#Jan Zábrana

[archivace]

U Brodu s Vilémem Závadou aneb Vilém Závada a Jan Zábrana

V jednom místě na řece Oslavě je brod, a v svého času zde byl příležitostný přívoz. Zcela jistě v padesátých a šedesátých letech. Co se týče literárních ohlasů doby jsou tato léta například spojena s básníkem Vilémem Závadou, i když zmíněné místo pravděpodobně navštívil.

Co se děje kolem elektřiny 6 - malá vodní elektrárna na 12V a přívoz u Senoradskýho mlýna - Blog iDNES.cz

Vilém Zábrana

Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl v květnu 1915 na haličské frontě. Třebaže rodina žila nuzně, byl Vilém Závada jako velmi schopný žák po obecné škole přijat do tercie ostravského gymnázia, kde roku 1923 maturoval. Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu a ke konci studia připojil i knihovnictví.

První Závadovy básnické kroky jsou spjaty s poetismem, ale jen tvůrčí technikou, protože jeho základní životní pocit, formovaný neradostným dětstvím a chmurným Ostravskem, se nemohl změnit veselým viděním světa. Roku 1927 vychází básnický debut 1927 Panychida - v němž je patrný vliv poetistické imaginace, ale celkový pocit sbírky je tragický

Po ukončení studií v roce 1927 se Vilém Závada stal redaktorem nakladatelství Aventina, kde uveřejnil desítky referátů a recenzí i rozhovorů s významnými autory, např. s F. X. Šaldou, V. Vančurou a K. Čapkem.

V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické.

Mimochodem, téhož roku Závada vydal básnickou sbírku Pašijový týden. Vilém Závada byl členem Devětsilu, V roce 1929 získal doktorát filozofie s disertací Václav Šolc, život a dílo, později vydanou s titulem Václav Šolc, básník Prvosenek. V těchto letech také Vilém Závada navázal přátelství s básníky své generace V. Nezvalem, J. Seifertem a F. Halasem.

V roce 1933 odešel Vilém Závada do nakladatelství Melantrich a řídil Listy pro umění a kritiku až do roku 1937.

Cesta pěšky - 1937, ve sbírce jsou patrné změny v ladění veršů, apokalyptické vize rozkladu jsou převáženy hledáním nových hodnot, které nalézá v lásce k přírodě, v lidské solidaritě

Po roce 1938 začala v tvorbě převažovat tragická symbolika reagující na Mnichov, začátek okupace a válku. Hradní věž - 1940 Povstání mrtvých - 1946 Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě.[ Na redaktorskou a lektorskou práci v nakladatelstvích navázal Vilém Závada dlouholetým působením v Národní a univerzitní knihovně. Řadu let byl činný ve vedení česko-venkovských spisovatelů.

V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později (1949) se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání.

Sbírky Viléma Závady z tohoto období: Město světla - 1950, sbírka je poplatná požadavkům na socialistickou tvorbu Polní kvítí - 1955, je stejného zaměření jako předchozí sbírka

Šedesátá léta přinesla zvroucnění básnického projevu a obrat k zásadním otáskám lidské existence přinesly až tři závěrečné sbírky: Jeden život - 1962 Na prahu - 1970 Živote díky - 1977

Vilém Závada skonal roku 1984 v Praze.

Navíc období budovatelské poezie je také spojeno se jménem jiného literáta - jehož jméno snad někomu může znít podobně - kterým je Jan Zábrana. Omyl ve jméně se přihodí snadno (čehož si lze povšimnout i zde v příspěvku).

Vilém Závada

Narodil se v rodině valcíře vítkovických hutí, který padl v květnu 1915 na haličské frontě. Třebaže rodina žila nuzně, byl Vilém Závada jako velmi schopný žák po obecné škole přijat do tercie ostravského gymnázia, kde roku 1923 maturoval. Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval slovanskou filologii, češtinu a francouzštinu a ke konci studia připojil i knihovnictví.

První Závadovy básnické kroky jsou spjaty s poetismem, ale jen tvůrčí technikou, protože jeho základní životní pocit, formovaný neradostným dětstvím a chmurným Ostravskem, se nemohl změnit veselým viděním světa. Roku 1927 vychází básnický debut 1927 Panychida - v němž je patrný vliv poetistické imaginace, ale celkový pocit sbírky je tragický

Po ukončení studií v roce 1927 se Vilém Závada stal redaktorem nakladatelství Aventina, kde uveřejnil desítky referátů a recenzí i rozhovorů s významnými autory, např. s F. X. Šaldou, V. Vančurou a K. Čapkem.

V roce 1931 se oženil s Jaroslavou Hrejsovou, pocházející z významného evangelického rodu. Kvůli sňatku změnil i svou církevní příslušnost a z katolíka se stal členem Českobratrské církve evangelické.

