#Velmi Vážně!!!!

[bangjiazheng]

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Každý den, když vychází slunce, učím se česky😽😽😽, což je ta nejšťastnější věc v mém životě!!!!😸😸😸 Vážně studuju češtinu a jsem velmi šťastný!!!!😸😸😸 Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi. Jsem Velmi Vážně, Jsem Velmi Šťastný!!!! Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸11.09.2024 06.35

[tired-demonspawn]

NEEEEEEEEEEEEEEE MŮJ OBLÍBENÝ SHIP!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

[holoubek]

právě jsem zhlédla první dvě epizody Krále Šumavy a vřele doporučuji. miluju to, jak jsou napsané postavy, poutavý příběh a hlavně tu pochmurnou krajinu, která tomu dodává atmosféru

[zababova-pomsta]

Velmi vážně myšlená módní kritika obleků Martina Roty, dodaná týmem z Gentlemanovy Gazety do vaší schránky, ač tam máte nálepku od dtestu, že ty věci nechcete

Abychom správně porozuměli tomuto oděvu, musíme se nejdříve seznámit s termínem ČMP, tedy Čas-Místo-Příležitost. Pro správné pochopení výše zmíněného pojmu se musíme vrátit do Velké Británie na počátek devatenáctého století. Britská aristokracie se odívala podle denní doby (pozůstatky tohoto pravidla můžeme vidět v tom, že večerní šat má být tmavší barvy), příležitosti (například hon, návštěva kostela či pohřeb) a místa. Právě místo je zde klíčovým faktorem. Oblečení se dělilo podle toho, jestli se dotyčný nacházel na venkově – s čímž se pojila činnost honu, či ve městě, kde gentlemani uzavírali obchody. Kvůli tomu se ve městech nosil business oblek, který byl obyčejně střízlivé barvy, z hladkého a mnohdy lehce lesknoucího se materiálu. Naopak na venkově se nosil oblek hnědé či zelené barvy s hrubou texturou, jako tvíd a manšestr. Z těchto důvodů je oblek s těmito vlastnostmi považován za znatelně méně formální.

Mezi částé nešvary pánských oděvů patří nekoherentnost mezi jednotlivými složkami. Zde se naštěstí nic takového nestalo. Černá košile je explicitně neformální barva; gentleman, který by si ji oblékne v kombinaci s business oblekem riskuje navození dojmu čerstvě rozvedeného otce. V kombinaci s oblekem rovněž neformální barvy, jako vidíme na obrázku výše, je černá košile v pořádku; oděv je tedy konzistentní. Bohužel je ale zřejmé, že oděv byl zvolen naprosto nevhodně, protože porušuje pravidlo Místa z ČMP triády. Snímek byl pořízen v Kavčích horách v Praze, proto je volba zeleného, tedy na venkov určeného obleku, naprosto nevhodná; tento oblek by měl být nošen na vesnické trhy, myslivecký ples, nebo do Brna; nosit ho do města je sartoriální zhůvěřilost.

Každému je jasné, že problém s tímto oděvem je velikost vzoru. Jak každý správný gentleman ví, jednotlivé složky oděvu by nikdy neměli sdílet velikost vzoru s jakoukoliv jinou složkou oděvu, jinak riskujeme moiré efekt, který bude namáhat oči každého, kdo se na nás podívá. Správně by se měla velikost vzoru postupně zvětšovat od ohniska; nejmenší vzor na kravatě, větší na košili a největší na saku a kalhotách. Samozřejmě můžeme vzor na jakékoliv z těchto složek vynechat, minimum jednoho vzoru by však mělo být zachováno; fádní oděv komunikuje nedostatek osobnosti.

Spodek límce u košile nezasunutý pod sako je jednoznačný společný poklesek, co ale nemůžeme vytknout je absence anemických klop u saka, které v poslední době tak často vídáme. Rovněž Martin nepodlehnul ani trendu "přírodních" ramen, která mají tendenci na nositeli smutně viset. Na druhou stranu nepodlehl ani opačnému konci dichotomie, tedy přehnaně vycpaným ramenům, která máme od osmdesátých let spojené s korporátní estetikou Wall Streetu. Obětí trendu je ale toto sako jiným způsobem; spoj, kde se setkává klopa a límec saka je přehraně vysoko. Znalci sartoriální tradice ho jen neradi viděli od raných nultých let putovat čím dál severněji a jen doufají, že až bude tento akt doveden ke svému logickému závěru (spoj límce a saka se přesune na vrchol ramen), tak se k nám pomalu, opisujíc trajektorii oválu, přes bederní páteř a následně přes přímý břišní sval, začne vracet.

Opět vidíme, že spodek límečku není schovaný pod sakem a bohužel vykukující část manžet se nepohybuje v akceptovatelných mezích (1/4 až 1/2 palce, či 6,3 až 12,7 centimentrů). Hlavní problém s tímto oděvem však tkví ve špatně zvoleném kontrastu mezi jednotlivými složkami. Jak nám říká Williams Strunk v Elements of Style, kontrast oděvu by měl korespondovat s kontrastem mezi obličejovými rysy. Můžeme vidět, že Martin má středně kontrastní obličej (barva vlasů a očí se neliší od barvy pleti natolik, aby byl obličej vysoce kontrastní, ale není tak podobná – jako by to bylo u člověka se světlou pokožkou a plavými vlasy, aby byla nízce kontrastní). Bohužel kombinace černého obleku a bílé košile je vysoce kontrastní, takže se v něm nositel ztrácí. Mimo to, při výběru kousků bychom měli dbát na to, aby některý z nich zrcadlil odstín jednoho z rysů našeho obličeje. Růžový kapesníček dá vyniknout obličeji růžolícího muže, modrá kravata modrookému muži dodá jiskru v oku. Abychom vzdali čest oběma pravidlům, mohli bychom místo bílé košile zvolit světle modrou, což by snížilo kontrast a zvýraznilo oči.

