#úraz

[sanceskuryrkou]

http://zdenkarezaninova.edenlive.eu

[mojenebankovka]

Nenadálé výdaje nebo neočekávaný výpadech v příjmech může nastat i několikrát do roka. Rozbitý spotřebič, nemoc, úraz nebo i osobní potřeba bývá příčinou sjednání nejrůznějších typů krátkodobých půjček. Bez registrů a dokládání výše příjmů jsou krátkodobé úvěry poskytovány podnikatelům a OSVČ. Banky žádosti o krátkodobé půjčky zamítají nejčastěji z důvodu neprokázání dostatečné bonity nebo pro negativní záznam v některém z registru dlužníků, který může být i staršího data. V takové situaci vám pomohou krátkodobé nebankovní půjčky. Peníze jsou vypláceny okamžitě po schválení žádosti o půjčku na bankovní účet. Jelikož jsou krátkodobé půjčky poskytovány na nízký objem finančních prostředků je jejich vyřízení jednoduché. Doložit je třeba jen několik základních dokumentů. Půjčku můžete sjednat online nebo využít poradenství úvěrového pracovníka, který vám pomůže s nastavením parametrů krátkodobé půjčky tak, aby co nejvíce odpovídala vašim finančním potřebám.

[kadet-pise]

Dobrodružství se neobejde bez zranění! Ale O dracích a Sedmi je připravena, má s doktory a zdravotními sestřičkami mnoho zkušeností!

Jaký úraz jste si při cestování udělali vy? 

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná Vážení přátelé, ano :(

Padesátiletý Bohouš Fischer (M. Lasica) pracuje jako referent v podniku na výrobu záchodových mís a jiné zdravotnické keramiky. Úředničina ho nebaví, k nesmyslnému vykazování kdejakých zbytečností pociťuje stále větší odpor. Chtěl by se opravdově věnovat ženě, dětem a nějaké smysluplné práci. Jenže soukolí socialistického hospodářství jej "nemilosrdně" vynese na místo ekonomického náměstka, kde je muž nucen dělat ještě větší kompromisy než dosud. Účastní se zbytečných výjezdových zasedání, na které musí z titulu své funkce shánět peníze z podnikových fondů, nebo šalamounsky řeší "pracovní" úraz dvou zaměstnanců, kteří se místo práce věnovali milostným hrátkám. V jeho soukromí to ostatně není o moc lepší. Aby jeho dcery-dvojčata udělaly maturitu, pokusí se Bohouš vyspat s jejich ruštinářkou… (ČSFD)

Působivá úvodní sekvence, která dnes vypadá jako propagační video jisté politické strany, zde, celý film na Voyo.

[absurdne-obrazy]

Non Plus Ultra

jo len pre ten zápis, toto je najabsurdnejší obraz a zážitok v živote, zišlo sa jedno s druhým, potom sa to v čase zmiešalo a bola nejaká nedeľa.

Vařím nejakú sviečkovú, pekne som sa s ňou vymazlil, Roman Vaněk vie. Založená si tak bublá, vravím si za dve a pol hodky vytiahnem mäso. tak miešam a miešam

strih //

ležím a niekto sa má pýta, či viem kde som, kábel tu a tam a prý JIP, no nebol to cash and carry, ale plná Nemocničná, wtf?

najviac teleportácia v živote. nezľakol som sa, bol som len neuveriteľné prekvapený. dyť sme nepili aby si jeden urval nejaký úraz.

po pár dňoch to rosypané životné lego začína dávať zmysel, ale že to skončí troma epileptickými záchvatmi za sebou bych neuvěřil keby na mňa nerozprával doktor.

po pár dňoch som pokojnejší, uvedomil som si nahromadenú nenávisť v sebe k S.H. i keď on je vlastne tiež obeť. a iní... a pocity viny za to všetko, akútne iluzorné zlyhanie.

dal si si toho moc na krátku dobu a telo sa cuklo v najhoršej možnej..

mám domlátené ruky, som zmätený a uvedomujem si až teraz, čo všetko (si) musím o(D)pustiť, zhubné myšlienky, ktoré som si nepriznával, nenávisť, o ktorej som vravel, že ju necítim..

sa teraz stáva ľútosťou a pohŕdaním.

a stále neviem s tým plne naložiť.

po dlhej dobe som nútený a súčasne plne ochotný priznať plnú prehru(nový začiatok), ktorú vidím len ja.

a okolo mňa sú tak krásni ľudia, tu v Nemocnici, kolegovia, rodina, priatelia, kamaráti, známi... ak som do vás niekedy niečo investoval, tak ste mi to všetko vrátili 100x behom troch dní, ale to nie je súťaž, ani dlhopis.

chcem sa Teraz len uzdraviť, a plodiť naďalej dobro, tvoriť, dýchať a nebáť sa.

a strašne moc sa chcem znova zamilovať, ja musím naložiť s tým neuveriteľným množstvom lásky, ktoré vo mne je.

siiiiii nečakal.

znovu a znovu

tak moc ďakujem všetkým za podporu, pomoc, malé detaily, tak moc vás všetkých milujem!

