#studentská

[worldwidepresents]

WorldWide Presents 27th Annual Heaven & Hell Halloween Party - Los Angeles Friday, October 28th 2022, 8:00 PM till 4:00 AM @station1640 Hosted by the industry's hottest adult film stars, this will be an evening you won't want to miss. Over 100 cam girls, adult film stars and playmates in attendance! Dress up in your best Halloween costume!! * Multiple DJs * 2 Areas of Music * Adult Models & Cam Girls * Red Carpet Meet & Greets * And More ... *** VIP Table packages available*** Reserve your own private table and get the opportunity to mix and mingle with our model hosts and take photos with them on the red carpet! Reserve your table now and ring in the New Year in style at Station 1640 in the heart of Hollywood. This event WILL sell out, table service and advanced tickets highly recommended. #halloweenmakeup #anotheronefromlastnight #HashmeApp #loveit #costumes #happyhalloween #horror #mdrf #halloweenmakeup #horror #halloween2015 #anotheronefromlastnight #HashmeApp #loveit #costumes #happyhalloween #horns #studentská #marylandrenaissancefestival #rennfest #fantasyguildestudios #rennfaire #selfie #creepy #instaphoto #kardashianshirt #showyourtruenature #adornyourhead #instalike #christmas #scary #love #halloweentime #halloweencostume #photooftheday https://www.instagram.com/p/Cjt8dDXrt-I/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[alexvacice]

Co je moje tajemství ke kráse? Směs mysteriozních prášků proti bolesti a excesivní množství kofeinu :*

[johankasas]

Chocolate?

[punk-in-metal-detector]

musím říct, že mě naprosto fascinuje jak strašně u prdele mají všude kromě Česka a Itálie studentský slevy, na to jak si všechny země hrají na super vyspělý, tak studentům neušetří ani euro, prostě tady máš plný jízdný/vstupný a tahni a pokud náhodou nějakou slevu mají, tak je na ní stejně potřeba tamní průkaz, protože ISIC je také pouze český fenomén

[tetalibuse]

Pan učitel: Tak neblbněte, mezuláni. Každý vtip ztrácí časem na účinnosti. Ztratí se třídní kniha, prosím. Je to studentská legrace a já mám pro studentskou legraci pochopení. Také jsem býval student. Ale, chlapci, vždyť mi už tu třídní knihu hledáme sedmý rok!

8. C:

[autistictortoise]

Dotaz, nemáte někdo čirou náhodou ve své filmové sbírce seriál-asi-ta-věc-má-jenom-tři-díly jménem Studentská balada a byli byste mi to prosím ochotni nasdílet? Prolézám všechny mně známé kouty internetu, ale nemůžu tento počin najít a chtěla bych tomu rozjet fandom (jenže to se dělá blbě, když jediné, co si pamatuju, je chemie mezi dvěma hlavními hrdiny)

[vase-oddana-ruzenka]

Vaše (ne)pravidelná dávka divné socialistické hudby, studentská edice

[hadivadlo]

Jana Maršálková o počátcích HaDivadla: „Děkuji, že jsem u toho tak trochu mohla být.“

Rozhovor intendantky současného HaDivadla Anny Stránské s Janou Maršálkovou – pamětnicí počátků Hanáckého divadla, tedy HaDivadla, ženou jednoho z nejdéle působících členů, herce Miloše Maršálka, a ještě donedávna také ředitelkou Městského divadla v Prostějově.

Naposledy jsme se potkaly při návštěvě rodného města HaDivadla, kde jsme začaly domlouvat oslavy blížících se „padesátin“ – a vzpomínat. Na prostějovském městském národním výboru začátkem 70. let, v době tuhé normalizace, chtěli ve městě zřídit jaksi očekávatelné a konformní Divadlo Jiřího Wolkera. Vzniklo neuchopitelné avantgardní HaDivadlo.

Jana Navrátilová (dnes Maršálková) a Miloš Maršálek na zkušebně Hanáckého divadla v roce 1978. Foto: Bob Pacholík

Co se Vám jako první vybaví, když se řekne HaDivadlo?

