#obyvatelem

[kajda-sims]

ISLE OF THE MIDNIGHT SUN — OSTROV PŮLNOČNÍHO SLUNCE redux výzvy od @softerhaze všechny zásluhy za výzvu patří Gurra09! překlad do češtiny @kajda-sims

„ Probouzíš se uprostřed odlehlého ostrova, aniž by sis vzpomínal na svůj život, nebo na to, jak ses sem dostal. Bez vzpomínek na domov nevíš, kam se vrátit, a tak nemáš jinou možnost, než začít nový život na ostrově Půlnočního slunce.”

Cíl: Přežít na prázdném ostrově dokud nesplníš úkoly páté generace. Herní rozšíření: Roční období (není nutné, ale uvidíš podle obsahu výzvy), Společná zábava, Únik do přírody, Dobrodružství v džungli 

Obecná pravidla

Vytvoř mladého dospělého simíka, vlastnosti a aspirace jsou na tobě . Můžeš pro něj  vytvořit i chlupatého čtyřnoného parťáka.

Nastěhuj se na pozemek o velikosti 20×20 na ostrově ve Windenburgu. Vystěhuj všechny ostatní domáctnosti a zbourej všechny stojící domy, aby ses stal jediným obyvatelem ostrova.

V tomhle bodě výzvy svůj  pozemek můžeš doplnit zelení a též i nějakými nezbytnými základními objekty.

Použij cheat a finance své domácnosti nastav na 3,000 simoleonů — otevři cheatovací řádek pomocí ctr + c a napiš testingcheats true, potvrď entrem, poté napiš cheat money 3000 a opět potvrď.

Ujisti se, že máš zapnuté stárnutí a věk nastavený na normální délku života. Roční období by měli být nastavené na délku jednoho týdne. Poté už se můžeš vrhnout na výzvu!

Základní přehled výzvy: Kromě cílů každé generace tato verze výzvy Půlnočního slunce přidává pár nových herních mechanik.

Festivaly: Festivaly se pořádají vždy poslední dva dny na konci období a jsou pro tebe šancí, jakse svým simíkem cestovat a potkat simíky i mimo tvou domácnost. Pokud chceš, můžeš cestovat do Žulových kaskád, nebo do Selvadorada. Je to na tobě a můžeš navštívit všechny destinace a všechny festivaly (po aktualizaci přidání kalendáře i do základní hry můžeš konání festivalů sledovat v kalendáři). Festivaly však nejsou povinné a můžeš je vynechávat.

Rozšiřování pozemku: Některé generace vyžadují přestěhovali na jiný pozemek, nebo využití toho, na kterém jsi už hrál. Pro stěhování můžeš použít herní systém přesunu simíků na jiný pozemek, ale pro třetí generaci můžeš pozemek koupit jako obchod, pokud vlastníš potřebný balíček, i když ho budeš využívat jen jako zahradu. Pokud potřebný balíček, nebo rozšíření nevlastníš, můžeš postupně zařizovat obyčejný pozemek a vždy si odečíst peníze z účtu domácnosti podle toho, kolik peněz utratíš na obecním pozemku.

Dědici: Většina generací vyžaduje konkrétního simíka z generace předchozí, ale pokud se tímto pravidlem cítíš svázán, můžeš si vybrat jakého dědice budeš chtít.

Základní pravidla: Cheaty a módy ulehčující výzvu jsou striktně zakázany, kosmetické cheaty jsou povoleny. Během výzvy není dovoleno používat žádné prostředky měnící věk. Kromě toho nesmí vaši simíci nesmí opustit ostrov, nebo navázat komunikaci s jinými simíky mimo svou domácnost pokud nejsou na festivalu. To znamená, že žádný ze simíků v domácnosti nesmí mít klasickou práci, chodit do školy, nebo rodit v nemocnici. Všechny vlastnosti simíků po první generaci musí být náhodně vybrány, pokud pravidla generace nestanoví jinak.

Generace první — TULÁK „ Jsi první, koho moře vyplavilo na opuštěný ostrov. Ocitáš se v naprosté izolaci, nevzpomínáš si, kdo jsi ani odkud pocházíš. Když nevíš, kam se vrátit, musíš se naučit přežít, nebo trpět předčasným odchodem. ”

Hlavní cíle:

Nech na ostrov vyplavit dalšího simíka (může to být tebou vytvořený simík, nebo townie simík) a navaž s ním romantický vztah

Tvůj partner musí mít vlastnosti nešikovný, nebo zasmušilý

Měj pouze dvě děti

Mistr dovedností rybaření a vaření

Splnění aspirace Rybářské eso

Postav malý příbytek, tak akorát pro tvou rodinu

Generace druhá — STAVITEL „Tví rodiče se vždycky pokoušeli poskládat si dohromady vzpomínky ohledně jejich života, před objevením na ostrově, pro tebe je ale tohle místo to jediné, které znáš. Chceš, aby se ostrov stal tvým; domovem, který v něm tvoji rodiče nikdy neviděli.”

