#psychoterapie

[pepikhipik]

Takzvaní psychošmejdi využívají zvýšené poptávky po pomoci, která je pro mnoho obyvatel nedostupná

„Láskyplné zkrocení ženy“ je jeden z víkendových kurzů, které nabízí vystudovaný lékař v rámci svých terapeutických metod, jejichž cílem je „přijetí sama sebe“. Redakce serveru iROZHLAS.cz jeho identitu zná, v článku budeme používat iniciály M. D.

NA CO SI DÁVAT POZOR:

Při výběru pomoci v oblasti duševního zdraví nebo nabídky v oblasti osobního rozvoje si ověřte (například zde) odbornou způsobilost dotyčného, jeho prokazatelné vzdělání a praxi, členství v odborných společnostech, najděte případné reference či recenze (některé ale mohou být vytvořené na zakázku a tudíž falešné).

Webová prezentace může být zavádějící, stejně jako nabídky na sociálních sítích.

Pokud je dotyčný členem odborné společnosti a nejste spokojeni s jeho prací, tak se můžete obrátit se stížností přímo na etickou komisi příslušné instituce.

Je-li dotyčná osoba osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ), tak je držitelem živnostenského oprávnění a vy se můžete obrátit se stížností na příslušný živnostenský odbor, který vydal oprávnění.

Pokud se jedná o osobu, která pracuje v rámci zdravotnictví, tak se můžete obrátit se stížností na zaměstnavatele nebo na příslušný odbor zdravotnictví.

Můžete se pokusit nekalou činnost dotyčné osoby medializovat, avšak měli byste k tomu mít patřičné důkazy či svědectví, jinak vám může hrozit žaloba např. za poškození dobrého jména či pomluvu.

KDO JE KDO:

Psychoterapeut je odborník, který má alespoň jeden z komplexních psychoterapeutických výcviků. Specializuje se na psychoterapii pomocí prověřených postupů. Cílem psychoterapie je pomoci klientovi zlepšit své emoční a psychické fungování a zlepšit mezilidské vztahy. Psychoterapeut pracuje s klienty individuálně, v párech nebo ve skupinách a používá ověřené terapeutické techniky, jako jsou kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická terapie, systémová terapie a další. Psychoterapeut, stejně jako psycholog, nemůže předepisovat medikaci.

Psycholog je odborník v oblasti psychologie, vědy o lidském myšlení, chování a emocích. Psychologové se zabývají studiem mentálních procesů, osobnosti, sociálních interakcí a vývoje člověka. Mohou pracovat v různých oblastech, jako jsou výzkum, výuka, poradenství, klinická praxe nebo organizace. V klinickém kontextu se psychologové zaměřují na posuzování a diagnostikování duševních poruch a obtíží a poskytují psychologické intervence a podporu klientům. Psychologové musí získat akademické vzdělání, které zahrnuje bakalářský, magisterský nebo doktorský titul v psychologii, a v některých případech také získat profesní licenci nebo registraci.

Psychiatr: lékař, který se specializuje na diagnostiku, léčbu a prevenci duševních poruch a emocionálních problémů. Na rozdíl od psychologů a psychoterapeutů mají psychiatři lékařské vzdělání a jsou oprávněni předepisovat léky, provádět lékařské vyšetření a v případě potřeby hospitalizovat pacienty. Psychiatři se zaměřují na biologické, psychologické a sociální aspekty duševního zdraví. Aby se stal psychiatrem, musí lékař absolvovat lékařskou fakultu a následně absolvovat specializační výcvik v psychiatrii, který zahrnuje teoretické studium a klinickou praxi. Ne všichni psychiatři mají psychoterapeutický výcvik a tedy nejsou odborníky na psychoterapii.

[shouting-epicenities-at-you]

Also, therapy should never be even remotely framed as a punishment. It’s cheap-assed ableism at best.

That shit traumatized me as a kid. Even when my therapist was one of the good ones, it made me feel like I was being punished and that was the point: to make me, a nigh powerless sub-citizen, feel like the only thing that gave my feelings anywhere to go, one of very few circumstances in which I felt heard, was a punishment for being bad. I felt vilified, and it ultimately made me embarrassed to even be working with a therapist. I know better, but it still hurts.

Ultimately, framing therapy under any circumstances as a punishment will hurt people who benefit from therapy. Not necessarily abusers, but usually the people they have hurt.

“nobody in the fucking world is obligated to go to therapy.” Wrong! People who actively hurt those due to mental illnesses that could improve by going to therapy actually are obligated bc people don’t deserve to be hurt bc other people can’t get their shit together. Hope this helps!

