#pohoří

[theodoreangelos]

Border mountain range in winter, Czech Republic, Central Europe Graniczne pasmo górskie zimą, Republika Czeska, Europa Środkowa Пограничный горный хребет зимой, Чешская Республика, Центральная Европа

[linka-r9-vysocina]

JUST IN: Hra na hrad, pt. 1

Školák se ztrácí své třídě při prohlídce Hradu, když následuje zbloudilou kočku, a je katapultován do desátého století. Zvládne se vrátit zpátky do současnosti? Nebo pohoří na tom, že si nedokáže zapamatovat slovo skriptorium? Může být dětská hra z nultých let tzv. relatable pro zilleniální publikum? Dokáže naplnit mnou slíbený (nejen memetický) potenciál? A co Jan Tleskač?

Tumáš, čumblre, první díl. A já slibuju, že jednou udělám i verzi bez svého komentáře.

(btw, mám pocit, že je tam místy slyšet, jak mi do mikrofonu vrní kocour. I proto si to určitě chcete pustit.)

[prospercz]

Den 146

Bum. Bum. Bum. Salva. A pak další. Poprvé na trailu slyším výstřely. I přesto, že je to fakt daleko, celkem mě to zneklidňuje. Tady totiž má zbraň každý šílenec. Nepřijde mi, že by to byl lepší zp��sob, než když u nás nemá zbraň nikdo. Mám spíš pocit, že ti rozumní zbraně nemají a mají je většinou opravdu hlavně ti pomatenci. Celkem nebezpečná představa.

Dnešek byl celkem pěkný den. Probouzím se po dlouhé době do krásného východu slunce. Mraky máme pod sebou v údolí. Vychutnávám si ten pohled, protože vím, že do nich budu muset brzy vstoupit.

A taky že jo. Najednou je okolo mlha a všechno je mokré. Zase na mě prší ze stromů. Vosy kvůli vodě létají nízko a zas mě jedna píchne do pravého kotníku. Ještě se mi tam ani nezahojilo to minulé bodnutí…

Kolem oběda narazím na chatku Mike Ulrich. Vypadá skvostně, takhle nějak si představuju, že budu jednou bydlet. Ve dřevěném srubu někde na paloučku uprostřed hor. Tuhle si ale neužiju. Jsou zvěsti, že se tady vyskytuje norovirus, tak radši pokračuju dál.

Válím se v trávě vedle potoka a užívám si slunce. Udělalo se opravdu nádherně. Když už se balím, že zase vyrazím, překvapí mě na mokrém odpočívadle Wind. Němka, kterou znám už z pouště.

Wind se rozhodla jít z Kennedy Meadows dál do Sierry rovnou. Naneštěstí pro ní ale dostala hned záhy výškovou nemoc. A dost brutální, i s halucinacemi. Protože jí to dost vyděsilo, rozhodla se, že do Sierry už nepůjde. Nicméně chtěla projít Ameriku z bodu A do bodu B a tak celé pohoří obešla po lesních cestách v nížině. 500 mil takhle šla! Je to blázen.

[liberte-news]

Češky zdolaly jedenáctou nejvyšší horu světa. Jako první

Výstup zvládly bez umělého kyslíku a bez pomoci výškových nosičů a zabezpečení horských vůdců...

SPORT – Bývalé lyžařské reprezentantky Lenka Erlebachová a Karolína Grohová jako první Češky vystoupily na jedenáctou nejvyšší horu světa Gašerbrum I v pákistánském pohoří Karákóram. Na 8080 metrů vysokém vrcholu stanuly 28. července. Výstup zvládly bez umělého kyslíku a bez pomoci výškových nosičů a zabezpečení horských vůdců. Alfou a omegou výstupů ve vysokých horách je počasí. Letošní sezona…

[iveneverbeenthisdeadlol]

July '24

Similarily to another one of my posts, I was doing small sketches along the way of travelling across the continent lmao.

Švýcarsko (Switzerland mountains) - Markers & Ink pen & Colour pencil - 20/07/24

Pohoří (Mountains) - Ink pen - 20/07/24

[jirihrdy]

Svatý Mořic je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Žije zde asi 5 000 obyvatel.[2] Rozkládá se na horním toku Innu, na břehu jezera Moritzer See, v nadmořské výšce 1 822 metrů. Obec ze severu obklopuje pohoří Albula a z jihu pohoří Bernina. Jde o známé letní i zimní rekreační středisko, které vděčí za svou atraktivitu nejen lyžařským terénům v okolí a vývěrům minerálních železitých pramenů s velkým obsahem oxidu uhličitého, ale i ideálnímu klimatu údolí Engadin – slunce zde svítí přes 300 dnů v roce.

Ve Svatém Mořici se dvakrát, v letech 1928 a 1948, konaly zimní olympijské hry.

