#Dospat

[filmphotographyjournal]

Photo by Just A Stray Cat -- Submit to be featured. Show your work to 30K film photography lovers.

[doporta]

Vpis 8 - Happy New Year!

(31.12.) Už jsem asi nemohl dospat, protože už od čtyř jsem se jen tak povaloval, no aspoň jsem měl prostor si na všechno vzpomenout, ať tu nikde nic nenechám (třeba svačinku v lednici). Recepční včera říkala, že na odlet v sedm hodin opravdu stačí z hotelu odjet v šest, takže nespěchám. Ten let je tu dneska první a další je až někdy po desátý, takže na letišti pilno nebude. Ještě jeden pohled na oceán, posbírat všechno a můžu vyrazit, jedna tradiční chodbová.

Jsem takovej otekloučkej, jak je brzo ráno, ale to bude štěstím :) Na recepci dostanu další svačinku (od hotelu) a ještě mi dali vybrat, jestli chci Snickers nebo KitKat. Recepce je obložená ozdobenýma vánočníma stromečkama, vlastně v čase svátků jsme tu ještě nebyli a Vánoce je tu berou vážně, to je takový roztomilý. Auto nechtělo chvilku nastartovat, to jsem měl takovej malej heart attack, ale pak se rozjelo, během pěti minut jsem na letišti. Na přepážce autopůjčovny opravdu paní čeká, asi jen na mě. Auto jsem zaparkoval a dokonce vyfotil ciferník, to mě paní chválila, že se může podívat na benzín i ujetý kilometry.

Hele najel jsem tu 296 kilometrů, což za ty čtyři dny na tak malým ostrově není vůbec málo. Na checkin nemusím, páč mám jen hand luggage, na bezpečnostní jsem taky sám, z hotelu až ke gateu to trvalo rovných 15 minut včetně vrácení auta, to je možný jen na Azorech. A mám pochopitelně stylový tričko!

Aleš mi chválil ty nový brejle, jak mi barevně ladí, no a hele, s logem mé oblíbené aerolinky ladí taky! Letadlo tu je už od včera, takže hned na začátku zpoždění nehrozí. To je důležitý, protože potřebuju stihnout nejen přestup v Ponta Delgadě, ale pak hlavně v Porto, což už není na stejný letence, takže to nesmím prošvihnout, jinak jsem v pytli. Boardujeme na čas, směr Ponta Delgada, venku pořád tma.

Nastupuje se tu na Terceiře tradičně venkem, takže mám šanci se ještě nalokat toho místního vzduchu. Letadlo je plný jen tak ze třetiny, ono kdo soudnej by takhle na silvestra, že jo ;) Let hladkej a trvá jen 25 minut, to je takovej autobus tady zkrátka. No ale teda co mě nadchlo - nejdřív jsem si myslel, že vidím na křídle nějaký odrazy světel z kabiny, ale pak se to zintenzivňovalo a byl to východ slunce! A vážení, trvalo to celou dobu letu a takhle nad oceánem tohle teda byl ten úplně nejvíc boží východ slunce ever. Azory se umí rozloučit!

V Ponta Delgadě jsme dokonce dřív než podle plánu, tady to taky známe, tak vystupuju a sunu se na přestupy. No a pak mi přijde sms, kterou necheš.

Nejdřív ve mě hrkne, no když to dočtu, tak je to posun odletu jen od necelou hodinu, takže to bych ten přestup v Porto pořád stíhal. Jakto, že tady to letadlo není? Včera jsem to kontroloval a mělo tu bejt přes noc… Tak koukám do aplikace a ne, bylo na noc v Lisabonu, a tam vzniklo asi zpoždění. Čili éro tu ještě není, ale je na cestě, tak by snad zpoždění nemuselo narůstat.

Takže tu mám skoro dvě hodiny, čili se odebéřu do tý “tajný” relax zóny v patře, jako starej mazák. A přestože je odletová hala docela plná, tady je furt volno, asi to ještě tolik lidí neodhalilo.

