#úpadek

[deponativ]

O dvou synech

28 „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30 Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. 32 Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“ Matouš 21:28-32

[institutexpermentalnitvorby]

Pár věcí k úklidu

Co i budeme, úklid nepatří k nejpopulárnější aktivitě, co můžeme ve volném čase dělat, ale...

Pokud máme dělat něco důležitého nebo se snad učit, je úklid velmi zábavný.

Své osobní prostory často uklízíme jen proto, že něco hledáme

Hlodavá náhodná myšlenka na věc, co jsme už léta neviděli...

Několik tašek bordelu a stále to není vidět

Množství nádobí jako při nákupu v Ikea

Slavný začátek a rychlý úpadek

"To se ještě může hodit."

Hraní si s něčím jiným, než co hledáme

Smíření s absencí hledané věci

Já takhle už 2 měsíce hledám elektronku. Jak přestat kouřit snadno a rychle. Pokoj má 4x5 metrů a stále ji nemám.

Pod čarou malý příběh, číst na vlastní nebezpečí a ne při jídle.

Nedoporučuji začít uklízet až když je průser. Loni se mi k trubce od topení dostaly masařky. Kompletní úklid, hledání problému, likvidace "kukel" které byly snad pod vším. Po 2 dnech boje nastoupil Biolit, a až v tu chvíli jsem našla, kde se schovávaly. Další týden vylézaly a z posledních sil se snažily dostat z místa, kde je Biolit zasáhl. Dodnes nevím, jak se do pokoje dostaly. Ale vrátit se ze zkoušky, zničení, a v pokoji na okně najít minimálně 10 mladých masařek, to nechcete.

[vasylynasblog]

Úpadek Kyjeva a konec Kyjevské Rusi

Podnikatelsky ale začal Kyjev upadat. Italští kupci ho začali při svých cestách do Byzantské říše, Malé Asie, zemí Blízkého východu a do západních zemí, objíždět. Poslední období dějin Kyjevské Rusi představuje také neustálý boj mezi knížaty o trůn staroruského státu. K tomu se z výchdou blížila mongolská Zlatá horda.

Mongolové zaútočili již v roce 1123 na řece Kalka o deset let později ze severu. V roce 1240 vnikl do Kyjeva vnuk velkého Čingischána, zcela jej vyplenil, zničil a podrobil si obyvatele. Není nutné snad ani dodávat, že nájezd Mongolů usnadnila řevnivost mezi jednotlivými knížectvími.

Mongolové ale neobsadili celé území a přiměřeně respektovali místní kulturu a křesťanské náboženství. Na Ukrajině se zdrželi až téměř do konce 13. století. Padesátiletá přítomnost Mongolů definitivně ukončila trvání Kyjevské Rusi.

Po odchodu Monologů se začalo o ukrajinské území na začátku 14. století zajímat Polsko a Litva.

[blackladisdestrcz]

Jaký je nový IPHONE 15? Tohle už je úplný úpadek…

[paskvilnet]

nahorudolu

Nahoru

ČR mezi velrybáře Zajímavá myšlenka napadla středoevropské pobočky nadnárodní party Greenpeace. Ti desátého března zahájili kampaň za vstup České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska do Mezinárodní velrybářské komise. Pokud tam totiž tyto země vstoupí a následně se připojí v hlasování k ostatním, kteří chtějí zachránit velryby, mohl by být zákaz komerčního lovu velryb ustanoven již na červnovém zasedání International Whales Comitee v Berlíně. Na webu českých Greenpeace je kromě obšírných informací ke stažení občanská petice adresovaná vládě. Tu už – pokud vám to přijde inspirativní - mimochodem podepsaly i některé české osobnosti. Kupříkladu spisovatel Ivan Klíma, zpěvačky Hana Hegerová, Marta Kubišová, Anna K a vegetarián Petr Vachler.

Dolů

Miloš Pokorný & Roman Ondráček Duo Těžkej Pokondr před nedávnem prodělalo vcelku pozoruhodný přerod. Ze dvou kolotočářských diskofilů se doslova přes noc stali věrozvěsti alternativního rocku a taneční hudby. Pro realizaci této osobní mise si zvolili lokální rádio Expres, kterému údajně vtiskli cosi jako image. Oba hoši dramaturgicky prozřeli a do selektoru začali cpát třeba Coldplay a nebo Morcheebu. Připusťme, že ona stanice se tak - na veskrze primitivním českém radiovém tržišti - mohla leckomu jevit pozitivně. A že se i dala poslouchat. Ale nechtějte po nás, abychom ji velebili za to, že v rámci svých computerových rotací hraje britské hitparádové fláky. Na tom opravdu není nic světoborného. Obdobnou "dramaturgii" dá dohromady každý průměrný středoškolák, který v příslušném jazyce umí číst, psát a používat internet. Ona mediálně provařená "statistická nula" je jistě nemilá věc, ale tak už to u nás v Senegalu holt chodí: všichni se koukají na Novu a poslouchají Impuls. A nejméně divit, by se tomu měli právě pánové Ondráček a Pokorný, kteří za tento úpadek nesou svou část odpovědnosti. Za ta čísla totiž nemůže MediaProjekt. Za ta čísla můžou všichni, kdo kvůli penězům zapírají sami sebe.

[ctenisveta]

Když ignorance zničí kulturu, vynoří se nestvůry.

Jordan B. Peterson, Řád není všechno

[zjineplanety]

Chcete vědět, proč jsem se dneska 15 minut smála na parkovišti a matka mi musela vyhrožovat tím, že půjdu spát bez večeře aby mě z tama dostala?

Chcete to vědět?

I AM BROKE

ŠKOD

SU ERB

Š,, š,,, škod su su,,, erb,,,

[mist-the-wannabe-linguist]

Dnešní téma mého večerního stavu úzkosti: úpadek českého překladu a dabingu a zvyšující se počet lidí, kteří prostě konzumují média v originále, a tudíž (pro můj panikařící mozek) velká šance, že čeština v blízké budoucnosti vymře

[ondrejtrhon]

Whatever I say I am, That’s What I’m not

Sedím doma, po asi pěti neúspěšných pokusech sepsat text, co tu dnes budu číst. Došlo mi to až po cestě z hospody, kam jsem se vydal za marnivou snahou najít klid a inspiraci.

Přistupuju k tomu úplně špatně.

Dílo, které stojí vlevo, totiž není zdrojem nějakých hlubokých pravd, intelektuálních poznání, osobních odhalení. Je to archiv - stopa v čase, aura vytvořená přeseknutím časové osy a vtělením do čtyřposchoďové vitríny s fotografiemi, texty a jedním pokémon. Sice píšu o fenomenologii, esencialismu, neuroticismu, ale ve skutečnosti je to dílo, stejně jako obrazy míhající se v jeho dotyky prstů zašpiněných stěnách, odrazem mě samotného. 

Při přípravě tohohle textu jsem si samozřejmě svoje minulé přečetl. Otravný intelektuál? Člověk obsesivně zaujatý svou nemocí? Farmakomytizace? Sbírání sociálního kapitálu pod rouškou upřímnosti? Všechno a nic, protože naše úmysly jsou vždycky jen druhotné a první, co skrze nás promlouvá je nejisté já hledající způsoby, jak se propojit s ostatními. Ostýchavější z nás píšou, jiní dělají čajové performance nebo se zamilovávají. Já si aktuálně myslím, že zapomenout mi na chvíli dá nostalgický "replay" na albu Linkin Park. No More Sorrow, but only in my dreams.