[pruvodcebih]

🐎 Jeden z nejkrásnějších pohledů je v Bosně a Hercegovině na divoké koně, kteří se svobodně prohánějí po bohatých horských pastvinách pohoří Krug, poblíž města Livno.

Jde o potomky koní používaných kdysi dávno v zemědělství a následně vypuštěných do volné přírody s příchodem moderní mechanizace.

Od druhé poloviny devadesátých let minulého století jejich počet pozvolna rostl z poválečných zhruba padesáti kusů na přibližně 200 kusů v roce 2010, kdy se začalo pracovat na jejich ochraně. V současné době jsou již plně divocí a po vysočině se jich prohání více než sedm stovek.

🎥: Ivo Krišto

[archivace]

Poněkud kuriózním pohořím z mnoha pohoří s názvem Beskydy je  Beskid Wyspowy která připomíná spíš menší vyvýšeninu během cesty po silnici - vhodnou například k občerstvovací zastávce - ale měla by zde být k nalezení i místa připomínající skutečné hory s výškou přes tisíc metrů... 

odkaz na rozcestník Beskydy Přehrada Bystřička - ekologická havárie na Bečvě - Blog iDNES.cz

[teryontheroad]

Chceme si zavzpomínat, jedeme do Dinárských hor, kde jsme před šesti lety zdolali nejvyšší horu Maglic. I tady už se pár věcí zmodernizovalo. Tehdy tady stsála malá stará budka s postelí a kamínkama, kde nám fousatý pán ručně zvedal závoru a opsal si naše doklady. Teď už zde stojí fungl nová elektronická závora s moderní chatkou a také se zvedla cena vjezdu. Děravá cesta ale zůstala stejná. Nahoru jedete téměř 445 minut rychlostí 10 km/h. Užijeme si odpoledne mezi volně se pasoucími krávami a prcháme do Černé hory - opět pohoří Durmitor.

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 37.

Střelné zbraně

Svět před Shen Zechuanem potemněl, teď stál Xiao Chiyemu mnohem blíž. Slyšel ho, jak říká: „Takže to de vážně ze mě. Je to dost pronikavý.“

Shen Zechuan změnil téma a zeptal se: „Přidali teď do arzenálu císařské armády střelné zbraně?“

„Bronzový zbraně.“ Přistrčil Xiao Chiye svůj prst ke špičce Shen Zechuanova nosu, aby si přičichnul. „Jak to bylo smíchaný s tvojí vůní, tak sem to chvíli nepoznal.“

„Já na sobě nemam žádnou vůni.“ Špička Shen Zechuanova nosu sebou lehce škubla. „Přepadl jsi vojenskou zbrojnici osmi velkých výcvikových divizí?“

Na střelné zbraně byly císařským dvorem uvaleny restrikce. Jakmile byly původní bambusové trubky vylepšeny do současných bronzových verzí, staly se výzbrojí praporu Chunquan osmi velkých výcvikových divizí. Jednalo se o smrtící zbraň, kterou však nebylo snadné ovládat. Projektily měly omezený dosah a nabíjení zabíralo čas. Úkolem osmi velkých výcvikových divizí ale bylo hlídat Qudu a většinou se tak potýkali spíše s pouličními rvačkami. Nejen, že by bylo velmi těžké využít v takových situacích jejich plný potenciál, navíc představovaly jistou zátěž. Proto osm velkých divizí jejich využívání příliš nepreferovalo a raději je odložilo stranou. Nakonec je vytahovali jen během každoročních cvičení na vojenském cvičišti.

Osmi velkým divizím nevyhovovaly, ale velmi by se hodily Libejské obrněné kavalerii. Libejská obrněná kavalerie byla těžká kavalerie s velmi malým počtem pěchoty a lehké kavalerie. Při boji upřednostňovala přímý útok, který zasáhl jako monstrózní přívalová vlna.

V prvních letech Da Zhou byla zřízena jízdní posádka nejprve v průsmyku Luoxia. A aby se vyrovnala vysoké rychlosti kavalerie Biansha, nebylo šetřeno na nákladech na nákup koní. Dokonce proběhl i pokus o vybudování ranče kavalerie Da Zhou. Nicméně všichni koně zaslaní ostatními kmeny Bianshy, byli často ve svých kmenech považováni za podřadné, zatímco koně, které si ponechaly, byli skutečnými statečnými oři, jež dokázali bojovat proti smečkám divokých vlků na úpatí pohoří Hongyan. Ve spojení s mačetami a statnými válečníky byli nepřemožitelní všude, kam přišli. A právě z toho důvodu založil Xiao Fangxu Libejskou obrněnou kavalerii s těžce obrněnými muži i koňmi, kteří na severozápadě vytvořili živou ocelovou stěnu, skrze kterou rychlé útoky kavalerie Biansha nedokázaly projít.

