#Velmi Vážně!!!!

[bangjiazheng]

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸 Vážně studuju češtinu a jsem velmi šťastný!!!!😸😸😸 Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi. Jsem Velmi Vážně, Jsem Velmi Šťastný!!!! Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸11.09.2024 06.35

[tired-demonspawn]

NEEEEEEEEEEEEEEE MŮJ OBLÍBENÝ SHIP!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

[zababova-pomsta]

Velmi vážně myšlená módní kritika obleků Martina Roty, dodaná týmem z Gentlemanovy Gazety do vaší schránky, ač tam máte nálepku od dtestu, že ty věci nechcete

Abychom správně porozuměli tomuto oděvu, musíme se nejdříve seznámit s termínem ČMP, tedy Čas-Místo-Příležitost. Pro správné pochopení výše zmíněného pojmu se musíme vrátit do Velké Británie na počátek devatenáctého století. Britská aristokracie se odívala podle denní doby (pozůstatky tohoto pravidla můžeme vidět v tom, že večerní šat má být tmavší barvy), příležitosti (například hon, návštěva kostela či pohřeb) a místa. Právě místo je zde klíčovým faktorem. Oblečení se dělilo podle toho, jestli se dotyčný nacházel na venkově – s čímž se pojila činnost honu, či ve městě, kde gentlemani uzavírali obchody. Kvůli tomu se ve městech nosil business oblek, který byl obyčejně střízlivé barvy, z hladkého a mnohdy lehce lesknoucího se materiálu. Naopak na venkově se nosil oblek hnědé či zelené barvy s hrubou texturou, jako tvíd a manšestr. Z těchto důvodů je oblek s těmito vlastnostmi považován za znatelně méně formální.

Mezi částé nešvary pánských oděvů patří nekoherentnost mezi jednotlivými složkami. Zde se naštěstí nic takového nestalo. Černá košile je explicitně neformální barva; gentleman, který by si ji oblékne v kombinaci s business oblekem riskuje navození dojmu čerstvě rozvedeného otce. V kombinaci s oblekem rovněž neformální barvy, jako vidíme na obrázku výše, je černá košile v pořádku; oděv je tedy konzistentní. Bohužel je ale zřejmé, že oděv byl zvolen naprosto nevhodně, protože porušuje pravidlo Místa z ČMP triády. Snímek byl pořízen v Kavčích horách v Praze, proto je volba zeleného, tedy na venkov určeného obleku, naprosto nevhodná; tento oblek by měl být nošen na vesnické trhy, myslivecký ples, nebo do Brna; nosit ho do města je sartoriální zhůvěřilost.

Každému je jasné, že problém s tímto oděvem je velikost vzoru. Jak každý správný gentleman ví, jednotlivé složky oděvu by nikdy neměli sdílet velikost vzoru s jakoukoliv jinou složkou oděvu, jinak riskujeme moiré efekt, který bude namáhat oči každého, kdo se na nás podívá. Správně by se měla velikost vzoru postupně zvětšovat od ohniska; nejmenší vzor na kravatě, větší na košili a největší na saku a kalhotách. Samozřejmě můžeme vzor na jakékoliv z těchto složek vynechat, minimum jednoho vzoru by však mělo být zachováno; fádní oděv komunikuje nedostatek osobnosti.

Spodek límce u košile nezasunutý pod sako je jednoznačný společný poklesek, co ale nemůžeme vytknout je absence anemických klop u saka, které v poslední době tak často vídáme. Rovněž Martin nepodlehnul ani trendu "přírodních" ramen, která mají tendenci na nositeli smutně viset. Na druhou stranu nepodlehl ani opačnému konci dichotomie, tedy přehnaně vycpaným ramenům, která máme od osmdesátých let spojené s korporátní estetikou Wall Streetu. Obětí trendu je ale toto sako jiným způsobem; spoj, kde se setkává klopa a límec saka je přehraně vysoko. Znalci sartoriální tradice ho jen neradi viděli od raných nultých let putovat čím dál severněji a jen doufají, že až bude tento akt doveden ke svému logickému závěru (spoj límce a saka se přesune na vrchol ramen), tak se k nám pomalu, opisujíc trajektorii oválu, přes bederní páteř a následně přes přímý břišní sval, začne vracet.

Opět vidíme, že spodek límečku není schovaný pod sakem a bohužel vykukující část manžet se nepohybuje v akceptovatelných mezích (1/4 až 1/2 palce, či 6,3 až 12,7 centimentrů). Hlavní problém s tímto oděvem však tkví ve špatně zvoleném kontrastu mezi jednotlivými složkami. Jak nám říká Williams Strunk v Elements of Style, kontrast oděvu by měl korespondovat s kontrastem mezi obličejovými rysy. Můžeme vidět, že Martin má středně kontrastní obličej (barva vlasů a očí se neliší od barvy pleti natolik, aby byl obličej vysoce kontrastní, ale není tak podobná – jako by to bylo u člověka se světlou pokožkou a plavými vlasy, aby byla nízce kontrastní). Bohužel kombinace černého obleku a bílé košile je vysoce kontrastní, takže se v něm nositel ztrácí. Mimo to, při výběru kousků bychom měli dbát na to, aby některý z nich zrcadlil odstín jednoho z rysů našeho obličeje. Růžový kapesníček dá vyniknout obličeji růžolícího muže, modrá kravata modrookému muži dodá jiskru v oku. Abychom vzdali čest oběma pravidlům, mohli bychom místo bílé košile zvolit světle modrou, což by snížilo kontrast a zvýraznilo oči.

Zdroj obrázků: https://www.instagram.com/rota152/?hl=cs, https://www.ceskatelevize.cz/porady/13653726092-kritika-budoucnosti/

[chaoticgoodcaptain]

vážení omluvte mě, nerada tu publikuji o politice, ale proč jsou lidé úplně vypatlaní, jako vážně...

2 křesla komunistům (a bývalé národní frontě),

2 křesla koalici hnutí, kde je lídr kandidátky z velmi pádných důvodů osočován z podpory nacismu???

a v zahraničí...

v sasku 40% pro fašisty (afd)

je tohle už do háje rok 1924 nebo 2024???

[korny713]

ok... Eliška a Damián. Nebudu lhát zlákal mě Vidrail. To jak mluvil o panu alchymistovi... 🥰No zkrátka přišla jsem jen pro něj. Viděla jsem však už čtyři díly. Takže proč jsem vlastně zůstala?

