#oneyearabroad

[carolmorgan]

První měsíc v USA

Hello :))

Je konec srpna to znamená, že se blíží můj první měsíc tady. Utíká to strašně rychle a strašně moc se toho tady děje. Celý týden je kolem 35°C, takže umírám, ale stejně chodím na výšlapy nebo výlety. Konec srpna taky znamená začátek školy pro děti, což pro většinu Au Pair znamená jednu z nejlepších věcí, ale mě to je tak nějak asi jedno, jelikož mám starší děti, který jsou stejně pořád někde v tahu s kamarády :D Spíš naopak, hokejová sezóna začne, škola začne a já budu v jednom kole. Největší problém zatím je americká strava. Pro mě ne, já si uvařím, ale musím se učit, co vařit pro kluka, který je teda mega vybíravý. Ale co si budem, je to amerika a tady se jede všecko z prášku. Hodně mě pobavily vajíčka v prášku a nebo když chcete bejt za ty, co jedou zdravý životní styl, tak si koupíte předrozklepnutý. Jsou v krabici co vypadá jak na mlíko. Takže budoucí Au Pairky - vaření se opravdu bát nemusíte. Já si teda vařím zvlášť, protože tohle není pro mě. Kromě vaření většinu času strávím v autě - cca. 3 hodiny denně. Nicméně to mi opravdu nevadí, protože řídím ráda.

Každopádně věc, kterou tady nemůžu rozdejchat, je recyklace a plýtvání jídlem. Ale třeba se to týká jen místa, kde žiji. Doufám! Ale z lidí, co jsem zatím poznala, recykluje jeden člověk. Například moje rodina kupuje 0,5l lahvičky s vodou (cca 50 týdně). Všechny jdou do koše. A takový ty znovuuzavíratelný sáčky na zip jsou tu na jedno použití. Igelitový tašky? Amíci nemají rádi, když se jídlo míchá, takže když jsem poprvé přijela z nákupu, tak jsem měla 20 až 30 igelitek. Od té doby nosím svojí tašku a pár igelitek z domu na to jídlo zvlášť. No a pak tu máme to plýtvání jídlem, to mi dává hodně zabrat. Každý týden se udělá obrovský nákup a pokaždé se z toho minimálně polovina vyhodí. To mě dost dráždí, nicméně tu nejsem proto, abych měnila zvyky rodiny, ale abych se dozvěděla něco o jejich kultuře. Takhle to prostě dělají. Navíc nechci bejt jenom negativní, všecko ostatní je tu strašně fajn. Rodinka je super. Každou volnou chvíli seberu auto a jedu někam objevovat. V podstatě se každý den naučím něco nového!!  Za tři týdny jsem stihla 4 státy, což si myslím, že je skvělý skóre. Navíc příroda je tady nádherná, spousta zeleně a vodních ploch. Takže mám v plánu nějaký campování a až se trochu ochladí, tak bych chtěla navštívit zábavní park - horský dráhy a tak - to já rozhodně můžu :))))

p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 0.0px 0.0px; font: 12.0px 'Helvetica Neue'; color: #454545}

[wander-----lust]

Bruxelles ma belle tu me manque tellement beaucoup ❤🍺🍫

[mindheartsoul7]

Being present

A few days ago I had a excatly idea what that blog post is all about. But than I made a unique experience which changed this idea completely.

Did ever a stranger read you. Me, yes.

The returning home part and getting used to everything was already done I thought. In autumn I changed places and jobs, I was really happy about this new things in my life. After a while the winter and the routine came. I remembered where I was, all this places around the world. I remembered the people I met and all this little memories Why should I freeze in Austria when I can spend christmas at a beautiful beach in California to watch surfers. Why should I buy avocados from oversea when I know how it taste’s fresh from the tree. Why should I wear big warm shoes when I could walk all day long barefoot in the sand. Why should I work. Why should I have routined life. Why should I be in Austria.

The hate against my life here grew. It was a fight with my self. I felt stuck in my own life.

I wished I would be somewhere else. I wished I would be this easy going Lisi, who I was when I traveled. I felt so stuck in Austria, in my life. All my problems from work, from life I let them too close to me, worried about little things, thought about vanities too much.

To read a people's thoughts and emotions, I think that’s a special gift that just a few people have. They will feel the energy that you radiate. This person told me things about me which are exactly true, things which I even wouldn’t say out loud, things which are bothering me since a while.

