#vodopád

[ckknirsch]

Vodopády Ouzoud

Jeden z najväčších vodopádov v Afrike je tiež domovom opíc, ktoré si užívajú vodu a náhodných návštevníkov.

Vysoko v pohorí Atlas sa po prejdení berberských dedín a krásnej prírody nachádzajú vodopády Ouzoud. Tieto vysoké vodopády, ktoré sa nachádzajú asi 160 kilometrov severovýchodne od Marrákeša, sa vlievajú do rokliny rieky El-Abid. (more…)

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Babišův slovní vodopád v prezidentských debatách má podobnej účinek jako poslech poezie... Vogonský poezie

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1980: [06]

Jiří Korn: Žal se odkládá

hudba: Eduard Parma | text: Zdeněk Borovec

Jiří Korn se narodil v Praze před 30 lety, přes své mládí už toho ovšem stihl celou řadu – tři alba nahrál se skupinou Rebels, jedno s kapelou Olympic, kde působil zejména jako hráč na basovou kytaru, a již několik let působí také jako sólový umělec. Proslulý je jako zpěvák a tanečník, před třemi lety zazářil také ve filmu – v pohádce Honza málem králem. V budoucnu by se například mohl věnovat muzikálu, co my víme...

Pod předělem najdete ještě druhou verzi, dalo by se říct klip, a text písně.

Text:

Před týdnem kvůli jedné mademoiselle V prachbídném stavu jsem se nacházel Zničen zradou, jed jsem chyt Vzhůru bradou chtěl jsem být

Jenže tentýž den, už jen po krk nad vodou Skvost všech žen potkal jsem vám náhodou Řek jsem jedem, bude bál K čertu s jedem, žijme dál

Žal se odkládá, změna termínu Útěk ze stínu, to jsem zvlád Žal se odkládá, pro můj nezájem Stojím před rájem a jsem rád

Předvčírem též jsem nejlíp nedopad Kvartýrem se mi přehnal vodopád Co si počít, vážení Z římsy skočit, okenní Jenže koukám vám na náš dvorek maličký Zrovna tam kluci hráli kuličky Tak k nim cvalem běžím blíž Nad svým žalem dělám kříž

Žal se odkládá, změna termínu Útěk ze stínu, to jsem zvlád Žal se odkládá, pro můj nezájem Stojím před rájem a jsem rád

Žal se odkládá, změna termínu Útěk ze stínu, to jsem zvlád Žal se odkládá, pro můj nezájem Stojím před rájem a jsem rád

[norsko2024]

Den 5. - část druhá 🇳🇴

Pak jsme se vydali na cestu směr vodopády Langfossen, kde jsme si udělali krátký, zato celkem náročný výšlap (3 km, 1.5 h - čas prodloužen i skrz časté zastávky na borůvky, 323 m převýšení). Následoval outdoorový obchod v městečku Odda (Kateřina si nesbalila zimní věci), pozdní oběd, a na závěr dne přejezd k Hjølmu, kde bylo pořádně náročné se vyškrábat nahoru (VW Cady Maxi zvládá všechno perfektně!). Ale rozhodně nelitujeme, máme skvělé místo na spaní (asi nejlepší doposud - vodopád, výhled do údolí a na hory). Ujeli jsme cca 210 km, prostředí opět 10/10. Řízení náročné, ale užívám si to.

[wikimediauncommons]

waterfalls

in order:

Niagara Falls, Coast Range outside of Willamina.jpg

As Cataratas do Iguaçu 02.jpg

Diana's Baths, North Conway, N.H, by Soule, John P., 1827-1904.jpg

Красная речка.jpg

Satinský vodopád- Beskydy.jpg

Woman Beside Waterfall, Sand Creek Basin, Great Sand Dunes National Preserve (22498660313).jpg

Henrhyd Falls 2014-09-04 - 2.jpg

Tran Gorge 104.jpg

Waterfall, Chester Creek, Duluth (34882624225).jpg

Cascada del Toro - Huasteca Potosina - San Luis Potosi - Mexico - 02 (44605678510).jpg

Empress Falls,Wentworth Falls, 1907 (8285821391).jpg

Waterfall at Tejuca from near count gestas, da Coleção Brasiliana Iconográfica.jpg

Rio Trat 002.JPG

Waterfall on the Rowhope Burn - geograph.org.uk - 3315297.jpg

Harnessing the Wild.jpg

[prospercz]

Den 55

Vstáváme v šest. Slunce už je vysoko, i ráno teda dostáváme minimálně hodinu světla navíc. Ale nemusíme teď vstávat tak brzy, abychom utekli horku. Většinu času jsme mezi stromy, takže je sice teplo, ale šlapeme ve stínu.

