ldtftvsuk

[ldtftvsuk]

Pozdrav se statku č. 14

Zdarec kamarádi, milí rodiče,

je to skoro za námi, naše táborová raketa už má jen pár hodin do odletu, pomalu se jí zahřívají startovací motory.

Dopoledne jsme si užili táborovou poutˇ, ty jooo někteří jste měli docela dobré oko na FB tradiční odhad bonbónového pytlíku. Správná odpověď byla 333 kousků.  Odpoledne jsme ukončovali táborové hry, pálili do posledních míčů, trefovali poslední koše, a někdo třebas, doufám naposledy, blinkal.  

Večer jsme to rozparádili na naší poslední diskotéce, tož i já si trsla a zahřála si svou titanovou páteř.

Zítra se budou táborníci snažit v optimálním případně zabalit obdobný počet svých svršků s jakým přijeli a čapnout svůj spacák, v 11:30 pošleme táborovou raketu zase na rok na oběžnou dráhu, dáme si řízek, rozdáme Kinedryly a ve 13:00 jedééém.

Díkes, že jste nám zase půjčili své báječné děti a my jsme tu s nimi mohli zase prožít táborový příběh, který je neopakovatelný a přeci se stále už několik generací opakuje.

Našich 17 dnů bylo nabitých sportem, zážitky, legrací a prací. Jedeme tu jak dobře promazaný, vyladěný stroj. Obětaví vedoucí a praktikanti odvedli báječnou práci, byli laskaví, pečliví, motivující, mnoho z nich je touto dobou již bez hlasu.  

Nad´a s Jardou se starali o naše bříška a trpělivě od brzkého rána mazali Nutellu a mazali...celkem jí vymázli přes 20 kilo😛.

Pepča se svým klidem a nadhledem zvládl jakoukoliv situaci a citlivě motivoval vedoucí a praktikanty a laskavě nám tu velel. Tůmič to všechno spočítal, proplatil a dneska na diskošce vytasil opět neodolatelné podání YMCA dance... 

Díkes, za vaše komentáře a zpětné vazby. Bylo mi potěšením pro vás psát a fotit, vytahovat vašim dětem klíšťata, foukat bolavé kotníky a starat se o jejich bolavá bříška a hlavičky.

Na marodce jsme s Jířou a Alenkou zvládli 529 výkonů, v albu máte téměř 2000 fotek a další fotky a videa jsou na táborovém FB, dnes klikám závěrečný 14 blog. Je čas na dovolenou…

S mnohými z vás se těším na viděnou při sportovních prohlídkách vašich mladých sportovců či preventivních, zátěžových vyšetřeních a nutričních konzultacích u nás www.centrumsportemd.cz. S dalšími se těším třebas na setkání při mých workshopech a projektech na podporu aktivního životního stylu www.profitinstitut.cz. Jestli máte chuť se nechat inspirovat, jak být FIT na těle i na duchu, tak mě najdete na FB @skalskamarie.

Přeji vám krásné léto, plné radosti a pohody s vašimi dětmi a blízkými.

Mějte se hezky, ale musíte pro to něco dělat, nikdo jiný to za vás neudělá!

Opatrujte se

dnes naposledy ze ztichlého statku

vás zdraví teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 13

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

kdybyste náhodou až do teď nevěděli, jak se nám poskládaly národy na stupních vítězů při 59. táborových olympijských hrách, tak vězte, že zlato letos patří Athénám, stříbro odpluje s Korintem a bronz vybojovala Sparta.

Dopoledne jsme dle plánu odběhli nejdříve sprinty, které přinesly pár „kotníčků“, odřených kolen a naražených bočků. Na rovné, suché dráze umí běhat každej trouba, to není nic pro nás…Poté stateční táborníci zaběhli 36. ročník memoriálu Dr. Vladimíra Roubíčka. Trochu mě mrazí, když si uvědomím, že jsem běžela první ročník. Na druhou stranu za těch 36 let se toho moc nezměnilo. Některá jména vítězů jsou pořád stejná, jako třeba Zdenda Sadílek. Co dnes nevyhrál Sadílek, tak vyhrál někdo od Tilí pod krycím jménem Akrmanová…za křestní jméno si dosaďte bud´ Jáňa, Háňa nebo Máňa a vždycky něco trefíte.

Memoriál přinesl u několika táborníků výrazy „trpím, umírám, takhle určitě vypadá infarkt!“ Čest všem zúčastněným závodníkům, všichni dorazili statečně do cíle a všem se podařilo všechno píchání v bocích, lýtkách, tříslech a infarkty rozchodit.

Odpoledne jsme slavnostním nástupem olympiádu ukončili. Olympijská vlajka už teď vlaje jen v Tokiu (Na kolik to schválně letos tipujete medailí? U nás v centru se staráme o olympijský TOP tým, takže já budu po olympiádě asi bez palců, jak je budu pořád držet.) Naše táborová vlajka se těší na příští jubilejní 60. ročník TOH.

Na slavnostním nástupu jsme odměnili nejenom vítěze sportovních disciplín, ale také byla udělena tradičně cena Fair Play. Letos cenu získali Adam a Martin, že nenechali poraněného kamaráda bez pomoci při táborovém triatlonu.

Ohledně zranění kamaráda se nejdříve šířila zpráva minimálně na úrovni otevřené zlomeniny s fatální krevní ztrátou, posléze se informace zmírnila na křeč a pád se zlomeninou uzavřenou a následně se z toho vyklubal smyk na kole a poté, co jsem nožku prohmátla z toho vyšla naražená holenní kost. Jasný důkaz, že zranění nebylo život ohrožující je fakt, že Fanda nakonec s tou „původně krutě zlomenou nohou“ dnes vyhrál sprint a byl stříbrný v memoriálu.

Držíme tu krásnou tradici, že odměňujeme i táborníky, kterým se nepodařilo získat žádnou medaili. Nakonec odměníme a pochválíme i naše vedoucí a praktikanty, bez který by se žádná táborová olympiáda neuskutečnila.  

Po nástupu jsme si tradičně ke svačině narvali pupíky dorty a věnovali se soft-balu a dalším hrám.

Po večeři se nám tu prohnala docela slušná průtrž, což však některým nezmarům nezabránilo pořád na tom basketovém hřišti hrát a střílet, solární baterie-hadr.