Zde přikládám tok svých myšlenek, které naštěstí byly kronikářsky uchovány ve skupinovém chatu:

- první minutu mi šla hlava kolem z herců, pak mi ale došlo, že to je tím scénářem a oni se s ním naopak velmi důstojně perou

- ty dialogy jsou bolest. čistá nefalšovaná bolest

- time out je tu intro... už chápu o čem Vidrail mluvil. ach. proč když máte, řekněme tak nápaditý vizuál, proč tam ta hudba dělá kotrmelce časoprostorem? nebo je to schválně? jakože k tématu? hej nápad dobrej ale očividně to nefunguje. ne hele ta náhlá změna tam fakt zní blbě a ještě dělá špatné jméno té písničce.

- já se omlouvám ale proč Damián vypadá tak jak vypadá? je to tou parukou co?

- pana Dvořáka/Uriáše vždycky ráda slyším, ale když už tam ten vypravěč musí být, nemohl alespoň dostat lepší text?

- když už jsme u Dvořáka...😈😏 mein Gott! mladá Dvořáková si každou scénu krade pro sebe. 🔥🔥 Odteď je tam všechno její. Seriál, televize, já, rovnou celý svět

- už jsem se zmínila že je dokonalá?

- VOŘEŽPRUT

- hej některý věci jsou opravdu vtipný. možná jsem jednoduchá, ale mně ty ohlávky přijdou vtipné

- kinda gay if you ask me

- Damián si stěžuje, že se nechce ženit a prosí pana alchymistu, aby u něj přespal. Téměř v jedné větě!! 😂🫡

- proč má Eliška baggy jeans a komu růžové sako?

- ok ale jak Damián a Matouš běží zámeckými chodbami je roztomilé. naplnila ta scéna nostalgií jen mě?

- VOŘEŽPRUT

- ta babička je asi nejlepší postava. miluju jí

- ono se to snaží být hrozně jako jiné, ( I'm not like other shows) ale stejně tam je ten vzorový nátěr ordinace

- hej ono to je záměrně teplý? (čtěte: v mém mozku se začíná formulovat nápad)

- mladá Dvořáková 🔥🔥🔥🔥🔥🔥

- líbí se mi jak Damián má být ta atraktivní hlavní postava, ale co s tím když tam pořád prochází ten jeho strýček

- trochu se stydím, ale musím přiznat že mě to baví

- nějaký borci v černým je to hrozně děsivý a tajemný triller 👻 bubu. Mě to ale upřímně vůbec nezajímá. Jsem tu pro fluffy hovadinu a odmítám se stresovat.

- ne vážně, co se to tam do háječku zelenýho děje?

- začínám mít pocit že to staví podklady, aby Damián byl s tou babičkou...

- třetí díl 😳

- VOŘEŽPRUT!!!!!!

- já teď normálně věřím tomu, že původně někdo napsal teplej seriál o princi a alchymistovi a prima to škrtla a hodila tam emu smetanu

- však i ta Dvořáková v intru na ně kouká, jakoby čekala, až těm hlupáčkům dojde že jsou do sebe zamilovaný

- stanuju autistického bratra Elišky

- začíná to na mě být až moc složitý a snaživý zabřednout do temna. já chci jen hezkou roztomilou pitominu 🥺

- když už jsme u toho. ještě někomu jsou úplně jedno ta trápení běžných lidí? gajs já přišla pro cestování v čase, kdybych chtěla slyšet o alimentech, dojdu si na přednášku

- ok večer na mě čekají fanfikce ❤️‍🔥🫡😚😏

- ok... pan alchymista a mladá Dvořáková...ech... já se bojím že tvůrci, chtějí ukázat, že tam mezi nimi něco je. Jsem jediná komu přijde že mají spíš chaotic gay cousins energii?

- ono se to snaží být hrozně thriller deep shit, ale já to mám v pyči. Dám si chleba s marmeládou a jdu se culit na pana alchymistu🥰 (a možná, jen možná, trošičku i na mladou Dvořákovou)

- potřebuju víc z nezkrotného dua Dvořáková a alchymista 🫡🔥

- proč ten zámek vypadá jak ze simíků? (samozřejmě že ne můj. ty mají každé okno jiné)

- tam se začínají dít věci... už se stresuju

- ctihodnosti, jsou teplý a basta fidli

- pan správce nemá rád malého teplého kuchaříčka

- LET HIM COOK!

- Dvořáková vládne světu. Nekrade pro sebe jen scény, ale i mojí veškerou pozornost. Ani já nemám svojí veškerou pozornost ❤️‍🔥🫡

- i s tím Eliščiným bratrem má Damián větší chemii

- Dvořáková a alchymista chystají vendetu 🔥🔥🔥🔥

- ach! ta podlost is the new sexy🔥🔥

- uuuu vyhrožování 😏🥰❤️‍🔥❤️‍🔥

- jestli je moje teorie správná, tak panu alchymistovi někdo zapomněl říct že se to přepsalo, poněvadž a protože ten je zamilovanej až po uši 🫡

... ano hodlám ve sledování pokračovat (a btw fanfikce nebyly🥲)

[nejene]

Táborové aktivity a aktivitky:

Aka, ne úplně hry do CTH, ale věci kterýma děti zabavíte. A nejsou nijak náročné na přípravu a pomůcky. K většině nepotřebujete nic kromě nadšení pro věc.

Protože stále procházím svoje táborové poznámka a materiály a řekla jsem si proč ne. Je možné že většinu už znáte, ale třeba objevíte něco nového.

Živé pexeso

Potřebujete: Sudý počet hráčů. A potom dvojice papírků se zvířaty/písničkami (papírků potřebujete o 1 dvojici míň, než je hráčů).

Jedna dvojice hádá. Vsichni ostatní si vylosujou papírak a posedají si na zem v rozložení jako pexeso. Hádající vždycky řekne něčí jméno - dotyčný se postaví a udělá zvířecí zvuk/zazpivá kousek písničky podle svého papirku. Potom hádajíci vyvolá druhého. Když je dvojice stejná, jdou za tím kdo je uhodl, když se liší, zase si sednou. Hraje se jako normální pexeso

Pozn.: pokud hrajete se zvířecími zvuky, bacha ať nejsou moc podobné - třeba lev a tygr v jedné hře není šťastná volba.

Stínové divadlo

Potřebujete: Plachtu a silnou baterku. A taky tmu.

Zahrajte cokoliv! Věřte mi, i nejjednodušší věci vypadají velmi efektně (musím přiznat že zvlášt efektně teda vypadají vraždy). Sežeňte si nějakou hudbu do pozadí, vystřihněte pár siluet z kartónu, počkejte než se setmí a jděte do toho. Klidně dejte i dětem za úkol ať si něco připraví. Slibuju, že to bude super

Umpai Umpae

Potřebujete: Někoho se silným hlasem a možná troškou divadelního talentu, kdo bude předvádět.

