom si oba čas a já tolik vzteku. Nevadilo mi, že mě nechceš. Vadilo mi žes mi lhal. A jak jsem se potom dozvěděla, lhals mi jen, abys mě využil.

Protože tady by mohl příběh skončit, ale bohužel nekončí.

Protože jsem se postupně dozvěděla, žes vždycky chtěl S. (Ani ona v tomhle příběhu není svatá, ale to mi došlo až později). A ona, protože tě nechtěla, tak ti domluvila rande se mnou. A tys byl prej nadšenej.

Ale ve stejnou dobu, co jsi chodil ven se mnou a říkals mi výše napsané pí*oviny, jsi prý prohlašoval, že tě S chce. A že ti dává signály. Takže jsi chodil se mnou na rande, do toho jsi balil jinou holku. A zrovna holku, co nám domluvila první rande? WTF? Můžeš mi říct, jak tě napadlo, že tě chce holka, co ti domluvila rande s jinou?

Mám teorii. Myslím, žes se mnou randil proto, protože jsi ji chctěl přimět žárlit. Ale to se ti jaksi nepovedlo.

Takže potom, co jsme se viděli naposledy jsi dost přitlačil. Když ti psala, že je s mamkou na obědě, tak jsi na to reagoval tak, že půjde na párty a někoho tam vobtáhne. Pak jsi se jí taky snažil přesvědčit, že spolu máte chodit.

A pak se stalo něco, co mě totálně dostalo. Telenovela hadr. Napsal jsi A, že cítíš, že jste víc než kamarádi. A ona tě poslala někam. Ale největší prdel na tom je, že se ti jí snažila před tím dohodit S, ale tys to odmítl. A najednou jsi k A pocítil vřelé city? 😂

No, každopádně, tohle bylo fakt něco. Jak říkám, dva roky jsem nemohla o chlapovi ani přemýšlet. Dokonce jsem se dva měsíce rozhlížela po ulici, abych tě nepotkala. No a pak jsem se odhodlala, že vezmu chlapy na milost a přišel R, fakt výhra 😂. Co jsem komu udělala? 🙈

Ještě k tomu, že S není v tomhle příběhu svatá. Protože taky kecala. Postupně jsem se dozvěděla, žes jí nabaloval celý rok a ona se tě chtěla zbavit. Takže se tě snažila dotlačit na rande s A. To jsi odmítnul a pak se tě snažila dotlačit na rande se mnou. Na to jsi kývl.

Ale co nakecala mě, abych na to rande šla. Že prý jsi galantní. A pak jsem se TWL přímo od ní dozvěděla, že bych od tebe nedostala ani blbou kytku! To je galance jak má bejt 😂. No každopádně nám domluvila rande, protože se tě chtěla zbavit. Asi by tě dohazovala i víc holkám, kdyby je znala. No, fakt úžasný. Zážitek fakt s tebou.

[mujsilenejdenik]

Stacionář, den sedmnáctý.

Příští týden bude velikonoční jarmark, což je pro naši psychiatrickou kliniku velká událost. Každou kreativku teď trávíme tím, že vyrábíme dekorace, které půjdou do prodeje. Sám jsem vytvořil už tři věnce, několik zápichů a pár kraslic - jde mi z toho hlava kolem. Jarmark je totiž důležitá akce, protože prodejem výrobků z chráněné dílny si nemocnice vydělá na nákup věcí, které by si jinak nemohla dovolit. Nad touhle situací by člověk zaplakal, nicméně je to krušná realita všedního života. Jinde peníze doslova tečou, ve zdravotnictví se jich zoufale nedostává.

Včera nás krom T_ opustil také S_, který byl rovněž z naší skupiny a docházku do stacionáře ukončil, neboť jeho terapie byla úspěšně dovršena. Moc jsme si toho spolu za dobu našeho společného působení ve skupině neřekli, ale popřál jsem mu všechno dobré do budoucna, hlavně pak zdraví a duševní pohodu. Každopádně dnešní skupina se nesla ve znamení včerejšího dramatického odchodu T_. Terapeutky se nás ptaly, jestli to v nás nějak rezonovalo a my se svorně shodly na tom, že ano. M_ řekla, že je důležité, aby naše skupina dál fungovala jako jednotka a jako kolektiv, který drží pohromadě. Příští týden mají přibýt dvě nové členky, a tak by bylo fajn, kdyby se nám do té doby zažité skupinové trauma podařilo zpracovat. Jak potom řekla T_, i negativní prožitky mohou být pro něco dobré a dá se z nich paradoxně leccos pozitivního vytěžit. Člověk si z toho může pro sebe něco odnést a případně ho to může i někam posunout. Nechci, aby to vyznělo nějak neomaleně nebo necitlivě, ale myslím, že odchodem T_ se nám všem do značné míry ulevilo.