Zítra si užijeme táborovou pouť, večer trsnem na diskošce, dáme si poslední bimbání na večerku...

Dnešní večerka je už odbitá pěkně dlouho, takže já jdu do hajan, protože doufám, že mi zítra na pouti Ondra pustí „tu naši“...

Opatrujte se a užijte si závěrečný volný den, bez NICH, však ONI se blíží! 

Páčko teta Madla

PS: kamarádi, rodiče, jelikož se s mým gmailovým účtem stále dohaduji, kolik tam mám volného místa, tak nemohu slíbit, že fotky budou na síti dlouho. Pokud některé chcete uchovat, tak si je, prosím, hned z Google alba stahujte.

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 12

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

opona se zatáhla a máme dohráno, kulturní večer národů je za námi. Úkolem dětí na kulturní večer je připravit a sehrát scénky s táborovou tématikou, s původním námětem. Takže jsme viděli nespočet variant Tůmičů, Pepisků, Tonků, Tádů, Violek, sem tam i nějaká ta Madla doktorka oživovala, nicméně myslím, že nejčastěji ztvárněnou osobu byl náš Jára Matuška, housky s nutelou a “překvapení”.

Letošní táborová hymna je delikátní, na hudbu “I Shot The Sheriff”. Můžete si její premiéru vychutnat na záznamu živého vysílání na FB.

Odpoledne nám s Jířou a Alenkou připadla důležitá úloha umělecké komise, posuzující výtvarnou a literární olympijskou soutěž. Na některé vítězné obrázky se můžete mrknou na FB, možná se vám na chvilku zatají dech jako nám, co umí, aktuálně naše, nebojte brzy zase vaše, děti nakreslit.

Literární soutěž je většinou bžunda a ani letos nezklamala. Svět je stále v pořádku, takže se tradičně objevil rým alá “Vítězem je Sparta, jsme tu dobrá parta”, některé básničky, ale opravdu vzaly u srdce:

“Těžkne vzduch, přichází bouřka,

slunce už jde spát,  

je to jedná velká zkouška,

pro ty, co se nebojí bát”.

Pro mě je letos rýmem nabízejícím dosti otázek, tento od křehounké Vendy: “Včera byla diskotéka, škoda, že tu není vinotéka.” Pokud jako rodiče zjistíte podrobností stan tohoto požadavku, dejte nám pak po táboře vědět, co pro to máme příští rok udělat.

To, že jsou tady děti v pohodě a uvědomují si místní kvalitní lékařské zázemí, potvrzuje úryvek z jiné básničky:” Je tu taky marodka, prostě je to pohodka.” Tak to víš kámo, regulační poplatek 90 Kč za pohotovost tady rozhodně nevybíráme a fungujeme 24/7. O hygienu a stejně tak nutriční stránku pobytu se taktéž bát nemusíte: “Mají tu hodně voňavých mýdel a také hodně výborných jídel.” I když dostatek voňavých mýdel ještě není plná záruka neb, jak píše Josífek: “Olympijský oheň už hoří, všichni páchnem potem, jak tchoři.” Takhle, jako, dneska bylo opravdu hodně dusno, ale mohu vás s jistotou uklidnit, že nepáchnou úplně všichni...

Ze sportovních aktivit z google galerie víte, že jsme se dopoledne utkali s pádly v ruce popředu i pozadu na Turku. Odpoledne bylo věnováno právě přípravě na kulturní večer, takže naštěstí byl minimální prostor na vyvrknutí dalších kotníků, což bylo znát na počtu dnešních ošetření. Po té šílené smršti včera jim všem dnešní odpočinek rozhodně prospěl. Dneska převažovaly hlavně vyřvané hlasivky, bolavé, unavené hlavičky, puchýře a klíšťata. Pořadí národů po dnešním dni vám záměrně nevyzradím, ať máte na zítra překvápko, jak to všechno dopadne.

Ještě nás zítra dopoledne čekají závěrečné běžecké disciplíny sprinty a dlouhé běhy, včetně Memoriálu Dr. Vladimíra Roubíčka. Pak to všechno sečteme a dozvíme se, který národ je pro letošek vítězem.

Závěr olympiády se tradičně ponese v duchu: „Nejdříve sport a potom dort.“, tak držte palce ať je ta zítřejší šlehačka správně nadýchaná.

Poslední olympijské ahoj ze statku posílá

Teta Madla    

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 11

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

no to byl teda den! Začal tak nevinně cyklistickými jízdami zručnosti a bikrosem pro starší táborníky, běhy dovednosti pro nejmladší táborníky a POŘÁD NIC...

Poté jsme se srdceryvně přetahovali o cenné body při přetahu lanem a POŘÁD NIC...ještě jsme se v klidu naobědvali a POŘÁD NIC, ještě polední klid byl vskutku klidný a PAK TO PŘIŠLO...nejstarší táborníci vyrazili na táborový triatlon, holky na orienťáky, všechny děti začaly polykat kilometry a měkké tkáně začaly úpět...  

Kdo dnes nebyl na marodce s bolavým kolínkem, ten přišel s ramínkem, kdo nepřišel s ramínkem, ten přišel s vyvrknutým kotníkem, kdo neměl omezenou hybnost ve velkém kloubu přišel s třískou, pálivým očičkem, puchýřem, pícháním v boku, bolavým bříškem, velkou únavou, pocitem na zvracení, bolestí hlavy a dalších orgánů, kašlíkem s vykašláváním, kašlíkem bez vykašlávání, klíštětem případně “přišel jsem vám říct, že už to nebolí”... Jen mezi marodkou a statkem jsem dnes nachodila 9 km, tak si to kámo spočítej, když vezmeš v úvahu, že vzdálenost statek-marodka je asi 60 metrů. Vypotřebovali jsme skoro všechna pružná obinadla, nalepili kilometry náplastí, Voltarenem a Traumaplantem jsem dnes snad mazala častěji než sebe samu pleťovým krémem za celý život a to že já krémíčky miluju a vrásek už mám taky dost...U rybníčku byly malé Lurdy. Vždy po zklidnění, vyšetření, utření slziček, zaledování, pohlazení většinou dotyčný zjistil “že už to tak nebolí” a odhopsal po původně “neskutečně bolavé, tutově zlomené” nožce pryč.  

