#s ilustrací!

[popraskanehouslicky]

Lyrická katastrofa za domácí úkol:

Centrum securitatis

‘‘Teosofická úvaha, ve které filozof, teolog a spisovatel Jan Amos Komenský hledá pokoj a bezpečí v chaosu tohoto světa. Jediné pevné místo spatřuje v hlubokém spočinutí v Bohu.‘‘

1. Co je mé Centrum securitatis? Pokud správně chápu význam této fráze, což je velmi mizivá šance pokud vezmeme v potaz moji neschopnost správného pochopení smyslu vět, jedná se rozhodně o vzácné momenty v mé oáze míru, v mém vlastním pokoji, v místnosti kde se čas zcela zastavuje nebo naopak běží příliš rychle, kdy mám nekonečno možností přemýšlet o kterékoliv prkotině mne zrovna napadne. V mém mozku panují nelítostné žabomyší války a já si jejich chaotický průběh nesmírně vychutnávám. Tahle mysl je divoká, moje makovice maká nelítostně celý den, až na ty skromné hodiny spánku kdy si dovolím odpočinout ve slibu, že nic ze svých teorií v době výpadku nepozapomínám. Mojí hlavou se prohánějí nápady různorodé, věci, které jsou zajímavé, ale nikdy je neudělám, myšlenky které jsou geniální, ale zavrhnu je v momentu uvědomění, že pro jejich uskutečnění je potřebné zapojení to opravdového světa.

2. Opravdový svět je pro mne, panečku tvrdý oříšek. Ne všichni lidé jsou ochotni spolupracovat a vyjít si vstříc. To mi opravdu vadí, ignorance je mor. Bohužel jsem momentálně poustevník, proplétající se životem bez přátelské dušičky skýtající alespoň špetku porozumění. Nechci ale býti vodníkem, jenž do hrnečků společnost si chytá. Je těžké najít někoho, kdo rozumí, každý jsme jiný, ale já si připadám, jako dílek skládačky který do balení přibalili navíc.

3. Mé velmi skromné řešení je proto uzavřít se do bubliny. Ale je to pouze bublina z mýdla, kterou kdokoli snadno protrhne a naruší tak můj posvátný klid. Pracuji tedy na tvorbě kukly, izolaci mnohem odolnější, kde přečkám tyto nelítostné roky mého housenčího života a potom jako nádherný motýl odletím pryč od této otrávené louky a usadím se na dalekých pláních šafránu.

4. A v této kukle z peřin a pokrývek leží píďalka, na uších má vymoženost dnešní doby – tedy sluchátka a přemítá, jaký bude další krok. V poklicích hraje Bach a před očima problikává jeden z mnoha snímků novodobé filmografie. Filmy jsou to důmyslné, jejich poselství a moudra zjevné až po několikanásobném zhlédnutí. Ale já mám času dost. Do vykuklení doba dlouhá a pohodlí dostatečné, i když nikoli sametové či hedvábné. Jen je tu již trochu ztísněno.

5. Myšlenky plynou a plynou dál, stejně jako teče řeka, jejíž tok nikde nekončí, čas se krátí a kukla se otvírá. Již brzy nastane správná doba pro můj odlet, šafránové svahy na mne již čekají a provolávají mé jméno, ovšem sklizeň toxické louky otrávila mé housenčí tělo.

[symboslug]

Dívci a chlapčata- queer zine

(eng version below) Loni asi na podzim mě napadlo, že bych mohl vytvořit/organizovat zine s queer tématikou. Netrvalo dlouho a sesbíral jsem lidi a po dlouhém půl roce je zine konečně na světě! Chtěl bych poděkovat všem zůčastněným, moc si toho vážím ♥

Přidávám moje příspěvky do zinu: Obálka, titulek, stránka s autory a komiks s ilustrací.

(eng) Girlboys and boygirls- queer zine

Last year, probably somwhere in fall, I got an idea that I cold create/organize a queer themed zine. I didn't have to wait to get a bunch of people that wanted to participate and after a loong time (half a year) the zine is finally complete! I'd like to thank to everyone that participated in the zine, it means a lot to me ♥

I'm sharing my contributions for the zine: cover art, title, credits for the authors and a comic with an illustration.

LINK

[nepraktickazena]

"Chytrá, jen kdyby se víc snažila"

Prý co tě nezabije, to tě posílí. Škola mě posílila tak moc, že se z toho vzpamatovávám ještě dneska. Občas se mi zdá noční můra, že jako dospělá musím zpátky na základku, sedím tam v lavici a stejně jako tenkrát je ze mě totální mimoňka.

Ne že bych měla problém chápat učivo, to vůbec. V dospělosti mi naměřili IQ 132. Jako čtyřletá jsem uměla nazpaměť celý pohádkový knížky, co nám z nich máma četla. Dvojstránku jsem měla kódovanou podle ilustrací a nedovolila mámě obrátit list, dokud neřekla poslední slovo ze stránky, i když už je dávno uměla zpaměti. Když na čtení neměla čas, vzala jsem si knihu sama a přeřík��vala ji zpaměti ročnímu bráškovi v postýlce. U toho jsem obracela stránky přesně tam, kde se má. Pozorovala mě pančelka ze školky, když byla u nás na návštěvě, a že něco takovýho v životě neviděla.