Mimochodem, téhož roku Závada vydal básnickou sbírku Pašijový týden. Vilém Závada byl členem Devětsilu, V roce 1929 získal doktorát filozofie s disertací Václav Šolc, život a dílo, později vydanou s titulem Václav Šolc, básník Prvosenek. V těchto letech také Vilém Závada navázal přátelství s básníky své generace V. Nezvalem, J. Seifertem a F. Halasem.

V roce 1933 odešel Vilém Závada do nakladatelství Melantrich a řídil Listy pro umění a kritiku až do roku 1937.

Cesta pěšky - 1937, ve sbírce jsou patrné změny v ladění veršů, apokalyptické vize rozkladu jsou převáženy hledáním nových hodnot, které nalézá v lásce k přírodě, v lidské solidaritě

Po roce 1938 začala v tvorbě převažovat tragická symbolika reagující na Mnichov, začátek okupace a válku. Hradní věž - 1940 Povstání mrtvých - 1946 Brzy po květnu 1945 vstoupil Závada do KSČ, což se brzy odrazilo i v jeho básnické tvorbě.[ Na redaktorskou a lektorskou práci v nakladatelstvích navázal Vilém Závada dlouholetým působením v Národní a univerzitní knihovně. Řadu let byl činný ve vedení česko-venkovských spisovatelů.

V roce 1948 byl jmenován ředitelem národní a univerzitní knihovny, o rok později (1949) se této funkce vzdal. Po roce 1953 působil jako redaktor a spisovatel z povolání.

Sbírky Viléma Závady z tohoto období: Město světla - 1950, sbírka je poplatná požadavkům na socialistickou tvorbu Polní kvítí - 1955, je stejného zaměření jako předchozí sbírka

Šedesátá léta přinesla zvroucnění básnického projevu a obrat k zásadním otáskám lidské existence přinesly až tři závěrečné sbírky: Jeden život - 1962 Na prahu - 1970 Živote díky - 1977

Vilém Závada skonal roku 1984 v Praze.

Jan Zábrana

Možná tedy někomu může znít podobně i jméno jiného básníka, kterým byl Jan Zábrana - který pochází z Herálce na Vysočině, jinak má Zábrana se Závadou řadu společných reálií, rovněž patřil do éry, kdy spisovatelé a básníci byli v hlasateli budovatelského nadšení, často byli propojeni s politikou a někdy se jim to stávalo i osudným.

[thestruggleitself]

jan zábrana… claims he heard from an unnamed source albert camus was killed by the kgb 🤷

who would trust the word of one czech poet 🤷 he did not even hear it from anyone who would know anything, did he… 😑

[bironism]

Quarantine Survey 😷👽💌🐛🦋

Thank you, @thecynical-idealist! I can't belt out an optimistic platitude, the times are bleak as fuck... Nonetheless, take care! ❤️ Cheers for the Tom Ford rec, I'll be sure to check it out 😌

~Where are you isolated? (Country or city too if you like)

My hometown in Slovakia. When uni closed, I caught the first train, thinking I finally got a long weekend and a chance to see my father post-surgery without taking time off. Then the borders closed and I'm stuck here. I'm a bit jealous of my classmates who stayed behind because now is about the only time one can roam downtown Prague without crowds.

~What are you currently reading or watching?

Love Medicine by Louise Erdrich. I'm a couple pages in & so far it's touching on interesting themes and I'm half-invested in the protagonist too, though I'm hoping for some Drama to take place -- something violent or sublime. Idk, interpersonal dynamics are not enough for me, I'm the kind of reader that needs something inhuman in the mix.

~If you can go outside, what do you like to do during this time?

I sit in an armchair outside, soaking up the sun. The image from Jenni Fagan's The Sunlight Pilgrims really stayed with me.

~Any fascinating concept you’re studying?

Poetry translation & translator poetics. Specifically Jan Zábrana in his rendition of Sylvia Plath. My class had the most intriguing skype discussion on Friday and I keep coming back to the points raised and aside from the formal (What's the translator's style? What does he add and/or subtract from 'the original'?) it very much aims at the general: We know all translation is a compromise, but what should poetry translation aim for? What's the role of an individual's poetics? (Esp if they're an author in their own right)

~What kinds of acts of creativity/forms of art are you currently doing?

Last night I wrote a poem to my best friend, titled 'I Wanna Be Your Daddy'. No, I'm not showing said friend.

I also picked up the piano again, nothing stellar, the Moonlight 1st movement is where I peak lol. It's quite joyful to play without the effort to learn: to open up a Chopin and do a couple bars in a lazy rubato and leave it at that.

~A song/s that resonates with your state of mind at the moment?