Alenka dopoledne sjela s Háňou rozříznout sádru na ortopedii do Jindřicháče, trpělivě si počkala 2 hodinky s dalšími 40 pacienty a to netušila, že si tam sjede ještě k večeru znovu s Míšou, aby tam počkala s další narvanou čekárnou. Naštěstí nic zlomeného, jen dále ledujeme a kontrolujeme.

Výjezdy “táborové sanitky” však nebránily hrdinským sportovním výkonům, našli se i všichni ztracenci z orient´áků. Pořadí po 2. dni olympijských bojů je stále vyrovnané 1. Athény, 2. Sparta a jen o 17 bodů zaostává na 3. místě Korint. Zítra vytahujeme s děvčaty ze skříní malé černé, nablejskáme žabky, bo nás čeká švanda největší: “Kulturní večer národů”. Letos jsem té kultury díky opatřením moc nestihla, o mých standardních 50 představení za sezónu se mi mohlo letos akorát tak zdát, protože divadlo on-line mě vůbec nebere, takže s nadějí doufám, že zítra ukojím svůj kulturní podstav. Když budete zítra večer s námi, zkusím na živo na FB přenést i novou táborovou hymnu, jste na ní zvědaví, jako my? 

Jelikož jsem táborník duší stále jdu, moji milí, pečlivě splnit Pepiskův příkaz z dnešního nástupu, který zněl: pořádně se na zítřek vyspat, ať nám to na Turku rychle odsejpá za pádlem.

Dnes tedy dost unavené ahoj ze statku,

posílá teta Madla  

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 10

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

jak už z naší fotogalerie tušíte, dnes se naplno rozběhly olympijské boje a klání. Dopoledne jsme vylekali kapry a rozvířili bahno v rybníku Turek při plavání. Nemějte obavu, všechny děti jsme po plavání z toho žabince řádně vyprali nejméně na „šedesátku i s předpírkou“.  Mám matné tušení, že pro některé to mohl být i první povinný osobní kontakt s mýdlem tady na táboře. 

Odpoledne se házelo čím to šlo na dálku i na cíl. Nejvíce mě zaujalo Matyášovo povzbuzení spolubojovníka k dalekému hodu. Matyáš ukazujíce na svou ségru, která stála v poli a hlásila délky hodů pravil: „Tref ´ to mý ségře na hlavu.“ Naštěstí k trefě evidentně nedošlo, bo Barča se na marodce neobjevila a ani stopy krve na hřišti po hodech nezbyly.

Dále odpoledne následovaly týmové soutěže jednotlivých kategorií v softballu, basketbalu, brannballu.

Vítěze individuálních soutěží máte nafocené na stupních vítězů na večerním nástupu.

Pořadí jednotlivých národů je po prvním olympijském dni velmi vyrovnané. 1. je národ Sparty, 2. je národ Korintu a 3. Athény. V tento moment pořadí nic neznamená, bodové rozdíly jsou těsné a vše se může zamíchat, třeba i díky umělecké soutěži, která začala dnes a je nedílnou součástí táborové olympiády. 

Zítra v 11:00 nás čeká ikonická táborová olympijská soutěž – PŘETAH LANEM, holínky a hlasivky get ready! Kdo neztratil hlas do teď, přijde o něj zítra.  

Odpoledne se pak uskuteční nejprestižnější olympijský individuální závod nejstarších kluků – Táborový IRONAM.

Na marodce byl dneska frmol. Od rána se nás bříška séger Marunky s Vendy rozhodly pozlobit, ale naštěstí tedˇ večer po celodenním odpočinku a dietce už jsou holčičky téměř bez obtíží. Na dětech je vidět, že program je fakt nabitý, tuplem, je to pro některé po roce karanténních opatření velký zápřah. Svaly bolí, dělají se puchýře, hlásky chraptí, sem tam nějaká teplůtka, ale nic s čím by si naše táborová klinika v mechu neporadila. Občas si děcka potřebují hlavně odpočinout, jako třebas dnes Sába… Jen co si odpoledne dáchla, hned jí bylo „minimálně o polovinu líp“ a si představte, že před tím jí bolelo “snad všudeee a vlastně nikde”. „A Sabi, takže to už můžeš na nástup.“ „A mám si brát s sebou na nástup kýbl?“

Nakonec to Sába zvládla bez kýble a ani žádný jiný táborník večer už kýbl nepotřeboval, ufff.

Doufám, že do rána se žádný kýbl nenaplní, my a děti nabereme sílu, nedojde nám Jox na kloktání a zase si to čestně rozdáme v dalších olympijských bojích.  

Z pofotbalově utichlého statku, taky jste fandili Italům?

Ciao e buona notte inviata da zia Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 9

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

je pár momentů, které můžeš zažít jen tady ve Stráži. Jsou nepřenosné a zůstávají v srdci na celý život, dneska jsme jich zase pár prožili.

1.       Začali jsme obědem. Jen ve Stráži můžeš v jednom týdnu zažít Járovo skvostné španělské ptáčky, vymazlenou koprovku, dnešní delikátní vdolečky a večer nás ještě Jára odrovnal skvěle udělaným měkoučkým masem s hranolkama. Mimochodem večeře byla dnes tak trochu past, měli jsme to tušit a být při večeři obezřetnější a ne se zase tolik naprat jako vždycky. Milý čtenáři, vysvětlím ti níže proč…

2.       Jen ve Stráži jsou skoro všichni příbuzní nebo minimálně spolužáci nebo je Pepisko učil (nebo znaj Madlu…). Dneska mě pobavily holčičky z 3.oddílu, protože se rozřechtaly, když si zjistily, že Elda Syrůček je evidentně brácha Šimona Syrůčka….a to holky netuší, že oba Syrůčkové jsou příbuzní Velenských a ti mohou být potenciálně příbuzní se mnou, a pak by se tu dal sestavit skoro celý oddíl, který má společnou babičku Tilingerovou, a když ne Tilingerovou, tak Tajovskou. Až vám budou děti doma říkat, že tu byli kvarteta sourozenců, tak jim věřte, protože ta tu máme letos 2. Triplety sourozenců jsou tady standard, bratranci a sestřenice běžná agenda a když už tam není pokrevní vazba, tak sem jezdí nejlepší kamarádky, kamarádi a spolužáci. No a pak tu taky plno nejlepších přátelství na celý život vzniká a sem tam i nějaké to manželství. Už nám sem jezdí i 3. generace táborníků.  Na těch 2.5 týdne se z nás tady ve Stráži vytvoří jedna velká táborová rodina.