Do školky jsem chodila jenom rok a nejvíc mě bavilo kreslení a vymýšlení si příběhů. V pedagogicko-psychologický poradně mi dal doktor na vyplnění pár listů s úkolama jako rovný čáry, spojování nebo nakreslit maminku. Tsss, rovný čáry jsou pro sraby! Moje škrábanice a neschopnost nad nudným úkolem v klidu sedět se mu nelíbily a doporučil odklad školní docházky. Pančelky ve školce se chytily za hlavu, že jim tam čtu leporela a mám mazat do první třídy. Tak jsem mazala.

Učení mě vlastně bavilo, byla jsem zvědavá a nasávala znalosti jak houba. Čtení mi šlo hodně rychle, stejně tak matika a přírodopis. Nešly mi přestávky a tělocvik. O přestávkách jsem žalostně selhávala v "normálních" rozhovorech o tom, co mě baví nebo čím bych chtěla jednou být. Rychle jsem zjistila, že druhá nebo třetí věta o dinosaurech, kytovcích nebo jiný aktuální posedlosti spolužáky nezajímá. Oni o ničem zajímavým nezačínali a často se mi smáli, ale neřekli, proč se mi smějou nebo co je špatně na tom, co jsem řekla. Občas se takhle rozesmála i pančelka, ale to jsem jen schlípla a byla zticha. Zas ty pravidla, co mi nikdo nedal přečíst!

V hodinách se jelo rychlostí nejpomalejšího žáka, zatímco můj mozek si to svištěl kupředu jak hejno veverek na steroidech. Zatímco se četlo nahlas z učebnice stylem každej přečte kousek, já měla obě stránky dávno přečtený a prohlížela si obrázky nebo koukala z okna. A když mě vyvolali ke čtení, samozřejmě jsem nevěděla, kde mám navázat. Nešly mi ani matematický "pětiminutovky", kde se nesměly zapisovat příklady, ale jen rovnou jejich výsledky do čtverečkovýho papíru. Jenže já už u druhýho čísla nevěděla, který bylo to první... Za zapisování příkladů drobounkým písmem nad příslušnej čtvereček bylo hned napomenutí, že to dělat nemám, že musím umět počítat z hlavy. Jenže hlava "38 + 14" ne a ne udržet. OK, čtrnáct. Něco osm bylo to první. A tu druhý bylo... sakra... něco náct. Já nevim.

Napsaný příklady jsem sice chápala dobře, ale dělala v nich chyby z nepozornosti. Z jedničky na vysvědčení se rychle stala dvojka, spolu s nálepkou "blbá na matiku".

[alexiswishlist]

Plecháček - Bylinky - velký

[papirkniha]

Kniha Morse Code

Monika Benešová

Kniha slouží jako výuková pomůcka pro osvojení si Morzeovy abecedy. Koncipovala jsem ji tak, že každá dvoustránka je zaměřena vždy na jedno písmeno a tomu odpovídající kód v Morzeovce. Přičemž na levé straně je kód zakomponován přímo do písmene a na té pravé je kód umístěn do jednoduché ilustrace pro jeho lepší vizuální zapamatování. Čtenář si tak může vybrat stranu, která bude pro jeho typ paměti vhodnější. U ilustrací jsem hledala anglická slova začínající na dané písmeno a pod každou z nich je slovo i napsáno v angličtině. Výhodou ilustrací je to, že se z nich mohou učit i děti, které neumějí číst.

První výtisk knihy letěl do Rwandy, kde se s ní pracovalo v organizaci Talking Through Art, pro niž kniha také vznikla. Formát knihy je 15×15 cm a je sešitá vazbou V4.

[karlakucerova]

Tvořivé omalovánky, které vznikly spoluprací deseti autorek. Maminkou projektu je Petra Oringle Řehová, která s tímto krásným nápadem přišla.

Mým měsícem se stal prosinec.

Sešit obsahuje celkem 18 autorských ilustrací k dalšímu dotvoření, vybarvení, vystřižení, dolepení,.. 2021.

[richardthurman544]

Jak Kreslit Omalovánky Jako Profesionál

Jak Kreslit Omalovánky Jako Profesionál

Omalovánky byly vždy oblíbenou zábavou pro děti i dospělé. Snadno se zvedají a mohou si je užít všichni v rodině. Ale pokud chcete vytvořit omalovánky, které otočí hlavu, musíte se naučit kreslit jako profesionál. A to znamená cvičit, cvičit, cvičit! V tomto příspěvku na blogu vám ukážeme pět jednoduchých tipů pro kreslení omalovánek jako profík. Od porozumění světlu a stínu až po používání perspektivy a stínování vám tyto tipy pomohou vytvořit vysoce kvalitní omalovánky, které si vaši zákazníci zamilují. https://www.hrajzdarma.cz/online-hry/omalovanky

Jaké Zásoby Potřebuji?

Chcete-li kreslit omalovánky jako profesionál, budete potřebovat správné zásoby. Zde jsou základy:

Papír: na stránky své knihy budete chtít těžký papír. Čím hladší, tím lepší!