I cant be who you are - spíš I cant be who I am. Sleduju svou vitrínu a chytá se mě podivná tíseň. Není to stud ze sebeodhalování (až příliš brzy se změnilo v prostředek sebevědomí - pomyslnou odvahu, za kterou jde skrýt skutečnou křehkost), ale podivné nahlédnutí sebe po dostatečném časovém rozdílu. Nepotřebujeme k tomu AI, protože chaosem jsme si my sami. Umění zachycuje tuhle proměnlivost dokonale, v její afektivní podobě. Prohrabávám se stohem fotek, pročítám narychlo svázané texty a hladím plyšového pokémona, zatímco uvnitř mých plic kvete mrazivá růže, jejíž ostny probodávají molekuly mé představy o sobě samém. Bublinky na pěně u pusy praskají s každým výrokem, za kterých bych dnes nejradši vytrhnul stránku.

...

Přistupuju k tomu úplně špatně.

Možná bych se měl praštit přes prsty. Udržování mýtu kreativního utrpení ne z přesvědčení, ale pragmatismu - když jsem během psaní těch textů nastupoval do terapie, měl jsem skoro strach, že o svoje OCD přijdu. Všechno hrdinství, odvaha vyjít se svou "nemocí" ven najednou nevypadá tak skvěle, když sami před sebou podlehnete jednomu z nejpitomějších mýtů o duševním zdraví. Občas si připadám provinile. Vlastně i teď - i když to, že jde svědectvím o duševním trápení rychle posbírat pozitiví body, víc říká o společnosti, kde je to pořád tabu. 

Čtu teorii mladé dívky a snažím se nemyslet na sebe. Spektákl, vnějšek, společnost, říkej tomu jak chceš, ale tyranie přicházející z venku a rozbíjející jakoukoliv iluzi o původní (autentické) interioritě (já) (podstatě) (původním pnutí) je příliš bytostná. Její přítomnost řeže skrz naskrz jakýmkoliv přesvědčením, které (si myslím, že) mám. Kletba kritické teorie v praxi - pochybování o všem, redukce čehokoliv vlastního na znak. Chci - nebo chci chtít? Self-help knihy jsou k ničemu, uvězněné v době identitárního modernismu.

Úzkost je nekontrolovatelnost;ztráta schopnosti jednat (v angličtině se používá agency ale přeložit to nejde);v tom se podobá antidepresivům. Dvě (už dvě) bílé pilulky, které každé poledne beru, jsou jen náplast, nekonečně dilema o lodi s postupně vyměňovanými částmi - nahrazení jedné externality druhou. Možná proto jsem se zvýšením dávky na 40mg tak váhal - dát další moc shluků uhlíků a kyslíků mi přišlo už za hranou domnělé autonomie, o kterou přicházíme, kdykoliv si vzpomeneme, jak jsme naposled jednali zkratkovitě - jaká samostatnost, když pod racionalitou (a neměně knihami o ní) leží jen impulsy, intuice, naučené vzorce chování s objednané pumpkin latte z reklamy. Na Aliexpressu jsem si to vaporwave tričko taky objednal — náš věk je věk závrati z boje proti konformismu naučenému z Tumblrových příspěvku. Jasně, že následný instagramový post otaguju a budu doufat v přidal endorfinu, i když do textu tisíckrát napíšu, že mi na něm nezáleží a před spaním si přečtu Srecka Horvatha.

V radikalitu lásky je težké věřit - vždyť jsme se potkali na Tinderu. Tvoje profilovka vyzařovala znalost kulturního kódu, kterému jsem se naučil rozumět.

Náš věk je věk neustálého vyjednávání s mytologií. Místo moře ale máme sociální síť a stories náctiletých influencerů.

Stěžování si na život má na západě zvláštní nádech trapna. Tváří v tvář klimatické krizi, kterou naše osobní deprese nezajímají, nebo fakt, že tenhle text píšu na počítači z kobaltu, při jehož těžbě dost možná zemřelo pár děti, se všechno jeví jako nepodstatná marnivost. Sebezahleděný egoismus, neuvědomující si luxus onoho pojmu "sebe-péče". Porovnávání se je vždycky závod ke dnu, jenže v tomhle závodě jsme my stále nad vodou. Zatímco o apokalypse našeho světa se mluví, oni ji žijou -- je to tísnivé vědomí, že když zažíváme úpadek západu, je to ve skutečnosti privilegium.

Přistupuju k tomu úplně špatně. Co vy?

[nakladatelstviyoli]

Neal Shusterman: Nimbus

Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm – a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky — nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina – smrtka Lucifer – který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi „starou gardou“ a „novým řádem“ se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus – jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?

Počet stran: 440 Doporučená cena. 399 Kč

koupit se slevou

[borisjelinek]

Škola na Hořičkách

Již v 17. století se v obci nacházela farní škola, neboť k roku 1680 je ve farní úmrtní matrice zmínka o prvním zdejším učiteli Václavu Dobeniovi. Skutečná škola zde měla být až od roku 1740, ale v některých pramenech byla existence zdejší školy kladena již do roku 1710. Do roku 1750 byla její budova dřevěná a jednotřídní. V roce 1787 si vystavěl při škole vlastním nákladem byt učitel Gottvald. Tato událost je také první zmínkou o samostatné školní budově na Hořičkách.

Stará škola byla vystavěna v roce 1788. Dle fasse z roku 1791 dostával rektor za zvonění proti bouřce naturálie 6 měr žita. O 3 roky později bydlel rektor školy s rodinou ve stodole, protože došlo k rozšíření školní budovy. Světnice byla zvětšena a byt byl od ní oddělen. Bydlení zde nebylo nijak pohodlné, byt byl vlhký a studený, protože byl bez kamen. Ty si musel pořídit ze svého učitel Antonín Donát.

Roku 1800 budova vyhořela a v následujícím roce byla díky náchodské vrchnosti postavena nová dřevěná školní budova, která časem přestala kvůli zvyšujícímu se počtu žactva postačovat ke svému účelu. V letech 1828-1829 byla vystavěna nákladem panství Smiřice, Žíreč a Náchod nová škola, přičemž obyvatelstvo poskytlo veškeré ruční práce a k dispozici dalo své povozy. Tentokrát byla budova postavena již z kamene. Obsahovala 3 třídy, byt pro učitele a jeho 2 pomocníky. V roce 1842 došlo k založení školní kroniky.

Revoluční rok 1848 přinesl změnu i do spr��vy školy. Bylo zrušeno vedení pamětní knihy v němčině a začalo se do ní zapisovat pouze česky. V roce 1865 vznikla díky přepažení místnosti 4. třída, která však nebyla vhodná k výuce. V červnu 1866 byl pruským vojákem obrán o chleba a další jídlo zdejší učitel. Roku 1872 došlo ke kritice zdejší školy. Ta vyšla v časopisu „Beseda Učitelská. Týdenník pro učitele a přátele školství národního“ 25. července 1872: „Úpadek školství českého. Na Hořičkách zastává dle „Čecha“ místo učitele kaplan Otčenášek, v Bohuslavicích myslivecký adjunkt, v Slavoňově bývalý diurnista, v Sedloňově extheolog a exkapucín.“ O 6 let později bylo služné zdejšího učitele 500 zl. V roce 1881 bylo konečně zřízeno vyhovující místo pro 4. třídu. Roku 1883 byl zdejší řídící učitel Jan Šimek oceněn za svoji učitelskou činnost zlatým záslužným křížem. V roce 1886 bylo služné řídícího učitele 500 zl. a funkční plat 100 zl. Tehdy vypadalo zdejší školství takto, alespoň podle Jana K. Hrašeho v jeho knize „České školství obecné na Broumovsku, Novo-Městsku a Trutnovsku“, jež vyšla v roce 1887:

„Hořičky.