Kdo to teda odhalil jsou nějaký dva amíci vedle mě, z nichž jeden má rýmu a děsně popotahuje, tohle oni umí, mon dieu. No a takový já mám problémy :) Tak se jdu radši projít a prozkoumat, co je tu novýho. Tak dodělali od minule nový záchody a taky jsem našel místo, kde se dá dojít až k oknu a koukat na éra. A tady už je m��j koráb, právě přistál.

Je to Wonder, se kterým už jsem letěl, ale tak co se dá dělat (trochu jsem se těšil na něco novýho). Při výstupu z předchozího letadla i při nástupu do tohoto nám přejou happy new year, to je od nich hezký. Boarding!

Ta fronta s větry a dešti se naštěstí nějak zdržela, takže je teď ráno ještě pořád přijatelně. No a teď další překvapení. Když jsem se včera checkinoval online, tak jsem se při vybírání sedadla nejdřív ukliknul a dal jsem si business. No ale pak koukám, že to nejen šlo udělat, ale ani to nechtělo žádnej doplatek! No tak jsem si to tam nechal a hele povedlo se, sedím tu, 2D!

Ty A321 Azores Airlines maj trochu lepší ty business sedačky, uspořádání 2-2, místa habaděj, tak to se mi povedlo! Zavíráme, letíme, máme zpoždění, ale chceme to stáhnout, říká kapitán. Ty neo airbusy jsou děsně tichý, zvlášť takhle vpředu když člověk sedí, normálně usínám (což až tak překvapivý není). Už vylítáme a letíme přímo přes Furnas, jak nás upozornil pan H, máváme Gustavovi.

Kapitán se omlouvá za zpoždění, ono z toho Lisabonu to byl technickej přelet (letadlo přiletělo prázdný) a že tam prej něco opravovali, no hlavně že to opravili... Jídlo dostáváme záhy, teda spíš takovou svačinku, co je stejná pro celý letadlo, takže tady se už na business nehraje. Ale bylo to dobrý zdravý a hezky zabalený.

Zaujal mě ale ten pytlík na nevolnost, což se portugalsky koukám řekne “para enjoo”, takže enjoo bude moje nový oblíbený slovo. Nakonec jsem fakt chvíli spal a dvě hodiny utekly jako nic a sedáme v Porto. Tam se teda i při přestupu musí projít bezpečnostní kontrolou, nicméně to šlo rychle a jsem uvnitř. Tak jsem to stihnul i se zpožděním! Mám pořád hodinu a půl k dobru, takže stihnu sepsat kus blogu a dát si sendviče, co jsem si nachystal. Letadlo tu je, takže boardujemje na čas, je tu sluníčko, ale tedy chladno (stejně jako v terminálu, ten byl nějakej vymraženej).

Takže EasyJet je můj poslední let roku 2024! Kterej byl nakonec o dost víc lítací, než jsem na jeho začátku předpokládal. A další odměna: s online checkinem jsem čekal na poslední chvíli a vyplatilo se, vyfasoval jsem exit row, v níž jsem navíc sám, juch!

Letadlo skoro plný, už venku jsem si všimnul pár s rouškami, no asi jsou nachlazený a chrání ostatní (není to respirátor). No samozřejmě sedí přede mnou, ale nechrchlaj, takže good. Loučení s Atlantikem!

(Jak tak koukám do chytrý aplikace, tak tohle je nakonec můj 43. let roku 2024, což je můj druhej nejvyšší počet ever!) V Praze jsme načas, auto zasněžený, mlha a teploty pod nulou, to je trochu změna :) Ale už jsem doma a všechno dobře dopadlo! No tak to byl výlet helejte! Já jsem maximálně spokojenej, kroková aplikace taky, ještě jsem se stihnul socializovat s klukama v Porto, skvělej závěr skvělýho roku! Díky za sledování a všem spolucestovatelům za spolucestování, to mě baví a těším se na další v novým roce. Pá a Happy New Year!

[goodbuttaken]

Poprvé mimo Evropu

(něco jako cestopis o mé první random cestě mimo mateřský kontinent; zážitky a možná i inspirace; part 2/jak to vyjde)

Pozdě večer v cizí zemi, jejímiž mateřskými jazyky nemluvím, bez mobilu i mapy. Coming up very soon. Teď si ještě užívám prosincový "letní" (středoevropského standardu) večer na severu Maroka. Je 21:něco, v mém airbnb o mně ví možná tak, že dorazím "večer". Pěším z letiště k hlavní silnici, kde je zastávka MHD do centra.