Pro upřesnění musím říct, že jsem u samých počátků Hanáckého divadla od roku 1974 nebyla, to jsem právě nastupovala do prvního ročníku střední školy. První kontakt s Hanáckým divadlem nastal až v roce 1977. A byl u toho Honza Roubal, náš tehdejší učitel v dramaťáku na LŠU, zakladatel našeho malého amatérského Divadla na dlani. Hned vzápětí jsem v divadle potkala Miloše Maršálka (nastoupil 1. 11. 1977) a zamilovala se na celý život. A začala s Hanáckým divadlem spolupracovat jako amatérská studentská externistka. V odpovědi na otázku tedy nesmí chybět tato dvě jména, ale vybavuji si i pocity jak��si sounáležitosti, pospolitosti v kontrastu k tomu, co se odehrávalo vně divadla. Například spolužáci ze školy ani netušili, co všechno v divadle prožívám, s kým se setkávám, jaké divadelní zážitky mě formují.

A tak se vracím k otázce. Mojí odpovědí, s odstupem času a zkušeností prožitých let, nemůže být nic jiného než: DĚKUJI, ŽE JSEM U TOHO TAK TROCHU MOHLA BÝT. 

O „otcích zakladatelích“ toho víme poměrně dost, ale kdo byli další v zákulisí, bez kterých by naše divadlo nikdy vzniknout nemohlo?

Určitě by se v počátcích divadla neobešlo bez spousty nadšených amatérských herců, kteří později třeba svou profesi právě s divadlem spojili.

Nesmíme zapomenout i na tajemníky divadla, kteří organizovali a úředničili, ale také hráli divadlo. Třeba Eva Zelená nebo Miloš Forst…

A nesmíme zapomenout ani na tichou a věrnou podporu určité komunity lidí, a to nejen v Prostějově. 

Miloš Maršálek a Jana Navrátilová (dnes Maršálková) na zkoušce inscenace Strakatý máslo v roce 1978. Foto: Bob Pacholík

Ráda bych jednou uspořádala vzpomínkovou debatu všech žen výrazných mužských členů z počátků HaDivadla. Protože myslím, že bez nich, tedy i Vás, by to ti chlapi kolikrát prostě nedali – a hlas těchto žen bývá často opomíjen. U takovýchto „srdcových projektů“ jsou podle mě nejbližší a partneři naprosto zásadní. Jak to vidíte Vy?

S Milošem jsme se brali v roce 1981. Narodil se nám syn, já měla před sebou ještě dva roky vysoké školy, Miloš hrál divadlo a k tomu jsme rekonstruovali náš byt. Hektická doba pro nás pro oba. Velká rodinná změna nastala, když Hanácké divadlo odešlo do Brna. Uvažovali jsme i o odstěhování celé rodiny do Brna, ale nakonec jsme zůstali v Prostějově a Miloš musel dojíždět. Velkou roli v tom sehrálo i naše rodinné zázemí tady v Prostějově, moji rodiče, kteří byli připraveni nám pomáhat, potom už s oběma dětmi. HaDivadlo bylo často na zájezdech, třeba v roce 1986 odjela mužská část souboru na půl roku do Kanady. Vzpomínám, jak děti vzácného tátu při všech těch jeho návratech domů vítaly, jak se na něj těšily. A já byla tou všední, stále přítomnou a samozřejmou mámou, poskytující každodenní servis.

Asi nejtěžší období byla 90. léta, svět se otevřel. Nejvíc bolavé byly víkendy, snažila jsem se dělat mámu i tátu. Ale ani Miloš to neměl jednoduché – neustálé cestování, cizí hotely, převrácená pracovní doba, ponocování, za málo peněz. Určitě se na nás domů těšil a my všichni na něj. Jen jsem musela občas zajet do Brna nebo do Prahy podívat se na představení naživo a znovu se utvrzovat, že to všechno dává smysl.

A paradoxně nás právě to rodinné nepohodlí udrželo pohromadě.

A jestli domácí pevné a láskyplné zázemí přispělo k tomu, že se Miloš mohl podílet na všech těch úžasných projektech HaDivadla, jsem za to ráda. A mohu si zase jen zopakovat „mělo to smysl“.