Přišk. obce a osady: Hořičky, Chlistov, Posadov, N. Dvůr, Kalousov, Litoboř, Lhota, Křížanov, Mezleč, Oujezdec. Dětí 372, chl. 191, d. 181. Obyv. 2751. Daň 5023 zl. Tř. 4. Tř. služ. III. Škola jest zde od r. 1740., byla do r. 1750. ze dřeva a jednotřídní. R. 1800. vyhořela a r. 1801. postavena nákladem panství Smiřického, Žireckého a Náchodského škola nová, ale opět dřevěná. R. 1829. vystavena nákladem jmenovaných panství nynější škola. Obyvatelstvo dalo práce ruční a povozy. Šk. zahrádka má 72 m2. Fara v Hořičkách a vikar. úř. v Č. Skalici. Patronát farní: Princ Vilém ze Schaumburg-Lippe.

Místní školní rada.

Kašpar Rosa, prakt. lékař, předseda, Karel Pich, obchodník, místopředseda, P. Jan Stiftr, farář; jeho zástupcem P. Josef Pátek, kaplan, Jiří Schreiber, obchodník, školdozorce, Vavřinec Hejzlar, starosta z obce Mezleče, Frant. Dvořáček, starosta z Litoboře, Jos. Hofmann, starosta ze Lhoty, Frant. Hofmann, radní z Oujezdce. Náhradníci: Jos. Žďárský a Josef Hůlek.

Sbor učitelský.

Frant. Bárta, říd. uč., nar. 6. VIII. 1838 v Dol. Rokytňanech, okr. Libáňského, studoval na real. šk. v Ml. Boleslavi od 1855-58, na uč. úst. v Hradci Kr. 1858-1859, nabyl vysv. způs. pro školy české i něm. 13. VII. 1859 č. 1. Poduč. Od 1. IX. 1859 – 21. IX. 1863 v Plotištích; vysv. farn. úř. tamže č. 109. Od 21. IX. 1863 – 21. V. 1864 na Hořičkách dle vys. far. úř. tamtéž č. 199. a dle dekr. vikar. úř. v Náchodě 20. IX. 1863 č. 203. Od 21. V. 1864 – 26. III. 1873 v Č. Skalici. Dle dekr. téhož vikar. úř. 20. V. 1864 č. 89. Učit. od 26. III. 1873 – 2. IX. 1886 v Č. Skalici. Dekr. c. k. zem. šk. rady č. 2275. Od 2. IX. 1886 říd. uč. Na Hořičkách. Dekr. c. k. zem. šk. rady 23. VIII. 1886 č. 21979. Služ. 500 zl. Funk. plat 100 zl. Služ. příd. 120 zl. I. příd. 60 zl. 15. IV. 1875 č. 6391. II. 7. IX. 1883 č. 29725.

P. Jan Stifter, farář a katecheta, nar. 11. V. 1829 v Jaroměři, vysvěcen 25. VII. 1852.

P. Josef Pátek, kaplan a katecheta, nar. 3. VI. 1861 v Jedlině u Rychnova, vysvěcen 5. VII. 1885.

Fr. Kodym, učit., nar. 23. IV. 1858 v Kalné u Nové Paky. Studoval na real. šk. v Jičíně r. 1872, na měšť. šk. v N. Pace od 1873-74 a v I. roč. uč. úst. v Jičíně. Výpom. poduč. v Držkově okr. Semilského od 1. XI. 1875 – 31. VII. 1879; v Bystrci, okr. Lanškrounského dle vysv. 16. I. 1880. Od 1. I. 1881 v Havlovicích u Úpice. Dekr. c. k. okr. šk. r. v N. Městě n. M. 10. XII. 1880 č. 2155. Vysv. způs. 3. XI. 1881 č. 26. v Hradci Kr. Poduč. v Havlovicích od 6. IV. 1882. Dekr. c. k. zem. šk. r. 5. IV. 1882 č. 7049. Dekretem c. k. okr. šk. rady v Nov. Městě n. M. 4. IX. 1883 č. 2343. zat. učit. a dekr. c. k. zem. šk. rady 9. II. 1884 č. 1187. def. učit. na Hořičkách. Služné 500 zl.

Vácslav Burda, poduč., narozen 28. IX. 1854 v Jindřichově Hradci, studoval na gymn. tamtéž, po té soukromě a od 1873-75 v učit. úst. v Soběslavi. Výpom. poduč. v Hošticích u Tábora od 15. X. 1875 – 30. IX. 1877, ve Rtyni při expon. šk. V Bohdašíně od 1. X. 1877 – 1. V. 1879, v Bohuslavicích od 1. V. 1879 – 1. IX. 1879, ve Zbečníku od 1. IX. 1879 – 1. IV. 1880, v Jesenici od 1. IV. 1880 – 30. VIII. 1880. Vysv. dosp. 23. VII. 1880 č. 61 v Jičíně. Poduč. v Ohnišově od 1. IX. 1880 – 14. IX. 1881. Dekr. c. k. okr. šk. rady v Nov. Městě n. M. 10. VIII. č. 1298. Def. poduč. na Hořičkách od 15. IX. 1881. Dekr. c. k. zem. šk. r. 2. IV. 1881 č. 3775. Vysv. způs. v Hradci Kr. 3. V. 1883 č. 89. Služné 400 zl.

Alois Fousek, zat. poduč., nar. 10. X. 1863 ve Vel. Skalici ok. Kr.-Hradeckého, studoval na real. šk. v Hradci Kr. 1876-83. Vysv. dosp. 17. VII. 1884 č. 46. Zat. poduč. na Hořičkách od 1. II. 1884 stále. Dekr. c. k. okr. šk. rady v N. Městě n. M. 29. I. 1884 č. 227. Služné 400 zl.

Hana Kubelková, ind. uč., nar. 6. IV. 1848 v Č. Skalici. Vysv. způs. 23. VI. 1876 v Brně. Ind. uč. od 1. IV. 1878 – 15. III. 1881 ve Slatině a Červ. Hoře. Dekr. c. k. okr. šk. r. v N. Městě n. M. 1. IV. 1878 č. 120. Od 15. III. 1881 – 30. VIII. 1881 výp. poduč. v Červ. Hoře. Dekr. téže c. k. okr. šk. r. 25. III. 1881 č. 1359.; zároveň ind. uč. pro Brzice a Vestec od 1. I. 1882. Dekr. c. k. okr. šk. rady v N. Městě n. M. 1. I. 1882 č. 2009. Remunerace 240 zl. za všecky školy.“

Roku 1888 se ustavila Učitelská jednota v Úpici a jejím členem se stal i místní učitelský sbor. V roce 1891 se stal zdejším učitelem Jan Findejs. O rok později nebylo vyhověno žádosti obce Litoboře za zřízení exponované stanice zimní jako části školy v Hořičkách. Koncem 19. století byla zřízena ovocná školka a letní tělocvična. Vznikem další třídy se obecná škola rozšířila na pětitřídní. Té přestala dosavadní budova stačit, takže v roce 1901 byla stará jednopatrová škola se 6 velkými a 3 malými místnostmi a 359 sáhy zahrady a sadu prodána a následně vystavěna stavitelem Josefem Martínkem z Náchoda nová budova, jež byla slavnostně otevřena 8. září 1901.

