#Jan Křtitel

[theodoreangelos]

St. Johns' Church with the Loreto Chapel and Minorite Monastery in Brno (Church of Sts. John the Baptist and John the Evangelist) Minoritský kostel sv. Janů v Brně (Kostel svatého Jana Křtitele a Jana Evangelisty), Brno St. Johannes-Minoritenkirche mit Loretokapelle (Kirche der Hll. Johannes der Täufer und Johannes der Evangelist), Brünn Костёл Святых Янов при Монастыре миноритов (Храм святых Иоанна Крестителя и Иоанна Богослова), Брно

[lesser-known-composers]

Václav Jan Křtitel Tomášek (1774-1850) - Wanderers Nachtlied, from Op. 58

Jindřich Jindrák · Alfréd Holeček

[crisvesan]

Ver "Jan Křtitel Kuchař (1751-1829) - Partita per il Organo" en YouTube

Hoy, música de Órgano, del compositor checo J.K.Kuchar...🍀💕🎶🌻🍒🍁

[gotikapoa]

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Jižní věž katedrály (nazývaná také Velká jižní věž), je s výškou 96,6 m třetí nejvyšší kostelní věží v Česku.

Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená však husitskými válkami. Přes snahy o dostavbu a dílčí doplňky (vrchol jižní věže) došlo k dostavbě západní části s lodí a dvouvěžovým průčelím až po pěti stech letech, od roku 1873 a slavnostně byla dokončena roku 1929 k tehdy předpokládanému tisícímu výročí úmrtí svatého Václava, zakladatele kostela. Součástí katedrály je celá řada významných uměleckých památek z různých staletí včetně období dostavby, k nejvýznamnějším patří díla z doby gotické výstavby katedrály (např. kaple sv. Václava, mozaika Posledního soudu a portréty na triforiu).

Ústředním posvátným i uměleckým prostorem katedrály je svatováclavská kaple. Je zbudována nad původním hrobem svatého Václava v podobě jakoby samostatné svatyně vložené do chrámu a svým pojetím připomíná relikviářovou skříň. Spodní část kaple je ozdobena malbami pašijového cyklu a osázena polodrahokamy v pozlacené omítce. Střídmý exteriér kontrastující s nádherou interiéru navazuje na karlštejnskou kapli sv. Kříže. Nad mřížkou vedle oltáře, kde býval uchováván olej k pomazání při korunovaci, je namalovaný portrét Karla IV. Malby byly upraveny v 70. letech 15. století, kdy také namalovány postavy andělů a patronů v horních částech kaple. Ostatní malby v této části představují výjevy z legend o svatém Václavu. Jejich autorem mohl být Mistr Litoměřického oltáře, ideologickým autorem jejich spoluobjednatel, probošt Jan z Vartenberka. Další úpravy a doplnění maleb prováděl Daniel Alexius z Květné. Nad oltářem, obklopená malovanými anděly, je polychromovaná socha svatého Václava s kopím a štítem. Pochází ze 70. let 14. století, autorem je asi Petr Parléř nebo jeho synovec Jindřich a jedná se o nejstarší dochovanou volně stojící sochu světce. Na pravé straně jižní stěny jsou dveře zavřené sedmi zámky, které vedou na schodiště do Korunní komory, kde jsou přechovávány české korunovační klenoty.

Mozaika Posledního soudu je dílo z let 1370–1372, které zobrazuje křesťanský soud nad lidmi v soudný den, kdy by měl být každý člověk souzen a podle svých skutků zachráněn (spasen) nebo zavržen, restaurována byla v roce 1961 a 2000. Celek je rozdělen do tří částí. V prostředním je vyobrazen Kristus jako soudce obklopený anděly nesoucími nástroje Kristova utrpení, pod nimi je skupinka šesti přímluvců – českých patronů (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Zikmund, sv. Ludmila a sv. Prokop), odděleni nápisem s jejich jmény klečí Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská, na vrcholu je tzv. Veraikon (pravá podoba Krista). Vrchy obou bočních polí jsou pokračováním kompozice, postavy Panny Marie a sv. Jana Křtitele se přimlouvají za lidstvo, za nimi jsou okny odděleni apoštolové. V dolní levé části mrtví vstávají z hrobů a tři postavy andělů přijímají spravedlivé. Naopak v pravé části je skupinka hříšníků zavržených mečem archanděla Michaela, která je modrými ďábly vtahována do pekelných plamenů.