Hlavní cíle:

Jako mladý dospělý se svou rodinou přestěhuj na prázdný pozemek 40×30 na ostrově

Postav dům větší, než na minulém pozemku (nejsou zde žádné konkrétní specifikace, prostě si postav hezký útulný ostrovní dům)

Lásku svého života potkej na prvním festivalu, na který se vypravíš a vem si ji jako mladý dospělý

Se svým partnerem měj nejméně 3 děti

Mistr dovedností logika, psaní a zručnost

Generace třetí — OPATROVNÍK „ Jak jsi vyrůstal, sledoval jsi rodiče, jak se pro tebe a tvé sourozence snaží na ostrově vybudovat lepší domov. Za každý kousek domova ale padl i kousek ostrova. Nechceš proto nic jiného, než to ostrovu vrátit, aby ti, kteří přijdou po tobě, měli také možnost na ostrově přežít.”

Hlavní cíle:

Musíš být prostředním dítětem předchozí generace

Nikdy se neožeň/nevdej a měj pouze jedno dítě

Mistr dovedností bylinkářství a zahradničení

Staň se nejlepším kamarádem svého dítěte

Zajisti, aby tvoje dítě mělo na maximum všechny batolecí dovednosti a kreativní dovednost

Pozemek svých prarodičů proměň v prosperující zahradu

Dokonči aspiraci Botanik na volné noze

Generace čtvrtá — MÚZA

„ Dětství jsi tr��vil v bujných zahradách, nasáváním slunečního světla, toulání se po ostrově se svými bratranci a sestřenicemi. Neustále ses snažil tyto okamžiky zachytit, proměnit prchavé pocity v něco hmatatelného, co lze sdílet. Věnuješ zpěvu, tanci, malování a psaní, abys našel způsob, jak je zhmotnit na věčnost.”

Hlavní cíle:

Měj nejméně jedno dítě a nejméně tři romantické vztahy

Mistr dovedností malování, kytara, zpěv a tanec

Podle předlohy namaluj obraz ostrova — mistrovské dílo

Napiš tři písně a zahraj je někomu mimo tvou rodinu

Dokonči aspirace Výjimečný malíř a Hudební génius

Generace pátá — OBJEVITEL

„Většinu času jsi v dětství trávil odpočítáváním dnů do dalšího festivalu, abys mohl potkat nové lidi. S každým dalším dnem se ti zdá ostrov menší a menší a ty myslíš jen na to, co se skrývá za jeho skalnatými břehy. Buď první, kdo po generacích ostrov opustí, a zjistí,  co svět mimo něj nabízí.”

Hlavní cíle:

Mistr dovedností atletika, charisma a logika

Jakmile ovládneš tyto dovednosti, přestěhuj se do jiného světa dle svého výběru

Doknči aspiraci Nejlepší kámoš na světě

Vezmi si někoho, koho potkáš ve světe, kam jsi se nastěhoval

Považul výzvu na dokončenou, jakmile simík dosáhne dospělosti a tyto cíle budou splněné!

[eynhornacademyofwitchcraftr-blog]

Jung Joonyoung

Jméno idola: Jung Joonyoung

Skupina: Drug Restaurant

Fiktivní jméno: Joonyoung

Věk: 852

Bytost: Polobůh

Pozice: Student

Příběh postavy: Ve světě vládne rovnováha. Tomu vždy věřil. Stejně jako každý teplý den vystřídá chladivá noc, tak jednou skončí i ty špatné dny aby mohli začít ty dobré. Jednou ustanou deště a jeho život se prozáří světlem. Nikdo kolem něj nechápal odkud se v něm bralo tolik životního optimismu ale nikomu to nevadilo. Každičká osoba, muž, žena či dítě se již od raného věku v jeho přítomnosti cítili příjemně. Jediná věta, jediné slovo, které vyšlo z jeho úst, se dokázali zavrtat pod kůži každého. A oni věděli, že tento hlas nikdy nezapomenou.