1. světová válka znamenala strádání i ztráty. Povolávání učitelů k vojsku (Ad. Celba, K. Hlavatý, J. Svoboda, K. Vik) ovlivnilo školní výuku. 26. června 1915 navštívili školu okresní hejtman B. Beyerle a okresní inspektor F. Paul, aby vyhledali místnosti pro školu dětí haličských uprchlíků, kteří se následkem války nalézali v Hořičkách a jejich okolí.

Další rozvoj školy nastal až po vzniku ČSR. V roce 1920 byla zřízena měšťanská škola smíšená a o dobré ubytování učitelů bylo postaráno v letech 1923-1924 výstavbou obecního domu, kterou prováděl stavitel Karel Hofman z České Skalice. Proti stavbě obytného obecního domu podali 5. března 1922 představitelé a členové místní Domoviny domkářů a malorolníků protest a žádali, aby obec postavila jen nouzový dům s bytem pro ředitele školy a jednu třídu. Důvodem byla obava z přílišného zadlužení obce. V roce 1924 navíc vznikla lidová škola hospodářská a o rok později všeobecná živnostenská škola. Známou postavou byl ve 30. letech 20. století ředitel obecné i měšťanské školy František Kolařík, který vedl místní kandidátku národní demokracie.

Nelehkým obdobím pro místní školství byla i 2. světová válka. Roku 1939 přebral správu zdejší měšťanské školy Ladislav John, který zde s dětmi pravidelně hrál divadlo, např. v roce 1934 provedli zdejší žáci veselohru „Dvě želízka v ohni“ od Frant. Jenneho. O rok později zanikla živnostenská škola. V koncentračním táboře Mauthausen zahynul 20. října 1942 učitel Jaroslav Falta, který téměř 30 let působil na hořičské škole, a v květnu 1945 v Terezíně učitel Josef Čapek z Hořiček. Ke konci německé okupace docházelo k přerušování a posléze k úplnému ukončení výuky. Znovu učit se začalo až 14. května 1945. O 3 roky později zanikly obecná i měšťanská škola, z nichž vznikly škola národní (posléze 1. stupeň ZDŠ) a čtyřtřídní střední škola, pozdější 2. stupeň ZDŠ. Svoji existenci ukončila též lidová škola zemědělská. Ve školním roce 1952/1953 byla oficiálně založena místní pionýrská organizace, přičemž se poprvé do ní hlásili zdejší žáci již ve školním roce 1949/1950, ale k ustavení oddílů tehdy nedošlo. V letech 1967-1976 fungoval na škole Dramatický kroužek ZDŠ, který hrál v sále U Hašků.

V době existence střediskové obce i krátce předtím byla provedena oprava i modernizace školy (zejména šlo o roky 1977-1979) a zahájena výstavba budovy mateřské školy, kam byla v roce 1982 umístěna i školní družina a školní jídelna. K výstavbě tohoto objektu o 45 místnostech, který byl zkolaudován 13. prosince 1982, bylo zapotřebí 120 000 cihel, 7,4 tuny cementu a dalšího materiálu. Na stavbě odpracovali občané Hořiček na 50 000 brigádnických hodin. Do této budovy byl po celkové rekonstrukci a přístavbě přemístěn v roce 1997 celý 1. stupeň ZŠ. Roku 1984 byla provedena úprava místností v čp. 59 pro školní dílny, v roce 1985 došlo také ke generální opravě vnější fasády školy, roku 1988 byla ukončena úprava schodiště a chodeb a později byla rovněž zahájena důslednější spolupráce vedení školy a MNV při správě školních objektů.

Dnes tedy škola sídlí ve 2 budovách. V historicky nejstarší budově je umístěn 2. stupeň a ředitelství ZŠ. Jsou zde 4 kmenové třídy, fyzikální učebna, učebna počítačů s připojením na internet, kabinety, sborovna, ředitelna, šatny a WC. V přízemí budovy 1. stupně je umístěna jídelna pro celou ZŠ, kuchyň, šatny pro žáky a personál a kotelna. Třídy pro 1.-5. ročník jsou v 1. a 2. patře. Dále zde najdeme dílny, materiálovou přípravnu, školní družinu, kabinet školní družiny, sborovnu a kancelář účetní. V 1. a 2. patře jsou umístěna WC a sprcha. Žáci s učiteli do nedávna využívali též opravenou tělocvičnu, která se nalézá nedaleko budovy 2. stupně, víceúčelové šotolinové hřiště o rozměrech 31 x 15 m vedle budovy MŠ s doskočištěm na skok daleký. U budovy 2. stupně bývalo antukové hřiště o rozměrech 24 x 12 m, které se v zimě měnilo v kluziště. Později došlo k jeho parkové úpravě. V letech 2015-2016 došlo k opravě fasády a výměně oken staré školy čp. 71 a v letech 2021-2022 byla k čp. 19 přistavěna nová tělocvična. Více na: http://www.skolahoricky.cz.

Stará školní budova z roku 1901

[blackladisdestrcz]

Úpadek Samsungu, velkolepý Razr 40 Ultra, vytoužený Honor 90 Pro a Xiaom...

[jonesbrianshining]

"Brian byl vždy okázalý princ dekadence. Na turné po Státech v roce 1965 si pamatuji, jak křičel text k "Gloria" s hlavou z okna limuzíny na Sunset Boulevard, nebo jak seděl na balkoně svého hotelového bungalovu ve Wilshire, jedl kaviár lžící a usmíval se na dívky venku. Měl jsem ho moc rád." - Jean-Marie Périer, francouzský fotograf , který doprovázel Rolling Stones během vystoupení v Paříži a turné po USA v roce 1965.

"Dekadence, to je umění krásně umírat" - Anatole Baju, francouzský novinář a spisovatel, který sestavil "Manifest dekadence" v roce 1887.

Pojďme si krátce připomenout co znamená pojem "dekadence" - slovo pochází z latinského De-Cadentia - úpadek, rozpad). Hlavní proud dekadence vznikl na přelomu 19. - 20. století. Dekadence kladla důraz na individualitu (často přesahující všechny společenské limity), na dokonalost, umělost a rafinovanost, samoúčelnost, disharmonii, neobvyklou sexualitu, ale také na tragickou lásku, osamělost, zoufalství a smrt. Někdy hnutí dekadence splývalo s hnutím novoromantismu.

V zásadě šlo o společenskou tendenci vymanit se z vlivu katolické církve a stagnace a nalézt nové formy pro morálku a spiritualitu.

Foto: Michael Cooper

[fotbaloveoblecenia]

dres ronaldo juventus dětský  hráče, který nebyl v

dres ronaldo juventus dětský  hráče, který nebyl v dobrá fyzická kondice. Místo toho mě překvapilo, že jsem našel hráče v dobré fyzické kondici, “začal.„ Moje starost není o jeho fyzickou kondici, ale pouze o to, jít do naší představy fotbalu, porozumět pohybu bez míče a s míčem.

„K tomu potřebuje trochu času, aby se pustil do naší představy fotbalu. Aby to pochopil. Mé obavy se netýkají jeho fyzického stavu, ale aby se dostaly do naší představy fotbalu.“ Conte si ale myslí, že na to je ještě čas Barkley se letos v létě stane anglickým týmem Světového poháru, ale nemůže mu poskytnout žádné záruky ohledně místa v jeho základní sestavě. Poukázal na to, že 24letý hráč soutěží se skvělými hráči na klubové i mezinárodní úrovni, a že musí maximálně využít každou příležitost, kterou dostane. “V každé hře, když se rozhodnete hrát za skvělý tým, v každé hře bojujete s ostatními hráči.