// už teraz s teším ako nechám poslať kolektívu sestričiek a bratov veľkú kyticu s nějakou bohemkou a bomboškou + jednu špeci kyticu ruží slečne psychologička Terezke, asi je vydatá, ale o to nejde. Má tak krásne oči.

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 5

Ahooooj kamarádi, milí rodiče,

taky u vás dnes bylo takové vedro?  Konečně pořádné léto!

Ráno se rozběhla vrcholná logistická akce tábora – táborové putování. Koedukovaná skupina nejstarších táborníků vyrazila na kole na Majdalenu, kde přenocují a ráno se přesunou vláčkem do Suchodla, aby poté sjeli na lodích zpátky na Majdalenu.

Pěšourem na Holnou ráno vyrazil 2. oddíl dívek a 3. oddíl chlapců.

Zítra ráno odputuje další partička a to znamená, že bude přesně TO poledne, kdy je v táboře nejméně táborníků a ONI v poledne přiletí!!! Zítra vám dám vědět, jestli fakt doletěli a jaké bylo přistání…

Oddíly, které zůstaly v táboře měli opět sportovní program, včetně skvělého Brännballu nejmenších dětí. Pro neznalé, kdyby vám doma děti vyprávěly, že mlátili prkýnkem na maso do tenisáku a chvílema byly spálený, tak vězte, že to nebyl úpal, ale skvělá týmová hra brannball, což je taková švédská měkká verze softballu.

Na marodce dnes ošetřeno 27 kousků. Žádné drama se nekonalo, většina bylo klíšťat, včetně těch malých, téměř neviditelných mršek. Nebojte, praktikanti hlavně malých dětí, jsou pořád nabádáni, aby děcka ochamtávali a klíšťata kontrolovali. Asi nejzásadnější úraz dne byl odřený Míši loket. Vystartoval na běh dovednosti tak úporně, že se místo rozběhu rozplácl na zem. Slzičky jsme zastavili téměř okamžitě, protože bylo potřeba doběhnout závod, je to bojovník po tatínkovi. Po ošetření na táborovém JIPu, ujištění, že se ruka nebude muset uříznout si Míša oddechl se slovy: “Tak hlavně, že budu moc držet smyčec“. A my si můžeme oddychnout, že budoucnost klasické hudby v Čechách je zachráněna.    

Chladivá Nežárecká byla dnes skvostná a využitá několikráte denně.

Vy, které čeká zítra čeká pracovní povinnost, to máte teda blbý, vy co někde trajdáte, jak utržený, protože využíváte, že ONI nejsou doma, tak si to užijte a my??? Buďte bez obav, my budeme určitě cajk.

Ze statku, obletována hejnem komárů, vás srdečně zdraví

Teta Madla

[jirsen-blog]

Jak správně nahlásit úraz jako pojistnou událost?

Jak správně nahlásit úraz jako pojistnou událost?

Možná si říkáte, že je úraz jako úraz. Ale pro pojišťovnu nikoliv. Pojišťovna přijme jen některá hlášení o úrazu. Jak musí vypadat hlášení o úrazu, aby pojišťovna uznala nárok na pojistné plnění? Úrazem je pro nás každé poranění. Ale nikoliv pro pojišťovnu! Pro laika je to jasné: poranění = úraz. Jenže pojišťovna není laik. Je to firma zaměřená na tvorbu zisku, a proto se snaží ochránit sebe sama…

[malehryblog]

Úplněk, aneb jak se z idiotů státi dámami 

( jednoduše- stačí odjet z Rakouska a ocitnout se na Mallorce)

Vyrazit na Mallorcu, to nebyl nikdy náš plán… připadala nám příliš turistická, materiální, no prostě měly jsme spooooustu předsudků… a předsudky je dobré nechat stranou a přesvědčit se, zdali opravdu odpovídají skutečnosti… ano, každý jsme nějak naladěný, hrajeme jiný tón a tudíž mnohdy správně intuitivně cítíme, kde nám to bude “ ladit”. 