Je to vlastně taková říkanka s trochou pohybu a příběhem. Potřebujete jednoho, který předříkává a předvádí jako první, zbytek ho jen opakuje.

Celá říkanka s předváděním vypadá takhle (cca převedené do textu, nikdy jsem to neviděla napsané):

Umpai umpae - předvádíme pádlování na lodi

Eta mií la pa je - rukou děláme kruh značící slunce

Esu lea loko tě - oběma rucema kreslime siluetu krásné dívky

Loko loko le bufe - tleskáním rucema předvádíme krokodýlí tlamu

Neuple mi paje - rukou děláme gesto 'nene'

Přiběh je cca: Pádluju si takhle na kanoi po řece - je krásný den - najednou uvidím na druhém břehu krásnou dívku a chci vyrazit za ní - ale všimnu si, že řeka je plná krokodýlů - takže radši ne

Každou větu jako první řekne a předvede předvádějící. Následně opakují úplně všichni, takže každá věta se 2x opakuje. Při prvním kole se to říká normálně a vysvětluje se příběh. V dalších kolech už se hraje s hlasitovtí a tónem hlasu. Jedna věta se řve na celý tábor, další se hned šeptá, jedna se říká uplakaně, další unuděně, další jako by nám klepaly zuby... Nejoblíbenější je samozřejmě u dětí křik na celé kolo. Velmi zábavný je křik unuděným tónem.

Ukaž dlaně sluníčku...

Potřebujete: Jednoho člověka který předříkává

Opět říkanka doplněná o gesta. Fajn když chce udělat něco vážně jednoduchého na začátek rozcvičky, nebo už se snažíte fakt jakkoliv předejít dešti.

Ukaž dlaně sluníčku - natáhnout ruce, dlaně otevřené směrem k dlani

Pak je přilož k srdíčku - obě ruce přiložíme na srdce

Vystřel šíp až do mraků - ruce dáme dlaněmi k sobě a celýma rukama máchneme směrem k nebi

Voda padá z oblaků - prstíky děláme déšť a ruce pomalu natahujeme k zemi

Voda hladí naši zem - v predklonu máme ruce těsně nad zemí a máváme s nimi sem a tam

Pára stoupá jako sen - opět zvedáme ruce k nebi, trochu s nimi vlníme na znameni páry

Vítr páru rozhání - rychlé máchání rukama v kolmo na naši naznačenou páru

Chyť ji rychle do dlaní - spojíme dlaně jako bychom v nich něco drželi

Udělej z ní zlatý míč - prostě jen předvádíme obrys kulatého míče

A pak foukni - foukneme do dlaní

A je pryč - ruce zase spustime k bokům

Opět jeden na začátku předvádí, ostatní následně opakují

Na tý louce zelený...

Potřebujete: Někoho s hudebním sluchem a kytarou (ta kytara je důležitější), kdo vám tu písničku zahraje.

Při tomhle se pořád dokola hraje a zpívá první sloka Na tý louce zelený (přesněji po pase je tam mysliveček v kamizolce zelený), ale při každém opakováni je jedno slovo textu nahrazeno pantomimou a už se nezpíva (nahrazuje se pantomimou rovnou všude v textu). Takhle se jede až do chvíle, kdy vám dojdou slova. Na konci je potom vysoce zábavné poslouchat jak 30 dětí a dospělých zpívá jen 'Na tý... se tam... je tam... v'. 10/10 doporučuju jako zážitek.

Co se týká nahrazení slov:

Louce - kreslíme dlaní rovnou plochu

Zelený - ukážeme na cokoliv zeleného v okolí

Pasou - dáme si ruce k puse a děláme takový zoidbergovský pohyb

Jeleni - uděláme si parohy

Mysliveček - míříme pořádnou puškou

Kamizolce taháme se za triko na hrudi

Otec Abrahám

Potřebujete: Opět někoho s hudebním sluchem a kytarou, kdo umí zahrát otce Abraháma.

Hele asi si to pusťte na youtube, bude to výrazně jednodušší když to uvidíte, než když to budu vysvětlovat

Dostihy

Potřebujete: Jednoho člověka, který závod vede. Bonusové body za herecký talent, silný hlas a nadšení pro věc.

Všichni účastníci představují dostihové koně. Koně jedou tím, že se pleská dlaněmi do stehen. Dělá to zvuky trochu jako běžící koně. Kromě obyčejného běhu se do závodu přidávají další překážky:

Překážka - vyskočí se do vzduchu a při tom se zakřičí hop

Zatáčka vlevo/vpravo - nakloníme se na příslušnou stranu

Vodní příkop - zacpeme si nos, uděláme blu blu blu a čupneme si

Bahenní příkop - místo prudkého plácání do stehen plácáme pomalu a ztěžka a děláme přitom mlaskavé zvuky bahna

Most - bijeme se pěstmi do hrudi a děláme při tom takové to hrdelní hhhhhh (doufám že si umíte predstavit jaký zvuk myslím, líp to popsat neumím)

Křoví - přejíždíme si pěstí před zuby a děláme při tom šššššš

Pánská tribuna - nadsený křik co nejhlubším hlasem

Dánská tribuna - nadšený křik co nejvyšším hlasem

Překážky můžeme kombinovat a násbit. Třeba trojtá překážka. Most s bahenním příkopem. Atd, atd... Navíc se přidávají komentáře vedoucího závodu. Čím barvitější a víc prožité lepší. Na začátku je fajn udělat přešlapování v docích a čekání na start, na konci velké vítězství s jásáním.

[dalsimoravskyblog]

ŠTRAMÁCI/ANDY: Vyřazovací kolo

Skupina 2 (do turnaje postupují 3 osobnosti)

Rolf Wanka | Marie Rosůlková | Anny Ondráková (vpravo)

Olga Scheinpflugová | Ladislav Hemmer

Propaganda pod perexem!

Rolf Wanka (1901–1982)

Pohlédněte do jeho očí. Ne, reálně, týpek původně z Vídně (asi, nikdo to dodnes neví přesně), ale uměl skvěle česky, takže velké kudos pro Rolfa. Sexy hlas, samé kladné role. Filmy: Sextánka, Srdce v soumraku, Lízin let do nebe, Krok do tmy.

Marie Rosůlková (1901–1993)

Podívejte se na ni! (zcela vážně, dosud jsem ji znala jenom z rolí starších žen, ale pak jsem se podívala na wikipedii. Vypadá, že by mě svedla na scestí, a já bych ji nechala.)

Anny Ondráková (taky Anny Ondra) (1902–1987)

Hvězda němáků, doporučuji hlavně Milenky starého kriminálníka nebo Příchozího z temnot, to je velmi sledovatelné i dnes. Kromě českých režisérů (čti "milion filmů od Karla Lamače") hrála třeba i u Hitchocka. A byla překrásná, takže nominuji proto, obočí bohužel poplatné své době.