Z dalšího vnitřního zařízení je třeba zmínit raně barokní kazatelnu, barokní arcibiskupské křeslo, čela chrámových lavic, renesanční Wohlmuthovu kruchtu v severní příčné lodi, kam byla přenesena při dostavbě chrámu, a barokní varhany na místě renesančních, zničených při pruském bombardování roku 1757. Dále množství zejména barokních náhrobků, epitafů, dřevěný oltářní nástavec s Ukřižováním od Františka Bílka s oltářní mensou a barevné okenní vitráže podle návrhů Alfonse Muchy, Františka Kysely, Maxe Švabinského, Cyrila Boudy a Karla Svolinského z první třetiny 20. století.

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha – Wikipedie

[16strings]

Johann Wenzel Kalliwoda - String Quartet No.3 in G-major, Op 90 (1838)

Jan Křtitel Václav Kalivoda (Johann Baptist Wenzel Kalliwoda in German) (February 21, 1801 – December 3, 1866) was a composer, conductor and violinist of Bohemian birth.

Work: String Quartet No.3 in G-major, Op 90 (1838) Mov.I: Moderato 00:00 Mov.II: Scherzo: Vivace 10:53 Mov.III: Adagio 16:48 Mov.IV: Allegretto grazioso 22:41 

Ensemble: Talich Quartet Violin I: Jan Talich Violin II: Petr Maceček Viola: Vladimír Bukač Violoncello: Petr Prause

[odedmusic]

Jan Křtitel (Baptist) Vaňhal Symphony in D minor (Bryan d1)

#OdedFriedGaon #OdedMusic

[aneddoticamagazinestuff]

Jan Křtitel Václav Kalivoda – Sinfonia n.6, Op.132

New Post has been published on https://www.aneddoticamagazine.com/it/jan-krtitel-vaclav-kalivoda-sinfonia-n-6-in-fa-maggiore-op-132-1843/

Jan Křtitel Václav Kalivoda – Sinfonia n.6, Op.132

Jan Křtitel Václav Kalivoda (Praga, 1801 – Karlsruhe, 1866) é stato un compositore, violinista e direttore d’orchestra della Repubblica Ceca.

Václav Kalivoda – note biografiche

[borisjelinek]

Mariánský sloup ve Slatině nad Úpou

V některých pramenech je také označován za pseudokorintský sloup se sousoším Panny Marie, morový sloup nebo prostě jen za sochu Panny Marie, kterou na postranních pilířích doprovázejí plastiky sv. Jana Nepomuckého (vlevo) a sv. Václava (vpravo). Další světec - sv. Jan Křtitel - je zobrazen reliéfně na podstavci sloupu. O jeho počátcích bude nejlépe dát slovo obecní kronice, v níž se píše toto:

„O vystavení Statue u č.p. 12tého.

Roku 1829 byla postavéna s povolením Veleslavné hradecké Consistoře v dolním dílu Slatiny jedna Statue pod tytulem Početí blahoslavené Pany Marie s nákladem Obce Slatiny a nějakým přispěvkem Václava Vlčka z N. 12.tého, toho času handlíře Pláten, která roku 1831, na den Narození Panny Marie od Františka Kernera, toho času V. P. Administrátora Boušínského vysvěcená byla“.

K opravě sochy došlo v červnu 1909. Na náklady Emilie Řehákové a Václava Ruffera došlo k jejímu natření a pozlacení. K další opravě došlo v týdnu před svatým Václavem v roce 1931. Opravu a natření provedl sochař Jindřich Postupa z Malé Skalice, a to za 1 104 Kč. Slavnostní znovuposvěcení se uskutečnilo 28. září téhož roku.

