#pampeliška

[nejene]

Nejene a pampelišková taška

Část třetí: listy

část 1, část 2

Ano je to tak, vrátila jsem se k tomuhle projektu! A mám hotovou další část, takže se na to pojďme podívat.

Takže krok první - nakreslit si pampeliškové listy ve správné velikosti k tašce. Takže po spoustě zírání na fotky pampelišek a pár pokusech jsem zvládla tyhle vzory se kterýma jsem byla dost spokojená.

Takže dalsí krok zahrnoval obkreslení na filc, vystřihnutí - a protože se ani jeden nevlezl jen na jeden filc, tak taky sešívání. A potom jsem je naškrobila ať líp drží tvar.

Jako další jsem potřebovala udělat žilnatinu. Zvažovala jsem víc možností, ale nakonec jsem se rozhodla že ji chci mít víc 3D a ne jen namalovanou, takže jsem nakonec použila plstění (tahle taška v sobě bude mít doslova mojí krev) Takže první jsem plstila klasicky jehlou (na fotce můžete vidět větší list hotový a menší před zaplstěním)

Ale jdyž jsem s tím byla hotová, nebyla jsem úplně spokojená s tím, že ta vlna nevypadala úplně rovnoměrně a taky jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu dost pevně spojené, takže jsem se rozhodla přejít ještě na mokré plstění mýdlem (mnohem příznivější technika pro moje ruce, voní doteď)

Po tomhle kroku už jsem byla s žilnatinou spokojená - a dokonce se mi při suchém plstění dostala z části i na zadní stranu, což bylo fajn překvapení, protože ta půjde vidět taky.

Trošku nedomyšlené bylo to, ée potom co jsem oba listy důlkadně namočila a promydlila, vymyl se mi z nich škrob. Takže přišel čas na škrobení - druhý pokus.

Na závěr jsem je ještě domalovala barvama na textil, ať to trochu vypadá.

A úplně nakonec jsem se rozhodla trochu pomalovat i druhou stranu, protože jak jsem řekla, asi bude taky z části viditelná. Pomalování ze zadu není úplně tak pěkné, protože mi dašla jedna ze dvou barev co jsem používala, ale co už, bude to muset stačit. Takže hotový produkt:

[goodbuttaken]

shiz and giggles list jmen, která reálně mají/nedávno měli lidé v česku

(part 4/4, weird/rare names; per 2016, kdy je KdeJsme naposled mohlo sbírat)

Pndřej (legenda, co už dřív trendovala; hustý, že někdo takhle oficiálně komunikuje s úřady..)

...ale taky Onřej (byli 2), Onrřerj (žije v Chebu), Jkaub (1 v Brně) a Rostilav (Krnov)

Ůvodní Hoang Duc (ano, i tohle příjmení opravdu prošlo matrikou) a Aůlexandr (r. 2013 zapsané jméno)

Xena (3, ale podle ročníků žádná princezna bojovnice)

Milán (545 křestních!; jen r. 1950 = 51)

Vácslav (r. 2016 žili ještě dva jmenovci Havlova děda, ale od r. 1946 žádný nepřibyl)

Frantiišek (1, r. 2013, Plzeň), Fratišek (2), Frantişek (1), Frančeska Nyomi (1), Františe (1), dřív i Fratnišek, Frantichek, Frančišek, Frantik, dva Frantishkové a 13 Frantisků

Máří Magdalena (25), Maří Magdalena (72), Máří Magdaléna (1), Maří-Magdalena (13), Máří-Magdalena (3), Maři Magdalena (1), Máři Magdalena (1), Maří Magdaléna (1, vzácný r. 2009), Mařímagdalena (1), Maři-Magdalena (1), Máři-Magdalena (do r. 2015) [drtivá většina z nich prožila komplet socialismus; ouch...]

Miroslav Pacifik (Praha)

Karl - Heinz, "Marie, Silvie", Mbanzuzi - Cheril - Eve (etc.)

Vyšemíra (1), Věročka (1), Věrmila (1), Věkoslav (18), Věkoslava (4), Věnka (21, pořád se dává), Věňka (2)

Věrek, Věruš, Věrouš a Věroš (jakože "ten Věra", celkem 8)

Filuše (1), Fortunát (1), Fortunáta (2), Fofo (1, Mělník)

Filipová (křestní, Hustopeče), Tichá (1 ex křestní), Mašková (taky)

Říjenka (1)

Pampeliška (1), Peška (1, v r. 2016 se dožila stovky), Perchta Marie (r. 2014, Praha)

Aneška (2, old), Aneshka (3, young)

Čeňka (12, a tu a tam se pořád dává), Čeňek (1), Čedomír (2), Rhodri Čeněk (1)

Pěva (40, a 40 let čekáme na novou nositelku toho dokonalého jména), Pěvuška (33), Pěvomila (1), Pěvoslava (ex 1), Pěvuše (10), Pěvuš (1, mužská verze)

Zoroslav (6), Zoryslav (ex 2), Zoreslav (ex 2), Zorislava (1), Zoreslava (1), Ziroslava (ex 1)

Zděněk (5), Zdeňek (27)

Mnuše (ex jméno), Manka (jméno i příjmení), Manička (Vyškov) [X Rumcajs žádný]

Fuck (ano, do r. 2011 MVČR evidovalo jednoho člověka s tímhle příjmením)

Fakan (23, nejčastější v Plzni)

Kokot, Kokotek (na východě země ne až tak vzácné, celkem 128 lidí)

Kunda, Kundič (naštěstí jen pár)

Porner (9)

Jouda (19, hl. východní Čechy)

Hajzl (13, všichni žijí v Chrudimi)

Soběslav Zixi (Brno)

Romulus (oběť redukce r. 2011), Remus (5, z toho 4 v Brně)