Dva zásadní problémy: 1) "hlavní silnice" se rušností i pruhy vyrovná D1 a není tu samozřejmě žádný přechod ani podchod, 2) "zastávka" je neoznačená a rozhodně jinde než tam, kde ji vidí Google. Poblíž postává parta chlápků ve žlutých vestách. Chodím tam a zpátky s achillovkami od krve (protože mě nenapadlo nic lepšího než vzít si nevyzkoušené trekové boty) a seriózně přemýšlím, jestli nejsou něco jako dopravní policisté a jestli Maroko není ten typ země s drakonickými tresty za dopravní přestupky.

Ztrácím čas a hlavně - ztrácím kabel k umírajícímu iPhonu. Až když vidím přejít tu dálnici rodinku s kočárkem (úplně bez stresu), přecházím "k zastávce". V jediné otevřené směnárně na letišti mi naštěstí dali i drobné, za které kupuju lístek (jízda kamkoli stojí "10 korun"). V buse ovšem není žádný informační systém a můj mobil se měl vybít už před 10 minutami (literally). Podle času a vzhledu okolí musím prostě tipnout, kde vystoupit.

To se povede, jenže v tu chvíli mi volá má drahá matka (že odjíždím, jsem nikomu neřekl; syrovost zkušenosti), což by ji stálo dost peněz a mě zbytek baterie. Musím zkusit vytočit mé airbnb. V appce, která na starém iPhonu nefunguje, obstarával překlady translator, což mi dojde teď, když se snažím vysvětlit, ať na mě s'il vous plait někdo počká před domem. Nepochopím, jestli mi rozumí, ale mobil je prostě vybitý.

Začátek cesty si +- pamatuju. Nevypadá složitě, ale 17. zatáčku vlevo od oka netrefíte snadno, když i tenhle screen zůstal uvězněný v telefonu. Po 800 metrech jsem to už jen já, název nejbližší zastávky autobusu (na kterou ten letištní nejezdí), jedné okolní firmy a ulice, kde leží bnb. Což je k ničemu, protože zastávky jsou zvykové a všechno má svůj francouzský i arabský název. Já znám francouzský, místní arabský. Otevřená večerka, kde se ptám, jestli neví. "Arrondissement", opakuju do zblbnutí ten název zastávky francouzštinou levelu "radši si vystřel mozek z hlavy".

Frajer z večerky mě předává svému otci a ten si se mnou dělá noční vycházku. Klasická zkušenost, která by měla být povinná pro každého voliče SPD. Sice mu nikdy nevysvětlím, kam přesně jdu, ale on tam se mnou bude klidně chodit celou noc a nakonec dojdeme k ceduli té firmy, kterou znám. Spása. Před bnb už na mě (asi dost dlouho) čekají. Piju vodu z vodovodu, páč jinou nemám, jím instantní jídlo z letištního obchodu a jsem totálně over the moon.

Mé krásné bnb. Ve stylu Mr. Beana. Jestli ještě je v provozu, můžu jen doporučit

Následující dva dny 1) intenzivně prší (středomoří v zimě) 2) potřebuju se dospat a homeostáza dosažená tím, že jsem, kde jsem, mi to umožňuje. Usínám na své poměry brzo a vstávám až během odpoledne. Tohle je dovolená. Dělám, co chci, co je mi pohodlné. Jo a taky se snažím sehnat bundu (v evropské zimě postradatelnější než v marockém větru a dešti) a hlavně ten nabíjecí kabel. Bnb je vybavené obří smart tv, takže si i bez mobilu můžu naplánovat trasu.

A pak se, samozřejmě, ztratit v labyrintu parádních, úzkých hektických uliček narvaných stánky se vším možným (krom kabelů k iPhonu 5). V tom hemžení není ani čas se zastavit a rozhlížet, takže po pár zatáčkách nemám anung, kudy bloudím. Jsem kilometry od výchozího bodu vybavený pouze oversimplified propiskovou mapou, jejíž okraj jsem dávno opustil. Ale tohle není Česko, tohle je Maroko.