Zdroj obrázků: https://www.instagram.com/rota152/?hl=cs, https://www.ceskatelevize.cz/porady/13653726092-kritika-budoucnosti/

[chaoticgoodcaptain]

vážení omluvte mě, nerada tu publikuji o politice, ale proč jsou lidé úplně vypatlaní, jako vážně...

2 křesla komunistům (a bývalé národní frontě),

2 křesla koalici hnutí, kde je lídr kandidátky z velmi pádných důvodů osočován z podpory nacismu???

a v zahraničí...

v sasku 40% pro fašisty (afd)

je tohle už do háje rok 1924 nebo 2024???

[korny713]

ok... Eliška a Damián. Nebudu lhát zlákal mě Vidrail. To jak mluvil o panu alchymistovi... 🥰No zkrátka přišla jsem jen pro něj. Viděla jsem však už čtyři díly. Takže proč jsem vlastně zůstala?

Zde přikládám tok svých myšlenek, které naštěstí byly kronikářsky uchovány ve skupinovém chatu:

- první minutu mi šla hlava kolem z herců, pak mi ale došlo, že to je tím scénářem a oni se s ním naopak velmi důstojně perou

- ty dialogy jsou bolest. čistá nefalšovaná bolest

- time out je tu intro... už chápu o čem Vidrail mluvil. ach. proč když máte, řekněme tak nápaditý vizuál, proč tam ta hudba dělá kotrmelce časoprostorem? nebo je to schválně? jakože k tématu? hej nápad dobrej ale očividně to nefunguje. ne hele ta náhlá změna tam fakt zní blbě a ještě dělá špatné jméno té písničce.

- já se omlouvám ale proč Damián vypadá tak jak vypadá? je to tou parukou co?

- pana Dvořáka/Uriáše vždycky ráda slyším, ale když už tam ten vypravěč musí být, nemohl alespoň dostat lepší text?

- když už jsme u Dvořáka...😈😏 mein Gott! mladá Dvořáková si každou scénu krade pro sebe. 🔥🔥 Odteď je tam všechno její. Seriál, televize, já, rovnou celý svět

- už jsem se zmínila že je dokonalá?

- VOŘEŽPRUT

- hej některý věci jsou opravdu vtipný. možná jsem jednoduchá, ale mně ty ohlávky přijdou vtipné

- kinda gay if you ask me

- Damián si stěžuje, že se nechce ženit a prosí pana alchymistu, aby u něj přespal. Téměř v jedné větě!! 😂🫡

- proč má Eliška baggy jeans a komu růžové sako?

- ok ale jak Damián a Matouš běží zámeckými chodbami je roztomilé. naplnila ta scéna nostalgií jen mě?

- VOŘEŽPRUT

- ta babička je asi nejlepší postava. miluju jí

- ono se to snaží být hrozně jako jiné, ( I'm not like other shows) ale stejně tam je ten vzorový nátěr ordinace

- hej ono to je záměrně teplý? (čtěte: v mém mozku se začíná formulovat nápad)

- mladá Dvořáková 🔥🔥🔥🔥🔥🔥

- líbí se mi jak Damián má být ta atraktivní hlavní postava, ale co s tím když tam pořád prochází ten jeho strýček

- trochu se stydím, ale musím přiznat že mě to baví

- nějaký borci v černým je to hrozně děsivý a tajemný triller 👻 bubu. Mě to ale upřímně vůbec nezajímá. Jsem tu pro fluffy hovadinu a odmítám se stresovat.

- ne vážně, co se to tam do háječku zelenýho děje?

- začínám mít pocit že to staví podklady, aby Damián byl s tou babičkou...

- třetí díl 😳

- VOŘEŽPRUT!!!!!!

- já teď normálně věřím tomu, že původně někdo napsal teplej seriál o princi a alchymistovi a prima to škrtla a hodila tam emu smetanu

- však i ta Dvořáková v intru na ně kouká, jakoby čekala, až těm hlupáčkům dojde že jsou do sebe zamilovaný

- stanuju autistického bratra Elišky

- začíná to na mě být až moc složitý a snaživý zabřednout do temna. já chci jen hezkou roztomilou pitominu 🥺

- když už jsme u toho. ještě někomu jsou úplně jedno ta trápení běžných lidí? gajs já přišla pro cestování v čase, kdybych chtěla slyšet o alimentech, dojdu si na přednášku

- ok večer na mě čekají fanfikce ❤️‍🔥🫡😚😏

- ok... pan alchymista a mladá Dvořáková...ech... já se bojím že tv��rci, chtějí ukázat, že tam mezi nimi něco je. Jsem jediná komu přijde že mají spíš chaotic gay cousins energii?

- ono se to snaží být hrozně thriller deep shit, ale já to mám v pyči. Dám si chleba s marmeládou a jdu se culit na pana alchymistu🥰 (a možná, jen možná, trošičku i na mladou Dvořákovou)

- potřebuju víc z nezkrotného dua Dvořáková a alchymista 🫡🔥

- proč ten zámek vypadá jak ze simíků? (samozřejmě že ne můj. ty mají každé okno jiné)

- tam se začínají dít věci... už se stresuju

- ctihodnosti, jsou teplý a basta fidli

- pan správce nemá rád malého teplého kuchaříčka

- LET HIM COOK!