„Musíte se pokusit využít každou šanci, kterou máte, a ukázat, že si zasloužíte hrát.“ Je načase najít si místo na mistrovství světa (tým), ale určitě to nebude jednoduché, protože v Anglické mužstvo je velmi silné. "Když jsem hrál na turnaji 2014, znamenalo by to pro takového fotbalový dres dětský  mladého hráče úpadek, že by přišel o další tým. Pokud však není schopen předvádět v tom malém poutavé výkony." vypadá to, že Barkley letos v létě do Ruska nepojede.

[michalgavlas]

ÚVAHA TŘI STA ŠEDESÁTÁ ŠESTÁ – ÚPADEK MRAVŮ

Kde je opuštěno svrchované tao

objevuje se lidumilnost a spravedlnost.

Kde vládne chytrost a obratnost,

objevuje se pokrytectví a klam.

Kde nejsou v souladu příbuzenské vztahy,

objevuje se synovská úcta a bratrská láska.

Kde je země ve zmatcích a nepořádku,

objevuje se loajálnost a věrnost.

Takto Lao-C popisuje společnost, kde nejsou dodržovaná základní mezilidská pravidla. Jejich nedodržování nebo přímo nepřítomnost je nahrazovaná čím dál, tím větším počtem předpisů, nařízení a zákonů, které si často i protiřečí. Čím větší počet nesrozumitelných zákonů, tím větší je snaha je obejít a nedodržovat.

Často pomáhají při tom právníci, kteří se na jejich znění podíleli a vytvořili někdy záměrně mezery, kterými se zákon dá obejít. Jedna mazanost zákonitě plodí další, ještě větší. Společnost je sešněrovaná předpisy a zákony, jejichž dodržování vyžaduje armádu kontrolorů, pokud možno neúplatných. Tato situace může dojít tak daleko, že společnost bude složena na jedné straně z lidí, kteří zákony vydávají a kontrolují jejich dodržování a na straně druhé těch, co je obcházejí, kteréžto činnosti věnují většinu svého času. Nezbydou lidé na běžný každodenní chod společnosti.

Zákony na papíře jsou podle Lao-C to nejrazantnější řešení, když lidé nenosí přírodní a Boží zákony v sobě. Záleží na prostředí a okolnostech, ve kterých byl člověk vychováván. Tam, kde se člověk učí přírodním a Božím zákonům od malička a jsou otázkou života a smrti jako u několika zbývajících kmenových společenství, není třeba psaných zákonů a složitá kontrola jejich dodržování.

Platí zde nepsané zákony, které se předávají z generace na generaci a nikdo si je většinou nedovolí porušit, protože si je vědom přísného trestu. V islámském světě takto slouží soubor zákonů šaría. Pro člověka ze západního světa jsou některé zákony nepochopitelné a tresty často velmi kruté. Je to však způsob, jak lze bez složité instituce zákonů udržet společnost v rámci morálního myšlení a jednání.

V západní společnosti tyto nepsané zákony taky platily, než se vyhlásila absolutní svoboda člověka na úkor celé společnosti. Kdy člověk byl ustanoven do role Boha se svými právy a povinnostmi. Z toho, co vidíme okolo sebe každý den je patrno, že se člověk s touto svobodou nedokáže se ctí vypořádat. Od drobností až po zásadní rozhodnutí jedná většinou ve svůj prospěch na úkor ostatních, bez ohledu na množství psaných příkazů a zákonů. Morální a Boží zákony se z velké části vytratily z naší společnosti. Většina lidí lže, podvádí a často i krade, když ne hmotné statky, tak alespoň čas ostatních lidí. Třeba to ani z existenčních důvodů nemusí dělat, ale je to snazší a je to přímá cesta k úspěchu. Jak říká čínské úsloví, zlo se pohybuje v přímých směrech. Myšlení a chování lidí je výrazně ovlivněno tím, co vidí okolo sebe. Jednají většinou jako opice bez vnitřní morální korekce.

Přitom každý z nás, pokud se nejedná o patologického jedince, má v sobě zabudovaný morální kodex, který dědíme po staletí. Jak říká Lao-c:

Každý poznává na světě krásné jako krásné,

a tím poznává i ošklivé.

Každý poznává dobré jako dobré,

a tím poznává i zlé.

Pochopitelně, že každý má trochu jinou představu krásného a ošklivého, dobrého a zlého, ale principiálně, v zásadních věcech každý si je vědom, když dělá něco dobrého, nebo zlého, nebo když to vidí okolo sebe.

Pro nás smrtelníky je těžké, ba přímo nemožné vrátit se do původního, svrchovaného tao podle představ Lao-C. Tak jako ke každému ideálu, se k němu můžeme pokusit, alespoň limitně přiblížit s ohledem na naše schopnosti a vůli. Prvním krokem v tomto snažení je opět začít používat ty nepsané dobré mezilidské zákony jak v našem myšlení, tak i jednání. Pokusme se být ti první a vstřícní a očekávat, že tímto způsobem obnovíme podobné schopnosti u ostatních lidí. Je všeobecně známo, že když se člověk chová slušně i ve hrubé společnosti, a nenechá se strhnout k podobnému jednání, tak dovede zmírnit hrubost slov a jednání. V každém z nás je pod nánosem hrubosti trochu slušnosti, která u většiny z nás zůstala z dob raného mládí.

Úpadek mravů je součástí lidských dějin, avšak v dobách, kdy lidé ztratili víru v Boha, tak ten úpadek byl výraznější, podobně jako je tomu dnes.

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: únor 2021

(1. 3. 2021) V moři apatie a smutku.

Protestní kampaň divadla se v únoru dostala na spoustu dalších míst v Brně a já na ukázku vybral billboard umístěný ve Štefánikově čtvrti, kudy často procházím na cestě do/z města.

Ulice vybělené mrazem a solí a názvosloví nové doby. Takový byl můj osobní pocit z února, dalšího měsíce neustávající mizérie, jejíž pevnou součástí se staly pojmové konstrukty jako teror epidemiologů, tyranie expertů, sanitační diktatura, etapa prodloužené společenské odpovědnosti (zavřeme všechno a všechny co nejdéle to půjde), rozhodující virový faktor, šíření mutací a mnohé další.

Byl to také měsíc, kdy se česká parlamentní demokracie stala “hejtmanskou republikou” a vláda prostě a sprostě obešla Ústavu a Babiš si po komunistech zcela očekávatelně udělal dobrý den i z šéfů krajů, kteří ve své většině prokázali naivitu, hloupost a nedostatek odvahy a smyslu pro zodpovědnost. Šílený appeasement krajských vedení i parlamentní opozice a neochota postavit se nezákonnému jednání darebáka, pro kterého ne neznamená ne, bude mít neblahé a dlouhodobé následky a nic na tom nezmění ani korekční rozhodnutí Ústavního a dalších soudů. 

Vládní lhaní od rána do večera, falšování čísel, donebevolající neschopnost, rozkrádání veřejného majetku za bílého dne a papalášství, které bije do očí? Ale ovšem. Toho všeho tu bylo víc než kdy předtím, je-li něco takového vůbec možné (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7). Počínaje prvním březnovým dnem by se měla společnost potýkat s absurdním zákazem pohybu mezi okresy, přičemž na “vynucování” je údajně připravena nejen policie, ale i armáda(!), zatímco továrny, kanceláře a velké firemní jídelny (ohniska nákazy) jedou vesele bez omezení dál. A pořád se lidé nebouří.