Balíme a pokračujeme šlapáním po sněhu. Je to tak 70% sníh a zbytek trail nebo občas taky říčka místo trailu. Naštěstí je sníh tady docela tvrdý, takže nehrozí, že bychom se propadali nějak hluboko. Jediným větším nebezpečím jsou sněžné mosty, pod kterými teče voda. Nikdo nikdy neví, kdy se propadne. A taky sněhem zapadane stromy. Ty slabší se pod váhou nadměrného sněhu prohnuly a teď občas vystřelí zpět nahoru. Stir it upovi jeden takhle málem vyrazil zuby, než jsme si jich začali víc všímat. Říkáme jim Slap trees (Fackovací stromy).

Brodění přes sníh ubírá mnohem víc energie a zároveň naše tempo klesá minimálně na polovinu. Ušli jsme necelých 8 mil. Jsme z toho oba v 11 už úplně utahaní, jak kdyby bylo už pět večer. Dáváme si pauzu a powernap, abychom se nachystali na dalších minimálně 8 mil. Jdeme teď k jednomu turisticky hodně vyhledávanému místu. Pro nás je to ale po cestě, tak se tam taky chceme zastavit. Trail není tak náročný, sněhu ubylo.

Kolem třetí konečně k Ramona vodopádům dorazíme. Je to asi nejhezčí vodopád, co jsem kdy viděl. Skála, po které voda stéká, je hodně členěná, a tak voda vytváří neuvěřitelnou kaskádu. Je to boží. Sedáme poblíž a dáváme si pozdní oběd s výhledem na už zmíněnou nádheru.

Jen s velkým úsilím se dokopeme, abychom se zase pohli dál. Nechce se nám, tohle byla opravdová hiker tv. Nicméně, musíme. Ujdeme míli a dáme si další rozcvičku na budoucí Sierru; brodění řeky nad kolena. Byla to celkem hračka.

Na závěr nás čeká stoupání asi 3000 stop k úpatí hory Mt. Hood. Koukáme na ni už poslední dva dny. Je totiž nepřehlédnutelná. Je vulkanického původu, má kuželovitý tvar, měří 3429 m.n.m. a jsou na ní celoročně ledovce. Tohle všechno dohromady a fakt, že kolem dokola mají nejvyšší vrcholky sotva 1800, z ní dělá opravdu něco speciálního a velkolepého. Nahoru ale naštěstí nepůjdeme, jen do nějakých 1900 a pak zase dolů. I tak tam je pořád spousta sněhu. Obejdeme si ji dokola, ale to až zítra.

Poslední dva dny nás provází v lese zvláštní zvuk jednoho ptáka. Zní to jako píšťalka. Dlouhý, táhlý, monotónní zvuk. Pojmenovali jsme toho ptáka Referee bird (rozhodčí). Zatím se nám ale nepovedlo ho lokalizovat, takže nevíme, jak vypadá. Kdybyste někdo tušil, o jakého jde, rád se příručím.

Kolem sedmé dorazíme na místo, kde bychom chtěli kempovat. Máme tu všechno, dva rovné plácky, maličký potůček a neskutečný výhled na Mt. Hood na jedné straně a na západ slunce na druhé. Co víc si může člověk ještě přát? Jsme tu úplně sami, je evidentní, že tudy ještě nikdo nešel (přes trail jsou natažené pavučiny). Nezkazí nám to tu ani stopy pumy, které jsme našli v písku.

[blueandyellowdiamond]

=> Autumn Hiking in the High Tatras, Alpine Chalets:

=> Zamkovského chata is located in the High Tatras in Malá Studená dolina at an altitude of 1475 m.

=> ("Zamkovsky's Hut") is one of the most charming chalets in the High Tatras. The trail to the chalet is undemanding, open all year round, that’s why this tour is especially popular with families with children. Along the way you will be enchanted by Obrovský vodopád (“Huge Waterfall”) and beautiful views of the Tatra basin and by the time you know it, you reached your destination.

=> Navštívene miesta počas túry vo Vysokých Tatrách: Starý Smokovec - Hrebienok - Obrovský Vodopád - Zamkovskeho Chata - Rainerova Útulna - Bilíkova Chata

=> Part 2.

[terezafabi]

Den 8.