- Dvořáková vládne světu. Nekrade pro sebe jen scény, ale i mojí veškerou pozornost. Ani já nemám svojí veškerou pozornost ❤️‍🔥🫡

- i s tím Eliščiným bratrem má Damián větší chemii

- Dvořáková a alchymista chystají vendetu 🔥🔥🔥🔥

- ach! ta podlost is the new sexy🔥🔥

- uuuu vyhrožování 😏🥰❤️‍🔥❤️‍🔥

- jestli je moje teorie správná, tak panu alchymistovi někdo zapomněl říct že se to přepsalo, poněvadž a protože ten je zamilovanej až po uši 🫡

... ano hodlám ve sledování pokračovat (a btw fanfikce nebyly🥲)

[nejene]

Táborové aktivity a aktivitky:

Aka, ne úplně hry do CTH, ale věci kterýma děti zabavíte. A nejsou nijak náročné na přípravu a pomůcky. K většině nepotřebujete nic kromě nadšení pro věc.

Protože stále procházím svoje táborové poznámka a materiály a řekla jsem si proč ne. Je možné že většinu už znáte, ale třeba objevíte něco nového.

Živé pexeso

Potřebujete: Sudý počet hráčů. A potom dvojice papírků se zvířaty/písničkami (papírků potřebujete o 1 dvojici míň, než je hráčů).

Jedna dvojice hádá. Vsichni ostatní si vylosujou papírak a posedají si na zem v rozložení jako pexeso. Hádající vždycky řekne něčí jméno - dotyčný se postaví a udělá zvířecí zvuk/zazpivá kousek písničky podle svého papirku. Potom hádajíci vyvolá druhého. Když je dvojice stejná, jdou za tím kdo je uhodl, když se liší, zase si sednou. Hraje se jako normální pexeso

Pozn.: pokud hrajete se zvířecími zvuky, bacha ať nejsou moc podobné - třeba lev a tygr v jedné hře není šťastná volba.

Stínové divadlo

Potřebujete: Plachtu a silnou baterku. A taky tmu.

Zahrajte cokoliv! Vě��te mi, i nejjednodušší věci vypadají velmi efektně (musím přiznat že zvlášt efektně teda vypadají vraždy). Sežeňte si nějakou hudbu do pozadí, vystřihněte pár siluet z kartónu, počkejte než se setmí a jděte do toho. Klidně dejte i dětem za úkol ať si něco připraví. Slibuju, že to bude super

Umpai Umpae

Potřebujete: Někoho se silným hlasem a možná troškou divadelního talentu, kdo bude předvádět.

Je to vlastně taková říkanka s trochou pohybu a příběhem. Potřebujete jednoho, který předříkává a předvádí jako první, zbytek ho jen opakuje.

Celá říkanka s předváděním vypadá takhle (cca převedené do textu, nikdy jsem to neviděla napsané):

Umpai umpae - předvádíme pádlování na lodi

Eta mií la pa je - rukou děláme kruh značící slunce

Esu lea loko tě - oběma rucema kreslime siluetu krásné dívky

Loko loko le bufe - tleskáním rucema předvádíme krokodýlí tlamu

Neuple mi paje - rukou děláme gesto 'nene'

Přiběh je cca: Pádluju si takhle na kanoi po řece - je krásný den - najednou uvidím na druhém břehu krásnou dívku a chci vyrazit za ní - ale všimnu si, že řeka je plná krokodýlů - takže radši ne

Každou větu jako první řekne a předvede předvádějící. Následně opakují úplně všichni, takže každá věta se 2x opakuje. Při prvním kole se to říká normálně a vysvětluje se příběh. V dalších kolech už se hraje s hlasitovtí a tónem hlasu. Jedna věta se řve na celý tábor, další se hned šeptá, jedna se říká uplakaně, další unuděně, další jako by nám klepaly zuby... Nejoblíbenější je samozřejmě u dětí křik na celé kolo. Velmi zábavný je křik unuděným tónem.

Ukaž dlaně sluníčku...

Potřebujete: Jednoho člověka který předříkává

Opět říkanka doplněná o gesta. Fajn když chce udělat něco vážně jednoduchého na začátek rozcvičky, nebo už se snažíte fakt jakkoliv předejít dešti.

Ukaž dlaně sluníčku - natáhnout ruce, dlaně otevřené směrem k dlani

Pak je přilož k srdíčku - obě ruce přiložíme na srdce

Vystřel šíp až do mraků - ruce dáme dlaněmi k sobě a celýma rukama máchneme směrem k nebi

Voda padá z oblaků - prstíky děláme déšť a ruce pomalu natahujeme k zemi

Voda hladí naši zem - v predklonu máme ruce těsně nad zemí a máváme s nimi sem a tam

Pára stoupá jako sen - opět zvedáme ruce k nebi, trochu s nimi vlníme na znameni páry

Vítr páru rozhání - rychlé máchání rukama v kolmo na naši naznačenou páru

Chyť ji rychle do dlaní - spojíme dlaně jako bychom v nich něco drželi

Udělej z ní zlatý míč - prostě jen předvádíme obrys kulatého míče

A pak foukni - foukneme do dlaní

A je pryč - ruce zase spustime k bokům

Opět jeden na začátku předvádí, ostatní následně opakují

Na tý louce zelený...