This experience open my eyes and I realized that this negativity dosen’t only infect my mind also my body. I have to change something. I have to get used to Austria. Even I know it will not be living here forever, I have to be happy about living here.

[aupairlife-us-blog]

One belongs to New York instantly, one belongs to it as much in five minutes as in five years.

[thlmwdf-blog]

La città di Pavia

I am an French Erasmus student living in Italy for one year, and more precisely in Pavia. The city of Pavia is located in Lombardy at 45km at the south of Milan and the population is about 70 000 inhabitants. This is a very Romanesque place, with a lot of architecture from the Middle-Age ere.

First and foremost, l'Università degli studi di Pavia is one of the oldest faculties that it exists in Europe. It was founded in 1361 by the Emperor Charles IV. It is located in the center of Pavia, and it is also visited for its history and architecture. It is the place where I am studying currently the economy, more particularly International and European Business.

What else about my town?

The Duomo is the best proof of the Middle-Age atmosphere, all the streets are paved. This is a very typical town.  Furthermore, every neighborhood has its own church, it was important to have the most beautiful one. So around the city, treasures are hidden. For the most observative ones, it is also possible to discover some remains of how was life before. It is easy to travel upon the centuries and discover really how was the medieval lifestyle.

The Covered Bridge or « Il Ponte Coperto » is a covered arch bridge built in 1951 and crosses the Ticino. However, this copy is a substitute to real bridge destroyed in 1947 during the Second World War. The original one was linking the ancient city to a neighborhood of Pavia. In other words, it dates from the Roman Age, at the August ere.

Pavia has also 100 towers, it was surnamed « la Città delle cento torri ». Nowadays, unfortunately it left about 60 of them, these can reach 40/50m. They were purely decorative the time. This is very impressive to see. It exists a Roman legend about that towers but I let you discover it by yourself on the left.

The stranger thing:

       L’ORIGINE DELLE CENTO TORRI DI PAVIA

Once upon a time, a witch lived in a little house next to the river Ticino, hidden by the trees. The shores were full of those. The woman was going out the night to collect herbs and roots. With it, she was making happiness infusions. She was so old and ugly that people were scared of her. However, sometime some person was going to find her. Women and girls were going there because the witch taught them the secret to remain young and to find a husband. Anyway, the old witch was selling her own infusions. Sometimes, some rich people went to her to ask advice to become powerful, to dominate Pavia. She welcomed them all, and convinced everyone to build a tower, and the bigger it is, the most powerful Pavese is. From this moment, the town became full of towers. That is why it was surnamed «The city of one hundred towers».

[australiafromfrencheyes-blog]

Roadtrip Spring 2016

News coming from our Roadtrip in Queensland !  From Cairns to Brisbane, with a stop in Byron Bay for Yannick, amazing pictures are coming soon !  1800 km : Cairns-Rainforest-Townsville-Whitsundays-Fraser-Brisbane and Byron Bay

[heyimyorsa]

#TheGreatWall #Beijing

[mala-in-japan-blog]

Heii Leute! Ich werde jetzt demnächst zu DFSR wechseln, eine supertolle Organisation neben GLS und AFS ( meiner Meinung nach). Das Gute an DFSR ist, dass sie auch eine Platzierungsgarantie haben und das ihre Partnerorganisation ein Skype-Interview mit dir führen, um zu gucken, ob du zurecht kommen würdest. Und bis jetzt sind sie alle Top ausgefallen. Hoffentlich fällt es bei mir auch gut aus. Jetzt aber erst einmal warten auf den Vertrag und die neuen Unterlagen *_* Liebe Grüße, Eure Mala ♡

[carolmorgan]