Z dopolední klasiky vybočuje dnes svou roztomilostí Heduška, protože za mnou pořád chodí, ať jí přidávám do skleničky kyselé okurky a velmi požitkářsky je baští na schodech na terasu viz foto. Jindra na horní terase otvírá galerii mušlí a my chodíme na prohlídky. Kolotoč práce, jógy, meditace a příprav na výpravy nás provede celým dopolednem a jedeme na výlet! Ještě je všechny vypakuju ven a zametám, abych se za pár minut nažhavila do běla, protože je nemůžu nikde najít! Měli jít k autu. Volám Honzovi a ten mě posílá k Fruterii - místnímu obchodu. Jdu k jedné, nic. K druhé, nic. U třetí už soptím a volám znovu. Jsou prý u té první a jenom si odskočili do obchodu pro banány, takže jsme se minuli (a já doteď nepoznám naše auto, haha, je naprosto identické se všemi ostatními auty z půjčoven, stříbrný asi peugeot?, jakmile tam nebyli ti moji, přešla jsem ho jako krajinu). Dobrý, všichni sedíme, vyrážíme. Kdo chce něco k jídlu? Jsem vybavená, jíme kuřecí plátky, zeleninu, pečivo, suchary. Náš dnešní cíl je vysoko v kopcích, čeká nás dobrá hodinka serpentin. Heduška naštěstí za chvíli usíná, já kontroluju mapu, a pak na odpočívadle kus od našeho cíle lehce měníme plány. Já si sedám mezi děti, abych Hedě mohla držet klimbající hlavu a Jindra se jde vydýchat ven. Ani jednomu z nás točité silničky nedělají dobře. Dívám se na fotky a rozhodujeme se sjet trochu níž kvůli vegetaci. Nahoře nás čekal okruh kolem hory, ale vlastně na přímém sluníčku. Vybíráme jinou destinaci, o které jsme taky mluvili, u města Aguamansa - okolí je protkáno turistickými trasami a mapa ukazuje vodopád. Super. Jdeme nahoru borovicovým hájem a po cestě sbíráme obří šišky, mám z nich radost. Vodu slyšíme kolem sebe, ale bohužel v potrubí, kterým nejspíš svedli dřívější potok. Dorazíme ke korytu a je vidět i místo bývalého vodopádu, bohužel osvěžení nás nečeká. Prozkoumáváme malou jeskyni a domýšlíme další cíl. Nahoru k rozcestí a opět dle mapy nějaký kohoutek s vodou. Děti střídavě něco zaujme a pak frflají, že je to do kopce, a kdy už tam budeme. Na konci cesty nás čeká kamenná lavička a kohoutek s vodou. Dáváme si svačinu, ta zvedne morálku, já většinou balím do batohu i dvě malé plechovky s pivem. Znovu čekujeme mapu a dopočítáváme trasu do okruhu. Půjdeme přes zona recreativa, která slibuje i velké dětské hřiště. Teď je cesta po rovince, Heduška sbírá klacíky a hraje na ně jako na dřívka a Jindra fotí rostliny. Kreslíme klacky do prachu. Zona recreativa je bizarní prostranství koncipované pro stovky turistů - desítky grilů, laviček a stolů, a uprostřed obří kulatý prostor s asi čtyřmi dětskými prolézačkami. Vše budí spíš dojem nějakého obětiště. Děti to tam moc dlouho nebaví, tak je Honza bere kousek dál, kde všichni čtyři hledáme asi půl hodiny kešku. Bez úspěchu. Pak dostáváme čoudy od Jindry, že jsme slíbili ještěrky a kešku a nemá nic, a že to je nejhorší den jeho života. To už tuším, že je čas na další svačinu. Ta nám pomůže zdolat poslední úsek cesty k autu. Slibujeme večeři v restauraci, pro Jindru samozřejmě chobotnici. Z první restauraci po cestě po shlédnutí menu rychle prcháme zpět do auta, a jedeme až domů, kde máme skvělou rybí restauraci, kterou chci od začátku vyzkoušet. Evidentně je vyhlášená, protože je beznadějně plná. Dokonce se ptám na stůl pro čtyři ve španělštině, a opět ve španělštině pochopím, že nyní jsme bez šance. Děti i já už jsme celkem vyřízení, takže naše záchrana je restaurace na náměstíčku, kde už jsme jedli. Honza po zaparkování přichází za námi a všichni si nacpeme bříška kalamáry, chobotnicí a rybou. Děti ještě zakončují obligátní zmrzlinou a suneme se domů. Včera jsme usnuli s Honzou v půl deváté a dneska to asi nebude jiné. 

[vykotlanost]

Konzervativci – fascinují mě, když provozují svůj ideový cosplay. Jako běžící koně, parní lokomotivy, revolvery, korzety, lítací dveře, panenská příroda, vodopád s vyhlídkou na velehoru se sněhovou čepičkou, říjící jelen…

Jsem dojat, když slyším, že ženy mají být ženami a muži mají být muži... zvlášť když mi to říká nějaká žena.

A tuhnu, koprním… nedokážu se osobně konfrontovat ani kvůli menším věcem. A když mi někdo nečekaně narve, názor, o kterém soudím, že už byl dávno antikvován, jsem zaskočen, neschopen odporu, civilně přikyvuji, pravda bude někde uprostřed, no jo, každej to má jinak…

Ideový konzervativní cosplay by se pak měl převrátit naruby a zvnějšnit: lidé by tak v televizních debatách, vlakových kupé i čekárnách nemocnic byli oblečení tak, aby to odpovídalo jejich názorům: v kostýmech inkvizitorů, osvícenců, renesančních mudrců, SS-manů, středověkých ranhojičů.

Kostým... zoufalá touha po formě, po pevnosti a celku, nelze přešít, kombinovat...

[clovekcislo1]

Hádaj, či poznám správnu odpoveď. Zlej moje slová do jednej hmoty. Nájdi si vlastný príbeh, kde ja budem nehmotnou.