Potřebujete: Někoho s hudebním sluchem a kytarou (ta kytara je důležitější), kdo vám tu písničku zahraje.

Při tomhle se pořád dokola hraje a zpívá první sloka Na tý louce zelený (přesněji po pase je tam mysliveček v kamizolce zelený), ale při každém opakováni je jedno slovo textu nahrazeno pantomimou a už se nezpíva (nahrazuje se pantomimou rovnou všude v textu). Takhle se jede až do chvíle, kdy vám dojdou slova. Na konci je potom vysoce zábavné poslouchat jak 30 dětí a dospělých zpívá jen 'Na tý... se tam... je tam... v'. 10/10 doporučuju jako zážitek.

Co se týká nahrazení slov:

Louce - kreslíme dlaní rovnou plochu

Zelený - ukážeme na cokoliv zeleného v okolí

Pasou - dáme si ruce k puse a děláme takový zoidbergovský pohyb

Jeleni - uděláme si parohy

Mysliveček - míříme pořádnou puškou

Kamizolce taháme se za triko na hrudi

Otec Abrahám

Potřebujete: Opět někoho s hudebním sluchem a kytarou, kdo umí zahrát otce Abraháma.

Hele asi si to pusťte na youtube, bude to výrazně jednodušší když to uvidíte, než když to budu vysvětlovat

Dostihy

Potřebujete: Jednoho člověka, který závod vede. Bonusové body za herecký talent, silný hlas a nadšení pro věc.

Všichni účastníci představují dostihové koně. Koně jedou tím, že se pleská dlaněmi do stehen. Dělá to zvuky trochu jako běžící koně. Kromě obyčejného běhu se do závodu přidávají další překážky:

Překážka - vyskočí se do vzduchu a při tom se zakřičí hop

Zatáčka vlevo/vpravo - nakloníme se na příslušnou stranu

Vodní příkop - zacpeme si nos, uděláme blu blu blu a čupneme si

Bahenní příkop - místo prudkého plácání do stehen plácáme pomalu a ztěžka a děláme přitom mlaskavé zvuky bahna

Most - bijeme se pěstmi do hrudi a děláme při tom takové to hrdelní hhhhhh (doufám že si umíte predstavit jaký zvuk myslím, líp to popsat neumím)

Křoví - přejíždíme si pěstí před zuby a děláme při tom šššššš

Pánská tribuna - nadsený křik co nejhlubším hlasem

Dánská tribuna - nadšený křik co nejvyšším hlasem

Překážky můžeme kombinovat a násbit. Třeba trojtá překážka. Most s bahenním příkopem. Atd, atd... Navíc se přidávají komentáře vedoucího závodu. Čím barvitější a víc prožité lepší. Na začátku je fajn udělat přešlapování v docích a čekání na start, na konci velké vítězství s jásáním.

[dalsimoravskyblog]

ŠTRAMÁCI/ANDY: Vyřazovací kolo

Skupina 2 (do turnaje postupují 3 osobnosti)

Rolf Wanka | Marie Rosůlková | Anny Ondráková (vpravo)

Olga Scheinpflugová | Ladislav Hemmer

Propaganda pod perexem!

Rolf Wanka (1901–1982)

Pohlédněte do jeho očí. Ne, reálně, týpek původně z Vídně (asi, nikdo to dodnes neví přesně), ale uměl skvěle česky, takže velké kudos pro Rolfa. Sexy hlas, samé kladné role. Filmy: Sextánka, Srdce v soumraku, Lízin let do nebe, Krok do tmy.

Marie Rosůlková (1901–1993)

Podívejte se na ni! (zcela vážně, dosud jsem ji znala jenom z rolí starších žen, ale pak jsem se podívala na wikipedii. Vypadá, že by mě svedla na scestí, a já bych ji nechala.)

Anny Ondráková (taky Anny Ondra) (1902–1987)

Hvězda němáků, doporučuji hlavně Milenky starého kriminálníka nebo Příchozího z temnot, to je velmi sledovatelné i dnes. Kromě českých režisérů (čti "milion filmů od Karla Lamače") hrála třeba i u Hitchocka. A byla překrásná, takže nominuji proto, obočí bohužel poplatné své době.

Olga Scheinpflugová (1902–1968)

zatím bez propagandy :(

Ladislav Hemmer (1904–1949)

V Ducháček to zařídí je to naprosto okouzlující Štramák, naprosto rozumím Ducháčkovi, že mu mohlo srdce utrhnout, že už u něj v kanceláři nemohl více štemplovat.

[knize-strachkvas]

poznatky z prvních dvou týdnů nového školního roku (kromě toho, že jsem velice připravena si to hodit ofc). chtěla jsem to napsat po prvním týdnu, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem na to zapomněla a potom byla polovina druhého týdne a jelikož byl asi tak záživný jako ten první, tak jsem si řekla, že nebude na škodu když si počkám do pátku :)

moje asistentka pedagoga dala bez jakéhokoliv varování výpověď. první týden v září. za prvé) proč doprdele (o tomhle bych byla schopná napsat sáhodlouhou esej, ale neudělám to), za druhé) na třídu dvaceti tříletých dětí jsme teď s druhou učitelkou samy. což se dá zvládnout ke konci školního roku, ale ne když vám děti ze všech stran řvou, jedno každý ráno z toho stresu bleje, druhé odmítá mít zavřené dveře do šatny, třetí mluví pěti světovými jazyky (mezi kterými ofc není čeština) ale nedokáže si utřít samo nudli u nosu a další dostává záchvaty vzteku a odmítá cokoliv dělat. to co kouše další děti na potkání snad ani nestojí za zmínku.