Toyen Lillie (Praha)

Patrik (patrick), Janet(zinana)

Lady (3, dvě velmi staré), Letuška (1), Lešan (3), Leuše (1)

Mína (85, velmi trendy, vč. složenin jako Mína Milota)

Bobeš (6), Mikeš (42, samí mladí) X žádný Kokeš

data ofc připouští i řadu "celebrit" jako James (74) Bond (4) [Praha, Černošice], Arnold Schwarzenegger (Brno), Will Smith (Jihlava); největší naději asi dávám Arianě (103) Grande (39)

Lidvína (2), Lid (29 ze 48) a Lidová (33 z 52), typicky písecké příjmení

ani jedna Lidice, to byl v kontextu těch šíleností šok; tak aspoň Freedom Jan (Ústí n/L), Liberty (t. č. 96letá, Plzeň), Liberta (mladá, Praha) a dřív i Libertad

Lidl (1, FM), Lídl (39), Penny (do r. 2015 3), Tesco (ex 1), Coop (2 v Čáslavi), Billa (21)

Human (do r. 2011 1 jméno, stále 3 příjmení), Girl (6 příjmení), New (3 příjmení), Good (7), Universal (10, z toho pět ve FM)

Poor (7; kumulace zrovna v KV kraji smutně fitting)

Džulien (1) a Džuljetta (3)

K0valová, A?kar

Godspower Nwobueze, Success Oluomachukwu (Ústí n/L)

Winnetou (2)

Qylafku (2 příjmení v Praze), Quachdolenská (1)

Quadrat (8), Quadrát (7), Quasniczka, Quasničzka, Quasniczková, Quasničzková (na severu Čech od každého 1), Quittek (19), Quittková (16, Opavsko)

Xhanikrištoforyová (v Ostravě)

Çetajfikotová, Çelikkynclová, Çobanberánková, Çiçekrajnyšová

Ónodiotoupalíková, Ó´súilleabháin Špalková

Đokićněmečková, Đurićmikolajková, Dadićdobešová, Daddsčadová

Hrubývodochodská, Hrubýzahrádecká, Hrubásablier + d. 31 variant

Hinterholzingerová Mlezivová (Domažlice)

Trauttmansdorffweinsberg (Náchod)

Testón Javorský, Tverdokhlib (bývalo jich 11), Těstojedova (1, KV)

Řegucký, Řegucká (19, MS kraj), Pěgřím (61)

Neocleousová, Neoproudová (6), Neoproud (4)

Nechoďdomů (22), Nechoďdomová (14), Nechoďdom (3), Nechoďdoma (11)

Campobartosek a Campobartoskova (Brno)

Papánková Di Mercurio, De Giraud D'agay Špinarová

Mbwambo Hokůvová

Wozencroftová

Kvízová Školová

Bezkid (3, žijí v oblasti Beskyd)

Ŕguila (Praha)

Ąachká, Ąachký

Erdenebalčirčuchalsuvd, Ěsulamanidze, křestní Ělizavěta

A A A Alnassar, Saad L S M T, Michel A.S.M.J.G. (křestní jména)

Pierre,marie,alphonse, Philippe,raymond,julien, Francois,didier, D. M., Rodrique,carles,gérald, Francois- Christophe

D´artagnan

Karlos (9), Chavier (2) a vrcholné umění: Chuan Karlos

Barbie (v Brně), Ken (5; ale jinde)

Dixie (1 v Blansku)

J-Mari (Benešov)

Píč (69), Pič (2)

Pindík (1 v Tanvaldu)

Rock (příjmení, ale i 1 jméno), Rocky (1), Ricky (12), Ricki (1)

Dick (zase 46 příjmení, ale i 2 jména)

Sucky Yaxbite (ex jméno), Suckho + 11 příjmení Suck

Bezectný, Bezectná (po 5), Bezkočka (55), Bezkočková (66)

Nevyhoštěný, Nevyhoštěná (obojí 75)

Brno (1), Praha (9), ani jeden v Brně/Praze

Neo a Trinity (ale žijí jinde)

Saint Chijioke (1 jméno, Frýdek-Místek)

Innhausen Und Knyphausen (2, Brno), Arco Zinneberg Graf Von Und Zu

Iňiguez Srnec (Praha), Insanič (ex 6), Inquort a Inquortová (18)

Race Carr (Otrokovice), Rhodanthe Beatrice (Ústí n/L)

Platon (jméno i příjmení), Sokrates (taky)

Sierra Leona (Ústí n/L)

Śárka (Ostrava)

Roswětha (1, v Liberci)

Bolestín (ex 1) vs Veselín (1), Radosta (1 + 2 ex Radosti), Andělín Haštal (1)

Něha (3), Něhoslav (8), Něhoslava (14), Něhuška (1)

Náďa (2), Nežka (1), Něla (1), Naďašta (1), Nelida (1 křestní jméno)

Vítěz (2), Vítězka (bylo jich 7, asi vymřely)

Űmit Tomáš (Blatná)

Ąuboš Maxwell

Pravda (643) vítězí (Lež je jen 1, v Praze), až na to, že zrovna u tohohle příjmení je anomálie, kdy ho Vnitro v roce 2014, po nástupu Babiše do vlády, zničehonic přestalo evidovat (touché)

Mrtvý (99), Mrtvá (111, Olomoucký kraj), De´ Ath (ex 1), Death (podle všeho zemřel r. 2015)

Sen (5) a Snová (2), Úžasný/á (Ostrava)

Liána (28, od r. 1976 žádná nová, napravte)

Mckenzie Lucie (Plzeň), Mclean Brenton (Praha), Mcmarley (t. č. 6letý v Brně; vše křestní jména)