Celý Joonyoungův příběh se točí kolem jednoho jediného místa. Malý betonový domek v chudinské čtvrti, který se už nestaral o svůj vlastní vzhled, se pyšně nazýval jeho domovem. Vysoké schody, které vedli k mohutným dveřím, co již několik let nešli plně zavřít stejně jako zbytek oken. Ty byli však kvůli zimě přicházející každým rokem dřív a dřív zabedněná nejrůznějšími kousky dřeva i hlíny. A to vše drželo místní sirotčinec sotva pohromadě. Na opravy nezbýval nejen čas ale také peníze. Lidé strádali. Umírali. A krmit další dětský krk bylo nad jejich síly. A tak ve snaze udržet své potomky naživu se tento dům naplnil dětským pláčem více než obvykle. Nemluvňata, batolata ale i děti, které si své rodiče pamatovat budou a to navždy. Ze sirotčince se stal blázinec, kde starší svěřenci pomáhali těm mladším. Už to nebyl jenom dům, kde přežívali. Stal se pro ně domovem a rodinou. Protože tu si také nevybíráte. Mladičký Joonyoung patřil k té šťastnější části, která si na svou rodinu nepamatovala vůbec. Byl jeden z těch malých uzlíčků, které jako ve filmech položili na práh dveří s dobrou vírou v lepší budoucnost jak pro něj tak pro ně. V té době se tak stal nejmladším obyvatelem sirotčince - a kupodivu i tím nejoblíbenějším. A tato pozice mu přečkala dalších několik let. Brzy to přestal být on, o koho se starali, a připojil se právě k těm starším. A jeho “sourozenci” se mohli jenom poprat aby to byl jejich pokoj komu ten den četl pohádku. No… četl. Spíše si vymýšlel svou vlastní koukajíc na obrázky vytištěné na papíře. A nikomu nepřipadalo zvláštní, že příběh dopadl pokaždé trošku jinak. Jim stačilo, že byl jejich velký bráška s nimi. Bylo to pár dní před jeho dvacátými narozeninami, kdy se mu jeho život převrátil naprosto naruby. Městem řádil mor a málokdo se odvážil do ulic pro jídlo a ani to nechtěl nikdo jíst. Zahalíc se do nejrůznějších hader se tedy vydával ven on, aby naplnil žaludky těch nejmladších - a mnohdy jim dával i svůj vlastní podíl. A to byla ta největší chyba. A tak i on se stal jedním z pacientů od nich z rodiny. Dalším bratrem, co jim zemřel před očima.

Znovu sípavě zalapal po dechu jakmile mu to kašel dovolil. Cítil jak mu opět někdo setřel ze rtů nenápadně krev. Víčka mu těžkla. A přesto si nedovolil oči zavřít. Věděl moc dobře, že by je už neotevřel. “Usměj se trošku” zasmál se chraplavě pohladíc blonďatou hlavičku u jeho postele. Nikdo se neusmíval až na něj. Věděl, že to nemá cenu. A oni taky. Nikdo ho však nechtěl opustit. Ne na jeho narozeniny. “Dneska si odpočnu a zítra vám ten příběh dopovím” uchýlil se k milosrdné lži. První a poslední lži. Jen aby ušetřil jejich oči od slz. Jen aby se nemusel loučit přestože jim všem už ve své hlav�� řekl sbohem. A s těma slovy je nechal odejít. Sledoval každý krůček a každý obličej, který se za ním ještě ohlédl. Ať už to byla sestra nebo bratr, starší nebo ten nejmladší. Až dokud v místnosti nezůstal naprosto sám. “Sbohem Joonyoungu” zašeptal do ticha než si konečně dovolil zavřít oči. Než si dovolil odejít. Bolest nepominula. Ale jeho mysl zaplavila temnota. A on už nic necítil.

Hlas. Jeho nohy se v tichu jeho nitra pohnuli a vydali se za ním. Teplo zaplavilo jeho zmrzlé tělo. Jeho plíce se vděčně roztáhli s novým nádechem. Bolest byla pryč. A on … On se samou nedočkavostí rozběhl k tomu hlasu, co ho volal k sobě. Říkal mu jménem. Jménem, co dostal od své rod - od koho. Bylo to jeho jméno? Každičká tvář i vzpomínka se mu začali najednou vytrácet z paměti. Byl čistý. Byl jako novorozenec, co dostal další šanci. Jen ji musel uplatnit někde jinde a zanechat všechnu svou bolest jinde. V srdcích jeho rodiny.

A tak otevřel oči. 

[amartinfletcher]

Nový obyvatel v ZOO Praha - vzácný Bércoun Petersův

Nový obyvatel v ZOO Praha – vzácný Bércoun Petersův

Novým obyvatelem vnitřní expozice pavilonu Afrika zblízka se stal bércoun Petersův. Jeden z největších a nejbarevnějších zástupců svého řádu je příslušníkem starobylé skupiny savců �� Afrotheria – společně například s damany, slony, bodlíny nebo hrabáči. Pro jeho příchod prošla expozice, ve které ještě donedávna žily komby a křečkomyši, značnou proměnou.

