#toho se bojim

[amoguseniya]

existuje nejaka ne spatna politicka strana v Cesku? rad bych se do nejaky zkusil pridat, ale vsechny relevantni jsou na me moc pravicovy

koukal jsem na Piraty, ale ti zazili docel fiasco (fiasko?) nedavno, tak jsem znejistil. ale je to tak nejak jedina strana s nejakym jmenem ktery by nevadily moje "woke" nazory

socialne jsem 100% progresivni snad ve vsech ohledech, ktery se dneska resi. co se tyce spolecnosti jsem spis pro kolektiv nez pro jednotlivce. myslim, ze verejne instituce by mely byt transparentni s penezmi na nejakem hodne jednoduse dostupnem zdroji. nesnasim soucasna autorska prava... tyvole asi mi nezbyva nic nez Pirati, co? ale to bude oser

neironicky se ptam, jestli to stoji za to. a jo, je to motivovany americkymi volbami. nechci, aby tahle zeme skoncila jak USA, Polsko nebo Madarsko. vim, ze sam nic neudelam, ale kurva

[krchovsky]

Rusalka Milva 🌊

Rozhodl jsem se dát Milvě menší redesign :) Chystám pro ni i sváteční kroj, jen si musím vyhradit den, který můžu celý věnovat rešerši.

[harimenui-forever]

Budu teď tak trošku kretén, mírně řečeno

Jdu z nudy na instagram, vidim tam příspěvek od transparentu... nic proti tomu člověku samotnému a vim že je to spíš problém společnosti, která prakticky každého člověka, co je minoritou, nutí jaksi "reprezentovat" celou tu skupinu, ale jako předvídám, že děsně čechů vůbec nebinaritu nepochopí a bude si myslet, že je to jen ten jeden človíček a že jsme všichni stejní či co

[humrpocesku]

učim se na zápočet ze sinic a řas, kerej píšu za pár hodin, avšak přemejšlim nad tim, že ještě před půl rokem jsem se musela šprtat na zpaměť stovky jmen všemožných i nemožných umělců a že šprtání se vědeckejch názvů organismů vlastně neni vo tolik jinačí. jen mě možná trochu víc baví. protože maj mnohdy roztomilý český ekvivalenty. strašně se bojim, že ten testík budu muset psát znova, protože hrozně prožívám, že sama sebe vnímám jako neznalýho idiota a bojim se taky toho, že mě ostatní vnímaj jako debila, bo jsem na střední chodila na grafku. byť si to tam nejspíš nikdo nepamatuje - proč by, že. a cejtim hroznou potřebu furt někomu - a sobě - dokazovat, že tyvole ačkoli jsem před chvilkou sotva věděla, co je buněčná stěna, tak to nakonec musí jít nějak zvládnout.

[medikzakatrem]

Úvodní záznam 🚑

Středa, 9. října 2024

Tenhle blog sem plánoval založit ještě před samotnejma přijímačkama, kdy sem byl psychicky totálně v píči a uklidňoval se nerealistickejma představama o svý jakoby lékařský budoucnosti. Měl sem velký plány, za předpokladu, že bych se teda jó na nějakou tu lékařskou fakultu dostal, si založit a naprogramovat blog na neocities a navrátit se tak ke svým dávným kořenům, kdy sem ve svejch 8 letech psal sračky na doménu blog.cz o My Little Pony a byl děsně investovanej do všelijakejch dramátek, který se tehdy v naší pidi blogový poníkovský komunitě vedly.

Nicméně sem to odkládal přes léto tak dlouho, že najednou se z ničeho nic zjevil měsíc říjen, tím pádem i nástup na školu, a blog nikde. A nikoho nepřekvapí, že během studia mediny vopravdu žádnej volnej čas na piplání se s kódováním nemám, takže sem se rozhod si prozatímně udělat blog na tumblru s tim, že neocities si nakóduju třebas o vánocích, až budu prokrastinovat namísto toho, abych se učil na nadcházející zkoušky z biofyziky. Už jenom tim, že píšu tenhle deníkovej záznam namísto toho, abych se učil anatomii třebas, plejtvám svůj drahocenej čas, kterýho už takhle mám málo. Ale tak, to je problém do budoucna, až mě ty dvě ztracený hodiny doženou před nějakym testem a pěkně nakopou do prdele.