Pera a inkousty: omalovánky jsou o míchání barev, takže ideální jsou pera s měkkým olovem. Někteří umělci dávají přednost perům s flexibilními hroty, aby mohli míchat tužky s inkoustem, ale standardní pero je pro většinu projektů v pořádku. Inkoustové podložky nebo akvarelové štětce: Chcete-li svým kresbám přidat barvu, budete potřebovat pera a inkousty, které smícháte s vodou nebo tahem štětce. Tyto zásoby si můžete zakoupit samostatně, nebo si můžete vyzvednout sadu, která obsahuje jak mokrá, tak suchá pera a různé typy inkoustových polštářků. Pokud používáte štětce, nezapomeňte si nechat vyrobit štětce na omalovánky - často jsou silnější než tradiční štětce a mají zaoblené konce, které usnadňují plynulé malování. Akvarelové barvy: k dokončení projektu budete potřebovat barvu v různých odstínech modré, zelené, žluté a červené. Opět platí, že pokud kupujete barvy Samostatně, zkuste najít sadu, která obsahuje několik odstínů, abyste je později nemuseli hledat. Bílý kreslicí papír: nakonec je bílý kreslicí papír užitečný pro přidání zvýraznění nebo jiných detailů do vašich výkresů.

Jak nakreslit perfektní obal omalovánky

Jste fanouškem omalovánek, ale nevíte, jak si vytvořit vlastní? No, je čas se učit! V tomto článku vás naučíme základy kreslení dokonalého obalu omalovánky.

Než začnete, ujistěte se, že máte následující spotřební materiál: bílý papír, pero s černým inkoustem, tužka, robustní rýsovací prkno nebo plátno a barevné tužky. Jakmile budete mít všechny tyto nástroje po ruce, začněme!

Krok 1: Nakreslete základní obrys obálky na bílý papír. Pomocí černého inkoustu vytvořte obrys kolem celého krytu. Ujistěte se, že vaše obrysy jsou těsné a přesné.

Krok 2:Dále začněte vyplňovat kryt různými odstíny černé. Nezapomeňte měnit tahy tak, aby byl celkový efekt texturovanější než jednotný. Nebojte se experimentovat s různými technikami; pokud jde o obálky omalovánek, neexistují žádná pravidla!

Krok 3: Jakmile je vše dokončeno, podívejte se na svou práci a zjistěte, zda existují oblasti, které vyžadují více pozornosti. Pokud ano, vraťte se přes tyto oblasti s tmavším odstínem černé a doladěte své linie, dokud nebudou dokonalé.

Nyní jste připraveni dokončit kryt přidáním některých zvýraznění a detailů! Začněte načrtnutím některých základních tvarů se světlejšími odstíny černé. Poté pomocí tmavších černých vyplňte tyto podrobnosti a vytvořte realistický vzhled svého designu. Nezapomeňte, aby věci byly jednoduché

Kreslení postav

Existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste zlepšili své barvicí schopnosti a aby vaše kresby vypadaly jako profesionální umělci. První je cvičit, cvičit, cvičit! Omalovánky jsou skvělé pro procvičování vašich dovedností, protože na výběr je tolik různých scén a postav. Za druhé, při stínování ilustrací používejte správně světlé a tmavé hodnoty. To jim pomůže vypadat realisticky a živě. Nakonec při kreslení postav věnujte velkou pozornost proporcím. Měly by být přiměřené části těla-jako jsou hlavy, paže, nohy-k celkové velikosti postavy.

Přidání podrobností k obrázkům

Když barvíte knihu, je důležité mít na obrázcích správné podrobnosti. Pokud nemáte přesné detaily, vaše obrázky nebudou po dokončení vypadat tak dobře. Zde je několik tipů pro přidání správných detailů k obrázkům:

1. Než začnete barvit, začněte náčrtem nebo představou o tom, jak má váš obrázek vypadat. To pomůže udržet věci konzistentní a organizované při barvení.

2. Pomocí světlých a tmavých odstínů vytvořte na obrázku hloubku. To pomůže, aby obrázky vypadaly realističtěji.

3. Ujistěte se, že na obrázku používáte spoustu různých barev, abyste získali bohatší vzhled.

4. Nezapomeňte tam, kde je to vhodné, přidat zvýraznění a stíny, aby obrázek získal charakter a detaily.

5. Nebojte se experimentovat s barevnými kombinacemi-mohou opravdu vyniknout!

Dokončení Vaší Práce

Pokud jste dokončili omalovánky, je čas začít dokončovat projekt. Možná budete chtít provést finální korekturu, ujistit se, že jsou všechny stránky správné a připravené k tisku, nebo jen uklidit všechny volné konce. Zde je několik tipů, jak dokončit svou práci:

- Zkontrolujte pravopisné a gramatické chyby

- Opravte všechny poškozené obrázky nebo odkazy

- V případě potřeby vyčistěte konstrukční prvky

- Zkontrolujte překlepy

Uzavření

Děkujeme, že jste si přečetli náš článek o tom, jak kreslit omalovánky jako profesionál! Doufáme, že tipy, které jsme sdíleli, vám pomohly naučit se lana a stát se dokonalým umělcem, pokud jde o omalovánky. Pokud potřebujete pomoc s osvojením této dovednosti, nezapomeňte se podívat na některé z našich dalších článků o uměleckých tématech nebo nás kontaktujte o pomoc. Ještě jednou děkujeme za přečtení a doufáme, že se vám váš nový koníček bude líbit!

[kocourmokroocko]

Dobři lidé zlatí! Koloval tu kdysi dávno příspěvek s Krakonošem, respektive se starou ilustrací té PŮVODNÍ legendy, na níž byl vyobrazen jako polonahý obří lidožrout. Z osobních důvodů bych nyní tu ilustraci potřeboval, ale nemohu ji najít! Nemáte ji někdo po ruce? :D Moc děkuju! ♥

[teatrografika]

Přistupte blíže! Plakát performovaný obrazotext

(Boris Mysliveček. Balada pro banditu, plakát pro inscenaci. Divadlo na provázku: Brno, 1985. Reinstalace při projektu Mysliveček 4D – Plakát, prostor, hra. 2010.)  