Ilustrační fotka okolí bnb po dešti

Nestačím papír ani začít studovat a už je u mě další místní zachránce (umí dokonce španělsky, což by bylo super, jenže o tolik líp než já, že je to spíš kontraproduktivní). Jakmile pochopí základ problému, stoupne si doprostřed silnice, stopne první auto, promluví s řidičem a říká, ať nasedám. Maroko, země, kde nikdo neřeší barvu na semaforu a radši spoléhá na vlastní oči a komunikaci s řidiči, a kde autobusy jezdí jindy a odjinud, než by měly, ale půlka lidí je nepotřebuje, protože si mezitím stopne sdílené taxi.

To, co podstupuju já, je i z pohledu Maročana určité riziko. Naštěstí se ukáže, že chlápek v autě veze domů malou dceru (moje stupidní fabulace, že v Maroku znám pár mezinárodních studentů, evidentně nebyla potřeba) a mluví anglicky. "It's pretty good, I understand you." "- Yeah, I'm an English teacher," odpovídá a snad ani nepředstírá, že jsem ho neurazil. Když mě doveze, chci mu tipnout, což je podle jedné z mála informací, co jsem o Maroku měl, norma. Tohle je ale málo turistické místo a já málo turistický charakter. Bankovku vyndanou z jazykové příručky (aby nezmokla) nechce. A i když mi vysvětluje, že "we are Moroccans, we are helpful" (och ti decoy muslimští teroristi!), sám přidává tip. Jak jinak: nikdy nenasedej jen tak do cizího auta. "I know...", usmívám se na rozloučenou.

Fotka později z Rabatu. Metr mimo záběr stojí u přechodu policista. A jestli myslíte, že pokutuje lidi, co přechází na červenou, jste na omylu. Jen já tam jak blbec chvíli čekal. Rabat není Brno.

(pokračování příště)

[plovdifyme]

Dospat Street

#Plovdiv

[prospercz]

Den 110

Nemůžu dospat. Jsem jako malý kluk, co se těší na Vánoce. Moc si to nedokážu vysvětlit, ale cítím takovou tu natěšenost na to, co nás teďka čeká. Pořádné hory s minimem civilizace. Kopce až 4000 m.n.m. a snad i divoká příroda. Zároveň stále spousta sněhu, rozvodněné řeky. Ale nemám strach, těším se.

I díky tomuhle jsem se v noci několikrát vzbudil a převaloval. Někdy kolem 4 ráno jsem zaslechl zvuky opodál. Jak kdyby se nám někdo přehraboval v hiker boxu. Otevřu stan a potichu nakouknu ven. A taky že jo! Šmejdí nám tam medvěd! Pozoruju ho, svým způsobem mě to fascinuje.

Po chvilce ho vyruší nějaká paní, co chce na záchod. Medvěd se schová za roh a pak se zase vrátí k jídlu. Při cestě zpět ho paní ale už vyruší moc a on se odpotácí mým směrem. Čuchne si ke stanu Huckleberryho a míří k mému. Koukám na něj asi ze tří metrů, jak se na mě řítí. Pak zaklepu o stěnu stanu, medvěd se vyplaší a pádí pryč. Spát, tak si mě taky přijde očichat a možná i něco víc.

Vstáváme brzy, chceme se dostat na trail už kolem 11. Musíme ale ještě poslat balíček pomocí UPS, pošta tam nejezdí. A to byl tady kámen úrazu. Jedna pobočka nemá tiskárnu a musíme až daleko za centrum města. Tam se nám to podaří, ale už je skoro 10. A jak tu nejezdí úplně dobře ty autobusy, tak než skočíme na poštu poslat bounce box a vyřešíme ostatní záležitosti, je půl jedné. Ostatní záležitosti jsou hlavně glutenfree bagel s kafem. To jsem musel, když už tu pečou bez lepku.

Stopování bylo naštěstí easy, ale na trailu jsme stejně až někdy po jedné. No nic, jde se. Můj malíček sténá při každém kroku, ale má smůlu, musí jít i přes bolest. Za hodinu už mi všechna ta bolest otupila půlku nohy a už to ani nevnímám.