Na severozápadě byla nekonečná plocha pastvin. Kdyby mohla být Libejská obrněná kavalerie vybavena střelnými zbraněmi, pak by se útoky Bianšské kavalerie z dálky proměnily pro Libejskou obrněnou kavalerii ve výhodu. Útoky na dlouhé vzdálenosti vytvářely dostatečný prostor pro na nabití děl. Než by před ně vůbec dorazili, už by byli v dosahu střelných zbraní. Libei by rozhodně pomohli k posílení jejich moci a síly, podobně jako kdyby byla tygrovi nadělena křídla.

„I bez Xi Gu'ana je to pořád osm velkejch výcvikovejch divizí.“ Přistoupil Xiao Chiye o krok blíž a hrudníkem postrčil Shen Zechuana dopředu. „O rabování ve vojenský zbrojnici vůbec nemůže bejt řeč. Jen na chvíli změnily pána. Nedělej si s tim starosti. Mam je jenom na hraní.“

Shen Zechuan ušel několik kroků, jakoby ho to opravdu nezajímalo a řekl: „Nemůžeš prostě tu deku zvednout a normálně jít?“

„Dny sou krátký a noci dlouhý. Tak proč si neužít procházku?“ Usmál se Xiao Chiye. „Chceš si se mnou jít taky pohrát?“

„Když ses k nim nedostal otevřeným a čestným způsobem, bylo by lepší je radši schovat.“ Zvedl Shen Zechuan přikrývku a vyšel z pod ní ven. „Promenáduješ se po Qudu a přitom smrdíš střelnym prachem. Máš štěstí, že je noc.“

„I kdyby byl den, je to jedno.“ Vzal si Xiao Chiye polštář pod paži, zatímco v druhé ruce svíral přikrývku. Očima přitom přelétl přes okapy na verandě. „Kdo neví, že si já, Xiao Ce'an rád hraju? I když mam v ruce zbraň, je to jenom proto, abych střílel ptáky.“

Zdůraznil slovo ptáci tak, až se Gu Jin a Ding Tao na střeše otřásli.

Jakmile Xiao Chiye vstoupil dovnitř, hodil deku i polštář na postel, na druhý nebo třetí pokus si zul boty a přešel přes vlněný koberec s úmyslem se jít vykoupat. Už si stačil dokonce sundat polovinu oblečení, když vyklonil horní polovinu těla zpoza závěsu: „Už ses koupal?“

Shen Zechuan si vypláchnul ústa a řekl: „Jo.“

Xiao Chiye se tedy rychle vykoupal sám. Jakmile vyšel ven, ještě si otíral vodu ze zátylku, když si všiml, že si Shen zechuan už stačil lehnout zády k němu. Podíval se na jeho zátylek, který byl tentokrát pevně zakrytý, než si rychle osušil vlasy a sfouknul svíčku.

Shen Zechuan poslouchal, jak se Xiao Chiye posadil na pohovku a otevřel krabici, jakoby něco hledal.

„Lanzhou.“ Zavřel Xiao Chiye krabici a zeptal se: „Spíš?“

Shen Zechuan bez emocí odpověděl: „Jo.“

„Soudní dvůr dneska předvolal hodně doktorů, ale nikdo se neodvážil upozornit císařskou lékařskou akademii.“ Řekl Xiao Chiye. „Cos Ji Leiovi udělal?“

Shen Zechuan se na oplátku zeptal: „Chceš poslouchat takhle pozdě v noci strašidelný historky?“

„Zejtra ráno se chystaj vyslechnout strážný císařský věznice.“ Řekl Xiao Chiye.

Stačilo jít s proudem. Shen Zechuan nevěděl, jestli by dokázal Hai Liangyi tolerovat, co udělal, ale věděl, že Xue Xiuzhuo ano. Xue Xiuzhuo konečně získal přiznání, které chtěl, takže mu už Ji Lei nebyl k ničemu. Tuhle obtížnou situaci vytvořil Shen Zechuan, ale ani jednou ho nenapadlo ji po sobě uklidit, protože nemusel, zatímco Xue Xiuzhuo a Xi Hongxuan museli. Přemýšlejíc až do tohoto bodu, Shen Zechuan řekl: „Neudělal jsem nic proti pravidlům. I když budou vyšetřovat...“

Xiao Chiye si lehnul, ale pak se zase posadil a řekl: „Usuš mi vlasy.“

Shen Zechuan zavřel oči a předstíral, že spí.

„Přestaň dělat, že spíš. Šup.“ Řekl Xiao Chiye. „Lanzhou.“ „Shen Lanzhou.“

Postel se náhle propadla. Shen Zechuan šokovaně otevřel oči. Jeho deka byla pryč, Xiao Chiye se vmáčknul za něj a svojí mokrou, kapající hlavu mu přitiskl na záda, čímž je okamžitě promočil.