A tak jsme se prostě zbalily a vyrazily (vlastně vyrazili- neb v naší skupinė figuroval i rod mužský) na pár dní tam, kam byly zrovna dostupné lety, kde je moře a slunce… vyšla z toho zrovna Mallorca, tak jsme objednali Fiata pětistovku, 

ubytování u moře, vzali příruční kufříky a zamířili na letiště do Vídně. Radovala jsem se, že zrovna ten den se unie dohodla, že už nebudou třeba ony rituální masky, pod kterými se cestující víc jak dva roky dusili, pro jistotu jsem jednoho “opelichance” strčila do kapsy což se poté ukázalo jako dobré rozhodnutí. Ve Vídni se projevil úplněk, který kolem šesté ráno zrovna ten den nastal a tak už jen v parkovacím centru, kde jsme ponechali naše české auto, to byl zážitek! Panda, ve které ho vždy ponecháváme byla plná a tak jsme sáhli jinam…do Orange- tedy na Rakušáky nevídaně neudržovaného prostoru. Slečna v pantoflích a s cigárem v puse si převzala klíče a zaparkovala naše auto někam, kde bylo asi hodně prašno a poletovalo tam spousta ptáčků… jiný zaměstnanec nás naložil do dodávky, ve které se zrovinka zaseklo sedadlo, (mrška jedna umolousaná!) tak jsme ho museli přelézt, jinak bychom riskovali, že po cestě ranní zácpou nestihneme letadlo. Trošku jsme pokřtili bílé kalhoty na dlouho nečistěných sedadlech, ale let byl zachráněn. Už jen zvládnout křičící zaměstnankyni letiště, které při kontrole zavazadel už docházela trpělivost a ztratila vládu nad svým projevem… ( krásně by ztvárnila roli ve filmu z německé okupace). Vyrážela ze sebe německé povely. Byl to zdařilý výkon! Celá naše skupina zamířila  do fronty právě za ní, abychom si to prožili na vlastní kůži. Zajímavý zážitek! Jiná dáma podobného naladění nám nařídila nasazení roušek. Chvíli jsem protestovala, že ode dneška se nemusí nosit, ale bylo to marné, v jejich rakouském světě to mají jinak! Nasadila jsem opelichance, abych prošla a neriskovala život.

     V letadle seděla podobná rakouská uvědomělá občanka a nadávala všem, kdo neměli roušky do idiotů, tahala každého “idiota” za rukáv a nařizovala nasazení masky. “Die Mask…Mask…Idioten”” Seděla jsem přes uličku za ní a tak jsem tak na jejím iPadu celý let mohla sledovat několik dílů romantického seriálu, ve kterém byli všichni muži v oblecích, dámy v dobových šatech a vždy jim to slušelo, dokonce i v nemocnici, když utrpěli úraz. Patrně hlavní hrdinka seriálu seděla na nemocniční posteli a bylo vidět, že úprava vlasů a make-up zabral lékařům víc času než samotný lékařský zákrok. Paní, jež polovinu pasažérů nazvala idioty, seděla ve vytahaném triku, neupravená a ronila slzy nad neštěstím svých nádherných štíhlých a upravených hrdinek. Napadlo mne, že tyhle dámy a pánové jsou pro ni vzorem i bez roušek, což v jejím případě bylo ohromující! Občas jsem směrem k ní mrkla a tak mám přehled, jak je to všechno v iPadu krásné a že je třeba ho nosit neustále při sobě, protože když je člověk obklopen “idioty” jen a jen v něm objeví  opravdové hrdiny!                             Při vystupování z letadla jsem si neodpustila téhle milé dámě odpovědět na její kritiku, že se má podívat, kolik obalů od oplatků zanechala na sedadle a postarat se především o sebe.  Hygienická opatření jsou jedna věc, ale co ekologie! Vyvolalo to pobavení kolem a tak jsme dle přísloví “ kdo se směje naposled…” se smíchem vystoupili i s ostatními kamarády idioty na půdu sluncem zalitého ostrova.