ŽÁDNÍ Poženichovi ani Pomanželovi (velké zklamání) a křestňí na ň

Dýzl (fakt to jde spellovat i takhle, 4)

Žorž (2), Dżeyms (1), Žudi (1)

Potkan (příjmení, nejvíc jich je v Karviné)

Fail (39 příjmení), Joke I. L., Arse (ex jména)

Gogo (2 příjmení), Gaga (4, vše Pohořelice)

Nejmenovaná (křestní 1), Nejmenovaný (křestní ex 3), Nezjištěno (252 křestních, 8 příjmení), Nezjištěno A (křestní 2), Nezjištěno B (2), Nezjištěno C (1), Nezjišťeno (tohle se podařilo do matriky zapsat v r. 2013), Nezj., Nezjišteno, Nejištěno (taky ex 1), Nezjištěna (1 křestní), Nezjištěn (ex 1), Neuvedeno (11 křestních, 2 příjmení), Neurčeno (7 křestních), Nepojmenovaný (ex 1), Jméno Neurčeno (ex 1), Jméno Nezjištěno (t. č. už 4leté dítě v Jihlavě), Neznáma (2), Neznámá (10), Neznámý (9), Neznámy (1), Nevim (5), Nevím (105) [ač část jsou zjevně opravené přeťuky a impra, např. u Nejmenované, r. 2000, konzistence ukazuje, že někde v Roudnici takhle fr vychodila školu]

...a to nejdůležitější: Hope (po 2 jméno i příjmení), Naděje (18 příjmení a 91 jmen; nebude náhoda, že nejvíc r. 1939 a 1943), Nadějka (3 jména), Naděje Anna (hned 2), Náděje (19 příjmení, 1 ex jméno), Nadějná (1)

[jahodenka-angrestovka]

Jakožto obrozence mě vyloženě vytáčí Colours of Ostrava; jak nepoeticky to zní! Kam se poděla národní hrdost? Barvy Ostravy je přece mnohem hezčí, kór když je to český festival.

Upřímně mě rozčilují i všechny ty anglické názvy a nápisy (hlavně u nás v Krumlově a v Praze). Je přece tolik hezkých českých slov, která by se dala upotřebit, třeba dukát, řeka, štěstí, podkova, peřej, struhadlo (představte si kavárnu Struhadlo, vsadím se, že by se z ní ihned stalo společenské středisko), pampeliška, sedmikráska, kartouzek, stříbro, drak, třpyt a třpytný, kamenný, srdce (pohostinství U Tří kamenných srdcí třeba?), rosnička, rusalka, taky různé zdrobněliny - matička, sluníčko, voděnka, poupátka...

Pokud máte nějaká další, na kolenou vás prosím, podělte se!

[rozumis-mi]

Spešl otázka! (1/2)

Předem se všem omlouvám za způsobený krindž 😊

(Pokud se stydíte zveřejňovat, jak jste jako malí říkali přirození, můžete mi to poslat anonymně a já to potom všecko shrnu v komentářích)

[tasi-dele]

What don't you understand?

Vzpomněl jsem si, jak naše třídní na prvním stupni základky vyžadovala vždycky konkrétní dotaz. Když jste nebyli schopni odpovědět na otázku "čemu na tom nerozumíš?", dostali jste čočku za to, že nedáváte pozor. Když jsem něčemu nerozuměl trochu, nerozuměl jsem vůbec. Když jsem nedostal jedničku nebo dvojku kvůli malé nepozornosti, dostal jsem pětku.

Ale vlastně jsem neměl důvod odkládat povinnosti, protože jsem žádné neměl. Kromě matiky, kterou do mě pravidelně tlačila máma, jsem do školy nikdy nepotřeboval nic dělat. Co jsem si měl přečíst doma, přečetl jsem o přestávce. Zeměpis a dějepis jsem si přečetl dvakrát nebo třikrát a pak ještě jednou před písemkou a všechno jsem si zapamatoval. I když mě to moc nebavilo.

Hudbu jsem miloval víc než cokoliv. Ale nerad jsem chodil do hudebky. V jistém smyslu jsem se tam vždycky těšil, ale věděl jsem, co vždycky přijde. "Jak chceš za dva týdny koncertovat, když doma netrénuješ?"

Netrénoval jsem, než jsem se dvakrát otočil kolem dokola v obýváku v šatech, které kolem vlají, byl konec týdne a pátek a klavír, v pondělí komorka, v úterý klarinet, ve středu odpoledka, ve čtvtek jsem většinou psával. Jasnej rozvrh. Ale někde tam musí být piáno. Housle. Klarinet. Saxofon. Kytara. Psaní. Škola. Wipeout. Pampeliška.

Na střední Pampeliška zmizela a já jsem měl spoustu volného času, který jsem si zaplnil v pondělí a čtvrtek kapelou, v úterý migrénama a ve středu dramaťákem. V pátek jsem jezdil domů. Time management téměř nula, ale furt jsem do školy zas tolik dělat nemusel. Čím dál častěji se ale stávalo, že jsem si v deset lehnul do postele a pak si vzpomněl, že mám dělat projekt, nad kterým jsem pak seděl do půlnoci.

Na maturitu jsem se díky karanténě mohl učit téměř konstantně, jakmile skončila online výuka, zasedl jsem a začal si uklízet v šatníku. Akorát jsem to pak někdy začal dělat doslova. Měl jsem v hlavě bordel, protože jsem udělal možná hovadinu, možná něco, co mi zachránilo život (pravděpodobně). Každopádně se to začínalo sypat. Občas jsem na něco zapomněl, občas jsem zaspal, ale nikdy ne tak, že bych nakonec nevstal. Ale měl jsem většinou čtyři budíky v rozmezí hodiny před probuzením tak, abych hluboce už prostě neusnul. A ráno jsem měl další hodinu na chystání, protože se mi vždycky něco rozsypalo pod rukama. Doma jsem ten režim musel replikovat.