Taky sem měl takovou idylku, že bych psal deníkový záznamy denně, ale vzhledem k tomu, že v tento moment, kdy píšu svůj první záznám, už mám téměř za sebou třetí tejden na škole, tak asi víme, že to úplně neklaplo.

Co od tohohle blogu vlastně čekám? Proč sem si ho vůbec zakládal?

Tak především je to kvůli tomu, abych si zapisoval svoje postřehy ze studia a celkovýho toho života (haha) medika, protože mám OCčko Přemka, kterej je doktor, a chci aby působil co nejvíc autenticky.

A taky aby na základě mejch záznamů mohl někdo v budoucnosti udělat psychologickej rozbor třeba, co já vim.

No, a na závěr, ale to se sem trochu bojim psát, abych se mohl na tenhle blog v budoucnu podívat a sledovat svojí cestu. Kde sem začínal, jaký byly moje pocity, jestli sem během tej doby nějak vyspěl a tak. Ale to jen za předpokladu, že tuhle školu vůbec dodělám, a přiznám se, zatim to vidim celkem bledě.

Dost žvanění, jaký z toho mám zatim pocity?

Brečel sem zatim jen třikrát, takže dobrý asi.

Sranda to neni, co si budem. Ještě před samotnym nástupem sem se uklidňoval, že to určitě nebude tak hrozný jako příprava na přijímačky. Že budu vědět, co se učit, že se budu učit průběžně každej den, všechno si poctivě po každý přednášce zopakuju, abych se z toho hned první měsíc nesesypal (sesypal), a že si udělám nějakej fajnovej harmonogram, abych si to učení nějak rozplánoval a měl čas na svoje koníčky a sem tam i na to trávit čas s kamošema.

No.

Nic z toho se nestalo.

Takže asi tak.

Jestli sem si učením a přípravou na příjmačky sáhl na dno, tak tahle škola mě pod něj pohřbí.

První přednáškovej tejden byl zajímavej. Pro mě to bylo jako dostat tečku mezi voči. Úplně cizí město, který vůbec neznám, do toho nový prostředí a nový lidi, který taky neznám. Bylo mi z toho na blití. Ale už sem se docela zaběh.

Profesoři sou suproví, ale mám furt krapet problémy s těma jejich titulama. Ono sice, když někomu řeknete pane doktore/paní doktorko, tak máte asi 90% šanci, že ste to strefili správně, ale i tak se tu a tam objeví nějaká docentka, nějakej inženýr a tak. Do toho si ještě musim odvykat, že jim nesmim říkat "pane učiteli/paní učitelko", takže v tom mám krapet maglajs.

Ale líbí se mi, že více méně všichni tu sou nějakym způsobem trochu cáklý. Z nějakýho důvodu nejvíc anatomové. Ale třeba učitel biofyziky je taky charakter a nepřehánim to, když řeknu, že svýmu jménu vopravdu dělá čest.

Druhej tejden byl už vo něco zajímavější, jelikož nám začaly praktika a s nima i průběžný mikrotesty.

Praktika z anatomie mě obvzlášť bavěj. Nemůžu zacházet do detailů, protože lékařský tajemství a tak dále, ale mám neskutečnou radost z těch (do jistý míry) starejch piteven. Lidský tělo je taky zajímavý teda, ale po šesti letech brigády v řeznictví na mě tyhle věci moc nepůsoběj.

Jediný, co mě trochu mrzí, že se neumim moc socializovat, takže mezitim, co ostatní si ve skupinkách nebo ve dvojicích ukazujou a popisujou preparáty, já postávám sám někde bokem a jen je poslouchám, než abych převzal iniciativu a preparáty si taky osahal.