Shen Zechuan si přitáhl přikrývku zpátky a řekl: „Xiao'Er, copak sou ti tři?!“

„Víceméně.“ Odpověděl Xiao Chiye líně. „Copak už nespíš? Prosim, pokračuj.“

Jenomže čím více se Shen Zechuan snažil spát, tím byl mokřejší, jak se na něj lepil ten studený chomáč vlasů. A za ním byl Xiao Chiye, který voněl jako ten modrý kapesník.

Shen Zechuan otevřel oči a řekl: „Teď je moje oblečení mokrý.“

Nikdo neodpověděl.

Shen Zechuan pokračoval: „Přestaň předstírat, že spíš.“

„Xiao'Er.“

Shen Zechuan se ve tmě podepřel rukama a řekl: „Xiao Ce'ane, ty seš vážně debil.“

Ten debil mu z ohleduplnosti podal suchý kapesník, otočil se k němu zády a čekal.

+++

Mezitím Ding Tao na střeše stáhnul ruce a řekl: „Je tu taková zima. Obávám se, že to tuhle zimu nebudeme mít lehký.“

Gu Jin mu podal vak s vínem, promnul si ruce a řekl: „Držíme hlídku už druhou noc. Zejtra ráno by nás měl někdo vystřídat.“

Ding Tao se napil vína, což ho trochu zahřálo, založil si ruce do rukávů a také si lehl. Při pohledu na noční oblohu řekl: „Dneska v noci se taky nic neděje.“

„Úkol je náročný a cesta je dlouhá.“ Zadělal Gu Jin vak s vínem, když v tom mu náhle cuklo v uších. Okamžitě se převrátil na břicho, jeho oči se pohybovaly tam a zpět v nekonečné temnotě jako sokol.

Ve větru se ozval rychlý zvuk šlapání po sněhu. Gu Jin jednal rozhodně a švihl rukou, aby odrazil letící čepel. Pak špitl: „Severozápadní roh!“

Ding Tao ihned vyskočil, přeskočil střechu a bleskovým pohybem ruky sekl do tmy.

Uhlově černý hábit se v noci hladce vyhnul jeho ráně. Jako duch se skryl ve stínu ve snaze uprchnout. Pružný Ding Tao zůstal viset z okapu hlavou dolů. Nečekal, že mu v tu chvíli přímo do obličeje vletí ocelové jehly. Odrazil je násadou štětce, ale když se znovu podíval, pachatel byl už pryč.

Ding Tao tiše přistál na zemi. Jeho umění qinggong bylo natolik výjimečné, že po sobě nezanechávalo žádné stopy.

Gu Jin se rozhlédl po okolí a řekl: „Vynikající bojová umění. Kdo by si pomyslel, že unikne mým očím. Tao-zi, dokážeš říct, kdo to byl?“

Ding Tao sebral ocelové jehly z verandy a sevřel je mezi konečky prstů, aby si je prohlédl. Během krátké chvíle toho dokázal hodně zjistit: „Jsou tenké jako vlasy, namočené v hadím jedu. Nepochází z Qudu, ale jsou dovezené z přístavu Yongquan ze třinácti měst Juexi. Jeho qinggong byl dobrý a jeho schopnost skrýt svůj dech výjimečná. I když s sebou neměl široký meč, pravděpodobně patří k císařské tělesné stráži.“ Vložil si opatrně ocelové jehly do své vlastní bambusové trubky a vyskočil zpět na střechu.

„Císařská stráž odvolala spoustu svých členů z úřadu. Kvalifikovaných mužů je ve čtvrté třídě a níž málo.“ Řekl Gu Jin: „Kdo by v tuhle hodinu chodil do sídla našeho prince, aby tu slídil?“

„Těžko říct.“ Dotkl se Ding Tao ve strachu své hrudi. „Málem mi propíchnul knihu.“

Gu Jin, ztracený v myšlenkách, se napil vína.

Ding Tao se posadil se zkříženýma nohama a začal tichým tónem říkat: „Ta kniha mě provází už dlouho. Navíc to byla odměna od choti dědičného prince. I když jsme bojovali s těma bianšskejma plešounama, nikdy se jí nic nestalo. Tohle bylo těsný. Vážně hodně těsný. Je tam napsáno tolik důležitejch věcí. Věděls, že knihu mýho otce ukradli, když mu podřízli hrdlo? Můj bože. Mam v ní zapsaný všechny důležitý věci. Už tenkrát sem se za ní hnal, až sem málem umřel. Jin-ge, řikám ti. Každej chlap by si měl vést deník, protože ve stáří začne zapomínat. Tak jako ty. Celej den piješ tolik vína, že před čtyřicítkou pravděpodobně zapomeneš, kolik peněz už sis nakřečkoval. Proč neřekneš mě? Já si to zapíšu a zapamatuju...“

Gu Jin si nacpal do uší vatu a začal meditovat.