Vysoká mě rozházela. Rozhází asi každýho, ale nedokázal jsem plánovat žádnou trasu do školy, ani když jsem tu stejnou absolvoval po roce. Bydlení blíž to vylepšilo, zkušenost to vylepšila - za dva roky v Brně vím, že si na každou povinnost hledám dva spoje a jedu tím dřívějším, abych měl alternativu. Když nemám alternativu, neberu si polobotky, abych mohl běžet. Spát jdu občas až po třetí ráno, protože jsem začal chtít mít taky jinej život. Kamarády. Komunitu. Divadlo.

Pravidelná konzumace alkoholu taky tvoří rutinu. Vím, že díky němu odumírají mozkové buňky, ale IQ test, který jsem vyloženě odbyl, protože jsem potřeboval na záchod, mi vyšel na 128. Jak rychle můžou takové mozkové buňky odumírat, když i moje babička, která má Alzheimera, byla schopná odečítat od sta sedm po nulu prostě do chvíle, kdy nezapomněla, jak se mluví?

A já vím, že si flašky ferneta do zásuvek se spodním prádlem schovávat nebudu. Takže...

Čemu furt nerozumím?

Sedím na přednášce a všichni poslouchají, koukám na lidi kolem sebe a všichni dávají pozor. Asi bych taky chápal látku, kdybych poslouchal. Tak poslouchej, poslouchej! Slova splývají a jejich tok mi proplouvá kolem uší.

Už minimálně s pěti lidma jsem se hádal, že neřekli něco, co tvrdili, že řekli. "Jenom jsi mě neposlouchal."

Už minimálně desetkrát mi přišla nějaká upomínka. Knihovna, eshopy s plnými košíky věcí, které jsem plánoval koupit způsobem, že už jsem vybíral dopravu. Přemýšlel jsem, kolik peněz mi zůstane na účtě a akceptoval tu myšlenku, že jsem to něco objednal.

Už nesčetněkrát mi někdo napsal nebo zavolal, že jsem na něco zapomněl. Na něco skutečně důležitého. Zaspal jsem jeden rozhovor, absolutně vytěsnil schůzi volební komise. Na další rozhovor jsem zapomněl způsobem, že jsem v devět hodin ráno před kamerou konstantně mluvil a ztrácel se ve vlastních myšlenkách.

Některý věci se možná nezmění ani tím, že jsem udělal matiku a céčko.

"Tak nehleď na mě a poslouchej, pak mi řekneš, o čem to bylo."

"Ale to jsi měl udělat už před třemi týdny, teď už to moc nemá cenu."

"Cos dělal, když jsem byla pryč? Seděl na zadku, že?"

"Měla jsem strach, co tam děláš takovou dobu. Cos tam dělal?"

"A teď dobře poslouchejte, tohle je důležitý:"

"Říkala jsem ti to asi stokrát."

"Já jsem sice debil, ale ne úplnej debil, vím, o čem jsme se bavili."

"A nezapomeň.... Nechceš si to radši napsat?"

"Žádný 'všemu', čemu na tom nerozumíš?!"

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ – RADOST

Žijeme v době, kdy již mnoho věcí bereme jako samozřejmost. Nevážíme si a nejsme vděční za základní hodnoty v našich životech. Většina lidí dnes má mnoho věcí, které dělají jejich životy pohodlnější, bezpečnější a spokojenější. Přesto se z nich neradují a chtějí čím dál tím více přesto, že už skoro všechno mají. Neustále touží po větších a luxusnějších věcech jako jsou auta, domy a další hmotné statky, které často k životu nepotřebují a jsou to pouze důkazy toho, jak jsou všehoschopní a úspěšní.

Patrně tím nahrazují nepřítomnost těch pravých životních hodnot, které nás dělají šťastnými. Je to především osobní duševní a fyzické zdraví, smysluplná a poctivá práce, dobré mezilidské vztahy jak se svými blízkými, tak i s ostatními. Jako by si neuvědomovali, že věci mají sloužit lidem a smysluplnému životu. Množství věcí a luxusní životní styl tyto základní hodnoty nemůže nahradit. Duševní prázdnota se nedá vyplnit věcmi.

Člověk by se měl umět radovat především z toho, že se narodil, prožil kus smysluplného života a spolupodílel se, nebo ještě podílí na vzniku jak dobrých mezilidských vztahů, tak tvorbě věcí nezbytných pro život. Radost pramení především z toho, co se již stalo, na budoucnost se člověk může pouze těšit, nebo v horším případě se jí obávat.

Samozřejmě, že existuje okamžitá, často nečekaná radost ze setkání s někým blízkým, nebo z osobního či pracovního úspěchu, na kterou se vážou známé vnějškové projevy. Podstatná je však vnitřní radost, která hřeje uvnitř duše a navenek se projevuje pouze výrazem spokojenosti, který se projevuje úsměvem v očích. Tuto radost si můžeme vyvolat nějakou příjemnou vzpomínkou ze vzdálené, či nedávné minulosti.

Můžeme si vzpomenout na příjemně trávené chvíle, během prázdnin u našich prarodičů, v dobách, kdy se nám svět zdál přátelštější a milejší. Všichni na nás byli hodní a život plynul bezstarostně ze dne na den. Je pochopitelné, že si naše vzpomínky idealizujeme, vše nebylo tak usměvavé a milé, ale to je velká výhoda vzdálených vzpomínek, že se v nich zapomíná na všechno nepříjemné. V případě těch nedávných si můžeme vzpomenout na příjemný, prosluněný jarní den strávený se svými blízkými, nebo na své děti, které nám dělají radost tím, co všechno umí a jak se chovají.