Součástí upravené expozice je nyní živá…

[paskvilnet]

rec.desky

Laurent Garnier - Unreasonable Behaviour

Klíčem k úspěchu je někdy být na správném místě ve správnou chvíli. To se podařilo dnes věhlasnému DJ a producentovi Laurentovi Garnierovi. Koncem 80. let pracoval na francouzském velvyslanectví v Londýně, a tak se mu téměř "pod nosem" rodila britská taneční scéna. Laurent tehdy nezaváhal a začal své desky pouštět v dnes již legendárním manchesterském klubu Hacienda, v 90. letech se zasloužil o rozvoj klubového života v Paříži a v roce 1994 založil firmu F Communications, která se může pochlubit skvělým katalogem. Jako DJ rád kombinuje nejrůznější žánry, jeho vlastní tvorbě se dá říkat techno s výlety do jiných žánrů. Svým třetím albem Unreasonable Behaviour Laurent Garnier tuto definici vlastně jen potvrdil. Vokálů využívá jen minimálně a pokud tu zazní jsou působivě zdeformované vokodéry a tím jen umocňují atmosféru nahrávky. Celé album má ostrý, čistě elektronický zvuk charakteristický pro elektro/techno/house. Zhruba v polovině desky máme šanci příjemně vydechnout, skladba Cycles d´oppositions je jemnou, až ambientní přestávkou. Při poslechu poslední skladby se zdá, že se autor držel pravidla: konec dobrý - vše dobré. Pod trochu patetickým názvem Last Tribute From The 20th Century se totiž skrývá jemná písnička s utišujícím ženským vokálem.

Tom Jones - Reload

S menším zpožděním se vracíme k vskutku originálnímu albu, které natočil Tom Jones ve spolupráci s velmi rozmanitou skupinou hudebníků. Ano, jde o toho TOMA JONESE, který se v showbusinessu pohybuje již 4. dekádu a který v 60. letech začínal v hospodách ve svém rodném Welsu a zpíval pro dělnickou třídu, kde jsou i jeho kořeny. Tento muž s velkým M má hlas s velkým H a opět předvedl, že dokáže s přehledem a elegancí zazpívat cokoli. Jedná se o kolekci původních i převzatých skladeb, která má (pochopitelně) několik slabých a několik silných okamžiků. Mluvme už z úcty k této ikoně pop music o pozitivech tohoto alba: velmi povedená je verze skladby All Mine od Portishead tak, jak ji Tom natočil s Divine Comedy, s Heather Small (zpěvačkou M-People) to zas pěkně roztočil v písničce You Need Love Like I Do z repertoáru Gladys Knight And The Pips, povedlo se i rockové řádění s Robbie Williamsem v Kravitzově skladbě Are You Gonna Go My Way a Tom je prostě neodolatelný, když podmanivě zpívá Sex Bomb ve spolupráci s producentem Mousse T. Muzika se nesmí brát tak vážně, trocha sebeparodie nezaškodí a my si teď můžeme vybrat: buďto si Tom tak trošku dělá legraci a je "velkej frajer" nebo to myslí vážně a "velkej frajer" je i tak...

Gay Dad - Leisure Noise

Hlavní postavou této londýnské pětice je Cliff Jones, zpěvák, autor většiny skladeb a především velký snílek: skupinu Gay Dad si představoval dávno před tím, než vůbec fakticky vznikla . Ano, toto originální jméno pro kapelu bylo to první, co vymyslel a teprve dlouho potom - někdy v letech 1993/4 následovaly první koncerty a o skupině se v Londýně začalo mluvit jako o velkém objevu. Po prvních nahrávkách v roce 1997 přišlo debutové album Leisure Noise, které si rázem získalo přízeň většiny hudbymilovných Britů. Aby ne, tato deska je dokonalou směsí všeho, co se v rockové muzice stalo v průběhu 70. a 80. let. Zdá se, že Gay Dad má vše, co k životu potřebuje kapela na konci 20. století: pohledného frontmana s bohatou fantazií, který se postará o zájem médií, dobré písničky se zapamatovatelnými melodiemi a kytarovými sóly a vtipné jméno - nebo myslíte, že výraz Gay Dad za chvíli jen tak vypustíte z hlavy?