3.       Jen ve Stráži můžeš mít tu obrovskou kliku, že TO vyjde! Že vyjde TO, že na začátku tábora vytáhneš jedno triko, půlku tábora ho nosíš a pak tě vylosují do národa, který má stejnou barvu jako to triko, takže ho v klídku můžeš donosit až do konce tábora, včetně cesty autobusem do Prahy. Jediný, komu to může případně vadit, je maminka, která tě poveze od fakulty v autě domů a bude TO cítit…Tuším, že letos tuhle unikátní situaci prožívá malej Franta. Mám tak trochu tušení, že v tom červeným tričku, ve kterém ho vidím od začátku tábora i spí a jelikož je Spartička, tak je to ložený až do konce. Jako sorry, tedˇ o výměně oděvu nemůže být řeč.

4.        Jen ve Stráži zažiješ ikonické, lety propracované, zahájení táborové olympiády. Mrkni na FB, nahrála jsem ho celé. Je dojemné, jak táborníci z pravěku, sledují, píší, že je to pořád stejný, pořád skvělý, že jsou tu mentálně pořád s námi, velmi bedlivě monitorují situaci a korigují, když někdo napíše, “At´ žijou Athény”, Michale!!!, když máš obě děti ve Spartě. (A taky je fakt, že jen ve Stráži můžeš zažít, že Džanys byl pořád Korint.)

Přejte nám na zítra další nepřenosné zážitky, které vám s radostí alespoň přibližuji. Moje chytré hodinky mi ukazují za dnešek 29700 nachozených kroků, 50 kiláčků na kole a půl hodinky posilování na TRX, takže kamarádi, já mám za dnešek odsportováno včetně večerního basketbálku, takže už jen nahrát blog na sít´ a brou.

Olympijské ahoj ze statku posílá

teta Madla

PS: Vysvětlení k bodu č.1 výše. V rámci olympiády závodí nejenom děti, ale také praktikanti a vedoucí v rámci týmů BLACK and WHITE.  Jsme poctěna být v týmu BLACK, pro mě se shovívavým názvem „young - mladý“ (nevím, jestli tuší, že já když potřebuju vyhledat v elektronickém dotazníku ročník mého narození, tak už musím skrolovat dost dolů, občas s obavou, jestli tam je ještě vůbec uvedený…) WHITE jsou praktikanti a zelenáči vedoucí tj. „younger“. Soutěž BLACK and WHITE začala hned dnes po slavnostním nástupu večerním basketbalem. Některá z týmu děvčat jsme netušily, že letos nebudeme hrát ve smíšených týmech jako vždy, což znamená sem tam se na hřišti proběhnu a pak zas ven, ale pěkně čistě rovnou bílý holky proti černejm holkám #everycoloursmatter….jak říkám, kdybychom to bývaly tušily, že tam budeme lítat za balonem jak motorový myši, včetně nás matek, tak se tak večer nepřežerem a některá z nás by mohla mít klidně ještě i po zápase večeři pořád v žaludku…holt, kámo, jen ve Stráži do toho dáš celý srdce at´ to stojí, co to stojí…

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č.8

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

my už TO víme a pokud jste se mrkli na táborový FB, tak už to víte taky. Víme, v jaké barvě budou naše srdce bít od zítřejšího večera, zda bíle pro Athény, červeně pro Spartu či modře pro Korint. Rozlosování do jednotlivých starořeckých národů jsem nahrála živě na FB, popis je zbytečný.

Jak jsme se měli při pátku?

Ukončili jsme táborové putování. Zejména 2. oddíl kluci a 2. polovina nejstarších táborníků si ho užila se vším všady, za proudů deště, zdárně zvládli i upéct buřty. 2. polovina nejstarších táborníků ujela za 2 dny putování celkem 70 km na kolech, za což se jim dostala velká nástupová pochvala.

Zítra bude probíhat standardní táborový program, sporty, hry a zejména úklid po putování, to je hlavně vysoušení stanů, počítání kolíků a drhnutí černých kotlíků, ooo jak jsme to nesnášeli…udrbaný nehty a černý ruce, co šly pak špatně umejt.  

A večer to přijde! Asi nejikoničtější moment celého tábora – zahájení táborových olympijských her. Když se zadaří, můžete u toho být opět s námi skrze živé vysílání na FB.

Schválně, kdo ponese oheň? Kdo přečte slib? Bude „Óda“ na živo? Jaké budou pokřiky?

Když o tom, tak přemýšlím, myslím, že bychom tuhle táborovou tradici a vlastně celý tábor, tož 59. ročník to už je nějaká řádka let, mohli zaregistrovat pod tradicemi UNESCO. Když tam může být jízda králů, tak naše petardy a bubny je, kámo, jízda taky!

Na marodce jsme dnes měli dojemnou chvilku.

Jako to, že děti by měly mít právo si o pohlaví rozhodnout sami, že jako umožněme jim chodit na oba záchody a převlíkat se jednou v šatně pro holky a jednou pro kluky, ať mají prostor se zorientovat a pohlaví si vybrat, pche, tak jako takhle:

Dneska večer šla dělat Hanička (20 kg i s keckama) doprovod Marušce na marodku a měla slzičku u očička. Jířa se jí tedy zeptala, jestli Hanička plakala? A Hani smutně odpověděla: „Asi jo, protože jsem měla velkou chuť na žížalky, ale nemohla jsem je snít, protože by mi nezbyly…“

Ukažte mi jediného kluka, který kdyby měl chuť na kyselý žížalky, by je nesežral všechny najednou a ještě by tam nenechal prázdnej pytlík…a pak že mezi džeeendry nejsou rozdíly už od mala!

Zítra nám držte palce, ať pochodeň chytne, rachejtle ať bouchnou ve správnou dobu a my ať jsme dojatí, jako každý rok už 59 let v řadě….