Jeho význam vzrostl, když byl v roce 1910 uveden v přelomové monografii „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXXIV. Politický okres Náchodský“ od Zdeňka Wirtha a Františka Macháta, kde byl již představen v opravené podobě a popsán takto: „U silnice ve vsi STATUE P. Marie (obr. 188.) z 1. pol. XVIII stol. Na trojdílném hladkém podstavci s římsami na střední části relief sv. Josefa, na bočních nižších sochy sv. Václava a Jana Nep. Sloup se sochou P. Marie na zeměkouli a hadu, pseudokorinthský.“ Následně se dostal roku 1939 rovněž do díla „Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě: příspěvky k studiu barokní kultury“, v němž o něm Antonín Šorm s Antonínem Krajčou napsali toto: „Slatina na Náchodsku. U silnice P. Maria na sloupu na zeměkouli s hadem 1. pol. XVIII. století. Po stranách sochy sv. Jana N. A Václava. Na čelní straně podstavce relief sv. Josefa. Soup. Pam. XXXIV., 193.“

K drobnějším opravám docházelo i v dalších letech, zejména šlo o zlacení a opravy plůtku. Po 2. světové válce opadl zájem o jeho osud. Naštěstí od 10. března 1964 je tento „příklad historizujícího rázu regionální sochařské tvorby v období 1. poloviny 19. století“ památkově chráněn. Dlouhou dobu však byl stejně zanedbáván, teprve v roce 2001 byl vyhotoven restaurátorský záměr a o 2 roky později došlo k provedení všech potřebných restaurátorských prací, jež provedl akademický sochař Antonín Wagner ze Dvora Králové nad Labem.

Mariánský sloup

Socha sv. Václava z mariánského sloupu

Socha sv. Jana Nepomuckého z mariánského sloupu

[proboha]

Pomazaní a nepomazaní

V období před památnou slavností svědkové Jehovovi rok, co rok připomínají jejich učení o „dvojí naději“.  Svědkové Jehovovi tvrdí, že jen malá skupina pomazaných půjde do nebe a že většina křesťanů bude žít na zemi v pozemském ráji.

Naprostá většina dnešních Božích služebníků nemá vyhlídku na život v nebi. Podobně jako Abraham, Sára, David, Jan Křtitel a mnoho dalších mužů a žen z biblických dob se těší na život na zemi pod vládou Božího království.

Toto teologické dogma je výplodem bujné fantazie J.F. Rutherforda a je vyučováno od roku 1935.

Nově svědkové Jehovovi vysvětlují, že výraz „zapečetěni“ znamená „nezapečetěni“.

Vysvětlení výrazu: Zapečetění. Toto zapečetění ještě nemá konečnou platnost. Tu získá až nějakou dobu předtím, než věrný pomazaný křesťan zemře, anebo nějakou dobu před vypuknutím velkého soužení.

Jaká škoda času, který svědkové Jehovovi ztrácí se studiem těchto náboženských bludů!

Proboha!

Zdroj: w20 leden str. 20-25  https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2020245 

[brdy2013]

sv. Jan Křtitel u Křídy

[lesser-known-composers]

Václav Jan Křtitel Tomášek (1774-1850)

[rudyroth79]

Știri: Sara Gheorghe concertează la Gala câştigătorilor concursului ”Talent – Praga 5” (28 februarie 2018)

Știri: Sara Gheorghe concertează la Gala câştigătorilor concursului ”Talent – Praga 5” (28 februarie 2018)

Institutul Cultural Român de la Praga vă invită să participaţi la Gala câştigătorilor concursului ”Talent – Praga 5” care va avea loc miercuri, 28 februarie 2018, ora 19.00, la Národní dům na Smíchově, Praga 5. În cadrul galei va concerta și percuţionista Sara Gheorghe, acompaniată de Filarmonica din Praga sub bagheta dirijorului Leoš Svárovský.