William Orbit - Pieces in a Modern Style

William Orbit rozhodně není obyčejným obyvatelem naší planety. Patří mezi ty, jejichž vize nás překvapují a obohacují. V jeho případě od počátku 80. let, kdy založil skupinu Torch Song, následovala pop-taneční formace Bass-O-Matic a na přelomu 80. a 90. let vydal Orbit pod jménem Strange Cargo čtyři zásadní alba, která posunula kupředu vývoj elektronické hudby. V každém článku o Williamovi Orbitovi se to hemží výrazy jako experimentování s technologiemi, vytváření nových zvuků a objevování moderních postupů. Tohle je Oribitova specializace v nahrávacím studiu, a proto si ho řada nebojácných umělců vybrala jako svého producenta: Peter Gabriel, Blur, Seal, Madonna, Beth Orton ad. Až letos se nám do rukou dostává originální album, jehož vydání bylo v roce 1995 kvůli nejasnostem v autorských právech pozastaveno. Pieces In A Modern Style je ambientní kolekcí 12 reinterpretací současných i historických klasických děl od Goreckeho, Vivaldiho, Ravela, Beethovena, Cage ad. Zdá se, že právě toto album definitivně potvrdilo, že současný ambient má blízko ke klasické hudbě, neboť Orbitovo umělecké "přefiltrování" původních skladeb jim neubralo ani na dokonalosti, ani na delikátnosti. Bohužel videoklip byl natočen k tranceové verzi skladby Adagio For Strings od Ferryho Corstena, kterou na této jemné, poklidné desce nenajdete. Zcela evidentně má na Williama Orbita strhnout pozornost britské klubové mládeže, která holduje často nevkusnému tranceu…

[cervenykoberec]

[vc_row][vc_column][vc_column_text]Svěrákovi utváří českou filmovou scénu už 40 let.       Ne nadarmo se říká: Jaký otec, takový syn. Dvaapadesátiletý Jan Svěrák podědil po otci talent na tvorbu vkusných filmů. Jen s tím rozdílem, že zatímco Zdeněk Svěrák se věnuje scenáristice a herectví, Jan se zhlédl v režii. Existuje několik jmen, která jsou v české filmové branži zárukou kvality. A tato dvojice patří mezi ně. Oba, ať už do děl, na kterých se podíleli společně nebo zvlášť, vkládají originální nápady. Pracují s neprvoplánovým humorem, situacemi ze života běžného Čecha, s kterými se každý může ztotožnit, ale i napínavými zápletkami. Připomeňme si deset nejvydařenějších snímků z tvorby Zdeňka a Jana Svěrákových.

[/vc_column_text][vc_icon type=”material” icon_material=”vc-material vc-material-keyboard_arrow_down” color=”custom” size=”lg” align=”center” css_animation=”fadeInDown” custom_color=”#848484″ css=”.vc_custom_1502534513496{padding-top: 35px !important;}”][vc_column_text css=”.vc_custom_1502534451418{padding-top: 55px !important;}”]

Vesničko má středisková (1985)

Na samotě u lesa (1976)

Nejistá sezóna (1987)

Obecná škola (1991)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Na samotě u lesa (1976)

Rodinná komedie o nevrlém dědovi Komárkovi (Josef Kemr) vznikla v době, kdy Zdeněk rozjížděl kariéru a Jan si ještě hrál s autíčky. Manželé Lavičkovi by pro sebe a své děti rádi pořídili chalupu. Brzo si jednu vyhlídnou, jenže jeden pronajatý pokoj brzy nestačí. Jak se ale vypořádat s neústupným obyvatelem chalupy, dědou Komárkem, který nevypadá, že by se v blízké době chystal do nebe? To dřív přivede do hroby všechny okolo. Během 70. let stál starší ze Svěráků u zrodu několika českých klasik. Už v roce 1974 si získal sympatie publika scénářem k snímku Jáchyme, hoď ho do stroje!. Ve stejný rok jako Na samotě u lesa vyšla také komedie „Marečku podejte mi pero!“, o rok později pohádka Ať žijí duchové!.[/vc_column_text][vc_column_text]

Vesničko má středisková (1985)

Tvář této československé komedie utváří velice nesourodá dvojice: zavalitý řidič Pávek a vytáhlý, mentálně zaostalý pomocník Otík. Otík Pávka neustále svou nešikovností rozčiluje a přivádí do malérů, proto s ním Pávek odmítne dál pracovat. Když chce ale nafoukaný Pražák Rumlena zavřít nevinného Otíka do paneláku v hlavním městě, aby získal pro svého šéfa Otíkovu chalupu (ano, Češi mají prostě rádi chalupy), Pávek takovou podlost nedopustí. Vesničko má středisková, ke které Zdeněk Svěrák napsal scénář, krásně odráží odvěký spor mezi vesničany a lidmi z měst a rozesmává publikum řadou groteskních postav.[/vc_column_text][vc_column_text]

Nejistá sezóna (1987)