Co se týče praktik z histoligie, ty sou taky zajímavý. Baví mě si hrát s mikroskopem, přestože všecky ty vzorky pro mě zatim vypadaj jen jako růžový smrkance. Ale už poznám, co je to serózní acinus a mucinózní tubuly, takže to možná se mnou nebude až tak marný.

Biofyzika je už horší (nepřekvapivě), od střední se vůbec nic nezměnilo a stejně je to pro mě všecko jak španělská vesnice.

Jinak zatím jedu více méně jako samostatná jednotka. Se spolužákama se moc nebavim, protože se jich bojim, takže sem si ani nenašel nějaký kámoše. Možná až na jednu holčinu, která sedí vedle mě v posluchárně a během přednášek hraje na tabletu Papa's Pizzeria. Je moc fajn, takovej ten potencionální extrovert, ke kterej je jako magnet na uzavřený introverty. Zjistil sem, že taky ráda kreslí a jednou sme spolu hráli piškvorky. Bohužel jí ale mimo přednášek nevídám, jelikož je v jinačí studijní skupině.

Asi mi to ale zatim nějak extra nevadí, že tam žádný kamoše nemám? Jako jo, zrovna na těch praktikách z anatomie by se to hodilo mít někoho, s kým bych mohl to lidský tělo společně studovat, ale zatim to nějak zvládám i sám. Já tu společnost nijak extra nevyhledávám, takže to spíš beru tak, že buďto se někdo nachomýtne nebo ne.

No, za mě je to pro tento záznam asi šecko. Ještě bych mohl říct něco o tom, jaký to je bejt na privátě, ale to si možná nechám až na příště, páč mě celkem tlačí čas. Určitě mě jako naschvál napadnou další postřehy až poté, co tenhle příspěvek zveřejnim.

Každopádně, jestli tenhle sled myšlenek někdo přečetl, tak děkuju??? Já to píšu primárně pro sebe, ale jestli tajto někoho zaujme, tak budu jen rád. Možná votevřu i možnost zasílat mi sem dotazy, když by ta medina někoho jó zajímala.

Takže tak.

Čus.

[thenewsthaturdead]

zavraždím tě. to neříkej. netahej do toho hurvínka ten s tím nemá nic společného. jsi mrtvej. zejtra ráno se nevzbudíš

bojim bojim

[f0rbidd3nfru1t]

311

Bez vzpominek bychom nebyli lidma, nebo aspon ne tema, co jsme ted. Nebo bychom jimi byli, jen bychom nevedeli proc. Mozna prave v nevedomi a zapomenutych vzpominkach muzeme najit sebe a svou podstatu. Mozna si nepamatujeme dulezity momenty schvalne. Mozna nechceme vedet duvod, proc takovy jsme? Proc? Bojime se toho? Delame to schvalne nebo nevedomky? Co kdyz vse, co me vytvorilo, zapomenu a ja nebudu vedet, kam se obratit, o co se oprit? Znamena ztrata vzpominek ztratu sebe? Jde tomu vubec zamezit? Vi lidi, co si nic nepamatujou, vic?

Co delat, kdyz nedokazu rict, co se stalo, mam jen ty horky nepopsatelny pocity? Jak to ze sebe vyndat, kdyz nemam slova, nemam udalosti, pro ktery bych slova nekde vyhrabala? Stejne bych si to asi nepamatovala spravne

[kralovna-ne-stesti]

Posouvám hranice svýho multitaskingu. V jednu chvíli řeším, soustředím se, vyřizuju, zodpovídám, rozhoduju, vymýšlím, učím se a realizuju nejmíň devět různých věcí. Devět. Nejmíň. Dochází mi síly, pozornost a duševní rovnováha.