    Tam úplněk nenatropil žádnou škodu. Usměvavý řidič, který nás měl odvést do autopůjčovny nám sdělil, že musíme počkat na další dodávku, neb v té jeho pro nás už není místo. Všiml si našeho zklamání. Pohotově vytáhl přednostní kartičku s číslem jedna, pro kolegu, co prý už tu bude tak za pět, deset minut… “zatím si užívejte sluníčka, je tu krásně a já miluji bílé oblečení… moc vám to sluší! “ A tak se z “idiotů” staly dámy a z úplňku kamarád…

Jak jde život na malém, bývalém rybářském, městečku na Mallorce

Asi se s ledaským shodneme, že atmosféru v zemi tvoří lidé. Svoji kulturou, náladou, či nenáladou, životní energií, vírou, přesvědčeními… Když přijedeme do neznámé země poprvé, zpravidla při prvním nádechu pocítíme jak se v ní cítíme. Téměř okamžitě zaznamenáme její pomyslné “DNA”. Ten první pocit je neomylný… i když nás poté zavalí spousta dalších vjemů, jakoby ten první nádech byl tou, pro nás pravou, informací. Na Mallorce jsou lidé veselí, komunikativní, přátelští a nedělají si problém. Procházíme mėstečkem, který byl za dávných časů rybářskou osadou. Na stavbě domu si zedníci zpívají a dokonce i s náčiním v ruce tančí… jen tak, pro radost… Procházíme kolem a konstatujeme, že tohle bude tedy veselý dům! Všechno, co člověk tvoří je prodchnuto jeho myšlenkami a náladou s jakou onu věc vytvářel. Tam se bude hezky bydlet, poznamenala jsem. (Pro představu: nemovitosti jsou tady přímo v městečku u moře mnohem levnější než u nás v Brně!) Dle našich úvah neměli tito hoši zrovna důvod k oslavě… bylo horko, práce těžká, náročná… a oni si ten důvod k radosti přeci jen našli! 

V kavárnách jsou číšníci příjemní a to nejen na dámy, ale na všechny kolem. Nevypakují vás před zavíračkou, ani po ní a většinou všechno co vám přinesou je dobré. Každý bárek má svůj vlastní recept na Sangrii… nám se pokaždé podezřele zamotá hlava a říkáme si, že ještěže nevypijeme víc jak sklenku…a že díkybohu jsou k dispozici drobné jednohubky “tapas”, olivy, mallorské mandle, omáčka alioli s kousky pečiva…kupodivu i při náporu zákazníků nejsou zpruzení a nenaučili se zavírat jako u nás téměř všechny restaurace v době virové v sedm večer, nýbrž máme šanci se i po setmění dobře najíst a posedět. 

Když si vyrážime ráno kolem půl deváté zaplavat, téměř ještě nezačal den. Děti chodí do školy pravděpodobně na devátou, protože je potkáváme po cestě se školními taškami.  U moře v přístavu jsme jeden den ráno potkali školu. Děti byly vyzbrojené náčiním, taškami a rukavicemi a sbíraly odpadky. K dispozici měly stánek s limonádou a tak si zaslouženě chodily pro přídavky žlutého pomerančového moku…”Rodrigo, Nahuel, Bianca,” volá mladá paní učitelka a svolává tak děti k sobě. Školka je přímo u moře, kousek od majáku. Děti tam mají upravené hřiště s prolézačkami a taky přístup do vody… musí to být paráda chodit do takové školky! Paní učitelky dokáži i zvednout hlas, ale mají tolik energie, že to nevyznívá jako prohřešek. Připadám si jako suchar v téhle zemi plné prožívaných emocí. Když si dva vyprávějí, zní to jako pohádka… ty tóny v hlase, dramatické pauzy… Španělština je navíc krásná a díky znalosti Italštiny člověk hodně pochopí.                                                                    Evidentně jsou lidé k sobě tolerantní, protože ani na ty nejbizarněji oblečené dámy nikdo nekouká s opovržením a vlastně si tu každý chodí jak chce. Kolorit čtvrti ve které jsme se na pár dni usadili dotváří podivná starší paní. Nosí všechny barvy světa najednou, k tomu flitrový klobouk a vysoké bílé šněrovací boty. Obličej má tak zmalovaný, že člověk netuší, kdo “bydlí pod touto maskou”. Ráda se směje a ukazuje zabarvené zoubky od rudé rtěnky. S každým prohodí nějaký ten vtípek a když vychází s nákupními taškami ze supermarketu, začne nám pracovat fantazie. Jakou má asi domácnost, co vaří a o kolik členů se stará… životní román jedné zvláštní ženy pro nás zůstává tajemstvím.

Přirozený chod městečka je ovlivněn turismem a to si tedy s hrůzou představujeme, jaké to je, když turisté o letních prázdninách pohltí a obrátí naruby všechno kolem… Prý tu sezóna ještě nezačala. Začíná koncem května a největší nápor je tady v červenci a srpnu. V září už zmatek pomaloučku opadá. Nedokážu si představit ty přelidněné pláže, vedro a plné bary. Asi bych nikomu neporadila sem v tuhle dobu jet na dovolenou. Ale každý jsme jiný, třeba právě  tohle naopak mnozí lidé vyhledávají. My dáváme přednost většímu klidu a jsme tak víc schopné proniknout alespoň trochu do mentality zdejších obyvatel.