Listening to Wagner's Parsifal as I'm typing this. It's a mood and also floo powder straight to Vienna where I saw a rendition that set Parsifal in a mental hospital with a kind of WW1 vibe to it, and aren't we all resonating with the kind of isolation it conveys? The sort where you communicate, are forced to, need to, but you just can't get out, can't take a leap and step outside? (The entrapment of any myth and tragedy is also more pertinent now, I think. Sure, there's less catharsis, but you get intimacy instead.)

~Favourite impulsive/’bad’ coping techniques?

Haha haha so I gave up alcohol recently (last week) but I drink atrocious amounts of coffee and I swallow a little more pills than I should instead and I blaze it occasionally. I also watch 30+ mins videos of chefs making pasta for some reason.

I'm tagging @lennuieternel @voyage-borne @diable-boiteux @luxe-pauvre @notmanthelessbutnaturemore @megalomano -- I hope this finds you well, dears, stay safe & sane, and as usual: Take care ❤️

[videtnestaci]

Všechna světla zhasla. Ale tato věta může znamenat také den.

Jan Zábrana

[mayolfederico]

quattro giugno

Alberto Magri, Il bucato, 1913

  Pietra 2

Non è mai nata ed è per sempre sterile. Non assomiglia alla terra, al suolo, alle erbe, agli alberi, – forse viva in altre età remote; esiste soltanto, perdura, e non sa nulla delle primavere e degli inverni, ignora le corrosioni del tempo, i percorsi e i viaggi, esile grano di sabbia, ghiaia, rupe, scoglio, greto, eternità pietrificata:…

[vague-abondage]

La meilleure chose, que j'aie vue dans ce monde fut le ciel, la meilleure chose que j'aie entendue dans ce monde fut le silence, la meilleure chose que j'ai connue dans ce monde fut la solitude.

Jan Zábrana, Toute une vie.

[jazijem]

Nebudu hledat krásnější než jsi ty, běhat od jedné k druhé,

protože milovat ženu je osud právě tak jako barva vlasů, nemoc nebo doba, ve které žijeme.

Jan Zábrana / Utkvělé černé ikony

[crocs-blanc]

La meilleure chose, que j'aie vue dans ce monde fut le ciel, la meilleure chose que j'aie entendue dans ce monde fut le silence, la meilleure chose que j'ai connue dans ce monde fut la solitude. Jan Zábrana

[pangeanews]

Albert Camus assassinato dal KGB. Tra Londra e New York tutti parlano del libro di Giovanni Catelli. Già che ci siamo, cominciamo a tradurre le lettere del grande scrittore

In questi giorni, oltremanica e oltreoceano, uno scrittore italiano ha tutte le attenzioni. Si chiama Giovanni Catelli. Chi è costui? Cremonese, classe 1965, Catelli è per lo più poeta – tra i suoi libri, editi da Manni, Geografie, Lontananze, Treni –, con verve giornalistica, orientata a ciò che accade nell’Europa dell’Est. In questi giorni, con enfasi – e cronologia dispari – si parla in UK e USA di ciò che noi sappiamo da un decennio.

*

Riassunto. Nel 2011, sul Corriere della Sera, Dario Fertilio firma un pezzo, “Il giallo Camus”, in cui dà conto delle scoperte di Catelli. Così il sottotitolo: “Una confessione inedita rilancia l’ipotesi del delitto politico. L’ombra del Kgb dietro la sua fine: una vendetta dopo i fatti di Budapest”. In sintesi: l’incidente accaduto il 4 gennaio del 1960 nei dintorni di Thoissey, in cui persero la vita Camus e il suo editore, Michel Gallimard, sarebbe stato accuratamente ordito dai servizi russi, manomettendo la macchina su cui viaggiavano i due. Così, per lo meno, si legge nei diari del poeta ceco – e anticomunista – Jan Zábrana, scoperti da Catelli. “Ai servizi ci sono voluti tre anni per eseguire l’ordine”, scrive Zábrana, che avuto le notizie fatali da un amico ‘informato dei fatti’. Così ancora dallo scritto del poeta citato nel pezzo di Fertilio: “Da un uomo che sa molte cose, e ha fonti da cui conoscerle, ho sentito una cosa molto strana. Egli afferma che l’incidente stradale in cui nel 1960 è morto Camus è stato arrangiato dallo spionaggio sovietico. Loro hanno danneggiato uno pneumatico dell’auto grazie a uno strumento tecnico che con l’alta velocità ha tagliato o bucato lo pneumatico. L’ordine per questa azione è stato dato personalmente dal ministro Shepilov, come ‘ricompensa’ per l’articolo pubblicato su «Franc-Tireur» nel marzo 1957, nel quale Camus, in relazione ai fatti d’Ungheria, ha attaccato quel ministro, nominandolo esplicitamente…”.