Vymaž moje slzy a sprav z nás neviditeľných, ako kvapky rosy - bez zbytočných hádok.

Zlej moje slová do jednej hmoty a ja sa stanem nehmotnou.

Zdá sa mi, že čas uteká rýchlejšie, ako ja ním plyniem. Leje sa cez okraj - pádá ako vodopád.

[ckknirsch]

Boží most

K tomuto skalnému útvaru sa dostanete pešo cez skalnaté tiesňavy a pramene, kde sa rozmnožujú divoké korytnačky.

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 16

Liják

O chvíli později se zvedl vítr a následoval déšť.

Xiao Chiye odolával dešti a cválal skrz něj na svém koni. Do císařské akademie dorazil právě včas, aby slyšel Gao Zhongxionga křičet se zdviženou hlavou: „Dokud nebude zrádce popraven, hněv veřejnosti nebude utišen!“

Studenti vzadu se klaněli a jednohlasně opakovali: „Dokud nebude zrádce popraven, hněv veřejnosti nebude utišen!“

Déšť stříkal na zem a máčel studentům jejich róby i vlasy.

Xiao Chiye zatáhl otěže svého koně a kůň kopyty zadupal na místě. Chvíli se na ně díval, než řekl: „A co ste dělali předtim? Kdybyste vy všichni pánové tady poklekli tenkrát, když ten přeživší potomek vstoupil do hlavního města, a vznesli svůj požadavek, pak by se dneška nikdy nedožil.“

Gao Zhongxionovi se zvedla hruď: „Místokráli, jak se říká, pořád lepší pozdě, než nikdy. Tento přeživší potomek se ještě nerozkoukal a neroztáhl křídla. Pokud bude Jeho Veličenstvo ochotno odvolat svůj rozkaz a přísně s ním naložit, bude to dostatečnou útěchou pro všechny věrné duše Zhongba.“

„Neexistuje absolutně žádný důvod rušit císařský edikt syna nebes.“ Řekl Xiao Chiye. „Tím, že tu klečíte, neprosíte Jeho Veličenstvo, aby odvolalo svůj výnos, ale nutíte ho k tomu. Všichni pánové zde jsou loajální a synovští muži světa. Existuje sto způsobů, jak žádat, tak proč trvat na tak nerozumném kroku?“

„Vaše excelence,“ vzhlédl Gao Zhongxiong: „Muži, kteří vládnou štětcem, umírají při demonstracích, zatímco muži, kteří vládnou mečům, umírají v bitvách! Pokud se musíme bezmocně dívat, jak je Jeho Veličenstvo podvodem nuceno k tomu, aby řešilo záležitosti takhle zmateným způsobem, pak můžeme klidně dnes večer prolít svou krev na císařské terase a zemřít za svou víru!“

Xiao Chiye řekl: „Hrozit smrtí na každém kroku. To je všechno, čeho jsou státní úředníci schopní už od pradávna?“

Déšť zesílil. Studenti se nepohnuli.

Xiao Chiye sesedl z koně a dřepl si před Gao Zhongxionga. Hustý déšť padal jako vodopád. Naklonil se a zeptal se: „Kdo to podněcuje?“

Gao Zhongxiong řekl s odhodláním: „Moje loajalita k mému panovníkovi je tím, co mě pohání!“

Xiao Chiye s tváří násilníka odvětil: „To si nemyslím. Samozřejmě, pokud chceš chránit někoho zvenčí, můžeš. Problém je, že tvoje dnešní akce do toho zapletla i všech těch tři tisíce tvých spolužáků, co klečí za tebou. Pokud se císař rozzlobí a promění dnešní noc v krveprolití, pak se nebudeš lišit od posledního potomka rodu Shen - všichni budete hříšníky odsouzenými na věky. A to ani neni to nejhorší. Horší je, že Jeho Veličenstvo nebude ani tak ochotno zrušit svůj edikt, i kdyby padaly hlavy. Vytrval si ve studiu přes všechna úskalí dvanáct let, jen abys dnes dělal špinavou práci za někoho jinýho?“

Gao Zhongxiong zvedl paži a otřel si dešťovou vodu z obličeje. „To, co dělám, je věcí loajality a spravedlnosti. Je to úplně jiné, než co dělá ten zrádný člen rodu Shen! I kdybychom tu dnes všichni zemřeli, i kdyby naše krev zaplnila císařskou terasu, děláme vše jen pro Jeho Veličenstvo!“

Xiao Chiye řekl: „Nyní je situace taková, že palác ani nestáhl svůj příkaz, aby se Shen Zechuan ujal funkce, ani nevyslal císařský edikt, který by uklidnil studenty. Stále nerozumíš záměru Jeho Veličenstva?“

„Za každý den, co Jeho Veličenstvo neodvolá svůj výnos,“ Gao Zhongxiong si trval na svém: „Nebudeme jíst, nevstaneme a neustoupíme!“

Bouře zaduněla. Xiao Chiye vstal. Chen Yang pro něho chtěl rozdělat deštník, ale Xiao Chiye zvedl ruku, aby ho zastavil. Déšť mu promáčel róbu. Dokonce i z tokenu, jež mu visel u pasu, kapala voda.