Ode dneška taky táhnu na zádech bear canister, nádobu na jídlo proti medvědům. Má speciální uzávěr, aby se do něj chlupáči nedostali. Nechává se aspoň 30 metrů od stanu a mělo by v něm být všechno, co “voní”. Od jídla, přes odpadky, až po krémy a zubní pastu.

Určitě to pro nikoho nenípřekvapení, ale já se do něj se vším stejně nevejdu. Teď to ještě tolik nevadí, povinně ho musíme mít až za 75 mil, ale budu muset trochu změnit svoji dietu na dalších 400 mil. Musím se zbavit nutelly, arašídového másla, oleje a ovocných kapsiček. Jsou to velké a neskladné položky. Asi dojde i na další a nejspíš budu trochu o hladu. Ale zato naživu, a to se vyplatí!

[cadaverinesniffer]

#1 Co teď..

Poslední měsíc se nese ve jménu vstávání před budíkem. Každej den minimálně hodinu. V nohách kocouři, oknem se vkrádá cigaretovej dým a v dálce řve zuřivě řezačka na kachle. Pár minut probíhá snaha vypnout, pak kniha, pak to vzdávám. Protože mozek právě zaplavila ranní kyselina. Její povaha je stále stejná. Pokud bych chtěla analyzovat její chemickej vzorec, momentálně bych v něm našla neutišitelnej vztek, ukřivděnost, pocit zrady, ostrou bolest ze ztráty blízké osoby - to vše by se nabalovalo v linii na hlavní a nejsilnější molekulu, odpor k lidem. Ten je momentálně na historickém maximu.

A protože každý zkušený majitel kyseliny ví, že ležení na místě způsobuje to nehorší poleptání, je na čase se zvednout a začít s dekontaminací. Každý den má jasně danou strukturu.

Tak třeba dnes:

ráno tě budí kyselina, pokus o spánek (7:00)

Nemá to cenu (8:00)

ráno se jí a pije kafe (9:00)

potom úklid, vyčistit kocourům záchod (9:30)

odnos bordelu do popelnic v jiným baráku (🥲 10:30)

reorganizace meal prepu (je v něm moc vysokokalorických kravin a málo proteinu, 10:45)

úřad (11:00)

úřad č.2 (11:30)

protein v levných potravinách (12:00)

výpis z katastru (12:30)

maso z krůtí farmy (13:00)

oběd ?

Marnej pokus se dospat v posteli plné kyseliny ?

Gym (16-17:00)

jídlo (20:00)

bude nějakej čas na art? Ne, radši ještě ukliď ten bordel (21:00)

Tak třeba zítra. (23:00)

Kyselinu provokujou banality. Třeba narušení rutiny, nedostatek soukromí a osobního prostoru, nesplnění vlastních cílů. To je vůbec největší prohřešek vůči kyselině -> Jsi podřadnej lůzr, co nemá hodnotu, protožes neumyl nádobí. To pak vede řetězením myšlenek k následujícímu -> v práci tě všichni nenávidí, jenom předstírají, že ne, v rámci slušnýho vychování. A následuje -> jsi zrůda, celý tvoje tělo je na zvracení, seš špinavá a každej to z tebe cítí na sto honů. A před hranicí starý dobrý -> Jsi podřadnej zmetek, kterýho nikdo nerespektuje a zasloužíš si za to zaplatit vlastním masem.

V tuto chvíli, tedy kdy kyselina leptá základní pilíře tvé sebehodnoty, máš na výběr ze dvou možností - sebedestrukce/sebepoškozování, trest, nebo zmáčknout emergency exit -> okamžitě vstát a změnit to, co jsi doposud dělal. Vyrážíš do boje s kyselinou///// neutralizuj její sílu důvodama, který kontrujou tvoje lůzrovství, a to včetně těch nejmenších (od schopnosti vykopat se z postele, po životní posuny směrem dopředu). Cítí k tobě nenávist a nejsou schopni ti to ani říct? Potom je to jejich problém a ne tvůj, a navíc, jsou to pokrytci. A potom smrtelná schránka. Sprchuješ se? Staráš se o svoje tělo? Potom nejsi špína. Chceš být kopií svýho okolí, aby jsi zapadl? Pokud ne, budeš velkou část lidí odpuzovat, protože jsi deviant. Máš ve svém životě kamaráda, nebo blízkýho člověka, kterýmu není odporný na tebe sahat, obejmout tě a sdílet s tebou osobní prostor? Potom jsi někdo, kdo je respektován (ale co když je to jen z lítosti? Opět, potom je dotyčný pokrytec a není to tvůj problém). A jak uniknout před chutí potrestat se? O tom se rozepíšu v nějakým dalším segmentu (protože je to pro mne po několika letech opět aktuální), ale momentálně mne od chuti porcovat drží pár faktů, a třeba se v nich taky najdeš:

Okolí mne bude považovat za slabocha (povrchní, ale účinný)

Nechci víc poškodit krásný tetování, který je prací skvělých umělců a já bych ji tímto znehodnotila

stejně, jako cigareta, mi to nepomůže s problémem. Je to pouze tlumič, a já se musím naučit čelit kyselině sama.

Ubližuju tím lidem, kterým na mě záleží a vynaložili spoustu sil pro to, aby mi pomohli. Je to z mé strany disrespekt vůči nim.

Můžu si ublížit jinak - vyčerpat se několikahodinovou procházkou bez cíle, jít do Gymu, jít trhat kopřivy na čaj bez rukavic.

Můžu si pustit dokument/ přečíst si literaturu faktu o událostech a lidech, kteří prošli skutečným peklem a vše zvládli (nedoporučuji v některých konkrétních momentech, kdy tě taková činnost může dostat hluběji pod hladinu kyseliny)

Můžu brečet, dokud oheň nevyhasne a neusnu vyčerpáním

Je toho víc, a v dalších měsících to určitě rozeberem. Teď je čas pokusit se dospat ranní dluhy.

Držme se

[terezafabi]

Den 20.

Poslední dny jsou nějaké náročnější, děti vstávají brzo a my se nestíháme s Honzou dospat. Ráno je těžké, děti opět vzhůru v půl šesté. Máme v plánu výlet do Anagy, ale ani v deset to nevypadá, že někam vyrazíme. Nakonec nás nějak nasoukáme do auta. Ve vzduchu je cítit středeční konec pobytu v Puertu, už nějak i mentálně dojíždíme. Heduška usíná do deseti minut jízdy, vmačkám se mezi ně s Jindrou, abych jí držela hlavu a i Jindra na mě odpočívá. Anaga je rezervace na samém severovýchodním cípu Tenerife, měla by mít charakter pralesa a být protkaná turistickými cestami. Opět mě nalákaly hlavně krásné fotky, co jsem porůznu viděla. Místo odkud budeme vyrážet se jmenuje Cruz de Carmen. Když dorazíme na místo určení, dobrých deset minut strávíme popojížděním na parkovišti, které je obsypané auty i autobusy, zaparkovat se nám tam nepodaří. Honza sjede jen kousek níž a tam už to jde bez problémů. Máme vymyšlený asi 4kilometrový okruh a jsme zvědaví na místní flóru. Kopce jsou pokryté stromokeři,které často tvoří nad hlavami tunely a ve stromech zpívají ptáci (asi kanárci:). Vybrali jsme okruh, který je celkem frekventovaný, ale zase není to úplná tlačenice. Půlku jdeme mimo značenou cestu, tam je to nejhezčí a jdeme sami. Pro děti úplný ideál, jasně viditelné cestičky, cesta plus minus rovina, občas dřevěné schůdky. Heda chce stavět domeček pro housenky a Jindra sbírá klacky. Oba se svorně dožadujou naší pozornosti slovy “proč si pořád povídáte”! No my si s Honzou skutečně snažíme povídat už ráno jsem se snažila udělat “rodinnou poradu”, ale Jindra řekl, že ho takováhle rodinná porada teda vůbec nebaví a odešel. Tak manžel mi neodešel a lépe se přinutí odpovídat na moje dotěrné psychologické dotazy. Cesta je pohodová, za půlkou nás čeká výhled na Teide, u kterého si rozbalujeme ležení se svačinou, Heda si tam dvakrát rozbije to samé koleno a můžeme pokračovat dál. S Jindrou hrajem slovní fotbal, dost si to užíváme, a pak už jsme u auta. Hezký výlet na pohodu a do Anagy asi vyrazíme ještě jednou, možná si ji schováme pro babičku. Cestou domů se trochu zdržíme na dálnici, kde míjíme nepříjemnou nehodu, ale v půl páté jsme doma. Dávám do trouby kalamáry a hranolky, abychom snědli zbytky z mrazáku, než odjedeme a já se odcházím připojit na webinář. 