Jeden večer jsme zamířili do nádherného přirozeného  podniku ( obchůdek s místními výrobky, kavárna, bar i restaurace v jednom). Obsluhovala nás paní Carmen. Za výkon- tedy skvělé pečené papriky, bramborovou omeletu a skvělou Sangrii jsme zatleskali. 

Na potlesk zvyklá prý není, ale udělal jí radost. Byla tak veselá a spontánní, že nám ani nepřišlo, když nás při odchodu všechny objala. “Léto je tady šest měsíců a to je dobrý, ale zima- brrr…  prší a nikdo tu není… všichni jsou pryč, všechno je zavřený… smutný…  ale já ne, já jsem veselá pořád” popsala nám Carmen svůj životní postoj. A to je recept na štěstí, nebo ne?!

Setkání s krajankou 

Jsme k smrti unavení pochodem na slunci a po návštěvě solivarů… kde bylo možné vidět obrovské hromady soli, tyčící se jako bílé skály podél moře. Přitáhl nás nápis “Podniková prodejna”… dobrá příležitost nakoupit trochu soli domů. Prodejna byla zajímavá. Sloužila současně jako malý bar, kde se dalo posedět a smlsnout něco dobrého. Objednali jsme si kapučíno a koláčky a chtěli si vybrat v regálech sůl.

Ejhle…maličká dózička - 9 Euro… a co je tohle? Voňavky, mýdýlka, reklamní předmėty… a proč tady není alespoň půlkilový pytlík soli z těch obrovských hromad kolem? Odpověď neznámá a tak jsme  zaplatili a vypravili se na přilehlou pláž. Všichni o této pláži hovoří jako o největší, nejdelší a nejkrásnější na ostrově. Moc průvodcům nevěříme, ale jsme mimo sezónu, tak by se tam snad dalo pobýt v klidu. Už při příjezdu nás vítá bedna s Coca colou, Fantou a Spritem.  Parkoviště  je podivně zaplněné ale stačí zaplatit 7 Euro, zaparkovat auto a dál jít pěšky.  Pláž je opravdu veliká!  Vejde se na ni spousta barevných ručníků, nafukovacích lehátek, míčů, stanů  a taky plážových prodavačů! Tašky…trička… značkové hodinky pravděpodobně značky “Ukradl jsem sám”…“Koko, koko, ananas, koko…” ozývá se z dálky… Tak, mohli bychom tu pobýt, nakoupit si hodinky a taky se najíst kokosu, to ano…ale nepobydeme a raději se hned otočíme na “bosém podpatku” a táhneme bez nových hodinek zpět do auta… Nic naplat, přichází ke slovu kamarád Google…  několik kilometrů odtud jsou vyznačené malé zátoky… jedeme tam!!!! Google nezklamal.

 Zátoky jsou tiché, bez beden s nápoji, bez lidí a dokonce i se stromy poskytujícími stín. “Hurááá! Tak si chvíli dáchnem”. Rozhodneme se a  rozložíme ručníky. Romantiku odpočinku zpestří tmavý labrador… vrhá se na naše tašky, hledá něco k snědku, potom nás přátelsky olizuje…slyšíme povel paničky. Je v Češtině. Naše krajanka už se řítí a když pochopí, že nejsme němečtí turisté, nýbrž její rodní bratři, tedy i sestry, rozzáří se. Jé, já tady žiju, s Jirkou, s partnerem…máme tady práci v baru…a už chrlí informace o celé svoji životní situaci. Dozvídáme se mnoho i o jejích rodičích v Čechách, zdravotním stavu taťky, pejskovi a jeho operaci tlapičky, o plážích poblíž, kam chodí lidé s pivkem a velkými plážovými lednicemi na celý den, vyslechneme kritiku místních, jejich špatný vztah ke zvířátkům, taky se dozvíme vše o jejīch momentálních problémech v práci, proč a jak vybrala pejskovi takové jméno, co na to všechno Jirka, o chatě v Česku, kam jezdí na zimu, když není práce na ostrově… je to hodná, prostá a upřímná duše, jen mám hrozný strach, aby se neudusila, protože se mezi větami ani jednou nenadechla a už mluví půl hoďky… přichází v úvahu jedině průběžné dýchání, které ovládají hráči na didgeridoo. Během monologu se všichni uvelebíme na ručníky a snažíme se usnout. Nejde to. Probere nás pomlka mezi větami.  Paní už musí. “No, to jsem si s vámi pěkně popovídala,” zahlaholí a s omluvou že bohužel vážně musí jít, odchází. A my si teď zaslouženě “dáchnem” Ne, žádný leháro!  Bára vyloví šampíčko a podává nám pohárky… bednu s nápoji nahradila malá plážová taška …pátrám, jestli v ní nemá i Coca colu a Sprite- nemá. Letí špunt… tak jo, “dáchnem” si až doma!

