lucka-lesakova

[lucka-lesakova]

Proč se zbytečně mračit na svět?

Ta chvíle, co ti přijde jako nekonečná. Jako by to byla nemoc a lék by nebyl na blízku. Naprosto zaslepená hlava a miliony myšlenek, na který bychom před tím nikdy nepomysleli. Je to tu zase. Stav, kdy slzy zaslepí oči a pokryjí tvář vodopádem vody. Myslíš jen na to nejhorší, vidíš jen to nejhorší a taky cítíš jen to nejhorší. Máš pocit, že se blíží konec a takhle už nemůžeš dál. V tu chvíli si neuvědomuješ, co říkáš, nebo co to vlastně prožíváš. Nic necítíš, nevíš, kdo jsi, nebo proč tu vůbec jsi. Je to stav úzkosti? Ha deprese?! Co to vůbec je? Protože když někdo řekne “mám depresi” neuvědomuje si, že deprese je opravdu vážná nemoc. Jsme tedy nemocní, když prostě nemáme den a musíme to spláchnout slzami, aby se nám ulevilo?  

Každého trápí něco jiného, ale každého něco. Máme to vůbec za potřebí anebo je to všechno úplně zbytečný? Nebo to má každý prostě jinak a musí se s tím každý vypořádat jinak?  

Nebojte všechno, co prožíváte nemusí být úplně zbytečný a konec konců každý si tím musí projít, ale občas bychom se měli zamyslet, jestli to přeci jenom není ztráta času. Proč když můžeme být pozitivní trávíme dny tím, že se mračíme na svět a nic si neužíváme? Je to přeci hrozně zbytečný.  

Zkuste se na všechno koukat z té druhé strany. Ať už nás trápí sebemenší blbost, nebo něco opravdu vážného vždy jde všechno řešit pozitivním přístupem. Neberte všechno tak vážně a dejte všemu volný průběh. Věřte mi, že tímhle způsobem vyřešíte mnohem víc věcí než tím, že budete říkat, že to nemá cenu. 

Je to uvnitř nás. Všechny ty pocity prázdna a myšlenky, že jsme na dně jsou jen v naší hlavě. Doopravdy to tak vůbec není. To my si to tak děláme. Sami sobě si tohle způsobujeme, ale přitom to je všechno jen o pohledu na věc - na život. Buď můžeme brečet a stěžovat si, jak máme těžký život, nebo přijmout věci takový jaký jsou a dělat s tím něco. Můžeme to změnit, nebo se s tím smířit. Vidět věci čistě a přestat si stěžovat. Maličkost nás může potěšit anebo taky dostat na dno. Je to jen chvíle pocitu, stav, kdy jsme nejvíc zranitelní a všechno to vidíme úplně jinak - hůř.  

Ale jak si to máme všechno brát? Ráno začne špatně a pak už se to celý den vleče, máme potyčku s nepříjemnými lidmi a už jsme naštvaní taky. Ale proč? Přeci si nemůžeme brát každou blbost k srdci. Jedna věc je, když nás nějaká maličkost potěší a úplně zlepší den a druhá je, když nám právě nějaká maličkost zkazí celý den. Maličkosti dokážou mnohem víc a občas i nechtěně, než velké věci. A proto bychom měli přijímat jen ty pozitivní a negativní naopak vůbec neřešit. A to je to, co bychom se měli naučit. Přeci nechceme mít zkažený den jen proto, že na nás nějaká prodavačka špatně koukala nebo proto, že nás strčil chlap, co se ani neomluvil.  

Když je tak lehký přijímat maličkosti bude lehký si jich i nevšímat. Proč si většinou všímáme jen těch negativních věcí a ty pozitivní vůbec neřešíme?! To je přeci špatně. Nemělo by to být spíš naopak? Nevšímat si těch negativních a přijímat jen ty pozitivní? No a v čem je teda problém? To už neumíme být šťastní, užívat si života a prostě se jen usmívat? Jo já zapomněla. Zase tu překáží ty problémy, jenže ty tu budou pořád a sami víte, že s pozitivním přístupem se vše vyřeší mnohem líp. Takže si každý večer sedněte a proběhněte si v hlavě, co jste ten den dělali, co se vám povedlo, nad čím jste se usmáli a hledejte důvod, proč byl ten den super, věřte, že úplně každý den se dá najít něco pozitivního. Stačí jen hledat a naučit se přijímat ty pozitivní věci a negativních si nevšímat.  