Dalšího dne se Shen Zechuan probudil jako první. Nespal. S Xiao Chiyem za sebou se oba celou noc přetahovali o přikrývku sem a tam. Kromě toho Shen zechuan ani nedokázal pořádně zabrat s takovým hromotlukem vedle sebe.

Xiao Chiye ležel nehybně v klidném spánku, zatímco objímal polštář.

Shen Zechuan čekal, až se probudí. Místo toho se ale nakonec dočkal něčeho jiného. Ta jeho vztyčená část těla se mu přitiskla na hýždě. Překypující elánem, horká a úplně zřejmá. Teplota v posteli stoupla. Nevěděl, jestli Xiao Chiyeho probudilo horko nebo jeho tvrdost. V každém případě chraplavým hlasem zaklel a jedním plynulým pohybem se posadil. Hodil polštář na stranu a pohlédl na Shen Zechuana, jen aby viděl, že ho sleduje. Jednou rukou se chytl za vlasy a druhou popadl deku, jíž ho zakryl, aby nekoukal. Pak vstal z postele a zamířil rovnou do koupelny, aniž by si nazul boty.

Chen Yang čekal venku a poslouchal jakékoliv známky aktivit zevnitř, když uviděl Shen Zechuana vyjít ven. V ten moment nějak nevěděl, co říct, ale Shen Zechuan zcela přirozeně ukázal směrem k lázeňské místnosti a odešel.

V době, kdy se Xiao Chiye vrátil, už měl čistou hlavu. Trochu se nasnídal a přitom poslouchal Chen Yanga vyprávět o včerejším vetřelci.

„Císařská tělesná stráž?“ Zamyslel se Xiao Chiye na chvíli, než pokračoval: „Nepřišel kvůli mně. Pravděpodobně to bude někdo, kdo měl dohlídnout na Shen Lanzhouho.“

„Pak je to člověk císařovny vdovy.“ Řekl Chen Yang. „Ale schopných mužů je teď málo, tak jak by se někdo takový mohl nacházet mezi císařskou tělesnou stráží?“

„Vody císařské tělesné stráže pramení hluboko...“ Vstal Xiao Chiye. „Teď pudu k rannímu zasedání dvora. Znovu si promluvíme, až se vrátim.“

+++

Když se zasedání dvora začalo chýlit ke konci, posadil se Li Jianheng, držící se ohřívače rukou, do síně Mingli a sledoval, jak se různí funkcionáři rozmístili po obou stranách. Přitom se s obavami zeptal: „...Takže byl rozsudek vynesen?“

Xue Xiuzhuo poklekl a řekl: „Abych odpověděl Vašemu Veličenstvu, Ji Lei se plně doznal ohledně svého úmyslu vzbouřit se na lovištích Nanlin. Důkazy proti němu jsou nyní přesvědčivé. Soudní dvůr pracoval celou minulou noc, aby vám byl starší sekretariátu Hai dnes schopný předložit jeho přiznání. Půl měsíce před a po případu frakce Hua vedly tři soudní kanceláře opakovaně společné procesy. Dva zástupci velitelů a čtyři pomocní velitelé císařské tělesné stráže v čele s Ji Leiem jsou všichni odsouzeni k okamžité popravě stětím, zatímco soudce a doprovodní velitelé praporu z lovišť Nanlin jsou odsouzeni k vězení, kde budou na popravu čekat.“

„Jestli byl rozsudek vynesen, tak je vše, jak má být.“ Řekl Li Jianheng. „Pracoval jsi tvrdě, starší sekretariátu. Neměl bys tak dlouho stát. Přineste mu židli.“

Jakmile se Hai Liangyi posadil, Li Jianheng pokračoval: „Od rodu Hua je skutečně odporné spolčit se s eunuchy a císařskou tělesnou stráží, za účelem povstání! Pan Rugui, jako ředitel ředitelství ceremoniálů držící štětec, toužil jen po moci a bohatství. Je podlý a nenapravitelný. Takový člověk nesmí být držen ve vazbě, měl by být okamžitě sťat! To, co mi předtím starší sekretariátu řekl, mi způsobuje dodnes bezesné noci. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že odteď budu tvrdě pracovat pro prosperitu státu.“

Hai Liangyi okamžitě vstal a znovu se uklonil.

Li Jianheng rychle zvedl ruce a řekl: „Posaď se, starší sekretariátu, prosím, posaď se. Existuje stále hodně záležitostí, u kterých budu potřebovat radu staršího sekretariátu a doufám, že budou v budoucnu všichni pracovat jako jeden, aby mi pomohli. Pokud budete mít, co říct, můžete zde směle vyjádřit svůj názor.“

Xue Xiuzhuo překvapeně vzhlédl, ale jeho výraz zůstal neutrální. Společně s ostatními úředníky po své levici i pravici poklekl, chválíc takové rozhodnutí.