-An abuse victim who a) needed their parent to go to therapy because they became a violent alcoholic and traumatized me and my siblings for the rest of our lives and b) needed to go to therapy myself to learn how to actually interact with the world.

I'm gonna direct you to @spacelazarwolf's tags from that post:

#there are ppl who genuinely do need mental health care and instead choose to lash out at strangers on the internet#but like#you don’t need a therapist to learn how to not lash out at strangers on the internet#there are lots of self help techniques that work just as well to learn self regulation

Psychiatry traumatizes and kills people not infrequently. Therapy isn't intrinsically evil or anything, but it is not the only way to improve yourself or work through your issues, and we cannot ignore that many people are very justified in being wary of it for themselves. Self improvement is not synonymous with psychiatry.

[x-x-x-mortea-x-x-x]

Again Im depressed and no money for psychoterapy, but i can draw them for my mental health.

[ravenelyx]

I Love You In Every Timeline - masterlist

READ HERE - AO3

Pairing : Sebastian Sallow x Fem!Reader

Themes : angst, temporarily unrequited love, pining, some form of transference¹, developing relationship, slow burn, explicit (eventually)

Summary: "He turned around, and the world seemed to stop around him. She had followed him: into another timeline, into another universe.". In which Sebastian, in his search for a cure in the Dark Arts, finds himself 100 years into the future and meets his most trusted companion's descendant (who looks far too similar to the girl he was once secretly in love with).

Full masterlist

Extract from chapter 4:

Another part of him dismissed his earlier thoughts of any intimacy and imagined you asking him to follow you on some sort of cloak-and-dagger adventure; imagined teaching you curses and spells, telling you his every thought and having you sharing yours in return, showing you every side of magic he was willing to explore still.

He wanted to pretend that you would follow him into the deep, dark abyss of immorality and sin, that you would take the Cruciatus Curse for him if he had asked, that you would forgive him if he had told you about Solomon, that you would stand by his side even after his soul had been warped and infected and lost, and that you would do your best to put it back together and keep it with you, safe in your arms.

Of course, that's not what happened

Notes:

1 - "Transference (German: Übertragung) is a phenomenon within psychoterapy in which repetitions of old feelings, old attitudes, old desires, and/or old fantasies that someone displaces, are subconsciously projected onto a here-and-now person."

You can still find up until Chapter 4 (albeit unedited) starting from here on tumblr, but it will only be uploaded on AO3 and Wattpad from then on.

[marudeinusa]

Literally fucks me up that encouraged therapy for vaginismus is a thing and people tell their partners to psychoterapy and "vaginal trainers" to get them "used to penetration" its literally in most cases a psychosomatic reaction and its insane to send someone to go reprogram their bodily reactions so you could have penetrative sex as though there arent 5000 other sexual activities you can do with your partner in this world....

[distracteddaintydemon]

Sometimes I think the most important text of culture in my life was Magic Knight Rayearth anime.

Imagine this: you are 9 years old. You will develop your first depression episode in 4 years, and all the seeds of your personal apocalypse are already in place. You're learning that if the world shatters, your only path to survival is learning what is your heart's true desire and being honest with yourself.

You're learning that there are climactic battles and it's tough and you have to give it your everything, but there are also occasions for trust and kindness and they are far more important and far more difficult than battles. You can botch a battle, the kindness will save you. You can deny the kindness, no battle will fix it but only the acts of honesty and trust. You're learning that sometimes your kindness will be betrayed, but it's still worth it.

Imagine: you're 9 years old. You learn that fear and distrust and despair can literally shatter the world and that the realm of the soul always has a dark side. You learn that courage, loyalty and virtue are messy things and it's actually okay to be true to your heart's desire, even if this desire is selfish, because the alternative is lying to yourself and lies cannot grant you strength, they can only shatter the world further.

You learn that duty and morals can send you in the journey, that romance and friendship can aid you in the way, but at the end you have to meet yourself and whatever is waiting for you there, is the only thing that can grant you the true indomitable strength.

You learn that the sword of your soul can be broken, but it also can be reforged, given that you'll hold out until the soulsmith come your way and you'll never ever ever fucking give up. Imagine being 15, 19, 25 years old and waiting in the darkness, helpless and broken, knowing for sure - because you learned it so so many years ago - that it's a normal part of the process and you can be whole again, you can be stronger than ever, if only you catch your chance to be helped and never, ever, ever fucking give up.

Imagine learning it all in advance, years before your world starts shattering.