Středověká rukopisná kultura je přechodným obdobím mezi kulturou orální a knihtiskovou v pojmech Marschalla McLuhana. Podle McLuhanova méně známého kolegy Waltera Onga si manuskript uchovává určitý pocit a charakter znějící promluvy; středového rukopisy se počínaly incipity, které byly formulovány jako úvodní repliky mluveného dialogu a často začínaly přímým oslovením čtenáře, jako by šlo o posluchače. 

V případě tištěné knihy tuto úlohu převzaly titulní strany. Oproti tištěné knize 19. století (knižní obálky se začínají dekorovat přibližně až v devadesátých letech) nechává středověký iluminovaný rukopis dominovat vizuální, obrazové kvality (kaligrafie i ilustrací).

Principál svolávající vesničany k divadelnímu vystoupení „Přistupte blíže“ byl dříve než obrazovým plakátem nahrazen prostou vývěskou přibitou na ohradě – písmem, textem. V Praze sloužily textové divadelní cedule k propagaci divadelních akcí až do dvacátých třicátých let 20. století, kdy je obrazový plakát pozvolna začal nahrazovat. Vývoj v technologii reprodukce a polygrafie, zvlášť Senefelderův vynález kamenotisku (na konci 18. století) a později elektronická média (v druhé polovině 20. století) rekonstruovaly jisté orální kvality a pomohly ustavit to, co Ong nazývá sekundární oralitou.

Ve srovnání s plakátem ale rukopis postrádá výše popsanou persvasivní performativitu, která přetváří vztah mezi textem a obrazem – přesněji taví jej v to, čemu se v sedmdesátých a osmdesátých letech říkalo v Československu propagační grafika. 

Prostřednictvím obrazové složky plakátu se supluje exprese a apelativnost mluveného slova; prostřednictvím instalace výlepem se realizuje událostní povaha řeči. V tomto smyslu není plakát jen performativním aktem, ale aktem řečovým či alespoň kvazi-řečovým. 

Plakát se ve své plné funkcionalitě uskutečňuje jako výzva k akci čili claim to action, žargonem reklamních agentur, adresovaná chodci coby partnerovi v kvazi-řečové situaci. Jako by slova uvězněná v tisku skrze plakát – performovaný obrazotext – reklamovala svůj hlas. (Slovo reklamovat pochází z latinského reclamare a doslova znamená znovu volat, případně s jemným významovým posunem dovolávat se.)

(Boris Mysliveček. Božská komedie, plakát pro inscenaci. Divadlo na provázku: Brno, 1986. Reinstalace při projektu Mysliveček 4D – Plakát, prostor, hra. 2010.)  

Tak jako nelze mluvené slovo zcela oddělit od mluvčího, není plakát pouhým kontejnerem sdělení, ale metaforickou i metonymickou náhradou svého původce. Plakátem realizovaný performativní akt je možné převést do jazykového výroku „zvu do divadla“, ačkoli technicky plakát sám o sobě není (slovníkem teorie řečového jednání) produktorem výpovědi; produktorem v této řečové události je producent události divadelní. 

Jak píše Ong v knize Technologizace slova, skrze uspořádání textu na stránce se text antropomorfizuje: záhlaví a zápatí vyvolávají představu těla. Jako si posel nárokuje úctu odvozenou od autority krále nebo královny, je producent veden úmyslem, aby se do plakátu doslova otiskla jeho rétorická autorita.

S poukazem na Myslivečkův plakát je to královna i plakát, tedy královna v zastoupení, kdo svolává skřítky. Plakát nahradivší hlasatele musí připomínat jeho dřívější přítomnost (tj. metonymicky) i podobu (tj. metaforicky): je antropomorfizován orientací na výšku (anglicky portrait), která vyhovuje zobrazování postav a zároveň jako u Muchových plakátů, které byly charakteristické výrazně zúženým formátem, se siluetou postavy splývá. 

Na Myslivečkově plakátě k Pospíšilově muzikálu Divadla na provázku Balada pro banditu je figura vyznačena perforacemi – průstřely po kulkách, které kouzlem minuly zbojníka Nikolu Šuhaje. Nápis „DANTE“ na plakátu k Božské komedii předstírá motivaci, jakou nalézáme u novodobých tagů nebo u dávných nápisů na zdech vytvořených kdysi vyškrabáváním, rytím či křídou (tzv. dipinti), tedy potřebu manifestovat individuální přítomnost autora. Slovo-pojem-jméno člověka Danteho volá na chodce, podobně jako Alenka zpoza odchlíplého roku svého plakát: jsem opět tu, respektive: byla jsem tu.

(Boris Mysliveček. Alenka v říši divů za zrcadlem, plakát pro inscenaci. Divadlo Husa na provázku: Brno, 1992 (obnovená premiéra). Reinstalace při projektu Mysliveček 4D – Plakát, prostor, hra. 2010.)