Z utichlého statku, vám táborové AHOJ

posílá teta Madla    

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 7

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

tábor se nám zlomil v půli, nám se to nechce věřit,  také vám to utíká tak rychle?

Vrcholně logistická akce: odvez prcky, nalož spacáky, dovez jídlo, nezapomeň kartičky pojišťovny, dojed´ je zkontrolovat, máte lékárničku?, máte všichni helmu?, převez lodě, stihněte vláček, přivez prcky, se blíží ke konci.

Jasňačka, že dnes v noci to bude teprve to pořádné zálesáctví. Nálada na obou detašovaných tábořištích vládne skvělá. 2. koedukovaná skupina nejstarších táborníků nejdříve vysvobodila své ohniště, které vypadalo jako malá verze Mont Saint Michel v plném přílivu. Jestli jste koukali na fotky na FB, tak už víte, že oheň úspěšně založili, včetně dodržení pravidel BOZP a opečené buřty, chleby, sýry se už metabolizují v zažívacím traktu. Zároveň si museli také přesunout z rybníčků na souš stany. Zážitky k nezaplacení, tohle v hotýlku kámo nezažijí.  

2. oddíl kluků, kteří dnes táboří na Holné a zítra tábořiště vyklízejí, se deštíkem nenechávají vyhodit z konceptu vše u nich běží hladce.

Nejmenší táborníci zvládli putování skvěle, včetně následné akce „likvidujeme své tělesné pachy a snažíme se nabýt původního odstínu kůže“.

Na marodce byl dnes ráno další neméně zajímavý medicínský problém. Maxíka už přestalo bavit zkoušet záchvaty kašle začínajícího u korýtek, protože klidný krk, bez sebemenší známky podráždění mě nějak významně neohromoval, tak dneska vymyslel: “bolest celého těla, střídavě měnící polohu“. Jako takhle - když kouknete na FB na „arabian“ taneční video 3. oddílu chlapci, tak uvidíte, že navzdory STĚHOVAVÝM bolestem celého těla mu to trsá dost dobře, nehledě na fakt, že z marodky odskotačil bez sebemenší poruchy hybnosti. Tak uvidíme, co mi k diferenciální diagnostice připraví zítra.  

Nejčastějším dnešním ošetřením byly asi rozškrábané komáří štípance. Ale jsme trpěliví a laskaví, víme, že neškrábat si je je těžké, protože si je škrábal i Tůmič…

Jára nás k obědu usadil skvělým borščem pod nánosem šlehačky a k tomu koprovkou, kterou teda já fakt LOVE, takže postprandiální demence jak bejk (česky to znamená, že krev je vylitá do zažívacího traktu a mozek je schopný udržet tak maximálně srdeční frekvenci a moč, zbytek energie je třeba vydat na trávení, tj. je akutní potřeba se na chvíli svalit na kavalec).  Na večeři se pak stálo na přídavek na zapečené těstoviny.

Zítra nás čeká další zásadní táborový moment a to večerní slavnosti losování do starořeckých národů.

Držte palce, ať každému přistane barva národu, který mu jde k pleti a k srdci a zůstaňte s námi onlájn,

z upršeného statku vás zdraví

teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 6

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

i když se klopíme k půlce tábora, myslím, že dnes jsme měla na marodce rozhodně ten nejzapeklitější problém, co tu kdy byl. Diferenciální diagnostiku jsem prováděla u čerstvého absolventa první třídy ZŠ - Edíka.

„Edíku, co tě trápí?“

Eda na mě mrkne svýma mandlovýma očkama. „Noo, já mám takový problém….moje nohy mě často nutí udělat tohle:“ a ukáže docela slušný twist koleny ze strana a stranu….:“ k tomu mě to nutí zároveň s rukama udělat tohle“: a v ten moment ruce synchronizovaně v tempu s twistem v kolenou zkříží před bříškem…(myslím, že stejným pohybem začínala skladba starších žákyň „Poupata“ při spartakiádě v roce 1985)…“Aha“ pravím zamyšleně, „Jak tě tenhle problém dlouho Edíku trápí?“

„Nooo, řek´ bych, že skoro rok.“

Po vyhodnocení rodinné anamnézy (RA), kdy vím, že RA je stran tance  pozitivní, bo maminka je vášnivá tanečnice tanga, jsem vyhodnotila, že se jedná o dancetitidu, česky akutní potřebu tance, která se dá úspěšně vyléčit pravidelným trsáním, pro Edíka ideálně s prvky twistu. Jaru, viděla bych to na jasnej street dancovej kroužek od září!

Jinak dnes relativně marodková pohodička s několikero zarostlými nehty u palců, které zatím konzervativně zvládáme bez trhání nehtů, dále byla na operačním programu klíšťata, třísky a řezné ranky bez významnějších krevních ztrát.

Další přelomový moment nastal úderem poledne, kdy FAKT přiletěli!

Járovy španělští ptáčci, skvělí, měkoučcí jako každý rok. Takže jsme se pěkně napráskli a zase za rok...

K večeři nás Jára ještě rozmazlil smaženým kvatákem. Olééé ten pocit, když víš, že nemusíš vařit je k ne—za-pla-ce-ní. Jsou věci, které prostě bezdětní nedocení. My, co jsme poslední rok a půl suplovaly školní jídelny pro více či méně školáků a věta: “Mamiii, co bude k jídlu?“ v nás vyvolává lehkou nauzeu, si to velmi užíváme.

Rozběhlé táborové putování zatím skvěle šlape. Ráno jsme trochu přibližovali nejmenší táborníky-trpaslíky autem. Při zastavení se synchronně v několika autech ozval dotaz: “Proč stavíte?“, následovaný údivem, že dále pěšky….

Oddíly, které se dnes z putování vrátily, zvládly vše hladce. Děcka přišla ve stejném počtu, v jakém tábor opouštěla. Všichni se na večerním nástupu vzájemně pochválili. Zítra odcházíme, rozvážíme, převážíme, putujeme, dále.

Aladin nám ukazuje, že ještě na zítřejším večerním nástupu bychom měli být v suchu, tak nám přejte, at´ má Ála pravdu.