[queenofrosesss]

My favorite “get away from the real world” place is Dospat in the Rodopi mountains in Bulgaria. The views, the air, and the feeling of nature hugging you and promising you that everything will be okay are what makes it different than any place I have ever been to and the main reasons why I will keep coming back. 🦋

[balkanche]

Around Dospat, Smolyan Region, Bulgaria

[kilometribg]

Dospat dam https://kilometri.bg/en/view/dospat-dam

[poleteli]

Смолян, Болгария 

Nikolai Karaneshev | Фотография | Карта

[filmphotographyjournal]

by Just A Stray Cat

[tturkishcoffe]

Dospat Vacha Hydro Power Cascade

Dospat-Vacha Hydro-Power Cascade commissioned between 1958 and 1965

During this period the Kozloduy nuclear power plant was constructed and commissioned on the Danube (1974). Its initial capacity consisted of 2×440 MW VVER-440 reactors. Later on it was extended by another 2×440 MW reactors of the same type. In 1987 Unit 5, VVER-1000 with a capacity of 1000 MW was commissioned, and in 1991-Unit 6 of the same type. Thus the total capacity of Kozloduy amounted to 1760+2000 = 3760 MW. Its annual output is presented in Table 14.

During the period reviewed here, the electric power generated by Kozloduy NPP reached 35.6% of the total power generated in the country (1989), and in the recent years its share has exceeded 40%.

The construction of a second nuclear power plant also was begun on the Danube-Belene NPP. However, after considerable progress of the construction, it was stopped and has not been continued.

The 220 kV overhead transmission line ring: Aleko-Maritsa East-Dobrudja-Gorna Oryahovitsa-Aleko was completed in 1971.

Transmission network

During that period a 400 kV transmission network was constructed-comparatively big for the scale of Bulgaria. It was developed according to the “closed loop” pattern, like the 220 kV and 110 kV networks, and was completed in 1984. At the same time, interconnection lines for such voltages were also built with the countries listed below:

Varna TPP, commissioned in 1969-overall view Varna Substation 750/400 kV, commissioned in 1987 Varna Substation 750/400 kV -transformer area Varna Substation 750/400 kV- 750 kV switchyard 750 kV overhead transmission line to Varna Substation

The related power supply substations for 220, 400 and 750 kV were also constructed, as well as a considerable number of substations for 110/10-20 kV (Table 15).Substations ft transformers diagram of the 400 kV and 220 kV transmission system in Bulgaria, 1980

[c4p]

Dospat Vacha Hydro Power Cascade

Dospat-Vacha Hydro-Power Cascade commissioned between 1958 and 1965

During this period the Kozloduy nuclear power plant was constructed and commissioned on the Danube (1974). Its initial capacity consisted of 2×440 MW VVER-440 reactors. Later on it was extended by another 2×440 MW reactors of the same type. In 1987 Unit 5, VVER-1000 with a capacity of 1000 MW was commissioned, and in 1991-Unit 6 of the same type. Thus the total capacity of Kozloduy amounted to 1760+2000 = 3760 MW. Its annual output is presented in Table 14.

During the period reviewed here, the electric power generated by Kozloduy NPP reached 35.6% of the total power generated in the country (1989), and in the recent years its share has exceeded 40%.

The construction of a second nuclear power plant also was begun on the Danube-Belene NPP. However, after considerable progress of the construction, it was stopped and has not been continued.

The 220 kV overhead transmission line ring: Aleko-Maritsa East-Dobrudja-Gorna Oryahovitsa-Aleko was completed in 1971.