[moisesdodson]

https://boxerske-rukavice.cz/

Které Typ Rukavic Byste Měli Rozhodnout Se Pro?

můžete určitě ne prostě rozhodnout se pro jakýkoli druh druhu rukavic pro váš instrukce. je důležité zvážit svůj druh školení před získávání nového páru rukavic. Právě zde jsou několika absolutně nejvíce běžně používané rukavice, které hodně nováčci využijte:

Rukavice do tašky mají tlusté vycpávky a také propagaci podstatné paže podpora. Rukavice do tašky jsou snadno dostupné ve dvou variant: klasické rukavice do tašky a moderní rukavice do tašky. Nadčasové rukavice do tašky jsou nejsou doporučeno pro amatéry protože provádějí určitě ne dodat vhodné polstrování a pomoc. Toto ve skutečnosti hlavní důvod tuny profesionální stejně jako nováček stupeň boxeři vyberte současné rukavice do tašky, převážně, aby se vyhnuli ruce úraz na zdraví.

Bojové rukavice ve skutečnosti rychlé a snadné, stejně jako osvětlení na majetky a mají silnější polstrování jako kontrastně pytlíkové rukavice. jsou zejména vyrobeny aby se zabránilo traumat během zápasů sezení.

Soutěž rukavice jsou lemované s spodní vycpávka jako  přizpůsobené k různým jiným druhů rukavic. ve skutečnosti výjimečně přenosné a ve skutečnosti navrženy zranit. Vyrobeno pro vážné zacházení s, tyto rukavice jsou nebezpečné dost k přinést při trauma o vypořádání se s konkurenty jednotlivci.

Zacházení s rukavicemi ve skutečnosti lemované s menší vycpávka jako kontrastní s různými jinými druhy rukavic. ve skutečnosti výjimečně malé stejně jako ve skutečnosti vytvořeny zranit. Vyrobeno významné boje, tyto rukavice hrozí dost k příčinu trauma o boji soutěží účastníky.

[janpovysil]

Tokyo 2020

Udělám něco, co jsem hodně dlouho odkládal.

Na důvody, proč jsem to odkládal, se neptejte. A důvody, proč to dělám teď? Ty si můžete přečíst zde… Potřebuju od vás pomoct. Za dva roky a kousek budou Paralympijské Hry v Tokyu. Mohly by být moje šesté. A já hrozně moc chci, aby byly. Za rok bude mistrovství světa v Malajsii. A já hrozně moc chci, aby proběhlo za mé účasti… Ale jak už se to stává, postavilo se mi do cesty několik překážek. Tedy… Několik překážek a jedna úžásná věc. Začneme tím pozitivním - stanu se tátou. Což je neskutečný dar, kterého si vážím a opravdu se na něj těším. S miminkem ovšem přijde i větší vytížení v soukromém životě a toho jsem si, samozřejmě, vědom. No a pak je tu změněný systém klasifikace, který mě posunul z třídy S4 o třídu výš. Jak bych vám to vysvětlil. Klasifikace nás paralympioniky rozčleňuje do tříd, abychom mohli závodit proti těm s podobným handicapem. Posun o třídu nahoru znamená něco jako kdybyste s autem pro Formuli 3000 měli závodit proti Formuli 1… Ale bereme to s trenérkou jako velkou výzvu a chceme ukázat, že jsem natolik dobrý plavec, že se dokážu nejen nominovat do Tokya, ale i se porvat o co nejlepší umístění. A ano, jdeme do toho i s tím, že nemáme tak výkonný motor, ale zato máme horší aerodynamiku. No a to jsou důvody, proč vás chci požádat o pomoc. Ona totiž taková opravdu ideální sozóna vyjde na cca. 1,5 milionu. A asi se všichni shodneme na tom, že to není zrovna malá částka…