A děkuji, Aničko, za tenhle pohled, nikdy předtím jsem o tom takhle nepřemýšlela…

Až během času, myslím, že v hodinách dějin českého divadla na JAMU, mně došlo, že vznik HaDivadla v prostějovském Kotěrově Národním domě se neváže na onen velkolepý kukátkový sál se stovkami míst, ale na přednáškový sál v patře. Tedy v podstatě, jak s nadsázkou ráda říkám, na menší tělocvičnu secesního typu. Zároveň v novátorské Kotěrově architektuře a příbězích kolem stavby Národního domu vidím jisté analogie s étosem HaDivadla. Jak vzpomínáte na začátky našeho divadla v souvislosti se zmíněnými prostory?

První divadelní kusy se odehrály v tom tradičním kukátkovém sále, ale kultovní kusy Svati Vály se už přesunuly do přednáškového sálu, který nikdy nebyl a není typický a technicky přívětivý divadelní prostor, ale poskytoval možnost bližšího kontaktu s divákem. Přiznám se, že jsem z hlediště ten nádherný secesní prostor příliš nevnímala, protože to, co se odehrávalo po zhasnutí ve světlech reflektorů na Kotěrových historických parketách, bylo úchvatné, někdy neuchopitelné, povznášející a zázračné.

A pokud jsem nebyla v hledišti, ale na jevišti, tak jsem to zase vnímala pracovně, jako ten, kdo, stejně jako ostatní, prostě používá secesní modrý salonek s malovanými stropy Františka Kysely jako hereckou šatnu.

Ale dnes už vím, jak moc je Kotěrův dům mimořádný a výjimečný. Hanácké divadlo ve svých počátcích onu výjimečnost určitě nasávalo. Možná bezděky, nevědomky, ale zaslouženě. Vždyť kdo jiný, i HaDivadlo bylo a stále je výjimečné a mimořádné.

Když nyní Městské divadlo pořádá komentované prohlídky Národního domu, mnohokrát se stane, že si někdo z návštěvníků právě v secesním přednáškovém sále vybaví některé z představení Hanáckého divadla. Po tolika letech, tak silné vzpomínky…

Národní dům v Prostějově. Foto: Anna Stránská

Nakolik technicky náročné byly první inscenace? S jakými scénickými prostředky pracovaly? Jak vypadaly?

Jak technicky náročné byly, to nedokážu úplně posoudit. Ale vzhledem k tomu, že se i tehdy často jezdilo na zájezdy, musely být přenosné a technicky přizpůsobené. Navíc přednáškový sál není typický divadelní prostor s divadelními technologiemi. Určitě se musela hledat různá náhradní řešení. Ale co bylo vlastně velmi silné a jiné, byl ten blízký kontakt herců a diváků.  

Vzpomínám na některá představení v přednáškovém sále, kde se pro diváky stavěla elevace na stranách sálu – musely se tam nanosit spousty praktikáblů, pro techniky to určitě jednoduché nebylo.

A tak k těm, co pomáhali v počátcích HaDivadla, je třeba přidat i tehdejšího jevištního mistra Stálé divadelní scény Václava Melku a jeho tři syny. 

Které z prvních inscenací ve Vás dodnes zanechaly nejsilnější vzpomínky?

Určitě triptych Svati Vály Ekykléma, Depeše na kolečkách a Chapliniáda. A první kusy Arnošta Goldflama, třeba Život ze sametu barvy lila nebo Panoptikum. Zcela nezapomenutelným zážitkem byla inscenace Bylo nás pět a půl s hudbou Jiřího Bulise.

Jaká témata byla pro tehdejší tvorbu z Vašeho pohledu důležitá?

Pro mě jako diváka bylo důležité, že jsem odcházela zasažena. Se spoustou vjemů a pocitů, které jsem předtím neměla příležitost zažít a které se někam ukládaly a zůstaly mi napořád.

Národní dům v Prostějově. Foto: Anna Stránská

Jaká byla v prvních letech HaDivadla skladba obecenstva?