Imagine re-watching your childhood comfort story as an adult and realizing that first, it's a crossover of fairytale, RPG, and jungian psychoterapy handbook, and second, the reason why the most of jungian psychoterapy felt obvious to you was probably because you learnt these things in the age of 9 and then exercised them fighting for survival.

Sometimes I think it's good everyone seemed to be unaware what that story was about, because if they knew, they would never let 9 years old kid watch this.

[wine-dark-soup]

coming back to the sanctuary of the roundtable hold only to be attacked by ensha then seeing everyone else not mention it at all except gideon who's like "my bad but he had issues! hes gone now ^-^" and then he tells you in the same breath he banished his daughter for being nice and then you get to see her and she's having an existential crisis because her father ordered a mass extermination and on your way out fia wants to hug you like COME ON i'm gonna start charging for this. 1000 runes per psychoterapy session

[coldtroll]

Day 4 is DIVINE RELIC.

What kind of sword can own a divine essence but light ? And is it possible to hide anything in front of this entity ? In its private garden ?

Wow.

I need a psychoterapy ! 🤪

[horrid-mothlegs]

Psychoterapie je drahá, Karel Gott a Jeff Buckley jsou na Spotify zadarmo <3

[vinozmraku]

psychoterapy I.

-

ztracená bolest

se stejně vždycky

zase najde

nemá cenu ji

schovávat

[pepikhipik]

Petr Holý: Manipulace a zneužívání moci je velké téma posledních let. Zajímalo mne, jak to funguje psychologicky, a tak jsem se o tom pobavil s psychoterapeutkou Norou Vláškovou. Každý z nás má v sobě dobro i zlo. Každý umíme manipulovat, každý umí nějak uplatnit vliv. I obět má svoji sílu. Takže, jak to funguje a kde se to v nás bere? Pojďme na výpravu do našich duší a do hlubin, kde vládne naše touha po moci a vlivu.

Odkazy na téma MANIPULACE:

[cadaverinesniffer]

#1 Co bylo

Na tý fotce je zachycenej večer před třicátýma narozeninama. Jsem na cestě do Vídně a spoustu toho nevím. Nevím, že za dva měsíce (bez jednoho dne) mě ze zálohy napadne jedna z největších atak v mým životě. Nevím, že má stabilita je otázkou nevědomosti faktů. A taky nevím, že přijdu o dva nejdůležitější subjekty v jedný schránce, která prošla proměnou nedokonalou. Tedy tou, která nepředpokládá plnou tělesnou metamorfózu, pouze tu charakterovou a z části fyzickou. Mentální stabilitu podepírám párátkama, který jsou složený z jasně dannýho časovýho rozvrhu, pravidelné fyzické aktivity a striktní kontroly příjmu potravy. V onu chvíli, asi kolem deváte hodiny večerní, 20.6. 2024, se párátka rozlámala na třísky a kyselina začala reagovat ve vší své síle. Kyselina je stále aktivní, ale její potence se pomalu mění v páchnoucí výpary a já opět stavím párátka na své místo.

Co mi pomohlo přeběhnout přes naleptanej most?

Nejsilnější pilíř pro mne byl sociální kapitál. Nejbližší, Ti, kteří bděli u zapnutých telefonů v aktivním hovoru a poslouchali, jestli spím. Ti, kteří se mobilizovali a zavalili mě jídlem. Ti, kteří zrušili všechny své plány a přestěhovali veškerý můj majetek v rámci pouhých dvou dnů. Ti, kteří mi dali práci, poslouchali, rozdávali empatii nad rámec svých kapacit. Jsem do konce života dlužníkem, tím nejvděčnějším.

Ne vždy to tak bylo, a pokud jsi v situaci, kdy je tvůj sociální kapitál omezen, třeba Ti pomůže přečíst si o dalších ochranných pomůckách pro práci s kyselinou. Tou nejdůležitější, tedy na úrovni obličejového štítu a rukavic, je psychoterapie. Bez ní to nejde a nepůjde. Kognitivně behaviorální terapie je můj sekuriťák, je v první linii. Potom gumová zástěra - farmaka. Díky psychiatrické péči a moderní medikaci máš tu nejmodernější zbroj v boji s kyselinou. Neboj se jí a vydrž prvotní diskomfort. Je to sice částečná ztráta svobody, ale věř, že kyselina je schopná tě o svobodu dřív, nebo později zcela připravit.