[oblicej]

sen

Poslala jsem portfolio ilustrací do jakési práce. Vybrali mě a ukázalo se, že budeme poradci ministra kultury. Scházeli jsme se ve skladu second hand obchodu. Na prvním setkání jsme se všichni představili a ukázalo se, že jsou tam všichni zpravidla herci, nebo divadelní kritici. Všichni pak dodali: teď třeba zkoušíme v budějicích hamleta. nebo: zrovna hraju v národním operu hamleta. Prostě všichni hráli malety v různých provedeních v různých divadelních souborech. Pak jsme se dali do práce, což zahrnovalo především přípravu svačin pro ukrajinské sběrače na polích. Obložené bagety, sendviče a kelímek ovocného čaje. Mým úkolem bylo ten čaj sladit. Ale nechtěla jsem to přehánět, protože sama moc nesladím. Ale babka, co nalévala čaj mě napomenula a do každého kelímku přidala ještě polívkovou lžíci cukru. Pak jsme obdrželi jakési pracovní listy, které se rozdávali dělníkům spolu s tou svačinou. Zahrnovali úkoly typu: nakreslete své rodné město, jak vám chutnala svačina nebo vybarvěte obrázek kočky. Jak jsem to prohlížela, hodně těch obrázků co nám nakreslili bylo vážně zdařilých. Perokresby a tak. I ty kočky byly vybarveny pěkně, expresivně. Pár dělníků také odpovědělo na to jak jim chutnalo, že čaj byl moc sladký a sendvič moc pálivý. Což mě potěšilo a neodpustila jsem si vítězoslavné ha! směrem ke sladící bábě, která nejspíš kdesi hraje hamleta. Pak jsem si v sekáči vybrala desetilitrový kýbl falešnýho granka, jmenovalo se bramko.

Najednou jsem byla s Maxem na hřbitově v semicích. Bylo tam spousta lidí. Náš rodinný hrob, kde leží prababička, praděda, babička a on, byl úplně jiný, byl tam jen jeden kámen a na něm jen jedno jméno. Šli jsme se projít dál na hřbitov a došli jsme k velkému kamennému stromu. Stál nad ním pán a zaléval ho konví. Max se s ním dal do řeči a vysvětloval mu, že to je socha. Ale pán jen poplácal kmen sochy a prohlásil: kdepak, je to dub! šli jsme tedy dál a hned u vchodu byla velká výheň/sýpka co vypadala jako vrchní patro chalupy, pod ní v ní byla velká jáma ve které žhnul oheň. Lidi z celého hřbitova do něho házeli ostatky těch předků, které už nechtěli mít v hrobech. Velká očista tomu říkali. Chtěla jsem najít tátu a zeptat se ho, jestli hodil babičku do výhně, ale nemohla jsem ho najít.

Byla jsem součástí vojenského výcviku. Ale byli jsme jen parta týnejdžrů co se chodila flákat do blízkého skvotu. Jednou si tam tak ležíme a najednou na nás od stropu lítá toxický prach. Všechny paralyzoval, jen já jsem byla schopná se hýbat a dalo mi zabrat všechny dostat ven. Pak jsem viděla jakoby z pohledu našeho velitele, jak sype z pytle prášek podobný kratomu do střešního okénka. Pak kouknul ze střechy dolů a tam v jakési provizorní ohradě/aréně několik raptorů cvičí break dance. A urážlivě na něj gestikulovalo ať jde taky. Uposlechnul tedy výzvu a seskočil k nim dolů. Povedlo se mu pár pohybů, ale u točení na hlavě spadl na zadek. Raptoři jsou samozřejmě nepřekonatelní. Byla to past. Ocasním trnem ho bodli do páteře. Tělo se mu zkroutilo v křeči. Odtáhli ho do rohu ohrady, kde ležela řada asi dvaceti chudáků jako on, ale o poznání starší. Svázali ho do kozelce a šli zase cvičit. Beznadějně bezvýchodná situace. Kéž by nebyl býval nasypal ten prášek na kadety.

Jsem u Zbyška na bytě. Blbnul s naběračkou a nabíral na její rubovou stranu talíře ze zdi. Když už měl sloupeček asi šesti talířů, pokoušel se nabrat další sloupek několika talířů. Celý to padalo na mě, ale naštěstí jsem to chytla. To ho ale neodradilo a zkoušel hned další. Taky na mě sletěl, tak jsem ho odkopla na matraci na zemi. Podala jsem Zbyškovi hromádku talířů se slovy, že by zasloužil na holou. Podal mi hned naběračku a sundal si kalhoty. Dala jsme mu dva políčky. Pak mě dovedl k nim do komory, což byla obrovská místnost plná suchých hub, soudků, lahví, zavařovaček a jiných magicko-alchymistických surovin. Taky na jedné zdi byla polička plná dřevěných korálků různých tvarů a množství. Zbyšek mi vysvětlil, že hledáme magnet 10x10x20 mm. Což se nám ale nepovedlo. Pak jsem koukala z okna na vltavu a přeletělo nad ní pět labutí.

[humbook]

Bookstagram tipy 5

Při přípravě dalších bookstagramových doporučení jsem se zapotila. Budu vám představovat několik fanartových účtů, které stojí za to sledovat. Jenže při hledání jsem se zasekla, protože jsem u řady účtů jela až na začátek a zkoumala všechno, co kdy zveřejnily (a že u některých toho bylo požehnaně). A nakonec jsem vůbec nevěděla, které vybrat! Obvykle v doporučeních bývá pět účtů, ale teď jsem to trochu přehnala a je jich o malinko víc (ale všechny stojí za to!). A jako obvykle, pořadí je zcela náhodné.