„Místokráli,“ promluvil Chen Yang tichým hlasem. „Císařská tělesná stráž je tady!“

Xiao Chiye otočil v dešti hlavu dozadu, jen aby uviděl Qiao Tianyu přijíždět na koni. Ten akorát seskočil a z dálky sevřel pěsti v pokloně.

Když uviděli rudou kavalerii, mezi studenty se zvedl náhlý rozruch.

„Tohle je zapeklitá záležitost. Nejde kvůli tomu trápit místokrále.“ Držel Qiao Tianya svoji čepel a usmíval se. „Tady je terčem jeden z císařských tělesných strážců, takže by si to přirozeně měli vyřešit císařské tělesné stráže sami.“

„Vyřešit.“ Xiao Chiye téměř bezmyšlenkovitě zvedl paži a položil ji Qiao Tianyovi na rameno. „Jak chce soudce vyřešit tuto záležitost? Je to jen parta neozbrojených studentů, není třeba kvůli nim trápit císařskou tělesnou stráž.“

„Císař je nejvyšší autorita v Qudu.“ Podíval se na něj Qiao Tianya úkosem. „Kdo má drzost vzdorovat rozkazům Jeho Veličenstva, je nepřítelem císařské tělesné stráže.“

Xiao Chiye se mu podíval do očí. Po chvíli oba muži propukli v smích.

„Chlape,“ řekl Xiao Chiye. „Seš odvážnej.“

„Hrozně prší a je zima,“ stiskl Qiao Tianya pevněji svoji čepel. „Pošlu někoho, kdo vás doprovodí do vaší rezidence.“

„Teď jsem dorazil.“ Zůstávala Xiao Chiyeho ruka na Qiao Tianyově rameni, aby držela jeho paži, která svírala jílec meče, na místě. „Neuškodí, když ještě chvíli zůstanu.“

Qiao Tianya řekl: „Tahle záležitost je obtížná, tak proč kalit vody?“

Xiao Chiye mu odpověděl: „Právě proto, že je tahle situace obtížná, se jich nemůžeme zbavit najednou. Všichni tihle studenti sou velkými talenty státu. Nikdo z nás si nemůže vzít na svědomí, pokud jich bude o jednoho míň.“

Muž, který vzadu sesedal z koně, byl oblečený do tenkého oděvu s širokými rukávy. Neměl s sebou meč. Sevřený mezi smečkou císařských tělesných stráží nenápadně vyčníval jako bolavý palec.

„Qiao Tianya uvolnil sevření své zbraně a křikl: „Lanzhou, pojď sem.“

Shen Zechuan se otočil a vyměnil si s Xiao Chiyem pohled.

Qiao Tianya nenuceně odstrčil Xiao Chiyeho paži a řekl: „Místokrálovy obavy jsou oprávněné. Císařská tělesná stráž však umí víc, než si jen prorazit cestu skrz. Mám k dispozici ještě další opatření. Za chvíli dorazí císařův rozkaz... Och. Vy dva jste staří přátelé, že? Lanzhou, zůstaň tu chvíli s místokrálem. Má strach.“

Shen Zechuan si shrnul rukávy a podíval se na studenty v dešti.

Xiao Chiye se na něj několikrát podíval, než poznamenal: „Autorizační token si dostal docela rychle.“

Shen Zechuan odpověděl: „Token druhého mladého pána byl také vrácen docela rychle.“

Výraz Xiao Chiyeho byl chladný, ovšem i tak se usmál: „Může to vypadat, že cílem týhle záležitosti seš ty, ale pravdou je, že skutečným cílem je palác. Tak jak to teda je? Včeras toho získal málo, tak dneska musíš začít dělat problémy, jen co vylezeš z klece?“

Shen Zechuan mírně naklonil hlavu, aby se na něho podíval čistýma, laskavýma očima. „Druhý mladý pán o mně smýšlí příliš vysoko. Kde bych proboha vzal schopnost rozvířit vody? Když je cílem palác, neví snad druhý mladý pán lépe než já, kdo v současnosti chová největší touhu vidět, jak se Jeho Veličenstvo rozchází s rodem Hua?“

Xiao Chiye řekl: „Nechápu, co tím myslíš. Zamotaný věci sou mimo moje chápání.“

Shen Zechuan se na něj usmál a řekl: „Jsme staří známí, nemusíš pokračovat ve zbytečné zdvořilosti.“

Xiao Chiye mu neodpověděl. Místo toho bezstarostně zvedl prst, aby otočil Shen Zechuanův autorizační token. „Kancelář pro domestikované slony je dobrý místo. Musíš bejt nadšenej, co?“