A teď zbytek - tedy plášť, digestoř, neutralisační roztok a podobně. Pro mne osobně to byla struktura a schopnost mapovat i ty nejbanálnější posuny. Teď budu zavánět Petersonem, ale pokaždé, když jsem byla schopna splnit sadu denních hygienických návyků i v bojových podmínkách, byl to posun. Když jsem žila v různých nebytových prostorech, a přesto jsem byla schopna se osprchovat, umýt si vlasy, vyčistit si zuby a natřít se krémem, bylo to vítězství nad kyselinou. Když jsem byla schopna si uvařit kvalitní jídlo na plotýnce s jedním hrncem z toho, co jsem našla v popelnicích, bylo to vítězství. Každej takovej den je dobrý si zapamatovat a brát ho jako cíl, když ležíš v emoční paralýze na podlaze už druhou hodinu v kuse. Další důležitou pomůckou v inventáři je práce. A to jakákoli. Prací myslím úklid, péči o svou noru (což je také skvělý barometr stavu psychiky) a potom, když jsi schopen každý den vstát ve stejný čas, práci placenou. Tvoř. Já vím, že se nenávidíš. Nenávidíš svou schránku, osobnost, svou minulost a charakter, svůj celek. Ale schopnost respektovat se za odvedenou práci je klíčová. Je to objektivní fakt, který šlechtí kohokoli, protože jsi to dokázal právě a jenom ty. Budu se těšit na plody tvé práce.

Okamžiků, kdy jsem udělala rozhodnutí, který mi pomohlo se vysápat z propasti zpět bylo opravdu hodně a těžko si je všechny vybavím. Navíc, doplňková samoléčba je věcí čistě individuální. Moje ochranný pomůcky a výzbroj můžou být naprosto k ničemu v tvých rukách. Proto Tě prosím, pokud se topíš v kyselině, vyhledej odbornou pomoc. Tady Ti nechám pár kontaktů na dobrý sekuriťáky. Přeju Ti hodně štěstí v boji a vůbec o Tobě nepochybuji.

Krizová linka ve FN Brno - Bohunice. Tady mě dostali z těch nejděsivějších duševních propastí, bez předsudků.

Nemůžu dostatečně ocenit tuhle stránku, tak ji prosím oceň taky a neváhej ji využít. Je to escape rope a díky za něj. https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/

[painterontheshore]

Psychoterapy

Trapped in a romantic vision, people sometimes despair of ever changing the archetypal pattern in which they are caught. "What is the purpose of analysis?" they ask. "It just leads me into a deeper recognition of what is happening—the horror of living out my fate." They see themselves going around the same circle—a different situation, but the same dynamic, a dynamic they consciously tried to avoid. Closer discernment, however, helps them to realize they are not in the same place, but on a new rung of a spiral. Perhaps they are not so identified with the despair as they were last time—nor the fear, nor the pain, nor the abandonment. Perhaps they are more objective, allowing the grief and rage to flow through them without being swept away by either. Their ego may no longer be so inundated by archetypal energy, no longer in such danger on acting out the archetypal pattern. Certainly, there is a death going on, a sacrifice, which must be perceived as sacrifice and treated as such or it can turn into annihilation. Part of what has to be sacrificed is the archetypal identification. That is the very thing people do not want to give up—the idealization, the obsession, the perfection of joy, even the perfection of suffering.

--Marion Woodman en "The Pregnant Virgin"

[hbrid64x]

Odpuścił.

Wczoraj się skończył sen o przyszłości.

Tak, nawiązanie do piosenki Sylwii Grzeszczak, jakoś tak mi wpadł ten tekst.

No i co się stało?

Zamknij mordę.

No to jakiś czas temu powiedziałem mu, że osoby bi zawsze myślałem że priorytetem dla nich w wyborze do związku jest kobieta bo rodzina itd.

Wczoraj mi powiedział, że o tym myślał i doszedł do wniosku, ze prędzej czy później by się tak stało żeby wybrał kobietę.

Jedni mówią, że to wymówka, drudzy mówią, że powinienem odejść i odpuścić.

Ja go lubię, ba! Kocham. Ciężko jest z dnia na dzień przestać kochać, nie wiem co dalej będzie. Znaczy jeśli chodzi o nas powiedział mi, że mimo wszystko chce mieć kontakt i być przyjacielem. Mam nadzieję, że tak też się stanie. Nie odejdzie jak tamci.

Nie chcę palić mostów.

To mi powiedział, plan B? A może sam jest zagubiony i wróci? Myślę, że żadne z powyższych. Moim zdaniem jeśli miałby być z chłopakiem, to nie będę nim ja.