Rezignace a osamění společnosti se naplno projevovalo v ulicích města, jež bylo zejména v první a mrazivé polovině února takřka liduprázdné a toto samozřejmě dopadalo i na okénka dosud otevřených provozů.

Úpadek na Milady Horákové pokračuje a málokdy je možné sledovat takové chátrání daného prostoru, kdy postupně odpadávají jednotlivá písmena.

Když se na stejné ulici loni v létě otevřelo zmrzlinové okno, obratem jsem zjistil, že je to zde z prášku. Sice prý kvalitního, ale stále prášku. Dotyčný pán to však nevzdává (potvrdil, že je surovina úplně stejná) a pokusil se svému podniku dodat aspoň jakýsi brand. :-)

V rámci možností jsem se i tentokrát snažil rovnoměrně podporovat oblíbené podniky a opět dosáhl slušné pestrosti zastoupených pražíren. Velice povedená šarže červeného selského mléka přispěla k hebkému a krémovému latéčku s italským základem a za zmínku stojí i návrat La Cabry do Friedricha, kde slečna poznamenala, že jsou rádi, že si u nich dám kafe. Také jsem byl rád, protože její doppio bylo velice fajn.

Po konzultaci s pražírnou jsem se po čase vydal zkusit luhačovickou Jizbu do Jádra. Káva byla velice dobrá, dáma (majitelka?) v servisu velmi apatická a i když lehce pobavena skutečností, že mám úplně stejný šálek (ACME) jako na pár dní staré fotce na jejich Instagramu, dostal jsem doppio do studeného hrníčku. Když jsem se poněkud vyčítavě zeptal proč, řekla mi, že jí to nedošlo, jak je mají nahoře na kávovaru. Nestalo se to bohužel poprvé (dříve Atlas a málem Martinák v Alfa Pasáži) a tak na to budu výslovně upozorňovat pokud nezazní obvyklé a aktivní “já vám trochu nahřeju šálek.” Po několika letech fungování kavárny už přece musí mít člověk vybudovaný cit, kdy jen letmým dotekem pozná, že porcelán z venkovní zimy nemá tu správnou teplotu. Zamrzelo mě, že nezazněl ani náznak omluvy nebo vyjádření lítosti, ale pouhé konstatování.

V prostorách bývalého Cattani na Josefské se pracuje na nové italské pekárně. 

V Pelíšku jsem podruhé zkusil produkci hvězdného baristického páru (Gwilym Davies a Petra Veselá) a kávu mi připravila má současně nejoblíbenější baristka. Jako celkem jo, ale konec byl malilinko nahořklý a celkově Etiopie docela konzervativní s docela utlumeným chuťovým profilem. Určitě ale lepší než první vzorek z již neexistujícího pop-upu přidruženého k La Vida Loca (tamní slečnu, co údajně vše měří na stopkách, jsem před pár měsíci viděl kmitat na zahrádce Punktu).

Etiopii z pražské EMY osm týdnů od upražení nijak neublížilo a z 80 g jsem dostal dvě OK a jedno pěkné a zde uvedené doppio. Únor nabídl dvojí pohled na rebelskou Guatemalu, přičemž osobně mě v komplexnosti a čistotě chuti více zaujala interpretace tišnovského Coffeinu (na prvogenerační Appii a mlýnku Eureka), kde mají také, hurá, šálky ACME a dáma, co kafe připravovala, byla vlídná, usměvavá a příjemná. (Předtím jsem si zavolal, pak se přihlásil, že jsem to já, kdo volal a když jsem jí podal hrnek, vyvolalo to nelíčený údiv; inu, nejsem Bill, který si přišel pro svůj pravidelný cup of Joe :-)

TOP 9 únorových káv:

1) cafe latte (Parana Extra Bar), skoro 16/20; ŽZ 2) doppio (La Cabra, Sumava, Kafe Friedrich), 14 – 15/20 3) doppio (Jizba, Etiopie, Cafe Jádro), silných 14/20 4) doppio (Candycane, Etiopie, Atlas), 14/20; ztrápená baristka  5) doppio (The Naughty Dog, Etiopie, Pelíšek), skoro 14/20; oblíbená baristka 6) doppio (EMA Espresso Bar, Etiopie), 13 – 14/20; ŽZ 7) doppio (Rebelbean, Guatemala La Bolsa Gran., Coffein, Tišnov), 13 – 14/20  8) doppio (Candycane, Kostarika, El Perezoso), 13 – 14/20; ŽZ 9) doppio (Rebelbean, Guatemala La Bolsa Gran., Šestá větev), silných 13/20

Vedle několika dalších obyčejných vzorků jsem se v kavárnách dočkal i kávy, která mě otrávila na celé odpoledne a znova se potvrdilo, že konzistence přípravy je v brněnských mekkách výběrové kávy značně proměnlivá, a to bohužel i u lidí, u nichž jsem si navykl na vysoký standard.

Cappuccino, jež mi v Milady připravil jeden z oblíbených baristů se čtyřmi až pěti lety praxe v Bílém Králíkovi, Mitte a Gill’s, se bohužel stalo protipólem jeho povedeného doppia s nejdelší dochutí roku (začátek listopadu 2020) a třebaže jsem poprosil o krémové a hebké provedení, dostal jsem toto:

Snímek dokladuje situaci po cca 5 minutách a jednom lehkém usrknutí na dolní straně šálku (chcete-li termín lépe vyhovující současnému “stavu obležení”, pak na šesti hodinách). Mléko trochu horké, což jsem po usrknutí hned po předání baristovi řekl, ale až za těch pár minut se ukázalo, jak drasticky byla plnotučná trvanlivá Tatra podšlehaná.

Člověk s více než 10 lety praxe a jeden z mých cappuccinových vzorů, jemuž jsem si vzápětí u fotky postěžoval, to vystihl případně: Lungo s mlíkem. A výhrady měli i další dva baristi, jejichž názoru a zkušenosti si cením. Pokud jsem byl kritický k některým z posledních cappuccin Adama Obrátila nebo novějších lidí v Monogramu, musím s politováním říci, že tohle bylo ještě mnohem horší a po dalších dvou opatrných ucucnutích jsem většinu šálku vylil na trávník v parku (stěží 11/20 a bohužel i ten základ z etiopského Coffee Collective se v mléce úplně ztratil).

Kampaň na stěnách bistra na Kobližné sice slibovala otevření už loni v létě (slogan Když nemůžete k moři...), ale nakonec se tak stalo až teď. 

Ještě před spuštěním nejnovějšího Oceanu jsem si dopřál pohled do interiéru. Žárovky visící ze stropu a žlutá? Hm, neviděli jsme to už někdy?

Během února, resp. klouzavých 30 dní, jsem si do “poslední konvičky a petky” zapisoval reálnou spotřebu mléka i vody, abych ověřil, jak přesný byl můj odhad v bilancujícím článku a získaná data přikládám níže. Pokud bych dokázal využít akční ceny na selské mléko každý měsíc, zaznamenal bych za dva roky oproti v článku uvedeným kalkulacím úsporu na mléce cca 1400 a na vodě 1300 Kč. Zvláště potěšující je, že jsem za sledované období dosáhl podílu selského mléka 50 % namísto dvaceti v celoročním odhadu a to při zachování průměrné ceny 20 Kč za litr. A zdá se, že Albert před pár týdny dvoulitrové balení vody zafixoval na 9.90 Kč, což, pokud to vydrží, znamená nejen velmi příznivé dlouhodobé náklady na zásadní vstup, ale ušetří sledování cen u této komodity. Člověk vezme jedno balení po šesti a má na 12 dnů vystaráno.