Olga Scheinpflugová (1902–1968)

zatím bez propagandy :(

Ladislav Hemmer (1904–1949)

V Ducháček to zařídí je to naprosto okouzlující Štramák, naprosto rozumím Ducháčkovi, že mu mohlo srdce utrhnout, že už u něj v kanceláři nemohl více štemplovat.

[specialniodchytovasluzba]

Ahoj, já jsem Naty!

Můj hlavní blog je @natythefanatic kde můžete najít většinu mojí tvorby.

Speciální Odchytová Služba je můj osobní projekt, který z pouhé maturitní práce přerostl v něco mnohem většího a znamená pro mě vše <3

Co je S.O.S.?

„S.O.S. je příběh odehrávající se v České republice. Vypráví o třech kamarádech provozující firmu na odchyt strašidel a mytologických bytostí.”

To je základní premisa příběhu. Pokud by vás zajímal první díl pro lepší uvedení do děje. Najdete ho tady:

K čemu slouží tento blog?

Chci trochu oddělit příspěvky zaměřené na příběh od mých ostatních. Na mém hlavním blogu je to mišmaš všeho a ač tagy pomáhají, pořád je složité se v tom vyznat. Pro mě i pro ostatní to bude přehlednější a vše bude hezky pohromadě.

Také chci využít užitečné funkce pokládání otázek. Ráda odpovím na jakékoliv otázky týkající se příběhu! Mohou být také mířené přímo na postavy (ať už out of character nebo in character)

(Příspěvky s postavami z S.O.S. stále budou vycházet i na hlavním blogu, ale budu je všechny reblogovat i tady.)

Kdo vše je v příběhu?

Za ten čas, co pracuji na S.O.S. přibylo pár postav, takže si je musíme rozdělit do dvou kategorií.

Hlavní postavy:

Horác Hájek

„Horác je hlavou samotné firmy, její zakladatel. Pod rukama mu projde každý den hromada zakázek a dlouhé dny a noci je pročítá. Stará se také o reklamu a má kontakty i s novináři, díky čemu se firma ocitá denně na titulních stránkách. Je také mozkem celého týmu. Jeho dobré plánování a rychlé uvažování v kritických situacích pomáhá skupině lapit příšery efektivně a bezpečně. Co se týká znalostí samotných strašidel, skvěle se v nich vyzná. Je velmi ambiciózní a úspěch je pro něj prioritou. Ale právě kvůli jeho cílevědomé povaze si jakékoliv nezdary bere velmi k srdci a dělá mu problém se s nimi vyrovnat. Jeho přátelé ho však dokáží zase postavit na nohy a za to si jich nesmírně váží.”

Žaneta Žáčková

„Sebevědomá, bystrá, nebojácná, tak by se ve zkratce dala popsat Žaneta. Má výborný orientační smysl, a když se stane, že tým sejde z cesty, dokáže ji bez problémů zase najít. Jen díky ní se kolegové nikdy neztratí a mohou se na ni vždy spolehnout. Je také velmi zručná a vynalézavá, umí vytvářet skvělé pasti, do kterých pak jednoduše může skupinka lapit ledajakou obludu. V nouzových situacích má vždy po ruce nůž, který jí ne jedenkrát pomohl z maléru. Se svými kamarády tvoří skvělý tým, i když občas dochází k sporům mezi ní a Horácem, ale vždy nakonec dojdou k společnému kompromisu a porozumění.”

Dušan Dvořák

„Dušan na první pohled vypadá velmi vážně a moc toho nenamluví, ale pod drsným zevnějškem se skrývá umělecká a citlivá duše. Miluje poezii a stejně tak klasickou hudbu, za svůj život přečetl hromady básní a sám je i píše. Dokonce pracuje už delší dobu na vlastní básnické sbírce, kterou plánuje jednou vydat. Je ohromně silný, takže kolikrát zvládne příšery chytit jen holýma rukama. Nemusí konflikty, ale když není jiné cesty zvládne se i poprat. Občas se stane, že někdo z jeho kamarádů se chytí nebo spadne do pasti. V takových případech je musí vyprošťovat nebo zachraňovat. Často musí dohlížet, aby si sami neublížili, což někdy přidává práci navíc, ale zdraví jeho přátel je pro něj na prvním místě. Oni sami si váží, že díky Dušanovi dochází k méně pracovním úrazům, a že je součástí jejich týmu."

Augustýn

„Je to příšera, o které nikdo netuší, co je zač, nebo jak se zde vůbec objevil. On samotný si není jistý svým původem, ale moc ho to netrápí. Jeho oblíbenou činností je dělat různé žerty a napalovat lidi. Nesmírně ho baví sledovat jejich reakce. Pro samotné obyvatele není hrozbou, nemá k tomu ani žádný důvod. Být pouhým potížistou je mu mnohem milejší. Je to také mistr úprků. Díky jeho lišácké povaze a hbitosti není vůbec lehké ho chytit. Ne jen, že je mrštný, ale je to také měňavec. Změnit podobu mrknutím oka je pro něj hračkou a to je pro mnohé tuze nepříjemné.

Vedlejší postavy:

(Budou popsané méně detailně, jelikož se v příběhu teprve objeví)

Světlana Studánková

„Světlana je rázná žena, která vždy dodrží svoje slovo. Pokud v něčem vyniká, je to její důslednost, ve všem má perfektní přehled. Na první pohled může působit přísně, ale když se s ní dáte do řeči zjistíte, že se s ní dá skvěle bavit téměř o všem. Je plná důvtipu a občas i utrousí nějaký ten vtípek. Mezi její velké záliby patří klasická hudba a balet, kterému se ve volném čase věnuje."

Havel Hájek

„Starší bratr Horáce a často brán jako ten “horší Hájek.” Neúspěšný umělec a fotograf, který se protlouká životem. Žije typicky bohémský stylem, má na krku několik dluhů a není stavu se postavit na vlastní nohy. Každý v něm vidí jenom nenapravitelného vyvrhela společnosti. Až na Horáce, který jako jeden z mála v něm neztratil naději.”

Magdaléna Matušková

„Magdaléna je výraznou osobností. Je to ta osoba, která dokáže upoutat pozornost hned, jak vejde do místnosti. Přátelská, komunikativní, ale hlavně chytrá. Ví co od života chce a jak toho dosáhnout. Později v příběhu spojí síly s Havlem kvůli společnému zájmu.”