Negativní věci jsou úplně všude, ale oni na nás nepůjdou, když je budeme ignorovat. S někým se poh��dáš? Fajn vem si z toho poučení pro příště, ale nemusíš být přeci naštvaný. 

Ne všechny věci jde ignorovat vždycky se totiž musí něco vyřešit, ale musíte vědět to, že pokud budete projevovat snahu a budete pozitivní, všechno dobře dopadne. Takže už nemusíte být smutní pro nic za nic, proč smutnit? K čemu to je dobrý? Ne fakt teď se zamysli nad tím, k čemu ti bylo probrečet všechny ty noci. Mělo to nějaký účinek? Být takhle smutný. 

Myslete na lidi, kteří by chtěli abyste byli šťastní a s nimi buďte! Vyhýbejte se negativům no a uvidíte, že vám bude líp, takže se smějte a mějte hezký den! Jo a příště až budeš mít špatnou náladu se nejdřív zamysli nad tím, jestli to má vůbec smysl.

[lucka-lesakova]

Maličkosti

Představte si, že byste se jednoho dne probudili, bylo by jedno jestli je pondělí, nebo sobota, budík by pro vás neexistoval. Vstali byste a váš den by byl dokonalý. Bylo by to skvělý, protože byste najednou měli úplně všechno, co byste si přáli. Dělali byste cokoli by vás jen napadlo a co by vás bavilo bez jakéhokoli omezení. Byl by to skvělý den a vy byste byli moc šťastní, že jste ho mohli prožít. Takovýhle den by vás nečekal jen jeden, takové dny by vás už doprovázely do konce života. Každý den by byl “dokonalý” a už nikdy by vás nepotkaly žádné povinnosti, potíže, nebo hádky. Nic takového by nebylo. Myslíte si, že je tohle to, po čem toužíte? Protože vám rovnou můžu odpovědět, že ne. Zvykli bychom si na to a byl by to jen další stereotyp, jako to všechno ostatní bereme do teď.

Musíme si uvědomit, že vždy tu přeci budou ty všední dny, obyčejné dny, kdy se nic neděje, ale musí to tak být, aby pak vynikly ty nekonečné a nepopsatelné dny. Dokonalé dny, které nejsou každý den a to je dělá výjimečnými. Ani by nemohly být každý den, jako všechno, co se opakuje by se pro nás stalo prioritou a my bychom si toho nevážili. Stejně jako ti skvělí lidé, kterými se obklopujeme. Jsme na ně zvyklí, ale neberme vše jako samozřejmost.

Chci navázat na to, jak si stežujeme, že je to všechno moc složité a celkový náš život je těžký. Každý máme denně povinnosti a konflikty, které musíme řešit. Říkáme, jak by bylo jednodušší, kdyby všechny problémy zmizely a radši byli všichni bez nich. Ale umíte si představit, že by všechno zmizelo?!

Samozřejmě, že by to bylo chvíli fajn, ovšem potom už by nás to nudilo. Co bychom dělali kdybychom neměli povinnosti. Všechny naše životní zkušenosti by byly k ničemu a žádné nové by nepřibývaly. Byli bychom znudění sami sebou a aktivity, které nám dělaly radost by nás otravovaly. Tak proč si pořád stěžujeme na náš život a ztěžujeme si tak naše žití? Přestali jsme si všímat maličkostí.

Naše přátele bereme, jako samozřejmost, ale co kdyby zmizeli? Ani si to nedokážeme představit. Naše bydlení, škola a práce by byly pryč. I když se vždy najdou chvíle kdybychom to všechno nejraději zahodili, je třeba si uvědomit, jak moc velkou cenu to všechno má.

Tak proč si pořád stěžujeme na to, jak moc to máme těžký?! Samozřejmě, že vše nebude tak, jak bychom si představovali, ale s tím se musí počítat - to je život. Berme věci tak, jak jsou a nedělejme si s tím hlavu. Všechno se jednou vyřeší a s úsměvem a pozitivním pohledem na věc půjde všechno líp! Tak si nevymýšlejme myšlenky jako: “kdybych měl tohle” a “kdyby se stalo tohle”. Všechno je tak, jak má být a pokud to teď není v pořádku, tak se to časem změní, jen buďme trpělivý a važme si toho, co máme.