Nechci, abyste mi dávali dary. Chci, abychom se společně zkusili zamyslet nad tím, jak využít moje schopnosti a dovednosti k získání prostředků na plavání. Takový “směnný obchod”. A co že to vlastně umím a co vám mohu nabídnout? Můžu se s vámi v rámci přednášek a seminářů pobavit o motivaci, sportu a životě na dvou kolech. Můžu se s vámi účastnit firemního teambuildingu atd…. Společné tréninky v bázenu nebo posilovně – vedení tréninku, technika plavání, jak na to zvedání činek… Fotografie – fotografie na plátně, papíře nebo třeba jako plakát. Prostě dle vašeho výběru a přání. Nebo můžeme vymyslet, jak tenhle můj koníček využít - mimo jiné fotím i pod vodou a to už se dají vymyslet věci. Co například výzdoba kanceláří nebo firemní focení pod hladinou, hm? Reklamní plocha: auto, triko, kalhoty, tréninkové plavky (v tomhle krapet závidim všem, co sportujou víc oblečení) Reklama/ambasadorství - sociální sítě, využití mého jména pro vaši propagaci (ale na koblihy reklamu nedělám - rozumíme si, že jo?:)) A kdo je vlastně Honza Povýšil? Kluk z Prahy. Kluk, co hrál vodní pólo a pozemní hokej a bez sportu si život neuměl představit. V patnácti letech přišel úraz a já si zlomil šestý krční obratel. Konec pozemího hokeje i vodního póla. Mou nedílnou součástí se stal vozík. A tak jsem začal plavat, protože jak jsem říkal, život bez sportu jsem si neuměl předstsavit. A ono mi to plavání celkem šlo. Vlastně mi šlo tak dobře, že jsem se v 16 stal členem paralympijské plavecké reprezentace. A členem jsem již 20 let, tak i pomáhám s rozvojem paralympijského sportu v ČR. Snažim se neflákat, takže jsem přivezl několik medailí z mistrovství evropy i mistrovství světa. Obojí se mi podařilo dokonce vyhrát. Z těch pěti paralympijských her, kterých jsem se doposud účastnil, mám doma pět medailí. No a když neplavu, tak fotím, pořádám výstavy a o focení i moc rád mluvím. Tak to je asi vše, co jsem vám chtěl říct. Ale kdyby vás cokoliv napadlo, ptejte se! Díky za vaši pozornost a všechny nápady. Honza

[cysnews]

Pracovní úrazy: uznávány jsou i na home office, statistikami může zahýbat covid

Pracovní úrazy: uznávány jsou i na home office, statistikami může zahýbat covid

V Česku každoročně přijde následkem pracovního úrazu o život asi 2,1 osob na každých 100 000 zaměstnanců. Podle dat ČSÚ se jedná o asi 110 úmrtí ročně. Zraněným, ale i případným pozůstalým náleží kompenzace. Na rozdíl od dopravních nehod, kde se odškodnění navyšuje podle nárůstu průměrné mzdy, je hodnota jednoho bodu za úraz v práci stanovena pevně. Počet pracovních úrazů v posledních měsících…

[identitypromenlivosti-blog]

Dneska je pondělí

Nastoupila jsem do nové práce s tím, že to bude strašně super a hned první den mám pracovní úraz. Bez nadsázky mi chybí půlka nehtu i s masem. Tak nějak doufám, že si aspoň do léta zahraju na klavír a že třeba budu mít i otisky prstů. Bolí to jako prase a já bych tak chtěla, aby tady byl někdo, kdo mi umyje vlasy a tělo, abych se nemusela té vody ani dotknout. Brní mi z toho celá ruka už teď a díky moc milá anémie, že jsem ztratila aspoň litr krve, když mi ten prst krvácel dvě hodiny v kuse. Beze srandy. Přišla jsem domů a omdlévám při každém rychlejším pohybu. A zítra vstávám v 6. Pravděpodobně s nechutnými vlasy, mrtvá, nepřipravená a budu vnitřně brečet při každém doteku rukou. Ani ten sex není poslední dva dny úplně supr čupr. Zřejmě mi něco vnitřně chybí, když je všechno takhle nanic. Ale co? Jo a nestihla jsem volit. Šéfka mě hodila autem, protože se o mě bála. Sama z té krve omdlévala, ale tak ok. Volit půjdu zítra, protože jestli vyhraje ten kokot Zeman, tak už se fakt nechám zakopat do země, abych se na to nemusela dívat.

[lucka-lesakova]

Maličkosti

Představte si, že byste se jednoho dne probudili, bylo by jedno jestli je pondělí, nebo sobota, budík by pro vás neexistoval. Vstali byste a váš den by byl dokonalý. Bylo by to skvělý, protože byste najednou měli úplně všechno, co byste si přáli. Dělali byste cokoli by vás jen napadlo a co by vás bavilo bez jakéhokoli omezení. Byl by to skvělý den a vy byste byli moc šťastní, že jste ho mohli prožít. Takovýhle den by vás nečekal jen jeden, takové dny by vás už doprovázely do konce života. Každý den by byl “dokonalý” a už nikdy by vás nepotkaly žádné povinnosti, potíže, nebo hádky. Nic takového by nebylo. Myslíte si, že je tohle to, po čem toužíte? Protože vám rovnou můžu odpovědět, že ne. Zvykli bychom si na to a byl by to jen další stereotyp, jako to všechno ostatní bereme do teď.