Vedlejší postavy (epilogue):

Vodněnka

„Vodnice, která svým prvotním dojmem umí mnohé zastrašit. Ráda si drží od všech odstup a je těžké se s ní sblížit. Ale když se vám to povede, zjistíte, že je to sentimentální duše s láskou pro šití. Žije v jezeru, naproti němuž stojí neprodejná chatka. Díky jejím skvělým schopnostem, dokáže potenciální kupce odradit. Kdo by přece jen chtěl chatku s jezerem, když si v něm nemůže ani zaplavat? To vše se však změní, když se objeví chlapík jménem Havel. Ten se zanedlouho stane dlouhodobým majitelem, ale také Vodněnčiným novým sousedem.”

Hedvika Hájková

„Dcera Havla a Vodněnky. Povahově toho spoustu zdědila po tátovi. Je velice upovídaná, zvědavá a přátelská. Ráda s ostatními vede dlouhé konverzace o čemkoliv, co ji zrovna napadne. Také je velmi kreativní a mezi její koníčky patří vymýšlení scének s kapry, žabkami a raky nebo zpívání a vymýšlení vlastních krátkých textů.”

(Tohle jsou zatím všechny postavy, ale časem se mohou přidat ještě další.)

Děkuji za pozornost <33

[knize-strachkvas]

poznatky z prvních dvou týdnů nového školního roku (kromě toho, že jsem velice připravena si to hodit ofc). chtěla jsem to napsat po prvním týdnu, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem na to zapomněla a potom byla polovina druhého týdne a jelikož byl asi tak záživný jako ten první, tak jsem si řekla, že nebude na škodu když si počkám do pátku :)

moje asistentka pedagoga dala bez jakéhokoliv varování výpověď. první týden v září. za prvé) proč doprdele (o tomhle bych byla schopná napsat sáhodlouhou esej, ale neudělám to), za druhé) na třídu dvaceti tříletých dětí jsme teď s druhou učitelkou samy. což se dá zvládnout ke konci školního roku, ale ne když vám děti ze všech stran řvou, jedno každý ráno z toho stresu bleje, druhé odmítá mít zavřené dveře do šatny, třetí mluví pěti světovými jazyky (mezi kterými ofc není čeština) ale nedokáže si utřít samo nudli u nosu a další dostává záchvaty vzteku a odmítá cokoliv dělat. to co kouše další děti na potkání snad ani nestojí za zmínku.

s kolegyní teď obě jedeme ranní služby, aby jsme na to nebyly samy a aby si na nás ty děti zvykly. to znamená, že tam nikdo není na spaní a odpolední svačinu, jelikož by to normálně pokryla ta asistentka která vzala roha. takže s kolegyní přesluhujeme. to se dá přežít a děje se to celkem často. ale ten začátek roku je tak náročnej, že každá minuta navíc co strávíte v práci vám vysává život z těla. není to uplně hej a učitelky z ostatních tříd se nám snaží pomoct jak můžou, ale jejich třídy taky nejsou procházka růžovým sadem.

někteří rodiče jsou absolutně mimo realitu a vážně by se měli dotknout nějaké zelené travičky, jelikož jejich chování mi rozum nebere. někteří velmi rychle pochopili, že čím rychleji utečou, tím je to pro to dítě lepší, jelikož ani nemá šanci zaregistrovat, že tam ten rodič už není. jenže potom tam jsou jinačí experti, kteří tam jsou pečení vaření až do oběda a to dítě jim tam málem vyfluše plíce, jelikož je absolutně vyděšený z toho, že ten rodič odejde. a čím dýl tam ten rodič je, a prodlužuje to, tím je to pro to dítě (i pro toho rodiče) horší. většina dětí se potom, co jim rodič odejde velice rychle uklidní a začne si (někdy s menší asistencí) hezky hrát. je to jako náplast.

tento týden jsme měli třídní schůzky. libový jak párek, to vám povídám. netuším, jak mě ti rodiče můžou brát vážně a dobrovolně mi dát své děti. no ale co... nikdo nic nenamítal, takže asi hej. větší zábava byla, když jsem se tam potom, co odešli rodiče, málem zhroutila, jelikož jsem toho už měla dost a moje tělo je močka a řeklo si, že už ho to nebaví a prostě z ničeho nic přestalo fungovat. bylo mi zakázáno odjet domů samotné a na část cesty jsem měla doprovod. řekněme, že jsem ráda že jsem se dostala domů. den na to jsem z práce odjela v mých star wars bačkůrkách. na mojí obranu jsem přesluhovala a jedno dítě dostalo záchvat vzteku a odmítlo se převléct z pyžamka (to zní jako banální problém, ale ve stejnou dobu je tak tak dalších deset velice zmatených dětí co vyžaduje vaší asistenci). nebyl to dobrý den.

nedokážu si představit že bych tohle měla zažívat ve školce, kde se vám všechny vaše kolegyně (kromě již zmíněné asistentky) nesnaží vyjít co nejvíce vstříc a kde bych si na ty děti (a rodiče) nemohla velice otevřeně zanadávat. malá to vítězství. naše nejčastější pozdrav je zamumlané, "já se z toho už asi poseru." nebo "už aby byl pátek. nebo lépe - červen."

bonus: zpráva od mé babičky (bývalé učitelky na střední škole) poté, co jsem si stěžovala že děti stále brečí. netuším co se tím snaží naznačit (a jako ano, uklidní se. ale za cenu mého psychického zdraví)

[onaras-oficialni]

Den 29 - Copánky

Myrya měla problém. Potřebovala zaplést cop.

V Beltaně se vlasy berou velmi vážně. Po celý život je nesmíte zkrátit. Věnovat svému partnerovi o svatbě pramen vlasů stvrzuje sílu vašeho závazku. A jakmile jsou vlasy vašich dětí dost dlouhé, začnete je zaplétat.

Vlasy musí být vždycky zapletené. A nikdo si je nesmí zaplést sám.

Dnes už nikdo neví, kde se ta tradice vzala. Když byla Myrya malá, Trudi jí vyprávěla, že v houští číhají lesní duchové a natahují se po vlasech kolemjdoucích. A že zatímco po copech jejich pařáty sklouznou, v rozpuštěných vlasech se zamotají a pak tě za ně odtáhnou neznámo kam. No a musí ti je zaplést někdo jiný, protože tady v horách si všichni pomáháme. Ten, kdo ti plete copy, ti tím dává kousek svého štěstí, a ty ho pak můžeš zase dát někomu dalšímu. Možná to tehdy od Trudi byl jen trik, jak udržet neposedné dítě na místě, zatímco mu jednotlivé prameny splétala do složitého copu. Ale nosili je tak všichni, takže nač odporovat.

