#thalis uldarion

[onaras-oficialni]

Den 21 - Nezištný dar

Thalis Uldarion nikdy nedělá nic nezištně.

Uldarion hleděl na bandu chudáků, kterou mu jeho muži přivedli. Unavení, špinaví a posetí čerstvými ranami. Tahle hrstka že se dokázala vypořádat s uprchlou mantichorou?

"Takže vy mi chcete říct," zeptal Eagila, "že se vám uspaná mantichora uprostřed cesty probrala a splašila, načež se z ničeho nic zjevili tihle ubožáci a zlikvidovali ji?"

"No... v podstatě?" usmál se nervózně Eagil, "Napřed jsme se snažili to urovnat sami, ale nešlo to, takže Kass běžela pro pomoc a u východu našla Perlu a tyhlety a ti nám pak šli na pomoc? Šťastná náhoda?" Zadíval se na Uldariona jako provinilé dítě, které doufá, že nějakým zázrakem nebude potrestáno.

"A vy jste čirou náhodou seděli v ústí stoky, najednou se vám tam zjeví polomrtvá trpaslice a váše první reakce byla zjistit, co ji tak zřídilo?" obrátil se Uldarion ke skupince.

"I tak se to dá říci, drahý pane," ujal se slova mladík v pestrobarevném kabátci, "mé jméno je Aurelius, je mi ctí. My všichni jsme nezávisle na sobě hledali útočiště před deštěm a dílem náhody jsme se sešli v téže stoce. Když se pak zjevila slečna Kass, tady - Perla, že? - tady Perla se rozběhla jako první, za ní následovala Krugga, já tuším běžel jako třetí. Vedeni hlukem nalezli jsme scénu masakru a rozhodli se zapojit do boje."

"Takže ten útok jste vedla vy?" stočil Uldarion zrak k malému stvoření v obrovském kabátě, které Aurelius označil za Perlu, "Proč?"

"V tý chvíli mi to přišlo jako dobrej nápad?" odvětilo stvoření, "A taky mi záleží tady na Eagilovi. Musela jsem vědět, že je v pořádku."

"A ostatní se k vám přidali prostě jen tak?"

"Možná? Možná chtěli udělat něco hezkýho? Možná je důvod, proč nás osud sved do jedný roury?"

"V tom případě musím poděkovat osudu, že jsem se nemusel vypořádat se zdivočelou mantichorou." Luskl na Kaima, "Vyplať těmhle kanálovým krysám 400 zlatých za jejich ochotu běžet vstříc nebezpečí. A kdyby se vám náhodou chtělo ještě trochu riskovat, nějakou práci vám najdu."

*

Thalis Uldarion nikdy nedělá nic nezištně.

Uldarion hleděl na mága v rudém plášti. Právě si od něj vyslechl popis pěti dobrodruhů známých jako Krysy. Ovšemže je viděl, ani ne před týdnem. Vyptávali se ho, zda nemá nějaké informace, které by mohli využít v boji proti Konsiliu. Řekl jim, že magikus Grix bude na výroční slavnosti v Alabastrové vile. Teď byl Grix mrtvý a jeho kolega se vyptával po Krysách. Možná by na ně měl být hrdý.

"Ano, znám je. Tuším, že jsem byl první, kdo jim kdy zaplatil, pomohli mi s nějakou potvorou... pak jsem je ještě párkrát najal, jsou docela schopní... ale už to bude měsíce, co jsem je viděl."

"Takže nemáte žádné zprávy, že by se objevili v Alassyru?"

"Je mi líto. Můžu říct svým lidem, aby po nich koukali, ale nic neslibuji."

"Jestli nám pomůžete, Konsilium umí být velmi vděčné."

"Tím jsem si jistý."

Ti blázni se už zase vrhli po hlavě do nebezpečí. Nemají šanci vyhrát. Ale až selžou, nebude to Uldarionovou vinou.