Setkání s novou rodinou

Ahojky,

Tak nakonec jsme se na letišti v New Jersey zdrželi, protože letiště v Bostonu mělo nějaký problém, ale naštěstí zdržení trvalo jen něco málo přes hodinu. Každá z holek jsme měli sedadlo v jiné řadě, ale co se dá dělat, aspoň jsem byla u okénka. Musím říct, ze americké aerolinky rejžují na všem. Chceš Wi-Fi? Zaplať. Chceš si pustit film? Zaplať Chceš si pustit hudbu? Zaplať. Mě to teda nevadilo, protože každej máme telefon a navíc jsem koukala z okénka, ale stejně 😂 nicméně po přistání jsme na sebe s ostaními Au Pairkami čekali u východu z letadla, abychom se poradně rozloučili, než se rozprchneme vítat se s rodinami. Nastoupili jsme na eskalátory a jak jsem pomalu “jela” dolů, začínala jsem vidět House dada se synem. Byli hezky oblečení, táta asi jel z práce, protože měl sako a košili, ale ten výraz? Trochu mě to vylekalo, čekala jsem vřele americké uvítání, ale místo toho jsem dostala kamenný výraz. Asi to bylo tím, ze museli čekat. Já jsem řekla svoji natrénovanou větu “Hello, nice to meet You”  😂 protože jsem viděla jak některé Au Pair, které se poprvé setkali s rodinami, prostě jen stáli a koukaly, nebo koktaly, nebo tak podobně. Šli jsme pro kufry a už jsme začínali trošku konverzovat. House dad mě pochvalil, že mám jen jeden kufr. K balení kufru bych se rada vyjádřila víc, možná udělám video, protože i když jsem se snažila zabalit si “chytře”, nasekala jsem spoustu chyb u toho, co jsem si vzala/nevzala. V autě už atmosféra trochu pookřála, dostala jsem sušenky od synátora (nesmím zveřejňovat jméno). Cestou domu mi ukazovali Boston, kde kdo pracuje atd. Nakonec jsme nejeli domu, ale rovnou na večeři, což bylo vtipný, protože jsem po několika hodinách v hotelové hale a na letišti vypadala jak zmačkanej rohlík s Au Pair Care mikinou na sobě. Ani já, ani House dad neměl jsme neměli moc velký hlad, tak jsme si dali jidlo napůl. Na večeři jsem také poznala house mum a jejich dceru. Všichni byli strašně milý, vyptávali se mě na cestu a na to co mě baví, co ráda jím atd…Po přijezdu domů, jsem byla strašně unavená, ale chtěla jsem si ještě vybalit. Vzhledem k tomu, že do konce týdne mám jakoby volno, abych se zorientovala a koukla se jak žijou, tak mi řekli, že můžu spát jak dlouho chci, nicméně na akademii jsem vstávala v 6 a tady budu muset v 6 už mladýho budit k snídani, tak si chci udržet pravidelný režim i o víkendech (což se mi zatím daří). Druhý den jsme si předali dárky a dala jsem ji Predeparture project a musím říct, jak některé holky říkali, že si s tím moc práce nedali, protože je to stejně nezajímá, tak moje host family si to pročetla celé, něco i okomentovali. Já od nich dostala obrovský koš s kosmetikou, poukázku do Starbucksu a v neposlední řadě několik trik sportovních týmů z Massachussets. Do konce týdne jsem si zjišťovala, co a jak si představují, co ode mě očekávají atd… bohužel jsem nemohla cvičit řízení, protože předchozí Au Pair nabourala měsíc starý auto, takže bylo stále v servisu a táta už při cestě z letiště zmínil, že jeho miláčka rozhodně řídit nebudu, ale nakonec mi ho půjčil a když viděl, že je vše ok, tak jsem dostala svolení půjčovat si ho i sama, než bude moje hotové. Popravdě? Lidi v Bostonu říděj jako prasata, plus mají trochu jiný pravidla na křižovatkách a semafory až za křižovatkou, takže první dvě, tři jízdy byli zajímavý, ale už jsem si zvykla a vše je fajn. 

[mindheartsoul7]

Die Heimkehr – Returning Home

It’s pretty hard for me to write about it, because I had many feelings and it is very personally. My best friend described it very well: roller coaster of feelings. The last two days was cloudy and rainy in Long Beach. It made the farewell easier. But what it doesn’t made it easier were all this great people which I met. There is this proverb which come in my mind: Always leave them wanting more (Immer muss man dann gehen wenn es am schönsten ist). I didn’t wanted to leave. I wanted to go outside and don’t wear big jackets. I wanted to drive along the beach and palm trees. I wanted to feel the sun on my skin. I wanted to speak English every day.