Naposledy jí vlasy zapletl Fergus, večer předtím, než vyrazila na jih. Ten cop začínal v týlu, obtáčel jí hlavu jako koruna a poté spadal na pravé rameno. Týdny na cestách však udělaly své a její účes teď spíš než korunu připomínal ptačí hnízdo. Musela s tím něco udělat.

„Poslyš,“ zeptala se Mei, když toho večera seděly na hlídce, zatímco zbytek Šesterstva se uložil ke spánku, „tohle bude znít divně, ale myslíš, že bys mi mohla zaplést vlasy?“

Mei si prohrábla vlastní rozježenou čupřinu. „Vážně myslíš, že jsem ten nejvhodnější kandidát?“

„Nemusí to být nic složitého, prostě jen aby to drželo…“

Mei přikývla. Myrya s drobným bodnutím lítosti rozvázala tkanici na konci copu a začala rozplétat Fergusovo dílo. Pak si vlasy párkrát prohrábla hřebenem a usadila se zády k Mei.

„Tohle je nějaká hraničářská tradice? Jako ty kosti, co máš na krku?“ zeptala se Mei, zatímco jí vlasy neobratně rozdělila do tří pramenů.

„Nejen hraničářská. V Beltaně se to prostě takhle dělá. Když si vlasy zapleteš sám, nosí to smůlu.“

„Na to vy v horách dáte hodně, co?“

„No, každá troška štěstí se hodí, ne? … A taky to znamená, že nejsi sama. Že máš v životě lidi, kterým věříš a kteří věří tobě... muset se spolehnout jen sám na sebe je někdy horší než ta nejhorší smůla. A k tomu tak nějak patří i ty vlasy… promiň, takhle zvenku to musí znít divně.“

„Ani ne. Jen nezvykle,“ Mei omylem zatáhla trochu silněji, ale Myryu by ani nenapadlo si stěžovat, „u nás si lidé vlasy holí, když se jejich život nějak hodně změní. Novomanželé po svatbě, čerstvé matky, žáci, když vstoupí do učení, a pak znovu, když ho ukončí… prostě vždycky, když začíná nová kapitola. Znamená to, že ať se s tebou dosud dělo cokoliv, dobré nebo špatné, teď to necháváš za sebou a do budoucnosti chceš jít s čistým štítem.“

„U nás by se řeklo, že si tím krátíš štěstí,“ usmála se Myrya.

„Zase to tvoje štěstí,“ zasmála se Mei. „Mě třeba oholili, když jsem šla na učení do chrámu, to mi bylo tak osm. A potom vlastně až loni, když jsem přišla sem, to už jsem se oholila sama.“

Myrya napjatě čekala. Mei se o své minulosti rozmluvila málokdy, takže každý střípek informací byl velká vzácnost. Pro dnešek však, zdá se, měla dost.

Mei si vzala nabízenou tkanici a zajistila konec Myryina copu. Pak se usadila zpět na druhou stranu ohniště.

„Myryo,“ řekla po chvíli ticha, „až mi ty vlasy ještě trochu narostou, mohla bys mi je taky zaplést? Když jsme teď ten tým… třeba mi to taky přinese štěstí.“

[bangjiazheng]

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi. Jsem Velmi Vážně, Jsem Velmi Šťastný!!!! Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸

[terminus-technicus]

Co Vy a změna práce? Uvažujete o ní? Odešli jste? Dostali jste výpověď? Máte se teď lépe v tomto ohledu? Zajímají mě Vaše názory nebo zkušenosti.

Velmi vážně uvažuju a pravděpodobně to zrealizuju již v dohledné době. Přirozeně z toho mám určité obavy, vzhledem k tomu, že toto je můj první hlavní pracovní poměr v životě a ještě nikdy jsem nebyl na "skutečném" pohovoru - bojím se, zda si dokážu najít jinou práci, popřípadě zda si ve výsledku ještě nepohorším... Na druhou stranu, ono už ani moc není kam si pohoršit. A svého současného zaměstnání mám už až pokrk; sere mě se každý den vracet domů nejdřív v půl osmé, serou mě nejasná a nesrozumitelná zadání, serou mě protichůdné požadavky různých členů vedení (občas i těch samých), sere mě všechen ten stres, serou mě přesčasy, sere mě dress code, serou mě všechny ty snobárny a rozmazlení zbohatlíci, kteří mají na všechno lidi a sami si sotva utřou zadek. A upřímně řečeno, ani to finanční ohodnocení není nic moc; mám pocit, že už jsem tu za tyto mizerné peníze šaškoval dostatečně dlouho. Bude z toho hezká položka do životopisu, ale je čas si najít nějaké normální zaměstnání. Už nechci žít tento polo-život; mám dojem, že se poprvé po tom roce, co tu pracuju, konečně probouzím.

[krasnauniformas]

Real Madrid zve Zidana, aby trénoval tým

Real Madrid byl v poslední době ve velmi špatné situaci, tým prohrál po sobě jdoucí zápasy a morálka týmu je na nízké úrovni. Fanoušci nosící Fotbalové dresy cítí, že Real Madrid může v blízké budoucnosti udělat velké kroky. Florentino se pravděpodobně chystá upravit tým Ancelotti a jednotliví hráči v týmu jsou již v Realu Madrid ve velmi pesimistické situaci.

Problémy v obraně jsou bezesporu slabou stránkou týmu. Pozice Joana Armene nebyla využita a jeho vynikající fyzická zdatnost a blokování v klíčových oblastech byly ignorovány. Bellingham, klíčový muž minulé sezóny, se vzdal svých ofenzivních povinností a místo toho dostal za úkol chránit obranu Bellingham evidentně není pro tento úkol vhodný. Začalo se objevovat stále více hlasů a fanoušci nosící dres Real Madrid začali vyjadřovat svou nespokojenost s Ancelotti. Florentinova trpělivost s Ancelottim rychle ubývá, což znamená, že pokud se Ancelottimu nepodaří dovést tým k vítězství v příštím kole, výrazně se zvýší možnost vyloučení. Podle zdrojů vedení Realu Madrid se Zidanem jednalo a Zidane pozvání vážně zvažuje.