Já osobně vnímala publikum jako spíše mladší. No, muselo být mladší, když mnohé z těch prvních diváků Hanáckého divadla dodnes potkávám v prostějovském kulturním kontextu. Spousta z nich dodnes chodí na předplatné 5P Městského divadla, které je zacíleno na diváka, který se nebojí netradičních divadelních zážitků. Určitě to semínko tehdejšího Hanáckého divadla u mnohých vyklíčilo. 

Poté, co jsem před pár lety v HaDivadle založila mezidivadelní Klub mladých diváků Brno, jsem se dozvěděla něco, co mě až dojalo. Že totiž v Prostějově v počátcích našeho divadla také existoval Klub mladého diváka. Jak přesně to fungovalo?

To by úplně přesně věděla třeba tehdejší tajemnice Hanáckého divadla Eva Zelená, později dramaturgyně Městského divadla. Bylo třeba hrát a hrát zejména pro mladé diváky, členové divadla chodili po prostějovských středních školách a dělali nábor na předplatné.

Klub mladého diváka byla tedy předplatitelská skupina, v jejímž programu byly nejen tituly Hanáckého divadla, ale i jiných divadel, nějak spolupracujících s Hanáckým divadlem či jemu blízkých svou poetikou. Byla to mimořádná příležitost vidět v Prostějově Divadlo na provázku, Ypsilonku, klauniády Bolka Polívky a spoustu dalších. Na tato představení se sjížděli i diváci z Olomouce, Přerova a Kroměříže.

Národní dům v Prostějově. Foto: Anna Stránská

Během naší divadelní návštěvy v Prostějově jsme se zašly podívat také do budovy bývalého Městského centra kultury, která s Národním domem sousedí. Zde mívalo HaDivadlo zázemí. Jak na Vás působí, když procházíte kolem bývalých hereckých pokojů, ve kterých dnes sídlí psychologická poradna pro děti, a místo zkušebny je solárium? Našly jsme i původní dveře od tehdejší kanceláře HaDivadla, za kterými se dnes pod plakátovým dohledem Marilyn Monroe masíruje… 

Jen drobné upřesnění – v té sousedící budově sídlila organizace s názvem Městské kulturní středisko. A tady našlo své zázemí i nově vzniklé Hanácké divadlo – kanceláře Svati Vály a Pepy Kovalčuka, kancelář tajemníka a výtvarníka, zkušebna, nějaké prostory pro uskladnění kulis a rekvizit. A v podkroví byly vytvořeny takové opravdu provizorní pokojíčky, ve kterých bydleli herci.

Já kolem těch původních pokojů (kromě psychologické poradny je tam dnes i zázemí pro úklidové pracovníky) moc nechodila, ale do oken pokojíčků jsem několik let koukala z budovy Národního domu přímo ze své kanceláře ředitelky divadla.

Je pravda, že mě při naší společné prohlídce budovy překvapilo, že na místě kanceláře tajemníka divadla zůstaly ty původní, staré, bílé profilované dveře i s dřevěným obložením stěny. Dokonce jsme společně s Milošem a Evou Zelenou pronikli i za ně, za laskavého svolení současné provozovatelky.

Pochopitelně se vybaví spousta vzpomínek, po takové dlouhé době a v našem věku jak jinak než dojímajících. Ty dveře jsou mimořádně dojemné, vždyť všechny ostatní kolem byly vyměněny za nové, unifikované. Celý vnitřní prostor budovy je zásadně přestavěn, ale tyhle dveře zůstaly. Němý svědek tehdejšího divadelního zázraku?  

Napadá Vás ještě na závěr nějaká historka z působení HaDivadla, o kterou byste se mohla podělit?

Dovětek o jednom setkání za velkou louží. Jedním ze studentů prostějovského gymnázia, diváků Hanáckého divadla, byl i Petr Hořava, narozen 1963 v Prostějově – v současné době fyzik, který se zabývá teorií strun a působí na University of California v Berkeley.