Každý den se můžeme setkat s těžkými situacemi, jako je úmrtí, rozchod, hádka s blízkými, úraz, nebo cokoli negativního, ale od toho se to děje. I když né vždy to může být skvělá zkušenost, chybami se člověk učí a vždy nám to něco přinese, vždy nás to posilní, vždy se potom stane něco pozitivního a od toho jsou všechny maličkosti. Nejsme stavění na úsměv 24/7, ale vždy, když pak máme důvod se usmívat, a jakože se vždy najde nějaký důvod, je to jedna velká radost!

Nikdo z nás to nemá jednoduché, neboj ani ty nejsi v ničem sám! Každý má nějaké problémy, proto jsou tu ty maličkosti, jako je úsměv, dobrý skutek apod. Jen malá gesta, která jsou často velice nepatrná, ale penězmi nesplatitelná. Tak se usmívejte na ostatní, nemračte se pořád. Udělejte dobrý skutek a ono se vám to vrátí. Pro nás to může být maličkost a pro někoho zlepšení dne, života. Vnímejme pozitivní věci a buďme ohleduplní. Hlavně nezapomínejme, že maličkost je někdy víc než obří gesto.

Usmívejte se!

[lucka-lesakova]

Zapomnění

Snaha o zapomnění,

city už se strachem chvějí.

Co se bude dál dít už vědí,

vidí, jak se všechno mění.

Myšlenkami celá se plní,

hlava, co ze všeho mě brní.

[lucka-lesakova]

Začni sám u sebe

Ta každodenní rutina, když si odemkneme mobil a začneme prohlížet jakoukoliv sociální síť.

Co vlastně vidíme, když si zapneme třeba instagram? -Jsou to fotky nádherných slečen s až neuvěřitelně dokonalou postavou, jsou to fotky kluků, kteří mají skvěle vypracované tělo, jsou to videa, kde se slečny malují, videa, kde lidé cvičí, kde si bělí zuby, fotky zamilovaných párů a popisky, jak se nikdy nerozdělí, fotky lidí, kteří se smějí a vypadají šťastně a bez problémů, videa z párty, kdy je vidět, jak se mají skvěle, fotky krásného jídla, které je snad škoda i jíst.

Denně si prohlížíme ty fotky s filtrem, ty falešné úsměvy, ty umělé tváře a napodobeniny zase jiných, ty šťastně vypadající obličeje za jejichž maskou se skrývají mračící se pohledy a miliony vrásek.

Jenže to už my nevidíme. Vidíme, jen ty dokonalé příspěvky, kterým se snažíme bezmyšlenkovitě vyrovnat.

A koho sledujeme na sociálních sítích? Jsou to lidé, kteří nás inspirují? Nebo lidé, kteří nás jejich dokonalostí demotivují, ačkoli oni sami jsou demotivováni. Protože je opravdu důležité, na co se každý den koukáme, upínáme a čemu se vlastně snažíme vyrovnat. Když potom vidíme jen samé dokonalosti, vybělené zuby, výrazné kosti, vypracované postavy a mohla bych jmenovat dál , je jasné, že při pohledu na sebe do zrcadla nebudeme spokojeni.

Vídáme jen dokonalosti a už nevidíme, že za tím dokonalým světem je bolest a ještě větší sebezklamání, které třeba teď není aktuální, ale snad každému jednou dojde, co vlastně dělal špatně a proč si hrál na dokonalost a snažil se skrýt ty drobnosti, kterých není potřeba se bát, jen je stačí přijmout.

Neříkej, že když si viděla tu krásnou slečnu neporovnala sis s ní to, co má ona a co ty a nebyla potom ze sebe zklamaná, že nemáš to, co ona a nejsi ta, kdo ona. Neříkej mi, že když si viděl toho kluka, na kterého kouká každá holka nepomyslel sis, co on má a ty ne. Proč se přirovnávat jen k dalším kopiím, když my jsme originál? Proč ze sebe děláme někoho, kým nejsme? Proč jsme tak slepí a nevidíme, že za tou krásou je ještě větší bolest a marně si myslíme, že když dosáhneme dokonalosti budeme šťastní?!

Přes tyhle všechny předsudky a sebezklamání je pak těžký přijmout sám sebe.

Protože se pořád jen porovnáváme, srovnáváme se s nesrovnavatelným. Ptáme se, proč nejsme jako on, jako ona. Nejsme šťastní. A proč? To protože jediný, kdo je s tebou srovnavatelný si ty sám.