s kolegyní teď obě jedeme ranní služby, aby jsme na to nebyly samy a aby si na nás ty děti zvykly. to znamená, že tam nikdo není na spaní a odpolední svačinu, jelikož by to normálně pokryla ta asistentka která vzala roha. takže s kolegyní přesluhujeme. to se dá přežít a děje se to celkem často. ale ten začátek roku je tak náročnej, že každá minuta navíc co strávíte v práci vám vysává život z těla. není to uplně hej a učitelky z ostatních tříd se nám snaží pomoct jak můžou, ale jejich třídy taky nejsou procházka růžovým sadem.

někteří rodiče jsou absolutně mimo realitu a vážně by se měli dotknout nějaké zelené travičky, jelikož jejich chování mi rozum nebere. někteří velmi rychle pochopili, že čím rychleji utečou, tím je to pro to dítě lepší, jelikož ani nemá šanci zaregistrovat, že tam ten rodič už není. jenže potom tam jsou jinačí experti, kteří tam jsou pečení vaření až do oběda a to dítě jim tam málem vyfluše plíce, jelikož je absolutně vyděšený z toho, že ten rodič odejde. a čím dýl tam ten rodič je, a prodlužuje to, tím je to pro to dítě (i pro toho rodiče) horší. většina dětí se potom, co jim rodič odejde velice rychle uklidní a začne si (někdy s menší asistencí) hezky hrát. je to jako náplast.

tento týden jsme měli třídní schůzky. libový jak párek, to vám povídám. netuším, jak mě ti rodiče můžou brát vážně a dobrovolně mi dát své děti. no ale co... nikdo nic nenamítal, takže asi hej. větší zábava byla, když jsem se tam potom, co odešli rodiče, málem zhroutila, jelikož jsem toho už měla dost a moje tělo je močka a řeklo si, že už ho to nebaví a prostě z ničeho nic přestalo fungovat. bylo mi zakázáno odjet domů samotné a na část cesty jsem měla doprovod. řekněme, že jsem ráda že jsem se dostala domů. den na to jsem z práce odjela v mých star wars bačkůrkách. na mojí obranu jsem přesluhovala a jedno dítě dostalo záchvat vzteku a odmítlo se převléct z pyžamka (to zní jako banální problém, ale ve stejnou dobu je tak tak dalších deset velice zmatených dětí co vyžaduje vaší asistenci). nebyl to dobrý den.

nedokážu si představit že bych tohle měla zažívat ve školce, kde se vám všechny vaše kolegyně (kromě již zmíněné asistentky) nesnaží vyjít co nejvíce vstříc a kde bych si na ty děti (a rodiče) nemohla velice otevřeně zanadávat. malá to vítězství. naše nejčastější pozdrav je zamumlané, "já se z toho už asi poseru." nebo "už aby byl pátek. nebo lépe - červen."

bonus: zpráva od mé babičky (bývalé učitelky na střední škole) poté, co jsem si stěžovala že děti stále brečí. netuším co se tím snaží naznačit (a jako ano, uklidní se. ale za cenu mého psychického zdraví)

[toubledrouble]

Ta jedna písnička v Tajemství staré bambitky 2 (ano, sledovala jsem to) kde je text "a mluví česky!!" vyvolala tuto reakci:

Já: To vážně řekl?

Máma: Úžasný požadavek na budoucí manželku, musí mluvit česky.

Já: velmi obrozenecké chování. Jeden z nás, jeden z nás-

*smích*

[bangjiazheng]

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi.

Vždycky jsem se chtěl naučit dobře česky a naučit se mluvit s českými lidmi. Jsem Velmi Vážně, Jsem Velmi Šťastný!!!! Miluju češtinu nejvíc!!!!😽😽😽Jsem tak velmi šťastný!!!!😺😺😺 Velmi Velmi Šťastný!!!!😺😺😺Šťastný~!!!!!!!…………😸😸😸 22.11.2024 10.09

[krasnauniformas]

Real Madrid zve Zidana, aby trénoval tým

Real Madrid byl v poslední době ve velmi špatné situaci, tým prohrál po sobě jdoucí zápasy a morálka týmu je na nízké úrovni. Fanoušci nosící Fotbalové dresy cítí, že Real Madrid může v blízké budoucnosti udělat velké kroky. Florentino se pravděpodobně chystá upravit tým Ancelotti a jednotliví hráči v týmu jsou již v Realu Madrid ve velmi pesimistické situaci.

Problémy v obraně jsou bezesporu slabou stránkou týmu. Pozice Joana Armene nebyla využita a jeho vynikající fyzická zdatnost a blokování v klíčových oblastech byly ignorovány. Bellingham, klíčový muž minulé sezóny, se vzdal svých ofenzivních povinností a místo toho dostal za úkol chránit obranu Bellingham evidentně není pro tento úkol vhodný. Začalo se objevovat stále více hlasů a fanoušci nosící dres Real Madrid začali vyjadřovat svou nespokojenost s Ancelotti. Florentinova trpělivost s Ancelottim rychle ubývá, což znamená, že pokud se Ancelottimu nepodaří dovést tým k vítězství v příštím kole, výrazně se zvýší možnost vyloučení. Podle zdrojů vedení Realu Madrid se Zidanem jednalo a Zidane pozvání vážně zvažuje.