Náš syn Ondřej pobýval v letech 2015–2018 jako postdoc na Stanford University a měl i nějaké pracovní přednášky v Berkeley. Pochopitelně se s Petrem Hořavou setkal a řekl mu, že „zná“ Miloše Maršálka z HaDivadla. A Petr Hořava, světový fyzik, vzpomínal nejen na představení Hanáckého divadla, ale i na příležitost být přítomen na nějakých zkouškách Hanáckého divadla, jako na zásadní formativní zážitky. 

Sdělení na úplný závěr.

Prý mám ještě ke všem odpovědím doplnit: Četl a souhlasí Maršálek.

[bio-nebylo]

Venku je šedý nebe, včera jsem objevila třásněnky a byla hrozně sentimentální. Ta sentimentalita nesouvisí s třásněnkami.

Sunday 08/27/23 Je poslední letní víkend. A je to zvláštní, protože astronomicky tady bude léto ještě další měsíc bez šesti dnů.

Takže je poslední prázdninový víkend předtím než vypukne všechna ta studentská šílenost v Brně. Děcka ze základní školy, kolem kterých jsem běhala celou zimu a celý jaro, který zabraly celou zastávku na Vídeňské ulici, se zase vrátí do školních lavic a budou mrzutě koukat na novou a těžší látku, než kterou měly v minulých letech. Alespoň tak jsem to měla já. Přijdou taky noví vysokoškoláci, kteří neví, co je bude v Brně čekat a možná ho za to budou nesnášet; z pocitu samoty a neznámýho. A bude jim trvat celej podzim a celou zimu než si zvyknout na nový místo. Pak se v našem výčtu vrátí taky vysokoškoláci, který čeká bakalářka a diplomka a budou si říkat, jestli zůstanou v tomhle studentským městě, nebo jestli se vydají někam dál. Ulice Brna se zaplaví hromadou nových a starých lidí, letní bezstarostnost zmizí z ulic a na lidech začnou přibývat nový vrstvy oblečení až se nakonec pod ním budou ztrácet. A taky skončí ve Skogu letní nabídka a to znamená, že i matcha tonic bude pryč. Ten poslední dobou furt piju a utrácím za něj nekřesťanský peníze.

Je konec srpna a já mám pocit, že jsem nic neudělala. Možná z nostalgického pocitu, že léto by se mělo proflákat a možná je to prostě a jednoduše přeceněný, tyhlety letní prázdniny. Protože se srpen překlene do září a můj život bude pořád stejnej. Pořád tu budou pondělní meetingy, pořád si budu brát dovolenou na nějaký výlety, který můžu mít v půlce týdne a nebudu si muset lámat hlavu tím, jestli mi učitel uvěří zfalšovanej podpis (když si vzpomenu na gymplácký léta) nebo jestli mám ještě nějakou volnou absenci, aby mě nevyrazili z nějakého zbytečného předmětu, kterej by byl stejně nesmyslně těžkej a byl by za prachobyčejný 2 kredity.

Za svých 25 let prožitých letních prázdnin si pamatuju jen zlomek. Když nebudeme počítat léta do 12 let, tak je to 13x 2 letní měsíce, to dělá 26 měsíců života, který bych si mohla pamatovat, takže dva roky a dva měsíce čistýho času, kdy jsem se uvědoměle měla flákat.

Jednou z těch vzpomínek je babí léto někdy v půlce září, kdy jsem s kamarádkou seděla na asfaltovým hřišti na sídláku, kde jsem bydlela. Měly jsme s sebou asi 8 stran A4, který byly popsaný naším tehdy ještě hezkým rukopisem. Jejich výpovědní hodnota do života byla tehdy obrovská, dnes naprosto nulová. Myslím, že bylo kolem čtvrtý odpoledne, kdy ještě svítilo slunko, my měly mikiny kolem pasu, protože to bylo děsně in a učily se šutrologii, jak jsme tomu tehdy říkaly.