Jako první tu mám tři fanartové účty, které kreslí hodně ilustrací s Harrym Potterem. @alessia.trunfio kreslí krátké scény z knih. A nejen to, přibližuje nám i svou verzi Pobertů a jejich času v Bradavicích a částečně i po nich. @potterbyblvnk kreslí zejména Harryho s Ginny a zobrazuje jejich dospělý život. Posledním je @loquaciousliterature, která také věrně zobrazuje scény z knih! Všechny tyto účty vás přenesou zpět do dětství a dají vám to, co ve filmech chybělo.

Nevím, jestli je možné, že byste neznali @gabriella.bujdoso, ale kdyby náhodou ne, tak tady je. Gabriella kreslí hodně Krutého prince od Holly Black, Dvory i Trůny od Maasové a i věci na zakázku pro různé autory. A je to prostě nádhera.

To samé platí o @taratjah. Jako jedna z mála přináší život i postavám z jiných knih, než jen z výše zmíněných. Má svůj osobitý styl, dle kterého ji okamžitě poznáte a její ilustrace lahodí oku.

@alrooney_art se zaměřuje víceméně výhradně na ženské obličeje z našich oblíbených sérií a to je něco úchvatného! Její kreace vypadají téměř jako fotky a jsou tak věrohodné, že bych věřila, že ty dívky někde potkám (kéž by).

Další účty, které stojí za to omrknout:

https://www.instagram.com/simsamy/ https://www.instagram.com/dianadworak/ https://www.instagram.com/evilienne16/ https://www.instagram.com/sncinderart/ https://www.instagram.com/arz28/ https://www.instagram.com/kalynne_art/ https://www.instagram.com/loweana.art/

Znáte nějaké české nebo slovenské fanartové účty?

[karolinawrites]

Březen

Nemůžu uvěřit, že už končí třetí měsíc, že už je duben, že to tak rychle utíká. Nedávno jsem ale přemýšlela, že takhle rychle utíká tak první třetina roku, a pak se to trochu srovná. Březen byl pro mě měsícem modrého nebe a prvních slunečných dnů, přátelství, běhu, procházek a Radosti. Taky jsem tu v Praze měla dvě návštěvy, což bylo moc hezký, zase jen být spolu a na pár návštěvách jsem byla.

Přečteno:

Na březen jsem měla přesný plán co chci číst, ale nakonec se (jako vždycky) trochu pozměnil - něco jsem vypustila, něco mi přišlo do života náhodou. První knížka byla Všechno je v pohodě od Niny LaCour, kterou jsem vyhlížela v knihovně už od října a pořád byla půjčená. Pak jsem si jednou šla pro úplně něco jiného, náhodou se koukla i na knížky z pomyslného seznamu co si s sebou nosím v hlavě do knihovny a zrovna měli tuhle! Na to, že to bylo YA mě to dost překvapilo. Není to plot-driven, ale character-driven, takže to nemusí být pro všechny, ale líbily se mi popisy vnitřního světa hlavní hrdinky, popisy každodenních situací a vývoj postav a vím, že se k ní určitě ještě vrátím. Další knížkou z knihovny byl Ilustrovaný muž od Bradburyho, soubor povídek, soubor příběhů ve formě ilustrací na těle Ilustrovaného muže. Všechny měly tématiku vesmíru, vesmírných letů a planet, ale co mě překvapilo byly témata jako náboženství nebo rasa. Protože na mě už poněkolikáté za posledních pár let vyskočil Raymond Carver, řekla jsem si, že si od něj už konečně musím něco přečíst, a půjčila jsem si Ultramarín a O čem mluvíme, když mluvíme o lásce - další povídkovou knížku pojednávající o komplexitě mezilidských vztahů. Za dva dny jsem přečetla Ptačí tribunál od Agnes Ravatn, strhující norské noir, psychologický thriller s neuvěřitelnou atmosférou. Jako edukační knížku jsem si pro tento měsíc vybrala Novou zemi od Tolleho, kterou nechci a nebudu hodnotit - myslím, že si ke každému musí najít cestu, každý si na ní musí udělat názor sám a hlavně - každý si z ní vezme něco úplně jiného. Jako poslední jsem dočetla mýho milovanýho Guenassiu, který ve Vysněném životě Ernesta G. vypráví životní příběh Josefa Kaplana a někdy i naráží na můj oblíbený Klub nenapravitelných optimistů. No nebudu lhát, poplakala jsem si.

Jóga, běh a ... studený sprchy

Jakmile začne být trochu teplo, snažím se chodit co nejčastěji běhat, i když začátky nejsou nikdy příjemný a někdy se mi do toho nechce. V březnu jsem mohla jít určitě běhat vícekrát, každopádně druhou půlku měsíce jsem byla vyčerpaná, že se mi moc do ničeho nechtělo, a tak jsem aspoň chodila na procházky. Na druhou stranu mě to ale bavilo (teda většinou)...Nad jógou asi ani nemusím přemýšlet a rozepisovat se - dvakrát jsem ale byla v YogaMovementu, pokaždé s nějakou kamarádkou a bylo to super skvělý, vždycky mě to tam nabije hrozně hezkou energií, a to mám moc ráda. Což mě přivádí k poslední věci a to jsou studené sprchy...v Movementu mají v jedné sprše nápis o cold showers a tak jsem se spontánně rozhodla začít a zatím to jde. Neřekla bych, že se to každým dnem lepší, ale pomalu se učím pracovat s tím, že to není přijemný... A už se těším na duben, protože to začíná velikonoční jógová challenge od JógaDnes. 