[chaos-merciful]

10. 3. 2024

"Víš, chtěla jsem spasit svět," řekla mi po vedoucí mého doktorátu. Takřka bez varování. Jako by to byla zpověď. Vyměňovali jsme si pohled nesmírně dlouho, jak je naším nepsaným zvykem. "Na lidi seru," pokračovala. "Ale chtěla jsem zachránit přírodu. Kdyby mi to došlo dřív, šla jsem na ekologii." Věřil jsem jí. A najednou jako by do sebe všechno mnohem víc zapadalo.Psal se rok 2019. Byl to můj druhý rok bakalářského studia a podobně jako Ikaros jsem se rozmáchl křídly. Vůně nových znalostí mi zatemnila mysl a zapsal jsem si naprosto nesmyslný počet předmětů - včetně předmětů, které zcela rozhodně nebyly určené pro můj obor, natož pro můj ročník. Jedním z těch předmětů byl i seminář s touto paní. Všechno na ní bylo neskutečné. Když vešla, všichni ztichli. Když mluvila, všichni jí viseli na slovech. Přednášela rychle, skoro jsem si nestíhal psát. Její výklad byl jako vyprávění o tajích vesmíru samotného. Tady naše pohledy začaly. Dívala se na mě, aniž by výklad přerušila. Myslím, že věděla, že tam nepatřím. A to ji fascinovalo. To ji svým způsobem lákalo. Když jsem čas od času zvedl koutek v úsměvu, zvedla ho taky. Když se mi oči leskly vzrušením nad vykládaným tématem, ten lesk se odrážel v jejích očích. Nikdy se mnou nemluvila a já nemluvil s ní. Snad jsme si vyměnili pár formálních slov, když jsem odevzdával zápočtový test. "Doufám, že vám ten předmět k něčemu byl," řekla mi tenkrát. "Že to ve vás něco zanechalo." O rok později jsem si podal přihlášku na magisterský obor, na kterém učila. Když jsme na diplomovém semináři měli představovat své závěrečné práce, vyšla na mě jediná hodina, kterou suplovala právě ona. Znovu jsem se bál. Ale měl jsem už letité zkušenosti s tím, že mě strach pouze doprovází - ne ovládá. Vystoupil jsem před celý obor a začal prezentovat. Občas jsem zachytil její pohled. Měla zvednutý koutek a v očích jí jiskřilo s podobným zaujetím, jaké jsem na jejích hodinách míval já. Když jsem skončil, poděkovala mi za excelentní prezentaci. Připadal jsem si, jako by mi přímo na místě udělila rytířský titul. Žil jsem z toho okamžiku další měsíce. Když se pak má diplomová práce sesypala jako domeček z karet, byla to ona, za kým jsem přišel žádat o slitování. A slitovala se. Přijala mě k sobě a stala se mou vedoucí - dokonce bez konzultace se zbytkem laboratoře, což (jak mi prozradila) bylo krajně nezvyklé. Věděla, že mě chce. A já jsem věděl, že chci ji. "Ty musíš být vážně něco," řekla mi tehdy. "Když jsem o tobě mluvila s docentkou (jméno), hned věděla, o kom mluvím." A tady jsem. Píšu dizertační práci takřka u obou těchto docentek. Někdy mě to trápí tak, že chci ze dne na den odejít. Ale nemyslím si, že bych to mohl udělat. Kvůli ní. Má přítelkyně se tomu občas velmi soucitně směje. Také pod vedením této paní obhájila diplomku. "Nedokážeš zklamat kohokoliv, kdo ti připomíná tvoji mámu, co?" Nemyslím si, že by to byla pravda. A pokud, tak jen částečně. Nedokážu zklamat kohokoliv, kdo mi připomíná mě.

[blackladisdestrcz]

Undertale [AMV] - SKILLET - HERO (cover by Youth Never Dies and Ankor Of...