*

Sulla vicenda Catelli scrisse un libro, Camus deve morire, edito da Nutrimenti nel 2013, piuttosto discusso. Ora la discussione si riattizza. Come mai? Sostanzialmente per una mera questione di date: l’anno prossimo sono i 60 anni dalla morte di Camus. Poi per un cortocircuito editoriale. Il libro di Catelli è stato pubblicato nel mondo spagnolo quest’anno come Camus debe morir, con una ‘quarta’ di lusso, firmata da Paul Auster. “In questo libro inquietante, Giovanni Catelli si propone di risolvere l’enigma dell’incidente automobilistico che ha ucciso Albert Camus e il suo editore… Basato su anni di meticolose indagini, l’autore sviluppa un argomento convincente a sostegno della teoria che quell’incidente fu un assassinio premeditato. Una conclusione orribile, ma dopo aver vagliato le prove fornite da Catelli, è difficile non essere d’accordo con lui. Senza dubbio, ‘incidente stradale’ dovrà essere archiviato e sostituito con un’altra didascalia: ‘assassinio politico’”.

*

A questo punto, il libro è proposto al mercato inglese. E qui si attacca il “Guardian”, che per mano di Alison Flood pubblica un’ampia articolessa, New book claims Albert Camus was murdered by the KGB. Il giornale inglese riporta fatti & dati, interpella sul punto Alison Finch, superprof di letteratura francese a Cambridge – ferrata in Proust e Stendhal più che in intelligence – che non crede al complotto. “I sostenitori della teoria dell’assassinio di Camus includono uno scrittore e regista (Paul Auster), un poeta ceco la cui famiglia è stata perseguitata dal regime comunista e che aveva dunque buone ragioni per odiare il comunismo (Jan Zábrana), il controverso avvocato Jacques Vergès… Inoltre, la tesi suggerisce che una azione simile sarebbe stata approvata dalle più alte cariche dello stato francese, presumibilmente da De Gaulle. Questo mi pare poco plausibile: De Gaulle, scrittore di pregio egli stesso, aveva grande rispetto per gli intellettuali francesi. Compresi quelli con cui non andava d’accordo”.

*

Nel frattempo, preventivamente, su “Literary Hub”, Aaron Robertson mette in guardia su tali progetti editoriali (fin dal titolo: A new book suggests Albert Camus was assassinated, buti s speculation a good idea?). “Sarà interessante capire se un editore americano accetterà di pubblicare Catelli. Fino a quando prove più salde non supportino questa tesi, è bene prenderla con un po’ di sale in testa”.

*

Lasciamo gli anglofoni alle loro speculazioni. In Italia, per donarci un po’ di splendore editoriale, vista l’egida del triste anniversario, comincerei con il tradurre per bene Albert Camus. Ad esempio, la Correspondance con la sua amante, l’attrice Maria Casarès. E poi quella con il pensatore Nicola Chiaromonte. Quest’ultimo epistolario lo ha curato una italiana, per altro, Samantha Novello, eccellente studiosa di Camus. Sbrighiamoci, alziamo lo sguardo, voliamo alto. (d.b.)

L'articolo Albert Camus assassinato dal KGB. Tra Londra e New York tutti parlano del libro di Giovanni Catelli. Già che ci siamo, cominciamo a tradurre le lettere del grande scrittore proviene da Pangea.

from pangea.news https://ift.tt/34W5ySw

[veselymrucoun]

SEKERA

malej kluk si šel

do sklepa pro kolo

a objevil tam p. domácího

neplánovaně

se sekerou v hlavě

neplánoval to asi nikdo

ani nebožtík, ani jeho vrah

prostě se to stalo -

má s tím Steve Carella

starost...

hrával ho pan Kostka

elegantního detektiva

97. okrsku

Ed McBAIN (1926-2005)

narozen v New Yorku

pilný jako včelička

až se nechce věřit

že to utáhl jeden lidský život

několik pseudonymů

Džungle před tabulí (román)

Ptáci (scénář pro Hitchcocka)

detektivní příběhy -

předlohy pro Columba

těch s Carellou napsal

jak Ed McBain skoro 50

nechápu

ale uznávám

že se to čte dobře

Carella je postava stvořená

a Columba mám vyloženě ráda

(ale za to může spíš Peeter Falk)

:-)

______________________________________________________

McBAIN, Ed

Sekera. Z angl. orig. Ax (New York, Simon & Schuster 1964)

přel. Jan Zábrana.

Praha, Naše vojsko 1982. 154 s.

[friendorflo]

oh jan zábrana................ why are you looking into this again?

who would trust the word of one czech poet 🤷 he did not even hear it from anyone who would know anything, did he… 😑