„Jsem.“ Odpověděl mu Shen Zechuan. „Náhodou mám už nějaké zkušenosti s krocením divoké zvěře.“

„Ne až zas takové.“ Řekl Xiao Chiye. „To byla spíš hluboká konverzace mezi stejným druhem.“

„Jak bych si mohl dovolit tomu říkat takhle?“ Shen Zechuan tiše zakašlal. „Pokud slova ztroskotají a já dostanu další kopanec, nepřijde veškeré mé předchozí úsilí vniveč?“

„Tak použij zuby.“ Vzal Xiao Chiye Chen Yangovi deštník z ruky a zvedl si ho nad hlavu. „Máš ostrej jazyk a chytrou pusu, co? Tak čeho se bojíš?“

„Vážím si svého života,“ povzdechl si Shen Zechuan, jakoby byl snad dojatý. „Jak se říká - laskavost kapky vody podané v nouzi by měla být mnohonásobně splacena tryskajícím pramenem. Je toho tolik, čím bych se rád odvděčil druhému mladému pánovi.“

„Nenarazils na špatnýho člověka?“ Ušklíbl se Xiao Chiye.

„Nemyslím si,“ podíval se na něho Shen Zechuan úkosem a řekl: „Poznávám tě.“

„Dobrá tedy.“ Věnoval mu Xiao Chiye stejný pohled. „V tom případě chci taky vidět, kolik ti toho dlužím.“

Hlasy mimo deštník byly jako zastřené. Oba muži si stáli bok po boku, což jen zdůrazňovalo výškový rozdíl mezi nimi.

„Vlastně neexistuje způsob, jak bys týhle záležitosti mohl zůstat stranou.“ Díval se Xiao Chiye na studenty v dešti. „Jestli dnes v noci někdo zemře, vždycky se najde někdo, kdo svalí vinu na tebe.“

„Těch čtyřicet tisíc duší, které zemřely nespravedlivou smrtí, bude jen více a ne méně.“ Zlehčoval to Shen Zechuan. „Pokud se bojí smrti, proč se stávají zbraní někoho jiného? I když mi to bude chtít někdo přišít, neznamená to, že musím vinu přijmout, ne?“

Oba muži znovu ztichli.

Qiao Tianya seděl obkročmo pod přístřeškem a loupal melounová semínka. Když viděl, že už je skoro čas, setřásl slupky ze své róby a vstal. A samozřejmě uviděl, jak se k nim z barvy noci blíží nosítka.

Závěs byl zdvižen. Nečekaně to byl Pan Rugui, kdo přišel.

Malý eunuch podepřel Pan Ruguiho, zatímco Ji Lei ho následoval z boku a rozevřel pro něho deštník. Oděn v róbě s tygrem, pelyňkem a pěti ještěry na hodnostním odznaku, s kloboukem yandun, nechal Qiao Tianyu, aby ho dovedl ke studentům.

„Takový silný liják,“ usmál se Qiao Tianya. „Kdo by si pomyslel, že pošlou samotného ředitele, aby nás pocit svoji návštěvou.“

Pan Rugui se úkosem podíval na Gao Zhongxionga a zeptal se Qiao Tianyi. „Neustoupí?“

Qiao Tianya odpověděl: „Všichni učenci jsou tvrdohlaví. Nepřiláká je ani mrkev, ani je neutluče klacek.“

„Pak se obávám, že ten klacek není dost tvrdý.“ Pan Rugui včera přišel o svou pravou ruku a neměl kde si vybít svůj potlačovaný vztek. S malým eunuchem, který ho přidržoval, se postavil před Gao Zhongxionga. „Vy všichni jste muži sečtělí v klasice a literatuře. Jak je tedy možné, že nerozumíte tomu, co znamená překročení pravomocí? Záležitosti císařského dvora se mají projednávat na samotném císařském dvoře. Nemohou být ovlivňovány spratky, jako jste vy, kteří se sotva naučili chodit!“

Jakmile Gao Zhongxiong uviděl tohoto známého lokaje z frakce Hua, nemohl si pomoci a napřímil záda, když říkal: „Každý člověk má vůči své zemi povinnosti. Jelikož studenti císařské akademie dostávají od panovníka stipendium, musí mu věrně sloužit! Všude kolem Jeho Veličenstva se teď hemží zrádné ropuchy. Pokud bychom...“

„Zrádné ropuchy!“ Zasmál se Pan Rugui chladně. „Jak skvělá slova, kterými to vyjádřit! Kdo vás přiměl k hanobení císařského dvora a hanění Jeho Veličenstva?“

„Věrný...“

„Přestaň s těmi nesmysly.“ Přikázal mu náhle Pan Rugui. „Jednáte na popud těch, jež mají zlověstné motivy, a veřejně se vzpíráte císařskému výnosu. Podněcuješ svoji vlastní frakci k pomlouvání císařského dvora a lidu. Pokud tento muž zůstane nepotrestán, k čemu je potom zákon? Pánové, zbavte se ho!“

Gao Zhongxiong nikdy nečekal, že bude Pan Rugui tak odvážný, že se bude zbavovat ostatních hlava nehlava. Okamžitě se vzepjal dešti a chraplavě vykřikl: „Kdo se odváží? Byl jsem vybrán samotným Jeho Veličenstvem ke studiu na císařské akademii! Padouch stojí před námi a eunuchové ohrožují stát! Císařovna vdova ovládá státní záležitosti a odmítá vrátit vládu svému právoplatnému pánovi. Ti, kterých by se mělo být zbaveno, jsou zrádní ministři a zrádci jako jste vy!“

„Odtáhněte ho!“ Rozkázal okamžitě Ji Lei, jakmile uviděl, že Pan Rugui zuří.