Ukázka  Začátky týmu Grahama – cesta k ÚpKUI                                 Musíme najít jednoho androida. Riose. Je od stejné firmy jako tady Venezia.” “Takže se nabourat do jejich serverů? Tohle už je docela dost o hubu. Možná dokonce i za hranou zákona.” “Ten Rios se zdá jako nebezpečný a radikální android. Už zabil jednoho člověka. Nechci, aby v tom ještě pokračoval. To by bylo příliš nebezpečné.” “Rozumím, hned se do toho pustím.” Pak se obrátil na Venezii. “Máte alespoň nějakou představu, kam by mohl mířit? Určitě jste si vy androidi nechávali v tajnosti nějaké takové kontakty kdyby se něco semlelo. Abyste se toho mohli zbavit v případě nutnosti.”                                  “Ano, mezi námi pendovala taková jména. Ta jména, která dokázala pro androida zařídit cokoliv.” “Včetně zbavit se toho sledovacího zařízení, co?” “Jo, to taky.” “Hope, jak jsi na tom?” “Jsem uvnitř, jsem uvnitř.” “Fajn, potřebuji sledování jednoho z jejich androidů. Jménem Rios.” “Jo, právě se po něm dívám....” Za chvíli byla Hope velmi nervózní. “Tohle není fajn.” “Co se děje?” “Ať už cokoliv, tak jsem asi podcenila ten jejich bezpečnostní systém.” “Hlavně klid, Hope, to zvládneš.” Netrvalo dlouho a ty bezpečnostní systémy se spustily.                                Bohužel pro Hope tohle byla konečná. Už se nedokázala vyhýbat tomu bezpečnostnímu systému. Věděli, že tam je. Netrvalo dlouho a Hope byla odříznuta.  “Šéfe, tohle se vám asi nebude líbit. Právě mě vykopli z těch serverů. Ten jejich bezpečnostní systém, to je něco. Bohužel jsem nestačila zjistit kde je ten náš potížista. Je mi líto.”                                  “Zatraceně, doufal jsem, že se nám ho tímhle podaří vypátrat. No, budeme to muset udělat složitěji.” Pak se obrátil na Venezii. “Budu potřebovat všechny ty jména která u vás kolovala. Můžeš to nějak poslat Hope? To je naše hackerka.” “Klidně. Podej mi ten mobil, já se napojím na ty kontakty a pošlu jí všechna ta jména. Včetně všech informací, které o těch kontaktech mám.” “Jo, to bude vynikající. Musíme se ke každému z těch kontaktů dřív než Rios. Jakmile se zbaví toho sledovacího zařízení, tak počítám že už ho nikdy nedokážeme lokalizovat ani ho najít.” “Jo taky si myslím.” Graham jí podal mobil.                                   Venezia se na něj napojila. Okamžitě poslala své informace Hope. “Asi se na to mám podívat a zjistit z toho, kde jsou ty lidé a poslat tam naše týmy, co?” “Jo přesně. Budu čekat na tvoje info.” Venezia ale tušila, že tohle nebude tak přímočaré a bude to docela dost složité. Že Rios se bude velmi srdnatě bránit. “Měl byste počítat s tím, že Rios je jedním z těch androidů, co má docela temperament.  A že určitě použije násilí až ho dostanete do kouta.”                                “Myslíte, že jsme nějací skauti? S tímhle jsme počítali. Že se androidi a roboti můžou dostat k jakýmkoliv prostředkům. Včetně skutečných zbraní. A moji členové týmu je neváhají použít. Nebudou se ho snažit dostat holými rukama.” Hope se za chvíli znovu ozvala. “Jo, asi jsou to správné informace.   .                             Posílám vám auto a dávám rozkaz všem ostatní aby jeli na ta místa.” “Rozumím Hope.” Nezbývalo než čekat na to auto. Snad dorazí co nejdřív.Rios si už mohl nechávat ze sebe vyndávat tu sledovací věcičku.  Potom ho už asi neobjeví. „Doufám, že jedna z těch vašich lokací bude ta pravá.“                              Blíže nespecifikovaná lokace                              „Takže jestli dobře rozumím, tak vy jste ten android, co chladnokrevně zavraždil svého vlastního majitele.“ „Jo, zasloužil si to. Kdyby jste viděl, jak se zachoval k mému vlastnímu druhu, k dalšímu robotovi, tak byste se tak nedivil.“ .                              „Vážně se nebojíte, že bych někomu mohl dát echo? Jste docela dost hledaný. Kolik bych za vás asi dostal, si tak říkám.” Ten člověk si začal koledovat o to, aby mu Rios provedl taky nějakou nepříjemnost. Něco nepěkného a ošklivého. Aby už zavřel tu svoji hubu. “No, jestli mě ještě více budete provokovat....”                                  Ten člověk ale zůstával v klidu. “Nebojte, za ty peníze, co jste mi dal, tak jediné, co mě teď zajímá je z vás dostat to sledovací zařízení. Doufám, že lidé z té vaší firmy už nejsou tady za rohem.” Netrvalo dlouho a ten technik to Riosovi vyndal. “A je to. Teď jste android, který je na tom podobně jako člověk bez jakéhokoliv přístroje s GPS. Jste v podstatě duch.” Rios byl potěšen. Ale co hodlal udělat, to se tomu člověku rozhodně nebude líbit. Jak se postavil ze židle, tak se natáhl a potom vzal svůj Sig Sauer ze stolu co byl hned u židle.                                 “Nemůžu riskovat. Jsem takhle bez jakýkoliv řetězů jenom ani ne 2 hodiny a nechci být znovu resetovaný. Nebo i něco horšího.” S těmi slovy si vzal pistoli do ruky a namířil jí na toho člověka. “Nic osobního.” “Tak ty takhle hajzle.” S těmi slovy ten člověk si rychle sáhl za svůj pás a taky vytáhl pistoli, svoji Berettu 93R. Sice stačil vystřelit na Riose, ale Rios byl rychlejší. A taky smrtelnější. Střely ze Sig Sauer si to namířili do několika důležitých orgánů toho člověka. Za pár vteřin bylo po všem.                                     Rios to sice také odnesl, několik střel z 93R zůstalo v jeho těle, ale ten druhý, ten normální smrtelník tam ted ležel na podlaze. Úplně paralyzovaný bez možností protireakce. Rios k němu došel. “Bylo tohle nutné? Mohl jste to mít hned za sebou a ne tady trpět na podlaze. Ale je to jedno....prodlužil jste si život jenom o pár minut.” S těmi slovy Rios neváhal a všechen zbývající zásobník vyprázdnil do těla toho nebohého človíčka. “Jedno zabití, druhé zabití....začíná mi to docela splývat. Může to být pro lidi podobné? Čímvíc si ušpiním ruce, tím je to jednodušší? Nebo si na to nikdy nezvyknu? Ale vy ležíte na zemi, naprosto tuhý, já jsem pořád naživu, stojím na nohou.” Rios viděl, jak z něho teče umělá krev. “A zatraceně, tohle není fajn.”