Pak je tady jedno léto, které časově nevím, kam zařadit. Zrovna začaly prázdniny a my jsme s tou stejnou kamarádkou byly na koupáku. Přidaly se k nám ještě dvě holčiny, jedna byla spolužačka ze základky a druhou jsme poznaly v tanečním kroužku, kam jsme všechny čtyři chodily. Na koupáku jsme byly nějak od dopoledne dokud nezačala bouřka a všechny nás nerozehnala pod střechy anebo domů. Já šla domů, dala si sprchu a u toho si pouštěla písničky ze starý Nokie, která byla ale dostatečně inovativní, aby se do ní vlezlo 5 písniček, především od Miley Cyrus a Seleny Gomez. A pak se ozvalo zvonění, já natáhla ruku ze sprchovýho kouta, abych se podívala, kdo volá a byla to teta, která nebyla tak úplně moje teta. Nicméně jsme si byly natolik blízké, aby se dala považovat za tetu. V mobilu mi oznámila, že strejda, její manžel, zemřel. To se dalo čekat, bojoval dlouho s rakovinou. Na pohřeb naše rodina zvaná ale nebyla.

Možná to bylo to stejné léto, nezařaditelné, celej ten rok se u nás rekonstruovalo. V červenci přišla na řadu kuchyň, která byla poloprázdná a já tehdy byla ještě plná kreativního elánu a tak jsem malovala obrazy v kuchyňským šeru, protože byla zas bouřka. Taky jsem měla svoje první Vansky, který jsem úspěšně pomalovala do "galaxy" style, protože to tehdy bylo cool. A fotila jsem na tu svoji starou Nokiu. Nebo to možná už byl Sony Ericsson a já si přece jen ta léta popletla. Byla jsem mladá, kreativní, psala jsem si blogísky, básničky a postovala obrázky na weheartit.

A pak tady bylo léto, který jsem asi trávila ve Frýdku, ale vůbec si ho nepamatuju.

Najednou byl konec gymplu a přišlo léto před začátkem vejšky. Odstěhovala jsem se do Prahy, kde jsem si našla brigádu v šílený kavárně na Václaváku, ve který jsem si odpracovala skoro každej den 13 hodin. Neměla jsem moc kamarády a neměla ani moc kde bydlet, občas jsem přespávala u spolužáka, kterej se tam přestěhoval přede mnou. Občas jsem přespávala u bráchy na chodbě. Peníze, který jsem si vydělala jsem utratila za lístky na koncert a alkohol (nejspíš). Taky to bylo hrozně smutný léto, ve kterým jsem si vytvořila tenhle tumblr. Vyrovnávala jsem se tam s divným a hodně smutným rozchodem, s rozchodem se svou velkou láskou, která byla velká možná tak ve své tragédii, zradě, patetičnosti a zoufalosti. Ta velká láska mi pak další 3 roky psala SMS k narozeninám a já ho mezitím nenáviděla za všechno, co mi udělal.

V jednu chvíli, možná je o tom i záznam tady, přišlo určité uklidnění a vyrovnání se se spoustou věcí v mým životě. Začala jsem zase randit s klukem, kterýho jsem potkala na chatě. Byl divnej a hrozně vtipnej. A pořád o něm platí, že je to jedinej člověk na světě, kterej mě tak dokáže rozesmát. Jednou jsem mu asi v srpnu napsala, že mám pro něj dárek, byly to blbý žvýkačky s jeho jménem. A on mě pak přišel vyzvednout na Betlémský s 5 růžema, že máme pátý rande a on nevěděl, co mi má dát za dárek. Pak jsme se procházeli po Malé Straně a seděli na Kampě a pouštěli si hudbu. Tam jsem poprvé slyšela Mr. Blue Sky, o které řekl, že je to nejveselejší písnička, kterou kdy slyšel. O 8 měsíců později se naše cesty rozdělily.

A od té doby mi všechno splývá. Dějou se věci, o kterých si myslím, že by se dít neměly a věci, které by tady měly být, tak tu prostě nejsou. Furt se zamilovávám dokola, tak tohle je léto, kdy jsem se zamilovala do své životní lásky, o které si myslím, že je má životní tak vždycky po třech měsících. Tak tahle životně neživotní a možná jo láska si mě vzala do Brna a já se začala cítit uvolněně. S touhle láskou jsme se v Brně třikrát stěhovali, protože nás dvakrát vyhodili a jednou jsme raději odešli sami. Tenhle kluk mě bral na dlouhý procházky po Brně a říkal mi, co kde je a jakej architekt co postavil. Vysvětloval mi proč jsou věci takové, jaké jsou. Vzal mě v noci na bazén a my jsme se koukali na osvícenej Špilas, zatímco léto začínalo být čím dál nesnesitelnější svou horkostí a intenzitou.