Ty jsi naprosto jedinečný člověk a je naprostý nesmysl srovnávat se s někým jiným, jakoby si srovnával kočku se psem. To přeci nejde. Přestaň se někomu vyrovnávat, buď sám sebou, buď tím, kým chceš být, zůstaň sám sebou. To jsi TY, to není nikdo jiný, nikdo jiný nemá takové myšlení jako ty, si výjimečný a ikdyž máš milion pochyb a občas to všechno už vzdáváš, protože je toho na tebe už dost, mysli na sebe, na to uvnitř, na to, jaké to bude zklamání, když zahodíš sám sebe. Není větší zklamání, než ze samu sebe.

Tak se jen neporovnávej, protože každý má své nedokonalosti. Jen jsou tu lidé, kteří je umí dobře skrýt, ale ty dokážeš víc, protože ty je přijmeš a nebudeš mít co skrývat, nebudeš si muset dávat pozor, jestli to není vidět, nebo si to omylem nedal najevo. Ty budeš moct dělat cokoli, aniž by si se bál, ty budeš ta inspirace a ta pravá motivace!

Jen musíš jít svou cestou, ta cesta potrvá celý život, nic není hned. To sebepoznaní, kdo vlastně jsi, co tě baví, co se ti na tobě líbí. Jen ty můžeš nejlíp vědět, kdo jsi, jen TY. Tak se neschovávej a nechoď ve stopách a po cestách jiných, protože taková cesta není pro tebe, ty máš vlastní, pro ní ses narodil, tak v ní běž a nechoď za tím stádem, které to nedokázalo a už to nezmění, protože ty máš pořád tu šanci. Šanci být sám sebou, obklopovat se lidmi, kteří tě budou podporovat, brát tě takovýho, jaký jsi, uznávat tě, chápat a milovat tě. Nesrovnávej se a obklopuj se jen lidmi, kteří budou pro tebe inspirací.

Jak poznáme, že to, kým se obklopujeme a to, co sledujeme je pro nás inspirací a né jen další demotivací připomínajíc to, jak “špatně” žijeme?! - tak, že se přestaneme porovnávat. Jen je prostě třeba začít u sebe.

Každého inspiruje něco jiného, ale pochopme, že tou největší motivací pro nás, jsme my sami.

Chci tím říct, že je hrozně těžké mít jen jednu stálou motivaci, protože jeden den nás může motivovat a druhý den demotivovat. Proto chci, abyste si uvědomili, že ta největší motivace a ten největší příklad jste vy sami a každý ji najde, sám v sobě. Protože to vy můžete měnit svůj život, nikdo jiný.

-Buď sám sebou a ostatní ber takové jací jsou.

[lucka-lesakova]

A ty si dnes jedl/a?!

Nechtěla jsem psát na téma “selflove” a podobné náměty, ale je možné, že se toho bude tento článek týkat a bude se s tímto tématem úzce spojovat, protože přeci jenom o tomhle to celé je.

Poslední dobou si začínám víc a víc všímat faktu, že lidé v mém okolí, přátelé, moji nejbližší a další nejí.

Nejí - buď vůbec nebo málo.

Většinou z prostého důvodu a to je “postava” a známé věty “jak budu vypadat”, “co si o mně řeknou ostatní”, “budu se jim líbit?”.

Je hrozně těžké popsat a vysvětlit, že tohle není správně. - opravdu není

Já myslím, že většina z nás s tímto měla problémy, nebo pořád má. Ono vlivem okolního tlaku a názorů lidí, na kterých nám třeba ani nezáleží se může stát to, že jednoduše propadneme k nenávisti nám samotným.

Je to všude, řešilo se to, řeší se to a řešit se to bude. Ono je jedna věc soudit někoho podle postavy a mít názor.

Možná si to ani neuvědomujeme, ale stačí říct jednu blbou narážku na postavu a ať už jsme, nebo nejsme citliví a ať už si věci bereme, nebo nebereme k srdci, tohle se nás prostě může dotknout.

Někdo říká, že na postavě záleží a někdo říká, že ne. Ono záleží jen na tom, jak jsme se sebou srovnaní a jestli jsme šťastní, nebo ne. Když uvidíte krásnou sebevědomou ženu, která má na tváři úsměv, jen je trochu při těle určitě to zapůsobí víc, než když to bude ta stejná osoba, jen bez toho úsměvu a sebevědomí. Jak se prezentujeme, tak nás berou i ostatní.

A protože jsme generace, která řeší spíše ostatní než sebe, tak pak v nás a našich nevinných hlavách vznikají a hromadí se ty pochyby, ty myšlenky, na které bychom před tím ani nepomysleli, ty nesmyslné názory a nápady. Ale to už není o nás a o tom, co děláme pro sebe, ale už myslíme za cizí, přemýšlíme o ostatních a na sebe úplně zapomínáme. Jako bychom najednou nebyli důležití, jako bychom najednou žili pro ostatní a né pro sebe (tohle nemá znít nijak sobecky, ale žijeme a nejvíce času trávíme se sebou, né s lidmi, kteří nás odsuzují).