[amoguseniya]

tohle se uprimne bojim dat na Reddit, protoze tam by se mi v komentarich najednou objevila cela populace Krestanu a homofobu v Cesku, ale ja to fakt nechapu.

proc mame KURVA od pristiho roku tuhle dementni legalizovanou diskriminaci jmenem "PARTNERSTVI". jako fakt dik. odendali jste tu "registrovanou" cast, coz pusobi jako registrace na nejakym rejstriku Untermenschu, a pridali par prav, ktera v tom mela byt odjakziva. ale ne a ne tomu rict MANZELSTVI (protoze neco neco tradice, JSME ATEISTICKY STAT VY DEBILOVE, PROC SE MUSIME PODROBIT KRESTANUM) a povolit spolecnou adopci deti (TO CO CHTELI LIDI NEJVIC).

nenavidim vsechny konzervativce a panbickare, jejichz ochrana "tradicni rodiny" primo zpusobuje, ze vic deti stravi detstvi v decacich, protoze to, ze by mely dve maminky nebo dva tatinky je podle nich horsi????????

homosexualove v Cesku maji byt spokojeni s tim, co dostavaji? maji vetsinu prav, tak je to v pohode?

co kdyby se to aplikovalo jinde? co kdyby existovalo "volebni pravo" a "volebni pravo pro zeny", kde muzi by mohli volit vsude, a zeny take, jen by nemohly volit prezidenta. je to fer? prece volebni pravo je tradicne jen pro muze. ale je to spatne, protoze je to diskriminace na zaklade pohlavi. na zaklade toho taky diskriminuje tahle saskarna jmenen "partnerstvi".

je to MANZELSTVI. NIC MIN NENI ROVNOPRAVNOST. BIBLE JE FIKTIVNI DILO A INSPIROVAT JIM JAKOUKOLIV LEGISLATIVU JE SILENSTVI. JE MI JEDNO, ZE TO DOSLOVNE NEVYCHAZI Z BIBLE. DISKRIMINACI PODPORUJE TA ODPORNA KRESTANSKA STRANA, VIME, ODKUD TO POCHAZI, I KDYZ TO EXPLICITNE NERIKATE.

[polychromovana]

Pred Berlinem jsem si rikala, ze az se vratime, budu vedet co mam delat. Ze to ukoncim. V Berline bylo krasneji nez jsem si predstavovala, uprimnosti, neznosti, zadna L., jen my dva a bylo to tak hezky.

Ted jsme zase zpatky. Zase se bojim kdy s no budes zase se bojim ze nevim co mam delat, ze zijes dva vztahy a desi me jak snadno to umis drzet rozdelene. Desi me, jak je pro tebe snadny skryvat emoce, ale mam tuseni, ze neni vsechno ok. Ja ti nerikam svoje hnusny tajemnstvi a zase jsem ho zacala praktikovat a je mi z toho zle, prijde mi odporny to delat. Ty jsi ale byl schopnej jit s L. na pivo i pred rokem v tech nejtezsich chvilich reseni toho malýho čehosi ve mě a něco s ní mít. I ty jsi byl schopny skryt pred ni, ze na tebe cekam smutná a vyděšená a že jsi i ty sám vyděšený z toho všeho.

Vidim, že tohle je pro mě pořád těžky ti odpustit. Zvědomuju si tu situaci, tim co dělám a dneska jsem ti i lhala.

V Berline jsi rikal, ze mas porad chit se o to smazit, ze porad jsem pro tebe dulezita. Ja proste vim, ze potrebuju mit nadeji, ze nam to vyjde, abych s tebou mohla dal byt. Ale tys mi vzdycky rikal, ze byt s tebou jen proto, ze to jednou bude lepsi je blbost.

Chtěla bych z týhle situace pryč, ale nedokážu tě ztratit a bojím se tě opustit

[lonelytimelady]