Spotřeba vody a mléka 28. 1. až 26. 2. 2021 (30 dní):

Voda: 14 × 2 litry Dobré vody neperlivé po 9.90 Kč (28 litrů); celkem: 138.60 Kč; 1 litr za 4.95 Kč

Mléko: 12 litrů celkem: 239.80 Kč; 1 litr za 19.98 Kč (průměr)

28. 1. – 6. 2.

3 × Olma BIO zelená za 19.90 Kč (Penny Lesná) 1 × Albert BIO za 19.90 Kč (Albert Lesná) 1 × Olma selské červené za 21.90 (Billa, nám. Svobody)

7. 2. – 19. 2. 1 × Olma selské červené za 21.90 (Billa, nám. Svobody) 1 × Olma Billa Clever za 17.90 Kč (Billa, nám. Svobody) 1 × Olma Tesco čerstvé za 18.90 Kč (Albert Lesná) 1 × Moravia Farmářské za 19.90 Kč (Penny Lesná)

20. 2. – 26. 2.

1 × Albert čerstvé za 18.90 Kč (Albert Lesná) 1 × Billa Clever za 17.90 Kč (Billa, nám. Svobody) 1 × Olma BIO zelená za 22.90 Kč (Penny Lesná)

Z toho:

Olma BIO zelená 4%: 4 litry Selské: 2 litry Čerstvé: 6 litrů

Selské a BIO tvoří 50 %, bylo kupováno výhradně v akci a čerstvé za běžnou cenu. Jeden den z měsíce bez kávovaru (24. 2., výlet do Polska).

Mléko použito výhradně na cappuccina, cafe latte, espresso macchiato; žádné ulejvání do vloček, cornflakes, krupičné kaše, polenty apod. 

Hovoříme-li o vodě pro kávu, už před pár týdny jsem si všiml, ale do minulého měsíčního přehledu zapomněl uvést, že Roses přišli do Brna s “třetivlnnou vodou”. Propočetl jsem si cenu za litr u nejvýhodnějšího dvanáctigalonového balení a vychází mi to na 10.58 Kč/1 litr. Jenže, a to je vodní kámen úrazu, k přípravku je ještě nutno připočítat náklady na doporučovanou destilovanou vodu nebo vodu s minimálním obsahem minerálů (osmóza, demineralizovaná voda, aqua purificata).

Poslední únorový týden byl naštěstí co do počasí daleko lepší než jeho většina a slunce i teploty atakující 10 °C jsem si naplno vychutnával zachumlaný do kabátu a šály u třetinky piva na lavičce v parku.

Industra po 8 letech v mrazírnách na Škrobárenské v následujících týdnech přesune svůj podnik do komplexu Nová Zbrojovka v Židenicích a jakmile otevřou, půjdu se na druhou verzi kavárny podívat. Nejenže to budu mít z Lesné blíž, ale zajímavé bude sledovat, jak přítomnost takové značky ovlivní Take Five, které je od nové lokality prakticky coby kamenem dohodil.

Na ulici Tábor za rohem od Komár Kafe očekávaně zavřela Merendina, kavárna a obchod s italskými potravinami, a nyní zde po dvou gastroprovozech (předtím ještě pár let bistro Sem tam s láskou) fungují realitní makléři.

Jelikož Jana Komárka občas potkávám v Albertovi na Lesné u pečiva a v den, kdy jsem kontroloval fungování Merendiny, ve svém podniku nebyl, nakoukl jsem i tam. Že si “U komárů” pořídili La Marzocco jsem před časem zahlédl na Facebooku, ale černý Mythos a PUQPress byly pro mě novinkou a zrovna tak “jejich” káva (Indonésie na filtr, 1. edice), kterou jim ovšem praží Fiftybeans, což je napůl ukryto na sáčku a nemohl jsem v této souvislosti nevzpomenout na balení cukrovinek, kde výrobci podrobné informace o složení tisknou na vnitřní stranu sváru obalu. Ale podnik podle všeho funguje, protože ve všední den odpoledne tu za pár minut prohlížení místního merchu prokmitli tři lidé pro zákusky.

Další Mythos, tentokrát bílý, jsem nalezl v Cosmopolis na Zelném trhu. Bůh su��, proč si ho pořídili na Illy, ale třeba se potkali s šikovným obchoďákem NS/VA a když mlýnek může mít Porta Cafe v Černých Polích na Carraro, proč ne tady? Špatně se zřejmě v současné krizi nemají ani v medlánecké Rotatorii, kde se čerstvě těší z Liney PB s integrovanými váhami a na Instagramu mají velice pěkné video, jež ideálně spadá do skupiny trailerů probíraných zde. A do nabídky kávy přibyla pražírna Ignác konglomerátu ICE Invest. 

Šumperská Pikola, která získala na viditelnosti i v brněnských kavárnách, mě překvapila hned dvakrát. Jednak tím, že jejich zákazník a fanoušek otevřel s pomocí mateřské firmy v listopadu pobočku v kávově již velmi saturované Olomouci a jednak skutečností, že se “šumperští” přidali k Nordbeans a začali na domácí kafíčko doporučovat plastové šunty. A svým způsobem mě pobavila a/nebo znechutila soutěž, jejíž výherce získá legendární espresso kávovar (sic!) Linea Mini na doma. Jenže pouze na měsíc. 

Jak jsem chválil ciabattinu a focacciu z Carlini v jedněch z únorových prvních dojmů, několik dalších vzorků bylo bohužel výrazně méně povedených a protože mi kamarád říkal, že se jich mám zeptat, zeptal jsem se a bylo mi řečeno, že měli díky výkyvům počasí trable s kváskem a tak budu opatrnější, protože svrchní vrstva prvého nebyla povětšinou dostatečně křupavá a ciabattina měla jednou dokonce trochu mazlavou střídu. Vyzkoušel jsem také novou věc, v popisce koblížek s meruňkovým džemem (i když to má tvar jako muffin), ale těsto bylo bohužel suché a ani náplň mě svou intenzitou a hloubkou chuti nepřesvědčila (12 – 13/20).

Zdá se, že se pomalu utváří druhá vlna tuzemských kávových podcastů a časem zhlédnuté a odposlechnuté přetavím do podoby pokračování tohoto článku. Oslovilo mě především liberecké Jedno Kafe a i vybrané epizody pánů z Candycane jsou nyní zajímavější a profesionálněji realizované. Roast Different Mário Adamčíka by měl brzy přejít na čtrnáctidenní periodicitu a pak je tu samozřejmě Clubhouse, trendy slovo února, a to nejen v kávové oblasti. 

Na jeho existenci mě upozornil můj jmenovec z Šesté větvě – vedle čtyř baristů Adamů, a možná jich je víc, ale o těchto vím – jsou tak v Brně i tři muži, co připravují kávu a nesou jméno irského světce. (Není pomalu čas na vlastní sekci v českém SCAE?) Jelikož je to ale výhradně applovská záležitost a já byl vždy příznivce Androidu, není to určeno pro mé uši. A samozřejmě se nejen na Facebooku záhy ozvaly hlasy, proč pohlaváři české výběrové scény to dost možná nejzajímavější prezentují za zdmi iOS a ne na všem otevřené platformě.