Najednou začneme na svět pohlížet cizíma očima.

Stojíme před tím nesmyslným zrcadlem, jako před generátorem nedokonalostí, který se zbláznil a teď označuje za nedokonalosti i naše dokonalosti. Najednou vidíme to nejhorší a je to tady, ta věta, která není o nás je to, jako zmanipulované myšlení cizími lidmi, protože sami nejsou se sebou spokojeni a přenáší to na ostatní, ta věta “jak co nejrychleji zhubnout” - rychlá odpověď “prostě přestanu jíst”, proč bychom se namáhali a chodili cvičit, nebo začali jíst zdravěji, když můžeme přestat jíst teď hned a za týden máme několik kilo dole?! Jednoduché přeci.

Vůbec si neuvědomujeme fakt, že naše tělo potřebuje živiny, potřebuje různé sacharidy, bílkoviny a všechny tyhle věci, díky kterým vůbec žijeme. Možná si říkáte, že jídlo nepotřebujeme, a že teď žijeme, tak proč bychom tak nemohli žít i dál. Bohužel si vůbec neuvědomujeme, jak velké riziko podstupujeme, a to jen kvůli lidem, kteří mají kecy, protože nemají soudnost. Možná si říkáte, že ikdyby vám to nikdo neříkal, nebo by se to tu neřešilo, i přesto byste se sami sobě nelíbili, ale pravda je taková, že kdyby se to neřešilo, tak takovéhle nápady vůbec nevznikají.

Jíst je důležité, tak si dobře rozmyslete, co děláte se svým životem. Znám jednu osobu, která byla v Motole. Říkala, že by nikomu nepřála si to zažít.

Vyvarujte se tomu.

Nejste spokojeni? Nejdřív si vůbec rozmyslete, zda je to z vaší hlavy, nebo to jen řekl někdo, kdo vás vlastně vůbec nezajímá. Potom pokud chcete změnu, tak dřete, ale nebuďte ti slabí, co se zmůžou jen na omezení stravy, jako takové. Sportujte, omezte trochu soli a cukru, ale hlavně jezte pravidelně. Protože pak z toho budete mít radost a i vaše tělo bude spokojené.

Takže otázka, kterou to začalo: “Jedl/a si dnes?” - Ne?! Hned se běž najíst!

Ničíš sám sebe, ne nikoho jiného, ubližuješ vlastnímu tělu, se kterým tu budeš vůbec nejdelší dobu a musíš mu dopřát jen to nejlepší, tak do toho!

- Když jsem řekla: měl/a by si víc jíst odpověď byla: “ale co když přiberu?”

Naše tělo je stavěné na to, že jíme hodně a pravidelně. Tím, že jíme tak, jak by se mělo nepřibereme,.

~Žijeme jen jednou, tak proč se omezovat?~

Na závěr chci sdělit mým blízkým a vám všem, ať už na tom budete sebehůř jsou tu ti nejlepší přátelé, kteří jsou od toho, aby v těchto situacích zasáhli a pomohli, není správné jim zbytečně lhát, nebo jim neříkat vše, je to pořád stejné, ubližujete sami sobě a mnohdy pak i jim.

-jediný, kdo vám za to stojí se omezovat jste vy sami a vy se nemůžete omezovat a zároveň si ubližovat, to by pak nedávalo smysl

[lucka-lesakova]

Sni.

Unavená a zničená životem jsi,

taková ta osoba, co má velké sny.

Jeden den tohle a druhý den tamto,

pořád si neřekl “konečně mám to!”.

Snaha je vyšší a nikdy neklesá,

přeci i na plese se jednou doplesá.

Snaž se dál a splň si ty sny,

jen tomu nevěnuj všechny ty dny.

Aby nakonec všechny ty dny,

nedomluvily se a hranice přešly.

A zničily všechny sny,

kvůli kterým ti volné dny prošly.

[lucka-lesakova]

Skládám.

Skládám básničky, písní texty,

píšu články a moudra hezký.

Jen tak pro radost a pro sebe,

není vše pro svět a pro tebe.

Pokud si, ale součást mého života dění,

hlasy ve mně, co poznat tě chtějí.