A friend brought me to the airport. The guy behind the check-in ask me where I’m going. Vienna. After the check-in I ate my last american pizza and was wondering how one year can go so fast over. How? I thought about when I left Tanzania and New Zealand it was always the same on airports, I wanted to cry. But this time, it worse, I wanted to scream. Every time I went to a unknown country, my future was unknown, my journey was unknown. And this is what made it exciting. But now I’m going back to my home country. Where I know the language, the area, the people, the weather,…  All this didn’t provoke positive emotions. I was afraid. I finished my Pizza (almost) and continued my way to the security check. As I waited in the line I saw a huge art construction hanging from the ceiling. Suddenly I felt completely emptiness, to distract me from my feelings and thoughts, I listened to the conversation of the family before me.

I’m sitting in the airplane, chat with friends on the phone until a crew member told me to switch to airplane mode. No, no, no I don’t want to leave, I didn’t finished, I didn’t finished my journey.

The whole 10 hours flight I couldn’t sleep, I didn’t even was tired. I watched one movie after another. I just wanted to keep my mind away from the sadness which come over me. As I arrived in London I felt pretty bad. Suddenly, I got tired. I had to find a cafe shop.

At the next two hours flight I felt the sunbeams on my face, luckily I had this window place and I could sleep most of the time. Before we landed I woke up. We got down, through the cloud covers. As I saw the gray and brown fields I didn’t felt to land here. I shouldn’t stay here, I didn’t feel of going home. It didn’t feel like my home.

We flew over Vienna, I recognized the DC-Tower and the „Seestadt“. I wasn’t ready to go home, not now, I'm not ready. This airplane should land somewhere else, somewhere where it is more beautiful.

I arrived safely in Vienna. German, German, German, everybody next to me speaks German. I had to think how do I order food in German, I had to think how I communicate in German. Is it really my mother tongue? It sounds terrible. I don’t want to hear it.

Now after almost a week I’m already get used to almost everything here. German don’t sound that stupid anymore (even if I still prefer English), manual driving is not that difficult after one year only automatic and even the cold isn’t that bad. My family told me I go a better driver, I look refreshed, but I got some more kilos (yes, this is unavoidable in the USA). The only thing which I will miss always is the open times of shops. In this point and in some others Austria is very conservative. The landscape doesn’t seem „wow“ for me, also if it’s one of the most beautiful parts of Austria. But I was at the most beautiful parts of New Zealand. So here there a just other snow covered mountains.

[aupairlife-us-blog]

New York is the closest city I live near to and I love it so much.

Some people, when they see it, say that is suggestive. It is. It has been 3 months in the USA now and I still am ecstatic every time I go there (almost every Sunday), I can’t believe how crazy and beautiful can be.

Now I’m posting one photo of a place I really love, which is Central Park. This photo was taken during the last weekend of September, while I was visiting it with a friend from Italy. We went there to see Alice statue (it is right behind the corner!) but I also brought her this was to see the kids playing with the small boat in the Pond. Sometimes there’s ofter a girl playing the violin magnificently!

I just love with all my heart Central Park, it is so endless that I didn’t event visit it all yet.

If you’re coming to New York, you MUST see it. And I don’t mean going in, visit the Central Park Zoo and leave, I mean SEE it. I promise it worths the time spent in it.

[changbambi]

semi-hiatus.

I'm studying in Japan for one year, so I will just post every once in a while~

But I'm thinking about making a sideblog with my pictures of my stay, if someone might be interested~

[luca-rusch]

BALD TRÄUMST DU AUF ENGLISCH

Education First

lucaabroad.wordpress.com

[negritaenmadrid-blog]

My One Year Span-iversary: all the reasons I didn’t come to Spain are the reasons it will be so hard to leave

^SELFIE At my favorite place in Madrid, Parque del Retiro

I didn’t come to Spain to work in a little pueblo outside Ávila

to dance with teens at a camp disco

to have early mornings teaching English at a high school

to sweat in the heat of Extremadura while herding teens through Roman ruins

I didn’t come to Spain to meet a new best friend

to spend warm nights in plazas doing botellón

to laugh more than I’ve ever laughed before with my fellow (crazy) English teachers

to my spend days off in Retiro with bread, brie, a book & tinto de verano

  I didn’t come to Spain to fall in love with teaching

with working with young people

with making them laugh, and learn and work hard

  I came to Spain to support my husband

so we wouldn’t be apart

so I could learn Spanish

  Everything else was a surprise

Everything else was a blessing

  Muchas gracias para un año increíble

Muchas gracias para todo <3

^ us at Newark Airport October 17, 2012 - having no idea what was in store