Radost se dá prožívat ze zcela drobných a často přehlédnutelných věcí, pokud je člověk dostatečně citlivý a vnímavý. Nemusí je vlastnit a nemusí být současně jejich otrokem. Může to být krásně rostlý strom na rohu ulice, desítky vrkajících holubů na střeše neobydleného domu, pampeliška rostoucí v trhlině asfaltu na silnici, pozdní slunce krásně osvětlující pestrobarevný kožíšek kočky, sešlapané schody vedoucí k poutnímu místu, staré modlitební lavice odřené koleny generací modlících se věřících v malém gotickém kostele. Záleží na povaze a zaměření člověka, ale takové drobnosti jsou schopné prosvětlit radostí náš často chmurný den.

Je to ta radost, která nás často drží při životě, když se většina věcí nedaří. Člověk si musí udělat radost za všech okolností a zapomenout na chvíli své často banální a zbytečné starosti. Patří to k jeho základnímu pudu sebezáchovy, oprostit se od často krutého světa a těšit se z drobností, které nám nabízí naše okolní a navíc, v současné konzumní společnosti kupodivu zadarmo. Jak je dobře známo, nejlepší věci na světě jsou zadarmo.

Radost se nedá naplánovat nebo naordinovat, člověk musí mít schopnost jí vnímat a být připraven jí objevovat a přijímat i z těch drobných věcí a zážitků. Pokud jsme citlivě naladěný „nástroj“, sebemenší impuls krásy v nás může vyvolat pocit radosti. Svým způsobem jsme všichni „nástroj Boží“, na který je možné zahrát variace na krásné melodické tóny nebo jenom jednoduchý, do nekonečna se opakující rytmus. Záleží na našem vnitřním uspořádaní, a jak moc jsme ochotni kultivovat svoji duši.

Radost ve své nejryzejší podobě nemá nic společného s vlastněním a hromaděním věci nebo povrchních zážitků, je to kultivovaný stav mysli.

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: únor 2024

(4. 3. 2024) Radosti „suchého“ měsíce.

Přestupný únor přinesl několik příjemných věcí a jednou z nich byly první jarní prázdniny v roli učitele, které pro okres Brno-město vyšly tak pěkně, že přímo navázaly na jednodenní pololetky. Odpočinul jsem si víc než o Vánocích, které byly nabité jak divadlem, tak opravováním a přípravou na uzavírání pololetí.

Z původně zamýšleného výpadu na sever Polska sice sešlo kvůli větru, sněhu a zimě – zatímco Bratislava a Vídeň hlásily 13 až 15 °C, Gdańsk měl nulu – ale jednodenní výlet do slovenského hlavního města jsem si neodpustil. A i když jsem měl nejteplejší kabát, šálu a rukavice, čtyřhodinová návštěva se ukázala jako dostačující, neboť útoky větru mezi výškovými budovami byly opravdu nepříjemné.

Po roce a půl od poslední návštěvy jsem ve městě nezaznamenal žádnou výraznou kavárenskou novinku a pro kávu dne si vybral v centru umístěnou kavárnu a pražírnu Blue Mondays, protože jsem tam ještě nebyl.

Doppio, objednané z druhého Mythosu a představující mikrolot ze Salvadoru, bylo velice slušné a dlouhá a středně komplexní dochuť mě doprovázela ještě hodinu (skoro 14/20 a za velmi přátelských 2.50 EUR).

Totéž bohužel nemohu říci o Burundi od Industry (nejlepší vzorek ze 130 g vymletých doma jen 13/20) a hlavně o promytém a chuťově lehce kalném Salvadoru, který jsem si dal v The Roses poté, co jsem doma zapomněl rezervní shot určený na natáčení podcastu.

V kávě sice stopa sušených meruněk z popisky, ale to byla také jediná dobrá věc na doppiu za 80 Kč (ano, cena je tu nyní o 10 Kč vyšší) a rozpačitý dojem jsem získal už v okamžiku, kdy jsem za sklem viděl baristku na mobilu, kterého se vzdala až když jsem přistoupil k baru. I proto nulové dýško.

Vzhledem k tomu, že jsem na odkapovce kávovaru uviděl postávat tři šálky s emulzí – moje porce tekla 21 vteřin a výsledek 48.8 g (díky za velký displej váhy, který potvrzoval valící čůrek na výpustích) – mám podezření, že jsem dostal neodladěné kafe (12 – 13/20). S tímhle podnikem je to prostě hop nebo trop a jeden se musí opět ptát: Kde je barista roku, když ho lidé na směně zjevně potřebují?

Bratislava má první oficiální mrakodrap. K Eurovea Tower (168 m) nutno připočíst i dalších 13 budov vyšších než 100 metrů...

Ještě horší co do chuti byl arabica blend Eight Seeds od libereckých MIA COFFEE. Lesní plody, rozinky a mandle zní sice hezky, ale už v okamžiku otevření sáčku bylo jasné, že tady se pražilo na hodně tmavý odstín. Zakoupených 250 g jsem nějak vypil, ale stálo mě to hodně úsilí (12/20 průměr coby espresso, cappuccino a latte bylo milostivější).

Nejlepší kávou měsíce a dalším postupujícím do výročního žebříčku se stala novinka rebelského portfolia: promyté Peru Uchubamba (mix odrůd Caturra a Catuai s deskriptory yuzu, nugát a pampeliška).

Ovšem pozor! Řečené platí jen a pouze pro šarži s datem 7. 2. 2024 (14 – 15/20), protože o necelý týden novější várka (13. 2.) už kouzlo neobsahuje (skoro 14/20 coby nejlepší espresso shot).