Do komedie Nejistá sezóna z divadelního prostředí vložil Zdeněk Svěrák odkaz na části svého životního díla. Ačkoliv jméno fiktivní ikony Járy Cimrmana nezazní, fanoušci snadno odhalí narážky na Dobytí severního pólu, Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého, Cimrmana v říši hudby aj. Příběh jedné sezóny jednoho malého divadla reflektuje dobu komunismu a absurditu s ní spojenou. Nostalgický a poměrně vážný film autorské dvojice Svěrák-Smojlak ale dosvědčuje pozvolné uvolňování režimu. O pár let dříve by něco, co si utahuje ze schvalovacích komisí schvalovacími komisemi neprošlo.[/vc_column_text][vc_column_text]

Obecná škola (1991)

V režijním debutu Jana Svěráka, ke kterému Zdeněk vytvořil scénář a ztvárnil jednu z hlavních rolí, zazněla legendární věta: „Jmenuji se Igor Hnízdo.“ Jan Tříska si rolí nekompromisního učitele získal srdce všech dam a respekt všech mužů (a malých neposlušných kluků). Komedie s prvky dramatu je zasazena do doby krátce po 2. světové válce, kdy se život na pražském předměstí vrací do normálu. Nezvladatelná chlapecká třída přivede učitelku do blázince, ale pod vedením nového učitele se začnou chovat slušně. Částečně kvůli strachu z rákosky, částečně kvůli opravdové motivaci. Pan Hnízdo je pro chlapce vzorem. Co na tom, že většinu vyprávěných dobrodružství ve skutečnosti nezažil, a že je to vlastně obyčejný sukničkář.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kolja (1996)

Akumulátor 1 (1994)

Tmavomodrý svět (2001)

Vratné lahve (2007)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Akumulátor 1 (1994)

Sci-fi Akumulátor 1 je natočené v odlišném stylu, než na který byli lidé do té doby od Svěráků zvyklí. Ocitáme se v alternativním světě, kde je vše prostoupeno neviditelnou energií. Na scénáři k velice zvláštnímu, fantastickému snímku se podílel jak Zdeněk, tak Jan, který měl na starost i režii. Příběh stojí na neohrabaném Oldovi a jeho prožitcích, atmosféru dokreslují bizarní filozofické promluvy a velkolepá hudba. Část diváků Akumulátor 1 prohlásila za nejslabší Svěrákovo dílo. Část ho ale oprávněně považuje za odvážný tah s na svou dobu propracovanými triky hodný uznání.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kolja (1996)

Příběh o ruském chlapci, který se sledem neočekávaných událostí dostal do péče dobráckého pana Louky, chytí za srdce. Starý mládenec František Louka (Zdeněk Svěrák) se rád nezávazně baví ve společnosti žen a přivydělává si hrou na violoncello na pohřebních obřadech. Jelikož ale penězi zrovna neoplývá, kývne na nabídku hraného manželství s ruskou mladou ženou. Jenže nic nejde podle plánu a v Loukově péči se ocitne malý chlapec Kolja. Ti dva si nerozumí ani kvůli jazyku ani kvůli věku, ale postupem času k sobě cestu najdou. Dojemné drama s komickými momenty v česko-britsko-francouzské koprodukci slavilo světový úspěch. Důkazem je několik Českých lvů a Oscar za nejlepší zahraniční film.[/vc_column_text][vc_column_text]

Tmavomodrý svět (2001)

Ojedinělé české válečné drama Tmavomodrý svět se jako jeden z mála českých filmů (částečně kvůli předešlému oscarovému úspěchu s Koljou) točil v nákladném hollywoodském stylu. V osvědčeném složení (scénář – Zdeněk, režie – Jan) Svěrákovi vytvořili komplikovaný milostný příběh vpletený do dění 2. světové války. Válka je stav, který testuje nejen fyzickou sílu a psychickou odolnost vůči násilí, ale hlavně mezilidské vztahy. Jako čeští letci ve službách RAF se představili známý Ondřej Vetchý, ale i začínající hvězda Kryštof Hádek. O kvalitě filmu svědčí zapojení zahraničních herců, např. Angličanů Tary Fitzgerald a Charlese Dancea (který se objevil v roli Tywina Lannistera v seriálu Hra o trůny).[/vc_column_text][vc_column_text]

Vratné lahve (2007)

Hořkosladký příběh o důchodci, který nechce sedět doma a čekat na smrt. Učitel Tkaloun (Zdeněk Svěrák) už nezvládá neposlušné žáky, a tak radši z gymnázia odejde. Vzápětí si však najde jinou činnost. Úraz ale brzo ukáže, že není úplně dobrý nápad jezdit v pětašedesáti letech jako messenger na kole. Na druhý pokus si protagonista domluví bezpečnější brigádu ve výkupně lahví v supermarketu. Odtud si může popovídat se zákazníky a pozorovat krásné ženy. Lechtivým představám se ostatně oddává často a rád, nic jiného mu s upjatou manželkou nezbývá. V komedii Vratné lahve se zhlédne každý člověk, který ještě neztratil elán do života. Film ale svými komickými situacemi příjemně pobaví i mladší generace.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kuky se vrací (2010)