[onaras-oficialni]

Den 23 - Přístav

Říká se, že to byl Uldarion, kdo založil Alassyr. Není to tak docela přesné. V těch místech stála rybářská vesnice dlouho předtím, než zde Uldarion poprvé vystoupil z lodi - zlomený elf plný žalu, nenávisti a pocitu zrady. Jen troska elitního vojáka, jímž byl ještě před pár lety. Opuštěný všemi a vším.

Prvních pár let strávil prací v přístavu. Nosil balíky, hlídal skladiště, ale hlavně pozoroval. Sledoval šum davu, poslouchal cizí konverzace a sbíral informace.

Tehdy poprvé přičichl ke zločinu. Jeden ze zaměstnavatelů ho poslal vyzvednout peníze od dlužníka. Měl nařízeno donést je stůj co stůj. Dlužník se zdráhal, takže mu pomohl pár dobře mířenými ranami. Dostal za to příplatek.

Alassyr mezitím rostl. Přibývaly domy, mola i skladiště. Na útesu nad přístavem vyrostla pevnost. Do města proudili noví lidé.

Mezi nimi i pár Druenei. Když se o nich dozvěděl Uldarion, postaral se o to, aby vydechli naposledy.

Uldarion se učil. Jako v boji musel vědět, kam udeřit, učil se nyní, kam vložit své peníze. Jaký projekt podpořit. A jak na někoho zatlačit, když věci nejdou podle plánu. Brzy už to byl on, kdo zaměstnával druhé, aby pro něj nosili balíky, hlídali skladiště a vybírali splátky. Měl majetek a znal ty správné lidi.

Jeden z těchto kontaktů ho zatáhl do obchodu s okortem. Prý když mu zasponzoruje plavbu, může z Uldariona udělat boháče. Z jedné plavby se staly dvě, pak další a další. Legální to nebylo, ale pár měšců se zlaťáky vsunutých do těch správných kapes udělalo své.

Po okolí se rozneslo, že platí odměnu za zabité Druenei. Pár osob se takhle slušně obohatilo.

Alassyr mezitím pohltil sousední vesnici. Řada z nově vyrostlých domů patřila Uldarionovi.

Jeho sítě se roztahovaly po ostatních ostrovech. Pomalu každá druhá osoba nabízející své zboží v temné uličce odváděla část svých zisků Uldarionovi. Kdyby se jeho flotila spojila pod jednu vlajku, mohla by konkurovat některým armádám.

Alassyr se po sérii bezvýsledných válek spojil s jedenácti dalšími přístavy smlouvou Zlatého společenství. Dvanáctiměstí mohlo vzkvétat v míru.

Uldarion nezaložil Alassyr. Ale jeden z druhého udělali to, čím jsou dnes.

*

Nejspíš měl už dávno zemřít. Tak to tehdy bohové řekli, když prokleli všechna elfská pokolení. Že ztratí blaženost a věčný život. Svět kolem něj se příliš rychle měnil. Všichni kolem něj umírali, ať dílem náhody, cizím přičiněním nebo vlastní rukou. Ale ne on. Nezastaví se.

Pravda, čím dál častěji pomýšlel na smrt. Až bude muset předstoupit před Ulona a budou zváženy jeho činy, co bude moci říci? Dal spoustě lidí práci. Pomohl zvednout obyčejnou vesnici v jedno z největších měst světa. Dokud byl vojákem, poslušně plnil rozkazy. Ale na druhé straně? Vše, co má, zbudoval díky násilí. Ty, kdo stáli proti němu, zabil nebo připravil o všechno kromě života.

To, co ho po všechna ta staletí drželo naživu, byla hořkost a nenávist. K Druenei, k bohům, k vlastnímu pokolení. A taky sám k sobě. Že nedokázal ochránit ty, které miloval. Že neměl dost důstojnosti zemřít v boji jako ostatní.

Žít dál znamenalo další bolest. Ale zemřít by nejspíš bylo ještě horší.