Jelikož jsme si dneska při podvečerním švihu zase zkoušela jezdit po rovině průměrnou rychlostí, co chlapci na Tour jezdí do kopce (btw koukali jste dnes jak jim to frčelo na Mont Ventoux, BRAVO van Aerte! pro tým Jumbo Visma mám slabost hned po Movistaru) takže regenerace potřebná, tímto se loučím

páčkem ze statku,

opatrujte se teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 5

Ahooooj kamarádi, milí rodiče,

taky u vás dnes bylo takové vedro?  Konečně pořádné léto!

Ráno se rozběhla vrcholná logistická akce tábora – táborové putování. Koedukovaná skupina nejstarších táborníků vyrazila na kole na Majdalenu, kde přenocují a ráno se přesunou vláčkem do Suchodla, aby poté sjeli na lodích zpátky na Majdalenu.

Pěšourem na Holnou ráno vyrazil 2. oddíl dívek a 3. oddíl chlapců.

Zítra ráno odputuje další partička a to znamená, že bude přesně TO poledne, kdy je v táboře nejméně táborníků a ONI v poledne přiletí!!! Zítra vám dám vědět, jestli fakt doletěli a jaké bylo přistání…

Oddíly, které zůstaly v táboře měli opět sportovní program, včetně skvělého Brännballu nejmenších dětí. Pro neznalé, kdyby vám doma děti vyprávěly, že mlátili prkýnkem na maso do tenisáku a chvílema byly spálený, tak vězte, že to nebyl úpal, ale skvělá týmová hra brannball, což je taková švédská měkká verze softballu.

Na marodce dnes ošetřeno 27 kousků. Žádné drama se nekonalo, většina bylo klíšťat, včetně těch malých, téměř neviditelných mršek. Nebojte, praktikanti hlavně malých dětí, jsou pořád nabádáni, aby děcka ochamtávali a klíšťata kontrolovali. Asi nejzásadnější úraz dne byl odřený Míši loket. Vystartoval na běh dovednosti tak úporně, že se místo rozběhu rozplácl na zem. Slzičky jsme zastavili téměř okamžitě, protože bylo potřeba doběhnout závod, je to bojovník po tatínkovi. Po ošetření na táborovém JIPu, ujištění, že se ruka nebude muset uříznout si Míša oddechl se slovy: “Tak hlavně, že budu moc držet smyčec“. A my si můžeme oddychnout, že budoucnost klasické hudby v Čechách je zachráněna.    

Chladivá Nežárecká byla dnes skvostná a využitá několikráte denně.

Vy, které čeká zítra čeká pracovní povinnost, to máte teda blbý, vy co někde trajdáte, jak utržený, protože využíváte, že ONI nejsou doma, tak si to užijte a my??? Buďte bez obav, my budeme určitě cajk.

Ze statku, obletována hejnem komárů, vás srdečně zdraví

Teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 4

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

aktuálně se ke mně šíří z horní pergoly beaty oasisské Wanderwall, těsně před tím doznělo, že když nemůžeš máš kámo přidat ještě víc, což znamená, že je zase táborové disko. Dneska jsme měli kulturu už od podvečera. Na google albu mám málo místa, tak videa nahrávám už jen na náš táborový Facebook. https://www.facebook.com/ldtftvsuk. Tož mrkněte na Facebook ať vidíte, jak nám křehce zahrály na nástupu holčičky z 2. oddílu i s živou hrou na ukulele.

Na večeři se děti napráskly buchtičkami se šodó, čímž doplnily glykogenové zásoby ve svalu, protože ty se posléze náramně hodily. To víš 2 hodinový tanec v rytmu diska, to už je slušný energetický výdej. Mrkněte na videa, kam se na ně hrabou holky aerobičky…synchron i umělecký dojem za 100 bodů. Touto dobou jsou již nejmenší mláďata odlifrována do chatiček i když tvrdila, že by ještě dlouho vydržela…tak to víš, že jo, ale vydržet musíme hlavně my dospělí…odsunem nejmenšího koeduku a 3. oddílů nastal moment, kdy se najednou ze všech stran začínají do pergoly stahovat nejstarší chlapci a děvčata z 1. oddílů, kteří do té doby dělali, že o diskošce pche vůůůbec netuší. Dámičky vtrhly na parket ověšené neonovými pásky, některé dokonce s více či mně blýskavými vestičkami. To že bude ploužák poznáš tak, že Bára vyplivla žvýkačku.

Z marodkových zpráv dnes naštěstí nic zásadního, klíšťata se zakusují jak divá, my je úspěšně nacházíme a rveme ven, sem tam nějaké to odřené koleno či loket, zarostlý nehet, ječné zrno, rozškrábané komáří kousance a další standardní rutina.

Zítra se klopíme do další významné části tábora, začíná táborové putování. Průběžně vás budeme informovat, kam se táborníci rozejdou, rozvezou, rozjedou, rozplují. Přejte jim hlavně hezké počasí a návrat v plném počtu.

Já mám dneska taky docela dost kiláčků v nožkách, na místních silničkách a cyklostezkách je slušnej šrumec, takže regenerace si žádá své.

Srdečně vás zdravím ze statku za zpěvu hitu loňského tábora „Country road“, zní nám to tu táborem jak ve fotbalovém kotli, táborníci mají posledních pět minut a pak alou  do stanů a chatiček.

Pa a dobrou 

vaše a hlavně jejich teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č.3

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

dnešní den byl opět nadupaný sportem. V rámci příprav na táborové olympijské hry je úkolem vedoucích otestovat zdatnost dětí, aby je mohli spravedlivě rozdělit do jednotlivých skupin k losování do národů. Zároveň je třeba, hlavně starší táborníky, připravit na putování tj. zejména upevnit techniku práce s pádlem a techniku “když do lodi nastupuješ, je dobrý, když ji někdo drží”. Takže třebas některým posádkám bylo dnes potřeba vysvětlit, že kormiddelnice a slečna na háčku NEPÁDLUJÍ, ALE FAKT NEEEE! na stejné straně lodi. V rámci atletické přípravy děti mrskají sprinty i dálkové běhy. Jako všem se nám v dětství zdálo všechno větší a delší….takže na Pepův dotaz: „Míšo (jooo Michale na vašeho Míšu) kolik jste dnes běželi?“ kdy Pepa tušil, že vzdálenost byla max. ke křížku, tak akorát pro 3. oddíl kluků, pro neznalé necelých 1000 metrů od tábora, se Míša zamyslel a pravil: „Asi 10 kilometrů…“…a po chvilce dodal: „….to bylo tam a nazpátek dalších 5“.  Pepisko Míšu nechal při tom, že by musel vyvinout minimálně čtvrtou kosmickou, aby to stihl za tu dobu, co opravdu běželi a Míša byl hrdý, jakou vzdálenost uběhl.