Stále platí to, co jsem nejen u Rebelů opakoval mnohokrát: kvalita a konzistence pražení jsou neuvěřitelně proměnlivé a toto jsem nadhodil i v kratičkém rozhovoru s Honzou Špalkem, který mi u polic s balíčky s úsměvem řekl, že mě v rebelském Poli nevidí poprvé. Stejně vlídně jsem odvětil, že to přes pobočku mám po cestě do města.

Překvapením měsíce byl borůvkový táč (přes celý talíř) ve školní jídelně, který vykazoval nevídané známky kvality, tj. těsto bylo vláčné a s viditelnými oky, okraj měkký a ne gumový, podíl ovoce dostatečný a posypka hojná, nikoli však excesivní. 13 – 14/20 a skrze dámy na výdeji jsem nechal pozdravovat a vyřídit poděkování do kuchyně v Komárově.

Co se týče zbytku nabídky, omezil jsem konzumaci na tři dny v týdnu a vyhýbám se polévkám, guláši a některým hotovkám, protože mi z nich nebylo úplně dobře; zjevně do nich dávají něco, co by tam být nemuselo. I tak se ovšem průměr pohybuje na úrovni 12 – 13/20, což je na školní jídelnu a požadovanou cenu pozoruhodné.

Závoz do ROJ Kebab Skácelova právě dorazil. Chlapi se s tím nepárali a homole zmrzlého Kuřecího Premium dostrkávali ke kraji plochy nohama v botách...

Na poli realit nebylo druhý měsíc tolik změn, ale přece jen došlo k nějakým posunům. Nabídkou pronájmů se mihl prostor Gastro-baru na Kounicově a podnik se pochopitelně nenamáhal rozloučit na Facebooku.

Znova se (za 12 500 Kč) nabízí parcela na Starobrněnské (naposled Grasel Pub a koncem 90. let útulná vinárna) a za 37 500 Kč měsíčně můžete mít letitou hospodu se Starobrnem pod stromy u zastávky tramvají 3, 5 a 9 (Dětská nemocnice).

A konečně novinka-investice, která má přímý dopad na pohodlí při práci i psaní blogu. Po téměř pěti letech jsem si pořídil nový počítač, protože stávající a repasovaný DELL i3-2100 s 8 GB RAM a 250 GB HDD se zadýchával i při té nejběžnější kancelářské i další činnosti (Word, Excel, práce s PDF nebo poslech hudby na YouTube).

K procesu výběru a realizaci objednávky připravuji samostatný článek a prozatím uvedu jen tolik, že cílem bylo sestavit absolutně tichý stroj, což se podařilo (viz úvodní fotka principiálního a pasivního chladiče Noctua NH-P1), jakkoli to bylo řádově složitější než výběr kávovaru a mlýnku před pěti lety. Ale vše bude. Stay tuned.

[nejene]

Nejene a pampelišková taška

Část čtvrtá: poupě

Část první, druhá, třetí

Pada dum, pada tsm, jsem zpět a přináším nový pokrok ohledně pampeliškové tašky. Tentokrát jsem se rozhodla udělat poupě.

Jako první jsem si jen udělala mustr jak velké to poupě chci. Prostě jsem smotala vlnu do kuličky, obalila ji folií, a pak přelepila papírovou pásku.. věděla jsem, že chci aby moje poupě bylo z osmi lístků, takze jsem kouli rozdělila na osm částí, jednu vystřihla a použila k obkreslování na filc. Z filcu jsem si následně vystřihla osm lístků a ty jednoduše sešila k sobě. Nesešívala jsem je ovšem až do konce, protože jsem věděla, že chci otevřené poupě, a tak jsem nesešila poslední šev, abych mohla připojit stonek. Stonek je v mém případě příště jen sešitý pruh filcu, ve kterém je zasunuté brcko, aby to celé bylo pevnější. Jako poslední věc jsem z filcu ještě vystřihla růžici nahoru s dírou pro stonek.

Růžici i základ poupěte jsem pak oplstila vlnou (první ma sucho a pak na mokro, stejně jako u listů).

Po tomhle jsem všechny tři části poupěte naškrobila (na několikráty ať opravdu drží tvar). Naškrobené poupě i růžici jsem pak nechala tvrdnout na obrácených miskách, ať mají zakulacený tvar.

Po tom co to všechno uschlo (a to trvalo), nadešel čas spojit to dohromady. První jsem přišila stonek k poupěti, pak teprve jsem došila poslední šev na poupěti a růžici jsem na to nakonec jen navlíkla a lehce přistehla. Poupě jsem potom vycpala (hlavně odstřišky filcu) do tvaru, který jsem chtěla.vycpávku jsem vevnitř uzavřela přišitím filcového kruhu, na který jsem ale předtím přišila dva cvočky. V úplně poslední fázi jsem poupě ještě dotvořila pomocí textilních barev, stejně jako u listů.

Cvočky měly jasný účel- přichycení 'náplně' poupěte. Aneb z mého poupěte mělo určitě něco čouhat. V této chvíli ovšem přišla drobná krize - nevěděla jsem, jestli to mají být žluté odkvětní lístky ještě nerozkvetlé pampelišky, nebo naopak bílé chmýří už odkvetlé pampelišky. Na tohle téma jsem dokonce dávala anketu na tumbrl. Vyhlálo bílé chmýří s asi 52% hlasů, což není příliš velký rozdíl. Pořád jsem nebyla úplně rozhodnutá, a proto jsem nakonec zvolila upevnění na cvočky. To mi umožní vytvořit 'náplně' obě dvě a případně je měnit podle nálady.