Tohle léto jen pracuju. Tohle léto je ke konci a já mám první volnej víkend v srpnu. Už snídám hodinu a půl.

[travelvisaa]

NEW ZEALAND Official Government Immigration Visa Application Online FOR CZECH CITIZENS - Oficiální žádost o vízum pro Nový Zéland – NZETA Elektronická cestovní autorizace Nový Zéland – NZETA Nemusíte čekat nebo konzultovat v dlouhých frontách na ambasádě, abyste si vyřídili novozélandské eVisa hned. Evisa New Zealand byl navržen tak, aby to bylo rychlejší a jednodušší, stačí vyplnit formulář, poskytnout platbu platnou kreditní kartou a nakonec během několika hodin obdržíte svůj ETA New Zealand. Než požádáte o eta vízum Nový Zéland, je důležité zvážit tyto body: Žádost o e vízum Nový Zéland, kterou nabízíme, bude považována za návštěvnická nebo studentská víza. Vydaná eta pro Nový Zéland eVisa budou platná po dobu nepřesahující 90 dnů za účelem turistiky, návštěv, dovolené, studia a práce. Evisa pro Nový Zéland se nevztahuje na občany a obyvatele Nového Zélandu nebo Austrálie. Britští občané mohou držet formulář elektronické cestovní autorizace na Novém Zélandu po dobu nejvýše šesti měsíců. Po příjezdu budete požádáni o předložení důkazu, že máte dostatek peněz na to, abyste se na Novém Zélandu finančně uživili. Od 1. října 2019 bude povinné mít před cestou na Nový Zéland elektronické vízum, konkrétně NZ-eTA. Kroky k získání eTA NZ musí být provedeny před očekávaným datem cesty na Nový Zéland. Formulář mus�� být vyplněn online.Novozélandské turistické vízum, novozélandské obchodní vízum a novozélandské lékařské vízum. Získejte víza pro Nový Zéland nebo NZ ETA nebo NZETA evisa e-mailem namísto návštěvy velvyslanectví Nového Zélandu. Online žádost o vízum pro Nový Zéland je k dispozici pro všechny občany USA, obyvatele Evropy, Spojeného království, Austrálie, Nového Zélandu a Kanady. Online žádost o vízum pro Nový Zéland, online žádost o vízum pro Nový Zéland, žádost o vízum pro Nový Zéland online, žádost o vízum pro Nový Zéland online, evisa Nový Zéland, novozélandské evisa, novozélandské obchodní vízum, novozélandské lékařské vízum, novozélandské turistické vízum, novozélandské vízum, novozélandské vízum, novozélandské vízum online, novozélandské vízum online, vízum na Nový Zéland, vízum pro Nový Zéland, Novozélandské evisa, evisa Nový Zéland, novozélandské obchodní vízum, novozélandské turistické vízum, novozélandské lékařské vízum, centrum pro podávání žádostí o vízum pro Nový Zéland, novozélandské vízum pro korejské občany, novozélandské vízum z Koreje. urgentní novozélandské vízum, novozélandská vízová nouze. Novozélandské vízum pro německé občany, novozélandské vízum pro nás občany, novozélandské vízum pro občany Nového Zélandu, novozélandské vízum pro občany Nového Zélandu, novozélandské vízum pro Rakousko, Belgii, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, , Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie Electronic Travel Authorization New Zealand - NZETA No need to wait or consulate in long queues at the embassy to get your NewZealand eVisa now.