200722

možná nad tim jenom moc přemýšlim

sedim tu holym zadkem před zavřenou kavárnou a nic mi nedává smysl

v hlavě mi zní vypsaná fixa a myslim na to jaký by bylo tě teď obejmout

včely už šly spát a omladina teprv vstává a já mam pocit že je mi osmdesát dva a je půl před půlnocí

a možná nad tim moc přemýšlim ale nejradši bych byla teď s tebou a objala tě a zachumlala se do tebe jako kočka v čerstvě ustlaný posteli

miluju vůni čerstvě posekaný trávy a když se vzbudíš tak akorát a ty ve mně vyvoláváš dost podobný pocity

a možná nad tim moc přemýšlim ale já bych za tebou šla až na konec světa a šla bych kvůli tobě i na techna a to znamená fakt dost když to řikam zrovna já

a bojim se že jsem na tebe až moc ale vim že ty jsi pro mě tak akorát a bojim se toho svym způsobem hlavně toho že mi ublížíš nebo já tobě a to by bylo horší

a možná nad tim jenom moc přemýšlim ale je mi s tebou strašně dobře a strašně doufam že tobě se mnou taky a strašně si přeju aby to moje doufání nebylo strašně špatný

a možná jsme oba fakt rozbitý ale třeba můžem být rozbitý spolu a třeba bychom si to udělali fakt hezký

ale možná nad tim fakt jenom moc přemýšlim

[odsouzena]

Zítra se stěhuju!

Sama tomu nevěřím, těším se, ale zároveň mám strach. První noc tam budu úplně sama, v Praze, kde se ztratím pomaly i na hlaváku, takže jsem na to zvědavá…

Nechápu, že to tak uteklo, prvák jsem strávila doma mezi svýma a ještě k tomu i mimo lidi. Teď z toho mam strach, všude bude moc lidi a já se bojim, že se mi vrátí ty úzkosti co jsem měla měsíc zpět… Bojim se, co budu dělat až se to stane a nebude tam nikdo jako A aby mi pomohl…

[zlobiva]

Už to bude 5 let, co jsem vyrazila na spontánní výlet s mojí kamarádkou do Brightonu. Hned po příjezdu jsme zašly do jednoho místního klubu a šíleně jsme se opily. Ten večer bylo tak plno, že jsme nemohly ani pořádně tancovat. Pořád se o nás někdo otíral, nedalo se tam skoro dýchat a všichni byli strašně upocený.

V jednu chvíli jsem začala mít vtíravý myšlenky na sex s mojí kamarádkou. Nikdy jsem takhle nepochybovala o svý orientaci, dokud jsem se do ní ten večer nezadívala. Možná to bylo tím, že jsme po sobě z legrace pokukovaly a společně se tomu pak hystericky smály. Jenže její výraz zvážněl, když si obtočila pramen mejch vlasů kolem prstů a řekla mi, že mi to děsně sluší. Rukou mi zajížděla za krk a prohrabovala se mi ve vlasech. Dotýkala se mě celym svym tělem a její dech čpěl sladce broskovou vůní čehosi, co ještě před chvílí popíjela.

Nebyla jsem si sice sama sebou vůbec jistá, zato mi ale těžklo tělo a s každým jejím pohledem směřovanym ke mně se mi motala hlava. Konečky prstů jsem jí přejížděla po rtech, který sprostě olizovala a cucala. Pohrávala si s nima a u toho mě sváděla svym roztomile opilym pohledem. Ani jedna z nás tohle nikdy nedělala, přitom mi to připadalo tak snadný a přirozený. Mezi nohama se mi tvořilo nesnesitelný vlhko a v hlavě nevysvětlitelná zmatenost. Naše rty se sotva dotýkaly. Špičkou jazyka dráždila ten můj a prozkoumávala ho kolem dokola. Olizovala mi rty a přisávala se na mě stejně tak nestydatě, jako ještě před chvíli na moje prsty. Otočila si mě k sobě zády, odhrnula mi vlasy na stranu a líbala mě na krku. Rukama mi zajížděla pod tričko a sahala mi na prsa. S každym novym dotekem se mi rozbušilo srdce a moje tělo se ze zvyku bránilo. Vyděšeně jsem ji chytla za zápěstí, když mi zrovna mnula bradavky. Po chvilce jsem ji ale nechala, ať si se mnou dělá, co chce, když jsem viděla, jak moc si to užívá.