Poslouchám:

Tenhle měsíc jsem poslouchala hodně podcastů, začal vycházet nový - O kousek blíž - se ženami a o ženách, dál Rewilding od Elly Grace Denton o spiritualitě, podcast Danči Bacíkové o józe na Soundcloudu. Také jsem objevila, že spisovatelka Nina Lacour dělá podcast o psaní, což se mi moc líbilo a poslouchala jsem ho na procházkách. A v neposlední řadě mě zaujala epizoda 175 z Highest Self Sahary Rose o pití a nepití alkoholu (která není vůbec odsuzující, jen informuje). Jinak jsem hodně poslouchala Glass Animals, RHCP, Toma Rosenthala a vrátila jsem se k lo-fi hudbě (hlavně kvůli józe ale taky kvůli psaní bakalářky).

Cestování:

Hlavní cesta v březnu byl Berlín, kvůli koncertu Toma Rosenthala. A nebyla bych to já, kdyby se mi tam nechtělo (protože v Praze se toho ten víkend dělo dost) a pak z toho nakonec nebyla nadšená. Bylo to skvělý, měli jsme krásný počasí,  konečně jsem ochutnala Brammibal’s Donuts, Tom se mi mo líbil a celkově to byl moc hezký únik od každodenní rutiny. Na konci měsíce jsem se ještě s T. vydala do Drážďan, protože tam nikdy nebyla a taky jsme měly krásně. Povídaly jsme si, jedly, procházely se podél Labe a vysedávaly na lavičkách.

Brain food:

Na začátku března jsem se vydala na úžasnou výstavu Bonjour, Monsier Gauguin do Paláce Kinských, která se mi moc líbila - vystaveny tam byly obrazy umělců, kterým učarovala Bretaň, ale také tradiční bretaňské kroje, Muchovy návrhy obalů sušenek (a jeho skici) a spousta dalších zajímavostí. Hned po premiéře jsem se se Z. setkala v Aeru na filmu Skleněný pokoj. Měla jsem z toho zvláštní pocit, ale pak mi došlo, že vůbec nešlo o to, přenést knižní příběh, ale atmosféru - bylo to hlavně o vizuálnu - o světle, o vile - a o pocitech. S A. jsme pak byly v Leica Gallery, kde právě probíhá výstava “Dětství” slovenské fotografky Katy Sedlak, která se rozhodla fotit jiné fotky, než ty do tradičního rodinného alba, ale takové, které by zachycovaly dětsví v celé jeho komplexitě - pocity, zážitky, dobrodružství. A podle mého se jí to moc povedlo.

Nejlepší:

Ani nevím, co bylo nejlepší, naučila jsem se tak nějak užívat si všechno. Nejlepší byl pocit po józe v YogaMovementu, dhal od mamky, kterým jsem se strašně přejedla, procházení s A., celý sál zpívající písničky Toma Rosenthala, a poslední březnový běh - první v šortkách, po kterým jsem si vzala na zahradu deku, uvařila spoustu čaje a celý zbytek odpoledne si četla.

[lifefindsawayproject]

Umění do města patří. Můžeme o něm uvažovat jako o pomocníkovi, který nám umožňuje vnímat prostor a svět, ve kterém žijeme, vidět věci, jež se každodenní rutinou stávají neviditelné. Veřejný prostor pak jen umocňuje tuto schopnost umění, dává mu silnější politickou moc. Konkrétní dílo ale nemůže vznikat bez vztahu k místu, bez promyšlení toho, co v daném prostoru znamená, do jakého kontextu vstupuje. Prostranství pro hada, jak lze sochu dvojice Fastrová/Pošová pracovně nazvat, je rámován třemi výraznými prvky, institucemi, charakteristickými tím, že přitahují přítomnost lidí. V těsné blízkosti stojí kulturní instituce Museum skla Portheimka a církevní stavba katolického kostela svatého Václava, o krok dále se nachází politický prostor radnice městské části Prahy 5. Park je všechny propojuje a slouží jejich uživatelům jako přirozené shromaždiště. Lehce zapuštěný pod úroveň okolních silničních komunikací a v návaznosti na barokní palác vytváří na relativně malém prostoru intimní atmosféru. Nejedná se o klasický tranzitní park, nýbrž o místo, kam si děti chodí hrát a dospělí přečíst noviny. Aktuální projekt právě s tímto rozměrem pracuje. Divák se má zastavit, nemá sochu obdivovat z dálky, nýbrž má s objektem spolupracovat. Může se jednat o aktivnější osahávání, či dotváření povrchu objektu, nebo pasivnější obcházení a hledání skrytých tvarů tak jak jsme v barokních zahradách zvyklý. Pokud jsme v úvodu zmínili, že má umění politický rozměr, pak právě rovný přístup každého kolemjdoucího kdy, nikdo není vyloučen a každý má stejnou možnost interakce s dílem je příkladnou ukázkou takové tematizace politického. Had trávící tradiční figurální sochu nemá konkrétní politický obsah, její síla spočívá v otevřenosti a širokém spektru možných interpretací daných symbolikou hada a také odkazem k dobře známé knize Antoina de Saint-Exupéryho. Jeho Malý princ začíná právě ilustrací hada trávícího ve svém břiše slona, respektive klobouku: „Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich, nahání-li jim má kresba strach. Odpověděli mi: "Proč by klobouk naháněl strach?" Ale on to nebyl klobouk. Byl to hroznýš, jak zažívá slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby to dospělí pochopili. Oni totiž potřebují vždycky nějaká vysvětlení.“

[papirkniha]

Irská mytologie

Radka Kubištová

Bakalářská práce

Vazba harmoniková s volným hřbetem

Rozměr 42*25 cm, cca 25 m po roztažení

Kniha popisuje různá stvoření a bohy Irské mytologie. Všechny texty doplňují celostránkové ilustrace vycházející z keltské tradice (tzv. Knotwork, volně přeloženo jako pletací vzor).