Po delší pauze kvůli nemoci ergoterapeutky jsme dnes měli opět rehabilitaci. K lehkému zklamání nás všech jsme však vyráběli jenom další zápichy, tentokrát v podobě oveček, které jsme následně omotávali vlnou. Nevím jak ostatním, na to se netroufám zeptat, ale mě osobně takhle velikonoční tematika už začíná pomalu lézt krkem. Nechci být nevděčný, vím, že se jedná o dobrou věc, ale těším se, až se tohle období přežene a my se vrátíme ke keramice, případně kreativkám v podobě pečení nebo vaření. To je užitečné v tom smyslu, že se člověk může lecčemu přiučit. Jinak jsem se dnes cítil být poněkud unavený, a to nevím proč, neboť jsem včera ulehnul brzy, bez větších potíží jsem usnul a spal celkem dobře. Pravidelný režim ve stacionáři je v mnohém prospěšný, to zcela bez pochyby, ale na druhou stranu je to možná právě to, co mě tak zmáhá.

[videli-jste-tento-film]

[chaos-merciful]

Poskytli jste někdy první pomoc? Umíte základy první pomoci? Dokážete si představit sami sebe v situaci, kdybyste museli někomu pomoc?

18. 8. 2024

Absolvoval jsem kurz první pomoci a několikrát se angažoval v jejích nácvicích. Plánuju absolvovat i další kurzy, co se týkají tohoto nebo příbuzných témat. Také jsem už první pomoc poskytoval. Samotného mě překvapilo, s jakým klidem a jistotou to šlo. Zaúkoloval jsem lidi okolo, sám jsem - po přinesení rukavic - se stlačováním hrudníku začal jako první. Byly věci, co se daly zvládnout lépe a rychleji, efektivněji, ale bohužel a bohudík na tom stejně nezáleželo. Bylo pozdě už ve chvíli, kdy jsme začali. Překvapilo mě i mnoho dalších věcí. Laskavost, s jakou mě náhodní lidé nechali u nich vyhodit rukavice a umýt si ruce, s jakou starostlivostí mi nabízeli věci k jídlu a pití. Překvapilo mě, do jakého množství krve jsem si tam ve tmě musel kleknout - což jsem zjistil až ve chvíli, kdy jsem si na kalhoty naléval odstraňovač skvrn. Překvapilo mě, kolik lidí mi říkalo, že by se nejspíš nezachovali jako já. Dost možná by se ani nezastavili. Dost možná by to nechali jako problém kohokoliv jiného. Onehdá jsem jel autem se svým partnerstvem. Jeli jsme po dvouproudé silnici pro motorová vozidla, a už jsme z ní sjížděli, když jsem si periferním viděním všiml, že v příkopu podél silnice leží člověk. Nestačil jsem se dostatečně otočit, jen se mihl v mém zorném poli. Řekl jsem to přítelkyni. Řekl jsem, že se ten člověk nehýbal a nevím, zda nepotřeboval pomoc. A pak jsem si velmi zhluboka povzdechl. "Strašlivě, strašlivě se mi nechce," nadával jsem, zatímco jsem auto otáčel tak, abychom na silnici najeli do protisměru a mohli se vrátit. "Ale pokud potřebuje pomoc, budeme muset zastavit u krajnice. Musíme si vzít reflexní vesty, zapnout blikačky a co nejrychleji se dostat za svodidla." V hlavě jsem se snažil si vybavit, kde mám v autě výstražný trojúhelník a jak rychle jsem schopen ho sestavit (ano, tyto věci se sestavují), případně zda bych to byl příteli schopen vysvětlit. Naštěstí jsme byli veškerého dramatu ušetřeni. Ten člověk si tam očividně šel jen příhodně odpočinout na místo, kde bude mít klid a nebude ho tam obtěžovat policie - nebo jsme to tak alespoň pochopili, když při našem druhém průjezdu ležel v jiné poloze, s batohem pod hlavou jako polštářem. Takového člověka jsme samozřejmě nechali být a jen doufali, že se bude v životě mít dobře. "Stejně bys to udělal," řekli mi potom, když jsme odjížděli s úlevou, že je všechno v pořádku. Otočil jsem se na ně. "Stejně bys tomu člověku pomohl, i když se ti strašlivě nechtělo." Samozřejmě. Samozřejmě, proboha. Naprosto nenávidím sociální kontakt, tím spíš sociální kontakt v takovéto situaci. Bojím se vystupovat z auta na silnici. Jsem líný a bylo vedro a chtěl jsem už jen jet domů. Ale pokud by ten člověk pomoc potřeboval, pomohl bych mu. To je ve mně zakódováno mnohem hlouběji než cokoliv jinačího. To je lidskost, která je vepsaná mezi mé atomy, mezi báze mé DNA. A rád bych věřil, rád doufám, že to takhle mají všichni lidi.