Li Jianheng vzrušeně pokynul všem, aby vstali. Sám řekl ještě několik slov, než je propustil a pozval pouze staršího sekretariátu Haie, aby zůstal a povečeřel spolu s ním.

Xiao Chiye byl náhodou s Xue Xiuzhuem, když vycházel ven.

Xue Xiuzhuo řekl: „Zajímalo by mě, co místokrál řekl Jeho Veličenstvu. Kdo by si pomyslel, že Jeho Veličenstvo prokáže moudrým takovou úctu.“

„Jeho Veličenstvo je mladé a silné a teď akorát nastává ten pravý čas, aby ukázalo, co v něm je. I kdybych neřekl nic, stejně by to udělalo samo do sebe.“ Řekl Xiao Chiye. „Dvůr pro soudní přezkum byl v těchto dnech hodně zaneprázdněn. Pro vaší excelenci Yanqinga to muselo být těžké.“

„Člověk se přirozeně stará o všechny záležitosti, které se týkají jeho funkce. Je to mou povinností.“ Jak Xue Xiuzhuo mluvil, podíval se na Xiao Chiyeho s úsměvem. „Slyšel jsem, že místokrál poslední dva dny pilně dojíždí na horu Feng. Je tam něco zábavného?“

Xiao Chiye se také usmál a odpověděl: „První sníh na hoře Feng nemá na světě obdoby a navíc tam bylo nedávno spatřeno několik jelenů. Přemýšlel jsem, že si trochu zalovím. Kdybyste měl čas, chtěl byste se tam zajet společně podívat?“

Xue Xiuzhuo lehce mávnul rukou a řekl: „Já jsem jenom slabý učenec. Co bych tak mohl vědět o lovu? Nechtěl bych kazit místokráli náladu.“

Oba muži se rozešli u vchodu do paláce. Jak ho Xiao Chiye viděl se vzdalovat, jeho dřívější úsměv pohasl.

Chen Yang už na něho čekal u kočáru. Když dorazil, zvedl pro něho závěs a zároveň řekl: „Místokráli, ctihodný shifu již vyrazil do Qudu.“

Xiao Chiye přikývl. Chen Yang chvíli váhal, než pokračoval: „Náš člověk u dvora pro soudní přezkum přinesl zprávu, že je Ji Lei mrtvý.“

Xiao Chiye se zeptal: „Jak zemřel?“

Chen Yang zagestikuloval a tiše řekl: „Byl stažen z kůže tak, že nevypadal ani jako člověk ani jako duch. Včera v noci byl na pokraji smrti, ale Xue Xiuzhuo ho nechal držet se posledního dechu, dokud nebylo Jeho Veličenstvu předloženo přiznání. Teprve potom ho nechal vydechnout naposledy.“

Xiao Chiye se mlčky posadil.

Chen Yang řekl: „Ji Lei před pěti lety v císařské věznici vyslýchal Shen Zechuana a nechal Fengquana, aby ho veřejně ponížil oslí pečení. A nyní mu to Shen Zechuan vrátil oko za oko a proměnil Ji Leie v... Pomstychtivá povaha té osoby je evidentní. Místokráli, mezi ním a námi je také nepřátelství. Je příliš nebezpečné ho nechávat zůstávat s námi.“

Xiao Chiye si zatočil prstenem na palci, ale neodpověděl.

[nukaseeds-cz]

Vliv mrazu na pěstování konopí: Pochopení a strategie zmírnění dopadů

Námraza je meteorologický jev, při kterém se na povrchu vytvoří vrstva ledu v důsledku poklesu teploty pod bod mrazu (0 °C).

Vliv mrazu na pěstování konopí - Obsah

Vliv mrazu na konopí

Mrazuvzdornost a odolnost konopí

Strategie pro zmírnění následků mrazu

Závěrem

Konopí je odolná rostlina, které se daří v různých klimatických podmínkách. Některé podmínky prostředí, jako například mráz, však mohou vážně ovlivnit jeho růst a produktivitu.

Námraza je meteorologický jev, při kterém se na povrchu vytvoří vrstva ledu v důsledku poklesu teploty pod bod mrazu (0 °C). Pro konopí, teplomilnou plodinu, je náročné odolávat těmto nízkým teplotám. Účinek mrazu na rostliny konopí může být zničující, což vede ke značným ztrátám na úrodě a snížení kvality výnosů.

Vliv mrazu na konopí

Když mráz zasáhne rostlinu konopí, způsobí poškození na buněčné úrovni. Voda v rostlinných buňkách může zmrznout, rozpínat se a poškozovat buněčné stěny. To může vést k vadnutí, změně barvy a nakonec k úhynu rostliny.

Zejména ve fázi kvetení je riziko spojené s vystavením mrazu větší. Křehké trichomy, které pokrývají květy konopí a jsou zodpovědné za produkci kanabinoidů, jako jsou THC a CBD, jsou náchylné k poškození mrazem. Mráz může způsobit prasknutí těchto trichomů, což vede ke ztrátě účinných kanabinoidů a terpenů, a tím ke snížení celkové kvality úrody.