La doar 16 ani, Sara Gheorgheare un palmares…

[joaquimblog]

Cor Vivaldi, Lisa Campos i Núria Prats Conservatori del Liceu 20 d egener de 2018. Fotografia IFL

Lisa Campos-Cor Vivaldi 20 de gener de 2018 Conservatori del Liceu Fotografia IFL

Núria Prats-Cor Vivaldi 20 de gener de 2018 Conservatori del Liceu. Fotografia IFL

Cor Vivaldi Conservatori del Liceu 20 d egener de 2018. Fotografia IFL

No vaig poder assistir al concert de tardor del Cor Vivaldi i finalment no hi va poder haver la tradicional crònica que de fa anys no deixa de ser un clàssic a IFL, però sortosament en aquesta ocasió i amb dies obres absolutament desconegudes per a mi, el discret Stabat Mater del compositor bohemi Jan Křtitel Vaňhal i les bellíssimes Vesperae pro festo Sancti Innocenti de Johann MIchael Hyadn, el germà petit del gran Franz Joseph.

Dues obres quasi coetànies però estèticament allunyades una de l’altra. La de Vaňhal encara ancorada en un barroc tardà mentre que la de Haydn jr, ja amb la mirada posada en el període clàssic, prenent una consistent volada que de no ser per la fama merescudíssima del seu germà gran, de ben segur avui seria més considerada i coneguda.

En les dues obres el Cor Vivaldi va està acompanyat per la Vivaldi Camerata,  una formació instrumental formada per a un quartet de corda (2 violins, viola i violoncel) i dues trompes, amb l’acompanyament a l’orgue d’Arnau Farré, habitual i imprescindible en la immensa majoria dels concerts vivaldians. I també en les dues obres són importants les intervencions solistes, sobretot en el Stabat Mater i per aquesta obra el mestre Òscar Boada va triar a dues de les principals veus del cor: la soprano Lisa Campos i la mezzo Núria Prats per fer front a les 7 àries i al duet amb cor, de les 12 parts que formen aquesta obra. Va fer bé perquè elles dues van saber defensar amb molta seguretat el compromís, tot i l’exigència en el cant ornamentat i la coloratura, que requereix l’obra i que no és gaire habitual en el repertori i l’estil que sovinteja el Cor Vivaldi. En aquest sentit la tasca de Pilar Paredes, professora de cant del cor, va ser especialment meritòria, perquè si bé en alguns passatges va faltar aquella destresa habitual en les cantants adultes, la solvència i la correcció estilística hi eren, sobretot en Lisa Campos, ja coneguda solista de la casa i a qui l’obra de Vaňhal reserva la major exigència, més que no pas la part per a mezzo o contralt, ben projectada per Prats però sense l’ocasió de brillar tant com la seva companya.

L’obra no és gran cosa, certament, però com va dir el mestre Boada abans de començar, en les delicioses xerrades didàctiques que tant s’agraeixen per crear un clima d’atenció preconcert, s’escolta amb interès perquè és agradable melòdicament i formalment impecable.

La interpretació va ser una mica irregular, sobretot perquè la formació instrumental no va estar a l’alçada de la coral. Semblava talment que estàvem en dos móns diferents d’exigència i de resultats. Si bé és cert que el Vivaldi sempre està a un nivell alt, en aquesta obra vaig notar una manca de’equilibri entre les potents sopranos (poderosos i segurs aguts) i les mezzos i contralts, més apagades, tot i que sempre correctes.

L’obra em va semblar poc adequada per incloure-la en un concert del cor, ja que en realitat aquest només té 5 intervencions de les 12 i la resta recau, com ja he dit en les solistes, i malgrat la solvència en les resultats d’aquestes, crec que l’evident esforç no va lluir com calia, per les característiques de l’obra i per la distància que separava la interpretació coral de la instrumental

La segona part va suposar un canvi radical. En primer lloc perquè l’obra de Haydn jr em va semblar molt millor que la de Vaňhal, però també perquè tot el protagonisme, malgrat les parts solistes aquí interpretades a la manera vivaldiana, és a dir amb la intervenció estimulant de moltes de les integrants (en aquesta ocasió no hi havia representants masculins), són pel cor. L’obra semblava molt més preparada i cohesionada que l’Stabat Mater de la primera part, i fins i tot la formació orquestral va sonar més conjuntada, afinada i cohesionada amb el cor.

Tota una descoberta aquestes vespres que gràcies al mestre Boada i la sempre estimulant programació que proposa la temporada de les quatres estacions vivaldianes (concerts de tardor. hivern, primavera i estiu), sempre farcides d’obres estimulants i de resultats, com aquest cas brillants.