Císařská tělesná stráž vykročila vpřed, aby ho odtáhla. Pokus Gao Zhongxionga vyškrábat se na nohy byl zmařen. Zvedl ruce směrem k paláci a vykřikl: „Moje dnešní smrt je skutečnou demonstrací! Pokud mě eunuch chce zabít, nechť mě zabije! Vaše Veličenstvo...“

Qiao Tianya chytl Gao Zhongxionga za krk. Neschopen dýchat, snažil se bránit a přitom přerušovaně křičel.

„Vaše Veličenstvo- Zrádní ministři jsou u moci. Tak jaký smysl má loajalita a spravedlnost?!“

Xiao Chiye si v duchu povzdychl „sakra“.

Co se stalo potom, bylo přesně tak, jak očekával. Mezi třemi tisíci studenty zavládl žal a rozhořčení. Na život a smrt nezbylo místo, neb byly vytlačeny touto vehementní elegií. Studenti v bouři vstali a vrhli se na císařskou tělesnou stráž.

„Eunuchové ohrožují stát!“ Sundali si své tašky zhaowen a začali je házet po Pan Ruguim za hořkých výkřiků: „Zrádní ministři jsou u moci!“

Ji Lei spěšně chránil Pan Ruguiho, když ho vedl na ústup. Zuřivě přitom káral: „Co to děláte? To je vzpoura?!“

„Toto je skutečný zrádce národa!“ Studenti se vrhali proti císařské tělesné stráži, která se je snažila držet zpátky. Jejich prsty se skoro zabodli Ji Leiovi do tváře, zatímco na ně odevšud pršely sliny.

„Zrádce! Zrádce!“

Xiao Chiye ve spěchu hodil deštník Shen Zechuanovi a sám pospíchal dolů po schodech. Shen Zechuan stál sám na vyvýšeném místě a s chladným odstupem sledoval chaos pod sebou. Pan Rugui byl strčen zpět do nosítek a Ji Lei dokonce přišel při boji z blízka o botu.

„Ve válečném bratrstvu jsou hojné bouře.“ Řekl Shen Zechuan z dálky tiše Ji Leiovi. „Vaše excelence Ji, jak krásný je to pohled.“

Zpod deštníku se zvedl smích. Nenápadně jím otočil a podíval se Xiao Chiyemu na záda.

Velký rádce Qi a Ji Gang popíjeli pod okapem víno a čaj.

Ji Gang se napil čaje a řekl: „Bylo zabití Xiaofuziho trikem, jak dostat Chuan-era ven?“

Velký rádce Qi usrkl vína, jakoby se ho nedokázal normálně napít. Objal kalabasu a řekl: „Kdo ví? Zkus hádat.“

Ji Gang se otočil a řekl: „Ať už to je jak chce, jeho bezpečí je to nejdůležitější.“

Velký rádce Qi zatřásl kalabasou a řekl: „Jedině riskantním pohybem může voják překvapit svého nepřítele. Naučil jsi ho bojová umění, aby v dobách nebezpečí mohl zůstat klidný. Někdy nám nezbývá, než dát naše bezpečí stranou. Jen když nenecháš žádný prostor pro manévrování nebo únik, svede člověk zoufalý boj o život a pak vyjde jako vítěz.“

Ji Gang sledoval, jak déšť sílí a s ustaranou, zamračenou tváří řekl: „Už jsem udělal náležitá opatření pro úkol, který jsi mi svěřil.“

„Tomu se říká nahodit udičku.“ Poškrábal se velký rádce Qi na noze. „Pokud ji nenecháš ve vodě několik let, než ji stáhneš do sítě, pak chytíš jen mizerné ryby nebo krevety. Pokud přijde den, kdy ty i já v tomhle všem přijdeme o život, toto dnešní uspořádání bude vražedným tahem, který mu zachrání život.“

[bezzivota]

komu to všetko hovoríš - kto to bude čítať - kto o tom bude rozmýšľať (možno niekto ako ty) (možno jedine ty)