[chaos-merciful]

10. 3. 2024

"Víš, chtěla jsem spasit svět," řekla mi po vedoucí mého doktorátu. Takřka bez varování. Jako by to byla zpověď. Vyměňovali jsme si pohled nesmírně dlouho, jak je naším nepsaným zvykem. "Na lidi seru," pokračovala. "Ale chtěla jsem zachránit přírodu. Kdyby mi to došlo dřív, šla jsem na ekologii." Věřil jsem jí. A najednou jako by do sebe všechno mnohem víc zapadalo.Psal se rok 2019. Byl to můj druhý rok bakalářského studia a podobně jako Ikaros jsem se rozmáchl křídly. Vůně nových znalostí mi zatemnila mysl a zapsal jsem si naprosto nesmyslný počet předmětů - včetně předmětů, které zcela rozhodně nebyly určené pro můj obor, natož pro můj ročník. Jedním z těch předmětů byl i seminář s touto paní. Všechno na ní bylo neskutečné. Když vešla, všichni ztichli. Když mluvila, všichni jí viseli na slovech. Přednášela rychle, skoro jsem si nestíhal psát. Její výklad byl jako vyprávění o tajích vesmíru samotného. Tady naše pohledy začaly. Dívala se na mě, aniž by výklad přerušila. Myslím, že věděla, že tam nepatřím. A to ji fascinovalo. To ji svým způsobem lákalo. Když jsem čas od času zvedl koutek v úsměvu, zvedla ho taky. Když se mi oči leskly vzrušením nad vykládaným tématem, ten lesk se odrážel v jejích očích. Nikdy se mnou nemluvila a já nemluvil s ní. Snad jsme si vyměnili pár formálních slov, když jsem odevzdával zápočtový test. "Doufám, že vám ten předmět k něčemu byl," řekla mi tenkrát. "Že to ve vás něco zanechalo." O rok později jsem si podal přihlášku na magisterský obor, na kterém učila. Když jsme na diplomovém semináři měli představovat své závěrečné práce, vyšla na mě jediná hodina, kterou suplovala právě ona. Znovu jsem se bál. Ale měl jsem už letité zkušenosti s tím, že mě strach pouze doprovází - ne ovládá. Vystoupil jsem před celý obor a začal prezentovat. Občas jsem zachytil její pohled. Měla zvednutý koutek a v očích jí jiskřilo s podobným zaujetím, jaké jsem na jejích hodinách míval já. Když jsem skončil, poděkovala mi za excelentní prezentaci. Připadal jsem si, jako by mi přímo na místě udělila rytířský titul. Žil jsem z toho okamžiku další měsíce. Když se pak má diplomová práce sesypala jako domeček z karet, byla to ona, za kým jsem přišel žádat o slitování. A slitovala se. Přijala mě k sobě a stala se mou vedoucí - dokonce bez konzultace se zbytkem laboratoře, což (jak mi prozradila) bylo krajně nezvyklé. Věděla, že mě chce. A já jsem věděl, že chci ji. "Ty musíš být vážně něco," řekla mi tehdy. "Když jsem o tobě mluvila s docentkou (jméno), hned věděla, o kom mluvím." A tady jsem. Píšu dizertační práci takřka u obou těchto docentek. Někdy mě to trápí tak, že chci ze dne na den odejít. Ale nemyslím si, že bych to mohl udělat. Kvůli ní. Má přítelkyně se tomu občas velmi soucitně směje. Také pod vedením této paní obhájila diplomku. "Nedokážeš zklamat kohokoliv, kdo ti připomíná tvoji mámu, co?" Nemyslím si, že by to byla pravda. A pokud, tak jen částečně. Nedokážu zklamat kohokoliv, kdo mi připomíná mě.

[blackladisdestrcz]

Undertale [AMV] - SKILLET - HERO (cover by Youth Never Dies and Ankor Of...