Transmission network

During that period a 400 kV transmission network was constructed-comparatively big for the scale of Bulgaria. It was developed according to the “closed loop” pattern, like the 220 kV and 110 kV networks, and was completed in 1984. At the same time, interconnection lines for such voltages were also built with the countries listed below:

Varna TPP, commissioned in 1969-overall view Varna Substation 750/400 kV, commissioned in 1987 Varna Substation 750/400 kV -transformer area Varna Substation 750/400 kV- 750 kV switchyard 750 kV overhead transmission line to Varna Substation

The related power supply substations for 220, 400 and 750 kV were also constructed, as well as a considerable number of substations for 110/10-20 kV (Table 15).Substations ft transformers diagram of the 400 kV and 220 kV transmission system in Bulgaria, 1980

[hairfashionstyle]

Dospat Vacha Hydro Power Cascade

Dospat-Vacha Hydro-Power Cascade commissioned between 1958 and 1965

During this period the Kozloduy nuclear power plant was constructed and commissioned on the Danube (1974). Its initial capacity consisted of 2×440 MW VVER-440 reactors. Later on it was extended by another 2×440 MW reactors of the same type. In 1987 Unit 5, VVER-1000 with a capacity of 1000 MW was commissioned, and in 1991-Unit 6 of the same type. Thus the total capacity of Kozloduy amounted to 1760+2000 = 3760 MW. Its annual output is presented in Table 14.

During the period reviewed here, the electric power generated by Kozloduy NPP reached 35.6% of the total power generated in the country (1989), and in the recent years its share has exceeded 40%.

The construction of a second nuclear power plant also was begun on the Danube-Belene NPP. However, after considerable progress of the construction, it was stopped and has not been continued.

The 220 kV overhead transmission line ring: Aleko-Maritsa East-Dobrudja-Gorna Oryahovitsa-Aleko was completed in 1971.

Transmission network

During that period a 400 kV transmission network was constructed-comparatively big for the scale of Bulgaria. It was developed according to the “closed loop” pattern, like the 220 kV and 110 kV networks, and was completed in 1984. At the same time, interconnection lines for such voltages were also built with the countries listed below:

Varna TPP, commissioned in 1969-overall view Varna Substation 750/400 kV, commissioned in 1987 Varna Substation 750/400 kV -transformer area Varna Substation 750/400 kV- 750 kV switchyard 750 kV overhead transmission line to Varna Substation

The related power supply substations for 220, 400 and 750 kV were also constructed, as well as a considerable number of substations for 110/10-20 kV (Table 15).Substations ft transformers diagram of the 400 kV and 220 kV transmission system in Bulgaria, 1980

[lalkabulgaria]

Dospat Vacha Hydro Power Cascade

Dospat-Vacha Hydro-Power Cascade commissioned between 1958 and 1965

During this period the Kozloduy nuclear power plant was constructed and commissioned on the Danube (1974). Its initial capacity consisted of 2×440 MW VVER-440 reactors. Later on it was extended by another 2×440 MW reactors of the same type. In 1987 Unit 5, VVER-1000 with a capacity of 1000 MW was commissioned, and in 1991-Unit 6 of the same type. Thus the total capacity of Kozloduy amounted to 1760+2000 = 3760 MW. Its annual output is presented in Table 14.

During the period reviewed here, the electric power generated by Kozloduy NPP reached 35.6% of the total power generated in the country (1989), and in the recent years its share has exceeded 40%.

The construction of a second nuclear power plant also was begun on the Danube-Belene NPP. However, after considerable progress of the construction, it was stopped and has not been continued.

The 220 kV overhead transmission line ring: Aleko-Maritsa East-Dobrudja-Gorna Oryahovitsa-Aleko was completed in 1971.

Transmission network

During that period a 400 kV transmission network was constructed-comparatively big for the scale of Bulgaria. It was developed according to the “closed loop” pattern, like the 220 kV and 110 kV networks, and was completed in 1984. At the same time, interconnection lines for such voltages were also built with the countries listed below:

Varna TPP, commissioned in 1969-overall view Varna Substation 750/400 kV, commissioned in 1987 Varna Substation 750/400 kV -transformer area Varna Substation 750/400 kV- 750 kV switchyard 750 kV overhead transmission line to Varna Substation

The related power supply substations for 220, 400 and 750 kV were also constructed, as well as a considerable number of substations for 110/10-20 kV (Table 15).Substations ft transformers diagram of the 400 kV and 220 kV transmission system in Bulgaria, 1980