Address : 6th Floor, Solitaire Bldg Klimentska ul. 10 Prague 110 00 - 1 Czech Republic

Phone : +420 2 2172 9260

Email : info@newzealand-visas.org

Website : https://www.new-zealand-visa.org/cs/visa/

Category : Travel Visa

Business Hours : 24/7/365

[deetherusalka]

thinking about how I promised myself that I will send studentská pečeť (very specific czech chocolate with raisins nuts etc.) to one Fin who wrote lot of fanfictions back in the hetalia days, loved horses and had job taking care of them and had the cutest dog cuz we did letter exchange and afterwards she said that she visited Czechia (or was it Slovakia) long time ago and loved this chocolate and I haven't managed to do so before she just disappeared and deleted everything

[johankasas]

I love mAh job

[randula-digitallearning]

Kellerův model motivace

Existují čtyři klíčové prvky v procesu učení, které pomáhají s motivací studentů. Čtyři prvky tvoří zkratku modelu ARCS (Pozornost, Relevance, Důvěra, Spokojenost).

Je to model, který představuje, jaké jsou vhodné metody a způsoby vyvolání motivace a pozornosti u studentů kurzu. Některé z bodů se doplňují, jiné se zase trochu kopírují.

Ve svém kurzu plánují aktivní účast účastníků, využití reálných příkladů, ukázat hodnotu vědomostí a jejich využití v reálném světě, taktéž zpětnou vazbu a odměnu.

1. Pozornost - Aktivní účast – studenti se stávají aktivními účastníky výuky. - Použití humoru – použití odlehčeného humoru nebo humorného příběhu. - Konflikt – jestliže studentovi je podána informace, se kterou nesouhlasí nebo je v rozporu s jeho vědomím, tak to upoutá studentovu pozornost. - Různorodost – využití více forem podání informací, více médií. - Reálné příklady – je dobré ukázat studentům, jak se dají nově získané znalosti využít v reálném světě, uvést reálné příběhy využití.

2. Relevance - Propojenost – propojení dřívějších vědomostí s novými, ukázat, jak spolu souvisí a navazují na sebe, dává to pocit kontinuity. - Současná hodnota – hned na začátku jim říct, proč kurz navštěvují, jaké z toho budou mít znalosti, aby mohli sami posoudit, jestli je kurz pro ně prospěšný. - Budoucí užitečnost – ukázat na začátku, jak studentům pomohou nově získané vědomosti v budoucím využití. - Modelování – ukázat reálné příběhy lidí, kteří nabili vědomosti z kurzu. Když studenti uvidí, že už někdo v reálném životě znalosti využil, tak budou více motivováni. - Volba – volba vlastní vzdělávací strategie pro studenty, každý student si může vybrat, co mu bude vyhovovat.

3. Důvěra - Usnadnit vlastní růst – když studenti uvidí, jaké dělají pokroky i při těch nejmenších krůčcích, tak jim to zvýší sebevědomí a motivaci. - Komunikace cílů a předpokladů – je důležité, aby studenti předem věděli, čeho přesně mají dosáhnout. Taktéž by měli vědět, jaké dovednosti se od nich v kurzu očekávají a jak budou hodnoceni. - Zpětná  vazba – konstruktivní zpětná vazba, která ukazuje studentovi jeho posun od začátku kurzu. - Studentská kontrola – student si může zvolit svoji vzdělávací cestu.

4. Spokojenost - Odměna nebo pochvala – odměna nebo pochvala od lektora může přispět k motivaci jedince a k tomu, že bude mít větší sebevědomí. - Okamžitá praktická zkouška – studenti by měli vědět, že nové vědomosti použijí v reálném životě, proto je dobré je povzbuzovat, aby hledali způsoby, jak tyto znalosti zakomponovat do reálného světa.

[7theprickster9]

Some times the scariest thing is the one behind the monsters!!! #halloween #costume #mdrennfest #makeup #cosplay #mdrf #halloweenmakeup #horror #halloween2015 #anotheronefromlastnight #HashmeApp #loveit #costumes #happyhalloween #horns #studentská #marylandrenaissancefestival #rennfest #fantasyguildestudios #rennfaire. (at Thessaloníki) https://www.instagram.com/p/ButmNDll7i_/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=znrfn2xb3b3d

[mist-the-wannabe-linguist]

Ach ano, první večer na kolejích, banda za okny z plných plic vyřvává Cítím vôňu lesa následovanou slovenskou hymnou a Jožinem z bažin

A zase doma 🧡