Ukázka  Začátky týmu Grahama – cesta k ÚpKUI                                 Musíme najít jednoho androida. Riose. Je od stejné firmy jako tady Venezia.” “Takže se nabourat do jejich serverů? Tohle už je docela dost o hubu. Možná dokonce i za hranou zákona.” “Ten Rios se zdá jako nebezpečný a radikální android. Už zabil jednoho člověka. Nechci, aby v tom ještě pokračoval. To by bylo příliš nebezpečné.” “Rozumím, hned se do toho pustím.” Pak se obrátil na Venezii. “Máte alespoň nějakou představu, kam by mohl mířit? Určitě jste si vy androidi nechávali v tajnosti nějaké takové kontakty kdyby se něco semlelo. Abyste se toho mohli zbavit v případě nutnosti.”                                  “Ano, mezi námi pendovala taková jména. Ta jména, která dokázala pro androida zařídit cokoliv.” “Včetně zbavit se toho sledovacího zařízení, co?” “Jo, to taky.” “Hope, jak jsi na tom?” “Jsem uvnitř, jsem uvnitř.” “Fajn, potřebuji sledování jednoho z jejich androidů. Jménem Rios.” “Jo, právě se po něm dívám....” Za chvíli byla Hope velmi nervózní. “Tohle není fajn.” “Co se děje?” “Ať už cokoliv, tak jsem asi podcenila ten jejich bezpečnostní systém.” “Hlavně klid, Hope, to zvládneš.” Netrvalo dlouho a ty bezpečnostní systémy se spustily.                                Bohužel pro Hope tohle byla konečná. Už se nedokázala vyhýbat tomu bezpečnostnímu systému. Věděli, že tam je. Netrvalo dlouho a Hope byla odříznuta.  “Šéfe, tohle se vám asi nebude líbit. Právě mě vykopli z těch serverů. Ten jejich bezpečnostní systém, to je něco. Bohužel jsem nestačila zjistit kde je ten náš potížista. Je mi líto.”                                  “Zatraceně, doufal jsem, že se nám ho tímhle podaří vypátrat. No, budeme to muset udělat složitěji.” Pak se obrátil na Venezii. “Budu potřebovat všechny ty jména která u vás kolovala. Můžeš to nějak poslat Hope? To je naše hackerka.” “Klidně. Podej mi ten mobil, já se napojím na ty kontakty a pošlu jí všechna ta jména. Včetně všech informací, které o těch kontaktech mám.” “Jo, to bude vynikající. Musíme se ke každému z těch kontaktů dřív než Rios. Jakmile se zbaví toho sledovacího zařízení, tak počítám že už ho nikdy nedokážeme lokalizovat ani ho najít.” “Jo taky si myslím.” Graham jí podal mobil.                                   Venezia se na něj napojila. Okamžitě poslala své informace Hope. “Asi se na to mám podívat a zjistit z toho, kde jsou ty lidé a poslat tam naše týmy, co?” “Jo přesně. Budu čekat na tvoje info.” Venezia ale tušila, že tohle nebude tak přímočaré a bude to docela dost složité. Že Rios se bude velmi srdnatě bránit. “Měl byste počítat s tím, že Rios je jedním z těch androidů, co má docela temperament.  A že určitě použije násilí až ho dostanete do kouta.”                                “Myslíte, že jsme nějací skauti? S tímhle jsme počítali. Že se androidi a roboti můžou dostat k jakýmkoliv prostředkům. Včetně skutečných zbraní. A moji členové týmu je neváhají použít. Nebudou se ho snažit dostat holými rukama.” Hope se za chvíli znovu ozvala. “Jo, asi jsou to správné informace.   .                             Posílám vám auto a dávám rozkaz všem ostatní aby jeli na ta místa.” “Rozumím Hope.” Nezbývalo než čekat na to auto. Snad dorazí co nejdřív.Rios si už mohl nechávat ze sebe vyndávat tu sledovací věcičku.  Potom ho už asi neobjeví. „Doufám, že jedna z těch vašich lokací bude ta pravá.“                              Blíže nespecifikovaná lokace                              „Takže jestli dobře rozumím, tak vy jste ten android, co chladnokrevně zavraždil svého vlastního majitele.“ „Jo, zasloužil si to. Kdyby jste viděl, jak se zachoval k���mému vlastnímu druhu, k dalšímu robotovi, tak byste se tak nedivil.“ .                              „Vážně se nebojíte, že bych někomu mohl dát echo? Jste docela dost hledaný. Kolik bych za vás asi dostal, si tak říkám.” Ten člověk si začal koledovat o to, aby mu Rios provedl taky nějakou nepříjemnost. Něco nepěkného a ošklivého. Aby už zavřel tu svoji hubu. “No, jestli mě ještě více budete provokovat....”                                  Ten člověk ale zůstával v klidu. “Nebojte, za ty peníze, co jste mi dal, tak jediné, co mě teď zajímá je z vás dostat to sledovací zařízení. Doufám, že lidé z té vaší firmy už nejsou tady za rohem.” Netrvalo dlouho a ten technik to Riosovi vyndal. “A je to. Teď jste android, který je na tom podobně jako člověk bez jakéhokoliv přístroje s GPS. Jste v podstatě duch.” Rios byl potěšen. Ale co hodlal udělat, to se tomu člověku rozhodně nebude líbit. Jak se postavil ze židle, tak se natáhl a potom vzal svůj Sig Sauer ze stolu co byl hned u židle.                                 “Nemůžu riskovat. Jsem takhle bez jakýkoliv řetězů jenom ani ne 2 hodiny a nechci být znovu resetovaný. Nebo i něco horšího.” S těmi slovy si vzal pistoli do ruky a namířil jí na toho člověka. “Nic osobního.” “Tak ty takhle hajzle.” S těmi slovy ten člověk si rychle sáhl za svůj pás a taky vytáhl pistoli, svoji Berettu 93R. Sice stačil vystřelit na Riose, ale Rios byl rychlejší. A taky smrtelnější. Střely ze Sig Sauer si to namířili do několika důležitých orgánů toho člověka. Za pár vteřin bylo po všem.                                     Rios to sice také odnesl, několik střel z 93R zůstalo v jeho těle, ale ten druhý, ten normální smrtelník tam ted ležel na podlaze. Úplně paralyzovaný bez možností protireakce. Rios k němu došel. “Bylo tohle nutné? Mohl jste to mít hned za sebou a ne tady trpět na podlaze. Ale je to jedno....prodlužil jste si život jenom o pár minut.” S těmi slovy Rios neváhal a všechen zbývající zásobník vyprázdnil do těla toho nebohého človíčka. “Jedno zabití, druhé zabití....začíná mi to docela splývat. Může to být pro lidi podobné? Čímvíc si ušpiním ruce, tím je to jednodušší? Nebo si na to nikdy nezvyknu? Ale vy ležíte na zemi, naprosto tuhý, já jsem pořád naživu, stojím na nohou.” Rios viděl, jak z něho teče umělá krev. “A zatraceně, tohle není fajn.”

[dalsimoravskyblog]

V dnešním vydání žhavého reportu o Nemocnici na kraji města se dozvíte, jak jsem křivdila doktorům v prvním díle, proč ostatní skutečně nenávidí doktora Cvacha nebo jak se správně chovat k vážně zraněným pacientům. A bude jedno memíčko!

tato epizoda se jmenuje strach, ale neobsahuje ani Jirku „Je suis Weinstein“ Stracha, ani nikoho, kdo by se čehokoli bál; možná tu emoci v 70. letech ještě nevymysleli

je operační den a ukazuje se, že si chirurgové myjí ruce a nosí ochranné pomůcky, takže to v první epizodě byla má chybná interpretace, se kaju

když se operuje, jsme v hudební montáži prokládané záběry náhodných chirurgických nástrojů a Miloše Kopeckého dělajícího magii v hmoždíři (velmi estetické)

Eliška Balzerová po své první operaci roztřeseně sedí v kantýně, má křeč v prstech, které jí přichází rozmasírovat František Němec s cigárem v hubě; fakt žijeme v úplně jiné době (also, netušila jsem, že se tady s Němcem potkám - big fan!)

v předchozím díle přivezený hokejista je při vědomí a v pekle, protože všechny jeho interakce od této chvíle beze srandy probíhají asi takhle: - "mohl by mi někdo prosím říct, co se mnou je? mohl by mi prosím někdo vysvětlit, proč mě budete operovat? neměl bych k tomu by the way dát souhlas?" - "WHAT THE FUCK, how rude, že se pacient chce na něco zeptat, za trest ti plivneme do ksichtu! no chápeš to, náhodný kolego, ten hokejista je neskutečná primadona" he's literally just a baby Viktor Preiss, proč jsou na něj všichni tak oškliví, Esterko?

Eliška Balzerová má kontinuálně silně bisexuální energii, nebudu rozvádět dál

a mimochodem to slíbené memíčko, featuring Miloš Kopecký (doktor Štrosmajer) o Elišce Balzerové (doktorce Čeňkové), jejich scény jsou vždycky hrozně wholesome, navíc ji ten borec podporuje profesionálně a nemá žádné (!) sexistické řeči:

doktor Cvach (Vinklář) pořád neudělal jedinou zločinnou nebo zlodušskou věc, jenom si opět dovolil číst lékařský časopis, za což dostal čočku

TW: sexuální obtěžování; Abrhám je zato vrcholný úchyl celého seriálu, doslova přepadává ženský na parkovišti, líbá je bez dovolení a ještě má kecy, když se jim to nelíbí; pak jedna souhlasí, ale vypadá u toho celou dobu, jako by se jí chtělo brečet, není na tom nic sexy, přičemž Abrhámova manželka Hana Maciuchová je pořád ta špatná, protože nefandí nevěře (#feminismus)

(so pretty, omg, opusť ho, je to pičus)

kokota mladýho Sovu vyrazili z práce, bojím se, že se ve třetím díle zjeví jako extrafalický duch minulých Vánoc (oh shit, našla jsem ten strach z názvu dílu!)

✨And that's what you missed on Nemocnice na kraji města, epizoda 2 ✨