Volají o pomoc, všechno se hroutí,

říkám jim klid, ať se nekroutí.

Život je zatáčka doleva a doprava,

nakonci všechny čeká nás poprava.

[lucka-lesakova]

Utekl den.

Utekl den,

utekly dva.

Utekly tři,

utekly čtyři.

Uteklo jich víc,

už je to měsíc.

A pořád jsme tady,

a řešíme ty záhady.

Kam nás vítr zavane,

kam nás osud pošle.

Teď už žádný pochyby,

jediný co neexistuje jsou chyby.

Všechno je správně, všechno má svůj důvod,

jako pro chodce přechod a důchodce důchod.

Básnická nálada a rýmy co smysl nedávají,

pro Ladu balada a pro nás lidi co si nadávají.

Zkrátka a dobře buďme šťastní,

nebuďme jako kuře ve výloze mastní.

Žijme tak dál,

aby za to ten život stál.

[lucka-lesakova]

-A kam vlastně vede naše cesta?  -Přesně tam, kam si jí určíme.

Teď jsem asi nejvíc přemotivovanej člověk na světě, takže jsem se rozhodla, že vám předám nějaká ta moudra, které jsem za svůj "krátký" život pochytila. Ještě před tím, než si řeknete "co mi bude radit nějaká 14-15ti letá holka o životě, vždyť nic neví.  

-nesuďte lidi podle věku, někdo může dospět ve 13ti a někdo ve 30ti je to jedno, hlavní je být svůj a držet se svých názorů.

Dneska jsem jela autem, poslouchala jsem moje oblíbený 80kový písničky a rozhodla jsem se, že si tenhle život užiju co nejvíc naplno jak to jen jde. Mám ještě život před sebou, ale takových názoru není nikdy dost!

Mám naplánovaných spoustu cílů, které jsou možná až nereálné, ale co, ať je tedy má cesta nereálná, plná překvapení a splněných snů, takovou jsem si ji určila a takovou ji chci mít.  

A víte co, pokud s něčím chcete začít, pokud byste si chtěli někdy něco zkusit, naučit se, nebo si cokoli dokázat. Nečekejte na vhodnější chvíli. Haló ani nevíte, jak je život krátký!

Začnete hned.  

Říkám hned teď!

Protože toho nikdy litovat nebudete, chcete se naučit hrát na nějaký nástroj?! Ihned si ho běžte koupit, či objednat a pokud ho máte už doma popadněte ho a začněte se učit. Pokud si chcete zlepšit postavu, nečekejte na zítra cvičit můžete i doma nemusí to být fitko a cvičících videí a aplikací je plný internet. Chcete začít s novou stravou, tak začnete!  

Přestaňte odkládat věci na zítra, protože ze zítra to odložíte na pozítří, potom to odložíte o týden a potom na to zapomenete a až budete staří, tak budete litovat, že jste si neužili život naplno, protože jste byli tak slepí a neuvědomovali jste si, že jste odkládali svůj vlastní život, život a čas, který vám nikdo nevrátí, nezaplatí, nic.

Začnete hned, přestaňte se vymlouvat, vždyť to děláte kvůli sobě! Jde o vás, ne o vaše rodiče, nebo blízké. Užijte si svůj život, ať nelitujete toho, že jste si nesplnili svůj cíl.

Začnete sportovat, zdravě jíst, víc spěte, dopřejte si nějaký relax. Mějte víc energie, buďte šťastní a užijte si ten život naplno je to ve vás.

Neřešte názory ostatních lidí bojíš se si vzít výraznou rtěnku, bojíš se vzít si na sebe něco "neobvyklého", nebo se bojíš říct co posloucháš za styl hudby!?  

-Ne, nedělej to, přestaň se bát názorů ostatních. Víš, lidi, co někoho soudí podle stylu oblékání, podle sexuální orientace, podle barvy pleti, nebo podle toho co posloucháte pro mě nejsou lidi. Úplně mě zarážejí lidi takového typu. Přeci se nebudete snižovat na jejich úroveň a bát se jich. Vždycky když dělám něco, co se těmhle lidem nelíbí a pak je slyším, jak si o mně povídají. Vždycky mi zlepší náladu, vždycky se jim musím smát, takovým ubohým lidem, co soudí lidi podle naprosto nepodstatných věcí, pohrdám takovými lidmi.  

Tihle lidi mě nezastaví před mými sny. A ani tebe! Buď silný a přestaň řešit lidi, co neznají sami sebe natož tebe.

-Žij život naplno právě teď!