Tři bratři (2014)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Kuky se vrací (2010)

Zatímco pohádka Tři bratři z roku 2014 se příliš nevydařila a musí se zdát banální a afektovaná i dětem, Kuky se vrací je o dost nápaditější. O scénář i režii se tentokrát postaral Jan, který propojil světy dětí a dospělých. Šestiletý Ondra se jen nerad loučí kvůli astmatu se svou oblíbenou hračkou, růžovým medvídkem Kukym. Jeho fantazie začne pracovat a Kuky se ze smetiště vydává na dobrodružnou cestu. Rodinný film kombinuje herce a loutky, nebojí se rychlé akce a dialogů konfrontujících dětskou naivitu s dospěláckým cynismem. Tato česká pohádka by se snadno mohla měřit s americkým Toy Story: Příběhem hraček.[/vc_column_text][vc_column_text]

Tři bratři (2014)

Hudební pohádka Tři bratři v sobě mísí tři dobrodružné příběhy, během nichž si trojice sourozenců (Tomáš Klus, Vojtěch Dyk, Zdeněk Piškula) hledá ve světě nevěsty a budoucí ženy. I když se Janu i Zdeňkovi Svěrákovým nedá odepřít velká píle a nadšení při dramatizování, výsledek je značně rozpačitý a nevyvážený.  [/vc_column_text][vc_column_text]

Po strništi bos (2017)

Komedii s prvky dramatu Po strništi bos rodinná dvojice vytvořila podle stejnojmenné knižní předlohy Zdeňka Svěráka. Děj o dva roky předchází známou Obecnou školu, znovu se setkáme s Edou Součkem. Kvůli protektorátu se musí Součkovi odstěhovat z Prahy na venkov. Nejsou na vesnické poměry zvyklí a sdílet jednu domácnost s tetou a přísným dědečkem nic neulehčuje. Dokáže si Eda vydobýt pozici v novém světě?[/vc_column_text][vc_column_text]

Po strništi bos (2017)

[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

Filmy Jana Svěráka a Zdeňka Svěráka od Na samotě u lesa po Po strništi bos Svěrákovi utváří českou filmovou scénu už 40 let. Ne nadarmo se říká: Jaký otec, takový syn. Dvaapadesátiletý Jan Svěrák podědil po otci talent na tvorbu vkusných filmů.

[galleryjednadvatri-blog]

body of work

9. 3.–23. 3. 2017  Romana Drdová 

ztělesnění duševního chrámu

pochopení svého těla a jeho přijetí

volné, čísté, osvobozené tělo 

očista duše

prostor a jeho vymezení tělem

Pokud sledujeme tělo v jakékoli situaci, musíme si uvědomit, že se vždy nachází v určitém prostoru. Fenomenolog Maurice Merleau-Ponty popisuje tělo jako jednotu smyslů, tzv. sensorium commune, prostor považuje za určitou formu vědomí. Od svého těla každý člověk odvozuje směry, distance a orientace se pro něj stává smyslem bytí. Výstava Body of Work nahlíží na nahé tělo a hledá jeho harmonickou rovnováhu v ideálních proporcích. Krása tělesná je však už v antickém pojetí spojena i s krásou duševní, kdy dohromady tvoří celek kalokagathie. Drdová nám zde předkládá útroby absolutního těla, jehož proporcionalita a klasický řád jsou nahrazeny řádem relativním. Vstupujeme do budoucího těla a přitom se z něj vracíme v jeho přítomnosti. Naše osobní tělo zde zanecháváme odložené. Stále je však obyvatelem tohoto prostoru, v němž se pohybujeme. Je naplňěno a dává prostoru smysl. Postupně se znovu stává objektem a materiálem. Vlastní je Romaně Drdové specifická čistá asijská estetika, práce s hmotou, strukturou a prostorem. Její tělo se také stává elektronickým, mutujícím, geneticky modifikovaným, dynamickým a aktivním. Jeho odložené útroby nám umožňují odtrhnout se od reality a vybízejí k vytvoření vlastního nového duševního těla. Nutnost tělesné přítomnosti ustupuje v komunikující společnosti do pozadí. Musí být flexibilní, přitažlivý a reprezentativní. V kontrastu stojí jeho důležitost, která se oslabuje, protože stále více operací se v globalizovaném světě odehrává mimo prostor. 