Prodraly jsme se skupinkou lidí až k našemu stolu, u kterýho teď s náma sedělo i pár místních Britů. Myslela jsem si, že tímhle naše hraní skončilo, ale zhruba po půlnoci, když jsme zůstaly úplně samy, si zase pohrávala s mýma vlasama. Usmívala se na mě, a potom mi sjela rukou mezi nohy. Prstila mě pod stolem a dívala se na mě, jak stydlivě pozoruju její ruku. Cítila jsem, jak snadno do mě její prsty vklouzávaly a dotýkaly se všech těch správnejch míst. Vzdychala jsem jako nějaká děvka, s obličejem zabořenym mezi jejím levym ramenem a krkem. Zakousávala jsem se jí do vlasů a jednou rukou jí mačkala zápěstí. Musely jsme ale nakonec odejít, jinak bych totiž nezůstala suchá.

Když jsme se vracely na hotel, dělala mi to ještě v autobusu rukou, kterou zlomyslně schovávala pod kabátem. Obličejem jsem se přimáčkla na okýnko a snažila se dělat, že se nic neděje. Můj dech a poloprázdný vzdychání zamlžovali sklo a já jí musela prosit, aby přestala, že už to dál nevydržim. Po příchodu na pokoj jsem si lehla na postel a ona mi vyskočila na břicho. Viděla můj lehce vyděšenej výraz a s úšklebkem na tváři se mě zeptala, čeho se pořád tak bojim. Věděla jsem totiž, že s prstama, jaký má ona, tohle nedopadne dobře. Jednou rukou si hrála s bradavkama a druhou natáhla za sebe, aby mě konečně mohla dodělat. Vychutnávala si každou vteřinu a byla ke mně šíleně krutá. Nepřestala, dokud ode mě neměla úplně mokrou ruku, kterou si pak přede mnou slastně olizovala.

Sedla si mi na obličej a já si dala záležet, abych jí vylízala až na okraj. Takhle jsem ji nějakou dobu udržovala a nutila ji sebou cukat. Chtěla, abych jí tahala za bradavky a naplivala na pysky. Paží si zakrejvala obličej a zakousávala se do ní. Semkla jsem ji ruce za zády a tvrdě do ní zajížděla jazykem. Cítila jsem, jak ho zevnitř pevně svírá a nemůže se mi u toho ani podívat do očí. Vzrušením napínala a nakláněla tělo dopředu, a přitom důvěřovala mýmu pevnýmu stisku. Odsunula jsem si jí na hruď a strčila do ní dva prsty. Druhou rukou jsem ji přidržovala za břicho a zároveň ji dráždila palcem. Cítila jsem celou její váhu v mojí paži. Sjížděla jsem prstama po každym milimetru její vlhký kundy, dokud jsem nenašla to místo, který jí tolik ubližovalo.

Svírala mi prsty víc a víc a já věděla, že se každou chvíli udělá. Tvrdla a vyháněla mě ze sebe ven. Její nevinný a tichý výdechy se proměnily v hluboký a žalostný volání. Takhle jsem jí udržovala, co nejdýl to šlo, ale nakonec se mi udělala na prsa a břicho. Omámená pak odpadla na postel a zachumlala se ke mně. Radostně jsem pak poslouchala, jak její křehkej hlas ještě pořád s každym výdechem pobolíval.

[kocourmokroocko]

Česká otázkohra: 5, 15?

1. Kdybys měl*a možnost vytvořit scénář vlastní pohádky, o čem by byla? Už mám jednu rozepsanou, tak nebudu spoilerovat, kdybych jí náhodou třeba někdy nakonec dokonce dopsal! Ale kdybych si mohl vysnít jednu teď, byla by o hodnejch skřetech. Jsou to takoví ti skřeti, co jsou příšerní pacifisti, nesnášej ostatní skřety za to, že pořád dělaj bordel, a snažej se dělat partyzánskej skřetí odboj proti temnejm silám. Středozem nezachránili hobiti, Středozem zachránila partyzánská skřeti kontrarozvědka. Hodný skřeti, zkráceně Hoti, by fakt jen rádi nějaký farmičky, trochu návykovejch látek a pevnou federální ústavu, ale co našinec nadělá, když je všude takovej zp*čenej druhismus. Ale voni ti elfouni snad jednou z toho bodání našinců taky vyrostou. Příští úterý Hoti zahájej masivní letákovou kampaň “Hoti nejsou thoti!”. To půjde. 