Největší radost z podcastů mi však udělaly Buchty na vlnách Radia Wave, kde se v kavárenské epizodě od 10.34 do 11.52 probírá moje maličkost, ale doporučuji poslechnout si celý pořad, přičemž nejzábavnějších je prvních pět minut, kdy jsem skončil prakticky v slzách. Samozřejmě jsem nelenil a napsal holkám na Instagram děkovnou zdravici a Ivaně Veselkové upřesnil, že hodnocení má dvacetibodovou škálu a 18/20 má u mě na rande slečna, která miluje espresso, Bergmana, Picassa a přijde ve žluté sukni a lodičkách a 19/20 pak ta, která k uvedenému přidá znalost a lásku k Čokovoko. :-)) Ale vážně: Zuzanu Fuksovou a Adélu Elbel jsem viděl naživo dvakrát a jejich Etapy v životě ženy neztratily ani po těch letech na síle a svým dopadem na vnímání současné české populární hudby nalézají srovnání snad jen s geniální koláží Nedovedu pochopit.

Je paradoxem současné situace, že asi jediné místo, kde si člověk může dát člověk kávu na sezení ve standardní podobě servisu, je vlak SA/RegioJet. Kolega tak učinil na úseku mezi Olomoucí a Třincem a děkuji mu za tuto a následující fotografii.

Na poobědové doppio jsme si zajeli do Kavala, příjemné kavárničky v Třinci. 

Když jsem se před časem nad ikonografií cheesecaku a tenisek a v tomto textu tázal, proč už tu vzhledem k bohaté tradici zobrazování jídel a nápojů v umění nemáme nějaká plátna zachycují žánrové výjevy z brněnských gastropodniků, kdosi se o tomto vyjádřil poněkud skepticky. Ale vše je jen otázkou času a s potěšením mohu reportovat, že v uplynulých týdnech probíhala v Podobrazech výstava místního malíře, jenž si za námět jednoho ze svých pláten vybral poměrně známé řeznictví J & S na Lidické, kde mají sice pěkný výběr méně běžných kousků masa a vnitřností, ale také prodavačky, které rutinně berou peníze a maso stejnýma rukama. Vzhledem k tomu, že výtvarník se na můj dotaz na kavárenské vyobrazení vyjádřil nadějně, jsem zvědav, který kavárenský provoz se malířského pojednání dočká jako první. :-)

Jedna z podob současné architektury v české části Těšína. A přitom to ani nebyl cykloobchod. :-)

Kobliha ve výborné kondici v polském Těšíně (14 – 15/20). Přál bych Vám ochutnat to bohaté a přitom krásně nadýchané, vlhké a pěkně prosmažené těsto, kde byl velmi jemně cítit olej v dochuti (ale nic těžkého na žaludek) a v nutelově náplni hoblinky čokolády, jež dodaly texturální kontrast.

Na cestě z Ostravy do Brna v business class RegioJet. Vzhledem k tomu, že příplatek za naprosté soukromí a pohodlí je oproti třídě Standard v dané relaci pouhých 30 Kč (a člověk dostane vodu, kávu, džus, čaj, noviny a časopis), byl by holý nerozum těch pár korun neinvestovat.

V sobotu nám hranice (bez testu/vakcíny) uzavřela poslední země a tak jsme byli s kolegou a kamarádem moc rádi, že jsme využili středu coby nejhezčí den týdne a vyrazili ještě na koblihu a pro pivo do Cieszyna. V olomouckém Love Coffee měli tentokrát Brazílii od Kikafe a i když káva byla taková obyčejná a zatlumená (12 – 13/20), barista byl stejně bezva jako před měsícem. Protože jsem i po několikáté návštěvě hraničního dvojměstí nebyl schopen najít slušnou kavárnu na pooobědový shot, na můj návrh jsme si cestu o pár minut protáhli až do zastávky Třinec Město a zkusili dvě doppia v kavárně, kterou bych zde při poslední návštěvě před 6 lety marně hledal.

Zrnka z Guatemaly (a pražená pro ně v Dánsku) byla pomleta na F64 EVO a “vydestilována” skrze Astorii Storm a když se mě moc milý barista ptal, jak mi chutnalo, upřímně jsem odvětil, že celkem ano, ale že na mě je to stále trochu konzervativní a že se chuť ani acidita nijak výrazně nerozvinou (12 – 13/20). Ale chápu vyjádření, že na Třinec to nemůže být zas něco extra divokého a rád do budoucna zkusím i něco jiného a odvážnějšího. A s přihlédnutím k ceně doppia (50 Kč) jsem byl vcelku spokojen, ale úzkost jsem pociťoval při sledování tampingu “ve vzduchu” a distribuce realizované klepáním tamperem do páky.

Kavárna/obchůdek je to ovšem moc hezký a když přišel kamarád baristy, který prý porotcoval na ostravském kávovém festivalu, už tak příjemná debata byla ještě lepší. Komorní espresso bary s pár místy jsou prostě mým nejoblíbenějším typem kavárny a pokud to tam neovládá a atmosféru neurčuje nějaký okázalý typ subkultury, je zážitek z návštěvy a vypité kávy velmi intenzivní a obohacující.

A na závěr něco z legislativy. Jak už jsem opakovaně uváděl dříve, hluboce soucítím se všemi gastroprovozy a dalšími subjekty zasaženými devastujícím a nesmyslným počínáním vlády. Odmítám ale, aby tyto uplatňovaly nekalé cenové praktiky vůči zákazníkům. A tak jsem se pro zajímavost dotázal u dozorového orgánu, jaká je správná interpretace a případná penalizace chybějícího nápojového lístku nebo neuvádění cen u položek na tabuli/papíře a sdělování cen z kasy na dotaz. Po pár dnech přišla jednoznačná odpověď, z níž jsem odstranil toliko osobní údaje a obecnou informaci o poradenské službě ČOI a jinak přidávám vyjádření v jeho úplnosti.

Česká obchodní inspekce - opověď na podání Sp. Zn. XXXX:

Vážený pane,

k Vašemu dotazu ze dne 4. 2. 2021 ve věci neseznámení s cenou hostinských služeb si Vám dovolujeme zaslat následující vyjádření.

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách v § 13 odst. 2 stanoví, že prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží. Účelem povinnosti stanovené zákonem o cenách je poskytnou kupujícímu informaci na základě které je kupující schopen vyhodnotit za jakou cenu má možnost nabízené zboží či služby při akceptaci nabídky pořídit, tedy že spotřebitel bude mít k dispozici zcela transparentní informaci o konečné nabídkové ceně. Uvedenou informační povinnost může prodávající splnit uvedením ceny přímo na baleném výrobku, formou cenovky v regále nebo formou ceníku, který je pro kupujícího dostupný na viditelném místě v bezprostřední blízkosti daného zboží. V případě hostinských služeb pak tuto informační povinnost plní jídelní a nápojové lístky.

Nesplněním této povinnosti se podnikatel dopouští porušení § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, kdy za tento přestupek lze kontrolované osobě na místě uložit pokutu až do výše 10 000 Kč a ve správním řízení až do výše 5 000 000 Kč.

S pozdravem

XYZ

Oddělení poradensko informačních služeb Česká obchodní inspekce - Ústřední inspektorát Štěpánská 15, 120 00 Praha 2, pracoviště Hradec Králové