- nehybne prechádzame okolo vodopádu - pozorujeme tvoje ruky zvesené popri tele - nevedome vkladám svoje dlane do vreciek - tá jedna veta - tá jediná veta - chýba mi - ale - čo nás záchrani - a - kto nás prebudí - prítomnosť mi dáva pocit večnosti (tento pocit neviem vôbec opísať, ani k ničomu prirovnať, hádam sa mi raz podarí nájsť miesto vo vnútri, odkiaľ tento pocit pramení) - skáčem cez vodopád do vody - on čaká, kým sa vynorím - ja čakám na správnu večnosť

odvážne rozhodnutia

[allmothsdied]

Vlčí máky ukládáš ke spánky

Tak brzo odchází, příliš rychle umírají

Jako by jim tahle země nebyla dost k žití

Krása co uvadá za doteku vánku

Víš to, jsi jedna z nich

A tak ukládáš ke spánku vlčí máky

S v rudé krvi namočeným šatem

Zoufalá jemnost, prokletá křehkost

Když narodíš se v betonu, ne v hlíně

Bolest, hněv, smutek, divoký tanec

Co ti nakonec ukradne dech

A už ho nikdy nevrátí

Víš to, ale v hudbě se ztrácíš dál

Protože brzy bude čas odejít

Pod poslední vodopád teplých slz

Nejkrásnější věci umírají první

Pod hranicí mladosti

S příliš zestárlou vyčerpanou duší

A vlčí máky zmítají se v krutém větru

Ale ty, ty je uložíš ke spánku

Vlastní dlaní, vlastními doteky

Tenhle svět ti není dost k žití

Když se z dýchání jenom dusíš

Pod tíhou další z mnohých bolestí

A tvé oči říkají, že odcházíš

A já tě musím nechat jít

[wikimediauncommons]

file: Pančavský vodopád 2.JPG

[odfranty]

Kanada 06/2023, Den 8, 13.6.2023 Canmore

aneb Jeden kaňon nestačí

Už tu máme svůj režim. Po ranní práci a pozdní snídani jsme dle doporučení aktualizovali výletní plán a vyrazili opět na sever. Včerejší odbočku jsme přejeli a dojeli až na parkoviště u Johnston Canyon. Dorazili jsme tam před dvanáctou.

Jedná se o oblíbenou turistickou atrakci - procházku kaňonem kolem Johnstonova potoka (Johnston creek), jednoho z přítoků řeky Bow, kolem které se tu zatím všude pohybujeme.

Všude tedy bylo plno lidí, se kterými jsme absolvovali 5 kilometrů dlouhou procházku tam a zpět. Cestou jsme se kochali modrou řekou, která snad ještě ten den ráno byla ledovcem na vedlejší hoře. ��e to je potok mi zkrátka nějak nejde přes prsty.

Procházeli jsme se po vysutých ochozech vybudovaných po okolní skále a obdivovali jednotlivé zatáčky a přepady na řece. Hlavní atrakcí jsou malé a velké vodopády. Přestože na kanadské poměry určitě nevelké, pro nás byli nic menšího než obdivuhodné.

Po návratu na parkoviště jsme se zdrželi na svačinu, vyměnili jsme vodu z kohoutku za místní (snad přívod z potoka?) a vyrazili navštívit ještě jeden kaňon - asi o 25 minut jízdy dál.

Zvažovali jsme, jestli se už nevrátit zpátky (hlavně z časové obavy, protože jsme museli dnes na večer vrátit auto). Jsme ale rádi, že jsme to neudělali!

Jestli jsme v prvním kaňonu potkali lidí asi 500, tady jsme jich potkali asi pět. Výhledy byly neuvěřitelné na všechny strany. A to, co jsme viděli, bych popsal jako "přesně ta nedotčená kanadská příroda, kterou jsme čekali".

Na všechny strany hory. Jedna nad druhou - jedna zelená, druhá šedá a suchá, třetí se sněhem a ledovcem. A tak dál dokola. Nekončící zelené lesy protnuté blankytně modrou řekou. Na řece ohlušující bílé jezy, které se nakonec přemění ve vodopád přepadající do rokle, kterou za poslední desítky tisíc let vyhloubil.

Kdyby to vám někdo namaloval, tak mu řeknete, že si tu přírodu moc idealizuje. A když to vidíte naživo, nedokžete to najednou všechno ani vnímat. Není to zážitek ani tím, kolik růzých věcí je vidět. Ale čirým množstvím, velikostí, silou a čistotou. Tady to chce prosedět ještě několik hodin, abychom to vůbec mohli docenit.

Cestou domů už jsme všichni hodně unavení. Zastavím se tedy protáhnout na vyhlídce u cesty (takových jsou tu desítky). Auto nás trochu vystraší zvláštním zvukem v palubce, ale bez problémů dojedeme až do obchodu ve městě a vše se zdá být bez následků. Nakoupíme zásoby na klidný večer.

Ten nám trochu naruší fakt, že Nču něco trápí. Po tom, co zburcujeme půlku Canmore se ukazuje, že jsou to snad jen odřeniny z nového nosítka. Uf! Usínáme při začínajícím dešti vyčerpaní, uklidnění a plní dojmů. Velkých dojmů!