#ale stala se a teď se s tím všichni musíme vyrovnat

[onaras-oficialni]

Den 23 - Přístav

Říká se, že to byl Uldarion, kdo založil Alassyr. Není to tak docela přesné. V těch místech stála rybářská vesnice dlouho předtím, než zde Uldarion poprvé vystoupil z lodi - zlomený elf plný žalu, nenávisti a pocitu zrady. Jen troska elitního vojáka, jímž byl ještě před pár lety. Opuštěný všemi a vším.

Prvních pár let strávil prací v přístavu. Nosil balíky, hlídal skladiště, ale hlavně pozoroval. Sledoval šum davu, poslouchal cizí konverzace a sbíral informace.

Tehdy poprvé přičichl ke zločinu. Jeden ze zaměstnavatelů ho poslal vyzvednout peníze od dlužníka. Měl nařízeno donést je stůj co stůj. Dlužník se zdráhal, takže mu pomohl pár dobře mířenými ranami. Dostal za to příplatek.

Alassyr mezitím rostl. Přibývaly domy, mola i skladiště. Na útesu nad přístavem vyrostla pevnost. Do města proudili noví lidé.

Mezi nimi i pár Druenei. Když se o nich dozvěděl Uldarion, postaral se o to, aby vydechli naposledy.

Uldarion se učil. Jako v boji musel vědět, kam udeřit, učil se nyní, kam vložit své peníze. Jaký projekt podpořit. A jak na někoho zatlačit, když věci nejdou podle plánu. Brzy už to byl on, kdo zaměstnával druhé, aby pro něj nosili balíky, hlídali skladiště a vybírali splátky. Měl majetek a znal ty správné lidi.

Jeden z těchto kontaktů ho zatáhl do obchodu s okortem. Prý když mu zasponzoruje plavbu, může z Uldariona udělat boháče. Z jedné plavby se staly dvě, pak další a další. Legální to nebylo, ale pár měšců se zlaťáky vsunutých do těch správných kapes udělalo své.

Po okolí se rozneslo, že platí odměnu za zabité Druenei. Pár osob se takhle slušně obohatilo.

Alassyr mezitím pohltil sousední vesnici. Řada z nově vyrostlých domů patřila Uldarionovi.

Jeho sítě se roztahovaly po ostatních ostrovech. Pomalu každá druhá osoba nabízející své zboží v temné uličce odváděla část svých zisků Uldarionovi. Kdyby se jeho flotila spojila pod jednu vlajku, mohla by konkurovat některým armádám.

Alassyr se po sérii bezvýsledných válek spojil s jedenácti dalšími přístavy smlouvou Zlatého společenství. Dvanáctiměstí mohlo vzkvétat v míru.

Uldarion nezaložil Alassyr. Ale jeden z druhého udělali to, čím jsou dnes.

*

Nejspíš měl už dávno zemřít. Tak to tehdy bohové řekli, když prokleli všechna elfská pokolení. Že ztratí blaženost a věčný život. Svět kolem něj se příliš rychle měnil. Všichni kolem něj umírali, ať dílem náhody, cizím přičiněním nebo vlastní rukou. Ale ne on. Nezastaví se.

Pravda, čím dál častěji pomýšlel na smrt. Až bude muset předstoupit před Ulona a budou zváženy jeho činy, co bude moci říci? Dal spoustě lidí práci. Pomohl zvednout obyčejnou vesnici v jedno z největších měst světa. Dokud byl vojákem, poslušně plnil rozkazy. Ale na druhé straně? Vše, co má, zbudoval díky násilí. Ty, kdo stáli proti němu, zabil nebo připravil o všechno kromě života.

To, co ho po všechna ta staletí drželo naživu, byla hořkost a nenávist. K Druenei, k bohům, k vlastnímu pokolení. A taky sám k sobě. Že nedokázal ochránit ty, které miloval. Že neměl dost důstojnosti zemřít v boji jako ostatní.

Žít dál znamenalo další bolest. Ale zemřít by nejspíš bylo ještě horší.