Dlaczego?

Ludzie mają tak skonstruowane mózgi, że na początku relacji jeśli jest coś nie tak to często odpuszczają, i spisują daną osobę na straty. Myślę, że moje uczucie i zachowanie zniszczyło tą relacje. Nie każdy kieruje się uczuciem, on wybrał rozsądkowo, że w przyszłości chciałby tworzyć rodzinę z kobietą. Nawet jeśli okaże się, że będzie z innym facetem to tylko będzie znak dla mnie, że nie byłem tym odpowiednim.

I co dalej?

Na ten moment nie wiem, staram się nie myśleć o przyszłości, bo gdy tylko zaczynam mam łzy w oczach, że go nie będzie w niej. Nie będzie go w tej formie w jakiej chciałem, żeby był. Celem na 2024 jest zapisanie się do psychologa czy nawet na psychoterapie. Te emocje i te uczucia są na tyle silne, że nie poradzę sobie z tym samemu. Z każdym dniem będzie ciutke lepiej, to wiem. Ale to są rany które się nie zagoją, tylko zabliźnią. W 2023, mimo, że się nie skończył był bardzo trudny dla mnie. Psychicznie zostałem zmiażdżony, poznałem tyle osób, i zostały tylko dwie, z którymi nie miałem relacji miłosnych. To obrazuje mi, że

Nie nadaje się

do związków. Starałem się całym sercem teraz, wprowadziłem znaczące zmiany w moim charakterze który miał być jak najbardziej odpowiedni dla drugiej osoby, uwierzyłem w słowa bez pokrycia i tak się spotykamy w tym miejscu. Na ten moment myśl, że miałbym kogoś poznać powoduje wymioty.

Łamanie przepisów

W wieku 16 lat obiecałem sobie, że nie będę plątać się w związki z osobami biseksualnymi. W tym roku zostało to złamane dwa razy, w przypadku Eryka i teraz Szymona. Nie żałuję poznania ich obu, to co przeżyłem teraz z Szymonem przez te dwa tygodnie było najlepszym co mogło mnie spotkać. Kocham go całym sercem, mimo to że nie na to znaczenia dla niego.

2024

W przyszłym roku chce się skupić na powrocie do Krakowa, zdaniu egzaminów kolejowych, spędzania więcej czasu z przyjaciółmi i naprawy zdrowia psychicznego. I chciałbym zakochać się w kimś, kto będzie się o mnie starał i dbał o mnie. Miejmy nadzieję, że będzie taka osoba. Jeśli by Szymon chciał spróbować, zgodziłbym się. Jest kimś kto naprawdę mi odpowiada.

12:14

21.11.2023

Praca

[hadivadlo]

Už i HaDivadlo má svůj podcast! Nové inscenace, dramaturgické spletitosti, esence procesu, tok souvislostí. Staňte se flanéry a flanérkami divadelních hloubek.

V nové sérii podcastu HaDivadla budeme primárně diskutovat o aktuálních premiérách a tématech, která rezonují naším divadlem. Debatovat budeme (zpravidla v zastoupení režisérské a dramaturgické pozice) o kontextech, inspiracích i myšlenkách, které vytváří různorodý filozofický, politický, ideový či jakýkoliv jiný rámec inscenací.

V prvním dílu podcastové série Ponor představují dramaturg Milo Juráni a umělecký šéf a režisér Ivan Buraj myšlenková východiska pro 49. sezonu HaDivadla nazvanou Konec iluzí. Jaké iluze nás bolestně i radostně opouštějí v době řetězících se krizí?

S tématem i názvem sezony rezonuje její první inscenace Jenom konec světa (1990) podle dramatu francouzského autora Jeana-Luca Lagarce. Intelektuál Louis v ní prožívá hlubinný návrat do kolektivní rodinné psyché a mapuje šrámy, které způsobil jeho odchod z venkova do městského prostředí. Při představování témat inscenace se Milo a Ivan zastavují u děl Didiera Eribona nebo Annie Ernaux, dojde také na propojení s myšlenkami Jamese Hillmana a Michaela Ventury z knihy rozhovorů Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší. Jaké dopady má neustálá potřeba sebekontroly na vztahy a vazby, ve kterých se naše životy nevyhnutelně odehrávají? Jak upřímně hledat hybridní polohy v rodinných a kulturních systémech? V čem může být nápomocná imaginace, když racionální uvažování ústí v destruktivní soudy?

[numbernope]

Talking about genograms in our family psychoterapy class, and as an example the proff used Henry the 8th

xDDD