[prahaeu]

Praha podporuje kampaň neziskové organizace Bezobalu

V ulicích Prahy i dalších českých měst se bude od 4. dubna do 19. května konat kampaň neziskové organizace Bezobalu, která má upozornit na velké množství komunálního odpadu produkovaného českými domácnostmi a zároveň nabídne možnosti, jak tomu předcházet. Svou záštitu udělila kampani radní hl. m. Prahy pro oblast životního prostředí Jana Plamínková.

Protagonisty kampaně budou „lidé obaloví“ – statické i pohyblivé artefakty, které budou k vidění v pražských ulicích i na internetu. Každý z nich bude oblečen do 3 kilogramů svých odpadků, což představuje množství odpadu produkovaného jedním obyvatelem České republiky za tři dny. Průměrná česká rodina ho ročně vyprodukuje 1,2 tuny a jeho zásadní složkou jsou právě jednorázové obaly.

 „Záštitu pro tuto osvětovou akci jsem udělila ráda. Lidé si budou moci představit, kolik odpadu vyprodukují. Všichni se musíme snažit minimalizovat odpad a doufám, že toto připomenutí bude Pražany motivovat k jejich zapojení se do separování domácího odpadu a třídění vůbec,“ doplnila radní Jana Plamínková.

 Připravovaná kampaň je další fází dlouhodobého projektu, který veřejnosti rozšiřuje spotřebitelský obzor, a nabízí šetrnou alternativu ke konvenčnímu nákupu. V jeho rámci proběhne i crowdfundingová sbírka na plnohodnotný obchod se širokým sortimentem, který bude zároveň školicím střediskem pro laickou veřejnost i pro zájemce o otevření bezodpadových prodejen v regionech ČR.

 Bližší informace poskytne tiskový mluvčí Bezobalu Petr Hanzel; tel. 777 650 749, media@bezobalu.org

 Praha 4. 4. 2017

[itstheisaaclahey-blog]

“I’m not hungry”

Send “I’m not hungry” for my muse to bring your muse soup while they're sick

"You need to eat." He reminded, setting the tray down before him. Isaac frowned, before sitting across from him, picking up the spoon and scooping it for him, blowing on the hot liquid. "Here, eat." He said, determined to help his brother as he held it up to the other's lips.

[xspellbound]

I wish you were mine

( Send me "I wish you were mine" for my muses reaction. )

       I wish you were mine. The words swam through          Magnolia's head a moment, silence filling between both          herself and Camden. His. All she ever wanted, since she          was a small girl, was to be his. So it was easy for her to          get breathless and not believe the reality around her.

                                                                              "You..          what? I.. Cam."

                                 Words. She needed to use her words. Swallowing thickly, she took                                  a few steps closer to the hybrid, slender fingers coming to run along                                  his jawline, "I.. I've wanted to be yours since.. I can remember. Are you                                  serious? Because if you're not I'm never speaking to you again."

[justwakeupstiles-archive-blog]

Flesh

Send “Flesh” for my muses reaction to your muse pushing them up against a wall and biting their neck 

"What th-Cam we're in school, come on you can't do that type of thing..you know that."

[cysnews]

Josef Jíra – maloskalský “Chagall” by letos oslavil 90

Josef Jíra – maloskalský “Chagall” by letos oslavil 90

Josef Jíra, jeden z nejznámějších a nejžádanějších českých malířů, by se letos dožil 90 let. Kdo by si na něj nepamatoval! Byl svérázným obyvatelem Malé Skály, kde bydlel a tvořil od poloviny 60. let minulého století. Jeho obrazy přesáhly hranice našeho regionu a jeho nezaměnitelný styl zdobil přední české galerie. Od 5. dubna je část jeho díla mimořádně k vidění v Jablonci nad Nisou v Domě…

[asthmatiicalpha]

obyvatelem liked the thing:

           ❝ if you know anything about what's happening, you need to tell me.❞

[runningfromcougars]

      ❝Yeah, I think I've seen too much.❞

[vulpestiles]

Beau Mirchoff :)

The first 5 people to message me with an FC with get some icon gifs.

2/5

[itstheisaaclahey-blog]

obyvatelem

"There, now eat your cereal and I'll be right back," Isaac mumbled to his son, messing with the little one's hair before leaving him at the kitchen table, heading upstairs. He'd been doing this almost every hour, checking on Camden, wondering if he was awake yet, if he was okay, if he was still breathing. He was just hoping that what the doctors said wasn't true, that his memory was untouched and he was going to wake up just fine.

Hearing Camden shift a bit, Isaac's eye brows went up, and he stepped into the guest room, closing the door behind him. "So.. You're awake." He said with a worried smile, keeping a bit of his distance even though he'd really wanted not to right now.