Jako první jsem začala tvořit bíle chmíří, protože mě nakonec přece jenom lákalo o něco málo víc. A taky jsem jasně věděla jak to chci udělat. Takže jsem si vzala látku na vyšívání, která má mezi jednotlyvími vlákny velké mezery. Dále jsem si vzala bílou vlnu, nastřihala ji a začala ji pomocí jehly protahovatskrz látku a upevňovat ji pomocí liščího uzlu. Takhle jsem postupně vytvořila celý kruh a na spravných místech jsem přišila druhou část cvočků.

A pak přišla za mě nejzábavnější část - rozčesat vlnu. Vzala jsem si kartáč na kočku a jedno po druhém vlákna rozčesala.

Takhle vzniklý chumel vlny jsem nakonec jestezastřihla do správného tvaru a získala jsem popě ze kterého trčí jemňoučkě, měkoučké bíle chmýří. Ano, s touhle částí jsem extra moc spokojená ^^

No a protože se mi výsledné chmýří opravdu moc líbí, rozhodla jsem se druhou žlutou 'náplň' zatím nedělat. Neříkám zé sek ní časem nevrátím a nedodělám ji, ale zatím jsem spokojená takhle

No a v úplně posledním kroku jsem poupě přišila k popruhu tašky. Ta-dá

No a tímhle je vlastně hlavní část tašky hotová. Ještě planuju nějaké drobné úpravy, takze Ještě asi jedna část bude, ale víceméňe hotovo.

[the-sweetestpea]

Introducing, my OC: Pampeliška

also I asked AI to

make a conversation between Pampeliška and Life and Death from Loving Reaper (highly recomend)

her saving a duckling while going to her job

her saving starfish on her vacation

Pampeliška sat on a bench in the park, her eyes closed as she focused on the spirits around her. Suddenly, she felt a presence behind her and opened her eyes to see two figures standing before her. One was a tall, imposing man in a long black coat, his face obscured by a hood. The other was a radiant woman with flowing hair, dressed in a white gown.

"Hello there," said Pampeliška, addressing the two figures. "I'm Pampeliška. Who might you be?"

The woman smiled warmly. "I am Life," she said. "And this is Death."

Pampeliška looked up at the hooded figure, feeling a chill run down her spine. "Death," she repeated. "I see. It's an honor to meet you both."

Death inclined his head slightly in acknowledgement, while Life continued to smile. "We've been watching you, Pampeliška," she said. "You have a unique gift, one that not many possess."

Pampeliška nodded, her eyes flickering over the spirits surrounding her. "Yes, I can see and talk to the dead," she said. "It's been a part of me for as long as I can remember."

Death spoke up, his voice deep and resonant. "You have a rare talent indeed," he said. "But it can also be dangerous. The dead can be unpredictable, and not all of them have good intentions."

Pampeliška nodded again, understanding the risks involved. "I know," she said. "But I also feel like I can help them. Sometimes they just need someone to listen to them, to hear their stories."

Life smiled again. "That's a noble goal," she said. "And one that we can support. We each have our own role to play in the grand scheme of things. Death brings closure, while Life brings hope. And you, Pampeliška, can bring comfort to those who have passed on."

Pampeliška felt a sense of awe wash over her as she realized the weight of their words. "Thank you," she said, feeling a lump form in her throat. "I'll do my best."

Death and Life both nodded in approval, and then they faded away, leaving Pampeliška alone with the spirits once more. As she closed her eyes and listened to their stories, she felt a newfound sense of purpose, knowing that she was not alone in her quest to bridge the gap between the living and the dead.

After her encounter with Life and Death, Pampeliška felt a renewed sense of purpose and compassion for all living beings. As she walked to her job as a veterinarian, she noticed a small duckling waddling near the busy road. Without thinking twice, she rushed over to pick up the duckling and carried it to safety on the other side of the road.

The duckling looked up at her with big, trusting eyes, and Pampeliška couldn't help but smile. She checked the duckling over for any injuries and was relieved to find that it seemed unharmed. "You're lucky I found you in time," she said, gently stroking its feathers. "You could have been run over."

As she continued on her way to work, Pampeliška felt grateful for her job as a veterinarian, which allowed her to help animals in need on a daily basis. She knew that not everyone had the same opportunities, and she was determined to make the most of hers.

When she arrived at the animal clinic, Pampeliška was greeted by a busy day of appointments and surgeries. She worked tirelessly, treating cats, dogs, birds, and even a few exotic animals. But no matter how hectic the day got, she never lost sight of her mission to help those in need.

At the end of the day, as Pampeliška was closing up the clinic, she heard a faint quacking noise. Curious, she followed the sound to the back of the building, where she found the same duckling she had rescued earlier that day. It had somehow managed to make its way to the clinic, and was now pecking at the door.

Pampeliška smiled as she let the duckling inside. "Looks like you've made a new friend," she said to the other animals in the clinic, who were all gathered around to greet the newcomer.

As she settled the duckling in for the night, Pampeliška felt a sense of contentment and fulfillment wash over her. She knew that she had made a difference in the life of this tiny creature, and that was enough to make all the hard work worth it.

Pampeliška decided to take a much-needed vacation to the beach to recharge after a busy period at work. As she walked along the shoreline, she noticed several starfish that had been washed ashore and were slowly drying up in the sun.

Without hesitation, Pampeliška began picking up the starfish and throwing them back into the ocean. A few people nearby noticed what she was doing and asked her why she bothered, as there were too many of them for her to possibly make a difference.

Pampeliška smiled and replied, "I alone may not be able to save every starfish here, but if I can save at least one or two, that will be life-changing for them."

As she continued picking up the starfish, something remarkable happened. The people who had been watching her began to join in, each person picking up a starfish and tossing it back into the ocean. Soon, there was a small crowd of people working together to save as many starfish as they could.