15.  Bereš si na hotelových snídaních s sebou domů ty malé marmeládky? Moje babička se rozhodla, že nesmím být tak plachá, jestli mám v životě uspět jako soubor bakterií. Tudíž kdykoliv spolu cestujeme, je stanovena podmínka, že musím každé ráno ukrást ze snídaně alespoň jednu marmeládu či dva cukry, jinak mi do černýho kafe ten den nepučí žádnou smetanu. Vzhledem k tomu, že má na smetanu vyhlášený mandát a že se kafe bez smetany bojim víc, než lidí, je to dost účinná výhrůžka. 

[baracerna]

nejaky moje poznatky co se tyce vyporadavani se s nizkym sebevedomim a nizkym sebehodnocenim

ja nechci blejmovat. nerada blejmuju. stojim si za tim ze jaky si to sam udelas, takovy to mas. ale to neznamena ze okolni udalosti a lidi na tebe nemaj vliv. jde ofc o to, jak velkej vliv jim dovolis, aby mely (meli pokud jde o lidi haha), ale kdyz uz jsi prave v prdeli, tak na tebe ten vliv maj, co? proto prave numbr one co se tyce tohohle pro me bylo:

LIDI.

obklopuj se lidma, kterejm veris. kazdej mozna mame nebo jsme meli takovyho toho kamose, kterymu se skoro bojime rict nejaky good news, protoze mas pocit, ze by byl radsi, kdybys furt nejak jakoze nebyl na svym peaku. kamose do kose.

kamose, kterymu muzes verit, poznas uplne jednoduse. cim vic mu o sobe reknes, tim jistejc a lip se se sebou a s nim cejtis. a ta duvera je vzajemna.

obklopuj se lidma, kteri se s tebou neporovnavaji. kdyz se s tebou srovnava nekdo kdo je ti blizkej, jde ti vlastne po krku. porad na tom chce bejt lip nez ty. vzbuzuje to v tobe pak ty samy tendence a z pratelstvi se stane maximalne tak pasivne agresivni boj. a o tomhle zivot neni, protoze kazdej mame tu cestu jinou zejo. docela to souvisi s bodem jedna.

obklopuj se lidma, kteri nesoudi. tenhle bod je obzvlast dulezitej. ve chvili, kdy se obklopujes lidma, co soudi ostatni (bez ohledu na to, jestli soudi i tebe nebo ne) zadelavas si na problem. dostane se ti to do mozku a budes pak omezovat sam sebe. nejdriv jen proto, aby te kamosi nevyradili z party, ale za tejden uz se na sebe ty sam nebudes moct kouknout ani do zrcadla, protoze kvuli tvy zoufaly snaze se definovat tim, ze zkritizujes tri ctvrtiny sveta, uz ty sam pak nemuzes delat skoro nic spatne a skoro nic ani dobre. no a protoze ses naucil soudit, tak si to jen tak neodpustis, ze. a takhle umira autenticita a kreativita.

kazdej obcas neco z toho sami udelame. svet neni evil. nestresuj se s vecma moc. :) a kdybys nekdy cokoliv potreboval, tak mi napis.

[kotatko4ever]

slunce už zapadlo, 21:37 v letadle po cestě domů, v okně se mihl můj odraz a (nevím proč ani jak) jsem zatoužila poslechnout si seriály a pocítit konec léta a melancholii a Brno a ztratit se v letopočtech, protože i když je všechno jinak, nic se nezměnilo a 2019 feels stejně jako 2017, dřív se stmívá a je to dost znát, zimy se bojim, ale jaro, který přijde nebude vykoupením, protože 2020 a toho se bojím snad ještě víc, a důvody? žádný nejsou, panika a mír zároveň, hvězdy svítěj a nechápu nic, ale živote, seš krásnej