Hele kamarádi, vono teda vůbec pozorovat 3. oddíl kluků u jejich atletického tréninku byl silný zážitek. Nechápu, že jejich vedoucí ještě mají nějaký hlas…teda je fakt, že mi přišlo, že Šimon ho má dneska už jen zbytek…Je to klubko hádˇat…Při vrhání granátem evidentně borci nedávali pozor, že „Granáty se nazpátek kluci NOSÍ!!!“, takže po úvodních hodech začali granáty nečekaně lítat zpátky na zbytek stojícího oddílu…Neo měl Honzo dnes kliku velikou, bo granát ho minul těsně, doufám, že pochopil, že to, že se skrčíš, když na tebe granát dopadá, většinou úspěšně nefunguje.

Dámičky z 2. oddílu dívek se dojeli dopoledne kolmo vykoupat na pískovnu a jinak se tu ráchají děcka hlavně v Nežárecké, včetně ranních rozcviček.

V rámci lékařské péče jsme dnes měli taktéž velmi pestrý den. Alenka Buzková, jo jo, pamětníci, Ála se vrátila po 100 letech na místo činu a dělá mi s Jiřkou na marodce sestřičku, dojela, Jíťo, s Háňou pro zcela novou, k večeru ještě bělostnou sádru. To, co se Háně třepalo na té tlapce z původní sádry bylo dosti tmavé a rozpadlé...  Nenápadně se nám doneslo, že k rozpadu pevné fixace nedošlo zas tak úplně „samo“, protože Háňa na té původní sádře dělala hvězdy, což zrovna zlomenině proximální baze falangu nesvědčí – pro neznalé, když děláš hvězdu na palci, kterej máš zlomenej, tak tě to bude, kámo, nejspíš bolet a sádra musí zákonitě rupnout…

Odpoledne jsem si užila svou původní specializaci a pokecala si s kolegou z motolského dětského kardiocentra, nakolik mám šanci tady diagnosticky odlišit méně či více benigní arytmie –  trochu se nám tu rozpumprdílkovalo srdíčko u táborníka, nicméně my to s chladnou hlavou ustáli, vše dobře skončilo a myslím, že jsem nakonec určila diagnózu i bez EKG záznamu. Holt stará dobrá palpace a poslech pořád fungují. Perkusi s pohledem v kardiologii moc neužijeme…(pro doktorský - co byste si tipli, že to bude? Znám chlapečkovo klidové EKG, vím, že tam není delta vlna, arytmie má spontánní rychlý začátek a konec v návaznosti na zvýšenou fyzickou aktivitu, nereaguje na vagové manévry, je klinicky kromě palpitací asymptomatická resp. s mírnou únavou, bez poruchy vědomí, palpačně běží 180-200/min., s takto jasnými indiciemi možná už nebude před RFA potřeba ani záchytu, takže to bude???)

Po chirurgickém kardiologickém okénku přišlo okénko rehabilitační. Tomík si Jaru namohl zřejmě musculus quadratum lumborum vlevo (to je, jak končí kraťasy na zádech nad zadkem) a dožadoval se „odnatažení“ ideálně během minuty…na mé vysvětlení, že tento zázrak na marodce neprovádíme byl evidentně zklamanej a musel vzít za vděk protažením bederní oblasti s troškou promazání. Nicméně večer požádal o zázrak okamžité svalové úlevy opět, nejspíš v domnění, že věda za odpoledne pokročila.  Tož je edukován, jak oblast protahovat, tak kdyby tě doma bolela záda, můžeš se od něj přiučit. V rámci rehabilitačního okénka jsem ještě Filipovi rozmasírovala krk, tak přemýšlím, jestli má táborová marodka smlouvu s pojišťovnou i na rehabilitaci?  

Já si dnes proběhla naše všechny běhací trásky k Slze, ke kapličce v rámci klučičího „Roubíčka“, což mi dodalo klid na duši. Hrdě musím provalit, že nás tu večer běhá stařešin více, takže zas tak chatrný to s námi ještě není, ale tím pádem se mi už klíží víka, takže končím 3. pozdrav ze statku a jdu regenerovat v leže.

Se mějte naši drazí, jak chcete a vězte, že my se tu budeme mít zítra určitě zase skvěle,

pa teta Madla

[ldtftvsuk]

Pozdrav se statku č. 2

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

naše prosby o sluníčko s teplíčkem byly vyslyšeny, takže den, jak obrázek je za námi.

Jasná zpráva, že jsme to, jak se patří využili a děti sportovaly na plné pecky.

Dopoledne i odpoledne byl dobyt Jindřicháč na kole 1. a poté i 2. oddílem chlapci….joooo ty časy, kdy nejstarší oddíl chlapců jezdil na celodenní výlet, kdy kluci ujeli v jeden den mnohdy více než za celý život, či minimálně délku etapy TdF (btw kdo z vás sleduje, koho letos tipujete? Tour de France je moje srdeční záležitost, myslím, že Tadej to opět dá, ale já bych to asi nejvíc přála Primožovi…) jsou pryč od té doby, co má Tůmič funkci a už nemusí hlídat, jestli jsou hoši po večerce každý ve správném spacáku. Mrňata brázdila na pramicích vlny Côte d'Azur alias Turku na pramicích. Turek nám tedy letos zezelenal snad jako nikdy. Na basketbalovém hřišti děcka mlátila balónama až do večerky, některé děti jsou evidentně samonabíjecí. Z orientačního běhu se nám vrátila šťastně všechna děvčata, jen Lucka se snažila přetlačit čelem strom, ale naštěstí má lebku tvrdou a nad kůrou zvítězila. Na gymnastickém tréninku si všechny holčičky nakonec zvládly rozmotat ruce i nohy, nikdo nebyl trefen ani pálkou při softballu ani granátem při atletice, takže co víc si přát.