[maeris-rpg]

Yunji

Jméno postavy: Kim Yunji Pozice: programátorka a vývojářka Role: real life Věk: 26 let

Příběh: Yunji už od malička tíhla k vědě a k čemukoliv, co se k tomu vázalo. Byla vždy velmi snaživá a pokoušela se plnit každý úkol, který ji byl zadán jak třeba rodiči, tak i ve škole. Již na základní škole doufala, že to jednou někam dotáhne a třeba bude v budoucnu i něčím známá. Tehdy však malá Yunji ještě netušila, čeho všeho později dosáhne.

Na střední škole potkala svého prvního přítele, ke kterému měla dost blízko a pro její štěstí, její přítel uměl programovat, což zrovna byla věc, o kterou se zajímala víc než dost. Její milý pro ni byl tedy nejen oporou, ale také se snažil být dobrým učitelem. Yunji naučil skoro všechno, co potřebovala umět a díky všemu tomuhle se nakonec mohla posunout i dál. Ačkoliv se tedy s přítelem kvůli studiu rozešla, programování ji nepřestalo bavit ani na chvíli, a tak své schopnosti využívala hlavně k vývoji malých aplikací či her pro děti. Byla v tom vážně talent a i její rodiče o ní všude říkali, že je prostě jednička.

Její největší objev však přišel v roce 2024, kdy vytvořila a kompletně naprogramovala aplikaci MAER.IS, která měla obyčejným lidem umožnit přístup se více sblížit s celebritami. A jelikož byla Yunji z Jižní Koreji, přesně tam to mělo i největší dopad. Aplikaci si stahovali skoro všichni, jak mladší, tak i starší lidé. Všichni si chatovali s celebritami, které jim reálně odepisovali, ovšem ne všem najednou, že? Ale díky této aplikaci se více znormalizovalo právě vnímání a vycházení s idoly. Svět se zase o něco zlepšil a přivedl větší mír mezi lidi. Už nikdo nemusel šílet, že nikdy neuvidí svého oblíbeného zpěváka anebo si nebude moct nikdy promluvit se svým oblíbeným spisovatelem. Díky Yunji se toto všechno zkrátka změnilo a ona na to byla moc pyšná. Yunji za tento projekt dostala později i několik ocenění a to rok 2024 sotva začal, že?

Profil na facebooku: Yunji Kim

[terezafabi]

Den 2.

Budíme se nepřekvapivě do naprosté tmy, která trvá cca do 7:45. Noc byla na naše poměry celkem dobrá - šli jsme spát brzo a spala jsem u dětí, abych se trochu vyspala (Na vysvětlenou - pokud spí děti v jiné místnosti, mám tak lehký spánek, abych slyšela případné a zcela jistě se znovu opakující volání o pomoc z nočních můr, že se to dá nazvat maximálně klimbáním. S nimi jsem zase sice okopaná, obouchaná a vůbec značně dobitá, ale mezi kopanci spím spánkem spravedlivých.). Jindra ještě za měsíčního svitu otravuje, jestli už půjdeme na pláž. A kdy už půjdeme na pláž. A mamkoooo, proč už nejdeme na pláž, dyť jste mi to slíbili! Všechnu ofenzivu pinkám do autu a v 8:00 jdeme nakoupit na snídani. Ze včera nám nezbylo vůbec nic, a absence jídla v ledničce mě vrhá do úzkosti. Jsme překvapení, jak je už ráno teplo a na terase nad útesy dáváme míchaná vajíčka. No a pak konečně vyrážíme na tu pláž! Je krásná, písek je jemný a teplý, moře nečekaně čisté a taky teplejší, než jsem si pamatovala. Vlny jsou obrovské, na Jindru je třeba dávat pozor, protože zatím nemá z moře moc respekt a to vzhledem k tomu, že neumí plavat, není příliš strategické. Heduška si na pláži rozloží bábovičky, ale dlouho jí to nevydrží, začne kňourat, ještě pořád není po chřipce ve své kůži. Honza ji bere přes nějaký džusík domů a já s Jindrou ještě lovíme mušle. Kolem oběda se stavíme doma, převlíknem a jdeme do restaurace. Jindra si dává chobotnici s papas arugadas a jako druhé jídlo objednáváme grilovanou rybu. Hned vedle restaurace je dětské hřišťátko a na zídkách se sluní ještěrky. Co vám budu povídat, Jindrovi se tu líbí. Po jídle jdeme domů na siestu a Heda na dvě hodiny usíná. Jindra po obědě nespal asi od dvou let, takže tam odpočinek tvoří kombinace četby na pokračování (Jules Vernes) a Lego Star Trek. Pak ještě vybarvujeme omalovánky, co jsem jim koupila do letadla a vyrážíme na odpolední program - nákup v Mercadoně (Z širokých uliček zdravím Zuzku!). Změť ulic je tu stejně šílená jako na Gran Canarii a obdivuju Honzu, že nás zvládne dovézt na místo určení. Jsme sehraní - já beru děti na nákup a Honza jde zařídit simku (vlastně vůbec nechápu proč nemá roaming?). Pak se vyměňujeme a já už bez dětí dokupuju zbytek a jedeme zpět. Plný kufr jídla mě velmi bazálně uklidňuje. Večer vařím těstoviny a po knížce obě děti po osmé usínají. Jindry jsem se dneska ptala, co si myslí, že je smysl života. Dlouze se zamyslel, opravdu to vzal vážně a pravil: “Mamko, mně přijde, že život je jako herna, hraješ si, jíš a piješ a tak. A když umřeš, tak prostě jdeš domů.” Heduška si nejvíc vyhraje s uchošťoury, kterým říká nevímproč kapybary, a taky s vlhčenými ubrousky, kterými utírá lampy a zídky po cestách.