Pokud navíc poškození mrazem zasáhne rostlinu v raných fázích růstu, může zbrzdit její vývoj a snížit celkový výnos. Mráz může také vytvořit ideální prostředí pro růst patogenů, jako jsou plísně a houby, což dále ohrožuje zdraví plodiny.

Mrazuvzdornost a odolnost konopí

Ne všechny odrůdy konopí jsou mrazem ovlivněny stejně, protože mají různou odolnost. Některé odrůdy, zejména ty, které pocházejí z chladnějších oblastí, jako je například pohoří Hindukuš, vykazují vyšší odolnost vůči mrazu. V průběhu času se vyvinuly tak, aby v těchto drsných podmínkách přežily, a to díky silnějším stonkům a listům a zrychlenému cyklu kvetení, aby se vyhnuly nástupu zimy.

Na druhou stranu jsou odrůdy pocházející z tropických oblastí často náchylnější k poškození chladem. Pochopení těchto genetických rozdílů je zásadní při výběru odrůd pro pěstování v oblastech, kde je mráz běžným jevem.

Frost mitigation strategies

Správné načasování: Jednou z nejúčinnějších strategií ochrany rostlin konopí před mrazem je správné naplánování vegetačního období. Pěstitelé konopí by měli vzít v úvahu místní termíny mrazů a snažit se sklízet před prvním očekávaným mrazem sezóny.

Kryty proti mrazu: Pěstitelé mohou k izolaci rostlin použít mrazové přikrývky nebo kryty, které vytvářejí teplejší mikroklima. Tyto ochranné kryty zachycují teplo z půdy a chrání rostliny před poškozením mrazem.

Umístění : Pěstování konopí na místě, které přirozeně zmírňuje účinky mrazu, například na jižním svahu, může být výhodné. Toto umístění umožňuje maximální oslunění a přirozené zadržování tepla.

Ohřívače a stroje: Ve velkých provozech lze k udržení tepla ve sklenících použít ohřívače. Podobně mohou větrné stroje cirkulovat teplejší vzduch shora do korun rostlin, čímž se snižuje riziko vzniku námrazy.

Pěstování v interiéru: Pěstování pod střechou poskytuje kontrolované prostředí, kde lze přesně řídit teplotu, vlhkost a světlo, což prakticky eliminuje riziko mrazu.

Závěrem

Závěrem lze říci, že ačkoli mráz může pro pěstování konopí představovat značnou výzvu, pěstitelé mohou toto riziko minimalizovat, pokud správně znají potřeby rostlin a přijmou správná ochranná opatření. Začlenění odrůd odolných vůči mrazu, vhodných míst pro výsadbu a ochranných nástrojů může zajistit kontinuitu a kvalitu produkce konopí i v chladnějších klimatických podmínkách.

Pokud se rozhodnete pěstovat vlastní rostliny konopí, vždy si kupujte kvalitní a čerstvá semena konopí. Můžete se podívat na semena od Nukaseeds.

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[energiezivota]

Když zlobí dna, pomůže Flor de Arena

Lidé trpící touto podmínkou často hledají alternativní metody léčby, aby zmírnili své obtíže. Jedním z přírodních léků, který získává stále více pozornosti, je peruánská bylina Flor de Arena. Historie a tradiční užití Flor de Arena je tradiční bylina používaná v peruánské lidové medicíně po mnoho generací. Indiáni z Andského pohoří ji používali k léčbě různých zdravotních obtíží, včetně kloubních…

[prospercz]

Den 142

Je září! Poslední měsíc, co tady budu. Do konce mi zbývá už jen asi 20 dní chůze. Neuvěřitelný, jak to letí. Asi nejlíp jde vystihnout den podle toho, kolik jsem udělal fotek. Fotím celkem sporadicky, ne každou blbinu. Když prší, nefotím vůbec. Dneska jsem udělal přes 20 fotek, to je na mě docela hodně.

Začalo to už ráno. Jak jsem si přál, dostal jsem výhled na Mt. Adams se svými ledovci a špičkou zahalenou v mracích. Pak se přede mnou dopoledne z mraků na chvilku objevila hora Mt. Rainier (4392 m.n.m.). Ale jen na okamžik, budeme si na ni muset ještě počkat. Je to nejvyšší hora celého Kaskádového pohoří, dokonce o trošku vyšší než Mt. Shasta.

Odpoledne se vyjasnilo a vykouklo i sluníčko, které začalo sušit okolní mokrou zem a keře. To se hned líp šlape. Další příležitost fotit jsem dostat díky Cispus průsmyku (cca 1960 m.n.m.). Není tak majestátní jako ty v Sieře, ale i přesto je z něj krásný výhled na okolní strany. Jestli budou další dny jako tohle odpoledne, budu se muset Washingtonu omluvit.