V rámci urgentní péče jsme povytahovali pár klíšťat, šáhli na bolavé – stýskavé bříško, sem tam nějaké to odřené kolínko, lokýtek, sem tam chrmlík či pylová alergie. Pánové Traumaplant s Novikovem a paní Betadinou jsou mí věrní pomocníci.

Zítra si na marodce losneme, kdo vezme odvahu, odhodí stud a poveze (Jitko) Háňu s tím, co jí zbylo na ruce z té sádry na chirurgii, protože mám dojem, že i mikina s dlouhým rukávem by to fixovala líp. Háňa si to rozžvejkla přesně v místě, kde to má nejvíce fixovat, prej „to samo“.

Všichni rodiče by měli mít odkaz na naše táborové album, kam vám s vervou naléváme fotky, abyste tu mohli v duchu být s námi. A to mě, jako každoročně zajímá, kolik vás můj blog čte a kde ho čtete. Dole pod blogem je možnost přidat komentář, ikonka propojených šipek, tak směle přidávejte a dejte mi vědět, ať vím, pro koho blog píšu, jde mi to pak mnohem snáz.

Za zurčení rybníčka vás ze statku zdraví

teta Madla  

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č.1

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

první den, kdy vaše drahoušky taháme z postelí my, první ráno, kdy děláte, někteří až o 4 snídaně méně (ano i 4 kousky sourozenců z jedné rodiny tu máme a to dokonce i ve vícero setech), den kdy nemusíte po většinou zase přemýšlet, co jim uvaříte k večeři, první celý den, kdy si říkáte, jak se jim tam asi daří, pro mě již několikátý!!! den, kdy mě bombardujete, kdy budou fotky, kde bude letos blog, když nám ten původní zrušili? Den, na kteří se mnozí z vás těšili a doufali, že to zase po roce přijde, tak TEN den je za námi – první celý den našeho tábora….a já tradičně jako každý rok po rozdání večerní medikace, pohlazení na uspání, kontrole zásadních zdravotních “kejzů“ otvírám notebook a jdu vám reportovat, jak se nám tu daří. Kdo mě nezná, jsem náčelnice marodky, vrchní hledačka vší, vytahovačka klíšťat, od zítra fotografka (dneska byl ještě velký kalup), bývalá tábornice, praktikantka, vedoucí a táborová bloggerka Madla.

Náš první den byl trochu upršený, což ale programu vůbec nevadilo. Na baskeťáku se driblovalo, střílelo, na fotbaláku kopalo, na volejbaláku přehazovalo, chytalo, házelo, na cestě po chajdami se vrhalo do dálky, frčely hry v lese i pádlování, táborový rej se rozjel na plné obrátky. V momentu silného deště naši svěží, odpočatí vedoucí, kteří zatím mají krásné silné hlasy než o ně za pár dní přijdou, hráli s dětmi hry  v různých místnostech a pergolách.  

U nás na marodce byl standardní #programzačátkutábora. Toto znamená několik zcela zásadních diagnóz:

Diagnóza č.1 v praxi znamená, „půjdu to tam vomrknout“ a začíná větou:

„Asi 14 dní už mám…..“ dosad´te si sami….nejčastěji jsou to bolesti končetin, které způsobují výrazné kulhání od korýtek (pro neznalé, korýtka jsou na dohled od marodky, přeci nemá smysl kulhat, když mě neviděj´) a dále bolesti jiných orgánů případně komáří píchnutí apod. Veškerá tato zranění naštěstí vyléčila dnešní večerní diskotéka, ufff.

Diagnóza č. 2 “když už tam byl/a na marodce on/a mrknu se tam taky“, tato řetězovitá diagnóza je zatím v prvopočátku, dnešní klinické symptomy bylo pokašlávání pacienta, zásadně v momentu, kdy mě měl v merku. V momentu, kdy jsem z jeho zorného pole vypadla, kašel záhadně mizel. Tahle diagnóza se nejlíp léčí pomerančovou nebo medovou příchutí.

Diagnóza č. 3 „potřebuju se pomazlit“, se dnes schovala jednak za bolest bříška, která se vyskytovala jen po dotyku na břišní krajinu od pacientky samotné, na můj dotyk se neozývala, dále za včerejší řeznou ránu velikosti nanometru, ani šitíčko jsme vytahovat nemuseli. Léta praxe mě tu vyškolila a už umím dopředu tipnout, které děti nám bude „rychlá“ na marodku vozit denně.

Hele milí rodiče, jestli to jen trochu jde, zkuste vydržet s nervy a večer dětem před spaním nevolat….tradičně dochází k situacím, kdy na přes den veselé pobíhající dítko, dopadne večerní stýskání, které se telefonem může spíše zhoršit. Možná je lepší probrat, „jak to jde“ třebas přes polední klid (12.20-14:00), kdy borci pak nastupují na další program a na stýskání není čas. A možná by bylo úplně nejlepší dopřát jim stejný zážitek, jaký jsme tu měli možnost prožít my, táborníci z pravěku, kdy jediné spojení s rodiči byly dopisy, které jsme schovávali pod polštář a balíky, na který jsme museli dávat bacha, aby nám to v chatičce ostatní nesežrali, to platí stále.

Diagnoza č. 4 „doma jsme to neuměli, mohli by to umět na marodce“ v praxi dnes vypadala, jako potřeba tejpů kolene (Jíťo tipuješ správně), kdy koleno sice nebolelo, ale co kdyby bolelo po diskošce??? a protože v minulosti bylo viděno, že Madla tady už tejpovala, škoda to nezkusit.

Stran pohody v bříšku můžete být klidní, dnešní polední segedín byl bájo a večerními špízy nás Jára taktéž potěšil.

Přejte nám na sobotu sluníčko, teplíčko a my vám přejeme, ať si tu chvilku bez dětí taky užijete.

Sledovat nás můžete samozřejmě i na FB. Videa se mi daří bohužel nahrávat zatím jen na FB, obávám se, že mi google album videa nebere….https://www.facebook.com/ldtftvsuk/

Páčko, ze statku vás srdečně zdraví

teta Madla