As they worked, Pampeliška noticed that Death and Life had appeared nearby, watching with interest. She smiled at them, grateful for the reminder that every small action could make a difference.

When they had saved as many starfish as they could, the group gathered together to watch as the creatures swam away into the ocean. Pampeliška felt a sense of satisfaction and joy, knowing that they had made a real impact on the lives of these animals.

As she headed back to her vacation rental, Pampeliška felt grateful for the experience and for the reminder that even the smallest actions could have a significant impact. She knew that she would carry this lesson with her in her work and in her everyday life.

[ivi-ivisek]

YEEEE Thanks!

Shades of Blue (forget-me-not is probably my most favorite)

IDK Sun and Moon being Sun and Moon is enough I guess XD

Thanks to bats that pollinate certain plants we have fruits like mango or banana but also Tequila

My bat plushie that I still have <3

Pampeliška (dandelion) Pohádka (fairytale/tale but also movies for kids) Fujtajbl (Yuck) Příšera/Obluda (Monster) Kulíšek (Eurasian pygmy owl) Jejda/a jéje (oops) Podělat (screw up) Debil (idiot) Hovado (brute) I don't really think of my fav words so here are some I like how they sound or words I like to use XD

I don't write XD

Well dragons obviously because dragons! Merfolks. Vodníci. Gryphons. Creatures from SPORE especially SPORE HERO. Those two creatures that comes from meteors

@jackofallrabbits @blueberrygorilla

Making my own silly tag game

Normal tag games don't have the questions I think are really important, so here are exactly seven questions I actually care about.

What is your favorite color?

Describe the aesthetic of your favorite kind of jester. If you cannot vividly imagine a jester dancing in your head, describe any silly little guy that so strikes your interest.

Tell me an animal fun fact you think is particularly neat

What is/was your favorite toy, either from childhood or now?

What is your favorite word? You are entirely allowed to list multiple if too many are just so good, let's hear all your best words.

What is a line, section, or snippet you've written that you're particularly pleased with/proud of?

Favorite non-real creature? (Includes cryptids, fantasy creatures, mythical beasts, yokai, original species, monster, any creature that isn't real but still makes you go "Oh, this one is neat")

@ your pals to politely request they tell you these fun things about themselves via reblog. @ as many people as you want. @ no one. @ yourself. @ an image of a funny horse. There are no rules here.

I will tag some of my pals here :) @venomous-qwille @eyndr-stories @writing-forever @aviul @ohno-the-sun @pillowspace @kc-wilson-art

[imaginejolls]

[ID: an 8-second video of a sleeping dog. the dog is short-haired and copper brown in colour. she is lying on a beige couch and her head is cushioned by a bright green toy. the camera slowly moves closer to the dog's face, who then sleepily opens her eyes. End ID]

[lesnahod]

Today’s revelation from my Spanish class: “Oh, dandelion is called diente de león. That’s lovely. Like a lion’s tooth... like... /pauses/... dan-de-lion... /frantically checks for dandelion in French/... oh, yep, dent-de-lion.”

Enter the galaxy brain.

In my defense, the flower is called pampeliška in Czech, and liška means fox, so I had been zoologically distracted my whole life.

[coffeenuts]

Pampeliška,... by Houmr13 https://flic.kr/p/7ZC1xt

[bookoffixedstars]

Karel Drbohlav (1908-1971) - Nataša Gollová in the set of the play "Princess Dandelion (Princezna Pampeliška) by Jaroslav Kvapil, Municipal Theater in Vinohrady, 1938. Národní muzeum, Prague.

source

[kocourmokroocko]

lásky kurva tak strašně moc 💖

((Ten "Chcete mě? :cc" ksicht Arnoldovi nežer, on se tak tváří FURT, vždycky, když přijde návštěva, dělá, že v životě nedostal jedinou granuli, jsme bezcitní držgršle skoupí láskou i podrbáním a maj na nás zavolat psociálku. Ten tvor odmítá podstoupit mytí v salónech, ve kterých nemaj psí vířivku, a do věku jednoho léta neuměl večer usnout, pokud jsem neseděl u boudy a nezpíval mu Potkala pampeliška na procházce tulipán. Jeho resting týraný pejsek face je přirozená obrana před predací a vychytralý socioekonomický chvat.))

Když můj tchán rok zpátky hodil ze srandy Arnolda do vody jako rozjařený dítě, netušil, že tím spustí Arnoldovu permanentní zálibu v tom, být vržen do vody, pokud možno z co největší v��šky.

Tzn. když jdeme v zimě kolem rybníka a nikdo ho tam nehodí, protože zima, vyleze na nejbližší vyvýšený povrch a vrhne se do toho rybníka sám.

Minulý týden vyšplhal doprostřed kulatého mostu přes bažinu a pak se z něj prostě yeetnul. Žbluňkul se. Šplouchnul se do temnot. Přímo před mýma dobrýma křesťanskýma očima.

Můj pes smrdí jako bahno. My smrdíme jako bahno. Měl na čumáčku chaluhu, a tu sežral. Náš byt smrdí jako bahno.

Už není pes. Je jen bahno. Bahno je můj život.

Děsim se, co se stane, až tchán obdrží vnoučata.

— Z dokumentárního cyklu "Jak vznikají kelpie a vodníci v Česku", 2024

[nejene]

Nemůžu se rozhodnout a tak jsem si řekla že si nechám poradit od čumbrlu.

Delám poupě na svojí pampeliškovou tašku. A chci aby bylo nahoře z části rozevřené (ilustrační obrázky toho jak to prozatím cca vypadá)

A nemůžu se rozhodnout jestli mám to poupě udělat jako už skoro odkvetlou pampelišku (víc životních fází a tak, mohlo by to být zajímavé) nebo teprve rozkvétající pampelišku (žlutá zní veseleji)