Musíme si uvědomit, že vždy tu přeci budou ty všední dny, obyčejné dny, kdy se nic neděje, ale musí to tak být, aby pak vynikly ty nekonečné a nepopsatelné dny. Dokonalé dny, které nejsou každý den a to je dělá výjimečnými. Ani by nemohly být každý den, jako všechno, co se opakuje by se pro nás stalo prioritou a my bychom si toho nevážili. Stejně jako ti skvělí lidé, kterými se obklopujeme. Jsme na ně zvyklí, ale neberme vše jako samozřejmost.

Chci navázat na to, jak si stežujeme, že je to všechno moc složité a celkový náš život je těžký. Každý máme denně povinnosti a konflikty, které musíme řešit. Říkáme, jak by bylo jednodušší, kdyby všechny problémy zmizely a radši byli všichni bez nich. Ale umíte si představit, že by všechno zmizelo?!

Samozřejmě, že by to bylo chvíli fajn, ovšem potom už by nás to nudilo. Co bychom dělali kdybychom neměli povinnosti. Všechny naše životní zkušenosti by byly k ničemu a žádné nové by nepřibývaly. Byli bychom znudění sami sebou a aktivity, které nám dělaly radost by nás otravovaly. Tak proč si pořád stěžujeme na náš život a ztěžujeme si tak naše žití? Přestali jsme si všímat maličkostí.

Naše přátele bereme, jako samozřejmost, ale co kdyby zmizeli? Ani si to nedokážeme představit. Naše bydlení, škola a práce by byly pryč. I když se vždy najdou chvíle kdybychom to všechno nejraději zahodili, je třeba si uvědomit, jak moc velkou cenu to všechno má.

Tak proč si pořád stěžujeme na to, jak moc to máme těžký?! Samozřejmě, že vše nebude tak, jak bychom si představovali, ale s tím se musí počítat - to je život. Berme věci tak, jak jsou a nedělejme si s tím hlavu. Všechno se jednou vyřeší a s úsměvem a pozitivním pohledem na věc půjde všechno líp! Tak si nevymýšlejme myšlenky jako: “kdybych měl tohle” a “kdyby se stalo tohle”. Všechno je tak, jak má být a pokud to teď není v pořádku, tak se to časem změní, jen buďme trpělivý a važme si toho, co máme.

Každý den se můžeme setkat s těžkými situacemi, jako je úmrtí, rozchod, hádka s blízkými, úraz, nebo cokoli negativního, ale od toho se to děje. I když né vždy to může být skvělá zkušenost, chybami se člověk učí a vždy nám to něco přinese, vždy nás to posilní, vždy se potom stane něco pozitivního a od toho jsou všechny maličkosti. Nejsme stavění na úsměv 24/7, ale vždy, když pak máme důvod se usmívat, a jakože se vždy najde nějaký důvod, je to jedna velká radost!

Nikdo z nás to nemá jednoduché, neboj ani ty nejsi v ničem sám! Každý má nějaké problémy, proto jsou tu ty maličkosti, jako je úsměv, dobrý skutek apod. Jen malá gesta, která jsou často velice nepatrná, ale penězmi nesplatitelná. Tak se usmívejte na ostatní, nemračte se pořád. Udělejte dobrý skutek a ono se vám to vrátí. Pro nás to může být maličkost a pro někoho zlepšení dne, života. Vnímejme pozitivní věci a buďme ohleduplní. Hlavně nezapomínejme, že maličkost je někdy víc než obří gesto.

Usmívejte se!

[jirsen-blog]

Dočasná pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v Karlovarském... (3.8.2022)

Dočasná pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v Karlovarském… (3.8.2022)

srpna 2022  Karlovarském kraji bylo v roce 2021 nahlášeno celkem 51 659 nových případů dočasné pracovní neschopnosti, což představuje meziroční nárůst o 19,2 %. Průměrná doba trvání 1 případu pracovní neschopnosti činila v roce 2021 v kraji 35,1 kalendářního dne, což je 6. nejvyšší průměrná délka pracovní neschopnosti mezi všemi regiony ČR. Průměrné procento pracovní neschopnosti v Karlovarském…