Pro toto téma jsem se rozhodla po šesti měsících strávených v Irsku. Kde jsem měla možnost seznámit se s místní kulturou, historií, samozřejmě i s mytologií a v neposlední řadě i tradiční ilustrací.

[galeriedukla]

Zachránit tu špetku chaosu v řádu města, jadérka divokosti vzdorující plánování a výstavbě, (ne)místa, jimiž čas protéká v odlišném rytmu.

„Vcházím do pasáže. Za sklem vitríny sleduji rozbujelý plevel. Všímám si tvarů, jejich detailů i procesů, které se zde odehrávají. Situace vytváří dojem jakési botanické zahrady, skleníku. Procházím kolem scény zdivočelého prostoru, vnímám kinematografický záběr dočasně chráněného světa, do něhož nemohu vstoupit.“

Zdánlivě prázdná, zanedbaná místa bez funkce stojí často mimo náš zorný úhel. V knize Města naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy (2020, ed. Radan Haluzík) je teoretik architektury Cyril Říha popisuje jako slepou skvrnou urbanismu. Přistoupíme-li však na jejich bezčasí (nebo možná lépe mezičasí) a těžkou definovatelnost, mohou nás učit vnímat a respektovat jinakost, zbystřovat naše vnímání okolního světa a dějů, které se v něm odehrávají. Začneme si uvědomovat, že i jejich domnělá prázdnota překypuje životem – jsou to nesmělá útočiště existencí mimo hlavní proud: flory, fauny i osob bez domova. Objevujeme v nich křehkou dynamiku vlastní paměti, nové vrstvy příběhů, které byly po léta vyprávěny odlišně.

Instalace v galerie Dukla propojuje do jednoho celistvého organismu různorodé tvůrčí postupy kolektivu autorů, jejichž tvorba má blízko k architektuře, vztahu člověka a objektu, těla, prostoru i přírody. Jejich environment je zde otevřen samovolnému vývoji – růstu, rozpadu, bujení i degradaci. Je příběhem v meziprostoru, průchodu z jednoho místa do druhého, který vzdává hold přehlíženému.

Sarah Dubná (* 1993), absolventka AVU v Praze, včelařka a tatérka. Zabývá se mezidruhovou spoluprací autonomních systémů, především vztahem lidí a včel nebo parazitickými soužitími. Zajímají ji funkční vrstvy (plástve, obklady, glazury) a procesy, jež je ovládají (izolace, pálení, růst). Vyhledává napětí mezi figurací a hostitelským povrchem.

Jakub Dvořák (* 1991), architekt, absolvent FA TUL v Liberci. Architektonická praxe autora běžně ukotvuje v poměrně velkých měřítcích a kontextech. Nutí ho zamýšlet se nad obytností, obyvatelností, funkcí staveb či prostředí, a to především ve vazbě na člověka či určitou komunitu. Ve své volné tvorbě se však citlivě uchyluje k drobnosti až nepatrnosti běžných objektů – jejich významům a stavům.

Kristina Fingerland (* 1992), absolventka pražské UMPRUM – ateliéru Ilustrace a grafika. Ve své práci osciluje mezi ilustrací, grafikou, autorským textem a instalací. Často pracuje s textilem a jeho tvůrčí upcyklací. Způsob práce, kontext a jeho časovost se vždy odráží ve výsledném díle. V rovnocenné kvalitě a hloubce sdělení tak pod jejíma rukama vznikají ilustrace situací, hmatatelné příběhy a děje, jakož i nositelné svršky.

Kateřina Jirsová (* 1985), absolventka pražské UMPRUM – ateliéru Koncept – Objekt - Význam. Ve své práci dlouhodobě zkoumá vztah prostoru, těla a objektu. Pohybuje se na hraně volného umění a designu. Zkoumá možnosti a limity současného šperku. Materiál, k němuž se často vrací, je křída – pro její křehkost a dočasnost. Vytváří tělové objekty, které svým nošením vědomě degradují, či mění svou stavbu.

Šárka Zahálková

[janmaresh]

Část linky ze včerejšího streamu. Dnes se pustím do barev a večer snad i do střihu videa s předchozí ilustrací. Part of a line from yesterday's stream. Today I will start with the colors and in the evening perhaps also with the editing of the video with the previous illustration. #janmares #janmaresart #pribehcarodejky #thestoryofthewitch #czart #fantasyillustrations #comicbookartstyle #comicseries #drawcomics #fantasycomics #line #fantasystory #kresleni #komiksy #ilustrace #drawingcomics #czechartist #czechart #digitalcomics #design #fantasyartist #komiks #concept #comicartist #illustration #comicart #comicbooks #fantasy #comics #destroyed https://www.instagram.com/p/CRoHVEBjGh-/?utm_medium=tumblr