Ještě jsem dneska stihl nasbírat a sníst plné hrsti borůvek, dostat domácí sušenku od nějaké postarší hikerky a potkat na trailu 4 lamy. Celkem pohodový den. Kéž by bylo hezké počasí, dělá to strašně moc.

Kempujeme se Stir it upem kousek za tím průsmykem v malém osamoceném lesíku. Ušli jsme 29 mil, zítra máme v plánu 21, ale horším terénem. Snad stihneme dojít do ski resortu než začne navečer pršet. Máme tam i další balíček s jídlem. Ležím ve stanu a poslouchám, jak mi vítr naráží do stanu. Je to celkem síla, i když jsem schovaný mezi stromy. Tak snad dneska neodletím.

[tridniblog]

Dopravní uzel ve 2000 m.n.m.  

Dnes si představíme šerpy jako jeden ze světových unikátů. Zavítáme tedy k našim sousedům na Slovensko, konkrétně do Vysokých Tater, kde se setkáme s někým, kdo nám tuto náročnou činnost více přiblíží.   

Zdravím, Tomáši, vy jste ve Vysoký Tatrách téměř vyrůstal. Měl jste tedy již od dětství jasnou vizi o svém budoucím povolání? 

Zdravím, máte pravdu, s rodiči jsme vskutku do Tater jezdili téměř každý víkend, bydleli jsme ve Sterém Smokovci, tudíž by se dalo říci, že jsme pohoří měli hned za domem. Zamiloval jsem si ten horský klid, pocit nekonečné volnosti a výhled z vrcholků hor. Šerpy jsem obdivoval, připadalo mi téměř nemožné, jak těžký náklad utáhnou až do výšin. Toto povolání jsem si tedy zvolil asi už v dětství, vzrušoval mě ten adrenalin při šplhání.  

Výstup v horách je vskutku plný adrenalinu, to mohu potvrdit (*smích*). Máte nějaký svůj nebezpečný zážitek, s nímž byste se chtěl podělit? 

No, na každého šerpu spadá zodpovědnost, to je zřejmé. Skály jsou strmé a jeden špatný krok by nás mohl stát život. K tomu každý na zádech neseme cca stokilový náklad, jsme jediná zásobovací možnost některých horských chat stojících ve vyšších polohách bez přístupu po silnici. Vynášíme tedy nejen běžné potřeby, jídlo, pití, ale třeba i křesla, stoly a podobně. Jen jednou se mi stalo, že jsem při výstupu, zrovna na Téryho chatu, téměř spadl ze svahu. Byla mlha a lehce sněžilo. Sníh byl kluzký a hluboký, tudíž mi ani mačky na botách nepomohly. Uklouznul jsem na úbočí a jel pěknou řádku metrů dolů, dokud jsem se nezachytil cepínem. Musel jsem se dostat zpět na cestu, aniž bych ztratil náklad. Byl jsem znaven a svaly mi začaly vypovídat službu. Nakonec jsem se vyškrábal zpět, ale musím přiznat, že jsme měl srdce až v krku.

Vím, že máš před sebou ještě dlouhý kus cesty na zpět, za chvíli spadne mlha. Nebudu tě tedy více zdržovat. Děkuji za čas, který si mi věnoval. 

Žádný problém, rád jsme s vámi pohovořil. Tak snad zase někdy na shledanou. 

Kovářová

[svetlonadyatlovpass]

Severní Ural (přehled)

Severní Ural začíná od příčného údolí Šcugoru a táhne se v délce 500 km a šířce 100 až 120 km k pramenné oblasti řeky Kos’vy na cca 59° 30′ s. š.; nadmořské výšky se pohybují kolem 700 až 800 m n. m., nejvyšší vrcholy přesahují 1 200 m n. m., a to hlavně na severu (1 617 m) a jihu pohoří (1 569 m) Severní Ural – Mapy.cz Výpis článků k tématu dle abecedy A/Z: Pojasovyj kameň…

[jirihrdy]

#Dolomity (italsky Dolomiti, německy Dolomiten, v ladinštině Dolomites) jsou jedním z horských masivů Italských Alp. Rozkládá se v severní části Itálie, na východ od Bolzanské kotliny. Pohoří nemá jednolitý hřeben, skládá se z mnoha menších, často velmi rozličných horských skupin. Oblast charakterizují typické dolomitické prvky jako stolový povrch některých masivů, srázné stěny, věžovité vrcholy, rozeklané skalní hřebeny a takřka bizarní tvary některých štítů. Na území Dolomit jsou snad všechny typy horské krajiny – od horských luk, přes rozmanité skalní masivy, kotliny s jezery až po ledovec na severních svazích nejvyššího vrcholu Marmolady. Dolomity byly zapsány v roce 2009 na seznam světového dědictví UNESCO.