#orlickehory | Explore Tumblr Posts and Blogs

sunakashi · 7 years

Text

FKT CHKO Orlické hory

Petr měl v hlavě tuhle FKT trasu a náhodou jsme se dostali k tomu, že se o ni podělil. Přestěhoval se totiž nedaleko místu, kde jsem vyrůstal. Místu, odkud jsou Orlické hory vidět. Nejdříve jsem se mu zmínil o trase, která se hor pouze dotýká. Od zámku Opočno k zámku v Novém Městě nad Metují přes Kouty v Orlických horách. V tu chvíli mi Petr ukázal tenkou červenou linii táhnoucí se napříč celým CHKO Orlické hory. Neváhal jsem. Ihned jsme se domluvili na nejbližším možném termínu. První březnovou sobotu, kterou jsem nakonec o týden posunul. Stále s dotazem: „Heleď to tam ještě bude sníh co?“ „Bude, ale většina trasy je po magistrále, která je upravená pro běžkaře.“

Trasa má přesně dané body startu u značky CHKO Orlické hory v Olešnici. Celá po červené turistické značce včetně vrcholových bodů Vrchmezí, Velká Deštná (vrcholový bod na zelené turistické) a Anenský vrch. Závěr u značky Zemská brána za silničním mostem. Délka a převýšení horského maratonu cca. 42.5 km a +1193 m.

Setkali jsme se usměvaví v Dobrušce a vyrazili autobusem do Olešnice. Pan řidič se nás zeptal, jestli jedem běhat. Musela to být jen řečnická otázka. A pak se podivoval, proč potřebujeme zastavit na zastávce Olešnice, dolní. Začínat cokoliv z toho místa totiž běžně nedává smysl.

Kontrolujeme vybavení. Na svou váhu 80 kg mám na takovou vzdálenost 1 litr vody a 4 gely plus tyčinku (dvě hodiny před startem ještě dvě porce kaše k snídani). Boty by se hodily s Gore-texem, ale třeba by ani ten nepomohl, jak by se promáčely ponožky od kotníků. Takže náhradní ponožky a triko na výměnu v cíli. Jinak vrstvy dle aktuálního počasí. Pro jistotu se hodí termofolie, nabitý telefon, hotovost. Oba máme věci proti promočení zabalené v uzavíratelných potravinových foliích z IKEA. Tak přemýšlí běžci?!

Představujeme si plán, jak zdoláme trasu nanejvýš za 4 hodiny a budeme mít 50 minut na 4.5 km dlouhou cestu na nejbližší autobus, kterým se dostaneme zpět domů. Mít zajištěný odvoz autem je komfortnější varianta. Nelze ji aplikovat vždy. J

Je 8:29. Jsme u počátečního bodu na silnici v Olešnici v Orlických horách 575 m. n. mořem. FKT pokus zaznamenáváme fotograficky a podstatný je GPS záznam hodinkami nebo jiným zařízením.

Konečně běžíme.

Po průběhu městečkem se člověk zapotí dlouhým stoupáním až na Vrchmezí 1084 m. n. m. Za normálních podmínek je to nejobtížnější (nejpomalejší) část trasy. Převýšení 500 m na 5 km. Chvilku mi trvá, než se zapracuju a sžívám se s chováním nohou na sněhovém podkladu. Na CR v segmentech to dnes nebude. Krajina je krásná i přes oblačnost. Na horizontu spatříme několik srnek. Jsme v protivětru. Na lov dobrý.

Ihned při napojení na běžkařskou trasu běžkaře i potkáváme. První skalp. Je to taková kratochvíle. Sbírat předběhnuvší „běžkaře“ jako bonusový body. Po upravené cestě na skate se běží pěkně, akorát přituhlo a je mlha. Při jednom seběhu se míjíme s běžkyní, což nás překvapuje. Šlapala do toho slušně. Jsou zde i běžkaři, které táhne pes. Cesta na Šerlich a k Masarykově chatě vede podél hranice s Polskem a je dost frekventovaná na to, aby zde byl i přes sníh běhatelný terén. U chaty občerstvujeme, při seběhu blbneme až mi padá čepice a Petr mě upozorňuje, že teď cestou na Velkou Deštnou to bude jeden skalp za druhým.

Až je mi těch lidí líto. Běžky jim podkluzují. Dřou se. Za celé stoupání potkáme jen zhruba dva páry, které lze označit za sportovce na běžkách. Ještě zoufaleji vypadá jeden tatínek s malým dítětem. Pod vrcholem kiosek, u kiosku houfíček a kolem dva magoři, co si pískají, jak jim to běží. Než dorazí na zcestí, kde se nechce věřit, že tudy vede červená turistická. Cestu na Tetřevec připomíná pouze průsek lesem. Místy ani to ne, kvůli popadaným stromům.

To je karma hoši. Smějete se, že běžíte rychleji, než oni jedou? Za odměnu cesta v zimě nepoužívaná. Snažím se odlehčit situaci tvrzením, že zapadáme pouze po kolena nikoliv až po kyčle. Tak na to taky došlo. 20-24 km byl očistec na morálku. Běžet se nedalo, ba ani rychle jít. Započaly obavy o cílový spoj domů. Já měl teda v hlavě hlavně to, jak mi dá přítelkyně sežrat, že to byla pěkná blbost jít běhat po zasněžených hřebenech. Petr přišel s motivační řečí: „Musíme být jako ta myška, co spadla do mléka, a tak šlapala, dokud z něj neudupala máslo a zachránila se.“ Já na to: „Abychom nedopadli spíš jako ta žába hozená do vody, co nepozná, že už se vaří!“

První naději nám dala objevená běžkařská stopa. Pak zaštěkal pes a v mlze se objevila kaple. Civilizace. Jaká to úleva. Hallelujah! Občerstvit se a začít stahovat ztracený čas. Sbíháme k Mezivrší a odtud začíná naše napojení na obranou linii pěchotních srubů a tvrzí. Potkáme jich sedm a občas je to až magické. Únava stoupá. Na Anenský vrch vede segment, o který se ani nepokoušíme. Jsme rádi za dlouhé úseky mírně z kopce a každé stoupání už je hodně o morálu nepřejít do chůze. Závěr trasy se houpe Žamberskými lesy seběhy jsou zde namrzlé a posledních pět set metrů mi trvá 7 minut. Tak mi to klouzalo na kamenných schodech k Zemské bráně. Petrovy Scarpy byly na takovém podkladu jistější, a tak mě stihl ještě natočit.

FKT trasa dokončena za 4:26. Máme v tu chvíli pouze 25 minut na přesun do čtyři kilometry vzdálených Bartošovic na autobus. Z povinnosti se dáváme znovu do klusu s myšlenkou na stopování. Zastavilo nám hned druhé auto. Kluci s tátou z Přerova, co jedou na otočku do Deštného na Big Air snowboardistů a akrobatických lyžařů. Vezeme se, povídáme a vše je již historie.

#fkt orlickehory trailrunning

0 notes