La propera ocasió serà el 21 d’abril amb obres de Brahms Schumann, Anton Bruckner i Felix Mendelssohn, sota la direcció del mestre Salvador Mas, i el d’0estiu serà el 30 de juny amb la interpretació de la fabulosa Petite Messe Solennelle de Rossini. Ambdós concerts, com tots els que d’aquesta temporada, en la millor sala acústica de la ciutat, la del Conservatori del Liceu. No hi falteu perquè el nivell i l’interès que ofereixen res tenen a veure amb el adotzenament de l’activitat musical de la ciutat.

Us deixo escoltar el Memento de les Vesperae pro festo Sancti Innocenti, tal i com va ser interpretat pel Cor Vivaldi en el concert d’ahir

[audio https://ximo.files.wordpress.com/2018/01/memento-jm-haydn.mp3]

L’àudio és gentilesa del Cor Vivaldi que pagant una quantitat simbòlica te l’envien a casa  porques hores després d’haver acabat el concert, en una iniciativa magnífica.

  CONCERT D’HIVERN DEL COR VIVALDI 2017/2018: Jan Křtitel Vaňhal i Johann Michael Haydn No vaig poder assistir al concert de tardor del Cor Vivaldi i finalment no hi va poder haver la tradicional crònica que de fa anys no deixa de ser un clàssic a IFL, però sortosament en aquesta ocasió i amb dies obres absolutament desconegudes per a mi, el discret…

[autoring]

Region Karlštejnsko navštíví ročně asi milion návštěvníků. K tomu je možné přičíst ještě dlouhou tradici chataření a chalupaření. Vždyť první „chalupu“ si tu založil druhý největší z Čechů Karel IV. už v roce 1348. Hrad Karlštejn je sice hlavním turistickým cílem, ne však jediným.

Chráněná krajinná oblast Český kras, Koněpruské jeskyně, údolí Berounky, historický Tetín, lom Velká Amerika a plno dalších zajímavostí čeká jen na vaši návštěvu. A abyste se v té nabídce neztratili, máme pro vás pár tipů, kterým směrem se vydat nejdříve.

Srbsko

Cyklistů a lezců ráj Srbsko leží mezi Berounem a Karlštejnem. Díky železniční zastávce tu často začíná nebo končí většina výletů. Po cyklostezce podél řeky Berounky, nebo po turistických značkách se snadno dostanete do Českého krasu, k Bubovickým vodopádům, na Tetín nebo do některého z řady lomů.

Právě opuštěné vápencové lomy patří na Karlštejnsku k vyhledávaným horolezeckým terénům. Zastavte se na svačinu třeba v lomu Alkazar. Pozorování horolezců může váš výlet zpestřit kapkou adrenalinu.

Bubovické vodopády

Ze Srbska vede značená trasa údolím Bubovického potoka k Bubovickým vodopádům. Tady byste se měli také zastavit.

Vodopády jsou tvořeny až dvoumetrovými vápencovými schody pokrytými mechem a řasami. Není divu, že patří k těm nejkrásnějším místům na Karlštejnsku.

Svatý Jan pod Skalou

Od Bubovických vodopádů je to co by kamenem dohodil k dalšímu oblíbenému turistickému cíli, a sice do obce Svatý Jan pod skalou. Zdejší poutní kostel Narození sv. Jana Křtitele skrývá hrob chorvatského poustevníka Ivana, kterému se v 10. století pod svatojanskou skálou zjevil sv. Jan Křtitel.

Vchod do poustevníkovy jeskyně je přímo v kostele postaveném C. Luragem v polovině 17. století. Jakmile navštívíte kostel, nenechte se zlákat nabídkou místních restaurací. Čeká vás totiž ještě výšlap na vyhlídku. Ten se s plným žaludkem zdolává těžko. Teprve až se pokocháte výhledem do krajiny, zamiřte do restaurace. Třeba té v Hotelu Obecná škola, vaří výtečně.

[euriosaparisi]

Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813) Sonata No.2 in D minor

[moska43rg]

Jan Křtitel Krumpholtz Harp Concerto in E flat major Op.4 No.1, Jana Bou...