#víkend

[nezvladatelna]

Asi je nepatřičný teď říct, že víkend utekl jako voda, že?

[rumcajs-kin]

sněží.jpg

[mist-the-wannabe-linguist]

A samozřejmě že u nás povodně nebyly tak silné že se zítra nedostanu do práce

[chaoticgoodcaptain]

návštěvníci zámku, poté, co už viděli dvě cedule, že je prohlídka plně obsazená, a přijdou se zeptat, jestli by se ještě přece jen nenašlo místo:

[nejene]

Nejene a úprava džínsky

Část první

Protož mě vlmi baví mapovat postup na pampeliškové tašce tady na tomhle blogu, takže jsem se rozhodla, že vám podobně ukážu další projekt. Není to úplně nový projekt, vlastně jsem s ním začala téměř přesně před rokem. Ale teď se konečně blížím ke zdárnému dokončení.

A o co vlastně jde? Rozhodla jsem se vylepšit si svojí džínsku. Do Večerníckovského stylu. Tak se na to pojďme rovnout mrknout.

První krok byl samozřejmě plán. Ráda bych řekla že byl konkrétní a už predem jsem věděla, co budu chtít udělat. Ale to bych lhala. V tomhle případě byla moje představa dost vágní. Ale to mě samozřejmě nezastavilo.

Takže jako úplně první věc jsem si vzala džínsku, savo a štětce ke kterým jsem neměla příliš pevný vztah (protože se v průběhu doslova vypařily). No a každý návod na savování oblečení, který najdete na internetu vám řekne, že máte saco dost zředit. Tyhle návody ale evidentně neppočítaly s odolností mojí džínsky proti sacu. Prostě se i po několika opakováních odmítala odbarvit do bíla. Takže nakonec jsem to vzdala a použila jsem koncentrované savo. Několikrát.

Ale i přes to, že to bylo náročnější než jsem počítala a rozpustila jsem si dost štětců, byla jsem nakonec dost spokojená.

Jako druhý krok jsem se rozhodla dále popagovat můj Večerníček je pán času hlavokánon, takže jsem se rozhodla že na obou ramenou budu mít kruhovou galifrejštinu. A co si napíšu bylo hned jasné. Na jedno rameno dobrý večer, na druhé dobrou noc. A jako metodu jsem zvolila vyšívání. A jakou jinou mež zlatou niť.

A to je prozatím vše přátelé, příště budem pokračovat s barvama.

[tepli-mravenci]

A jde se mluvit výlučně svým jazykem, drahoušci!

[kralovna-ne-stesti]

Je sobota šest večer, já padám na hubu, jsem vykoupaná a ležím v posteli.

[chussyracing]

HOLD ON. ice hockey... czechia.... ferrari... hey soulmate <3

oh hello, soulmate 😚

[theniqabgirl]

Our Weekend in a Luxurious Egyptian Villa: Disconnecting, Relaxing, and a Bit of Disappointment

[ivoryforest]

obávám se, že to spíš bude: radiace z černobylu (a nárůst rakoviny jí způsobenou) nebyla statisticky významná z hlediska dávek, které jako češi dostáváme kvůli našemu krásném radioaktivnímu podloží

tím pádem spíš než imunní, jsme ozařovaní tak moc, že nějakej menší jadernej výbuch prostě už ani nehraje roli

Interesting fact I think you didn't know (and which I've learned from my chemistry teacher that worked in different branches of the industry his entire life):

Czech people are kind of radiation resistant because we literally live on radioactive soil (the entire country is filled with uranium. When Marie Sklodowska Curie discovered radiation, she was using Czech uranium).

And that's also why we handled the Chernobyl radiation so well - we're used to it and basically immune to it.

That's right folks, Czechs are basically radioactive

[nezvladatelna]

Sluníčko, teplo, výlet, žádná podprda pod trikem a ruka v ruce. Kdo říkal, že na světě není ráj?

[rumcajs-kin]

sněží.jpeg

[kakushitpost]

Tož děcka, jak to vidíte? Jdem na kánoje přes víkend?

[hidden-but]

Ultimátní dortová bitva: výsledky.

Jsem se čas od času podívala na to, jak se vyvíjí hlasování a když mi přišlo, že už počet hlasů poskočil o dost (a byla jsem u počítače), strčila jsem je do tabulky

Asi nejzajímavější mi na tom příjde, že to hlasování bylo celou dobu víceméně vyrovnané. Pro koření sice hlasovalo 17 z celkových 36 lidí v rámci prvních 120 hlasů, tak to celkem zamávalo s % (ze začátku mělo 14%, nakonec 9%), vejce pomalu vyrostly ze 2% na 4% , zatímco "od každého trochu" kleslo ze 17% na 12%, ale jinak je to takové přetahování se o dvě-tři procenta.

Vanilkový cukr vedl s přehledem od začátku do konce.

[mrvenicka]

priemerný víkend v Brne

[adyathemoongoddess]

Nebyla jsem tu teď asi týden ale páni a dámové, tento víkend na směně u lahůdek mi zas a opět došlo, že mistrovství světa není pro Čechy jen tak něco. Pro Čechy je to neoficiální státní svátek.

Za pultem mám šanci mluvit s velkým množstvím lidí a občas mezi sebou prohodíme pár slov. Není to vyloženě small talk, často se lidi svěřují s tím co mají jejich drahé polovičky, páni rodiče nebo děti rádi za salám, nebo že budou dělat chlebíčky (jako kdybych to nepoznala po tom co si řekli o kilo vepřové šunky a hektolitr pařížáku, zatímco se z košíku na mě směje veka).

V sobotu jsme hráli proti Švédům. Spolupracovnice mě během malých okamžiků, kdy měla čas zkontrolovat průběh hry, informovala o tom, jak na tom jsme. Když okolo nás chodili zákazníci, tak se nediskutovalo snad o ničem jiném. Informace o skóre jsme si se zákazníky vyměňovali během obsluhování a já měla takový zvláštní pocit komunity. V jistou chvíli nebyl v obchodě nikdo. Věděli jsme, kde všichni jsou. Samými nervi ohryzávají televizory. Po zápase se v zápětí v obchodě lidi zase objevili, nadšení, že Češi postupují do finále.

Dnes bylo v obchodě lidí taky málo, ale i tak jsem viděla paní ve fanouškovském tričku kupovat deset mistrovských klobás. Když sem jí je balila, ptala jsem se, jestli to je na večer. Přiznala mi, že na poslední chvíli kupuje klobásky k nim do hospody, kde se lidi budou na zápas koukat.

Z práce jsem se vrátila domů a okamžitě zapla i-vysílání. Sama obyčejně hokej nesleduji, ale vím že když příjde na okamžik jako tento; možnost vyhrát zlato na vlastní domácí půdě, tak se před ten monitor posadím a nenechám si to ujít.

Moje vysílání mělo zpoždění, každý gól mi vyspoilovali sousedi, pak celé sídliště a pak i celé město (nekecám, nevymýšlím si, nelžu, ve městě se promítalo na velkou obrazovku). Čekala jsem, že to tak bude, už pár zápasů před tím jsem slyšela výkřiky radosti z hospody u místního krámu nebo sousedy křičet z oken.

Ale říkám vám že tohle není už ani o sportu, tohle je národní hrdost. Tohle je to, co nás sbližuje. Tisícero hospod, domácností, každé náměstí v republice, zákazníci v obchodě, my všichni lidi. A radost jenom z něčeho, co vlastně ani není ve veliké škále věcí zas tak důležité.

Líbí se mi to.